Kovbojové a indiáni v Čechách
19.7.15
Poslední
výprava tohoto školního roku se nesla v duchu divokého Západu, avšak
jen velmi volně na motivy filmu Tenkrát na Západě – vlastně jsme si
vypůjčili pouze hlavní titul.
A
kdeže jsme to tentokrát byli? Divoký Západ s jeho jedinečnou
atmosférou, včetně indiánů a kovbojů, se nám podařilo, zejména díky
úžasně bohaté fantazii dětí a koneckonců i dospělého osazenstva,
přesunout do Řevnic. Zdejší areál má tu velkou výhodu, že je prostorný,
dětí spí v chatkách, které se na víkend proměnily v indiánská tee pee,
z jídelny se stal pěkný saloon a nechybělo ani ohniště, kde si
jednotlivé kmeny mohly v klidu „vykouřit svou dýmku míru“. Ale to
bychom příliš předbíhali.
I
v Řevnicích se sešla skvělá parta vedoucích a báječných dětí, které
úžasně spolupracovaly, a tak se záhy mohla utvořit jednotlivá družstva
(Kovbojové, Rychlé šípy, Náčelníci, Indiáni, Ohnivá pera) a mohli jsme
se s plnou parádou přenést na prérii a hrát si, soutěžit a sbírat
bodíky za splněné úkoly.
 Hráli
jsme mnoho tematických her, které prověřily zdatnost, obratnost a
bystrost jednotlivců i celých týmů a většinou se v dětech skutečně
podařilo probudit týmového ducha, zápal pro věc a to vše s dobrou
náladou a „na pohodu.“
Hry
byly úžasné všechny; hodně legrace jsme si užili při hledání orlích
vajec, která byla důmyslně ukryta v travnatém prérijním porostu, dále
byla moc fajn „olympiáda“ která byla koncipována tak, aby si děti
vyzkoušely dovednosti, jimiž musí každý sluncem a větrem (v našem
případě občas i deštěm) ošlehaný obyvatel divokého Západu velmi dobře
vládnout, pokud chce v tvrdých podmínkách obstát. Takže jsme vrhali
šipky, stopovali, procvičili se v bravurním zacházení s tomahawkem,
děti si vyzkoušely ovládání dostavníku a v lese postavily jednotlivé
týmy krásná města, za která by se žádný starousedlík rozhodně nemohl
stydět.
Z
lesa jsme se vrátili obtěžkáni dřevem na otop a večer jsme strávili u
ohně, kde si většina pěkně po indiánsku – i s kostýmy - zatančila a
zazpívala a atmosféra byla opět naprosto neopakovatelná a báječná.
V
neděli se po posledních hrách rozdělily poslední body a po vyhlášení
vítězných družstev, předání diplomů, potlesku a gratulaci se nám
všichni indiáni a kovbojové rozjeli domů. Nechme se překvapit, jaká
bude příští výprava, první v novém školním roce…
OHNIVÁ PERA
|
INDIÁNI
|
RYCHLÉ ŠÍPY
|
NÁČELNÍCI
|
KOVBOJOVÉ
|
Michal G.
Patrik K.
Martin P.
Jakub H.
Ondra H.
Jakub M.
Adam J.
|
Matěj Z.
Vítek Z.
Maxim H.
Ondra M.
Michal M.
Gloria P.
Teodor P.
|
Nela F.
Petr B.
Klára S.
Matěj H.
Nikolai P.
Kristýna H.
|
Kryštof V.
Tadeáš P.
Julie R.
Filip B.
Šárka Z.
Aleš Z.
Ema R.
|
Karolína M.
Kristýna R.
Gabriela N.
Markéta M.
Jarka Š.
Adam D.
Nela M.
|
| 75 bodů |
51 bodů |
46 bodů |
36 bodů |
33 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Kolbaba, Pošťáci, Obálky, Dopisy ...prostě pošťácká výprava!
10.6.15
Na
konci května jsme se opět usídlili v lůně Českého Krasu, v Srbsku.
