Žlutý květ, archiv 1 (2016

Chceš-li zanechat vzkaz, pošli webmail. Hlavní strana

Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14

Jak jsme si zahráli s Mauglím 17.8.18

Poslední výprava před prázdninami se nesla v duchu lesních a „prérijních“ her. Námětem nám byl příběh o Mauglím, klukovi vychovaného v džungli vlčí smečkou. V příběhu jsme se seznámili také s pardálem Baghírou, veselým medvědem Balú a zlým tygrem Šér Chánem, kterého Mauglí nakonec chytrostí přemohl.

Přes třicet dětí bylo rozděleno do pěti družstev, v kterých si vymyslely názvy Baluové, Šercháni, Hadi Kaa, Mauglíci a Divoký tygři. A mohly se hrát hry inspirované příběhem. Mauglí v džungli výborně běhal po stromech a přes překážky. Děti po stromech sice neběhaly, ale překážkovou dráhu měly. V příběhu bylo mnoho zvířat. Také děti zvířata poznávaly. Nejen vizuálně, ale také po zvucích, která vydávají. Tyto a další hry se uskutečnily v areálu, ty odpolední v lese. Slalom mezi stromy (sloupy v chrámu), sběr medu ve výšce (bonbóny na stromě), neslyšná chůze lesem a jiné, to byly další „příběhové“ hry z Knihy džunglí.

Rudý květ – oheň – táborák, se pro déšť žel neuskutečnil. Zpívání s kytarou proběhlo v jídelně. S rudým květem si ale děti zahrály hru. Jejich úkolem bylo rudý květ štafetově přenášet, což bylo umožněno svíčkou. Počasí bylo pěkné, jen občasné nedělní sprchy nás na vyhlašování s rozdávání diplomů vyhnaly do jídelny. Poklad byl ovšem venku a některým dlouho trvalo jeho nalezení.

Fotogalerie

BALUOVÉ	ŠERCHÁNI	MAUGLÍCI	DIVOKÝ TYGŘI	HADI KAA
Samuel E. Hubert Č. Radim T. Jakub S. Agáta Z. Sofie B.	Jan K. Petr T. Žofie T. Tomáš K. Tereza S. Simona L. Richard H.	Berenika Č. Markéta M. Samuel B. Štěpán S. Jakub V. Natan C. Nela M.	Petr Z. Lucie Z. Karel Ř. Denisa D. Mikuláš Z. Charlotta Ř.	Antonín K. Amálie Č. Adéla H. Vašek H. Rosťa K. Petr B.
41. bodů	38. bodů	37. bodů	37. bodů	36. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo	4. místo

Divoký hřebec – výprava s koňmi 25.6.18

Druhá květnová výprava byla inspirována příběhem o mladém mustangovi, který se snaží zachránit svůj domov a znovu získat ztracenou svobodu. Přitom pozná věci, o kterých neměl ani tušení a hlavně pozná, co je to přátelství mezi ním a indiánem.

Program byl tedy především „koňský,“ i když v příběhu nevystupovali jen koně. Družstva tak hledala v areálu obrázky se zvířaty – úkol byl jednoduchý, zvířata pojmenovat. Děti také skákaly jako koně a úkolem bylo doskákat co nejdále. Proběhla velká překážková „koňská“ dráha. Jeden z vedoucích pracuje s postiženými dětmi a přivezl zařízení, které vypadá jako střelba, ale jeho účelem je orientace v prostoru za použití zvuku a rukou. Oči byli zakryté. Tyto hry a ještě další se stihly v sobotu dopoledne.

Odpoledne už jsme si to štrádovali do lesa nad Řevnicemi. Tam na děti čekali skuteční koně a téměř každý se na koni projel. To zabralo většinu odpoledne, ale ještě další aktivity se také stihly. Například několik her na louce po návratu z lesa. Ještě než večer vzplál táborák, každé družstvo předvedlo indiánský tanec. Hry se hrály i v neděli dopoledne, po obědě proběhlo slavností vyhlášení, rozdání diplomů a hledání pokladu.

Fotogalerie

STŘELY	SPLAŠENÍ KONĚ	DIVOCÍ HŘEBCI	ZÁVODNÍ KONĚ
Berenika Č. Hubert Č. Tomáš K. Lukáš K. Jarka L.	Lucka Z. Jakub H. Viktor K. Amálie Z. Michal M.	Jáchym S. Natálie S. Kryštof M. Sabina B. Lucka K. Natan C.	Julie P. Šárka P. Adéla H. Ondra M. Michal P. Dominika H.
29. bodů	27. bodů	27. bodů	24. bodů
1. místo	2. místo	2. místo	3. místo

Velká výprava o Poklad Černé perly 30.5.18

Akce o prodlouženém květnovém víkendu si vyžadovala ubytovací zařízení vhodné pro děti a kousek od velkého rybníka, nejlépe s ostrovem. Jediné takové místo v rozumném dosahu od Prahy bylo nedaleko Mýta (okres Rokycany), kam se sjelo hledat poklad 34 námořníků.

Mladí námořníci se ještě v pátek rozdělili do pěti posádek. Všichni s napětím vyslechli příběh O pokladu Černé perly, o starém lodníkovi, který před svou smrtí popsal cestu k pokladu, ale ve své řeči, o lodním deníku a šifrovací tabulce. Naše posádky tak čekala spousta práce, chtěli-li najít poklad. Druhý den bylo zapotřebí najít v lese části zprávy a tu dát dohromady tak, aby byla čitelná. Ve zprávě stálo, že je potřeba společnými silami najít mapu v lese u hřbitova. Mapu, která měla ukazovat, kde se nachází Lodní deník (šifrovací tabulka) pro každou posádku. Mapa byla po úskalích nalezena. Ovšem mělo to háček. Mapa nebyla úplná, kousek chyběl. Ale na ten už nebyl momentálně čas.

Prodloužená výprava květen 2018 – Poklad Černé perly

Měli jsme k dispozici čluny, vesty, ale posádky byly většinou nezkušené. Proto proběhlo námořnické školení o tom, jak se na takové lodi chovat a jak ji uvést pokud možno do přímého pohybu. Pak si děti, pardon, námořníci zkoušeli jezdit na člunech. Nyní přišel správný čas získat další díl mapy. Ten byl získán jen tak, že vyplaval na polystyrenu v lahvi. Do ní ale bylo potřeba nanosit štafetově vodu ve stříkačkách. Hurá, mapa byla celá a říkala, že se Lodní deník nachází na druhé straně rybníka. Posádky už na člunech uměly, nebyl tedy problém Lodní deníky na druhém břehu najít.

Tabulka lodního deníku byla ovšem prázdná. Tu posádky zaplňovaly písmeny podle her a úkolů v dalších dnech. Stejně jako jsme se v dalších dnech stále věnovali plavbám ale i cachtání na břehu rybníka. Nechyběl samozřejmě také táborák s kytarou a zpěvem při nádherném večerním západu Slunce.

Největší hry probíhaly v blízkém lese. Hry, při kterých se muselo pátrat, schovávat a často utíkat. Při jedné takové hře někdo na zemi našel ležet srnče. A protože máme rádi přírodu, už víme, že není opuštěné a nesahá se na něj. Tak jsme srnče pro jistotu obklopili kužely, aby snad na něj někdo v zápalu hry nešlápl. Protože každý námořník je tak trochu i zálesák, stojí za zmínku zálesácké aktivity, při kterých si mladí námořníci vyzkoušeli záludnosti rozdělání ohně, ale také aktivity na přemýšlení či zručnost. Protože to byla námořnická výprava, proběhly také závody na člunech.

A poklad? Tím, jak si každá posádka za hry říkala o písmenka do Lodního deníku, se jim odkrývalo tajemství, kde je poklad ukryt. Kompletní příběh se nakonec podařilo sestavit všem pěti posádkám dohromady. V Lodním deníku se psalo o pokladu, který je skrytý na jednom ze dvou ostrovů na rybníku. Posádky vybraly své nejlepší námořníky – přeci jen všichni se na čluny nevešli – a plavba za pokladem mohla začít. Prohledávání prvního ostrova bylo zdlouhavější, ale se zdárným výsledkem. Truhlice byla nalezena!

Není zde zaznamenáno vše, ba většina her tu není popsána, to by byl článek už příliš dlouhý. I díky stále slunečnému počasí tato pětidenní výprava patřila k těm nejkrásnějším, které jsme zatím uskutečnily a děti mají na co vzpomínat.

Fotogalerie

HAWKINSOVÉ	ELITNÍ PIRÁTI	ČERNÉ PERLY	SILVEROVÉ	ČERNÁ SKVRNA
Honza K. Tomáš K. Marek H. Patrik Ř. Adéla S. David H.	Kristýna K. Štěpán M. Simona L. Tereza M. Michal H. Michal P. Filip B.	Markéta M. Jáchym S. Natálie S. Tomáš K. Vilém G. Šárka P. Nela M.	Michal M. Lukáš Č. Šimon J. Adéla D. Jakub S. Ema O. Meg O.	Markéta P. Patrícia R. Mikuláš Z. Ondra M. Eliška Z. Lucie H. Petr B.
58. bodů	51. bodů	49. bodů	44. bodů	44. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	4. místo

Jaký byl květnový širák 13.5.18

Poměrně narychlo svolaná akce byla specifická tím, že se pevný termín nedal dopředu plánovat. Je závislý na mém volnu a to se musí skloubit s příhodným počasím, aby akce měla smysl. Příhodným počasím je myšlena obloha bez oblaků. Abychom mohli dalekohledem pozorovat noční oblohu, stejně tak pohled na nebeskou klenbu ze spacáku nesmí chybět.

Různé meteorologické modely říkaly, že v noci bude jasno, ale večer to tak vůbec nevypadalo. Byla úplně zatažená obloha. Ovšem rozhodnutí vyjet na louku v sobotní květnový večer bylo správné – opravu se vyčasilo. Všichni viděli ve dvou dalekohledech Jupiter a Venuši. Později, až když se opravdu setmělo, jsme už jen ve dvou pozorovali hvězdokupy, galaxie a další objekty hlubokého vesmíru. S Adamem jsme se vyřádili při malování světlem. Fotoaparát na stativu byl nastaven na dlouhou expozici a my před ním vymýšleli různé kreace s baterkou, mobily, svítícími hodinkami, zeleným, červeným a fialovým laserem.

Noc byla příjemná a všichni spali dlouho, i když do nich ráno pralo Slunce. Po snídani jsme obešli pár ptačích budek, a spočítali, kolik je v nich mláďat. Ráno i večer někteří dalekohledem pozorovali ťuhýka obecného a zpívajícího strnada. Jen vzlétávající letadlo z ruzyňského letiště jsme neviděli za celou dobu ani jedno. Kvůli větru vzlety probíhaly z druhého směru. Byla to parádní akce, za rok se těšíme na další širák.

Fotogalerie

Za včelami, do lesa a na mikroskopy 30.4.18

Ideální slunečné počasí, nedělní odpoledne, dvanáct zvědavých dětí. Jarní poznávací výprava do lesa byla zpestřena o návštěvu včelaře. Pan včelař byl velmi zkušený, své řemeslo dělá celý život. Z počátku nám povídal o včelích „bodancích“ a jak je obranný jed během roku u různých včel rozdílně silný. Zajímavé to bylo ve včelíně. Včelař nejdříve jeden úl zakouřil – měl k tomu „kuřák,“ kde se pálí troud. Včely po zakouření zkrotly a my se mohli podívat na vytaženou plástev v rámu se včelstvem. Děti si prohlédly také odstředivku na med, pak následovaly dotazy a diskuze.

Cestou lesem si děti zapisovaly, co viděly za živočichy, velké plus měly za spatřenou dutinu ve stromě. Povídali jsme si o pobytových znameních – podle čeho poznáme, kde jaký živočich byl. A že toho není málo. To nejsou jen stopy, ale napočítali bychom hodně přes deset „stopařských“ důkazů. Na pozorování přírody měly děti zapůjčené triedry (dalekohledy). Ty se hodily také na pozorování veverčího hnízda v rozsedlině stromu.

Výprava do lesa a ke včelaři, duben 2018

Na výpravě nechyběly také hry. V lese klasické ocásky s šátky, děti si zahrály také dvě hry s šiškami. Další hry proběhly na louce (např. lesní telefon) a poslední před odjezdem ve vesnici. Oproti předchozím lesním výpravám měla tato jinou trasu, takže byl její závěr u tří rybníčků. Tam pro změnu děti pozorovaly přírodu zblízka – pomocí lup (měly jsme tři typy). Nabrali jsme vzorky vody do sklenice, protože pro většinu výprava pokračovala ještě v klubovně.

Před odjezdem jsme si probrali spatřené živočichy a pokochali se kozičkami ve výběhu. Tedy těma dvěma, ostatním se k nám moc nechtělo. Po příjezdu do Rudné jsme v klubovně některé nasbírané přírodniny pozorovali pod binokulárními mikroskopy. Prozkoumávali jsme také vodu z rybníku. V našem vzorku toho moc nebylo, sem tam jsme poznali jen trepku. Ovšem co akce skončila a děti odešly, jsem ještě prohlížel vzorky vody... a nalezl doslova výstavního, velice aktivního vířníka (kmen mikroskopických živočichů, v ČR žije asi 600 druhů).

Fotogalerie

Březnová vesmírná výprava 16.4.18

Po zimě máme za sebou první víkendovou výpravu, která proběhla v Českém krasu. Tedy, zrovna ten víkend vůbec předjarně nevypadal, spíše to byla výprava zimní, na sněhu. Ale o to byla zajímavější.

Ještě v pátek večer se utvořily tři kosmonautické týmy; M 355, Venušský Orioni a NASA. Na velké louce se tak sehrála první týmová hra, která měla dvě kola. Nejprve šlo o hledání meteorů a pak získávání vesmírných světel. V závěru dne se dětem promítl vesmírný animovaný film, který zaujal i dospělé vedoucí a který byl inspirací na hry po následující dva dny.

Ráno jsme se probudili do bílého dne. Ovšem do sněhu jsme se hned nevydali, první aktivity probíhaly ještě v domě. Tou první bylo kreslení robotů z filmu nebo kosmické lodi nebo mimozemšťana podle představ. Následovala dětská prezentace výtvorů. Další hra byla přímo filmová, úkolem týmů bylo napodobit uklízecího robota. Jako „cizí znečištění“ nám posloužila rýže. Nakonec měly týmy za úkol bez dotyků pohnout kamennými tvářemi „robotů.“ Byl čas provětrat se na čerstvém vzduchu, ehm, sněhu. Na louce se v týmech hrála schovávaná robotů (prchající roboti) a hlavně hledání rostliny. Cenné rostliny v botě, jako posla života na Zemi zanesené odpadky, jak to bylo ve filmovém příběhu.

Po obědě a poledním klidu se celá vesmírná grupa vydala do pískovcového lomu, kde pokračovalo týmové klání. Tedy především hledání a sestavovaní souhvězdí. Večerní táborák výjimečně nebyl, mimo jiné bychom těžko pod sněhem hledali vhodné dříví. Nijak to ovšem nevadilo, protože jsme si pěkně užili soutěžního a zábavného večera. Týmy stavěly věž z „odpadků,“ ale také sehrály povedené scénky podle pátečního filmu. Další spousta her už byla zábavných.

Třetí den, ještě před příjezdem rodičů, se ještě pár her stihlo. V domě se hrálo „robotické rameno“ a venku například týmová hra, při které byla důležitá správná domluva a navigace nevidících hráčů. Po poledni už si všichni pochutnávali na obědě a těšili se na vyhlášení, zhodnocení, diplomy a odměny.

Fotogalerie

NASA	VENUŠSKÝ ORION	M 355
Veronika R. Richard H. Michal S. Matěj O. Bára J.	Katka S. Lukáš Č. Adam D. Simona L. Štěpán M. Anežka M.	Teodora V. Alžběta P. Tomáš K. Lukáš K. Ema O. Ian B.
28 bodů	25 bodů	17 bodů
1. místo	2. místo	3. místo

Oddílová noc s čísly 2.4.18

Na březnové oddílové akci se sehráli některé tradiční oblíbené hry, tak hry nové. Než se všichni sešli, hrály se hry deskové. Při větším množství dětí, jakým oddílová noc je, se dobře hrálo „mokro-sucho“ a nemohla samozřejmě chybět vybíjená. V malé tělocvičně se hrála také naše oddílová schovávaná (je trochu jiná než tradiční). Večer proběhlo ještě přeskakování zeleného laseru, které se dá uskutečnit jen za tmy. Tím výčet známých her v podstatě skončil, protože se hrály hry nové.

Například „Krabí vybíjená.“ Kdo byl vybit nebo se ho dotknul krab – hráč pohybující se po čtyřech – stával se z něj také krab. Krab se mohl vysvobodit jen tím, že se dotkl stojícího hráče. Zbylo tak jen pár nejhbitějších jedinců. Hra na „zajíce a lišky“ byla zase honička, kdy se zajíc mohl zachránit vběhnutím do domečku, ale musel se vyměnit s jiným hráčem, který se stal zajícem.

Následovaly štafetové hry, vždy ve čtyřech družstvech. Jednou musela družstva hledat míčky s určenými čísly. Ale na dvě družstva připadal jeden lavor s jednou sadou očíslovaných míčků. Další hra byla také s čísly. Mezi dvěma družstvy byly kartičky s čísly. Hráč vyběhl a hledal u kužele stejné číslo. Rychlejší tak nasbírali více.

Během dvou termínů byli i programové odlišnosti. To bylo dáno tím, že na druhém, sobotním termínu byli velcí kluci, kteří už v mnohém pomohou nebo si dokonce něco vymyslí. Svítící tyčinky, které každý účastník dostal, tak měla pod palcem mládež v druhém termínu – děti si chodily pro světélka do zhasnuté chodby. V prvním termínu bylo získání světélek jednodušší, ale zase se s nimi hrál „curling.“ V prvním termínu jsme stihli dopoledne ještě jednu hru s barevnými míčky.

Před chrupkáním ve spacáku jsme si pustili animovaný film (v podstatě pokračování z podzimní oddílové noci). Ráno všechny čekala společná snídaně, vyprávění a nějaké ty hry během odebírání si dětí rodiči.

Fotogalerie

Brdy historické a slunečné – třetí přechod 15.3.18

Po třetí jsme se s dětmi vydali na přechod Brd. Tentokrát byla trasa úplně jiná, jen cíl byl stejný. Z Rudné jsme na přiblížení se k Brdům využili vlakového spojení. Výchozí bod byl v Rejkovicích, což je o zastávku před Jincemi, odkud jsme vyráželi předchozí dva roky.

Cesta zpočátku vedla po velké louce a polní cestě s krásnými výhledy a zajímavými přírodními scenériemi. Došli jsme do malé vesničky Křešín. Tam dětem neušla pozornosti kozí farma, tedy desítky koz za plotem. Z Křešína už vedla cesta do brdských lesů, v první půlce z větší části po asfaltové hospodářské cestě. Mimo nezbytných zastávek na doplnění kalorií se významnější zastávka udála na Hrachovišti. Tato místo bylo zajímavé z historického a přírodovědného hlediska.

Hrachoviště byla obec, která stávala mezi léty 1331 a 1952. „Osudnou se jí stala až válka studená. Vždy ji tvořilo pouze několik chalup. Že zde někdy byla obec, dnes připomíná už jen stodola, která dříve patřila k č.p. 4 a dodnes slouží vojenským lesům, několik rozvalin domů, studen a malé vápenné pícky, tři lípy

vysazené u příležitosti vzniku Československa v roce 1918, malý křížek a kamenný památník s názvem obce a letopočty jejího vzniku a zániku pod ním“ (citace z poznejbrdy.cz/hrachoviste). Z přírody jsme nic vzácného vzhledem k ročnímu období neviděli, ale s dětmi jsme si ukázali lokalitu, kde žijí velice vzácní živočichové (např. listonoh letní, kuňky žlutobřiché) a rostou taktéž vzácné rostliny.

