Králík sem, králík tam. A mrkve
12.11.23
Na
tuto výpravu jsem se obzvláště těšil. Na originální hry, neb jsme toto
téma hráli
v roce 2014. Jen jeden člen tuto výpravu zažil 2x (O.M.).
Poprvé v Železné u Berouna, kam jsme tehdy jezdili. A nyní už je o
devět let starší.
 Náměty
k programu – aniž by to tušil – nám udal Nick Park, autor proslulých
animovaných postaviček Wallace a Gromita. Konkrétně se jednalo o příběh
Prokletí králíkodlaka. Ano, v příběhu vystupují králíci. Proto děti
králíky sbíraly, podobně jako Wallace a Gromita ty přemnožené na jednom
pozemku. Sacím strojem na králíky do každého družstva jsme
nedisponovali, ale šlo to i jinak. Nechyběla ani počítací schovávaná,
která se v Řevnicích báječně hraje, „lovení“ králíků a další hry v
areálu i na hřišti. Starší účastníci měli občas svůj oddělený program.
Odpolední sobotní les byl novinkou. Původní les je vykácený, proto bylo
potřeba najít nový. Našel se. Na hry je výborný. V lese se hrála jedna
zábavná hra. Bylo potřeba v družstvech sníst všechny mrkve označené
barvou družstva. Sníst mrkve není problém, horší je, když jsou ve výšce
mimo dosah kusadel. Zde se to bez spolupráce neobešlo.
Samozřejmostí byl večerní táborák, buřty, zeleninka, přeskakování
laseru… I na pozorování dalekohledem došlo. Celý víkend bylo krásně a
děti se podívaly k Černé skále, kam běžně nechodíme, nebo si někdo
smočil nohy v Berounce (a někdo ruce v blátě). Rozdávačkou diplomů a
odměn výprava skončila a opět se v Řevnicích sejdeme na jaře.
MRKVE
|
ZAKLETÍ KRÁLÍCI
|
KRÁLÍKODLACI
|
PROKLETÍ
|
Rozálie K.
Matouš M.
Tereza K.
Ondra M.
Jakub S.
Adam S.
Viki R.
Ivan Z.
|
Anna Č.
Adéla V.
Adam V.
Lenka P.
Michal M.
Pavlína S.
Přemysl Z.
Benjamin H.
Sebastian V.
|
Blanka P.
Maxim Z.
Zuzka Z.
Oliver P.
Ema H.
Filip S.
Viki O.
Ella Z.
|
Iveta P.
Žofie K.
Anna H.
Marie H.
Šimon V.
Marek S.
Prokop Z.
Simona L.
|
| 32 bodů |
19 bodů |
16,5 bodů |
15,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Víkend se Sullivanem a Kuliočkem
17.9.23
Na
květnové a červnové výpravy se vydáváme do Řevnic. Podobně, jako se
Mike Wazowski alias Kuliočko, vydal na Univerzitu pro příšerky. Na
univerzitě se seznámil se Sullivanem, kde byli „donuceni“
spolupracovat. Ze začátku totiž nebyli vůbec kamarádi, ba naopak.
Spousta dětí uskupené ve čtyřech klubech (týmech) se vydala v jejich
šlépějích.
Začali jsme lidským živým Člověče, nezlob se, jako první soutěžní hrou
ještě v pátek. Po sobotní výrobě praporků svých týmů začali některé
soutěže ze Strašných her, jimiž jsme se inspirovali v Univerzitě pro
příšerky. Kluby například probíhali mezi „žahavkami“ (míčky) a ještě
byly trefovány nebo vytvářeli past na příšerky – cílem bylo získat co
nejvíce stromů omotáním provázkem ve své barvě. Aktivity byly proložené
ještě poznáváním příšerkových postav.
Odpolední hry v lese nám částečně překazila těžba dřeva. Tradiční místo
vhodné na hry bylo bez stromů, které jsme potřebovali. Večerní táborák
byl zpestřen vystoupeními některých skupin ztělesňující nejen filmové
příšerky.
Poslední den výpravy se hrálo ještě několik her jak v areálu, tak na
konci chatové osady, kam běžně nechodíme. Vyhodnocení, diplomy a odměny
patří k závěrečnému koloritu víkendových výprav. Nutno podotknout, že
náctiletí si zahrály pár svých her, jen „pro velké.“
Fotogalerie
OKOUNI
|
DĚSOPŘÍŠERKY
|
ZELENÝ MONSTRA
|
VÍTĚZOVÉ S.R.O.
|
Natálie H.
Gabriel H.
Gábina N.
Oliver P.
Žofie K.
Anna G.
Iveta P.
|
Viki O.
Žofia Z.
Nela M.
Anna R.
Eliška V.
Adam M.
Matyáš M.
|
Benjamin H.
Martina K.
Michal M.
Adam K.
Anna Č.
Julie P.
Julie R.
|
Sam L.
Šárka P.
Ondra M.
Emma L.
Natálie J.
Blanka P.
Matouš M.
|
| 26,5 bodů |
23 bodů |
22,5 bodů |
19 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Pevnost Boyard byla dobyta
5.6.23
Výprava
na konci dubna byla bohatší o jeden den navíc. Inspirací prodloužené
akce byl soutěžní seriál, který znají spíše dříve narození – Klíče od
pevnosti Boyard.
Hned v pátek večer se program pěkně rozjel. Nejprve totiž bylo potřeba
se dostat do pevnosti Boyard, kam se týmy přes moře „plavily.“ Slepé
posádky řídil vidoucí kapitán.
Ráno všechny pobavily scénky s otcem Furou. Pak už bylo nutné přemýšlet
týmově. Hledat lístky po budově a skládat slova. Venku se prověřila
týmová zručnost a souhra při umisťování barevných míčků do správných
otvorů v prostěradle ovládaném členy. Na lukách u lomu se hrálo spousty
dalších soutěžních i nesoutěžních klání.
První odpoledne jsme cestou ke Kubrichtově boudě nakoukli do jedné
jeskyňky
a někteří se bavili sbíráním svízele, protože druhé botanické
jméno „přítula“ je zcela výstižné. Nevynechali jsme návštěvu
Bubovických vodopádů bez vody, ovšem tentokrát opravdu něco „teklo“.
Zajímavé bylo další klání o zapíchnutí kolíků „co nejdál“ ve vymezený
čas.
Měli jsme před sebou další celý den. Krásný, slunečný. Týmy po ránu
tentokrát prověřovaly své plíce při nasávání a přenášení lístků brčkem.
Jak by se vám běhalo s míčkem mezi koleny? Asi špatně, ale jde to, jak
si všichni ověřili. V dalším disciplíně se sbíraly pampelišky. Bez
použití rukou, jen s kolíčkem v ústech. Uvázat se na gumové lano a
dostat se co nejdál, hmm, to byl pořádný úkol. Či společná chůze na
„lyžích.“ Bylo to pěkné soutěžní dopoledne, kdy se podlézalo,
přelézalo, běhalo, přemýšlelo, donášelo.
Na akcích se snažíme navštěvovat stále nová místa. Tentokrát byl naším
cílem Alkazar – bývalý lom u řeky Berounky. Děti se před cestou
podívaly do dalekohledu přes sluneční filtr na Slunce. Na Alkazaru jsme
vlezli do jedné z velkých štol, velkých jak tunel. Nebo si zahráli
klasickou zapikávací schovávanou, která se zde výborně hraje. Někteří
hráči využili k maskování dokonce skupinku turistů.
Cestou nazpět jsme se chtěli zastavit v Srbsku na čarodejnicích, ale
zapálení ohně
a akce byli naplánované pro nás na příliš pozdní hodiny.
My měli svůj táborák,
s opékáním, laserovým představením, ukazováním
souhvězdí laserem a pozorování Venuše a Měsíce dalekohledem.
 V pondělí dopoledne přišlo vyvrcholení. Týmy čekalo odemykání klíčů s
nápovědami zavěšené „vysoko“ na větvích. Jak týmy zdolávaly překážky a
nástrahy pevnosti Boyard, za své úsilí získávali odpovídající počet
bodů. Před velkým finále, kterým bylo hádání hesla a hledání pokladu,
družstva musela nejprve odemknout nápovědy. Klíče k jejich odemčení
mohli vyměnit za již nasbírané body (4 body = 1 klíč). Získali však
pouze ty nápovědy, které se jim za krátký časový limit podařilo opravdu
s klíči odemknout a otevřít. Nakonec se žádnému týmu nepodařilo v
prvním stanoveném časovém limitu uhádnout heslo k pokladu. Společnými
silami však přemluvili Klíčníka. Ten všem odhalil ještě jednu nápovědu,
díky které už spolehlivě věděli, jaké heslo poklad otevře. Kdyby ho jen
našli… Hledání truhly se poněkud protáhlo.
Náctiletí účastníci měli pár svých aktivit mimo běžný program. Tichá
zážitková aktivita po večerce malých, s mimoverbálním vyjadřováním byla
nezapomenutelnou aktivitou.
Nelze zde vypisovat každou hru a aktivitu. Na tento příjemný
prodloužený víkend plný legrace budeme dlouho vzpomínat.
ALFÍCI
|
KLÍČNÍCI
|
SKŘÍTCI
|
Alžběta P.
Štěpán Š.
David B.
Zuzka Z.
Oliver P.
Evan C.
Viki O. |
Ivan Z.
Ríša H.
Petr K.
Žofie K.
Anna G.
Tomáš K.
|
Richard M.
Simona L.
Magda Š.
Vašek H.
Adam B.
Pavel R.
Julie Š.
Viki R.
|
| 26 bodů |
24,5 bodů |
13 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jak jsme zachránili fantazii
8.5.23
Písmena,
slova, věty, příběhy, fantazie. V tomto duchu se nesla březnová výprava
v Českém krasu. Za víkend jsme stihly 17 her a jiných aktivit na téma,
které jsme čerpali z filmu Nekonečný příběh.
První hra pro tři družstva proběhla ještě v pátek večer, dříve, než se
děti seznámily s příběhem. Šlo o jednoduché „lovení“ písmen. Trochu
nečekaným překvapením bylo, že jen pár jedinců znalo Nekonečný příběh.
O tom, jak mizely celé části knihy, jak se vytrácela fantazie. Ale než
všichni zalezli do spacáků, už příběh znali.
Písmenka z předešlého dne byla potřeba na sestavování slov. Další
aktivitou sobotního dopoledne bylo představení svých oblíbených knih.
Tedy ti, co čtou a knihu si přivezli. Pak se hledaly lístky – jak jinak
než se slovy – po celé budově. Venku se prolézalo pavučinou, běhalo s
knihou pod tričkem (stejně jako ve filmu) a pozorovalo dalekohledem.
Tentokrát ne obloha, ale části vět ukrytých v lese. V lomu jsme nemohli
zapomenout na kamenožrouta a další hry.
 Odpoledne družstva trávila v jiné části krasu. Po oblíbené schovávané
(klasické zapikávací) musely děti správným se seřazením sestavit větu
ze slov, které měly přilepené na čelech. Ovšem bez mluvení. Výborná hra
na týmovou spolupráci. V další hře se hledalo, nebo hrálo s míčem.
Večer jsme shlédli několik dramatických představení. Následoval
táborák, buřtíky se zeleninou a na laserové představení už nedošlo.
Všichni se vydali ke Slonovinové věži, poslednímu zachovalému místu v
říši fantazie, odkud si každý odnesl světélko.
V neděli jsme se zasmáli nad kompilací vět z různých knih. Nastalo
poslední zahřívání mozkových závitů. Družstva nedostávala za hry body,
ale písmena. Vítězem se nestal ten, kdo nasbíral za víkend více
písmenek, ale ten, kdo z nasbíraných písmen sestavil více slov dle
daných pravidel. Počet písmen nasbíraných za víkend byl různý; 69, 55 a
48. Z těchto písmen dvě družstva pokládala 15 a jedno družstvo 13 slov.
Nejlépe skládání slov zvládli Fialový lenochodi. Z nejmenšího počtu
písmen dokázali sestavit stejně slov, jako Nekonečňáci s největším
počtem písmen.
NEKONEČŇÁCI
|
FIALOVÝ LENOCHODI
|
SKLÁDAČI PÍSMEN
|
Matouš M.
Simona L.
Lukáš K.
Adam B.
Oliver P.
Viki O.
Ivan Z. |
Sára T.
David B.
Zuzka Z.
Tomáš H.
Tomáš M.
Blanka P.
Rozálie K.
|
Rozálie H.
Tomáš K.
Adéla V.
Adam V.
Anna G.
Žofie K.
Iveta P.
|
| 69 písmen |
48 písmen |
55 písmen |
| 15 slov |
15 slov |
13 slov |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
Hlavy plné techniky
30.3.23
Další
navštívené muzeum bylo technické. Vzali jsme ho trochu proti proudu, od
shora. Bicykle, nejdříve dřevěné přes roztodivné konstrukce až k
motocyklům, jsme to prošli, průběžně z ochozu obdivujíc letadla a další
vznášející se stroje. Letecké díly, artefakty a nádherné modely bylo
další zastavení. Následovala menší expozice lodní dopravy, zejména té
nákladní říční, kde máme svou historii.
Po pauze jsme se vydali k vizuálně nejzajímavějším exponátům do spodní
části muzea. I holky obdivovaly auta, hlavně ta závodní. U lokomotivy
jsme si vysvětlili princip fungování pohonu. Nechápajíce, jak pára
mohla pohybovat tunami železa s vagóny. Někoho zaujala Tatra T815 zvaná Puma, se kterou se proslavil mnoha vítězstvími Karel Loprais na Rallye Dakar. Prozkoumali jsme také jachtu Nike, která uplavala po světových mořích celkem 75 932 km (41 000 námořních mil).