Nejdříve se pěkně načas sjeli všichni přihlášení a chvilku po nich
přidrandil na kole také pošťák Kolbaba a přivezl balíček plný úžasných
her, aby se děti o nadcházejícím víkendu něco přiučily, sportovně se
vyžily, pohrály si a pobavily se. A tak nikdo dlouho neotálel a děti se
hned, společně s vedoucími, vrhly do víru her.
Pátek
byl zahřívacím a seznamovacím dnem, a tak poté, co jsme si vzájemně
sdělili, jak se kdo jmenuje, a co ho nejvíce těší, si děti zahrály na
Peška, na Mrazíka..., a rozdělili se do družstev obálkovou hrou.
Družstva si pojmenovali tematicky Poštmistři, Pošťáci, Obálky, Dopisy,
tak aby se odměnou za Kolbabův pestrý program skutečně vše neslo v
duchu poštovního tématu, volně na motivy Pošťácké pohádky Karla Čapka.
 V sobotu nás probudilo modré nebe bez mráčku, což ovšem netrvalo dlouho, neb
po idylickém, sluncem zalitém ránu, se dopoledne zatáhlo, začal foukat
vítr a sem tam přišla nějaká ta dešťová přeháňka. Ale tato změna nikoho
neodradila, naopak, vybaveni pláštěnkami, se všichni společně vydali na
procházku do nedalekého lomu, kde byla možnost nasbírat body za splněné
úkoly. Na náhorní plošině se hrály hry spíše pohybové, dole v lomu děti
trénovaly paměť a své výtvarné vlohy, když musely v týmech překreslit
poštovní znaky uschované kdesi v terénu.
Po
výstupu vzhůru dostaly děti chuť na malou svačinku, a tak měly možnost
zjistit, že v jeskyních Českého Krasu zcela překvapivě rostou
banánovníky! V sobotu také dostal Kolbaba chuť na buřtíky, proto se
týmy vydaly nasbírat dřevo na oheň, za což získaly další cenné body. A
po obědě a chvilce odpočinku nás čekala procházka ke Kubrychtově boudě,
kde vyvrcholil herní program úžasnou velkou adrenalinovou hrou, při níž
děti musely nasbírat co nejvíce obálek s různými symboly, které se
Kolbabovi rozsypaly po celé louce. Hra to byla nesmírně zábavná a děti
si trénovaly rychlost, postřeh, paměť a týmového ducha; a ještě při
hledání obálek musely dávat pozor na chytače, kteří jim vše notně
komplikovali a na falešné obálky.
Před
návratem zpět jsme si ještě procvičili výviny zvířat, a tak se děti
proměňovaly z vajíček na kuřata, slepici, opici až k pánu všeho
tvorstva. Na zpáteční cestě jsme se dozásobili otopem na večerní
opékání, které se neslo v příjemném duchu za zpěvu táborákových písní
při kytaře. A děti byly tak při chuti, že na Kolbabu nakonec už vůbec
nic nezbylo...
 V
neděli nás dokonce navštívil i sám Večerníček, který letos slaví 50.
narozeniny (Kolbaba byl zrovna zaneprázdněn rozvážkou pošty), a
zahrál si s námi u Berounky veselou hru, při které děti dostaly
papírové čepičky, a pak se všichni malí „Večerníčci“ museli snažit v
časovém limitu uhlídat tu svou a zároveň o ni připravit spoluhráče.
Komu čepička vydržela, ten získal pro svůj tým další bodíky.
Po
obědě vyhlášení výsledků za potlesku všem zúčastněným, předání diplomů
a balíčků od pošťáka Kolbaby a hurá domů a už se těšíme na další
výpravu, pro změnu do Řevnic; tam se přeneseme až na dávný Divoký západ
a třeba se proměníme i v opravdové kovboje a indiány?!
POŠŤÁCI
|
OBÁLKY
|
POŠTMISTŘI
|
DOPISY
|
Markéta M.
Kristýna R.
Gábina N.
Marek B.
Katka N.
Jarka Š.
Nela M.
|
Zuzka P.