Na lesních cestách byly zamrzlé louže, které děti náležitě využily ke klouzání. Další zastávka byla u starých dolů na Jedové Hoře. Ovšem z dolů už nic podle informací z literatury v podstatě nezbylo. Většina chodeb je zavalených nebo zaplavených a vchody zavřené. Stejně jako 72 metrů hluboká hlavní těžební šachta Barbora. U zrekonstruované šachty byla informační tabule, která je součástí naučné stezky Okolím Komárova.

Pod Jedovou horou se nachází docela velká vodní nádrž Záskalská. Po hlubokých mrazech to bylo obrovské kluziště. Po „rybníku“ se proháněly bruslaři, běžkaři, psi, rodiny s dětmi a samozřejmě naše děti. Když už byly děti náležitě vyklouzané a uválené, šli jsme dále přes obec Mrtník a po lukách rovnou do cíle. Tím nám byl rodinný dům v Jivině u Komárova, teplá večeře, spacáky (dovezené, děti s nimi nešly) a děti domácích. Ranní výhledy do krajiny z obrovského okna ze spacáku děti zaujal. Po snídani a sbalení spacáků jsme si ještě povídali o tom, jak správně zorientovat mapu a jak jít podle azimutu. Proběhla tedy názorná ukázka s mapou a buzolou. Cesta zpět už byla jednoduchá. Auty na vlak do Hořovic a pak vlakem do Rudné.

Cesta přes Brdy byla celkově v porovnání s minulými roky přímější, jednodušší a to až tak, že by se dala označit za „rodinnou procházku.“ Před akcí jsem měl obavu z předpovědi na mrazivé, zatažené až deštivé počasí. Ale dopadlo to úplně opačně. Bylo slunečno a teplo tak, že si někteří místy sundávali bundy. Od vlaku z Křešína do Jiviny jsme ušli 14 km a cesta se všemi zastávkami nám trvala 7 hodin a 15 minut. Však tempo chůze bylo také velmi pomalé, výletní.

Fotogalerie

Když choroby kazí plány 10.3.18

V zimních měsících řadu dětí a našich vedoucích přemohly různé choroby a žel toto klání zasáhlo některé akce. Pro značný úbytek účastníků odpadl asi po jedenácti letech silvestrovský tábor. Lednová jednodenní výprava se z obdobného důvodu přesunula na všední den – pátek, což se ale ukázalo jako schůdné a zajímavé řešení. Jarňáky žel dopadly obdobně jako silvestrovský tábor. Alespoň jsme si se zbytkem dětí udělali zkrácený náhradní program.

První večer patřil především zvídavým pohledům do hvězdářského dalekohledu. Mj. jsme pozorovali mlhovinu v Orionu a hlavně krátery na Měsíci. Přespávalo se v oddílové klubovně, která vystačila spolu s malou tělocvičnou také na hry. Hlavním bodem programu byl celodenní výlet do Prahy. Nejprve jsme navštívili Mořský svět. Koukali po rybách, korálech, murénách a já dětem o těchto živočiších vyprávěl... a najednou jsem zjistil, že si povídám sám pro sebe. Aktivní podlahová projekce, kde se pohybují ryby a děti je honí, byl zajímavější zážitek. Nakonec jsme si ale mořské živočichy podrobně prošli.

Po obědě v restauraci a zastávce na prolézačkách na Střeleckém ostrově jsme si to namířili do Muzea filmových triků Karla Zemana na Malé straně. Děti si nejprve zahrály hledací hru, kterou mají v muzeu pro zájemce připravenou. Pak jsme si u jednotlivých expozic, povídali o poctivých klasických filmových trikách. Za svitu Měsíce ubíhala cesta zpět do klubovny. Po večeři byla zmrzka a animovaný film ve spacáku. O rybách, které jsme viděli v Mořském světě.

Rudenský dominový rekord 19.2.18

Stejně jako v prosinci, také v lednu proběhly deskové hry v základní škole v Rudné. K „deskohraní“ se stal tradicí bonus – představení dominového a kinetického efektu, na kterém se podílejí starší žáci základní školy. Tento krát bylo využito všech zhruba 3 600 dílků domina různých velikostí, které máme k dispozici a několik stovek špachtlí do krku na kinetický efekt. Stavění zabralo také více času než v prosinci – pokud bychom to počítali na jednoho člověka, byla to práce přibližně na 22 hodin. Samozřejmě jsme některé pasáže stavěli několikrát...

Od prosincového domina lednové mělo už profesionálnější vzezření a některé techniky byly naše, nikde neokoukané. Originální byla i 145 cm vysoká věž. I když se dominový efekt párkrát zastavil a museli jsme ho pošťouchnutím rozjet, oproti minulým akcím to byl úspěch – vzhledem k množství a složitosti jsme byli spokojeni. Další dominový efekt proběhne až na podzim. Přikoupíme dalších pár stovek dílků. Lednové stavění domina už se ale ukázalo časově náročné a pomalu je to maximum, co můžeme za víkend zvládnout.

Kdyby se nějaký nadšenec (min. od 11 let) chtěl přidat, budeme rádi.

Fotografie ze stavění + video / Video na Vimeo

Výprava na lodě, letadla, auta, tiskařství... 5.2.18

Byla to první výprava v historii, která se konala ve všední den. I když to původně nebyl záměr. První nedělní termín se výprava musela zrušit pro vysokou nemocnost přihlášených a navrhl se pátek po škole. Což se ukázalo jako výhodné, protože páteční termín se zaplnil. Většina dětí si po škole nechala školní aktovku v klubovně a vyrazili jsme do Prahy do Národního technického muzea. A v metru si zahráli tichou poštu...

Velká hlavní hala byla na dlouhou dobu útočištěm zvídavých pohledů i dotazů. Začali jsme prozkoumávat první automobily a jejich výkony. Děti porovnávaly, „kolik jezdily.“ Také je zaujal letoun Supermarine Spitfire. Ano ten, který ztvárnil pěkné letecké pokoukání ve filmu Dunkirk. Překvapivě zaujala i jachta Niké, kterou postavil český mořeplavec Richard Konkolski v polovině 70. let. V té době to byla druhá nejmenší loď, která obeplula celý svět. Na stejném patře byly zajímavé také lokomotivy, modely vagónů a jídelní vůz Františka Josefa I. Na ochozech hlavního sálu jsme se dost zdrželi u motocyklů a leteckých dílů, součástek a modelů. Děti byly zvědavé, ale cedulky se jim číst moc nechtělo – otázka je jednodušší. Než jsme opustili hlavní halu, ještě jsme posvačili a zastavili se u jízdních kol, jestli se některým tak dalo vůbec říkat.

Expozice Fotografický ateliér byla bez vysvětlení nevím proč uzavřená, ta by pro děti byla zajímavá. Ale tu vynahradila expozice Tiskařství. Dětí se ujal průvodce, který je povídáním zaujal. Evidentně to neměl v plánu nás provázet, ale děti měly zvídavé otázky a pán byl ochotný. Tak jsme se například dozvěděli, jak se tiskly první knihy, sázelo písmo (stranově obráceně) a jak se tyto techniky zdokonalovaly. Čas se krátil, ještě jsme spíše krátce navštívili tři expozice a vydali se dom. Venku už byla tma a my se mohli na živo podívat na odpověď hádanky „Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté. Co je to?“

Fotogalerie

Domino opět větší 25.1.18

V závěru roku jsme v rudenské škole pořádali deskohraní, tedy hraní stolních her pro veřejnost. Jak už se stává zvykem, v rámci „deskovek“ děláme také dominový efekt. S každou akcí je větší a složitější. Na prosincový jsme si už museli udělat poradu a hlavní části dráhy rozvrhnout a většinu dominových „triků“ i vyzkoušet. Všechno co jsme chtěli, nešlo ani realizovat. Při zkoušení například piruety domina, které se nám moc líbili, vůbec nešly. Záleží totiž také na tom, jak kvalitní domina jsou.

Ačkoliv jsme si mysleli, že zděláme všech téměř 4 000 dominových dílků, nakonec jsme postavili dráhu odhadem jen z polovičky. Každé stavění, každé představení je obrovská zkušenost, která nás posouvá dále. A kolikrát nám to spadlo! Něco jsme stavěli 5, i 7x. Náročné pasáže vcelku vyšli, zato jsme pohořeli na jednoduchých technikách, které nikdo nevyzkoušel a nezkontroloval. Další poučení.

Závěr představení nepatřil dominu, ale na domino navazující kinetický efekt. Dělá se obvykle z lékařských špachtlí do krku (používají se i na výtvarné práce a dají se snadno koupit) tak, že se poskládají přes sebe způsobem, aby v každé špachtli bylo pnutí. Jako to vypadá, se můžete přesvědčit na videu.

Fotogalerie + video / Video na Vimeo

Jak jsme mikroskopovali 13.1.18

Jedno víkendové lednové dopoledne jsme se s pár dětmi sešli v klubovně, abychom opět vytáhli mikroskopy. Všechny naše mikroskopy jsou binokulární (na obě oči) a dvou typů. Přinesl jsem vodu z rybníka a dva různé mechy. Pak jsme měli k dispozici hotové preparáty a sebrané suché přírodniny, jako mouchu, pavouka, motýli... Moucha při menším zvětšení (cca 30x) a hlava pavouka s osmi očima je něco úžasného, co většina lidí nikdy neviděla.

Ve vodě z rybníka nic moc nebylo. Mech jsem přinesl záměrně, zdali se nám podaří najít mechové medvídky – želvušky. Podařilo! Prohledáváním mechu jsme spatřili tohoto zvláštního odolného živočicha. Ta naše měla bílou barvu. Želvušky měří kolem jednoho milimetru a píše se o nich, jako o nejodolnějších živočiších na Zemi. Více například zde.

PF 2018

„Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom,
že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.“ M. Gándhí

Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení)

Víkendy plné her (oddílová noc) 30.12.17

Akce „oddílová noc“ proběhla ve třech termínech během dvou víkendů na počátku prosince. Celkem se jí účastnilo 54 dětí, včetně předškolních sourozenců. Mladší děti spaly v klubovně, ti starší se vždy dožadují spaní v malé tělocvičně vedle klubovny.

Než se všichni večer sešli, hrály se zatím po skupinkách deskové hry. Ale pak to propuklo. Molekuly, Mokro-sucho, předávaná míčku s kytarou (některé hry nejsou na fotkách, nemohu zároveň hrát a fotit :-)), Sochy s kytarou… Velice oblíbený byl „lanový laser na ostrově.“ Další hry proběhly ve
skupinách, do kterých se děti rozdělily. Nejdříve to

byla štafetová dráha s velkým gymnastickým míčem s přelézáním přes a pod, pak různé štafety na místě. Štafety probíhaly v různých „turnusech“ oddílové noci s různými obměnami. Oddílová noc se samozřejmě neobejde bez vybíjené. Kdybych ji vynechal, od dětí bych to pěkně schytal.

Před závěrečnou aktivitou – kinem ve spacáku, proběhly už aktivity klidnější. Jedna hra se týkala i pouštěného filmu (na jarní oddílové noci bude pokračování příběhu), která měla imitovat obdobnou hru ve filmu. Každé dítě po jednom muselo téměř po tmě přeskákat žíněnky, na kterých byly svítící tyčinky. Těch se nesmělo dotknout, stejně tak se jich nesměl dotknout zelený laser, který kmital v úrovni nohou. Po této hře se hrála přeskakovaná zeleného laseru.

Ráno jsme si pochutnávali u společné snídaně. Po snídani a balení bývá obvykle čas na další hry. Schovávaná po malé tělocvičně, kdy dva nevidoucí hledají, je zajímavá alternativa této oblíbené hry. Hráli jsme také „tunel z nohou.“ Každá skupina měla program malinko jiný – například různými obměnami her nebo i jinými hrami, nebo i tím, že se některé kratší hry u některé skupiny nestihly. Je to až neuvěřitelné, co se dá mimo spánku zhruba za 14 hodin stihnout :-).

Fotogalerie

Výprava do Techmanie 17.12.17

Akci do Plzně jsme si zopakovali téměř po čtyřech letech. Tato byla ovšem v mnohém jiná a zajímavější. Při minulé návštěvě byla totiž zavřená hlavní velká hala.

Děti se vrhly na první atrakce. Při závěrečném povídání o zážitcích, se některým nejvíce líbila právě jedna z prvních expozic – nakloněná místnost. Děti zkoušely sílu magnetu, nebo se nechaly vytahovat vzhůru silou setrvačnosti. Někteří se bavily „moderováním“ na Déčku. Některé naopak zaujalo podzemí – expozice Vzhůru dolů, původem z finské science centra, kde se děti například dozvěděly něco o vrstvách zemské kůry a těžbou nerostných surovin, které každý denně využíváme.

V expozici Vodního světa se vyřádily s žonglováním míčku na vodě, Archimédovým šroubem, vodním výtahem a dalšími hrátky. Jedna z expozic byla věnována jídlu, ale ta ty nejmladší příliš nezaujala. Přesunuli jsme se do vedlejší haly, kde nás čekal především vesmír. Pěkné velké modely raket, od první známé po rakety, které jsou ve vývoji a ještě nelétají. Interaktivní exponáty představily Sluneční soustavu, Keplerovy zákony, fáze Měsíce či složení Země a Slunce. Velký úspěch mělo malé tvořící se tornádo a tíha na planetách. Někteří si vyzkoušeli, kolik by na různých planetách vážili. Předchozí expozice děti natolik zaujali, že jsme planetárium už nestihli.

Po svačině se dala stihnout ještě jedna expozice – expozice sportu (Mathatlon). Nezvládli jsme obejít všechno, ale i tak bylo velmi zajímavé zjistit, jak natočit plachtu jachty tak, aby plula proti větru. Někdo si vyzkoušel lyžování – obří slalom, jiní míčové hry a další aktivity, vyžadující postřeh. Po nezbytném nakupování suvenýrů byl čas na návrat.

Plánování přesunů Rudná – Plzeň a zpět nebylo úplně jednoduché, navíc jsem preferoval alespoň jednu cestu vlakem. Je totiž s podivem, jak občas narážím na některé děti, které cestování vlakem téměř neznají. Přitom oproti autobusu je to zcela jiný zážitek a hlavně pro děti nabízí možnost volného pohybu. Nezapomenu kdysi na tvrzení desetiletého kluka, který celý vyjukaný povídal, jak jede poprvé vlakem!

Jízdní řády mne ovšem na zpáteční cestu donutily použít z Plzně autobusu. Toho žlutého se servisem. Pro některé děti to byl opět neuvěřitelný zážitek. Než proběhl úvod a reklamy na obrazovce (které se nedaly vypnout), než stevardka rozdala vše možné, než děti několikrát protočily na dotykových obrazovkách na sedáčkách menu, byli jsme v Praze na Zličíně.

Fotogalerie

Hledání pokladu Pána pokladů 9.12.17

Na podzimní prázdniny střídáme místa, aby si děti užily rozmanité přírodní scenérie. Od loňských kopců a hor krkonošských jsme se letos ponořili do kaňonů pískovcových skal Kokořínska. Tyto podzimky byly nezvykle krátké, v podstatě nám na hry zbývaly jen dva celé dny.

Prostředí s nedalekým hradem Kokořín si přímo říkalo o středověkou celotáborovou hru. Ta byla o Pánovi pokladů. Kdysi dávno nejvyšší královský rytíř „Pán pokladů“ vedl družinu udatných rytířů, která měla jediný úkol – převézt a ukrýt královský poklad před loupeživými tlupami rytířů. Ale její snažení bylo zhatěno, rytíři pobyti a poklad kdesi ztracen. Podle legend se tato událost měla odehrát právě v pískovcovém údolí u obce Kanina, kde jsme byli ubytováni. Třeba tam bude poklad někde ukrytý dodnes, mysleli jsme si.

Hledání pokladu se účastnily čtyři rody; Bořislávci, Stárkové, Rudí rytíři a Bílý vrány. Rody si udělaly moc pěkné erby. V pískovcovém údolí se mezi rody například odehrával souboj o to, kdo sesbírá nejvíce Dukátů (což ale nebyl poklad). Na planině, kde se odehrávala dávná bitva, bylo úkolem rodů získat ztracené meče a to v součtu s co nejvyšší hodnotou. Nechyběly ani hry v klubovně nebo závěrečná večerní aktivita za svítícími tyčinkami. Jedno odpoledne jsme věnovali návštěvě hradu Kokořín. Samozřejmě s nutnými nákupy suvenýrů. Výstup na obrannou hradní věž po dřevěných schodech nebylo zrovna nic pro lidi trpící závratí, ale stačilo se nedívat dolů.

A co ztracený poklad? Jednou jsme byli obhlédnout místa, kde by snad mohlo dojít k uloupení pokladu. Podruhé – s podporou legendy – to bylo snazší. Legenda pravila, že poklad je nedaleko místa, kde je strom, jehož kmen roste vodorovně a větve jsou naopak svisle vzhůru. Takový strom se nakonec rodům podařilo najít a nedaleko i skálu, kde se poklad – zlaté mince – ukrýval. Jako první poklad spatřil mladší člen rodu Bílých vran, Filip N. Našli se tací, kteří by si nejraději nechali celý poklad pro sebe, ale nakonec se o něj všichni spravedlivě rozdělili.

O cestě z tábora není obvykle o čem psát, ale letošní odjezd z podzimního tábora byl celkem dobrodružný. Díky vichřici. Vlak, kterým jsme měli jet na přestup do Mělníka, neměl zpoždění, ale nejel vůbec. Nezbývalo nám, než děti zdlouhavě dopravovat s batožinou do Mělníka dvěma auty. Vlak z Mělníka jsme nakonec stihli, ale bylo to jen tak tak a do Prahy jsme dojeli v podstatě na čas.

Fotogalerie

BOŘISLÁVCI	RUDÍ RYTÍŘI	STÁRKOVÉ	BÍLÝ VRÁNY
Tomáš K. Ondra M. Katka S. Bára P. Jan S. Jan K.	Oskar P. Jakub S. David H. Lucka H. Samuel B. Magdaléna Š.	Antonín S. Kryštof S. Michal S. Nikola J. Lucka Z. Sofie B.	Petr B. Filip N. Nela N. Eliška Z. Marek S. Michal M. Markéta P.
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo

Vajíčka a sršni v říjnu 25.11.17

Krásný říjnový den jsme s dětmi strávili v lese. Naše lesní putování začalo u tří rybníků nedaleko Úhonic, kde děti dostaly užitečnou pomůcku – nové triedry. Tato skupina dětí je také nadmíru využívala. Naším hlavním cílem byly ptačí budky, které bylo po sezóně třeba zkontrolovat a vyčistit od starých hnízd. K budkám samozřejmě nevedou cesty. Šlapali jsme do údolíček a pak zase do kopečka, ale nikdo nefňukal.

V lese máme 15 různých obydlí pro ptáky. Některé klasické budky, další jsou specialitky, jako např. šoupálkovník nebo hnízda. Specialitky zůstaly neobsazené, zato klasické budky letos obsadily sýkory modřinky a koňadry. Modřinky celkem vyvedly 21 mladých a koňadry 42 ptáčat. K budkám lezl jen deváťák Adam, ale vyndaná hnízda si důkladně prohlédli všichni. K našemu překvapení byla ve třech hnízdech ještě vajíčka. Není to tím, že by ptáci v říjnu ještě hnízdili. Koňadry a modřinky hnízdí dvakrát v létě, tato vajíčka byla z druhé snůšky. Proč ale zůstaly některé druhé snůšky opuštěné, je nám záhadou. Jednu budku, kde hnízdily koňadry, obsadili sršni. Byli stále aktivní, tak jsme budku nechali na pokoji.

Nezabývali jsme se jen přírodou, ale zahráli si také pár her. Například přesouvání družstev mezi stromy probíhalo tak, že se stále někdo musel dotýkat jednoho stromu a družstvo se nesmělo rozpojit. Startovní a cílový strom byl určen. Nechyběla velice oblíbená schovávaná, na tu už máme své pěkné místečko. Nějakou dobu se hrálo i na louce, ale čas byl neúprosný a Slunce se chýlilo k obzoru. Další lesní výprava nás čeká na jaře.