 Druhá pauza oddělila prostředí a my se ocitly ve světě, kde světlo
tvoří fotografie. Pak jsme se dozvěděli něco z optiky. Barvivo a
pigmenty není totéž. Tuto informaci a další zajímavosti jsme vstřebali
v expozici o chemii. Pro obsáhlost nebylo možné navštívit všechny
expozice. Ani to nebylo cílem. I zde platí, „méně je někdy více.“
Noc světel a světélek
11.3.23
Tradiční
oddílová akce, které se ale účastní i neoddílové děti, proběhla za
hojné účasti druhý zimní měsíc. Náplní byly deskové hry, ale zejména
pohybové, z toho některé, co jsme ještě nikdy nehrály. V rozhlehlém
sklepení byla připravena hra, která se hrála zcela po tmě. Žádné
strašení, ale sbírání svítících kamínků ve vymezeném čase. Pokud se
někomu podařilo sebrat ještě svítící (USB) svíčku, dostal cenné minuty
navíc.
Na další hru byla potřeba také tma. Přeskakování skutečného laseru.
Před kinem ve spacáku jsme si ukazovali souhvězdí a rozsvěcovali
laserem hvězdičky v našem malém planetáriu na stropě. Ale také si
ukazovali, co zelený a fialový laser dokáže udělat za světelné divadlo.
Pak už nastala ležatá část programu o lvici Elze a další africké fauně, která u mnohých přešla do snového režimu.
Dobrodružství u zemědělců
23.2.23
Lednová
výprava směřovala do Národního zemědělského muzea. Na první pohled toto
muzeum možná nevypadá zajímavě, ale je to jen zdání. Je to asi
nejinteraktivnější muzeum v Praze a s bohatými tematickými celky je
jeho návštěva na půl dne.
Naše početná skupina se rozdělila na dvě. Starší děti měly hlavu plnou
pátrací hry, při které musely používat čtečku QR kódů v mobilním
telefonu a kufřík s pomůckami. Cílem bylo vyluštit šifru a získat jméno
zapomenutého génia. Většině se po zhruba hodině bádání a hledání po
muzeu úkol podařil (s malou odměnou na závěr). Druhá skupina se vydala
po expozicích. Začínajíc u skutečně historických traktorů. Samozřejmě
jsme nedošli daleko. V cestě byl funkční bagr a další ježdění…
 U myslivosti si děti vyzkoušely zvuky různých druhů dřev. Na rozdíl u
vycpanin, v rybářství byly také živé ryby. A několik atrakcí – chytání
ryb, rybí frotáž pastelkami a interaktivní tabule s hrami. Velice
zajímavý byl mikroskop, který promítal na velkou obrazovku přírodniny v
otočných miskách, ale bylo možno vložit i své předměty. Například
prsty. Navštívili jsme ještě další expozice a interaktivní panely, ale
byl také čas na odpočinek a svačinu. Zde se obě skupiny opět sloučily.
Na hodně dlouhou dobu jsme se zasekli u potravin. Ze začátku u lednice,
u obalů a jejich funkcích a třídění surovin. Nejvíce děti bavilo
virtuální vaření. Aby účastník něco „uvařil“, musel zadat nejen správné
potraviny, ale i správný postup vaření. Nákupy v dalším koutku byly
rovněž nekonečné a tvořili se fronty. Jen ceny na paragonech byly z
říše snů nebo snad ve venezuelských bolívarech.
Vodní hospodářství, skutečná tvorba vodního víru, poznávání po sluchu,
po hmatu a další expozice. Záměrně jsme všechno neprošli. I tak toho
bylo hodně. Muzeum se od roku 2015, kdy jsme ho navštívili naposledy, k
lepšímu proměnilo. Neustále bylo co poznávat. Nejen očima.
Na Vypich přijíždíme už za tmy. Než přijel náš autobusový spoj, využili
jsme plochu nepošlapaného sněhu k eskymácké honičce. Nejprve všichni
jako husičky za sebou udělají ve sněhu změť cestiček. Pak nastává
honička na babu. Ale jen v cestičkách.
Výprava do planetária a oddílová noc 13.1.23
Po
devíti letech jsme s oddílem jeden prosincový víkend zavítali do
pražského planetária. Od té doby se toho přeci jen dost změnilo. Úvodní
program pod kopulí planetária byl pro děti zajímavý, interaktivní v
dikci moderátora. Dětem ukazoval některá souhvězdí, povídalo se o
Měsíci a dalších souvislostech. Promítání noční oblohy je opravdu na
špičkové úrovni a velice realistické.
Pohádka Polaris 2 byla pěkná a rovněž poučná. O tom, jak medvěd
Vladimír a tučňák James se s kolibříkem Lucií vydají rozluštit záhadu
polárních září. Ovšem vezmou to přes Měsíc, aby vyřešili další
tajemství.
Ještě před pořadem byla zajímavá „procházka“ po interaktivní výstavě ve
foye planetária. Zkusili jsme si Tellurium, tedy pohyby planet a Měsíce
vůči Slunci, podívali se do modelu kabiny kosmické lodi Vostok, na
modelu povrchu Měsíce si ukázali, proč je nejvýhodnější pozorovat Měsíc
kolem první a poslední čtvrti, jak by se změnily váhy na jiných
planetách a mnoho dalšího.
O stejném víkendu proběhla v klubovně tradiční oddílová noc. Tedy
večerní hry, zejména ty, které se dají hrát za tmy. Děti by nám asi
neodpustily, kdyby se za tmy nehrál laser, nebo curling se svítícími
tyčinkami. Závěr dne patřil kinu ve spacáku. Dopoledne se hrály hry
deskové a jiné. Také jsme koukali do mikroskopů a svítících lup na nové
exempláře z hmyzího světa.
Indiánské dobrodružství v Krkonoších 16.2.23
Pojmenování
"Indián" vzniklo omylem, když se mořeplavec Kryštof Kolumbus 12. října
1492 domníval, že připlul k břehům Indie a tamní obyvatele označil jako
"Indias" (španělsky obyvatelé Indie). Omylem ale rozhodně nepřijely
děti na další letní tábor Žlutého květu do Krkonoš. Tentokrát právě s
indiánskou tématikou.
Děti, Indiáni, rozdělení do kmenů spolu soutěžily, aby získaly co
nejvíce barevných korálků do svých kmenových náhrdelníků. Jeho délka na
konci tábora totiž určovala vítěze a nejúspěšnější kmen. K Indiánům
neodmyslitelně patří také čelenky s pírky - ty si ale museli nejprve
sami zasloužit výjimečným činem nebo prokázáním, že jsou ho hodni.
Hlavní indiánské ctnosti jsou trpělivost, tvořivost, odvaha, zručnost,
věrnost a síla. Komu se podařilo projít všemi útrapami a prokázat
opravdové odhodlání, mohl se pyšnit čelenkou plnou barevných peříček.
Inkové měli obrovské bohatství v podobě zlata - obložené chrámy zlatem
i stříbrem a zahrady plné zlatých rostlin. Ale v první řadě zlato
museli nějak získat a to určitě nemohlo být jednoduché. To můžou
potvrdit i naši malí Indiáni, kteří si rýžování na vlastní kůži
vyzkoušeli. V maršovském potoce pomocí nástrojů a později i holýma
rukama lovili kousky zlata. Nebylo ho sice dost na palác, ale menší
kyblík se naplnil.
 Že historie Indiánů nebyla jen zalitá sluncem, o tom jak spory vznikaly
kvůli odlišným zvykům, zájmům a řečí občas přerostly v boje, se
dozvěděly také, díky hře na Indiány a Kolonisty. Některé hry dětem
ukázaly stinné stránky (nemoci, skalpy, boje) dobrodružného života původních obyvatel Ameriky, jiné naopak představily jejich denní rutinu
(nošení vody, lov a dlouhé putování) a další byly prostě pro zábavu
(pozemní lakros nebo šaman Piško).
Během her se ale děti také něčemu přiučily – například poznávat luční i
lesní byliny, hru lakros nebo jak se loví bizoni. Vyzkoušeli si také,
jak by to bylo s nějakým handicapem a jak je proto důležitá týmová
spolupráce. Každého zaujalo a bavilo něco jiného, na své si proto
nakonec přišli všichni.
Děti si v indiánských kmenech vyzkoušely život Indiánů se vším, co k
němu patřilo. Nesmělo proto chybět ani spaní u ohně v teepee,
pozorování hvězd, koupání v potoce i rybníku nebo sbírání ovoce. Běhali
jsme po lese, loukách, stavěli jsme hráze, pozorovali zvířecí stopy v
lese a turistické značky na stromech. Jak zaznělo od jednoho dítěte
před obědem: "Ještě ne, teď žijeme dobrodružství." a pod to se
podepisuji. Léto uběhlo jako voda, ale díky nádhernému počasí jsme
stihli všechno, co se má, aby si to všichni užili. A proto už se moc
těšíme na další rok, na další léto plné her, zážitků a dobrodružství.
Indiánka Júlia Povýšilová
1. turnus / fotogalerie
MUSTANGOVÉ
|
ORLOVÉ
|
RUDÉ PRUHY
|
ŽLUTÍ OŘI
|
Klára
|
Soňa, Adél
|
Honza
|
Verča
|
Lucie W.
Marie M.
Ondřej M.
Valerie K.
Rozálie R.
Natálie B.
Martina N.
Richard M.
Damián W.
Elizabeta M.
|
Magdalena Č.
Viktorie R.
Viktorie P.
Kristian M.
Rozálie K.
Radim S.
Tomáš M.
Miky W.
Layla A.
Felix P.
|
Petr K.
Dita P.
Egor A.
Jakub S.
Tereza S.
Ondřej K.
Sabina V.
Angelica K.
|
Evelína Č.
Martin V.
Aneta V.
Lilien S.
David T.
Gleb A.
Míra H.
Jan G.
Mia G.
|
| 70 korálků |
66 korálků |
59 korálků |
55 korálků |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
2. turnus
HAJAJOVÉ
|
APAČOVÉ
|
INDIÁNI Z KRAKONOŠ
|
SKALNÍ ORLI
|
Katka, Tonda
|
Honza
|
Jirka
|
Vlaďka
|
Magdaléna Š.
Kateřina J.
Antonín J.
Antonín P.
Prokop Z.
Radek R.
Matěj Š.
David H.
Marie K.
|
Alex K.
Julia N.
Anna Č.
Laura T.
David V.
Ondra K.
Patrik R.
Eliška Š.
Tomáš H.
Antonín S.
Karolína T.
|
Karolína K.
Markéta V.
Přemysl Z.
Štěpán Š.
Tomáš V.
Ondřej M.
Eliška L.
Vilém S.
Jan J.
Jan K.
|
Bára J.
Julie H.
Anna Č.
Viktor J.
David S.
Lukáš H.
Eliška K.
Anežka K.
Rozálie H.
František S.
|
| 60 korálků |
55 korálků |
54 korálků |
42 korálků |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3. turnus
ČERVENÁ PÍRKA
|
OTROCI
|
PONČOVÉ
|
VLČÍ KMEN
|
| Jirka |
Mirek
|
Vendy
|
Julie, Honza
|
Vanessa H.
Mariana K.
Markéta T.
Tobiáš D.
Marek H.
Pepa G.
Sára M.
Míra M.
Míra N.
Jan N.
|
Nela N.
Filip N.
Alice N.
Anna U.
Anna G.
Maya P.
Matyas O.
Mirzoev M.
Jaroslav M.
Alexandr P.
Štěpánka Š.
|
Elizabeth B.
Michaela S.
Tobiáš P.
Lukáš R.
Tomáš H.
Josef N.
Josef D.
Adéla V.
Adam V.
Marie P.
Jan D.
|
Jan V.
Viki V.
Filip S.
Lucie T.
Jitka M.
Nikol B.
Tomáš R.
Eliška V.
Ludvík M.
Pavlína S.
Annamari B.
|
| 61 korálků |
42 korálků |
34 korálků |
30 korálků |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Došlé PFky a přání (klikni
pro zvětšení)
|
|
|
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
 |
|
Mezi mimozemšťany
23.12.22
Kdo
by z mladší generace neznal E.T. mimozemšťana. Dnešní děti už ho znají
– jak jsme se přesvědčili – podstatně méně. Však pochází z roku 1982.
„Ítý“ nám byl námětem programu poslední víkendovky před zimou. Byla to
tedy tak trochu vesmírná výprava. Účast byla hojná. Družstva
Malozemšťanů, E.T.ťáků, Vetřelců a Planeta OE se ještě v pátek večer
pustila do „hledání meteoritů“ na louce. Jaké překvapení bylo, že v
meteoritech byly svítící dárky. Páteční kino ve spacáku nám trochu
zkomplikovala nekompatibilita nového notebooku s dataprojektorem.
Sobotní část dopoledne byla kreslící. Zadání bylo jasné; E.T.
mimozemšťan či jiné vesmírné bytosti. Následující poznávačka planet
byla zajímavá a poučná. Venku se mezitím udělalo pěkně (rozuměj,
přestalo pršet) a šlo se do přírody. Na lukách a v remízcích se hledal
mimozemšťan, chytali létající talíře nebo snášely meteority. A hrály se
jiné hry.
Pískovcový lom se stal útočištěm sobotního odpoledne. Tam proběhla
štafetová hra se souhvězdími. Děti si vyráběly z papíru raketoplán a
soutěžily, komu ta vlaštovka nejdále dolétne. V krásné scenérii
podzimního krasu se hrály další hry, například výcvik astronautů. Večer
se zkoušela napodobit scéna z filmu, kdy se děti snažily zamaskovat
E.T. mimozemšťana, aby mohl mezi lidi. Dětem se tato aktivita povedla
na výbornou.
Déšť se v den sobotní snášel naštěstí v době, kdy byl program v domě.
Přesto bylo dřevo mokré a pokusy o rozdělání ohně marné. Přišli jsme
tak o táborák (buřty putovali do trouby), ale i o pozorování
dalekohledem.
Poslední den výpravy už se vstávalo později a balení nějaký ten čas
zabralo. Přesto se dopoledne vyšlo na louku, aby se zahrálo pár her.
Hlavně Robotické rameno, poslední hru soutěžní, která se nestihla v
sobotu. Před odjezdem se už jako vždy, vyhlašují výsledky víkendového
klání, rozdávají diplomy a odměny.
VETŘELCI
|
PLANETA EO
|
MALOZEMŠŤANI
|
E.T. ÁCI |
Matouš M.