Klára S.
Gloria P.
Ondra M.
Teodor P.
Michal M.
Amálie Č.
|
Samuel H.
Jessica K.
Tadeáš P.
Michal B.
Adam D.
Lucie Z.
Hana P.
Petr Z.
|
Petr B.
Ema R.
Julie R.
Matej H.
Jakub S.
Adam V.
Nikolai P.
|
| 27 bodů |
25 bodů |
22 bodů |
16 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Ovečka Shaun v Řevnicích
20.5.15
Jeden
z květnových prodloužených víkendů jsme využili k
další výpravě,
podobně jako v dubnu, poprvé na dalším
novém místě – tentokrát v
Řevnicích. A rovnou musím napsat, že jde o místo
velmi příjemné,
báječné a s výtečnými herními
možnostmi. Téma bylo podle letošního
premiérového filmu (animace z plastelíny)
„Ovečka Shaun ve filmu.“
Příběh stáda oveček, které nejdříve
svého pastýře nechtěně “odešlou“ do
města, až se jim po něm a po jeho péči začne stýskat a
tak ho jdou do
města hledat.
 A
tak děti dělaly strašáky, jak se o to snažila jedna z oveček. V příběhu
ovečky hbitě skákaly přes ploty a zídky, i tento běh přes překážky děti
v družstvech – tedy stádech – výborně zvládly. Nechyběla ani zkouška
bečení, ani ovčí tanec, schovávání před lovcem, honba za klíči, lov
oveček a mnoho dalších soutěžních her. Jaká že to stáda soutěžila?:
Ovečkynové (pro znalce – výborný název v době MS v hokeji :-)), Divocí
kanci, Shauni, Ozbrojené ovce a Děti Shoni. Jedno velké stádo dohromady
nám tak čítalo 38 oveček a na ně bylo 7 pastýřů!
Nejen
soutěžní, ale i další hry jsme hráli v
areálu, nebo na velkých loukách
hned vedle areálu a samozřejmě také v Brdském
lese. Uvnitř areálu jsme
např. oprášili dlouho nehranou
„počítací schovávanou,“ což je
náročnější a o dost jiná verze
klasické schovávané. Na jedné z
velkých
luk poblíž areálu se stáda pěkně vydováděla
při speciálním fotbálku,
kdy hráči museli při honbě za míčem zapojit i ruce.
Možná si v tu
chvíli mohli připadat aspoň trošku jako skutečné
ovečky. A rozhodně
nesměl chybět tradiční táborák s
opékáním a zpěvem při kytaře. Jen na
cachtání v Berounce nedošlo.
V
Řevnicích jsme se od čtvrtka pěkně zabydleli, proto nedělní balení bylo
pro někoho náročnější. I tak se ale ještě v neděli stihly hrát hry v
lese, rozdat diplomy a odměny a hledat poklad. Hledání pokladu bylo pro
některé náročnější. Zatímco některá stáda se už vyvalovala s plnými
břichy, obklopena prázdnými obaly, jiná stáda stále hledala. Poklad
našli ale nakonec všichni.
DĚTI SHONI
|
OVEČKYNOVÉ
|
SHAUNI
|
DIVOCÍ KANCI
|
OZBROJENÉ OVCE
|
František N.
Vanessa V.
Nikolai P.
Teodor P.
Marek S.
Tonda S.
Anna R.
Nicol S.
Filip R.
|
Jan K.
Petr B.
Adam V.
Lukáš H.
Nikola J.
Michal D.
Kryštof S.
|
Annemari B.
Veronika Z.
Jáchym H.
Jakub M.
Tomáš J.
Bára K.
Petr J.
|
David Č.
Lenka Č.
Lukáš P.
Lucie H.
Anette B.
Ondra M.
Michal M.
Tadeáš P.
|
Jan S.
Vítek P.
Hanka P.
Patrik S.
Jakub S.
Michal S.