Fotogalerie

Pluj pluj loďko má 15.11.17

Po letních prázdninách proběhla jen jedna víkendová výprava v Srbsku v Českém krasu. U výprav je většinou téma jasné z názvu. Tentokrát byl název Mana-tu pro všechny záhadný a všechny podobné názvy vyhledané na internetu byly tématem vedle jak ta jedle. Po první venkovní páteční hře bylo téma napovězeno, jasněji bylo až při promítání o velkých námořních lodích, což byla tečka pátečního dne před zachumláním se do spacáků.

Téma bylo zcela jasné až v sobotu ráno, až když úkolem družstev=posádek bylo slepit herní lodě. Každá ze čtyř posádek měla svou barvu lodí ve tvaru trojúhelníku. Lodě – trojstěžníky, dvojstěžníky a jednostěžníky se umístily na herní plán. Cílem posádek bylo umístit co nejvíce svých lodí na protilehlý roh a trojstěžníkem se ještě dostat na ostrov Mana-tu uprostřed. Tahy lodí získávaly posádky za námořní hry, které probíhaly do neděle převážně venku. Princip hry byl ale jedinečný v tom, že víkendovou výpravu nevyhrála posádka, která měla nejvíce bodů za hry, ale ta, která dokázala s loděmi nejlépe strategicky „plout.“ Přitom se mohli vyřazovat lodě soupeřů.

Za jaké hry posádky získaly tahy pro své lodě? V pátek večer už za tmy proběhla první hra – poznávání siluet mořských živočichů v „moři.“ Cesta po moři byla osvětlena svítícími tyčinkami, které si pak každý mohl vzít. V sobotu dopoledne to byl například lov ryb. Nebo přechod řeky po kamenech, která byla plná piraní a ještě bylo třeba mezi nimi sbírat mušle.

Odpoledne byla naším cílem louka u pískovcového lomu (samotný pískovcový lom jsme pro jednou z aktivit vynechali, pračky si alespoň oddychly). Zde se sehrála velká námořní bitva na střídačku vždy mezi dvěma posádkami. Při hře se využily jak šátky, tak hadráky (koule z ponožek) jako dělové koule. Nechyběla samozřejmě spousta dalších meziher, mezi nejoblíbenější patřily ocásky.

Večer před táborákem si posádky složily papírové lodičky a soutěžily v plavbě v pekáči plném vody. Směr větru jim zajišťovalo brčko a pořádný nádech. Táborák je nedílnou součástí našich výprav, ani tentokrát to nebylo jinak. Včetně laserového „představení“ a pokusů o zpěv. V neděli dopoledne jsme ještě stihli na louce zahrát pár her a po obědě se už posádky těšily z diplomů a odměn. A skutečně – pořadí vítězů tentokrát neurčilo pořadí ve hrách.

Fotogalerie

BLUDNÝ HOLANĎAN	LACHTANI	BALETNÍCI	PIRÁTI Z KARIBIKU
Samuel B. Blanka J. Jakub S. Šárka P. Vojta K. Sofie B.	Eliška Z. Nikola J. Ondra M. Michal P. Simona L. Mikuláš Z.	Michal Má. Michal Me. Honza K. Vojta B. Míša M. Filip M. Ema O.	Adéla H. Lukáš B. Alžběta P. Martina K. Richard H. Dominik K.
38 tahů	21 tahů	24 tahů	17 tahů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Večer světel 5.11.17

Tak tu máme opět podzim a jako vždy, první čtvrtek po změně času z letního na ten normální proběhl Večer světel. Průvod s lampióny od kostela v Rudné Hořelicích ulicemi na školní zahradu. Děti měly koukat, kde jsou po cestě obrázky – těch bylo sedm. V cíli určovaly, které obrázky zahlédly. Ty jsou každý rok samozřejmě jiné. Za obrázkový úkol si každý mohl vzít vymalovánky. Zlatým hřebem „lampioňáku“ byl ohňostroj, po kterém si děti braly svítící tyčinky, které se dají spojit v náramek.

Fotogalerie

V útrobách přehrady a hurá na NS Svatojánské proudy 31.10.17

Prohlídku útrob slapské přehrady a nevšední turistickou stezku si o pěkném víkendu užila dvacítka zájemců. Zájemců o výpravu bylo více, ovšem byli jsme limitováni předpisy ČEZu, který Slapskou přehradu provozuje. Tuto akci jsme pořádali v roce 2013, proto byl čas ji zopakovat.

Bezpečnostní opatření při vstupu do přehrady byla přísnější, než před čtyřmi lety, ale i prohlídka byla zajímavější a viděli jsme toho mnohem více, než tehdy. Ušli jsme několik stovek schodů, nejdříve nahoru a pak dolů, do hlubin přehrady. Procházeli chodbami s aparaturami, měřící pohyb různých přehradních betonových bloků. Viděli jsme taktéž obrovské potrubí – přivaděč vody ke Kaplanovým turbínám. V přehradě jsou tři, každá o výkonu 48 MW. Zavítali jsme také do kontrolní místnosti s počítači. Tam bylo velmi zajímavé povídání o povodních v roce 2013, kdy pan průvodce a současně pracovník elektrárny, pouštěl videa a pak venku pod spádem přehrady vysvětloval další podrobnosti a zodpovídal zvídavé dotazy.

Výprava Slapská přehrada a NS Svatojánské proudy, září 2017

Zajímavostí Slapské vodní elektrárny pro nás byla například informace, že elektrickou energii nevyrábí nepřetržitě, ale pouze vykrývá energetické špičky domácností, nebo že chod elektrárny Slapy se řídí z vodní elektrárny Štěchovice. Prohlídky Slapské přehrady se nikde s pompou nepropagují, ale pokud si na internetu najdete patřičné informace, není problém se na exkurzi domluvit. Rozhodně to stojí za to, vidět vnitřek přehrady a dozvědět se mnoho zajímavostí o stavbě a provozu toto díla, které se stavělo v letech 1949–1955.

Druhá část naší celodenní výpravy už byla turistická. Vydali jsme se na naučnou stezku, které se říká Svatojánské proudy, podle sochy sv. Jana Nepomuckého postavené roku 1772. O údolí se píše, že je to jedno z nejkrásnějších přírodních výtvorů naší vlasti. A Svatojánské proudy? To je již minulost. Nezkrotné vltavské peřeje, které sjížděli voraři, pohřbila stavba Štěchovické a Slapské přehrady.

Stezka od Slapské přehrady (Třebenic) vede po zelené turistické značce nejdříve běžnou lesní cestou. Na trase je i lesní samoobsluha se suvenýry. Kousek dále byla na palisádě výstavka starých fotografií dokladující život na vodě a osadách na Svatojánských proudech. Později se stezka zařezává do skalnatých prudkých svahů, mnohde je vytesána do skal včetně několika tunelů pro pěší. Tato stezka vedoucí často vysoko nad Vltavou se stala roku 1889, jak se dočítám, první turistickou stezkou u nás.

Na stezce se prochází trampskými osadami, které jsou roztroušené po celé délce trasy. Chatky často stojí na neuvěřitelných místech ve svazích a skalnatých útesech. Tento kaňon nosí další prvenství – zrodila se tu první trampská osada Ztracená naděje (Ztracenka). Na toto místo jezdila už před první světovou válkou skupina skautů a později jejich následovníků a kamarádů, a zde si stavěli „chaty“ z klacků a chvojí. První skutečné dřevěné chaty se začaly objevovat až od roku 1923.

Naše putování v závěru vedlo kolem hráze vodní elektrárny Štěchovice a obřích přečerpávajících potrubí a končilo ve Štěchovicích, odkud jsme se vydali autobusem domů. Oproti poslední akci před pár lety, kdy jsme měli velký skluz v plánu návratu, to letos bylo naopak. Možná to bylo tím, že jsme se nezdržovali cachtáním ve Vltavě a dlouhými pauzami.

Chcete-li si udělat romantický výlet za slunečného počasí kousek od Prahy je Naučná stezka Svatojánské proudy tou nejlepší volbou; úchvatné přírodní scenérie, zajímavá stezka ve skalách s výhledy na Vltavu, zajímavé chatařské umění… Není to přitom nic extra náročného – stezka měří zhruba 10 km, cestu zvládnou i školáci prvního stupně.

Fotogalerie

Adié tmavá obloho? Astronomický tábor ještě
v Orlických horách 18.10.17

Prázdniny až na doraz. Astronomicko-kosmonautický tábor se konal do posledního dne prázdnin a rozhodně to byly výborně strávené dny před školou. Počasí na pozorování celkem přálo. Jen pozorování dalekohledy bylo hodně „Měsíční.“ Tento souputník Země nám dělal večer společnost a den ode dne zapadal později a později. Jeho světlo tak ruší pozorování slabých objektů. To tak nevadilo, protože si děti alespoň vyzkoušely sledovat v dalekohledech měsíční detaily – krátery, brázdy, měsíční moře. A některým se povedly moc povedené kresby Měsíce. K vidění nebyl samozřejmě jen Měsíc. Děti si sami zkoušely, dalekohledy vyhledávat nebeské objekty.

Z astronomických témat byl tábor zaměřen především na orientaci na obloze. Tak jsme biflovali souhvězdí jak v promítaném planetáriu, tak na obloze. Vyznat se na noční obloze je základ. K tomu nechyběly ani základy jako jasnost objektů, úhlové vzdálenosti objektů, souřadnice, označování nebeských objektů aj. Laik by se divil, co vše se dá na denní, večerní, ranní a noční obloze pozorovat. Každá denní doba má svá specifika, i toto děti poznávaly. Dotkli jsme se také meteorologie a krajinné astrofotografie, kterou v dalších létech trochu prohloubíme i dalších hvězdářských témat.

Zpestřením tábora byla ukázka raketového modelářství pánů z raketomodelářského klubu (RMK) Letovice. Povídání o modelech bylo velice zajímavé, stejně jako létání ve větru. I stádo krav se přišlo na rakety podívat – naštěstí bylo za ohradníkem. Další zajímavostí byly optické hrátky s laserem, aneb jak se chová laserový paprsek ve vrstvách různě husté vody. Samozřejmostí byl táborák a došlo také na lanové centrum. Hrála se spousta her, při kterých například probíhal „výcvik astronautů,“ nebo ochutnávka „vesmírné gastronomie“ či se vyráběl „vajíčkový modul.“ Protože bylo pěkné teplé počasí, středobodem celodenního výletu byl aquapark v Žamberku, ale také procházka krásným Julinčiným údolím.

Vesmír a hry tvořily jen část tábora. Odborný program měl ještě část kosmonautickou. Kultovní díly Vývoje kosmonautiky prostě nesměly chybět a někdy to vypadalo, že někteří přijeli jen kvůli tomu. Nezůstalo ale jen u toho. Jak vypadají a fungují raketové motory, bylo také velice zajímavé.

Letos se poměr pokročilých a začátečníků poprvé za historii těchto táborů otočil a začátečníci byli výrazně v menšině. Zhruba od poloviny tábora probíhaly některé programy rozdělené pro zkušené a pro nováčky.

Všechno naplánované se nakonec nestihlo, ale to vůbec nevadí. Méně je někdy více. Hlavní byly krásy noční oblohy, že jsme ji mohli pozorovat a obdivovat. Že děti pozorovaly sluneční skvrny, zakreslovaly je a na základě tohoto pozorování zkoušely odvodit rotaci Slunce na rovníku. A to se podařilo.

Kde bude tábor příště, je zatím ve hvězdách. Opustili jsme Říčky v Orlických horách a hledáme další tábořiště. Toto byl osmý astronomicko-kosmonautický tábor a úplně poslední, 52 tábor, který jsme v chatě Ski klub uspořádali.

ORBITÁLNÍ INŽENÝŘI	SPUTNICI	APOLLO 69
Zdeněk Ř. Honza H. Tomáš R. Martin Č. Vláďa O.	Míša S. Jakub V. Zuzka P. Katka H. Jindra P. Štěpán V.	Katarína H. Tereza K. Emilie Č. Klára S. Matěj Z. Vítek Z.
69 bodů	60 bodů	55 bodů
1. místo	2. místo	3. místo

Bude ze mne horolezec?, přemýšlely děti na táboře
v Říčkách 24.9.17

V neděli 13. srpna na „Čerňák“ přicházeli lidé s velkými bágly. Někteří kolemjdoucí koukali, co se děje. Byli to nadšenci do hor – horolezkyně, horolezci a horolezčata. Ve dvě hodiny vyrazili do Orlických hor do Říček se svými Šerpy zažít dobrodružství v Himalájích.

Letošní úvodní scénka byla o nejslavnějším horolezci se jménem Edmund Percival Hillary – Novozélandský horolezec a jeho věrným šerpovi se jménem Tenzin Norgay, kteří v roce 29. května 1953 vystoupili na nejvyšší vrchol v Himalájích – Mount Everest. Po scénce se zahrálo pár seznamovacích her, než šly děti do lesa rozluštit zprávu od šerpů.

Druhý den je čekal nelehký úkol. Horolezčata se nejprve rozdělila do týmů a poté hrála hru, aby mohla získat co nejvíce bodů. Podle získaných bodů si kapitán mohl vybrat barvu. Podle barvy hledal tým stopy Yettiho, aby mohl najít svého šerpu, který je bude povzbuzovat, radit, prudit, i milým slovem pohladit. Po nalezení svého šerpy, jim začal nelehký úkol. Týmy si musely vymyslet název, pokřik, udělat vlajku a bodovací plachtu s horou a s našitými knoflíky v podobě skob. Všichni šerpové byli na týmy hrdí, protože si vymyslely originální názvy – Horalky (šerpa Dáša a Péťa), No Stress (šerpa Léňa a Bára), Redfoot (šerpa Bláňa a Kočanda), Rychlá osma (šerpa Jirka a Káťa), Himalájští rebelové (šerpa Eliška a Fanda), Horošplzi (šerpa DvDíčko a Vendy).

Na cestu horolezci potřebují několik věcí. V lese musely týmy nejprve složit z písmen slovo, například: batoh. Poté běžely pro obrázek batohu. Celkem v lese bylo 12 slov. Pro všechny to bylo složité, ale borkyně a borci se našli.

Během dalších deseti dnů horolezčata vystoupala na několik nejvyšších vrcholů v Himalájích. Při výstupu na vrchol Lhotse se plnilo pět úkolů – převlékárna, překážky, šifry, origami, stavby z kostek. Za splněný úkol získala část mapy. Než vystoupila na horu Makalu, musela získat kyslíkovou bombu a cestovní pas. Za Himalájský časopis obdržela cestovní pas. Na vrchol Makalu byly zvoleny tři cesty, kde v táboře ve výšce 4 000 a 6 000 metrů nad mořem losovaly z obálek různé situace, které jim buď ulehčily, nebo ztížily cestu. Na vrchol Kančendženga si horolezčata maskovala obličej, vytvořila lodičku a na konec přednesla modlitbu. I slza ukápla.

Při výstupu na vrchol Nanga Parbat bylo rozmístěno pět barevných stanovišť – házení kostek, rozpoznávání rasy psů, provazolezectví, zavazování uzlů a běh stezkou. Po každém splnění úkolu získala písmeno do své tabulky. Při cestě na vrchol Gasherbrumu dostala barevnou tabulku. Za každý splněný úkol získala písmeno. Hodně horolezčat se zapotilo při běhání s plným batohem, při nesení klády nebo běh s plnou „flaškou“ uvázanou okolo pasu. Po rozluštění zprávy, vyrazila na výstup na vrchol hory. Všichni to zvládli bez újmy. Na Anapurně horolezčata získávala kódy, aby mohla obdržet kousky lana k výstupu všech na vrchol. Předposlední den všechny čekal výstup na nejvyšší vrchol Mount Everest, kam donášela poštu svým kamarádům.

Při pobytu v Himalájích nezažily děti jenom turistiku na nejvyšší vrcholy, ale též i jinou legraci. Mezi sebou soutěžila v „Himalájským matchu“ – petangue, frisbee, lyžování, šipky, kriket, zabíjačka alias vybíjená. Došlo i na koupačku. Na tomto táboře nesměl chybět ani výstup na Zakleťák.

Děti i vedoucí si poslechli zajímavou horolezeckou přednášku s názornými ukázkami. Další přednášející, člen horské služby v Orlických horách, měl poutavé vyprávění o expedici a výstupu v Himalájích. Děti si vyzkoušely „jumarování,“ tedy svislý výstup na laně pomocí dvou blokantů. Pro všechny to bylo zpestření pobytu před lanovým centrem v závěru tábora. Mladí horolezci viděli i pár horolezeckých dokumentů a jeden horolezecký film natočený podle skutečných událostí. Člověk byl vtažen do děje a prožíval to s hrdiny v každé skulince daného filmu.

Nastal den odjezdu. Budeme odjíždět se vzpomínkami, kdy jsme našli nové přátelé, kamarády, zažili legraci a hlavně v nás zůstane několik myšlenek k zamyšlení. My šerpové chceme všem horolezčatům poděkovat za úžasných 13 dní strávené v horách. Za nápady, které nám každý den svými skutky přinášeli. Za to, že, i když výstup byl náročný, tak se společným taháním za jeden provaz, se vše zvládlo. Děkujeme všem a hlavně na pohodu.

David Dvořák

RYCHLÁ OSMA	MO. HO- ROŠPLZI	HORALKY	RED FOOT	HIMALÁJ. REBELOVÉ	NO STRESS
Maxine P. Matyáš N. Radim M. Ondra B. Honza T. Katka T. Jarka Š.	Petr T. David B. Verča Š. Vendy Š. Radim T. Lenka Č. Štěpán M.	Michal D. Marek M. Lucka M. Anna H. Petra J. Jirka Š. Filip B. Dan D.	Alex K. David Č. Eliška B. Marek S. Adéla M. Michal P. Michal B. Kryštof B.	Franta N. Tomáš F. Matěj M. Jakub F. Vojta B. Jirka F. Bára J. Petr B.	Bára M. David J. Verča Č. Lukáš N. Aneta B. Anette B. Honza M.
73 bodů	65 bodů	62 bodů	59 bodů	58 bodů	45 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo	6. místo

Tábor vynálezů 16.9.17

Na konci července jsme se dopravili do Země vynálezů. Zprvu se nám místo jevilo jako obyčejný stanový tábor, ale hned ráno jsme zjistili, že tomu tak není. V budově zvané M.A.S.H. jsme objevili obrovský bílý stroj, ze kterého se vyklubal stroj času, který nás každý den přenášel do roku, ve kterém byl objeven nějaký vynález. Stroj však nefungoval sám od sebe, museli jsme ho vždy spustit svými oddílovými pokřiky. A tak jsme se dostali do doby pravěku, starověkého Řecka nebo do časů egyptských faraonů. Každý den byl věnován jednomu vynálezu.

Celý den se hrály hry na toto téma a oddíl, který v nich získal nejvíce bodů, obdržel večer k tomuto vynálezu patent. Po celou dobu tábora se objevovaly i tzv. náhodné patenty. Tady nešlo ani tolik o šikovnost a znalosti, jako o štěstí. Pořadí oddílů na konci tábora určil počet získaných patentů.

Zároveň probíhala i soutěž jednotlivců. Každý mohl získat během soutěží body (jejich součet nám na konci tábora určil vítěze) i drobné odměny. Počasí nám celou dobu přálo, proto jsme téměř každé odpoledne věnovali čas i koupání v rybníku nebo vodním hrátkám na plachtě. Nechyběl ani celodenní výlet, plavba na raftu a kánoi nebo noční bokovka a přespání v lese pod přístřešky, které jsme si sami postavili.

Dokonce nás navštívil i skutečný vědec, který vlastní opravdový patent. Ten nám přivezl ukázat. Zjistili jsme, že není vůbec tak pěkný a obrázkový, jak ty naše táborové :-). Když se přiblížil poslední večer, bylo nám smutno, že krásné dva týdny končí. U táboráku jsme si rozdali diplomy a odměny, zazpívali písničky za doprovodu kytar, opekli buřtíky a začali se těšit na rodiče. A také na příští prázdniny, kdy se opět sejdeme.