Blanka P.
Ondra M.
Marie H.
Anna H.
Sára T.
Petr K.
|
Bára J.
Iveta P.
Katka J.
Michal M.
Štěpán Š.
Rozálie K.
Karolína K.
|
Elisabeth T.
Tomáš H.
Maxim Z.
Albert Č.
David V.
Bára Č.
Ella Z.
|
Jan G.
Mia G.
Anna Č.
Oliver P.
Ondra N.
Tomáš M.
Simona L.
|
| 27 bodů |
26,5 bodů |
21 bodů |
20 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Indiáni ve městě
23.12.22
Červnová
víkendová výprava měla indiánské téma – ovšem tak trochu jinak, než
klasičtí indiáni. Moderní táta z Paříže zjišťuje, že má jihoamerického
indiánského syna Mimi Siku a tak se životem prolínají dva světy, které
byli námětem našeho víkendu.
Místo, kam do Řevnic jezdíme, je rozlehlé a na hry jak dělané. První
soutěžní hra pro pět indiánských kmenů byla pěkně běhavá, podobě jako
další v páteční večer. Zajímavá byla hra Hroznýš. Koho hroznýš
chytil a sežral, připojováním kořisti rostl a rostl a byl tím více
nemotorný... Nejstarší děti, či spíš mládežníci se vydali na oddělenou
aktivitu to temných hlubin pralesa k Černé skále.
Po snídani a hygieně byla první hrou na rozhýbání, Počítací schovávaná.
Pravidelní účastníci se tak dočkali své oblíbené hry. Další část
dopoledne jsme udělali indiánská stanoviště, kdy se napodobovali
některé činnosti z pátečního příběhu. Chodilo se po „kamenech“,
střílelo z luku, házelo kládou do dálky, stavělo, běhalo s kastrolem
vody... Počasí tento víkend přálo a Slunce hřálo. To byla příležitost
osvěžit se cachtáním v řece Berounce a zahrát si volnější hry.
 Po
obědě a osobním volnu se většina po indiánsku zmalovala. Takto ozdobeni
jsme prošli Řevnicemi, protože je to cesta do nejbližšího lesa. Ve
městě se opět oddělila skupina mládežníků, aby si užili chvíle bez
malých dětí. „Tichý indián v lese“ byla dobrá zkouška neslyšného
pochybu a naslouchání.
Ještě než se zapálil večerní táborák, pět kmenů předvedlo své nacvičené
indiánské tance. Někteří mají asi indiánskou krev, jak byli tance
věrohodné. Opékalo se a jedlo, ale také jsme se během táboráku
pokoušeli zachytit netopýry speciálním echolokačním zařízením. Nějaký
netopýr se sice ozval, ale jako na potvoru zrovna kolem nic moc
nelétalo. Děti se také dívaly do dalekohledu na měsíční krátery. A
samozřejmě nesměly chybět laserové hrátky, které se dají dělat jen za
tmy.
Poslední den probíhal program až do úplného konce výpravy. Kmeny opět
zápolily v indiánských dovednostech, jakými bylo například plížení,
střelba a hmatové hledání. Každý správný indián zná přírodu. Proto jsme
si i my udělali po celém areálu přírodní poznávací hru. Pak už
následoval oběd, vyhodnocení, diplomy a poklad. Poklad si kmeny musely
najít. Jeden kmen by ale bez nápovědy hledal poklad asi až dodnes.
POTAHONTAS
|
PA-INDIÁNI
|
APAČOVÉ
|
MĚŠTÍ INDIÁNI
| POMERANČI
|
Štěpánka Z.
Simona L.
Verča M.
Bětka Z.
David B.
Adam B.
Iveta P.
|
Nela M.
Ondra N.
Honza G.
Gábina N.
Sabina V.
Rozálie R.
Jindřiška Z.
|
Rozálie H.
Rozálie K.
Matouš M.
Tadeáš V.
Tomáš H.
Ondra M.
Viki R.
|
Anna R.
Adéla V.
Adam V.
Katka N.
Magda Š.
Michal M.
Štěpán Š.
| Štěpánka Š.
Angelica K.
Markéta M.
Markéta V.
Eliška Š.
Matěj Š.
|
53 bodů
|
51,5 bodů |
46,5 bodů |
46 bodů | 43 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Víkend v Zemi Nezemi
2.12.22
V
teplých obdobích roku se naše víkendové výpravy pravidelně přesouvají
do Řevnic. Nádherné prostorné prostředí je na hry jak dělané. Tato zem
plná zeleně hostila výpravu s tématem Země Nezemě. Znalec by z názvu
poznal některý z příběhů Petera Pana. Do tohoto sídla se vejde více
dětí, soutěžních družstev už bylo tedy pět. V pátek večer jsme zahájili
první tematickou hru „Loď v mlze,“ ale chvíli po startu by se změnila
na „Loď v dešti,“ nebýt přerušení hry a přesunu pod střechu. První
pořádná letní průtrž ovšem přešla bez většího zájmu sledováním pohádky
o cestě do Země Nezemě.
Počítací schovávaná je oblíbená hra, kterou kvůli prostředí hrajeme jen
v Řevnicích. Nemá nic moc společného s klasickou schovávanou. Tuto
oblíbenou hru jsme dali po dohrání přerušené páteční „Lodi v mlze“ (hra
o komunikaci) v už slunečném sobotním dopoledni. Následovala série
dalších tematických her; schovávačka v pralese, lovení svítících kamenů
atd. Před obědem se družstva přesunula na louku na další aktivity hned
za areálem.
Odpoledne nastal přesun do brdského lesa. V lese mimo jiné proběhla
velká strategická hra, kterou si užili jak velcí, tak malí. Každé
družstvo mělo své území v kruhu, bránilo svůj poklad a zároveň se
snažilo další poklad získat. Každý v družstvu si zvolil svou funkci,
kterou bylo možné během hry měnit. Cestou z lesa jsme se zastavili v
Řevnicích na hřišti.
Večer děti čekala ještě řádka dalších aktivit. Dobrovolný tanec
domorodců se některým členům opravdu povedl. Děti si udělaly lodičky z
přírodních materiálů, většinou z kůry a plachty z listů. Všechny také
pěkně plavaly. Každý se už těšil na táborák a opékání buřtů. Stejně
jako den, i večeře byla vydatná a s hromadou zeleniny, po které se jen
zaprášilo. Dětem jsem zkoušel ukázat detektor netopýrů. Umí zachytit
netopýry v okolí. Jak známo, lidské ucho jejich ultrazvuk neslyší.
Detektor ale dokáže zvuky převést do slyšitelné podoby. Žel, netopýři
se nám asi kvůli chladnějšímu večeru zrovna vyhýbali. Nechyběla ukázka
toho, co dokáže fialový a hlavně zelený laser. Hvězdářský dalekohled
byl připraven, ale večerní převážně už zatažená obloha na pozorování
nepřála.
V neděli se dohrávali nějaké hry, které se nestihly předchozí den.
Třeba pouštění Ptáka neptáka (ve skutečnosti papírové vlaštovky
štafetovým způsobem). Vedoucí Michal přivezl Kin-Ball, přes metr v
průměru velký míč, tak bylo do oběda o zábavu postaráno. Závěr?
Vyhlášení víkendového klání, diplomy a hledání pokladů. Pro některá
družstva náročnější a s nápovědou, ale poklad nakonec našli všichni.
NEZEMŠŤANI
|
BLUDNÝ ZEMÁCI
|
BLUDNÝ HOLANĎANI
|
ŽIVÝ STÍNY
| PIRÁTI
|
Elisabeth B.
Maruška B.
Honza G.
Šárka P.
Sára T.
Mia G.
|
Lukáš K.
Simona L.
Michal P.
Natálie K.
Ruprecht Š.
|
Rozálie K.
Matouš M.
Tomáš K.
Ondra M.
Lukáš Č.
Julie P.
|
Julia N.
Iveta P.
Laura T.
Zuzka G.
Karolína T.
Elisabeth T.
| Tadeáš V.
Michal M.
Oliver P.
Anna Č.
Žofie T.
Ella G.
|
37,5 bodů
|
37,5 bodů |
37,5 bodů |
37 bodů | 29,5 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
1.
místo |
2.
místo | 3.
místo |
Večer světel
9.11.22
Letošnímu
ročníku, na rozdíl od silně větrného loňského, přálo počasí. Snad proto
přišlo o poznání více lidí. Začátek trasy byl u kostela Stětí sv. Jana
Křtitele v dolní části Rudné. Děti si po cestě všímaly zavěšených
obrázků až do ulice Na Přídělu, kde byl cíl. U stolků pak bylo jejich
úkolem z nabízených předloh určit, které obrázky se po cestě
nevyskytovaly. Na trase bylo obrázků sedm, v cíli dva navíc. 
Každý si mohl vzít svítící tyčinku a obrázek na vybarvování, ti starší
něco na luštění. Na závěr akce, která trvala přibližně hodinu, proběhl
tradiční ohňostroj. Podle rozdaných svítících tyčinek
a obrázků se
účast odhaduje na 550 osob.
Galové v Čechách
29.10.22
Kdo
by neznal Asterixe a Obelixe. Takové téma bylo nachytáno na víkendové
výpravě v Srbsku. V tom bližším Srbsku, u Berouna, v nádherném
prostředí Českého krasu. Po pátečních hrách a rozdělení do skupin jsme
se podívali na jedno z mnoha filmových ztvárnění těchto galských postav.
Druhý den dopoledne už si to galské vesnice – tedy družstva –
vykračovala na rozlehlé louky. Začala série tematických her.
Galské vesnice tak soutěžili v „sušení“ Obelixova oblečení. Nejprve
bylo potřeba najít kalhoty, tričko, boty… někde na louce, a když byl
komplet hotový, pak museli vesnice najít a natáhnout provaz, najít
kolíčky a prádlo pověsit. Vyhráli Lektvarovice.
Další zajímavou hrou byly pasti na Góty. Každý z vesnice štafetově
běhal k provázku a snažil se ho omotat kolem jednoho stromu. Po otrhání
plodů zázračného banánovníku, jehož plody dozrávají v Srbsku v dubnu a
květnu, se vesnice posunuly dále do lomu Na Chlumu. Zde, mezi skalami
proběhl turnaj vesnic v hodu kamenem a další nesoutěžní hry.
Po zaslouženém poledním odpočinku se Galové vydali na místo, kde jsme
na výpravách už několik let nebyli. Ke Kubrychtově boudě. Zašli jsme
také na nedaleké Bubovické vodopády. Tedy, na vodopády bez vody. Na
lukách se pokračovalo v sérii her. Vesnice nosili Gala (ten se měl),
vyráběli lektvary a proběhl mini turnaj v přetahované, kde se dařilo
především Kancům.
Večer byl zpestřen kulturním programem Galských vesnic. Táborák s
opékáním a laserové hrátky je běžná součást výpravy. Ale když se zadaří
počasí, děti pozorují hvězdářským dalekohledem. Měli jsme štěstí na
Měsíc v první čtvrti a tak děti obdivovaly měsíční krátery. Po vydatném
spánku už děti čekal dopolední program. Například střelbu na Římana
vyhráli Antiřímani. Rozloučení nad víkendovým kláním s Asterixem a
Obelixem se odehrálo jako vždy u diplomů a rozdávání odměn.
LEKTVAROVICE
|
ANTIŘÍMANI
|
ŘÍMANI
|
KANCI |
Štěpánka Z.
Jindřiška Z.
Alžběta Z.
Iveta P.
Filip K.
Viki K.
|
Meg O.
David V.
Tomáš V.
Michal M.
Angelica K.
Elisabeth T.
|
Ondra M.
Zuzka Z.
Adéla V.
Adam V.
Adam B.
David B.
|
Ivan Z.
Vojta K.
Oliver P.
Matouš M.
Richard M.
Viktorie R.
|
| 31 bodů |
30 bodů |
27 bodů |
24 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Panika v městečku? Jen ve filmu
16.9.22
Konečně.
Na začátku dubna jsme se po zimě dočkali první víkendové jarní výpravy.
Tedy jarní? Pěkné počasí bylo před víkendem a po něm. Ještě v pátek
večer máme ve zvyku chodit ven, tentokrát soustavně pršelo, proto se
hry hrály pod střechou. Rozdělení do čtyř družstev bylo tentokrát
dobrodružnější. V každé předem určené skupině byl někdo z oddílových
dětí, které znají šifry. Přečtení zašifrovaných dopisů tak bylo na
bedrech zkušenějších.
Víkendové aktivity probíhaly na námět zajímavě animovaného
„figurkového“ filmu Panika v městečku, kde všechny postavy včetně
zvířecích dělají běžné lidské činnosti. Kůň se tak například sprchuje a
čistí si zuby, paní Koňová hraje na klavír atd. Indián s kovbojem
omylem objednají místo 50 cihel na postavení grilu cihel několik
miliónů. A z této lapálie se staly neuvěřitelné příhody.
Děti si zahrály scénky, které jsme dlouho nedělali. Schovávaly se,
trefovali se „sněhovou“ koulí, proběhla „rybí honička“ a další aktivity
napodobující části příběhu. V oblíbeném pískovcovém lomu děti dávaly
přednost v jízdě (nová hra vymyšlená jen kvůli filmovému příběhu), ale
velice úspěšné bylo „pouštění balvanu“ z kopce. Akorát místo balvanu
dětem posloužila pneumatika, která musela projet co nejblíže vytyčenému
cíli.
Vzhledem k aprílovému počasí byl večerní táborák s otazníkem. Obloha
nad námi se naštěstí umoudřila a o oheň, buřtíky a představení zeleného
laseru děti nepřišly. V neděli před závěrečným „diplomováním“ se
družstva ještě zahřála při hrách na rozhlehlé louce Českého krasu.
CIHLÁŘI
|
KONĚ
|
CIHLY
|
ZMATKAŘI |
Damián W.
Ondra M.
Jakub S.
Oliver P.
Miky W.
David V.
|
Viki O.
Šárka P.
Marek S.
Michal M.
Kristýna D.
|
Michael K.
Viktorie R.
Patrick K.