Natálie B.
|
| 49 bodů |
42 bodů |
42 bodů |
35 bodů |
33 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Příjemné odpoledne na Dni Země
14.5.15
Po
deváté se v Rudné uskutečnilo kulturní odpoledne k mezinárodnímu Dni
Země. Počasí nám přálo a naprostá většina aktivit se tak uskutečnila
venku. Děti si u vchodu vyzvedly soutěžní karty a mohly se zabavit celé
odpoledne na 18 stanovištích. Například se vozit v zednickém kolečku,
zatloukat hřebíky, zkusit si chodit v ploutvích nebo lyžích, prolézat
tunelem či vydržet co nejdéle zavěšeni kolem kmene stromu. Některé
aktivity – třeba u zvířátek nebo mikroskopů – si mohli vyzkoušet i
rodiče. A stanoviště „Dráha rodičů“, tedy překážková dráha se
zavázanýma očima byla určena především pro dospělé.
 Jednalo
se o soutěžní stanoviště, ale děti i dospělí se mohli na některých
stanovištích něco zajímavého také dozvědět. U hvězdářů se pozorovalo
dalekohledy – pokud se mezi oblačností ukázalo Slunce a povídalo o
vesmírných objektech. U stánku s recyklovaným odpadem si mohl každý
vyzkoušet, kam která surovina patří. U tajemných pytlíků bylo
možno odhadnout, co který plátěný sáček skrývá za přírodninu. Po letech
jsme udělali změnu – místo indiánů byla k vidění ukázka asijské kultury
a umění, včetně mongolského stanu.
První
akcí na pódiu bylo představení Tři pohádky s písničkou v podání divadla
Pohádka. Příběh o dvou chroustech, O zmrzlém králi, kterému byla stále
zima a nikdo mu nedokázal pomoci a pohádka O pyšném poštovském
panáčkovi, se spoustou známých písniček. Dalším představením bylo
vtipné vystoupení kouzelníka, Pana Kravaty, které mělo veliký úspěch.
Pan Kravata děti na pódiu aktivně zapojoval do svých kouzel a triků.
Další představení nám předvedli psi a jejich majitelé z kynologického
klubu Drahelčice. Viděli jsme trochu „cirkusového“ umění nebo ukázku
dopadení pachatele.
 Každý
si na Dni Země mohl vyzkoušet malování na keramiku, klasické malování,
zdobení perníčků nebo výrobu šperku z drátu. Nebo si zahrát stolní hry.
Děti se také vyřádily na trampolíně. Velký zájem byl o malování na
obličej, malířky se celé odpoledne nezastavily.
Večer,
po odpolední akci v areálu základní
školy Rudná, proběhlo cestopisné
promítání o Islandu. Manželé
Podrazsští z Chýně navštívili tento
ostrov
nedotčené přírodní krásy, zemi ledovců,
sopek, gejzírů, fjordů,
vodopádů, pastvin, vysokých hor a lávových
pustin již čtyřikrát.
Podívali jsme se i na dva krátké filmy z expedic,
z toho jeden o
polárních zářích.
Příjemné sobotní dubnové odpoledne zde strávilo téměř 500 účastníků a
mnoho dobrovolníků, bez kterých by akce nebyla možná. Jim patří velké
díky!
Ochutnávka kosmonautiky v Čechách 2.5.15
V
pražských Holešovicích jsme
navštívili putovní výstavu Gateway To
Space. Výstava je svými exponáty věnovaná
především historii
kosmonautiky, ze současnosti je tam věcí jen pár. Na
začátku bylo
několik exponátů z průkopnické doby kosmonautiky. Několik
panelů o
raketovém pohonu, první raketa na kapalné palivo,
která vůbec raketu
nepřipomíná, první sériová
“skutečná“ raketa, která byla žel nosič bomb
za druhé světové války, první umělá
družice Země; Sputnik 1. K hlédnutí
byly také různé skafandry nebo kosmická
pilotovaná loď Mercury.