Klára Weiss

MONITOŘI	ZELENÁ ŠESTKA	ATOM. BOMBY	RUDÁ SEDMA
Monika A.	Michal Š.	Vendula P.	Diana R.
Michal K. Tomáš P. Radek S. Marek S. Lukáš K. Sofie P.	Jan P. Dan Š. Jára M. Jirka M. Jinda P. Katka F. Adéla P.	Šarlota K. Renáta K. Tonda J. Kamil B. Adam V. Sam B.	Nora F. Petr Ž. Vojta N. Jakub N. Franta R. Anežka Š.
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Tajemná Zahrada a tři turnusy malých táborů 20.8.17

Tajemná zahrada obývaná starým kocourem byla námětem letošní celotáborové hry pro menší děti. Hry se hrály podle unikátního literárního díla “Zahrada“ výtvarníka, ilustrátora a spisovatele Jiřího Trnky (2) (1912 – 1969). Pět kluků zažívá v zahradě dobrodružství, při kterých potkávají především zlomyslného kocoura, kamenného trpaslíka, učenou velrybu a pět slonů. Jiří Trnka se pro sepsání pohádkové knihy Zahrada inspiroval v poetické zahradě na Turbové v Praze Košířích. Jen pro zajímavost – na táboře jsme měli několik potomků Jiřího Trnky.

Aby děti mohly hrát ve smyšlené zahradě hry, bylo třeba ji nejprve „odemknout.“ To se uskutečnilo první soutěžní hrou ve družstvech sbíráním klíčů, branek a čísel. V dalších hrách se děti setkaly s kocourem, nebo se staly trpaslíky. Proběhlo několik her se stanovišti, kdy družstva obíhala stanoviště s úkoly a děti zkoušely například prolézt křovím k velrybě, házet šišky na kocoura, nebo si zkoušely uvázat ruku do šátku. Tedy taková malá zdravověda to byla. V další aktivitě děti vyráběly pro kocoura nosítka, v knize ho vozily na pekáči.

V knize Zahrada je chytrá velryba, která ráda čte a luští křížovky. Děti si také vyzkoušely jednu křížovku vyluštit hrou. A nejen to. Stejně jako velryba musely vyluštit přesmyčky. Všechna družstva tyto úkoly zvládla a dokonce pro velrybu děti vytvořily krásné časopisy. Každý se tak mohl uplatnit podle svých možností. Starší něco napsaly, mladší kreslily.

V jedné hře si děti zahrály na mouchu, která se v příběhu snažila klukům napsat text divadelního představení. To děti zkoušely také, ale fixou drženou nohou nebo v ústech. V příběhu se také vyskytovali psi. Mnoho psů. Právě ty plemena psů měla družstva za úkol při štafetové hře správně přiřadit. A také sesbírat psí víno.

To byl jen malý výčet her a aktivit, které děti od dopoledne do večera hrály. Občas všechny připravené hry nestihly a pak je dohrávaly večer. Všichni, včetně vedoucích, si zahráli také divadlo. Nechyběl táborák, opékání a individuální představení s flétnou, zpěvem, scénkami nebo vtipy. Každý turnus byl trochu jiný, program nám upravovalo hlavně počasí. Deštivý byl hlavně první turnus. Díky tomu se děti nedostaly do bazénu. Trampolíny si ale užili do sytosti.

Poslední večer na táboře byl pro všechny turnusy stejný. Křepčilo se a každý na karnevalu předváděl svou masku (těm, kteří ji neměli, jsme půjčili z erárních zásob). Průběžně probíhalo vyhlašování hodnocení. Nejdříve pořádek na pokojích, pak se rozvávala spousta materiálů, výrobků, vlajek a deníčků do kterých každý táborník večer zaznamenával kresbou či slovy zážitky uplynulého dne. V úplném závěru se všichni dočkali celkového vyhlášení – kolik družstva nasbírala „zahradových“ obrázků za hry a aktivity (obrázek = bod). Diplomy, podání ruky, fotografie družstva, taška odměn do družstva, poslední nic a hajdy domů.

Bylo to fajn, i když někdy náročné, ale často s dětmi radostné. Legrace jsme si užili spoustu a už se těšíme na další prázdniny. Námět na táborovou hru již máme, ovšem ten prozradíme na podzim :-).

Moc děkujeme za sponzorské tematické dary pro děti Studiu Trnka a všem rodičům, kteří dětem něco věnovali.

1. turnus

VELCÍ TRPASLÍCI	ČTYŘLÍSTCI	JIRKOVA ZAHRADA	RYCHLÁ VODA	VČELKY
Berenika Č. Jakub H. Pavel K. David K. Zuzka P. Matěj K. Viola N. Ríša K. Jan H.	Jan B. Jan P. Zuzka P. Martin P. Gábina S. Antonín P. Alžběta P. Alžběta W.	Oleksandra L. Dominik V. Amélie P. Michal P. Štěpán K. Lukáš P. Šárka P. Ella M. Ela K.	Eliška Z. David V. Alena P. Radek U. Blanka J. Kamila T. Mikuláš Z. Markéta P.	Michaela M. Barbora K. Alžběta H. Hubert Č. Tereza F. Lukáš W. Eliška H. Filip M.
74 bodů	72 bodů	69 bodů	61 bodů	57 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

2. turnus

KOŤÁTKA	VELRYBY	KOCOUŘI	CHYTŘÍ KOCOUŘI	ZVÍŘATA
Karolína S. Václav H. Kryštof S. Ondřej Č. Adéla K. David H. Matěj Š. Nicol S. Sára G.	Filip Š. Olivie K. Radek J. Anna Kl. Anna Kn. Zuzana S. Martina K. Viktorie K.	Kateřina S. Justýna K. Amálie Z. Lukáš H. Robin K. Klára K. Lucie Z. Jiří Š.	Vojta V. Adam K. Adéla H. Alena Š. Antonín P. Vendula R. Alexandr K. Adriana Ch. Dominika H.	Annamari B. František H. Veronika V. Štěpánka J. Jáchym H. Anežka L. Ondřej J. Eliška J. Elly Ch.
77 bodů	76 bodů	70 bodů	68 bodů	59 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

3. turnus

SLONI	KOCOUŘI	ZMIJE	JAHODNÍCI	CHYTRÉ VELRYBY
Kateřina Š. Adriana D. Tereza Š. Daniel D. Ondra M. Adam D. Lucie G. Nela M.	Jiří Š. Tom J. Petr J. Julie P. Sofie P. Oliver V. Tomáš K. Simona L. Charlotta Ř.	Veronika V. Teodora V. Kryštof V. Jakub V. Matei V. Karel Ř. Vojta H. Filip N. Jan O.	Ema O. Nela N. Jakub H. Michal G. Tereza V. Samuel H. Michal M. Markéta M.	Dominika Ch. Richard K. Viktor K. Adéla K. Adam D. Jakub K. Matěj Š. Nella S. Bára J.
84 bodů	78 bodů	76 bodů	76 bodů	76 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo	3. místo

Příběh Ebrourie (tábor Kačlehy) 9.8.17

Když jsme dorazili do tábora, proběhlo jako obvykle seznamování, a podle všech zvyklostí probíhal i první den v království Ebrourie. Království bylo rozděleno do čtyř rodů, v jejichž čele stáli konzulové a kvestoři z řad královské družiny. Po večerním táboráku, na kterém zazněla kromě zpěvů i jedna z mnoha prastarých legend, však bylo několika obyvateli Ebrourie nahlášeno, že se kolem tábora pohybují zvláštní modrá světla. Nebyl to ojedinělý úkaz, i druhý večer se objevila, a to ve větším počtu.

Zanedlouho jsme zjistili, že nejde jen o světla, ale o zvláštní přízraky s bílými obličeji bez výrazu, se kterými jsme se brzy nato střetli tváří v tvář. Bohužel na ně nezabíraly naše zbraně ani očarované mong-kharamy. Poslední, co jsme mohli dělat, bylo provést pod vedením Kharazima, učence řádu pěti, ochranný rituál, který by přízrakům zabránil dostat se do obydlené části království. Rituál byl nebezpečný, v táboře směli zůstat jen vyvolávači, kteří se ho účastnili, a proto šli všichni ostatní přenocovat mimo tábor. Bohužel je ale zahnaly zpátky přízraky a rituál se nezdařil. Druhý den jako podmínku za poskytnutí prostředků k provedení rituálu správce Zavan nařídil vybírání daní – již druhé v měsíci. Velká část přinesené inkarnitové rudy však putovala do jeho kapsy.

K velkému zármutku všech král Ebrourie padl na výpravě. Zavan se okamžitě zmocnil vlády, ale v královské družině se našel králův právoplatný dědic. Když se správce odmítl vzdát trůnu dobrovolně, byl rozzlobenými Ebrourijci vyhnán, za což se později nezapomněl pomstít. Spolu se správcem zmizela i většina inkarnitové rudy z královské pokladnice, a tak musely rody po čichu vypátrat naleziště, proplížit se okolo přízraků a natěžit nové zásoby.

Velké pozdvižení způsobila zelená kaše. Královská družina usoudila, že je kaše v pořádku, při večerním nástupu se však u všech objevily zvláštní příznaky – bolesti rukou, nohou a slepota. Nakonec nám pomohla zvláštní bytost jménem Mongphera, která z ingrediencí, které jí nemocné rody přinesly, uvařila protijed. Také nás naučila bránit se proti přízrakům. Za svou pomoc ale chtěla rukavici válečného hrdiny Agaraga, pro kterou jsme se hned druhý den vypravili.

Každý měl příležitost si pod vedením velmistrů z řad královské družiny během prvního týdne osvojit šerm, lukostřelbu, boj beze zbraně, ranhojičství a řemeslnictví. Všechny tyto umy se později osvědčily v nesčetných bitvách, které Ebrourii čekaly. Nejprve jsme bojovali s černokněžníkem vyvolávajícím přízraky o rukavici, kterou jsme pak přinesli Mongpheře. Druhá bitva byla svedena o královskou korunu, ukradenou Zavanem, pro kterou jsme se museli probít lesem plným přízraků.

Přízraků neubývalo a po tolika střetech jsme byli pevně rozhodnuti zjistit o nich více. S tím nám pomohla návštěva učených mistrů Řádu pěti, kteří nás odkázali na prvního mistra z pěti a Knihu spojení, kterou měl u sebe. Ani to však nebylo jednoduché a museli jsme splnit čtyři úkoly mistra Kethariho, abychom dokázali, že jsme hodni znát polohu sídla Řádu. Tu nám Řád nakonec nesdělil, ale bylo nám prozrazeno, že první z pěti je na výpravě nedaleko od nás a Knihu má u sebe. Ozbrojili jsme se a vydali jsme se za ním na dobrodružnou cestu, která trvala dva dny. Zjistili jsme, že z knihy byl vytržen list, a museli jsme znovu čelit přízrakům, abychom mohli vytvořit ochranné kouzlo kolem tábořiště.

Legendy, které se četly u táboráků, se nakonec ukázaly být důležitějšími, než se zdálo. Z přízraků se vyklubaly bytosti jménem Xartha, o kterých jsme se v legendách doslechli a které kdysi dávno přicházely pomocí mocného Porthillského kamene do našeho světa v naději na záchranu vlastního druhu. Vše se ale zvrtlo, v dlouhou krutou válku, kterou nakonec zastavili spojenými silami, tři lidští vládci, jeden čistokrevný Xartha jménem Zareth a jeden poloviční Xartha Solgar.

Po porážce mocné První Bytosti, která kámen chránila, roztříštil Solgar Porthillský kámen na pět úlomků a tím přerušil spojení mezi světy. V poslední době se kolem nás zvláštní kamenné úlomky opravdu objevovaly a dali jsme si dohromady, že se asi jedná o Porthill. Jeden jsme měli u sebe na královské koruně, další u sebe měl černokněžník a jeden byl na rukavici, kterou jsme získali pro Mongpheru. Ve třetí bitvě, ve které položil život král Ehrak, jsme se opět postavili černokněžníkovi a jeho přízrakům. Černokněžníka jsme zajali a v táboře proběhl soud, kde jsme hlasovali o jeho osudu. Byl nad ním vynesen rozsudek smrti a byl okamžitě vykonán. Bohužel jsme odsoudili nepravého.

Hned po popravě nás přepadla Mongphera se Zavanem po boku, ukradla nám všechny získané úlomky kamene a vyšlo najevo, že černokněžník byl celou dobu Solgar. Legendy byly pravdivé. Později jsme omylem vyvolali i Zaretha a ten nám prozradil, že Mongphera je ve skutečnosti První bytost. Měla u sebe všechny úlomky a hrozilo velké nebezpečí, že kámen spojí a ovládne. Proto jsme proti ní společně se Zarethem svedli poslední velkou bitvu, ve které byla poražena a po dalším hlasování vydána Xartha, kteří byli konečně z Porthillu vysvobozeni, aby se s ní vypořádali po svém.

Jejich příběh porážkou Mongphery zdaleka neskončil, Ebrourie v něm však svou roli sehrála a mohla se poklidně navrátit k nápravě škod napáchaných správcem Zavanem.

Lucie Pavlišová – Zeya

ETHELBERTI	ŇÚWDEGÁTI	KINGESTOUNI	JENDRINGOVÉ
Matyáš – Aikr Lucie – Zeya	Markéta – Rowena Tomáš – Eothain	Jindra – Karazim Terka – Morgien	Terka – Thabie Vojta – Monfon
Veronika T. Matyáš L. Monika Z. Gábina J. Linda V. Linda S. Katka T. Josef G. Julie R. Bára V. Ema R.	Liam J. Vojta V. Kamila V. Helena H. Amálie H. Martina K. Viktorie K. Karolína M. Veronika L. Jindřiška B.	Bartoloměj V. Kristýna H. Markéta H. Gábina S. Štěpán H. Denisa D. Sabina F. Alice V. Jana G. Stela B. Max V.	Jan Š. Jirka C. Patrik S. Eliška G. Tereza L. Denisa H. Štěpán V. Žaneta F. Andrea F. Amálie Č. Valérie H.

Jak jsem konečně spatřil žluvu 7.8.17

Letos tomu bylo už 16 rokem, co jsme měli tábor u velkého Kačležského rybníka v jižních Čechách, v České Kanadě. Dlouho jsem nevěděl, že nad našimi hlavami létá náš jediný zástupce tropického ptactva – žluva hajní (2). Nevědomky jsem znal jen její flétnovitý zpěv, navozující atmosféru tropického pralesa. Až před lety jsem zjistil, že patří tomu nádhernému ptáku, kterého znám jen z knih a kterého jsem chtěl jednou spatřit.

A tak ve chvilkách volných během tábora, zaslechnul-li jsem hlas žluvy, prohledával jsem koruny stromů, leč marně. Žluva je poměrně plachá, drží se vysoko v korunách stromů a díky zbarvení je při pohledu zespoda nenápadná. Den po táboře jsem si udělal výlet. Ani jsem neopustil louku tábora a opět slyším ten nezapomenutelný zpěv. Dlouho prohledávám koruny olší, ale kde nic tu nic. Pokračuji tedy na sousedovic louku. Znovu se ozve Oriolus oriolus, což je pro žluvu latinské, mezinárodní jméno. Triedrem prohledávám osamocenou velkou břízu na louce. Mé přání se splnilo!

Svítivě žluté tělo s černými křídly, jak nádherný pták. A dokonce dva. Jeden z nich si čistil peří na křídle a já se mohl dlouho kochat žluvou, vystavenou na okraji větve v celé své kráse. Konečně jsem spatřil opeřence, jednoho ze zhruba 400 párů hnízdících v ČR. Snad se další podobné úlovky beze zbraní podaří v dalších letech.

Žluva hajní na Youtube

Cyklistická výprava za největším dopravním letadlem světa 21.6.17

V květnu jsme si udělali netradiční akci, kterou můžete brát také jako typ na nevšední cyklistický výlet. Poloha Rudné je v tomto směru výhodná.

Výprava měla dvě části. V té první jsme se sešli v klubovně Žlutého květu v základní škole na promítání naučného dokumentu o největším dopravním letadle světa – Airbusu A380. Dokument byl zajímavý a některé věci, o kterých se v dokumentu mluvilo, jsme si za nedlouho živě ověřili. Zcela plná klubovna účastníků, především dětí, měla jednu výsadu. Díky jednomu tatínkovi, který opravuje na Ruzyňském letišti letadla, jsme si mohli osahat a podívat se na díly z letadel a ukázky leteckých materiálů.

Mezi účastníky tak například kolovala lopatka z motoru Boeingu 737–400 po střetu s ptáky, okénko z trupu letadla, kryt pozičního světla, obraceč (reverz) tahu proudového motoru. Z materiálů jsme si mohli osahat moderní uhlíková vlákna (u A380 se z nich vyrábí např. směrové křídlo), hliníkové a jiné výplně/výztuže používaných především v podlahách letadel, kevlar a různé nezpevněné tkaniny a síťky. Jako bonus byla k vidění kopie tepelné dlaždice raketoplánů, které raketoplány chránily před žárem při vstupu do atmosféry Země.

Cyklisticko-letecká výprava, květen 2017

Po naučné části nastala část pohybová, cyklistická. Po úvodním bezpečnostním ponaučení se více jak 30 cyklistů – rodičů a dětí – vydalo k letišti. A v tom tkví výhodná poloha Rudné. Z Rudné vede trasa přes dálniční most (nyní v opravě, ale pro pěší a cyklisty je otevřený) na Chýni. Chcete-li se vyhnout silnicím (např. kvůli dětem), v podstatě stačí přejet kopeček z Rudné do Chýně a na konci Chýně u rybářství u Černých zahnout ze silnice doprava, na cestičku vedle chat a vojenského objektu. Pak už jedete jen po vedlejších cestách a ulicích. Kolem Břevského rybníku, dále stezkou kolem Litovického rybníku, kde se můžete zastavit na vyhlídce (ptačí pozorovatelna Litovický rybník). V Hostivici od Litovického rybníku zahnete do ulic města, dojedete pod nádražní most a pokračujete dále k areálu letiště. Samozřejmě se dá jet jednoduše z Chýně i po hlavních komunikacích. Možností je více. Trasa z Rudné od školy až na vyhlídku letiště je dlouhá 12,3 km. Příklad trasy: mapy.cz/s/badumupapu.

Vyhlídkový val (spotterská plošina, letecká vyhlídka…) u křížení leteckých drah se naším příjezdem zaplnila. Měli jsme nádherný výhled na přistávající a odlétající letadla, protože vyhlídka jen nad úrovní plotu. V podvečer je na Ruzyňském letišti vždy rušno. Nyní jsme na vlastní oči viděli to, o čem byl dokument; Airbus A380. Tento kolos k nám létá každý den, pravidelně (viz www.planes.cz). V dokumentu popisovali, jak dosáhli toho, že je letadlo při letu tiché. A skutečně. Jeho start byl oproti jiným menším letadlům neuvěřitelně tichý! Měli jsme štěstí na datum výpravy, protože nás čekala jedna rarita, která u nás není běžně k vidění – Antonov An-124 Ruslan. Tento kargo kolos po přistání popojížděl kolem nás a na rozdíl od všech letadel to bylo s velkým náskokem nejhlučnější letadlo, až si někteří zakrývali uši. Letadel jsme se nabažili a po společné fotce vydali zpět. Ovšem na zpáteční cestě se většina zasekla u stánku se zmrzlinou v Chýni.

Zkuste to také. Na výlet na kole s nevšedním cílem (aneb letadla na dosah), navíc pokud si ještě přidáte přírodovědnou zastávku u Litovického nebo i jiného rybníka, budete rádi vzpomínat. Cesta na leteckou vyhlídku i s malými dětmi (s námi jeli i prvňáci) trvá přibližně hodinu.