Tomáš M.
Adéla J.
Viki V.
|
Iveta P.
Simona L.
Barbora J.
Kateřina J.
Karolína K.
|
| 41,5 bodů |
28 bodů |
26 bodů |
25,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Čištění ptačích budek
10.7.22
V
druhé polovině března 2022 proběhla přírodovědná výprava do Úhonického lesa.
Však bylo na čase. Po dvou letech bylo třeba vyčistit ptačí budky,
které jsme s dětmi vyvěšovali v roce 2015. Pokud to jen šlo vzhledem k
přístupnosti, každý měl příležitost si budku otevřít a vyndat staré
hnízdo.
Při zastávkách se nešlo nezmínit o lýkožroutovi, alias kůrovci. Na
holých kmenech smrků byly krásně vidět jeho chodbičky. Děti zaujaly
také velké choroše, které si se zájmem prohlížely. Při jedné zastávce
se naučily poznávat stromy podle kůry. Některý strom má kůru hladkou,
drsnou, loupavou, tvrdou… Děti poznávačku pak zvládly poslepu. Během
lesní výpravy se hrálo pár her, včetně oblíbených ocásků.
Víkend plný akcí – mezi medúzy, deskové hry…
5.6.22
V
únoru jsme si zajeli za přírodou do Prahy. Ke konci roku 2019 bylo
otevřeno na Praze 4 „medúzárium“. Oficiálně Svět medúz. Návštěva byla
naplánována už dříve, ale ze známých důvodů k ní došlo až nyní.
Svět medúz se nachází na střeše obchodního centra, kde po našem
příjezdu přišlo nemilé překvapení. Sto metrová fronta. Nezbývalo nám
nic jiného, než na úkor jiných aktivit si hodinovou frontu vystát. Ale
vyplatilo se. Všechna akvária pro medúzy jsou kruhového tvaru z
prostého důvodu – medúzy potřebují k životu neustálý proud vody.
Pozorně jsme si prohlíželi medúzy a jejich vznášení se v proudech vody.
Děti samozřejmě zaujala také skluzavka a další atrakce.
Medúzy žijí v mořích po celém světě. Vyskytují ve všech různých tvarech
a barvách a mají velikost v průměru od 3 mm do 3 metrů. Jeden druh má
chapadla delší než 30 metrů. Většina těla medúz je tvořená vodou. Ve
Světě medúz se pochopitelně ty největší nevyskytovaly, zato jsme viděli
úplně malinkaté medúzy, odhadem kolem 1 cm.
Další akcí byla tradiční oddílová noc, kterou děláme 2x do roka. K
oddílové noci patří tradičně hry, ale na co se děti obzvláště těší,
jsou laserové hrátky. Přeskakování laseru ve tmě, laserové představení
na stropě a ukazování souhvězdí. Tradiční se stává také hra „curling“
se svítícími tyčinkami. Druhý den ráno hodně dětí zajímalo pozorování v
mikroskopech, které se také stává součástí oddílových nocí.
Na závěr víkendu proběhlo hraní deskových her v naší klubovně a
přilehlých prostorách. Na několika stolech a na koberci v klubovně si
děti a rodiče zahřívali mozkové závity a bavili se. Přišlo i několik
bývalých členů oddílu.
Silvestrovský tábor po letech a v novém
30.5.22
Znovuzrození
silvestrovského tábora po pár letech, tak bychom mohli shrnout akci na
přelomu roku. Bylo to navíc s velkou změnou. Stará dobrá Dřípatka v
Prachaticích byla budova s ubytováním, klubovnami … vnitřek byl
zabydlený, parádně přizpůsobený na práci s dětmi, byla tam zvířátka. Ač
se jednalo o starou, po technické stránce nevyhovující budovu, měla
Dřípatka své Genius loci, které zažily desítky rudenských dětí. Už
není. S dětmi jsme nyní jeli do nové Dřípatky, nové budovy, která už
nemá takové kouzlo. Ale důležité je, že je kam jezdit.
Námět pro celotáborový program byl příběh z Antarktidy, který se
odehrál v roce 1958. Hlavními postavami příběhu nebyli lidé, ale tažní
psi husky. Kvůli počasí se při evakuaci jedné základny počítalo s tím,
že při druhém evakuačním letu budou evakuováni také psi. Nestalo se
tak. Zesilující bouře další lety znemožnila. Psi zůstali na základně
sami, navíc uvázáni. Většině se podařilo uvolnit a přežít. Ovšem podle
skutečné události po roce samoty z 15 psů přežili dva, pět bylo
pohřešováno (ve filmovém zpracování „Osm statečných“ jsou počty jiné,
příznivější).
Tři družstva se snažila zápolit se strastmi a nástrahami podobnými
příběhu. Ovšem počasí vůbec pro antarktické hry nemělo pochopení.
Například při hře na psí spřežení jsme táhly boby po trávě. Sníh roztál
den před naším příjezdem. Děti „chytaly ptáky,“ zkoušely aport,
probíhaly mezi tuleněm, hledaly meteorit… Užily si také spousty her
mimo celotáborovou hru.
 Zpestření programu byla mnohá. Dětmi milovaný bazén (po rekonstrukci),
návštěva do světa loutkového divadla, kouzel i cirkusu. Navštívili jsme
poměrně novou atrakci, Areál lesních her. Různé aktivity, inspirované
zvířaty podle toho, jak se pohybují a jaká prostředí obývají.
Nevynechali jsme ani zvířecí obůrku Fefrovské rybníčky, kde děti
obdivovaly muflony a jinou zvěř. Ale největší zábava byla s divočáky a
selaty. Jeden divočák chrochtal blahem, když se nechal klackem drbat.
Při jedné cestě děti kupodivu zaujala gegologická expozice velkých
hornin s popisky. Děti se rozpovídaly, co kde kdy našly za kameny a
donesly domů (a my vedoucí vzpomněli na letní tábory a kameny dětí pod
polštáři a v kufrech).
Silvestrovský večer byl jak jinak, než herní. Slavnostní večeře se
proměnila ve žranici, aneb „musím vyzkoušet ode všeho všechno.“
Naštěstí nikomu špatně nebylo. O půlnoci byl výhled na celé město z
vršku se všemi ohňostroji kolem dokola. Jen škoda, že město zrušilo
svůj ohňostroj, protože byl vždy parádní a pěkně ladil s reprodukovanou
hudbou. Nezdá se to, ale za pět dní jsme toho stihli opravdu hodně. Dle
některých rodičů je prý silvestrovský tábor výborný nápad a škoda, že o
něm nevěděli dříve. Tak zas na konci roku.
Oddílová noc a filmové triky
13.5.22
Na
konci listopadu proběhla tradiční oddílová noc v klubovně. Večerní
brzká tma je totiž ideální k „světelným hrám.“ Než se všichni sešli,
hrála se spousta deskových her. Pak už děti přeskakovaly laser, nebo
házely svítící tyčinky k jinému světlu. Kdo byl blíž, vyhrál. Na kino
ve spacáku už byly natěšené, ale ještě předtím jsme si udělali
promítání efektů zeleného a fialového laseru na strop. Nechyběla ani
prohlídka souhvězdí našeho statického „planetária“ na stropě. Souhvězdí
byla krásně vidět, ale laser jednotlivé hvězdy přímo rozzářil.
Po ranní společné snídani se hry poněkud přeorientovaly na stavění
dominového efektu. Domino začali stavět všichni. Alespoň jsem měl čas
připravit mikroskopy a velké příložní lupy s LED osvětlením. Úžasná
věc! Během plánovaného i neplánovaného pouštění dominového efektu se
děti chodily dívat na živočichy a jejich části zblízka.
Druhý den bylo v plánu muzeum Karla Zemana na Malé Straně v Praze. V
Praze nás o dva táborové členy přibylo. Ze začátku bylo na expozicích
pěkně znázorněné, jak se dříve dělaly klasické filmové triky, např. ve
filmu Cesta do pravěku. I další expozice byly věnované Zemanovým
filmům, zejména pak Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Některé exponáty
byly interaktivní. Dlouhou dobu jsme strávili u panelu, kde bylo možno
vytvořit svůj animovaný klip a poslat si ho na email. To považuji ta
nejvychytanější atrakci. Mimo to si děti také zahrály úkolovanou Cestu
do pravěku, kdy šlo o hledání a doplňování pracovních listů.
Podzimní dvoudenní putování
24.4.22
 Podzemní den
V době podzimních prázdnin jsme uskutečnili dvě zajímavé výpravy.
Autobusem do Hostimi, pak cesta kolem Kačáku (potok Loděnice) v Českém
Krasu nás vedla mlhavé ráno na sraz s jeskyňáři. Domluvena byla
návštěva jedné nepřístupné, archeologicky významné jeskyně. Oba
jeskyňáři dětem nejdříve ukázali malou jeskyňku, kam si mohly vlézt. Do
takzvané blbodíry, jak jeskyňáři těmto pár metrovým dutinám říkají.
Po úvodním zmazání jsme šplhali do prudkého kopce, abychom zakotvili ve
velkém portálu, vchodu do jeskyně. Vyslechli jsme si zajímavé povídání
o jeskyni. Nasadily čelovky a po delším odemykání hurá do podzemí.
Jeskyně vedla z kopce, podél kolejnic, po kterých se vyváží suť a
hlína. Jeskyní se dalo projít téměř bez zašpinění, jen jílovité bláto
má výbornou vlastnost perfektně se lepit na boty a boty zouvat. Děti si
vyzkoušely jezdit s vozíky určené na vyvážení bláta z jeskyně, která má
délku chodeb přes 300 metrů.
V portálu jeskyně byl čas na svačinu a poděkování. Pěkně začalo svítit
Slunce, když jsme si vykračovali lesy necelé 4 kilometry k hornickému
skanzenu Solvayovy lomy. Jízda mašinkou vystřídala vtipně komentovaná
prohlídka štoly. Mezitím jsme si také prohlídli pár technických
zajímavostí. Cesta po lukách až do Loděnic a odjezdem do Rudné výprava
nekončila. Konečným cílem byla klubovna, kde na řadu přišlo
občerstvení, hra Jungle Speed a pozorování makro světa v binokulárním
mikroskopu.
 Zvířecí den
Druhý vyrážíme do pražské zoo (už víme, že zoo se píše s malými
písmeny). Dopoledne bylo docela chladno, proto jsme uvítali návštěvu
afrického pavilonu. Indonéská džungle byla totiž uzavřena. Africký
pavilon jsme prozkoumali důkladně. Také bylo zajímavé pokoukání na
žirafy a venku na slony. To už děti měly za sebou několikátý pracovní
list. Snažily se přijít na úkoly a odpovědi, na které bylo možno najít
řešení během prohlídky zoo.
V dalších částech zoo děti zaujal především pavilon šelem a plazů.
Někteří se těšili na lanovku, leč marně, při pohledu na zavěšené
dělníky na sloupech lanovky. U vodních ptáků byli někteří ptačí jedinci
značně ochočení, takže se s nimi dalo fotografovat (jen je obejmout) a
jeden byl natolik divoký, že bral dětem klacek z ruky. U tučňáků jsme
dostali vynadáno, protože jsme se s jedním tučňákem příliš spřátelili.
Na hřišti v Rezervaci Bororo jsme si prošli a vyhodnotili pracovní
listy, které děti dělaly ve dvojicích. Za jejich práci je čekala drobná
pozornost. Celodenní prohlídka se poněkud protáhla. Proto jsme do Rudné
přijeli už za tmy.
Není zoo jako zoo (tábor pro malé děti)
30.1.22
Zoo
nejsou jen zvířátka. „Postavit“ svou zoo se na třech letních táborech
(turnusech) snažilo dohromady přes 120 dětí. Nebylo to tak jednoduché,
jak by se na první pohled zdálo. K postavení zoologické zahrady
potřebujete spousty profesí, financí a nějaký pozemek. Skloubit tyto
činnosti bylo úkolem budoucích provozovatelů (družstev) zoo první dny
tábora.
Během různých úkolů, her a soutěží stavitelé zoologické zahrady získali
vše potřebné pro budování a pustili se do další fáze. Že bychom nyní
nakoupili zvířata? Kdepak, taková věc nejde bez plánování. A jak
vlastně taková zoologická zahrada funguje? Jaký je její provoz? Takové
zařízení se neobejde bez pokladny, skladů krmiv, veterináře, restaurací
a dalšího zázemí a atrakcí. Bylo třeba si také rozmyslet, že zvířata
potřebují různé biotopy. Pavilony s biotopy „budovatelé“ získaly při
velké hře. V druhé části tábora děti budovaly své zoologické zahrady a
získávaly do nich živočichy. Na konci tábora proběhly prezentace čtyř
zvířecích zahrad za každý turnus.
Na táborech bylo veselo, užili jsme si desítky her a aktivit, táboráků
a závěrečný karneval, jen chladnější počasí nám příliš nepřálo na
cachtání v krkonošském potoce. Důležité také bylo, že se děti naučily
tomu, že za návštěvou zoo je spousta práce a je potřeba se o zvířata
stále starat. Nejen v zoo, ale třeba i o ta domácí. Obnáší to jistou
dávku odpovědnosti za zvíře.
Námět na celotáborovou hru nám byl film Koupili jsme zoo, který se
odehrával ve Spojených státech Amerických. Ovšem film byl natočen podle
skutečného příběhu, kdy otec dvou dětí „nechtíc“ koupil s domem zoo.
Příběh se odehrál v anglickém Devonu, kde můžete navštívit Dartmoorskou
zoo.
Co dalšího děti poznaly
S tímto nešvarem setkáváme nejen např. na cedulích u silnic, článcích,
ale i v prezentacích samotných zoologických zahrad. Proto Vám Miroslav
Bobek, ředitel pražské zoo vzkazuje:
„Slovní spojení zoologická zahrada je naneštěstí příliš dlouhé,
proto se interně vžilo používání jen jeho druhé poloviny zahrada a u
veřejnosti se prosadilo slovo zoo. Slovo zoo je nesklonné. Zcela
nesprávné, i když velmi rozšířené, je časté psaní ZOO velkými písmeny
jako by šlo o zkratku. Ve skutečnosti má zoo kořeny v řeckém zôon,
živočich. Pište tedy, moc prosím, zoo, pražská zoo, Zoo Praha, třeba i
ZOO PRAHA, ale nikdy, opravdu nikdy Zoo, ZOO, pražská ZOO nebo ZOO
Praha.“ (Převzato z webových stránek pražské zoo, zkráceno).