 Součástí
expozice bylo malé kino, kde se promítal zhruba šestiminutový snímek o
raketoplánech, ty dolétaly v roce 2011. Za kinem byla hala s většími
exponáty. Nejdelším exponátem byl model rakety Saturn 5 (bez motorů),
originál měří 110 metrů. Zajímavý byl rovněž jeden z modulů bývalé
orbitální stanice Mir, jehož vnitřní vybavení bylo umístěno našikmo,
abychom si představili, jak to ve skutečnosti ve vesmíru vypadá –
rovně, nahoře a dole mají tyto pojmy ve vesmíru irelevantní, tedy
nepodstatný význam. Mohli jsme se podívat také na ukázky kosmické
stravy, nebo si sáhnout na Měsíční kámen.
Ze
současné kosmonautky jsme se prodívali na model kosmické lodě vyvíjený
firmou Boeing. Zajímavější byl jeden z modulů Mezinárodní kosmické
stanice (ISS), respektive jeho přístrojový vnitřek. Další část výstavy
byla převážně „atrakciózní.“ Děti si za zakoupené žetony mohly
vyzkoušet být součástí gyroskopu (což je pro pevné žaludky), různé
simulátory, nebo si zahrát a vyzkoušet přistání raketoplánu.
Není
to samozřejmě úplný výčet toho, co bylo k zhlédnutí. Pro skutečné
zájemce výstava smysl má a něco se dozví, i když za nemalou cenu.
Exponátů, obzvlášť originálních není zase tolik, na druhou stranu nic
jiného, co by se této výstavě u nás jen blížilo, nemáme.
S mimozemšťanem v Českém krasu 23.4.15
Po
mnoha dlouhých letech jsme změnili místo, kde budeme
trávit čas na
víkendových výpravách, s
dalším novým místem v Řevnicích. V
Srbsku, v
srdci Českého krasu, jsme byli v dubnu poprvé.
Místo má své kouzlo a
přímo vybízí využít přírodní
specifika Českého krasu v příštích
výpravách po letních prázdninách.
Nyní ale k uplynulé akci.
 Na
třicet dětí se setkalo ve velkém ubytovacím domě v Srbsku, aby si
zpočátku zahrály hry na zahradě, než všichni přijeli. Dojelo i mnoho
nových tváří. Když výprava byla komplet a i zabloudivší vedoucí nás
našla, řekli jsme si pravidla pobytu a snažili si zapamatovat jména
všech. Po večeři proběhl přesun na rozhlehlou rovnou louku, kde se
hrály další hry. Ne každý znal E.T. Mimozemšťana, proto jsme si jeho
příběh, jako poslední páteční program, promítli.
Druhý
den dopoledne se kreslil E.T. a na louce hrála hra, při které se děti
rozdělily do čtyř družstev. Děti družstva pojmenovaly: Talíře, Tygři,
Vesmírná loď a Jupiterové. I v Českém krasu rostou kouzelné
banánovníky, poskytující dětem dopolední svačinu. Po očesání
„banánovníků“ se výprava přesunula do lomu na Chlumu. Na dně lomu
proběhlo soutěžení v rychlosti a obratnosti, stejně jako to dovedli
kluci v příběhu s E.T. Pak děti vytvářely z kamenů obrazce.
Odpoledne jsme se vydali k Bubovickým vodopádům,
samozřejmě s mnoha zastávkami na hry nebo u naučných cedulí. Cestou
všechny zaujala volně přístupná jeskyně, tedy jak se ukázalo, spíš díra
ve skále. U Kubrychtovy boudy byla zastávka na další soutěžní hru.
Úkolem družstev bylo přenést půlku svých členů v ležaté poloze,
podobně, jako se přenášel mimozemšťan. Ukázalo se, že pro všechny to
byl poměrně jednoduchý a splnitelný úkol. Další kroky vedly členitou
stezkou k Bubovickým vodopádům, přesnější označení by bylo ke kaskádám.
Na zpáteční cestě se hrály další hry, mimo jiné oblíbený Laser s lanem.