Fotogalerie

Pod hvězdnou oblohou 18.6.17

Náš druhý Širák proběhl za krásného počasí a jasné oblohy. Na louku kousek od Úhonic se z Rudné někteří vydali na kolech, ti nejmladší + velký hvězdářský dalekohled auty. Kolem louky máme několik ptačích budek, které jsme šli zkontrolovat. V jedné budce už podruhé nakladla vejce sýkora modřinka, z ostatních mláďata už vylétla. Ve vysoké trávě na louce se výborně hrála oblíbená schovávaná. Děti průběžně sledovaly triedry a malým dalekohledem (spektivem) ptáky. Byl spatřen i ťuhýk obecný, kterého jsme na louce objevili loni. Slunce zapadalo a ukázal se srpek Měsíce, který jsme z pozorování nevynechali.

Zhruba o půl jedenácté nastal pro tuto noc první přelet Mezinárodní vesmírné stanice (International Space Station – ISS), který všichni viděli. Druhý přelet těsně po půlnoci je na fotografii jako dlouhá čára na obloze a ten viděl ještě Lukáš, třetí přelet o dalších 90 minut z dětí neviděl nikdo.

Na konci května se na obloze začínají hvězdy objevovat až po 22:00 hodině. Ti nejmladší se už zavrtali do spacáků, zatímco čilejší část začala pozorovat noční oblohu velkým dalekohledem. A začali jsme ve tmě kreslit světlem. Fotoaparát na stativu byl otevřen desítky sekund, zatímco my nad spáči vytvářeli baterkami, laserem a mobilem obrazce. Na severozápadě bylo stále slabé světlo od Slunce, ale v tuto dobu už to byla maximální tma na pozorování vesmíru. Nejčastěji jsme pozorovali Jupiter a jeho se rychle pohybující měsíce, kulové hvězdokupy, galaxie, mlhovinu v Lyře a také pár dvojhvězd, z nichž každá hvězdička byla jinak barevná.

Slunce už pálilo od brzkého rána a vysušovalo od rosy louku, naše věci a zamlžený objektiv fotoaparátu. Snídaně v trávě, čekání na ťuhýka u dalekohledu a hajdy na kola.

Fotogalerie (s hudbou)

Volání divočiny – výprava se zvířaty 11.6.17

Na víkendové výpravě jsme už dlouho neměli živá zvířata. To se povedlo ke konci května, kdy nám teplé počasí přálo k tématu africké divočiny. V pátek se děti seznámily s příběhem lvice Elsy, o kterou se starali manželé Adamsonovi v Africké Keni. Joy Adamsonová byla spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat (narodila se v Opavě). Napsala, také knihu Příběh lvice Elsy, podle které byl natočen úspěšný film, a který děti shlédly (některé doslova hltaly).

Představování domácích mazlíčků, které si někteří účastníci přivezli, proběhlo v sobotu dopoledne. Chovatelé své svěřence znali jako domácí zvířátka, ovšem se znalostmi, odkud zvíře pochází a čím se v přírodě živí, už bylo slabší. Po celý víkend si tak děti prohlížely morče, křečíky džungarské, dalšího křečka a osmáka degu.

Chvíle se zvířátky byla poměrně statická, bylo třeba se rozhýbat. Na řadu přišla velice oblíbená Počítací schovávaná, což je hra hodně rozdílná oproti klasické „schovce.“ Málo kdo z dětí si při hře všiml, že nad námi přeletělo historické dvoumotorové Baťovo letadlo – Lockheed Electra.

Přišel čas na pořádnou africkou hru. Jak známo, v některých částech Afriky je nouze o vodu. Obyvatelé pro vodu musí chodit na dlouhé vzdálenosti. Afričané umí nosit předměty a nádoby na hlavně. Děti si něco podobného vyzkoušeli také. Úkolem Gepardů, Králíků džungle, Asijských tygrů, Tarzanů a Bělochů, tedy pěti kmenů (družstev), bylo nosit vodu v misce na hlavně (s držením) a naplnit svou nádobu. V druhém kole se voda nosila ve „vacích.“ Další soutěžní hra byla nejen o afrických zvířatech. Družstva měla v rozlehlém areálu najít co nejvíce zvířat na obrázcích a určit je a u jednoho úkolu určit, která nežijí v Africe, což pro většinu nebylo těžké.

Další hraní už probíhalo na hřišti za areálem. Po poledním klidu neklidu se celá výprava přesunula do lesa. Hlavní lesní hrou byl sběr hlíz. Některé africké kmeny vyhrabávají ze země hlízy, aby s nich získaly tekutiny. Také naše kmeny hledaly po lese vykukující hlavičky hlíz a snažily se je vytáhnout nebo vyhrabat. Akorát ty naše „hlízy“ byly kovové, dlouhé a s hlavičkou. Kdo nezvládl hlízu vytáhnout, mohl si na pomoc přivést někoho staršího z kmene.

Ještě před táborákem se v areálu sehrála strategická hra mezi kmeny. Každý kmen si udělal kruh, kam umístil „vejce“ své barvy a ty musel hlídat a zároveň se snažil ukořistit co nejvíce dalších vajec. Byla to fajn lítačka, při které část lidí musela hlídat vejce a část chodit lovit. Sobotní den ukončil tradiční táborák s opékáním.

V neděli se déle spalo, balilo a kupodivu se stihly, mimo jiných, ještě dvě soutěžní hry. Tedy ta poslední byla na procvičení mozkovny. Psala se zvířata na dané počáteční písmeno. Po vyhlášení výsledků, rozdání diplomů a zvířecích odměn se hledal poklad. Všichni poklad našli téměř hned, jen vítězný kmen hledal do příjezdu rodičů.

Fotogalerie se připravuje

BĚLOŠI	KRÁLÍCI DŽUNGLE	ASIJŠTÍ TYGŘI	GEPARDI	TARZANI
Annamari B. Berenika Č. Simona L. Kamila V. Hubert Č. Ondra M. Jakub S. Jan P.	Petr B. Nella S. Patrik S. Oliver V. Prokop M. Alžběta P. Leontýna B.	Martina K. Lukáš P. Eliška Ž. Bára J. Ema O. Jan K. Jan S.	Alena Š. Eliška J. Eliška V. Michal M. Gábina N. Markéta M. Štěpánka J. František H.	Bartoloměj V. Charlotta Ř. Amálie Č. Adéla D. Katka N. Karel Ř. Nela M.
23 bodů	14 bodů	14 bodů	13 bodů	11 bodů
1. místo	2. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Prodloužená výprava s Vinnetouem 29.5.17

Kdo by neznal Vinnetoua, Shatterhanda a další postavy Mayovek? Využili jsme prodloužený víkend v květnu a zahráli si nějaké hry na téma Poklad na Stříbrném jezeře. Akorát hry a aktivity nešly chronologicky jako ve filmu, ale to vůbec nevadilo. Lord Castlepool byl onen vědec, který hledal, modré motýli Papilio polymnestor parinda. Ten motýl skutečně existuje, ovšem žije na Srí Lance, což je zcela jinde, než se v příběhu nacházel lord Castlepool. Pět kmenů (družstev) na louce také lovili motýli, ale i jiné, ovšem ty byli za méně bodů, než Papilio polymnestor parinda.

Další hrou po chytání motýlků bylo přesunování se na voru (kartonu papíru). Velký úspěch měla hra Tichý indián. Ve filmu se hodně plížilo a potají přesouvalo a přitom je třeba být hodně obezřetný, aby dotyčného ani praskající větévka neprozradila. Všichni si vyzkoušeli potichu projít vymezenou trasu tak, aby ho chytač z jiného družstva se zavázanýma očima nechytil. Tichý indián II byla zase jiná hra, ale s podobným námětem. Bylo třeba být potichu a skrývat se a dostat se co nejblíže k hráči z jiného družstva.

Děti v lese stavěly malé modely indiánských stanů tee pee. Mnohým se líbilo zmalování se. Tedy malování barvami na obličej, jako indiáni. Na indiánské výpravě nesměla samozřejmě chybět střelba z luku. Po zlomení prvního luku už to šlo hladce a všichni si zastříleli na bizona. Neméně zajímavé bylo křepčení kolem ještě nezapáleného ohně. Každý kmen si připravil indiánskou scénku. Po scénkách vzplál táborák a opékalo se…

Nejtěžší hra proběhla na konec, v den odjezdu. Byla to velká pátračka po písmenech v trávě, na dřívkách od zmrzlin. Rovná plocha dřívka směřovala k dalšímu a na každém dřívku byla písmena, dávající dohromady větu.

Všechny kmeny úspěšně propluly příběhem s Vinnetouem, Shatterhandem a dalšími postavami. Zahrály si 13 hodnocených her a aktivit (lov bizona, skládání mapy, neodolatelný indián…), těch ostatních nepočítaje – mezi nejúspěšnější patří např. počítací schovávaná (námět z Prázdninových her Lipnice).

Fotogalerie se připravuje

TEEPEECI	VINEŤÁNKOVÉ	INDIÁNI	ROŠTÍ	APAČERVY
Markéta Š. Amálie Č. Natálie B. Hubert Č. Lukáš P. Viola N. Filip Š.	Nela N. Filip N. Zuzka P. Helena H. Valérie H. František N.	Berenika Č. Mikuláš Z. Štěpán K. Kryštof S. Jakub S. Adéla K. Matěj Š.	Julie P. Sofie P. Ondra M. Žaneta F. Andrea F. Kryštof K. Jindřich P.	Kristýna H. Michal M. Štěpán H. Honza K. Tonda Š. Vojta Š Filip B.
57 bodů	55 bodů	45 bodů	44 bodů	43 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Vesmírná výprava 15.5.17

Dubnová víkendová výprava měla hvězdářsko-kosmonautické téma. Téměř třicítka dětí byla zvědavá, jak se bude cestovat vesmírem. V reálu dost těžko, pomyslné cestování vesmírem probíhalo ve čtyřech družstvech na „vesmírné mapě.“ Důležité ale byly aktivity, které se k tématu vázaly.

V pátek večer jsme si po obecných hrách promítali zajímavá videa o vesmíru a kosmonautice. Například o velikostech těles Sluneční soustavy nebo o tom, jak se žije ve vesmíru. Jak se tam stravuje, spí, myje, chodí na wc… všechno toto je jiné, než na pevné zemi. V sobotu ráno si děti prohlédly 3D snímky z vesmíru – planety a jejich měsíce, Slunce, mlhoviny, rakety a sběratelské nášivky kosmických misí. Následovalo kreslení a představení mimozemských obyvatel v představách dětí.

Na louce proběhl „kosmonautický výcvik.“ Ten se skládal z několika disciplín. Možná jste už někdy viděli fotografii astronauta ve volném kosmickém prostoru. Astronauté ve skafandrech nechodí mimo kosmickou loď samozřejmě na výlety, ale pracovat. Většinu svého pohybu ve vesmíru a práce musí učinit pouze rukama. Děti si tak vyzkoušely, jaké to je, když máte ve skafandru dělat jemnou práci. Dostaly rukavice a v nich musely navlékat kancelářské sponky. Další disciplína prověřila postřeh a rozhodování. I v tom musí být kosmonauté dobří. Úkolem dětských kosmonautů bylo „proletět“ určenou trasu a vyhýbat se létajícím meteoritům (hadrovým koulím z ponožek). Následovalo pár dalších her (např. evakuace z kosmické lodi). A už byl čas na oběd.

Odpoledne se vesmírná výprava vydala do pískovcového lomu za Srbskem. V lomu měly týmy za úkol dát dohromady dvojice souhvězdí (vyznačené souhvězdí + malbu souhvězdí) a nasbírat ideálně kompletní řadu souhvězdí. Jednalo se o štafetovou hru, na kterou navazovala vědomostní poznávačka – hledání stanovišť s otázkami a možnostmi správné odpovědi.

Po večeři si týmy vyzkoušely princip raketového pohonu. Na balónek přilepily krátké brčko, které se navléklo na natažený provázek, a nafouknutý balónek se pustil. Balónek ale po provázku moc daleko většinou nedojel. „Technik sondy“ byla další hra. Poslepu odšroubovat a opět našroubovat uzávěry správných rozměrů na sondu. Tato aktivita se protáhla až do tmy, proto se dohrávala ještě v neděli dopoledne. Závěr sobotního dne byl zakončen táborákem, opékáním buřtů a chlebů a zpěvem při kytaře.

Další nestihnuvší hra, která se dohrávala v nedělní dopoledne, bylo „robotické rameno.“ Robotické rameno ovládané člověkem z kabiny je na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) a bývalo na raketoplánech, které už nelétají. Úkolem ramene bývá přesun nákladu nebo ukotvení přilétající zásobovací kosmické lodi k ISS. Děti si vyzkoušely přesun Kinder vajíček s kleštěmi a svým ramenem.

Počasí na pozorování noční oblohy nám tento víkend nepřálo. Sluníčko se na chvíli ukázalo v neděli dopoledne a tak ti, co měli již sbaleno a uklizeno, měli štěstí a stihli se podívat na Slunce v dalekohledu. Samozřejmě s filtrem k tomu určeným. Na povrchu Slunce bylo vidět pár slunečních skvrn. I přes absenci jasné oblohy se všechny týmy pěkně proletěly, nejen vesmírem. A děti získaly malou představu o vesmíru a o tom, jak se astronautům v kosmu žije.

Fotogalerie

ZÁŘÍCÍ KOMETY	METEORITY	HVĚZDNÉ PLANETY	NASA
František H. Alžběta P. Samuel B. Honza K. Kamil B. Jakub M. Ester P.	Nela M. Adéla U. Lukáš Č. Simona L. Jáchym H. Pavlína P. Markéta M.	Markéta P. Michal M. Adéla H. Lukáš H. Lucie B. Alena P.	Ríša H. Šárka P. Matěj Š. Adéla K. Jakub S. Ondra M. Michal P.
28 bodů	26 bodů	20 bodů	18 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Oddílová noc a Veliká noc 27.4.17

Co má společného Oddílová noc s Velikou nocí? Vůbec nic, jen že Veliká noc bylo téma velikonoční oddílové noci, která proběhla ve dvou termínech začátkem dubna. Však se také velikonoční svátky blížily, proto bylo dobré dětem osvětlit, kde že se vlastně ty Velikonoce vzali. Proč jíme beránky, barvíme vajíčka?

Ale začněme pěkně od začátku. Páteční a sobotní večery děti strávily při různých hrách. Než se všichni sešly, hrály deskové hry. Když byla skupina kompletní (každá měla přes 20 dětí, což je na komorní akci i tak dost), nastala první soutěžní hra. Děti utvořily čtyři skupiny. Cílem bylo získat do družstva co nejvíce libovolných písmen. Ale jakých způsobem? Štafetou. Každý hráč musel sebrat bez použití rukou, jen kolíčkem v ústech, jedno písmeno z hromádky. Když byla vybrána všechna písmena, děti vymýšlely z nasbíraných písmen slova.

A byla tu další hra. Úkolem dvojic bylo hledat v dlouhé školní chodbě deset obrázků a ty si zapamatovat. Samozřejmě hledat po tmě. Každý dostal jen barevnou svítící tyčinku. Po návratu dvojice hlásila, co si zapamatovala. Této hry se v obou dnech ochotně ujali naši nejstarší členové. Vypouštěli na průzkum děti a na závěr vyhlašovali výsledky. Šlo jim to znamenitě. Zatímco dvojice byly na trase, ostatní děti hrály oblíbenou a nesmrtelnou vybíjenou.

Ještě jsme průběžně stihli další hry (některá skupina večer, některá dopoledne). Házení bačkor na židli (tak, by na ní zůstala), schovávaná v tělocvičně (hledající měl zavázané oči), nebo honička lahví.

Když bylo vše odehráno, nastalo uvelebení se v klubovně a přišel Princ Egyptský. Tedy animovaný film o Hebrejích v Egyptě, v té době coby otrocích a o Mojžíšovi. Film nebyl přesně podle knihy Exodus, ale i tak se děti dozvěděly, odkud pochází Velikonoce (= Veliká noc). Mojžíš, který jako mladý pobýval ve faraónově paláci, později utekl do Midiánu (dnešní Írán) se o mnoho let později vrátil do Egypta s úkolem vyvést Izraelský lid. Odchod z Egypta se odehrál v noci. Hebrejové museli také upéct a sníst beránka bez vady - předobraz věcí budoucích, tedy Ježíše, dnešního významu svátku Velikonoc. Byla to první veliká noc, jejíž původ oslavujeme dodnes jako Velikonoce včetně pečeného beránka. Ale např. barvená vajíčka jsou pohanské symboly plodnosti, které se do Velikonoc přimíchaly.

Odchod Hebrejů se udál zhruba v 14. století př. n. l., s největší pravděpodobností za faraona Amenhotepa II. z 18. dynastie. Ráno u snídaně jsme si o příběhu povídali a pověděli také, kde se Hebrejové v Egyptě vzali. Ti přišli do Egypta v době, kdy Egyptu vládli hyksósští faraónové (Asiaté), odlišný národ, než pozdější egyptští faraónové.

Fotogalerie

Horolezecká výprava – drama na Siula Grande 8.4.17

Jednou za čas máme výpravu s výjimečným tématem. Před dvěma lety to byla jeskyňářská výprava, v březnu proběhla horolezecká. Skalnaté prostředí Českého krasu je k horolezectví ideální. Vždy se téma snažíme uvést nějakým příběhem. Nyní to byl skutečný příběh horolezce Joe Simpsona, který se mu s parťákem Simonem Yatesem přihodil v peruánských Andách. Dětem jsme v pátek večer nejdříve promítli fotografie hory Siula Grande a její umístění na mapě, aby měly představu, kde se událost odehrála. Joe Simpson napsal o dramatu knihu, jejíž příběh byl zfilmován. Co se tehdy přihodilo?

V roce 1985 mladí horolezci Joe a Simpson lezli prvovýstup po západní stěně hory Siula Grande alpským stylem. To je výstup, který se provádí bez podpory, tedy bez nosičů, bez postupových táborů, horolezci si nesou v batohu všechno s sebou. Výstup na vrchol se jim podařil. Sestup byl ale náročnější. Větší část nehod se stává právě při sestupu. Joe se ve sněhovém převisu propadl a ošklivě si zlomil nohu. Jeho parťákovi Simonovi nezbylo nic jiného, než Joa po laně postupně spouštět po sněhovém srázu. Po spuštění na konec lana se lano vždy uvolnilo, jak se Joe odjistil, aby Simon mohl k němu sejít a proceduru opakovat. Byla už tma, když se ale najednou neuvolnilo, bylo napjaté a tak to trvalo několik hodin. Simon netušil, že Joe visí přes převis ve vzduchu a nemůže nic dělat. Simon už začal pomalu sjíždět po srázu… Vzal nůž a lano odřízl. Byl si jistý, že Joe zemřel. Ale byla to mylná domněnka. Joe spadl do ledovcové trhliny. Vše nakonec dopadlo dobře. Joe Simpson se zcela vyčerpaný a dehydrovaný doplazil do tábora, z kterého jeho parťáci už chtěli odejít.

Děti si hrami vyzkoušely některé části příběhu. Samozřejmě nešlo události napodobit věrně. To co skuteční horolezci zažívali, děti braly jako hru, často s úsměvem. Alespoň si malinko zkusily, že jsou situace, o kterých nemáme ani představu jak v reálu vypadají, když sedíme v teple a díváme se na film. Zimu andských hor jsme skutečně napodobit nemohli, protože o víkendu vládlo jarní slunečné teplé počasí.

Co si čtyři družstva dětí zkoušela z příběhu napodobit? Plazení se se zlomenou nohou, ovázanou karimatkou, tak, jak to udělal Joe Simpson. Není to nic jednoduchého. Joe měl také velký problém s vodou. Jak sám říkal: „Můžete sníst sněhu, kolik chcete, stejně to bude málo.“ Děti samozřejmě nejedly sníh, ale podobně jako Joe hledaly vodu. Na louce a nosily ji do nádoby (voda byla v Kinder vajíčkách). Také si vyzkoušely běh s batohem na zádech do stráně, nebo jaké to je, jít jako expedice spojená jedním lanem. S dětmi jsme si také povídali o podmínkách ve vysokých horách (uvaření dvou hrnků vody za hodinu, za 5 - 6 hodin postup jen o 60 metrů aj.).