1. turnus
SPÁROVÉ
|
KOBRY
|
LVÍČATA
|
SPÁROVCI |
 |
 |
 |
 |
Klára
|
Michal
|
Jitka
|
Honza
|
Miky W.
Patrik R.
Vanda V.
Natalia V.
Kamila Z.
Zdeněk J.
Anabel V.
Simona F.
Karolína K.
Damián W.
|
Veronika J.
Viktorie O.
Vojtěch J.
Antonín P.
Natálie P.
Marie K.
Laura N.
David K.
Klára J.
Ema H.
|
Vít Š.
Filip K.
Filip K.
Julie D.
Mara V.
Lilien Š.
Rozálie H.
Martina N.
Viktorie R.
Veronika S.
|
Leontýna H.
Vanessa H.
Theodor D.
Eliška D.
Eliška R.
Radek R.
Tomáš J.
Eliška R.
David K.
Jakub J.
|
| 58 bodů |
51 bodů |
42 bodů |
36 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
2. turnus
SUPER ZOO
|
POHODOVÝ TYGŘI
|
TYGŘI
|
ORLOVÉ |
 |
 |
 |
 |
| Mirek |
Honza
|
Adriana
|
Jirka
|
Elizabeta M.
Jindřiška Z.
Anežka M.
Matyáš V.
Alžběta Z.
Ludvík M.
Josef G.
Anna Č.
Lada D.
Míra N.
|
Lea L.
Anna J.
Emily L.
Šimon B.
Eliška K.
Tomáš H.
Michal Š.
Anežka K.
Přemysl Z.
Štěpánka P.
|
Jaroslav M.
Markéta P.
Matylda K.
Martin M.
Prokop Z.
Tereza P.
Lukáš M.
Klára M.
Anna G.
Alice N.
|
Jan V.
Žofie T.
Lucie T.
Oliver P.
Matěj V.
Marek H.
Natálie K.
Natálie M.
Vojtěch V.
Viktorie R.
Radovan D.
|
| 51 bodů |
42 bodů |
41 bodů |
37 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3. turnus
OPIČÁCI
|
ZVÍŘECÍ PARK
|
PUŤASOVÉ
|
VAKOVLCI
|
 |
 |
|
 |
| Jirka |
Filip
|
Vendy + Anna
|
Julie + Katka
|
Markéta G.
Matyáš N.
Martin R.
Eliška B.
Lukáš K.
Matěj B.
Filip N.
Bára J.
Viki V.
Ela M.
|
Filip S.
Šárka J.
Louis M.
Vítek W.
Magda Š.
Štěpán Š.
Ondřej M.
Pavlína R.
Anežka G.
Alexandr P.
|
Rozálie H.
Maxine P.
Tomáš K.
Tomáš H.
Martin B.
Laura N.
Oliver S.
Anna F.
Bára B.
Max F.
|
Jan N.
Nela N.
Josef N.
David R.
Adéla B.
Ondra Š.
Tereza Ž.
Gábina Č.
Pavlína S.
Veronika Š.
|
71 bodů
|
64 bodů |
59 bodů |
50 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Došlé PFky a přání (klik
pro zvětšení)
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
 Psí poslání
14.11.21
Poslední
letošní víkendová výprava byla tematicky obdobná, jako ta v roce 2018.
Tehdy i nyní jsme měli psí téma a hráli „psí hry.“ V pátek už byla brzy
tma, ale ta nezabránila hraní her venku u domu. Po večeři se zformovala
čtyři družstva a hurá na první větší hru na velkou louku v Českém
krasu. Jednalo se o psí slalom. Místo kuželů byly použity barevné
svítící tyčinky. Před první nocí proběhlo kino ve spacácích. Hodně
herců bylo čtyřnohých.
První dopoledne jsme vyšli na louku, kterou mnohé děti znaly jen za
tmy. Po několika rozehřívacích hrách přišli na řadu psí soutěžní hry.
Ty vždy vycházejí z daného příběhu. Děti tak skákaly přes překážku a
chytaly míček, stejně jako pes Bailey. Chytaly létající talíř, hledaly
předměty, ovšem ne po čichu. S tím psím čichem se rovnat nemůžeme.
Český kras je nádherná specifická krajina a nemohly jsme proto vynechat
návštěvu lomu Na Chlumu. Pohled na skály a barvící se listí stromů vždy
děti zaujme.
Po obědě a poledním odpočinku se družstva Psíčkové, Refani, Čoklové a
Dogie Boxeři vydali do jiného lomu v okolí Srbska – pískovcového. Tam
se soutěžilo v poznávání pachů, ale správná „voňavá“ místečka bylo
potřeba nejprve najít. Pak proběhl psí výcvik. Tento lom je jak
stvořený na pořádnou schovávanou. Ale tu podle původních pravidel, kdy
nejde o „zakopání se,“ ale dostat se nepozorovaně k pikole a zapikat
pikajícího.
Určování, tedy spíš přiřazování psích plemen družstva dělala už na
chatě. Venku děti čekal táborák a buřtíky se spoustou zeleniny.
Nechyběly ani efektní hrátky ze zeleným laserem. Využili jsme jasné
oblohy, vytáhli hvězdářský dalekohled a pozorovali Měsíc, Jupiter s
měsíčky a ti aktivnější také Saturn s prstencem.
Poslední den byl čas ještě dojít na louku a zahrát si poslední soutěžní
hru a několik dalších. Po obědě děti hrály převážně stolní hry. V
úplném závěru výpravy nastal ten správný okamžik, aby se psí družstva
dozvěděla výsledky víkendového klání, všichni si potřásli pravicí,
rozdaly se diplomy a odměny.
REFANI
|
PSÍČKOVÉ
|
DOGIE BOXEŘI
|
ČOKLOVÉ |
Rozálie Ř.
Tomáš K.
Honza K.
Alisia P.
Anna Č.
Iveta P.
Sam E.
|
Julie P.
Ríša H.
Marie K.
Ondra M.
Vašek H.
Tereza P.
Štěpánka P.
|
Elisabeth T.
Karolína K.
Kateřina J.
Barbora J.
Rozálie H.
Natálie K.
Simona L.
Tomáš H.
|
Ema H.
Šárka P.
Štěpán Š.
Michal M.
Rozálie H.
Viktorie O.
Magdaléna Š.
|
| 31,5 bodů |
27,5 bodů |
24,5 bodů |
23 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Větrný večer světel
9.11.21
Když
jsem připravoval věci a ohňostroj na 15. večer světel, byl jsem
zvědavý, kolik přijde lidí. Loňský rok se akce uskutečnit nemohla a
nyní bylo pěkně chladno a hlavně foukal silný vítr. Tedy na okraji
Rudné u polí. Po šesté hodině se začali objevovat první světélka.
Nakonec přišlo jako vždy, několik stovek malých i velkých účastníků.
U stolku děti ukazovaly na obrázky, které cestou neviděly. Byly tři,
které se po cestě na sloupech nevyskytovaly; tučňák, kůň a ovce. Zato
Měsíc s hvězdami, sluníčko, netopýra, lucerničku či ježka v kleci mohly
spatřit. Po určování se rozdávaly obrázky čí spíše různé doplňovačky a
svítící tyčinky. Úplný závěr patřil tradičnímu ohňostroji, který se
podařilo v silném větru zažehnout na podruhé.
Galové ve Chvalovixovicích
7.9.21
Klid
a mír panoval v galské vesnici Chvalovix. Ovšem pouze do té doby, než
se ztratil statečný a hrdinný náčelník Bajzix. Všichni jsme byli
nešťastní a propadali jsme beznaději. V tom se připotácelo potrhané a
špinavé stvoření, ve kterém Sportix poznal našeho velitele Bajzixe. Ten
si nic nepamatoval, jen se divil nesrozumitelnému tetování na své paži
a neznámému klíči pověšenému na krku. Vypravili jsme se proto na cestu,
abychom přišli na kloub záhadě Bajzixova zmizení..
Před cestou jsme si udělali zásoby jídla, materiálu a především
kouzelného lektvaru, který nám dodává sílu. Asterix s Bajzixem se
rozhodli, že nevezmou s sebou jen tak někoho, proto jsme museli
nejdříve uspět v jejich zkouškách. Naštěstí se to podařilo všem a mohli
jsme vyrazit vstříc dobrodružství.
Cestou nás několikrát přepadli Římané, ale vždy jsme si s nimi hravě
poradili. Horší byly chvilky, kdy dostal Obelix hlad a bez jídla odmítl
jít dál. Museli jsme ulovit spoustu kanců a házet mu je rovnou do pusy,
tak zesláblý už byl!
Při našem putování jsme narazili i na skupinu Druidů, kteří nás pozvali
na svoji slavnost. Na ní se blýskl náš přítel Druid Panoramix, když
všem ukázal, jaký báječný lektvar je schopen připravit. Všichni do
jednoho ho chválili a obdivovali, což se mu velice líbilo. Ale jeho
sláva nám přinesla i krušné chvilky. O Panoramixově umění se dozvěděli
Gótové a Panoramixe unesli, aby vařil lektvar jim. Po těžkém boji se
nám povedlo našeho kamaráda zachránit, ale natolik námi tento zážitek
otřásl, že jsme se rozhodli vrátit raději domů a Bajzixovo zmizení
nechat tajemstvím.
Ani cesta do naší vesnice nebyla úplně jednoduchá. Aby nás Gótové
nemohli pronásledovat, kladli jsme jim pasti. Jenže jak to tak bývá, do
některých jsme se sami zamotali. Ocitli jsme se v bludišti a dokonce
také uprostřed noci v lese, na místě, které jsme vůbec neznali. Vše ale
nakonec dobře dopadlo. Všichni jsme se v pořádku vrátili do naší
vesnice a ti, co na nás čekali, byli z našeho návratu tak nadšení, že
samou radostí začali dělat samé bláznivé věci. A my jsme se samozřejmě
přidali. Bylo to báječné přivítání a zároveň zakončení našeho
dvoutýdenního putování.
Klára Weiss
BATTAGLIOVÉ
|
GALTOWN
|
DRUIDOVÉ
|
vedoucí Petr
Dominik V.
Natálie P.
Miky W.
Klára K.
Ondra T.
David V.
Petr M.
|
vedoucí Michal
David H.
Kuba N.
Marie B.
Marek S.
Marek T.
Radek S.
Tereza T.
|
vedoucí Vendy
František R.
Michal K.
Šimon K.
Adam S.
David Š.
David S.
Jana P.
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
|
|
|
Výprava s Kukym
11.7.21
Po
dlouhé odmlce jsme se mohli sejít na víkendové výpravě v Řevnicích. Dle
očekávání bylo zcela plno. Tématem her nám byl plyšový Kuky a lesní
postavičky od Jana Svěráka. Než se všichni sjeli, hrálo několik her.
Tvorba pěti družstev byla snadná a mohlo se na první soutěžní hru –
bylo třeba „oživit Kukyho.“ Jak se ukázalo, každý Kukyho neznal.
Seznámení s Kukym byl poslední program před páteční večerkou.
Ráno jsme si rekapitulovali večerní příběh a povídali o postavičkách.
Některé děti měly na postavičky různé názory – na jednu stejnou
pozitivní i negativní. Děti lepily Kukyho, lovily oříšky kolem divoké
veverky a do tématu se výborně hodila hra „Co do lesa nepatří.“ Další
hry v druhé půlce dopoledne proběhly na louce za areálem.
Kuky v příběhu trávil dobrodružství v lese. Proto se odpoledne šlo, jak
jinak, do lesa, kde se soutěžilo v lesních hrách. Nechyběla schovávaná,
domečky, ale i výroba lodiček. A sbírání dřeva na táborák. Táborák se
trochu zdržel, protože přišla přeháňka, tak se hrály hry v jídelně. I
pouštění lodiček se přesunulo na druhý den. Táborák s opékáním se
nakonec uskutečnil, stejně jako pohodový večer s ukázkou toho, co lze
svést se zeleným laserem.
Slunečné ráno přivítalo soutěžící do posledního dne výpravy. Po snídani
se balilo, pak se mohlo začít s dalšími soutěžemi. Došlo na pouštění
lodiček po Berounce a na hru „Cesta po včelí mapě“ a další aktivity. Po
obědě byl čas na slavnostní vyhlášení víkendového klání, rozdávání
diplomů a dojedení se pokladem.
KUKÁTKA
|
SPADLÉ ČEPICE
|
KUKY A DOBRODRUŽNÍCI
|
PLYŠOVÍ MEDVÍDKY
| ČER. PLYŠOVÝ FRAJEŘI
|
Anežka M.
Adam B.
Marie K.
Vojta Š.
Vítek Š.
Meg O.
Petr B.
|
Ema H.
Lukáš Č.
Matyáš V.
Magda Š.
Štěpán Š.
Simona L.
Rozálie H.
Viktorie O.
|
Radovan D.
Rozálie H.
Tomáš H.
Martin H.
Laura N.
Lada D.
Sofie J.
Míra H.
|
Žofie T.
Lucie T.
Bára J.
Šárka J.
David K.
Luboš M.
Natálie K.
Michal M.
| Kristýna F.
Tomáš K.
Emma Š.
Oliver P.
Natan C.
Anna G.
Ema O.
Viki R.
|
28 bodů
|
22 bodů |
20 bodů |
17 bodů | 12 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Český rok za jeden týden (Malé tábory 2020)
14.4.21
Tři
turnusy táborů pro malé děti (MTMĎ), které byly mimochodem plné až po
střechu, měli téma, kde nevystupoval žádný hrdina, občas ani žádná
postava. Na první pohled téma možná nevypadalo zajímavě – svátky během
roku. Bylo to tedy takový český rok. Nakonec jsme si v Krkonoších
společně strávený čas užili stejně parádně, jako každý rok.