Po
první části večeře se šlo na dříví,
dále proběhlo „mimozemské“ divadlo,
tedy spíše scénky v podání
všech týmů. A pak tolik vytoužený
táborák s
druhou částí večeře, opečenými nezdravými
buřty s hromadou zdravé
zeleniny, která se jako vždy snědla. V neděli nás čekalo
balení, ale
stihli jsme také hry na louce a po obědě slavnostní
vyhlášení, rozdání
diplomů a
odměn.
TALÍŘE
|
TYGŘI
|
VESMÍRNÁ LOĎ
|
JUPITEROVÉ
|
Filip B.
Katka T.
Marek B.
Martin P.
Martina K.
Veronika T.
|
Michal D.
Verča Z.
Šárka Z.
Aleš Z.
Ema R.
Julie R.
Patrik K.
Jakub M.
|
Gabriela N.
Markéta M.
Nikola J.
Adéla U.
Katka N.
Nela M.
Petr B.
|
Hana P.
Vítek P.
Adam D.
Jakub S.
Michal B.
Amálie Č.
Berenika Č.
|
| 26 bodů |
23 bodů |
20 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jak jsme poznávali les
16.4.15
Na
konci března proběhla jednodenní výprava do Úhonického lesa. U tří
rybníků jsme si řekli dobré zásady, jak se v lese chovat, abychom
viděli co nejvíce živočichů. A také pravidla dvou her, které se hrály
během celé výpravy. U prvního rybníku rostlo množství podbělu, někteří
se snažili vyčuchat jeho vůni. Škoda, že jsme v rybnících nespatřili
jedinou žábu, které se tu před lety hojně vyskytovaly. Malé
triedry byly rozdány a mohlo se jít dále.
První
větší zastávka byla na hru s šátky,
kdy se lovily „ocásky“ zastrčené za
kalhoty. Pak si všichni zahráli na schovávanou, na
výborném místě plném
úkrytů za stromy a stromky. Po hrách jsme se přesunuli
dále. Vydali
jsme se na průzkum nor, kde jich na jednom místě bylo asi sedm.
Některé
nory byly zjevně obydlené podle čerstvě vyhrabané
hlíny, ale kdo v nich
přebýval, zda či liška nebo jezevec, jsme podle stop
nenašli.
 Nedaleko
doupat bylo vhodné místo nejen ke svačince, ale především k oblíbenému
stavění z lesních materiálů... domečků, cest a dokonce lanovky. Při
stavění děti našly kuklu nočního i denního běžného motýla, s názvem
kovolesklec gama. Než jsme se přesunuli do jiné části lesa, děti
zkoušely přemýšlet nad tím, podle všeho poznáme, že na daném místě bylo
nějaké zvíře. Na většinu věcí děti přišly a to jsme si také v knize
ukázali. Zvířata za sebou nechávají okusy stromků, šišek, oříšků,
pírka, trus, draví ptáci vývržky, stopy, hnízda aj.
Hledali
jsme „pobytová znamení,“ ovšem moc
jich nebylo. Nějaké šišky, oříšky.
Cestou jsme našli dutinu ve stromě, ale uvnitř nic nebylo
slyšet. Na
poslední zastávce se děti učily poznávat stromy po
slepu. Není to nic
těžkého, jak by se mohlo zdát. Bříza, smrk, dub a
buk mají kůru něčím
specifickou. Poznat loupavou kůru smrku, hladkou břízy nebo
tvrdou
vystouplou buku nebyl poslepu problém.
Více
jsme toho už nestihli, navíc začalo trochu poprchávat. Ještě na cestě k
autobusu si někteří stihli prohlédnout mech velkou lupou. Na
autobusovou zastávku jsme došli za deště a pod střechou vyjmenovávali,
co všechno jsme za celou výpravu viděli za zvířata. Bylo jich nakonec
téměř několik desítek.
První velikonoce na oddílové noci 13.4.15
Kdepak,
nebyla to první velikonoční oddílová noc, ale druhá. Na oddílové noci
se ale děti dozvěděly, kde a jak se odehrála první veliká noc =
velikonoce. Bylo to dávno...