Hrála se samozřejmě spousta jiných „nehorolezeckých“ her. Na sobotní večer si týmy připravily krátké divadelní scénky o příběhu. Většina zobrazovala nejdramatičtější moment, přeříznutí lana a pád do propasti. Pak následoval táborák s opékáním, ukazováním souhvězdí a promítáním efektů zeleného laseru.

To nejdůležitější a nejpracnější na celé výpravě bylo samozřejmě horolezení. Během sobotního dopoledne se děti vystřídaly na provazochodectví (slackline) a na výstupu na basy. Úkolem bylo pod sebe nastrkat co nejvíce přepravek od nápojů a po nich stoupat a nespadnout. Když někdo spadl, byl samozřejmě jištěn a jen se posadil do sedáku. Průměr postavených bas byl tak čtyři pět, jen jedna holka dokázala pod sebe postavit všech 12 bas.

Pro časovou náročnost celé odpoledne až do večera probíhalo lezení a slaňování na skále. Výška cvičné vápencové stěny měla odhadem tak 12 metrů. Pro většinu dětí nebyl problém skálu vylézt. Co ale bylo pro většinu nepřekonatelné, to bylo slaňování. Nešlo o slaňování samotné (tedy chození po skále), ale o moment vyklonění se ke skále o 90 stupňů a posadit se ve výšce do sedáku. To dalo nakonec jen pár jedinců.

První víkendová výprava v novém roce byla fajn. Nestihli jsme sice všechny naplánované horolezecké hry, ale děti se i tak vyřádily dosyta. Příprava a logistika oproti jiným výpravám byla náročnější, víkend zajišťovalo sedm lidí, ale o to byl zajímavější a dobrodružnější.

Fotogalerie

ZDOLÁVAČI HOR	TRHLINY	SNĚŽKA	SIULA GRANDE
Daniel D. Honza O. Honza K. Eliška Z. Marie N. Filip B.	Nela M. Anna K. Lucie H. David H. Alena P. Martina K. Markéta M.	Markéta P. Richard H. Pavlína P. Amálie Č. Michal M. Lucka M. Adéla H.	Bára J. Klára K. Marek J. Jakub S. Ondra M. Justýna K. Teodora V.
21 bodů	19 bodů	19 bodů	18 bodů
1. místo	2. místo	2. místo	3. místo

Zajímavosti lesní výpravy 4.4.17

Jarní počasí bylo ideální k výpravě do přírody, kterou jsme si začátkem dubna udělali. Kombinace poznávání přírody a her byla splněna jen částečně, protože celé odpoledne na to bylo málo. Oproti minulým lesním výpravám do Úhonického lesa měla tato trochu jinou trasu i program.

Cestou kolem kostela se nešlo nezastavit u ovcí a mazlivého berana, který si nechá snad vše líbit. Na rozdíl od plachých ovcí. Cestou do lesa jsme mimo jiných ptáčků koukali na holuba hřivnáče sedícího na větvi asi 10 m od nás. Tak blízko jsem ho ještě nikdy neviděl a ani nevypadal, že bychom ho nějak rušili. Jen koukal na nás a my na něho. Po cestě jsme si povídali o tom, podle čeho všeho můžeme v přírodě zjistit pobyt živočichů. Děti přišly na 12 možností (např. podle stop, chlupů a peří, hnízd, ohryzů stromů, výtrusů, zvuků atd.). Někteří triedrem pozorovali ptáky, kteří se chodili napít do louže na cestě. Většina dětí se podle zpěvu naučila poznávat budníčka menšího, ale i jiné ptáčky. Budníček menší je špatně spatřitelný, ale jeho charakteristický zpěv se velmi snadno zapamatuje.

Byl čas na první hru – ocásky a pak na svačinu. Kousek jsme popošli a dali schovávanou na místě, kde se tak výborně hraje. O další kus dále přišla na řadu další hra. Běh po jednom po číslech, která děti musely ve vymezeném území hledat. U každého čísla bylo napsáno zvíře. Ideální bylo zapamatovat si všech osm zvířat, což dokázala polovička dětí.

Další zastavení bylo u liščích nor. Jedno místo v Úhonickém lese je desítky let rozvrtáno množstvím nor. Jako dítě si tam pamatuji na hrající si liščata před norou. I při naší návštěvě byly některé evidentně obsazené. V další části lesa jsme si povídali o důležitém významu starých stromů v lese, což dnes asi málo kdo ví a má představu, že les musí být uklizen. To platí i pro zahrady, kde jsou staré nebo rozpadající se dřeviny velkým přínosem. Děti si také vyzkoušely poznávat některé stromy podle kůry. A to poslepu.

Předposlední zastavení proběhlo u stromu s dutinou. To by nebylo nic zvláštního, loni v dutině hnízdili strakapoudi. Letos se do ní ale strakapoud nedostane. Brhlík lesní byl rychlejší a vchod si zadělal – jak to brhlíci dělají – blátem zpevněným slinami přesně na svůj rozměr. Před odjezdem jsme se zastavili u tří rybníčků. Ropuchy obecné se už začínali pářit a všude jich bylo hodně. Dětem jsem ukázal, jak snadno přelstít samečky, aby si na chvíli mysleli, že jste jejich samička a drží se vás jak o život. Z vody jsme vytáhli dlouhozobku. To je takový hmyzí kolibřík. Stejně jako kolibřík „stojí ve vzduchu“ a z květů rostlin saje nektar. Dlouhozobce svědčilo teplo ruky a nikam se jí nechtělo. Zato Ondra si ji chtěl vzít domů, ale cesta autobusem by se jí už určitě nelíbila.

Fotogalerie

Po roce zpátky na Brdech 13.3.17

Na druhý ročník přechodu Brd na začátku března jsme vyráželi opět z Jinců. Bylo doslova jaro – teplo, slunečno. U vojenských kasáren hned za městysem přišla úvodní svačinová přestávka. Ti starší si užívali sluníčka, mladší děti nevydržely sedět a přeskakovaly kanalizační výpusť. Prvních 5 km od vlaku jsme šli stejnou trasu jako loni. U Pstruhového potoka pozdravili vodníka a po 2,5 kilometrech od první přestávky byla vynucená další svačina (někteří by nejraději jedli nonstop). Po 5 kilometrech jsme zahnuli na správnou odbočku, na tu, které si loni nikdo nevšiml.

Následujících půl kilometru trasa vedla krásnou přírodou, přecházeli jsme potok, minuli malé i velké louky, střídaly se různé jehličnaté a listnaté stromy, děti se podívaly na posed, až jsme došli na zpevněnou cestu. 2,8 km dlouhá, téměř rovná cesta s mírným stoupáním, vedla zajímavými přírodními scenériemi až na první turistickou značku, na kterou jsme se napojili. Po další nezbytné svačince jsme již klesali po asfaltové cestě (bez provozu) po žluté turistické značce až na Valdek. Od této chvíle se také hrála druhá hra probíhající po celé cestě. Klíště. Každý se stále hlídal, aby mu někdo cestou nepozorovaně nepřipl klíště = kolíček, protože účelem hry bylo mít co nejméně, ideálně žádné klíště za cestu. Klíšťata se kontrolovala vždy, když jsem vyhlásil „klíště.“ Dětem ostražitost vydržela dlouho a někteří nosily batůžky raději na hrudníku.

Došli jsme na Valdek. Na straně jedné vojenské ubytovací zařízení Valdek, na druhé, zřícenina hradu Valdek. První písemné zmínky o hradu pocházejí z 12. století, v roce 1623 se píše, že byl již opuštěný. Zříceninu jsme si ale zevnitř neprohlédli, všude byly cedule „zákaz vstupu.“

Další cesta vedla pěkně z kopečka přes Neřežín k velkému Záskalskému rybníku, u kterého byla další pauza. Zde se hrála hra s čepicí na rychlost a postřeh. Než jsme došli do Komárova, děti zaujala monumentální Mrtnická skála a později zase krocan za plotem. Průchod částí Komárova nebyl příliš záživný. Zato daleké výhledy z rozlehlých luk mezi Komárovem a Jivinou s oranžovými mraky zapadajícího Slunce stály za to. Na protější stráni byl vidět domek, který byl naším cílem. Poslední přestávka na louce byla krátká. Někteří už o jídlo neměli zájem, honička na louce byla větší zábava. Do cíle jsme došli už za tmy.

V domku našich přátel na kraji vesnice Jivina byl připraven čaj a teplá večeře. Některé děti se postupně rozutekly po domě, jen co se skamarádily s dětmi domácích. Než jsme se uložili ke spánku, všichni si ve třech skupinkách zahráli klidnou hru; stát, jméno, věc a zvíře.

Děti postupně vstávaly mezi 6 a 7 hodinou ranní. Asi jsme málo ušli nebo šli moc brzo spát :-). Nebo nás vzbudilo svítání, protože jsme spali u velikých oken s pěkným výhledem do krajiny. Po snídani někteří už nic hrát nechtěli, někteří ano, nakonec všichni skočily venku před domem s klacky a trávou v ruce, velcí kluci s míčem. Cesta domů vlakem byla zábavná. Schovávaná za automatickými dveřmi vytáhla na chodbičku i sedící děti.

Byla to povedená výprava. Všechno klapalo, nikde jsme nezabloudili, počasí ideální, nic mimořádného se nestalo… Pro rodiče výborná zpráva. Ale přeci jen na tu loňskou se vzpomíná více. Loni jsme měli problém s trasou a hromadou neoznačených cest, které nebyly v mapě, šlapali pěkný kopec, bylo sychravo, občas padal mokrý sníh. Tyto „extrémy“ jsou často pro děti zajímavé a jsou tím, na co rády vzpomínají.

Protože jsem měl s sebou chytrou techniku, která zaznamenávala i každé pár metrové odskočení do lesa, přináším na závěr trochu zaokrouhlených dat. Na trase jsme strávili necelých 8 hodin, z toho jsme 5,5 hodiny šli, zbytek připadal na svačiny, hry, kochání se a jiná zdržení. Průměrná rychlost chůze byla 3,2 km/hod. Kolik kilometrů jsme ušli, snadno spočítáte. Díky přesnému on-line GPS měření nakonec více, než plánovaných 15.

Fotogalerie

Parádní zimní prázdniny v Krkonoších 26.2.17

Nějak se s tábory začínáme přesouvat do Krakonošova. Nejdříve podzimky, nyní jarní tábor. Velká Úpa to jistila, akorát boudu, jak se v Krkonoších říká chalupám, jsme vyzkoušeli jinou. A výše – bydleli jsme v 800 m s výhledem na úpské údolí a Černou horu. Vyšší poloha s sebou nesla výhody i nevýhody. Tedy ono je to relativní. Muselo se často chodit do kopce, což může být nevýhoda, ale pro zdraví těla nebylo nic lepšího. Kufry nám nahoru vyvezl sněžný skútr, dolů jsme je vezli na bobech.

Vyšší poloha byla jednoznačně výhodná pro bobování. Několika stometrové a kilometrové sjezdy se dají jinde než na horách těžko uskutečnit. Vyzkoušeli jsme několik tras, ale nejlepší místo na ježdění bylo u Janovy Boudy. A pak pořádný 660 m dlouhý sešup až na cestičku k chatě. Ti nejmladší předškolní účastníci jezdili z bezpečnostních důvodů s vedoucími nebo nejstaršími dětmi na jedněch bobech. Bobování bylo parádní, přesto nebylo jedinou náplní zimního tábora. Chtěli bychom jezdit více, jenže často byl den krátký.

Především večer probíhaly hry a soutěže. Sněhuláci a Sněhové vločky, dvě družstva, co hrála hry, luštila, zápolila nebo se venku pokoušela postavit sněhové stavby. To ovšem příliš nešlo, sníh byl po mnohém natátí a zase zmrznutí příliš krupičkovatý. Jeden večer jsme si povídali u praskajícího dřeva v krbu a hodnotili předešlé dny.

Poslední dva dny před odjezdem jsme strávili také jinde, než jen v Úpě. Naše grupa popojela o pár kilometrů dále do Horního Maršova. Zamířili jsme do bývalé barokní fary, která je komplet perfektně zrekonstruovaná a protkaná moderními technologiemi. Tam sídlí DOTEK – Dům Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury. Na půdičce bývalých chlévů (dnes společenská místnost) jsme si pověděli něco o původních lidových řemeslech nejen v Krkonoších. Ty si pak děti mohly vyzkoušet a výrobky odnést. Každý si vybral nějakou činnost; někteří kluci dělali dřevěné knoflíky, někdo korálkoval, někdo splétal ozdobné pavučiny z vlny.

Děti se také hodně těšily na Zoo Dvůr Králové. Venku nebylo samozřejmě tolik zvířat jako v létě, přesto návštěva stála za to. Podle reakcí dětí se jim hodně líbila pouštní „lištička“ fenek, sloni, opičky nebo hrabáč, kterého někteří považovali za mravenečníka. Byly unešení velikostí želv obrovských a spekulovaly, jestli jsou to opravdu želvy nebo jestli nejsou umělé. Hrošíky některé děti ani nezaregistrovaly, protože je zaujaly odklápěcí kvízové panely na opačné straně chodby. Při našem večerním zoo kvízu na chatě se pak divily, že tam něco takového bylo :-). Ve dvorské zoo je opravdu velká síťová prolézačka, ta samozřejmě neunikla naší pozornosti.

Počasí nám nadmíru přálo, celý týden bylo jasno. Co víc si přát. Nejednou jsme tak obdivovali noční oblohu posetou hvězdami, tak, jak ji z města přes světelný smog není možné vidět. Ukazovali si souhvězdí (první večer i Měsíc) a zářící Venuši. Přes den bylo na sluníčku pěkné vedro a sníh na cestách tál, aby večer zase pěkně ztuhl. Jarní prázdniny se vyvedly a já už pokukuji pro další tábor v Krkonoších ještě výše…

Fotogalerie

V miniaturním světě železnic 12.2.17

První výprava po novém roce vedla do zmenšeného světa přírody, lidských sídel a mašinek. Dům vláčků na pražských Petřinách (již neexistuje, zkrachoval) není asi tolik známý, jako Království železnic na Smíchově, ale v mnohém je jiný, osobitější a pro děti velice přívětivý.

Expozici tvoří několik kolejišť různých parametrů, např. 7 metrů dlouhý Negrelliho (Karlínský) viadukt ve velikosti N, model Jindřichohradeckých místních drah (JHMD) ve velikosti H0e, rozkvetlé zahradní kolejiště, kolejiště HO i TT. Na jednom panelu je ukázka moderního digitálního řízení modelové železnice přes tablet. Děti také zaujal velice povedený simulátor strojvůdce. Vyzkoušely si, jaké to je řídit lokomotivu. Někteří měly problém se vůbec rozjet :-). V domě vláčků je také největší světová sbírka železničních modelů z bývalé NDR, včetně příslušenství, modelů budov a autíček.

U vláčků stálo také cyklistické kolo. Jeho účelem bylo dynamem vyrobit elektřinu k rozjetí zahradní mašinky. K tomu ovšem bylo zapotřebí pěkně šlápnout do pedálů. Zhruba dvě hodiny strávených na expozicích bylo skoro málo. Nádheru miniaturního světa železnic ukáže naše fotogalerie. Malá hloubka ostrosti snímků dodá úžasný pohled do krajiny, perspektivu, kterou naše oči nemohou zachytit. V tom je krása kvalitní fotografie. Modely byly vyvedeny do nejmenších detailů (záclony v oknech, větévky, špalíčky nasekaného dříví…). Ach, mít tak prostor, čas a finance…

Fotogalerie

Jak jsme na silvestrovském táboře (ne)postavili pevnost 22.1.17

Celotáborová hra byla dělaná hlavně na sníh. Ani tento rok to při odjezdu na tábor nevypadalo na nějaké sněhové radovánky. Ale k našemu překvapení hned první noc v Prachaticích trochu sněhu napadlo (to byl také do konce našeho pobytu jediný). Díky slunečnému počasí po většinu tábora a tedy i mrazivému, ta trocha sněhu naštěstí mizela jen pozvolna.

S celotáborovou hrou jsme začali až druhý den odpoledne. Dopoledne děti měly objednaný program z Dřípatky, kde jsme byli ubytováni. Děti se učily staročeské hry; například tlučení špačků, točení káči, drápky, čáru, kamínky… Po tomto programu se děti venku rozdělily do tří družstev, podle toho, jaké měly u svého jména zvíře na lístku na větších keřů. V každém družstvu bylo třeba vymyslet pomyslný poklad, jaký budou mít ve své pevnosti a o který budou bojovat ostatní družstva.

Silvestrovský tábor 2016-17 – Pes, který zastavil válku

Venku měla proběhnout stavba pevností ze sněhu. Ovšem sníh do druhého dne poněkud změnil strukturu, tak že se z něj stavělo velice špatně. V podstatě to nešlo. Bunkry si ale děti udělaly také na archu papíru, který byl na nástěnce, a podle počtu bodů postupovaly k bunkru, který si vybraly za cíl.

Představa pevnosti, jakou měly děti ve filmu Pes, který ukončil válku, byla jen chimérou. V tomto kanadském filmu (kde dominují francouzská jména) bojují dvě party o sněhovou pevnost. Není to ale boj „na ostří meče,“ jedná se o hru, která má svá pravidla a všechny děti jsou mezi sebou nakonec přáteli. Nečekaným způsobem totiž do děje vstoupí bernardýn jednoho z vůdců party.

Tak jsme se snažili napodobit nějaké momenty z filmového příběhu nebo se příběhem inspirovat. Různé stroje střílecí sněhové koule nebo praky jsme neměli, děti si ale zaházely šipkami (a sněhovými koulemi samozřejmě také). Nechybělo ani „psí spřežení,“ trasa s úkoly a další spousta zimních radovánek, her venku, v klubovně i na hřišti.

Na Silvestra nechyběla hostina, která pokračovala ještě druhý den (tolik jídla se nedalo hned sníst) a zábavný večer se scénkami družstev. Samozřejmě jsme byli na půlnočních ohňostrojích, ale ten nejhezčí, městský s hudbou byl až 1.1. večer. Neopomenuli jsme ani návštěvu dětmi tak oblíbeného krytého bazénu. Tábor byl fajn, slunce nám nadmíru přálo i toho sněhu nakonec trochu bylo.

Fotogalerie

MAXIPSOVÉ	PSÍ VÁLEČNÍCI	LEDO-BORCI
Markéta P. Dorota M. Kryštof S. Alena P. Jakub S. Lucie K. Julie R.	Jan S. Nikol T. Šimon J. Hubert Č. Amálie Č. Natálie M.	Berenika Č. Prokop M. Ondra M. Adam R. Jarka Š. Bára J.
37 bodů	29 bodů	28 bodů
1. místo	2. místo	3. místo

PF 2017

Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení)

Lodičky na Vltavě následované Karlem Zemanem

26.12.16

V prosinci proběhla poměrně netradiční výprava do Prahy, která měla dvě části. Nejdříve jsme se vydali na Střelecký ostrov a setkali se ještě s dalšími lidmi stejného úmyslu. Všichni měli postavené lodičky z rozložitelného materiálu, za naší skupinu se sešlo 10 lodiček. Po společné fotografii všech lodiček se pustily na vodu. Většina lodiček plavala bez problémů a krásně nasvícené malými svíčkami většinou v papírových kabinkách nebo komínkách (samotná svíčka by nebyla moc vidět). Našlo se i několik lodiček, jejichž osud byl zpečetěn brzo po vyplutí. Jejich brzkou zkázou se staly většinou nakloněné komínky či jiné části, které začaly hořet. Ale světelné efekty byly také vítány.

Za svitu zářící Venuše nad jihozápadem jsme pokračovali na Malou Stranu za filmovými triky. Těmi původními, klasickými animovanými. Tato příležitost byla v muzeu Karla Zemana, autora unikátních filmů jako např. Vynález zkázy, Baron Prášil nebo Cesta do pravěku. Muzeum je to nevelké, ale základní informace o tvorbě filmového režiséra, animátora a výtvarníka v něm samozřejmě najdete.