Náš český táborový rok začínal lednem. Pochodem tří králů, hromnicemi…
Starší děti měly svou „bojovnější“ hru, která je velmi bavila. Další
dny byla ještě zima. Ta pomyslná. Než přišla Morena a my se se zimou
rozloučili. Na jaře proběhl např. jarní úklid, nebo děti létaly na
koštěti. Nechyběli tedy čarodějnice, Velikonoce či hlídání májky. Na
Pankráce, Serváce a Bonifáce děti „osvobozovaly“ zvířátka od zimy. Jen
Medard se trochu „nevyvedl“ – vždy bylo krásně slunečno a po dešti ani
památky. Tak jsme museli dešťovou vodu do nebes shromažďovat. V červnu
proběhl, jak jinak, den dětí, v srpnu jsme měli žně (ano, dají se na
žně hrát hry :)), nebo trhy. Na podzim se pouštěli draci, skuteční.
Někdy ale vítr nefoukal, tak se muselo běhat z kopce. Táborový program
jsme ukončili štědrým dnem. Děti křepčily v maskách, měli jsme také
vánoční stromeček a došlo samozřejmě na dárečky.
Her bylo raději připraveno více (proto se všechny nestihly zahrát) nebo
byly v různých variantách. Nechyběl ani táborák, večerní hra za tmy
(nikoliv bojovka, strašení neděláme), keramika a některé děti se
dočkaly také bonusového přespání v teepee.
1. turnus
VODNÍCI
|
LIŠÁCI
|
DRSNÝ LIŠKY
|
VLCI |
 |
 |
 |
 |
Klára
|
Jitka
|
Michal
|
Honza
|
Rostislav K.
Markéta P.
Antonín K.
Anežka K.
Marek S.
Laura D.
Karel B.
Mia E.
Jiří Š.
|
Jana V.
Filip K.
David Š.
Oliver P.
David K.
Adam H.
Eliška K.
Ondřej A.
Anežka P.
Viktorie R.
|
Annamari B.
Damián W.
Anabel V.
Tomáš R.
Lukáš R.
Jakub S.
Miky W.
Josef K.
Nela N.
Filip N.
|
Ivan Z.
Alex P.
Jana K.
Jakub M.
Natalia V.
Tadeáš S.
Antonín P.
Jaroslav K.
Alexandr P.
Veronika S.
|
| 98 bodů |
93 bodů |
84 bodů |
73 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
2. turnus
SPORŤÁCI
|
VÁNOČNÍ BÁBOVKY
|
ZAJÍCI
|
CITRÓNI |
 |
 |
 |
 |
Adriana
|
Mirek
|
Jitka, Verča
|
Jirka
|
Kateřina B.
Karolína B.
Jaroslav M.
Antonín M.
Štěpán Š.
Lukáš K.
Anna G.
Alice N.
Sofie B.
Josef N.
Jan N.
|
Sára T.
Jitka P.
Adam Ž.
Ondřej A.
Katka S.
Tomáš H.
Tomáš A.
Alžběta P.
Anežka G.
Alexandr P.
|
Alžběta W.
Vanessa S.
Viktorie R.
Tomáš K.
Marie K.
Adina M.
Šárka P.
Hana B.
David K.
Filip K.
Jan S.
|
Vít P.
Míra N.
Julie P.
Josef G.
Marek H.
Tomáš K.
Ludvík M.
Alžběta Z.
Antonín P.
Jindřiška Z.
Štěpánka Z.
|
| 83 bodů |
82 bodů |
81 bodů |
66 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3. turnus
BETLÉMSKÉ HVĚZDY
|
MOUDRÝ LIŠKY
|
PODZIMÁČCI
|
12 MĚSÍČKŮ
|
 |
 |
 |
 |
Míša
|
Jirka
|
Vendy
|
Julie + Hozna
|
Sebastian M.
Matyas O.
Ondřej M.
Pavlína H.
Ludvík M.
Tobiáš B.
Eliška K.
Hanna D.
Josef L.
Lea M.
|
Matěj B.
Lukáš B.
Eliška B.
Martin B.
Eliška K.
Nikola D.
Taťána D.
William Ď.
Viktorie R.
Jaroslav M.
|
Dominik J.
Vojtěch E.
Matyáš K.
Matyáš N.
Amálie K.
Zuzka B.
Adam P.
Matěj B.
Bára K.
|
Dan P.
Bára Š.
Sára Š.
Vojta P.
Natan C.
Tomáš B.
Maxine P.
Karolína K.
Kateřina K.
|
81 bodů
|
70 bodů |
59 bodů |
57 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Planetární putování – astronomický ne-tábor
7.2.21
Poslední
prázdninový týden patří tradičně astronomicko-kosmonautickému táboru v
Krkonoších. Tedy táboru… ke klasickému táboru to má daleko, správný
název by měl být třeba „dětské vzdělávací setkání.“ Jenže to nezní
vůbec pěkně. Jedná se spíš o vzdělávací akci, kde neděláme klasické
táborové činnosti (rozcvičky, hodnocení úklidu…), zato se promítá,
ukazuje, přednáší, zkoumá, objevuje a hraje.
Letošní ročník měl podtitul Planetární putování. Ne náhodou, protože
letos jsou na obloze v jednom období vidět všechny planety. Chtěli jsme
dětem ukázat všechny planety v dalekohledu, což se z větší části
podařilo. Zářící Venuši ve fázi podobné jako u Měsíce, Mars s polární
čepičkou a tmavými oblastmi na povrchu, pruhovaný Jupiter, Saturn s
prstencem a měsíčky, modrou kuličku Uran a ještě menší Neptun, který
nám dal trochu více práce, než jsme ho našli. Tato pozorování byla
rozložena na dvě noci, resp. jeden večer a pozorování v druhé polovině
noci, kdy se spalo na louce. Zejména mladší účastníci ale neviděli
všechny planety, spánek byl silnější. Na Merkur jsem nezapomněl. Ten
jako jediný neviděl nikdo – v době ne-tábora byl příliš blízko Slunce a
nám se ho nepodařilo ve slunečním světle najít.
Podstatnou náplní ne-tábora je naučit děti vyznat se na obloze a
orientovat se na nebeské klenbě. Proto se učí souhvězdí, typy a
jasnosti objektů, značení, mapové značky a další věci, které se v běžné
pozorovací praxi používají. Program byl samo sebou pestřejší. Povídali
jsme si s názornými ukázkami o dalekohledech a vše co je k dalekohledu
potřeba, o světle, ale i o velkém problému obecně nazývaném „světelné
znečištění,“ co se dá na noční, ale i denní obloze pozorovat, o
Sluneční soustavě, pokročilý se věnovali geologii Měsíce nebo číselným
postavám.
Astronomie je spojitá nádoba s kosmonautikou, proto je část ne-tábora
věnovaná raketové technice, sondám, průzkumu vesmíru, jak se v něm
žije… Pan Václavík z České kosmické kanceláře přišel povídat a promítat
o Mezinárodní kosmické stanici (děti tak mají přehled, jak se na ní
žije, jaký mají astronauté program a osobní život) a o současných a
připravovaných sondách, které budou provádět průzkumy vesmíru, Slunce,
planet a planetek. Každý si také vyrobil svojí vzduchovou papírovou
raketu. Ty jsme jedno odpoledne pouštěly. Ty nejlépe vystřelené létaly
odhadem do výšky 40 – 50 metrů.
Pro odpočinek mysli se konal celodenní výlet na Sněžku a Černou horu.
Ale také táborák, divadelní či filmová představení. Nebo lepení
papírových modelů v osobním volnu. Pokročilý členové si připravili
fyzikální pokusy a promítání zážitků z astronomické olympiády v
Rumunsku.
Naprostá většina dětí jezdí každý rok, je to dalo by se říct jedna
parta. Občas přibude někdo nový a astronomicko-kosmonautický ne-tábor
pěkně bobtná. A to záměrně nechceme hodně dětí. Devět dní je nám málo.
Nejde o to za tu krátkou dobu dětem ukázat vše potřebné, protože
zastávám zásadu, že méně je někdy více, přesto se program občas mění a
spíše některé věci vypouští. Večerní aktivity jsou totiž odvislé od
počasí. Je-li jasno, jde se pozorovat, protože praxi pod hvězdnou
oblohou ničím nenahradíte. Na příští a další roky už se rodí nápady a
myšlenky, které přesahují hranice naší republiky. Za rok tedy opět
neviděnou.
Kuchařská výprava Ratatouille
31.1.21
Občas
mají některé víkendové výpravy program netradiční, tedy žádné honby za
poklady, trpaslíky a skřety. Výjimečné byly třeba jeskyňářské a
horolezecké výpravy… a nyní říjnová. To jsme se honili za jídlem a s
jídlem. Inspirací nám byl rodinný animovaný film Ratatouille,
na vskutku kulinářské téma. Podle příběhu o krysím kuchaříčkovi Remym
probíhal o víkendu program. Soutěžních tematických aktivit a her se
stihlo devět.
První větší hra proběhla už v pátek večer za tmy; překážková
potravinová stezka. Sobotní ráno bylo klidnější při přiřazování
filmových postav. Čtyři družstva většinu z 13 postav přiřadila správně.
Pak už následovalo první kuchtění. Každé družstvo dostalo stejný počet
ingrediencí – sušenek, bonbónů a jedlého "lepidla." Úkolem bylo z
ingrediencí vytvořit vizuálně něco pěkného. Nutno podotknout, že každá
skupina vytvořila originální vláčky. Ty si pak po obědě snědly.
Část dopoledne děti strávily při hrách na louce. Zajímavý byl například
číšnický slalom – přenášení vody v kelímku na tácu jednou rukou, tedy
úplně stejně jako číšníci. Po dalších hrách se výprava přesunula do
lomu Na Chlumu. Byla by škoda tuto zajímavost Českého krasu vynechat.
Další přírodní zajímavost, pískovna za Srbskem byl odpolední cíl. V
kuchařském příběhu se občas zmiňovalo koření. To je při vaření
důležité, proto si družstva vyzkoušela klasickou "čichačku" – poznávání
koření poslepu podle vůně. Kmín, majoránka, skořice, hřebíček, kari...
K následujícím hrám se přidaly skopičiny, které se dají dělat jen v
pískovně.
Po návratu do chaty čekal děti další kulinářský úkol. Tentokrát nebyl
sladký. Připravit snídani. K dispozici byly chleby, másla a různá
zelenina včetně kukuřice, mrkve, nakládaných okurek... Zde už rozvinout
fantazii bylo těžší než v případě sladkých vláčků. Přesto se družstvům
podařilo stvořit zajímavé chlebové zdobení, někdo udělal chlebové
smajlíky. Také se všechny chleby na snídani snědly.
Večer proběhl tradiční táborák s opékáním buřtů a chlebů, což se u nás
jí s opravdu velkou hromadou zeleniny (minimálně 2:1 ve prospěch
zeleniny). Tečkou za sobotním večerem bylo promítání obrazců na dům a
"map" v kouři ohně fialového a zeleného laseru. Na ukazování souhvězdí
nedošlo, večer se obloha zatáhla.
 Třetí a poslední den výpravy – opět slunečný – ještě kuchařskými
soutěžemi pokračoval. Ve filmovém příběhu krysa Remy ovládal
roztržitého Linguiniho, který o vaření nevěděl vůbec nic, než to celé
prasklo. Při poslední soutěžní hře šlo o stejné ovládání. Remy ovládal
pod kuchařskou čepicí Linguiniho taháním za vlasy. Samozřejmě jemně. U
dětí byl rozdíl jen v tom, že ovládaný měl zavázané oči. Techniku
ovládaní, si děti v družstvech si domluvily samy (mohly i za uši).
Úkolem bylo přejít se špagetami a přesypat je do hrnce. Stejně, jak si
to Remy s Linguinim také zkoušel. Většině se špagety podařilo přesypat
bez větších ztrát, ovšem asi by takto nikdo vařit nechtěl. Ale byla to
legrace.
Poslední letošní víkendovou výpravu jsme zakončili jak jinak, než
vyhlášením, diplomy a nějakými dobrůtkami. Už se těšíme na jaro, až se
doufáme opět sejdeme na další víkendovce.
ČERNÍ SKŘÍTCI
|
VAŘEČKY
|
MYŠÁCI
|
KUCHAŘÍCI |
Damián W.
Michal M.
Štěpán Š.
Miky W.
Sabrina
Max H.
Ebony
|
Karel Ř.
Oliver P.
Nikola D.
Ondra M.
Simona L.
|
Charlotta Ř.
Denisa D.
Ondra M.
Lukáš Č.
Jakub S.
Tomáš J. |
Mia E.
Petr B.
Marie B.
Marek S.
Michal J.
Honza K.
|
30,5 bodů
|
29 bodů |
25,5 bodů |
25 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Došlé PFky a přání (klikni
pro zvětšení)
 |
 |
|
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
Domácí Žluťák
Stejně
jako na jaře, i nyní na podzim se členům, ale i zájemcům týdně posílá
"Domácí Žluťák." Na jaře vznikl jako náhrada za oddílové schůzky, které
se nemohly konat. Nabídka je nyní pro jakékoliv zájemce, ovšem už není
na rozdíl od jara volně přístupná a běží po celý školní rok.
 Jedná se o hry, pokusy, vesmír,
přírodu, luštěnky, kvízy, různé náměty, ale i mobilní aplikace,
hádanky, tábornictví. Náměty oživí rodinné chvíle doma, na
zahradě, na procházce, na chatě... Není to tedy o tom, on-line sedět
před monitorem, ale právě o pohybu, přemýšlení, poučení a zábavě. Pěkně to shrnula jedna maminka: "Děkujeme za rady jak trávit volný čas, už nám docházely nápady."
Zprávičky (2.1.)
"Z tvorby příběhů je nadšený a myslím, že celá úhonická škola bude vědět, co to je. Má v plánu obohatit děti ze třídy i z družiny:). Do kroužku chodí moc rád, úkoly ho baví."
 "V
bytě prostor na bludiště moc nemáme, tak jsme si ho udělali v lese a na
lano jsme dali rolničky, pro upozornění, že se někdo dotkl."