Třicítka
dětí se večer sešla den před velikonočními
prázdninami. Zprvu proběhlo
v jídelně velké hraní deskových her;
naučných, zábavných, zručnostních…
Po deskových hrách nastal přesun do malé
tělocvičny. Nejprve se děti
rozdělily na dvě poloviny, abychom si zahráli
“bačkorovanou.“ Úkolem
dětí bylo hodit své přezůvky na druhou polovinu
tělocvičny. Po startu
se všichni snažili najít své přezůvky...
vyhrála ta skupina, která
stála první komplet obutá. V další
aktivitě se utvořila čtyři družstva
na štafetovou hru. Úkolem družstev bylo
“vyzobat“ všechny bonbóny, ale
bez použití rukou. Jen s párátkem v ústech.
 Hodina
pokročila a všichni se snažili lehnout nebo sednout v klubovně na
promítání. Což vzhledem k malému prostoru a velkému počtu dětí nebylo
jednoduché. Nejdříve jsme si promítli laserové efekty. Máme nový modrý
laser (ale jeví se jako fialový) s novými kaleidoskopickými nástavci,
které jsme vyzkoušeli i na zelený laser.
Pak
už jsme si promítli animovaný film Princ Egyptský – příběh Hebrejů, ze
kterých Egypťané postupem času udělali otroky. Poutavě udělaný (nikoli
přesný podle knihy Exodus) příběh o Mojžíšovi, který jako mladý pobýval
ve faraónově paláci, později utekl do Midiánu (dnešní Írán), aby se o
mnoho let později vrátil do Egypta s úkolem vyvést Izraelský lid.
Odchod Hebrejů se udál zhruba v 14. století př. n. l., s největší
pravděpodobností za faraona Amenhotepa II. z 8. dynastie.
 Děti
spaly překvapivě dlouho, to znamená, že nikdo nevstával v šest hodin,
dokonce ani v půl sedmé, jak to někdy na akcích bývá. V jídelně jsme
společně posnídali a pověděli si nějaké souvislosti a zajímavosti z
promítnutého filmu. Například, že slovo velikonoce znamená velikou noc,
kdy Izraelité v noci odcházeli z Egypta, kdy jedli pečeného beránka bez
vady (předobraz Ježíše, dnešního významu svátku Velikonoc). Pečený
beránek se jako symbol dochoval dodnes, ale např. barvená vajíčka jsou
pohanské symboly plodnosti, které se do Velikonoc přimíchaly.
Starší
kluci z družiny Dobrá parta od večera průběžně připravovali dominový
efekt, který po snídani spustili. I když se domino většinou v zatáčkách
občas přeci jen zadrhlo a bylo třeba jej ručně popostrčit, byla to
pěkná podívaná. Před odchodem domů jsme si stihli zahrát ještě
společnou hru.
Fotogalerie
Na jarním táboře za Janem Husem
22.3.15
Pro
letošní “jarní tábor na
přání“ jsme hledali nějaké nové
místo, ale z
logistických důvodů se nakonec uskutečnil, v nám
známých Prachaticích
ve středisku ekologické výchovy Dřípatka, kam
jezdíme už mnoho let.
Těch pár dní bylo báječných a
jiných, než obvyklé pobyty na Dřípatce.
Venku,
bez sněhu, ale za pěkného počasí, jsme samozřejmě hráli spousty her.
Zrovna tak v klubovnách večer, protože jak to šlo, byli jsme venku.
Některé hry byly pro děti zcela nové. Například ta s dílkem čokolády,
kterou bylo třeba dostat z čela do úst pohyby obličejových svalů zcela
bez použití rukou (vyjma pádu čokolády). Nevynechali jsme ani dětmi
tolik oblíbený krytý bazén. Jeden den byl ale výjimečný.
 Za
svitu sluníčka nás autobus dovezl do nedalekého Husince. Zprvu byla
naším cílem soukromá hvězdárna bývalého starosty města Husinec.