Naše výprava pojala návštěvu spíše jako hru, kterou má muzeum pro děti připravenou. Děti dostaly pěkně udělaný list a jejich úkolem bylo najít všechny značky na informativních panelech a expozicích, u nich se pak četlo zadání. Kdo správně odpověděl, dostal samolepku na úkolový list. Dva nejstarší kluci dostali ale hru jinou, složitější. Na konci museli odposlechnout z rádia kód, kterým otevřeli truhlu. Ti mladší našli poklad v pařezu. V muzeu děti nehrály jen hru, samozřejmě náležitě využily interaktivní exponáty.

Fotogalerie

Festival legračních filmů na oddílové noci 21.12.16

Zájem o oddílovou noc stále stoupá, a proto byly navrženy už tři termíny, které se naplnily. Celkem se akce účastnilo 62 dětí, tedy zhruba 20 dětí na skupinu a i to je někdy dost pro klidný průběh akce. Program byl pro všechny tři skupiny téměř stejný, i když se podle situace, přesněji řečeno podle složení dětí ve skupině, trochu upravoval.

Hrála se oblíbená stará hra Cukr káva limonáda… a samozřejmě by děti těžce nesly, kdyby se neuskutečnila vybíjená. Zajímavá byla i „bačkorovaná.“ Dvě družstva si naházela bačkory na druhou půlku tělocvičny – které družstvo je od startu dříve komplet obuté, vyhrává. Další hrou byla klasická štafeta se slalomem mezi kužely s různými úkoly. Jako poslední hra před promítáním proběhl „curling“ se svítícími tyčinkami. Ve zhasnuté tělocvičně bylo třeba z vymezeného prostoru hodit nebo poslat svou svítící tyčinku co nejblíže k modrému majáčku.

Odlišnosti některých skupin; některé hrály na začátku deskové hry, než se všechny děti sešly. Třetí, už prosincová skupina, místo štafet hrála hru s malými barevnými míčky. Úkolem dvou družstev bylo zbavit se do časového limitu co nejvíce míčků. Kdo měl po konci hry na své polovině nejméně míčků, vyhrál. Třetí skupina měla štěstí na počasí. Bylo jasno, proto jsme si na zahradě ukazovali planety, souhvězdí a další zajímavosti noční oblohy a pak hráli přeskakovanou přes zelený laser. Ovšem tato skupina zase místo toho neměla promítání efektů zeleného a fialového laseru, čas už nás totiž tlačil.

To hlavní ale proběhlo pro všechny stejně. Festival legračních filmů proběhl v klubovně ve spacácích. Promítalo se kolem deseti krátkých animáků, některé známější, ale některé děti většinou ani znát nemohly. Například Krávu na Měsíci. Pár dětí ale poslední filmy nevidělo :-). Část nocležníků spala v klubovně, kam se ale dvacet dětí nevejde, proto někteří spali vedle v malé tělocvičně. Hlavně starší kluci se tam vždy těší. Ráno už všechny čekala společná snídaně, povídání o předchozím večeru, balení a u některých nechtěný odchod domů.

Fotogalerie (směs ze všech tří)

Představení dominového efektu 15.12.16

Druhé veřejné pouštění dominového efektu proběhlo v rámci deskohraní, tedy hraní stolních her na konci listopadu. Žáci základní školy (Adam J. z 8.C, Jakub H. z 8.A, Lukáš K. ze 7.B, Ondra H. z 4.B a Vláďa O., který už do místní zš nechodí) stavěli domino dopoledne před deskovými hrami necelé tři hodiny v malé tělocvičně.

Bylo prostavěno nějakých 1 660 dílků. Kluci se snažili vyvarovat chyb z minulých stavění, hlavně v zatáčkách. Zatáčky tentokrát fungovaly výborně, ale pro změnu nešly plynule zase jiné části dráhy, které bylo potřeba po spuštění znovu rozjet. Inu, další zkušenost. Důležité bylo dělat mezi rozestavěnými částmi mezery, aby se v případě nechtěného rozjetí “neshodila“ celá postavená práce. Například Adam J. stavěl jednu část asi sedmkrát. Námi udělané kartonové zarážky se neosvědčily, proto se přistouplo ke klasice – odebrání dvou dílků domina. Ty se pak odpoledne před spuštěním vložily mezi ostatní domina a celá atrakce byla připravena ke spuštění.

Příští stavba proběhne samozřejmě s více dílky a už si budeme muset udělat plán – načrtnout plán drah. Máte-li doma nepotřebné domino nebo obdobné dílky z čehokoliv, co vytvoří dominový efekt, rádi materiál upotřebíme. Dominový efekt se dá totiž udělat někdy až z neuvěřitelných věcí.

Video dominového efektu a pár fotek ze stavění

První čištění ptačích obydlí 4.12.16

Prvních devět ptačích budek jsme vyvěšovali před rokem, přesněji na začátku prosince 2015. Další budky následovaly během zimy. Bylo mezi nimi několik atypických budek, například pro šoupálka. Celkem máme v lese nedaleko Úhonic 13 ptačích budek. Na jaře si nová obydlí zamluvily sýkory koňadry a modřinky a brhlík lesní. Ptáci obsadili sedm běžných budek, neobsazené zůstaly právě ty atypické.

Budky je vhodné čistit od starých hnízd a to byl také cíl listopadové výpravy. Ovšem bez her by se žádná akce samozřejmě neobešla. Hrály se oblíbené ocásky, schovávaná a na louce „chyť šátek.“ Povídali jsme si o ptácích a jejich hnízdění. Ptačí budky nejsou umístěné příliš vysoko, většinou kolem tří metů a jsou dobře dostupné. Proto je také čistily starší děti. Zájem o vyndávání hnízd byl větší, než kolik bylo budek.

Hnízdo brhlíka bylo tvořené hlavně šupinkami kůry z borovice, trochu prokládané mechem, takže se z budky jen „vysypalo.“ Sýkory měly hnízda postavené především z mechu a vršek vystlaný zvířecí srstí a stébly rostlin. Sýkora modřinka hnízdila dvakrát a tak měla v budce na prvním hnízdě postavené hnízdo druhé.

Fotogalerie. Foto z vyvěšování budek před rokem

Tajgou v Krkonoších, aneb dobrodružství na podzimním táboře 21.11.16

Kdepak, tajga v Krkonoších opravdu není. To jsme jen napodobovali některé části skutečného příběhu, které prožil kapitán Arseňjev – tehdy vojenský zeměměřič – se svými spolupracovníky při mapovaní východosibiřské tajgy v oblasti řeky Ussuri v letech 1902 – 1907. Při své práci se setkal s domorodým lovcem a stopařem Děrsu Uzala. Setkání bylo pro oba osudové. Vladimir Arseňjev popsal své přátelství s Děrsu v knize, která vyšla v roce 1923 a podle níž byl natočen film, který jsme zhlédli (ten z roku 1975). A Krkonoše k naší celotáborové hře byly tím nejlepším prostředím!

Po příjezdu do Krkonoš jsme s ničím neotáleli. Naší základnou se stala klasická dřevěná horská chata ve Velké Úpě, kde podlaha jaksepatří při chůzi, vrže. Ubytování se, večeře, rozdělení do družstev a hned ven na hry. Před každou důležitou hrou se četl úryvek z Arseňjevovy knihy, přibližující dětem skutečnou událost. V horském prostředí se výborně hrálo. Mnohdy slunečné počasí se zlatými stromy a stráněmi plnými ovcí vytvářelo nádhernou podívanou, kterou dokázaly ocenit i děti. O charakteru her výstižně mluví už jejich názvy, například Bivak, Dobrá muška, Řeka, Lov na tygra, Pravá cena věcí, Zkouška všímavosti, Stopovaná, Kořen života, Lesní požár.

Protože se brzy stmívalo, některé aktivity probíhaly už za tmy, nebo se hrálo v chatě. K našim akcím patří táborák, nechyběl ani na podzimkách. Jen dřevo po dešti bylo mokré a déle trvalo, než se oheň pořádně rozhořel.

Bezesporu asi největším zážitkem pro všechny byla výprava na naši nejvyšší horu, Sněžku. Dva ale do cíle nedošli. Jeden praktikant asi na něco špatně šlápl a s bolavou nohou, za doprovodu vedoucího, sjeli lanovkou a autobusem do chaty. Cesta zhruba do poloviny Sněžky ubíhala bez problémů, za veselí dětí, které zaujaly ostrůvky prvního sněhu. Dále jsme se ale dostali do místa, kde foukal silný vítr, jaký asi nikdo ještě nezažil. Několik dětí dokonce začalo panikařit, že je vítr odfoukne… Podobné to bylo i při sestupu, ale jak se ukázalo, u některých to byla jen psychická záležitost silného zážitku. Stačilo si totiž o něčem povídat, odvést pozornost a hned bylo po problému. Paradoxně největší hrůzu z větru měli někteří nejstarší. Přitom se pro Sněžku nejednalo o nic mimořádného, následující dny měl být podle předpovědi vítr mnohem silnější.

Na vrcholu byla spousta lidí (dokonce maminky s terénními kočárky), nebylo divu, že Česká Poštovna byla plná k prasknutí a nebylo tam k hnutí. Ale děti si samozřejmě nutně musely něco koupit :-). Cesta ze Sněžky monumentálním skalnatým Obřím dolem byla nádherná a dokazující, že Krkonoše jsou naše jediné skutečné hory (ostatní hory jsou jen vysoké kopce). Cestou jsme se párkrát zastavili, abychom si popovídali nebo se podívali na historické zajímavosti hor. Kluci obdivovali vodárnu pro Sněžku, povídali jsme si o lavinách a ukázali lavinou slisované smrčky. Někteří se byli podívat na vchod do historického dolu Kovárna, který se veřejnosti otevírá jen v létě. Nikdo totiž nevěděl, že pod Sněžkou jsou ohromné vydolované prostory. Poslední naučná a zároveň svačinová zastávka byla u kapličky v Obřím dole, kde jsou dobové fotografie především zemních lavin (tzv. mur) a jejich následků. Děti se po příchodu do chaty velice rychle zregenerovaly, začaly řádit a brzy nebylo znát, že přišly z celodenního výletu.

Nebyl to ale jediný program závěrečného dne před odjezdem. Tím bylo konečné zhodnocení tábora a uplynulého dne. Jaký byl Děrsu Uzala a ostatní dobrodruzi z příběhu, a jaké ponaučení a příklad jsme si od nich mohli vzít. Téma to bylo evidentně zajímavé, protože některé děti zaujalo natolik, že jsem jim předchozí dny po obědě o poledním klidu na dvě části pouštěl povedený dokument o dnešních profesionálních lovcích v tajze. Se zájmem dokument sledovaly, i když byl s titulky.

Pěkné a aktivní povídání a postřehy dětí vystřídalo slavnostní vyhlášení a předání diplomů a odměn. Podzimní tábor v Krkonoších byl krásný, poučný a dobrodružný.

Fotogalerie

LÍNÝ LEMRY	FRAJEŘI	RŮŽOVÍ PONÍCI	RŮŽOVÍ PEKELNÍCI
Michal B. Michal S. Tomáš K. Lukáš P. Jirka C. Filip K.	Theodor K. Tomáš K. Honza K. Jakub S. Petr B. Ian B.	František N. Anežka Š. Tereza K. Honza S. Hanka P. David Č. Vítek P.	František H. Patrik S. Katka V. Adam V. Eliška Z. Lucie Z. Jarka Š.
40 bodů	37 bodů	30 bodů	24 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Výprava ve městě zvířat 9.11.16

V pohádce i takové město zvířat existuje, to naše se jmenovalo Zootropolis. Může v něm žít každý, jak malá myška, tak velký medvěd, každá čtvrť byla různým druhům přizpůsobena. Hlavní postavičkou byla králičice Judy Hopkavá. Od dětství toužila stát se policistkou mezi velkými savci, ale pro její velikost to bylo každému pro smích. Policejní výcvik jí dělal ze začátku problémy, ale nakonec ho zvládla.

Stejně tak děti ve čtyřech družstvech si vyzkoušely takový malý policejní výcvik na obrovské louce v Českém krasu. Děti skákaly jako Judy Hopkavá, lezly tunelem, běžely slalom, nebo ručkovaly na laně. Také všechny děti výcvik zvládly. Ovšem jedna „výcviková hra“ proběhla už v pátek večer, při štafetovém sbírání vajíček. Po výcviku následovaly během sobotního dopoledne další hry.

V původním filmovém příběhu se přetřásala různá povolání. Děti kreslily, co by se jim líbilo dělat, čím by chtěly být. Představy to byly pestré, ale některé i zcela charakteristické dnešní době, odrážející zájmy dítěte – například profesionální hráč počítačových her. Došlo také na určování filmových postaviček z příběhu.

Další významnou postavou v Zootropolisu byl lišák Nick Wilda. Ve městě měli lišáci špatnou pověst proradných zvířat. Ani Judy Hopkavá ze začátku lišákovi vůbec nevěřila a podezřívala ho z nekalé činnosti. Okolnostmi se ale lišák Wilda stal pravou rukou a pomocníkem při řešení záhadného detektivního případu, který Judy řešila. A nebyl vůbec proradný, ba naopak.

Také my se snažili některé části příběhu napodobit hrami. Proto se hrálo na pašeráky nebo v sobotu odpoledne velká hra v oblíbeném pískovcovém lomu – SPZtky. O víkendu bylo na programu samozřejmě mnohem více her a soutěží. Večer vzplál tradiční táborák s opékáním buřtů a laserovými efekty.

Detektivní zápletka příběhu byla vskutku zajímavá, ale ještě důležitější byl závěr, kdy v Zootropolisu díky závěrům vyšetřování Judy Hopkavé sílily xenofobní nálady rozdělující dravce a „ty ostatní.“ Příčina tohoto rozkolu byla nakonec odhalena a město uchráněno od nepokojů. Ačkoliv tyto pohádky jsou určené zejména dětem, silné ponaučení z příběhu patří především dospělým, aby si všechny děti mohly hrát, poznávat a radovat se ze života, jako na výpravě ve městě zvířat.

Fotogalerie

DRAVCI	BLESKOVÉ	LIŠÁCI	KREVETY
Kristýna H. Kristýna F. Alena K. Ondra I. Matěj H. Nela F. Filip F.	Jakub S. Lukáš Č. Michal M. Natálie B. Richard H. František H.	Berenika Č. Daniel D. Adam D. Vojta K. Šárka Z. Bára J. Aleš Z.	Bára K. Matěj K. Marek J. Ondra M. Hubert Č. Amálie Č. Kristián P.
35 bodů	30 bodů	21 bodů	18 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Večer světel 4.11.16

Průvod světélek různých tvarů a barev se vydal od hořelického kostela v Rudné ulicemi k základní škole. Škoda, že průvod šel od západu na východ, protože měl v zádech nádhernou kulisu v podobě srpku Měsíce a velmi jasné Venuše pod ním. Alespoň Měsíc je na některých fotografiích vidět.

Když průvod došel k základní škole, bylo úkolem dětí ukázat u školy na stole na obrázky, které po cestě viděly rozvěšené na pouličním osvětlení. Po splnění tohoto úkolu si mohly vzít omalovánky a dojít pro svítící tyčinky, které byly umístěné v kruhu ze svíček. Když byl všemi tento úkol splněn a louka prázdná, mohl se spustit ohňostroj, který byl letos ze všech ročníků nejdelší.

Fotogalerie

Výprava za Vltavskými vyhlídkami 24.10.16

Vždy po prázdninách děláme jednu turistickou výpravu, během několika podzimních roků stále brouzdáme po stezkách na západ od Prahy. Letos tomu nebylo jinak. Na konci září byly naším hlavním cílem tři vyhlídky na Vltavu.

Hlavní skupina dětí a rodičů vyrážela ze Smíchovského nádraží autobusem č. 390/438 do zastávky Krňany, rozcestí Třebsín. Ačkoliv je zastávka na znamení, vystoupila zde půlka zcela plného autobusu. Nebylo těžké uhodnout, kam měli všichni namířeno. Od zastávky je to na Smetanovu vyhlídku přes 700 metrů pohodlným terénem, v podstatě po rovině, úplně pro každého. Když jsme přišli na Smetanovu vyhlídku, čekala nás tam jakási fronta a desítky lidí. Někteří vytáhli svačiny a v klidu počkali, až všichni odejdou. Za chvíli jsme byli na vyhlídce téměř sami a dlouho se kochali nádherným výhledem na Vltavu a její meandr pod námi. Na druhém břehu Velké řeky, jak se v trampské hantýrce říká Vltavě, byla vidět historická trampská osada Ztracenka. Výhled to byl nádherný a předčil mé očekávání. Fotografie z vyhlídek jsou krásné, ale toto se musí vidět na živo.

Po kochání se naše skupinka vydala k dalšímu úchvatnému výhledu. Naštěstí sama, bez průvodu lidí se stejnými cíli. Cesta vedla po žluté, málem bychom přehlédli odbočku. Ale co to, k nám se vřítil dav lidí, se kterým jsme se minuli na Smetanově vyhlídce. Dost pravděpodobně přehlédli odbočku na žluté a nyní se vraceli. „Také jdete na Máj?“ zněla otázka cizích turistů. Odpovídám, že ano a oni na to, „Tak to se přidáme a půjdeme s vámi.“ Chtěli jsme si užít klidu přírody a nad tímto oznámením jsme zrovna nejásali. Řešení bylo jednoduché. Nenápadně jsme je nechali předejít a u studánky se dlouho kochali zajímavým údolím s potokem. Mělo to ale jednu slabinu – tím, jak jsme se částečně smíchali s davem, a naše část zpomalila, jedna rodina naopak před davem přidala, takže jsme se rozdělili a shledali až v autobuse na cestě domů.

Cesta vedla po žluté, která, nevím v jakém roce, částečně změnila trasu. My šli záměrně po té staré, je přímější a kratší (stará žlutá je na mapě KČT č. 38 z roku 1997). Zde byla vyšlapána cestička na jednu bezejmennou vyhlídku, výhled ale trochu zakrývaly stromy. Po této vyhlídce jsme vyšlápli kopec a velmi rychle se ocitli na vyhlídce Máj. Další kochání se, oběd z batůžku, pohoda slunného dne.

Třetí plánovanou vyhlídku – Bednář – padlo rozhodnutí z časových důvodů vynechat, protože jsme museli stihnout autobus. Na zastávku v Rabyni těsně u Slapské přehrady to bylo přece jen ještě 6 kilometrů. A jak se ukázalo, docela dobrodružných. Cesta vedla hlubokým údolím podél potoka se spoustou spadaných stromů přes cestu. U pěkných starých trampských chat se satelity se přestoupilo na modrou turistickou značku. Cesta už dále vedla pěknou krajinou. Včas jsme došli k Slapské přehradě a v autobuse se shledali s oddělenou rodinou, která vyhlídku Bednář, na rozdíl od nás, stihla.

Plánovaná trasa z Třebsína do Rabyně k Slapské přehradě měla zhruba 12 km (dvě místa jsme šli ale trochu jinak): mapy.cz/s/11WsK.

Fotogalerie

Kriminálka Hubenov

Tým specialistů Kriminálky Hubenov si nevěděl rady se zapeklitým případem, a proto si přizval 23 mladých detektivů, aby mu s jeho vyřešením pomohli. Na břehu rybníka Hubenov se na začátku srpna stala vražda. Byla nalezena mrtvola s nožem od krve v ruce. Naším úkolem bylo vyřešit, jak a proč oběť zemřela a kdo byl pachatelem. Hned první večer jsme na místě činu zajistili stopy a soudní lékař potvrdil naši hypotézu, že šlo o vraždu střelnou zbraní. Druhý den ráno dorazil do tábora anonym, že vrahem naší oběti je někdo z oddělení Kriminálky Hubenov. Jaké překvapení! Navštívil nás kolega z oddělení zjišťování totožnosti a sdělil nám, že díky fotkám oběti a sejmutým otiskům víme, že se zavražděný jmenoval Hippolyte Exitus.