"Musím říct, že plavající rozkvétající kytky dostaly i mne."
"Kvíz byl poučný i pro nás rodiče."
"Pak
jsme si zahráli šerm, co se změnilo v pokoji, klokaní ocásky a udělali
pokus, ale pouze s mandarinkovou slupkou. S mandarinkou to šlo, ale
ohňostroj byl malinký a ani jednou se nám ho nepodařilo zachytit na
foťák."
O víkendu jsme byli v úhonickém lese a kupodivu jsme na vytyčeném uzemí našli spoustu hub.
"Odjeli jsme celá rodina na chatu, která je u
lesa, takže ideální prostředí na bádání a objevování. Posíláme pár
fotek z našeho venkovního hraní, co šlo tak jsme vzali s sebou do
terénu. Nejvíce legrace jsme si užili u trefování propisky do lahve a
naprosté nadšení vzbudil pokus se svíčkou, z kterého posíláme video."
 Soutěž ve vytvoření dlouhého papíru – samozřejmě bez
spojování.
Poslané výsledky:
- Maya 371 cm.
- Luboš M. 330 cm.
- Adam B. 183 cm + máma 305 cm.
- Míra H. přes 3 m.
- Viki V. 200 cm + manžel 575 cm (v závěru ale přetrženo) + manželka 240 cm (bohužel chvilka nepozornosti a přetrhlo se mi to).
Máte-li také zájem o Domácí Žluťák, stačí napsat na zluty-kvet@seznam.cz.
|
Není poklad jako poklad
14.9.20
V
"letním sídle" v Řevnicích proběhla v červnu v posunutém termínu
víkendová výprava – dlouho po vynucené pauze. Nikdo nevěděl, jaký bude
po karanténě zájem. Ovšem ten byl obrovský, sešlo se nás 40, akce se
zaplnila během pár dnů.
 Děti
si myslely, že budeme hledat poklad, podle názvu výpravy "Poklad
ptačího ostrova." Ač se v příběhu poklad vyskytoval, jeho včlenění do
děje bylo zcela jiné, než by se očekávalo. Námětem víkendových her nám
byl loutkový film z roku 1952 od Karla Zemana se stejnojmenným názvem.
Celá myšlenka příběhu je pěkně shrnuta na Česko-Slovenské filmové
databázi: "Jednoduchý, vtipný, dětskému myšlení přizpůsobený příběh
obyvatelů neznámého ostrova, kteří objeví poklad, přestanou pracovat,
znepřátelí se mezi sebou, a teprve když o poklad přijdou, vrátí se opět
k práci, která jim přinese spokojenost, štěstí a mír. Film velmi
názorně vysvětluje myšlenku, že ne bohatství, ale práce to je, která
činí člověka a jeho život šťastným." Stejně tak co pochopily i děti na
výpravě, když jsme si o příběhu povídali.
Po
utvoření pěti družstev si děti užily první velkou hru ještě v pátek
večer. Družstva představovala posádky lodí, které se mezi sebou
utkávaly. Hlavní herní den se udál v sobotu. Po ránu jsme si dali
rozehřívací a velmi oblíbenou Počítací schovávanou (což je zcela jiná
než klasická schovávaná). Pak družstva hledala po rozlehlém areálu
pelikány a vlaštovky z příběhu. Ale jen je, protože v areálu se
vyskytovali i jiní jim podobní ptáci. Následovaly další hry, například
schovávačka na ostrově, "jablka na hlavně," nebo lov ryb.
Odpoledne
probíhalo v lese. Nejprve proběhlo klání o ptačí hnízda i další drobné
hry, pak si děti stavěly lodičky ze dřeva, které se pouštěly později na
Berounce. Cestou z lesa se k lítosti dětí vynechalo hřiště v Řevnicích.
Přeci jen pro nás jako uzavřenou skupinu stále platila hygienická
pravidla nemísit se mezi ostatní osoby. Sobotní večery už tradičně
patří táboráku, opékání, kouzlům s laserem...
V
neděli se mimo jiné dohrávaly hry, které se nestihly předchozí den a to
jak ty menší, tak bodované. Poslední soutěžní hrou tak byl "sběr
perel." Všechno jednou končí, stejně tak jako výprava před prázdninami
byla zakončena slavnostním vyhlášením, rozdáním diplomů a hledáním
pokladů pro každé družstvo. Přeci jen se děti pokladu dočkaly.
DRAVCI
|
ČERNÍ JESTŘÁBI
|
ČERNÝ ČÁPI
|
VLAŠTOVKY
| PTAČÍ PIRÁTI
|
Charlotta Ř.
Simona L.
Ondra M.
Verča K.
Karel Ř.
Alex P.
Filip K.
Ivan Z.
|
Viki R.
Max H.
Bětka P.
Verča Š.
Katka S.
Honza S.
Sabrina H.
|
Michal M.
Štěpán B.
Marek S.
Jakub S.
Zuzka Z.
Sára T.
Petr B.
|
Ríša H
Natan C.
Oliver P.
Vašek H.
Gábina N.
Markéta M.
| Dominik J.
Natálie V.
Anabel V.
Lukáš Č.
Katka N.
Vojta E.
Nela M.
|
29 bodů
|
26 bodů |
21 bodů |
18 bodů | 17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Po oddílové noci do muzea v Nučicích
15.9.20
Na
přelomu listopadu a prosince jsme udělali „dvojakci:“ oddílovou noc a
výpravu. Oddílová noc v klubovně měla velký úspěch a zatím největší
účast téměř 30 dětí. Hrály se hry, díky tmě také ty světelné, pro
zájemce „stezka odvahy“ a ve spacácích se děti seznámily s vikinským
teenagerem Škyťákem. Ráno se část dětí vydala do Nučic, další děti a
rodiče se k nám přidali, tedy téměř další třicítka osob svým počtem
překvapila pana průvodce.
Přestože Nučice těsně sousedí s Rudnou, pravděpodobně málokdo z
rudenských navštívil muzeum v Nučicích (s námi byly děti i z Prahy!).
Muzeum není běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních
příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost,
první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro
první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.
O dobývání železné rudy v našem kraji byla větší část expozice.
Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se nejdříve začala ruda
dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro horníky bylo vězení, že
v kraji bylo 6 dolů a každý horník měl svou známku, aby se poznalo, že
se z fárání vrátil. Nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve
značky Mercedes a poději Fiat. Do trafostanice se přivádělo 35 000
voltů a odtud se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou
výrobnu elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná
hornická škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní
nástroje, písemnosti a další exponáty.
Pan průvodce – pamětník povídal také něco o odbojovém vojenském oddílu
Železo. Odkud pocházel název odbojového oddílu, je asi jasné. Také
povídal osobní zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a
vojenském oddíle Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné) a lidských
poměrech té doby.
Další expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a
sportovních spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé
ženy slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a
předměty v roce 1958 při stavebních pracích.
Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala
běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu,
jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení –
nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s
hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Návštěva muzea
byla zajímavá a rozhodně doporučuji se s přáteli domluvit a objednat si
prohlídku na obecním úřadě v Nučicích.
Z Mníšku přes El-Paso do Řevnic
7.6.20
Každoroční
turistická zářijová výprava vedla za hojné účasti přes Brdy. Naše
putování začalo v Mníšku pod Brdy. První plánovaná zastávka byla v
Mníšku na zámku. Ta svačinová v zámeckém parku byla nutná, ale
prohlídka zámku se konala až za hodinu a takovou dobu se nám nechtělo
čekat. Tak jsme po dohodě prohlídku zámku vynechali. Vydali jsme se
kolem zámeckého rybníku a stoupali lesem, k Baroknímu areálu Skalka.
Před areálem byla první vyhlídka na trase. V parkovém prostranství
Skalka je Kaple sv. Máří Magdalény, kterou vybudoval stavitel Kryštof
Dienzenhofer v roce 1693. Vzorem mu byla skalní kaple ve francouzském
Aix en Provence. Kaple byla v roce 1993 zrekonstruována. Nyní se v něm
pořádají výstavy a koncerty. Také jsme si prohlédli bývalou budovu
barokního kláštera, byla postavena v letech 1692-93. Také klášter v
minulosti chátral (po roce 1945), ale od roku 2001 je již opraven a
zpřístupněn veřejnosti, sloužící taktéž k pořádání výstav a koncertů. V
době naší návštěvy v něm byly vystaveny zajímavé sochy a skulptury, v
kapličce obrazy. Na Skalce byla delší obědová pauza, je tam rovněž
stánek s občerstvením a je možné si tam na otevřeném ohni něco opéct.
Po téměř rovné hřebenové cestě jsme došli k „Jezírku.“ To je název na
mapách pro jezírko mezi skalami, ale také pro pravděpodobně nejstarší
trampskou osadu v Brdech – El Paso. V místních skalách byl provozován
lom do začátku 20. století, ale v roce 1921 se do lomu provalila spodní
voda. Místo učarovalo trampům, kteří sem jezdili. Osada byla založena v
roce 1923 třemi osadníky z bývalé osady Westend. První a nejstarší
bouda byla postavena v roce 1925 a z roku 1953 je poslední postavená
chata. My se na osadu dívali shora – osada je malá a přílišná
návštěvnost by osadníkům nebyla milá.
Nutno podotknout, že lesy před El-Pasem i po něm mění charakter, jednou
jsou bukové, smrkové či v jiném složení, bylo se prostě na co dívat.
Narazili jsme také na dlouhou kamennou zeď, pro nás neznámého původu.
Pěkný výhled byl na Babce (505 m n. m.), vrchol skalního výběžku, což
je další vyhlídkové místo. Odtud byl výhled na Prahu, České středohoří,
na Milešovku, Krušné i Jizerské hory a triedrem byl vidět i Ještěd.
Z Babky vedla cesta pěkně z kopečka kolem lesního divadla až do Řevnic
na vlak, kde jsme naší pěší výpravu zakončili. Devět dětí a sedm
dospěláků ušlo celkem 14,4 km. Výlet trval téměř 7 hodin, ale samotná
cesta jen necelé čtyři hodiny. Tedy jsme se zhruba tři hodiny kochali,
odpočívali a svačili :). Byla to pohodová akce a lze trasu doporučit i
malým dětem.
Domácí Žluťák /jarní/ (poslední příspěvek
26.5.)
 Jedné rodině se v PR Karlické údolí
u Dobřichovic podařilo spatřit naší vzácnou,
krásnou a velkou ještěrku zelenou. Zatímco například ještěrka obecná je
běžný druh (mám ji i na zahrádce), ještěrku zelenou můžete spatřit na
několika slunných místech ČR. Ještěrky nejsou tak plaché, je tedy šance
je spatřit.
"Ptáčky
se učíme poznávat, tedy asi hlavně já :-), kluci už jich pár zvládnou.
Byli jsme na rybách na Mastníku (přítok do Slap) a víkend na Labi u
Štětí. Takže o ptáky nebylo nouze. Na Mastníku byl k vidění kos,
pěnkava, datel, strakapoud, straka, drozd, ledňáček a slyšet žluna
zelená. A samozřejmě kachny a labutě. Jeden labuťák k nám plave už asi
5 rokem. Na Labi byli k vidění opět kachny, labutě, kos, pěnkava,
datel, kukačky, racek, kormorán a slyšet opět žluna, po setmění až do
rána slavíci.
Pak mi aplikace
rozeznala rákosníka obecného. Na Labi se nám konečně podařilo vidět
hejno pulců, pár skokanů a plavat bobra, kousek od nás byli okousané a
překousané stromy a pod jedním velkým měl asi domov.
 Kluci plní úkoly,
doplňovačky a občas si zahrajeme nějakou tu hru.
Dále pozorujeme noční oblohu, hvězdy, družice (SpaceX), na ISS jsme
zatím neměli štěstí a pár meteoritů už bylo vidět. Přivezl jsem si od
táty hvězdářský dalekohled, tak budeme koukat, až bude jasno.
Ještě jednou moc děkujeme za domácí Žluťák.
 Chceme
se podělit o zážitek z dnešní procházky kolem rybníku v Břvích.
Narazili jsme na labutí rodinku. Bylo moc dojemné, jak se labutí rodiče
starali o svá dítka. Maminka je nejdříve všechny schovávala pod
křídlem, ale čekání se vyplatilo a nakonec nám je ukázala. Hrdý otec
byl stále ve střehu a svou rodinku si chránil. No klidně bychom tam
ještě zůstali, ale nechtěli jsme je znervózňovat. Jen všude kolem bylo
poházeno spousta pečiva a vyšlapané cestičky směrem k hnízdu :-(.
 Cestou
jsme narazili na hodně pokácených stromů a v jednom stromě se ukrývalo
hnízdo a druhý strom byl ve uvnitř úplně vyžraný a zůstaly jen suky.
Syn se toho bál, je pravdou, že to vypadá trochu strašidelně.
"Děti už se moc těší na obnovení oddílové činnosti a na kamarády z
oddílu Gepardů :)."
 Vlevo jsou foto zprávičky od Matěje z Kunžaku.
Ruměnici našel, ale pomlázku nevím kdo
pletl :-).
„...Sešli
jsme kousek z cesty, aby nám neunikl krásný výhled nejen na Velkou
Lhotu, na této vyhlídce je ohniště a kamenné sedačky. Při návratu na
stezku stál v cestě pomník jednoho místního občana, který byl ve špatné
době na špatném místě – vydal se na jelena, ale v lese byli ukryti 3
nacisté, kteří když ho viděli se zbraní v ruce, okamžitě zvedli své
zbraně a rozstříleli ho. Steska a vše kolem je plné kamenů. Hradisko je
seskupení kamenů, skála, na kterou se dá vylézt jen tak a z přední
strany jsou očka pro lezce. Nahoře je nádherný výhled např. na město
Dačice. Jinak se snažíme chodit do přírody a vylézt kdejaký kámen –
nádherné jsou např. kameny za Terezímen, Ďáblova prdel, Ďáblův chléb,
kamenolom v lesích za Jitrama, ale také každý větší kámen v lese ;-).“
 „Chceme
Vám moc poděkovat za hry. Musím říct, že jsme se parádně pobavili a
zasmáli. Fotek není mnoho, protože jsme hráli naplno všichni a já
nestíhala fotit. A ještě jednou se u nás pletly pomlázky. Děti se je
chtěly naučit.“
„Udělali
jsme si neděli se žluťákem. Úkoly jsme si zase moc užili a posíláme pár
fotek. Nestíháme vše (škola nám dává hodně zabrat) snažíme se to
uschovávat na volné chvilky.“
"Cestou
lesem jsme tam také narazili na vodní zdroj, ale ten nemám
zdokumentován. Studánka je posazena uprostřed louky. Tak jsme jí trochu
očistili, vyfotili. Dívala jsem se na seznam vodních zdrojů, studánek a
není tam. Máme nafocené i ruměnice, kterých je tedy všude dost. Z
cyklovýletu jsme si domů dovezli berušku, kterou si Vandi chtěla
ubytovat v našem hmyzím domečku. Jenže berušce nebyl náš hotel zřejmě
dost dobrý, takže odlétla :)). Ostatní fotky jsou z kunžateckých Struh,
kde holky "čistili" potůček. Cestou po pěšině jsme došli k rybníku.
Fotit žabí vajíčka bavilo Vandi, žáby ne. Pak už jsem nestačila nic
nafotit, jelikož jsme se ztratili a ještě nás popoháněl déšť. Deštivo
určitě oceníte Vy, jelikož jsme při něm stačili vyrobit pár hadráků :)."
"Děkujeme
za zprávy, které nás nenechají propadnout stereotypu :). Zkusíme hlavně
poznávat ptáčky, mám v telefonu pěknou aplikaci s hlasy a popisy ptáků,
ale dobrý nápad je zaměřit se na výběr (tak, jak to máte na stránkách).
Kačka má ve škole za úkol vytvořit si herbář,
tak na zahradě trháme
běžné kytičky."
Námět
od jedné maminky:
„Posíláme námět, co
se dá dělat na zahradě (foto vpravo), ale je to
spíš pro holčičí osazenstvo. Zahrát si na Vesnu s jarním kvítím. My
jsme u toho poznávali květinky, které jsme si pak dali do herbáře.
Viděla jsem obrázky, že i používali barvy na obličej a doplňovali
rozkvetlým líčením."
Fotky
z Hledání jara
Tatínek: Pozorovali a poslouchali jsme ptáky na zahradě. Pozorovali
kosáky, sýkorky, pak tu byl jeden vrabčák, poštolky, straky
a nakonec hrdličky, těch jsou tu mraky. Zážitek byl, když jsme si sedli
do trávy a pouštěl jsem ptačí zvuky. Kos nám odpovídal, ale nepřiblížil
se, za to sýkorka koňdra, ta přilétla až k nám a hledala odkud jde
zvuk. V jednu chvíli si s námi povídali tři sýkorky. To se klukům
líbilo. Minulý
víkend jsme postavili hmyzí
hotel. (Výborný námět pro
toho, kdo má zahradu).
Poznámka:
Někteří ptáci reagují na nahrávky zpěvů, ale nepřehánějte to.
V lese (jinde je neuvidíte) takto můžete snadno nalákat naše nejmenší
ptáky králíčky obecné a ohnivé. Jinak se hůře pozorují. O nahrávku jejich
hlasů si napište.
První
pozorování ptáků: Petr B. (Kunžak, začátek dubna) – sýkora uhelníček
(pole), kos černý (louka), čáp bílý mezi husami (pole).
Jedna maminka píše:
"Na vaše doporučení celá naše rodina sleduje ISS
stanici." Dokonce z práce viděla vláček družic Starlink od SpaceX.
Pro upřesnění, abyste
si nepletli družice s letadlem:
Družice je zcela
bezhlučná, nebliká, ale může měnit pozvolna jas jak večer vletí do
zemského stínu. Svítí tedy
odraženým světlem od Slunce. Můžete si je také najít v reálném čase v
PC planetáriu Stellarium.
Letadlo barevně bliká, může být
slyšet a
můžete si najít na PC či mobilní aplikaci (např. Flightradar24),
co vám letí nad hlavou.
 Parádní hmyzí hotel.
 Umělecký příspěvek od Natálky S. z Prahy
|
Jarní „budková“ výprava do lesa
24.3.20
Slunečné
počasí nás provázelo na poslední výpravu, kterou jsme ještě stihli v
březnu před vynucenou přestávkou. Byla to odpolední výprava do lesa
nedaleko Úhonic. U rybníčků jsme si rozdali triedry a pár pokynů k nim.
Cesta směřovala k našim ptačím budkám, oživena hrou Povodeň, bomba,
brouci. Ta se hrála po celou dobu výpravy. Jedna zastávka byla u
kůrovce. Z nahromaděných klád se dala snadno odloupnout kůra a pod ní
byly vidět rozvětvené chodbičky lýkožrouta, larvy a čerstvě vylíhlí
brouci.
 Postupně
jsme vyčistili 9 budek a povídali si, například proč některé budky mají
kolem vchodu ochranná opatření, kdo v budkách hnízdí a jaká hnízda mají
konkrétní ptáci. Loňská hnízda z budek si děti důkladně prohlížely, ale
nikdo si je letos nechtěl vzít domů :-). Těžba lesa oproti loňskému
roku pokračovala, a tak dvě speciální budky dřevorubci zničili a dvě
klasické zachovali. V jedné budce bylo loňské třípatrové hnízdo sršně.
Dokonce s pár nevylíhlými komůrkami. Několik zastávek bylo také u
dutin, i kterých jsme si pověděli, co s dutinou dělá brhlík lesní nebo
jak se pozná, že v dutině hnízdí strakapoud.
Větší přestávka byla na oblíbené louce u lesa. Nejen na svačinu, ale
především na hru Ocásky nebo Na schovávanou. Čtyři hodiny v přírodě
uběhly jako voda a byl čas návratu na sraz (z bezpečnostních důvodů
jsme vynechali hromadnou dopravu a jeli auty). Ještě cestou byly v
blátě k vidění ukázkové stopy koroptve (nebo bažanta?). U polí byla
poslední zastávka – zaposlouchali jsme se do zpěvu skřivanů a také se
je snažili na obloze jen očima či triedry najít. Někomu se je spatřit
podařilo.
Komorní noc
23.3.20
Spousta
dětí před akcí nedobrovolně odpadla, chtěli jsme jen ty úplně zdravé.
Přeci jen doba virová nastávala. Tím měla oddílová noc komorní nádech.
Program byl také trochu volnější a jiný než na podzimní akci. Zahráli
jsme si pár deskových her, někdo stavěl z dominových dílků. Pak si
všichni, malý i velcí zahráli postřehovou karetní hru Jungle Jam. Další
hra byla připravená venku v nedalekém parčíku. Úkol byl prostý, najít
deset obrázků se zvířátky na stromech a co nejvíce si jich zapamatovat
a nahlásit v cíli.
Po
hledání zvířátek jsme se přesunuli na pole mimo pouliční osvětlení,
abychom se pokochali noční zimní oblohou. Laserem jsme si ukázali pár
základních souhvězdí. Zelený laser byl také využit v klubovně na jeho
přeskakování po tmě, na to se děti moc těšily. Na závěr dne přišla na
řadu ležatá poloha a dívání se na naše klubovní „planetárium“ na stropě
a druhý díl filmu, jehož první díl jsme si promítali na předchozí
podzimní akci.
Dominové představení u Jindřichova Hradce 3.3.20
 Jednu
lednovou neděli jsme udělali v Kunžaku pro veřejnost hraní deskových
her, jehož součástí se stalo tradiční pouštění dominového efektu. Účast
na deskohraní byla hojná, zahrát si přišli jak děti, tak rodiče.
Dominový efekt se stavěl ve dvou lidech jeden a půl dne. Tentokrát jsme
nedělali mnoho složitých věcí, u kterých by pak zhrozilo, že nevyjdou a
efekt se přeruší. Tato taktika se vyplatila, protože dominový efekt se
přerušil pouze jednou, což je zatím náš největší úspěch. Dokonce vyšla
bez přerušení jízda domina z podlahy na parapet okna a shození věže, z
čehož jsme měli největší obavy. Použitých dílků bylo něco málo přes 3
000.
Podzimní oddílová noc
6.3.20
Další
tradiční oddílová noc, která proběhla v listopadu, měla rekordní účast.
Proto už také víme maximální počet, který můžeme vzít. Jako vždy
nechyběly hry, část se odehrála na chodbě, další hry v klubovně. Pro
odvážné účastníky, kterých byla naprostá většina, byla připravena
„stezka odvahy“ ve sklepení domu. Úkolem jednotlivců či dvojic bylo
projít trasu po tmě jen podle svítících tyčinek. Tyčinky pak každý
dostal.
V závěru dne se děti nasoukaly do spacáků, v klubovně se zhaslo a děti
obdivovaly naše malé planetárium – svítící souhvězdí na stropě.
Poslední tečkou dne bylo kino. Ráno se toho mimo společné snídaně,
hygieny a sbalení se už moc nestihlo. I když ti rychlejší zvládli ještě
nějaké hry.
Ve vesmíru a přesto na zemi. Výprava na parádní výstavu
5.2.20
Běžně
se nestává, abych měnil naplánovaná témata výprav. Tentokrát jsem to
ale s radostí udělal, když jsem se dozvěděl o kosmonautické výstavě Cosmos Discovery.
Na jedné podobné jsme byli před pěti lety. Hlavně se
jedná o unikátní příležitost, protože stálá výstava na toto téma v
tomto rozsahu a s originálními artefakty u nás není a dost
pravděpodobně ani nikde v Evropě. Výstava je navíc jenom do dubna 2020,
takže volba byla jasná.
Každý návštěvník dostal hlasového asistenta. U některých exponátů byla
čísla, to stačila zadat na hlasovém asistentovi a mohli jste poslouchat
výklad. Pro děti byla navíc připravena samoobslužná „hra“ s razítky
umístěnými na výstavě. Výstava začínala projekcí, kinem. Žel v
angličtině, jen s titulky, takže pro část dětí to byly jen pěkné
záběry.
Nejde popisovat všechny exponáty – bylo jich hodně a spousta
originálních nebo velmi povedených kopií – ale některé stojí za zmínku.
Úžasné bylo si osahat originál spalovací komory (zajímavý materiál)
jednoho z pěti obřích motorů F1, který byl na Saturnu 5, co vynášel
lidi na Měsíc. Parádní byla prohlídka kosmické lodě Mercury včetně
vnitřku. Člověk v reálu viděl, jak byla malá a představa, že sedíte „v
létající sedačce,“ kde si ani nenatáhnete nohy třeba přes 30 hodin,
není lákavá (obdobné to bylo u lodi Gemini, aneb „dvě létající
sedačky,“ nejdelší let 14 dní!).
 Stejně
tak jsme obdivovali servisní a přistávací moduly kosmické lodi Sojuz,
část již zaniklé orbitální stanice Mir, pneumatiku „Michelinku“ z
raketoplánu nebo trysku z největšího motoru na kapalný kyslík a vodík
SSME, používaný v raketoplánech (motory se budou opět používat).
Takový motor měl spotřebu 467 kg kapalného kyslíku a kapalného
vodíku + dalších 17 kg vodíku se používalo k chlazení spalovací komory
a trysky – to vše za jednu sekundu! Teplota hoření plynů ve spalovací
komoře byla 3 500 °C (což o dost přesahuje teplotu varu železa).
Velmi zajímavý byl pohled do modelu pilotní kabiny raketoplánu. Na
měsíční vozítko, průkopnický Lunochod, padák Sojuzu, československý
Magion 2, sovětskou Lunu 15, marsovské vozítko – sondu Opportunity,
která přes 15 let zkoumala Mars, první družice Země Sputnik 1 … Nejen u
skafandrů (jsou různé typy a každý na jiný účel) jsme se dozvěděli o
úskalí pobytu ve vesmíru, včetně základních lidských potřeb.
V závěru výstavy si děti mohly vyzkoušet trenažér na výcvik kosmonautů
a další atrakce a samozřejmě nesmí chybět suvenýry. Cestou v tramvaji
si děti udělaly zajímavý kvíz z výstavy, který jsme při čekání na
autobus probrali.
Výstava rozhodně stojí za návštěvu (pro fandy vesmíru a kosmonautiky je
to povinnost), protože nic obdobného u nás na dlouhou dobu neuvidíte.
Pro nás výstava měla další význam, protože jsou k vidění exponáty, o
kterých si povídáme na našich astronomicko-kosmonautických táborech.
Došlé PFky a přání (klikni
pro zvětšení)
|
|
|
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Lednové rodinné dostaveníčko
24.1.20
Podruhé
jsme si dali dostaveníčko nad kulečníkem na pražském Zličíně. Nejenom
abychom si zahráli a pobavili se, ale abychom se viděli a poklábosili.
Což svůj účel ve všech směrech splnilo. Hráli dospělí, mládežníci i
malé děti na dvou stolech. Na bowling tentokrát nikdo nemigroval,
naopak si někteří kulečník prodloužili o hodinu déle, než byla
rezervace.
Archiv článků 16, 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
| Malý tábor 2022, 1. turnus
|
|
| Malý tábor 2022, 2. turnus
|
|
| Malý tábor 2022, 3. turnus
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
Vlastnoručně vyrobené
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
| Malý tábor 2021, 1. turnus |
|
| Malý tábor 2021, 2. turnus |
|
| Malý tábor 2021, 3. turnus
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
| Malý tábor 2020, 1. turnus |
|
| Malý tábor 2020, 2. turnus |
|
| Malý tábor 2020, 3. turnus |
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dnes vzácnost – ručně vyráběné přání
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| Bobři,
vážka, hnízdo, Měsíc... |
 |
| Labuť
s mláďaty na hnízdě |
 |
| Učíme
se plést pomlázky a ptáčky |
 |
| Vrch
Hradisko |
 |
| Večerní
pozorování dalekohledem |
 |
| Hadráky
a Vanda v přírodě |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
 |
|