Dále jsme se dozvěděli, že byl již několikrát trestaný kvůli krádežím. Protože příští ráno do tábora vtrhne dotěrná užvaněná novinářka z místního bulvárního plátku, dozvíme se, že den před vraždou bylo v Blatné vykradeno klenotnictví dvěma neznámými pachateli. Hned nás napadne, že to může souviset s naším případem. Navíc se večer v táborové poště objeví obálka s fotkami, které usvědčují některé z členů našeho kriminalistického týmu, že se se zavražděným znali. Tábor navštívil známý detektiv Hercule Poirot. Doslechl se, že řešíme zapeklitý případ a rozhodl se nám pomoci.

Díky němu se dostaneme k místnímu překupníkovi se zbraněmi. I přes svůj handicap – slepotu, nám je velmi užitečný. Dozvíme se, že v poslední době prodal pistoli, historickou zbraň a brokovnici. Z balistiky víme, že vražedným nástrojem byla pistole. Protože se ale na místě činu našel i náboj z brokovnice, navštívíme myslivce, který si od překupníka brokovnici koupil. Ten nám potvrdí, že poblíž místa činu v inkriminovanou dobu byl a že viděl, jak se dvě osoby hádají u mola, pak slyšel ránu a viděl, jak jedna postava táhla těžký pytel směrem k umývárkám, zatím co druhá padla na zem. U umývárek najdeme v hlíně otisk veliké boty. Tím se nám okruh podezřelých zužuje. Vrahem je někdo s velikou nohou, případně člověk, který má k tak velkým botám přístup a z nějakého důvodu si je vypůjčil.

Ve čtvrtečním vydání Blatenských listů nás zaujme inzerát: Koupím vzácné šperky. Zn: platím hotově. Kupci zavoláme a domluvíme si s ním schůzku v Blatné. Ozval se mu totiž člověk, co nabízí prodej vzácných kusů, které by (dle našeho mínění) mohly pocházet z vykradeného klenotnictví. Že bychom chytili našeho vraha? Bohužel, takové štěstí nemáme. Koupě šperků proběhne dřív, než se stihneme na místo předání dostavit. Od kupce se navíc dozvíme, že prodávajícího ani neviděl, mluvili spolu jen telefonicky. Výměna šperků za peníze proběhla přenecháním obojího ve skrýši v lese. Do telefonu mluvil prodejce šperků anglicky, ovšem bylo zcela jasné, že to není jeho rodná řeč. Tou je podle přízvuku jistojistě čeština. Z našeho okruhu podezřelých vypadávají ti, co neumí anglicky.

Příští ráno se v táboře objeví další návštěva – agenti Mulder a Scullyová. Byli navštívit známého ufologa, který přebývá v lese nedaleko tábora a ten jim řekl zajímavé informace. Od něj zjistíme, že v den vraždy byl na druhé straně rybníka a při svém pravidelném rituálu zaslechl jak výstřel, tak zřetelné klení vraha, který běžel k umývárkám. Prý si při svém úprku roztrhl oblečení. Hned se dáme do prohledávání křoví v okolí mezi místem činu a umývárkou. A jsme úspěšní, nalezneme kus látky. Díky našim technikům se dozvídáme, že se jedná o maskáčovinu. Vida, další stopa!

Zároveň dorazí i výsledky rozboru krve na noži, který se našel v ruce oběti. Krev je skupiny 0. Večer se seběhne nečekaná událost. Do tábora se vřítí auta, z nich vyskočí maskovaní muži, začnou na nás mířit pistolemi, házet dýmovnice a spoutají a odvezou našeho policejního prezidenta. Hned se mu vydáme pomoci. Naštěstí je naše mise úspěšná a podaří se nám ho osvobodit.

Vrah se nejspíš bojí a chtěl nás tímto zastrašit, abychom v pátrání nepokračovali. O našem případu se dozvídá i proslulý Sherlock Holmes a přijíždí se svým pomocníkem Dr. Watsonem. Cestou zachytí šifrovanou zprávu, kterou od nás z tábora někdo vysílá. My si s Morseovkou poradíme. Ve zprávě není nic důležitého, pouze nám díky faktu, že se jedná o Morseovu abecedu, usnadní pátrání. Tu totiž všichni podezřelí neovládají. Aby těch návštěv nebylo málo, přikodrcá se ve svém starém polorozpadlém autě i věhlasný detektiv Colombo. Poradí nám, abychom se vydali na černý trh, kde si náš vrah určitě najal muže na únos policejního prezidenta.

Pod rouškou tmy se na černém trhu scházejí různá individua a mezi nimi i dva kriminálníci, kteří nám prozradí, že únos si zde před několika dny byla objednat jistá zahalená žena. To je ale překvapení, hledaným vrahem je žena! Moc podezřelých už nám v tuto chvíli nezbývá, a když se druhý den v táboře objeví babička z Kocelovic, které vozíme zbytky z kuchyně pro slepice, a ukáže nám briliantový náhrdelník, který v nich našla, je nám vše jasné. Pachatelem je naše CHDZK (Chudá Děvečka Z Kuchyně). Než ji stihneme zatknout, tak nám uteče, ale jako zkušení detektivové se nedáme, vystopujeme ji a předáme spravedlnosti. Za úspěšně vykonanou práci si domů odvážíme nejen plno krásných zážitků a nových zkušeností, ale i pěkné dárky a diplomy.

Klára Weiss

OSMÁCI	KRIMINÁLKA KOBRA	KRVAVÁ MARRY
Metoděj B. (Aneta S.) Bohouš B. Karina L. Katka M. Tonda J. Jakub B. Láďa F.	Jirka M. Adam V. Eliška D. Tomáš P. Marek F. Honza P. Franta R. Adélka M.	Tadeáš S. Magda V. Šimon S. Aneta S. Vítek A. Alex K. Alex S. Petr P.
1. místo	2. místo	3. místo

Tábor Po stopách Xapatanu

Hola!, Buen Día!, Buen Provecho! To není hodina španělštiny, ale účastníci expedice Xapatan 2016 konverzují mezi sebou, aby si procvičili španělská slovíčka. Měli totiž namířeno do Mexického města Sant Rickos. Po „chvilkovém“ zdržení AŽK – Aerolinie Žlutého květu vzlétly s 42 účastníky a 2 profesory do Mexického města Sant Rickos. Po příjezdu byli ubytováni v pětihvězdičkovém hotelu Ski chata s plnou penzí.

Po večeři se šlo na seznamovací hry. Když přišlo stmívání, z dálky přikráčel prošedivělý pán. Vysvětlil nám legendu o Xapatanu, kdy chamtivá dívka, která si šla pro jednu ochraňující sošku, chtěla vzít všechny. Bohové se rozzlobili a zajali jí. Úkolem účastníků expedice 2016 je vysvobodit dívku a nalézt v cíli správnou sošku, která jim přinese bohatství v podobě dobrodružných zážitků, nového přátelství, legrace, pohody a něco na zub. Tajemný pán jim zadal první zatěžkávací zkoušku. Pomocí karetní hry kvarteto zjišťovali jeho jméno. Byl to profesor Grégory alias Grég.

Druhý den na ně čekalo hodně práce. Zapotili se při vymýšlení názvu svého týmu. Zde máme originální názvy: Nigga s Norassist alias Nostress, Červení queeni alias Kmíni, No Name alias Duchové, Ostrý fazolky alias Papričky, Mexičané z Xapatanu, Líní kaktusy. Při získávání mapy se hodně zapotili, když chodili jako čápi, raci, hadi, klokani a žáby. Ve večerním programu svým nejdelším hodem svému týmu zajistili nápovědu pro sošky.

Další dny při cestě je čekalo hodně nástrah. První překážkou bylo hejno ptáků. Z cesty je dostávali tím, že si s ptákem pohráli. V podzemní chodbě prokázali bojovnost proti černému jezdci, kterého museli zneškodnit. „Ouvej, Ouvej, ach ta paměť!“, říkali si někteří, když ji museli využívat při zapamatování úryvků z básničky.

„My vidíme Usaina Bolta z Jamajky, Rosolovou nebo Hejnovou?“ Ne, to se jenom nám zdá. Týmy musely v co nejkratším čase otevřít čtyři brány. Důvtipem účastníci získávali dvě stejné divoké karty alias nám známá hra pexeso. Logiku procvičovali při získávání třech čtyřmístných kódů jako při hře „Logik“. Rozvíjení vtipu mohli využít při hře s názvem „Vtipně odpovídej a budeš mít vyhráno“. Tolik vtipných odpovědí nikdo neviděl.

Nejenom u některých překážek mohli získat žolíka, který jim zdvojnásobí body, ale každý den se hrála hra Ubongo. Úkolem hráčů je v nejkratším časovém úseku zaplnit na kartičce bílá pole s danými geometrickými útvary. Zažívali hodně legrace, improvizace v podobě hry na dabéry, kdy dvojice týmu si vzájemně nadabovala vylosovanou scénku, dále známou hru kufr, běhací osmisměrku, výtvarný, hudební, deskový, turistický, míčový kroužek. Největší zážitek přišel v lanovém centru, kdy někteří překonávali strach z výšek. Klobouk dolů před nimi, občas zvládli krušné chvíle.

Všechny týmy zachránily dívku před trpkým osudem a donesly správnou sošku panu profesorovi Grégorovi. Co dodat závěrem? Bude nám smutno, ale příběhy dětí a zážitky nám zůstanou v srdcích a budeme na ně vzpomínat s nadšením a pokorou. Děkujeme Všem a hlavně "na pohodu".

David Dvořák

NO NAME	ČERVENÍ QUEENI	LÍNÍ KAKTUSY	MEXIČANÉ Z XAPATANU	OSTRÝ FAZOLKY	NIGGA S NORASSIST
Šarlota K. Renáta K. Maxine P. Radim M. Matyáš N. Honza T. Katka T. Dan A.	Jiří F. Bára J. Vojta B. Anna Š. Matěj M. Adéla M. Tomáš F. Franta N.	Kryštof B. Michal B. Eliška B. Marek S. Tonda S. Zuzka Š. David Č.	Jan Š. Julie T. Petra J. Lukáš K. Martin H. Denisa D. Sabina F. Monika S.	Štěpán M. Franta H. Adéla M. Nikola D. Lenka Č. Vendy Š. Verča Š. Dan S.	Bára M. David J. Lukáš N. Adam D. Verča Č. Honza M. Anette B.
84 bodů	75 bodů	70 bodů	66 bodů	58 bodů	54 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo	6. místo

Velké putování na malých táborech

Víte, kolik států má Afrika? Umíte postavit věž? Zažili jste tu pravou zimu na Aljašce? Zkusili jste si pohybovat se jako klokani nebo se potápět pro perly v moři? Děti po letošním táboře mohou na všechny tyto otázky odpovědět – ano!

Tentokrát se tábor v Říčkách neomezoval jen na Orlické hory – cestovali jsme po celém světě. Každý den jsme navštívili jeden světadíl. Abychom se v tom, kde se zrovna nacházíme, lépe orientovali, v klubovně nám visela mapa, po které s námi putovaly dvě postavičky dětí. Než vyrazíme, bylo ale třeba zabalit si na cestu vše potřebné a děti si tak dle vlastního uvážení vymyslely a zabalily (tedy nakreslily) řadu potřebných věcí – stanem počínaje a mečem či vývrtkou konče.

Malé tábory pro malé děti 2016 (1. turnus) – Putování světem

Pak už nám nic nebránilo vydat se na cestu. Za pouhý týden jsme toho zvládli opravdu požehnaně – navštívili jsme řadu evropských památek, podívali se do pralesa, zkusili si, jaké to je pracovat na rýžové plantáži, postavit věž, luštit čínské znaky, jíst tyčkami či být potápěčem. Potkali jsme se také s řadou – často i méně známých – zvířat, která jsme si zkusily nakreslit tak, jak si je představujeme. Jaké pak bylo překvapení, když jsme je spatřili ve skutečnosti.

V Africe se z nás po namalování obličejů stal jeden velký africký kmen. Ti, kteří rádi tvoří, si ale na své přišli i jindy – vyráběli jsme masky pro čínské divadlo či navlékali africké korále. Zážitky jsme každý večer zaznamenávali do cestovatelských deníčků, ve kterých se vedle trampolíny a bazénu občas objevovaly i hry z daného dne.

V rámci cestování po světě jsme si stihli udělat čas i na koupání v bazénu, trampolínu, táborák, procházku, nebo klasické táborové hry, které nesměly chybět. Celý tábor zakončil karneval a slavnostní vyhlašování a rozdávání diplomů. I když se nám sešly různé masky z celého (tentokrát pohádkového) světa, připomněli jsme si i některé již navštívené světadíly a uvítali jsme na karnevalu mnoho indiánů... Tábor jsme si užili a těšíme se na příště :-).

Markéta Dočekalová

1. turnus

TULÁCI	COLUMBOVÉ	U.S.A.	CESTOVATELÉ	TYGŘÍCI
Karolína M. Anežka Š. Michal M. Nikolai P. Tobias T. Tomáš D. Pavel K. David K.	Dan R. Petr Z. Lucie Z. Šárka P. Lukáš H. Bára Ko. Michal P. Alžběta N.	Berenika Č. Samuel H. Amálie Č. Hubert Č. Ondra M. Jakub M. Bára Ka. Matěj K.	Igor P. Jakub H. Tomáš G. Magda P. Nikola B. Eduard A. Jáchym H. Ladislav T. Annamari B.	Alžběta R. Oliver V. Vanesa A. Andrej A. Teodor P. Zuzana R. Robin K. Lukáš K. Jan Ž.
74 bodů	70 bodů	65 bodů	61 bodů	58 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

2. turnus

ŽRALOCI	TULÁCI	SILÁCI	EROPLÁNI
Alexandr K. Markéta P. Markéta Š. Antonín P. Pavlína P. Ondra M. Aleš Z.	Ema R. Filip Š. Julie R. Šárka Z. Alena P. Tobiáš K. Eduard A. Vanesa A.	Viktorie K. Teodor P. Michal M. Zuzana P. Tadeáš K. Andrej A. Daniel H. Igor P.	Viola N. Lucie H. Jakub H. David H. Tomáš G. Nikolai P. Barbora T.
52 bodů	48 bodů	42 bodů	37 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

3. turnus

TROSEČNÍCI	CESTOVATEL. ŠNECI	HUSTÝ CESTOVATELÉ	PRŮZKUMNÍCI	ANAKONDY
Vendula R. Amélie P. Kryštof V. Martin P. Lukáš K. David N. Lukáš V. Vojta V.	Petr T. Petr B. Filip B. Radim T. Martin P. Tereza P. Zuzana P. Alžběta P.	Veronika V. Karolína A. Markéta M. Mikuláš P. Michal G. Vojta H. Nela M. Jára T.	Jan N. David V. Eliška R. Tomáš H. Dominik V. Vanessa V. Veronika D. Annamari B.	Valerie Ch. Veronika T. Kateřina J. Šimon J. Ondra Ž. Adam J. Nicol S.
86 bodů	77 bodů	74 bodů	73 bodů	71 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Reportáž z jedné velké události ve Zliji (tábor Kačlehy)

Vážení čtenáři,

jistě jste v novinách zaznamenali zprávy o hromadném útěku ze Zlije všech občanů celého okresu Katošlehy. Jsem jedním z bývalých občanů Zlije, kteří se rozhodli Zliji opustit a nyní šťastně žijí v Nezliji. Redakce vašeho časopisu mě požádala, abych seznámil čtenářskou veřejnost s tehdejšími událostmi. Jak se tedy vše odehrálo?

Zlije, rok X. Země žila šťastně a spokojeně pod pevnou rukou vlády Olikracie. V pohraničním okresu Katošlehy začala tradiční soutěž vesnic Holostřevy, Blátopečky, Tatobity a Uzeničky o vládu nad okresem v dalším volebním období. Veškerá soutěž byla řízena Centrálním výborem okresu Katošlehy (CVOK), který dbal na dodržování pravidel a zejména na to, aby vše bylo v souladu s přáními a nařízeními Olikracie. Kolegové vesničané se ale kromě hospodaření na polích a ve stájích a soutěžení o vládu nad okresem věnovali ještě další činnosti, která byla skryta zrakům Olikracie – pašování. Vše se ale odehrávalo s vědomím CVOKu, jehož členům tak plynuly do kapes další zisky.

Do relativně poklidného života zasáhla kromě soutěžení i jedna nečekaná událost. Kolegové totiž obdrželi zprávu od Helmuta Czernina von und zu Chudenitz, majitele okresu Katošlehy před začátkem vlády Olikracie, který nabídl velkou odměnu za dohledání rodinných památek zanechaných na území okresu při svém nuceném odchodu do emigrace. Nabídka byla tak lákavá, že kolegové neodolali a postupně vypátrali velkou část předmětů, o kterých je Helmut informoval.

Postupně ale docházelo ke změně situace a atmosféry v okrese. Olikracie totiž vydávala nařízení, kterými se snažila naučit občany Zlije správným způsobům a zlepšit tak jejich život. Například se do příbytků smělo vstupovat pouze levou nohou a vycházet pravou nohou, aby byly obě nohy rovnoměrně zatěžovány. Pro zvýšení bezpečnosti konzumace bylo také zapovězeno jíst lžící a vidličkou a veškerá strava se moha jíst pouze nožem nebo rukama. Přestože tato opatření byla vydávána pro zlepšení kvality života občanů, nesetkala se s pochopením, jejich smysl se zdál pochybný, a postupně narůstající nespokojenost občanů vedla až k revoluci v okrese a sesazení předsedy CVOKu. Následně bylo na setkání občanů rozhodnuto opustit Zliji a přestěhovat se do Nezlije, kde neplatí nařízení Olikarcie a dobře se tam prý žije. Při té příležitosti se měla taktéž podniknout cesta za Helmutem a předat mu věci z jeho dědictví.

Nadšení pro cestu bylo velké, přípravy zahájeny a nakonec jsme se všichni vydali na cestu. Nikdo ale nečekal, že to bude tak náročné. Olikracie totiž kvůli vzpouře proti svým nařízením nařídila změnit počasí a nad Zlijí se spustil dlouhotrvající silný déšť, který značně komplikoval cestu zejména starší části výpravy občanů. Občané Nezlije nám ale pomohli a dopravili nás rychleji do sucha a tepla svými obytnými vozy. Pořádkové jednotky vyslané Olikracií naštěstí nestihly dorazit včas a zabránit nám ve splnění našich plánů. Radost z příchodu do nové země byla korunována setkáním s Helmutem, který měl velkou radost ze získání rodinných památek a na oplátku nám věnoval občanům velkou sumu peněz, kterou jsme mohli použít na úspěšný start v nové zemi.

V Nezliji se nám žije dobře, jsme zde svými pány a nikdo nás nenutí dodržovat hloupá nařízení. Chtěli bychom tímto poděkovat občanům Nezlije za vlídné přijetí!

Sepsal jeden z občanů, který si nepřeje být jmenován

Sláva Olikracii? Už nikdy!

TATOBITY	HOLOSTŘEVY	UZENIČKY	BLÁTOPEČKY
Terka J. Tomáš	Matyáš Terka S.	Jindra Adéla	Adam Jakub
Kryštof M. Tereza M. Magda S. Matyáš L. Gloria P. Lucka P. Lukáš N. Katka H. Liam J. Viki K.	Dan V. Jirka C. Adéla P. Lukáš K. Michal K. Amálie H. Helena H. Anežka V. Valérie H. Barbora V.	Jindřiška B. Veronika T. Kateřina T. Martina K. Denisa H. Nikola J. Jarka Š. Láďa N. Filip M. Petr Ž. Ivo R.	Bart V. Anna T. Lukáš S. Vojta V. Jakub F. Monika Z. Gábina S. Gábina J. Kryštof F. Markéta H.

Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14

























































































































1. turnus

2. turnus

3. turnus






















Mediterraneannature.com