Hvězdárna je na kopci u města na velikém pozemku, kde se proháněly
lamy. Nevím, kdo byl víc zvědavý, jestli lamy nebo děti. Lamy si nás
přišly obhlédnout a tak jsme na sebe vzájemně koukali. Na hvězdárničce
je jedna kopule s velkým dalekohledem, na který majitel přidělal
speciální dalekohled na pozorování Slunce. Slunce jsme pozorovali, ale
bylo nízko nad obzorem, kde se hodně vlní vzduch, a proto na Slunci
nebylo téměř nic zajímavého vidět.
Po
pozorování Slunce a lam jsme se vydali na majitelovu zahradu, kde má po
celé zahradě modelové kolejiště (velikost G1 : 29). Kolejiště má celkem
kolem 600 metrů kolejí a z krytého depa na něj může vyjet desítky
vagónů a lokomotiv, včetně historických parních, které při jízdě také
kouří. Děti neustále doprovázely jedoucí soupravy a majitel z depa
vyjížděl s dalšími a dalšími soupravami. U mašinek jsme strávili mnoho
času.
Protože
jsme byli v Husinci, vydali jsme se navštívit Jana Husa – samozřejmě
jen jeho pomník, tedy sochu, s trochou našeho výkladu. Letos je tomu
právě 600 let od jeho upálení za pravdu. Husův rodný domek jsme nenavštívili,
protože byl v rekonstrukci. Pak naše kroky vedli po Husinecké naučné
stezce s několika zastaveními, podél říčky Blanice. Cestou jsme hráli
hry, než se před námi objevila Husinecká přehrada. Odhadovali jsme
výšku hráze, většinou více, než je skutečných 34 metrů. Po přehradě už
cesta opustila říčku Blanici a my šlapali krásnou krajinou lesem a mezi
loukami. Do Prachatic jsme opět autobusem dojeli až za tmy.
Výprava zemědělská
5.3.15
V
únoru jsme si udělali výpravu do Národního zemědělského muzea. Což na
jednu stranu pro někoho nemusí vypadat lákavě, ovšem v tomto muzeu byly
k vidění věci, které bychom v něm ani nečekali. Naše první kroky
směřovali do expozice traktorů, kde jsme viděli vskutku pěkné
historické stroje. Nebyly to ale jen traktory, např. takovou mlátičku
na obilí děti neznají. Trochu jsme se zdrželi u počítačové hry, jejímž
úkolem byl absolvovat celý roční zemědělský proces na poli. Od orání,
setí a sklízení.
 Zastavili
jsme se na expozici o včelařství, ovšem ta děti příliš nezaujala. Ale
expozice Venkov v proměnách staletí byla pro děti mnohem zajímavější.
Velice pěkné byly modely hospodářských stavení našich předků až po
moderní. Seznámili jsme se se stroji a nástroji v zemědělství a
řemeslech. Po svačině si děti hrály na obchodníky. V jedné hale byly
dětské prodejničky ovoce a zeleniny, masna, pekařství, cukrárna…
Další
část byla věnovaná obalové technice. Na první pohled možná nezajímavé
téma, ale týká se doslova každého z nás. Zde byla výstava z části
interaktivní, což bylo jen dobře. Seznámili jsme se s historickými
obaly (např. plechovými), sifonem, o kterém jsem povyprávěl z vlastní
zkušenosti z dětství, a část výstavy byla také o třídění obalů. Co se z
tříděných surovin získává a co se z nich dále vyrábí.
Ke
konci naší výpravy naše kroky zamířily do expozice pivovarnictví.
Většina dětí poprvé viděla chmel tak, jak roste na chmelnici. Také
nablýskanou varnu na výrobu piva, historickou myčku na lahve a další
zajímavosti. Po opuštění muzea bylo venku krásně slunečno a v přilehlém
parku jsme si ještě zahráli tři pohybové hry, než jsme se vydali
domů.
Silvestrovský tábor ve znamení Shackletonovy expedice
6.2.15
Dobrodružství
naší velké výpravy začalo hned po příjezdu, kdy jsme utvořili skupiny a
společně se vydali na lov potravy, aby byla naše posádka před vyplutím
řádně zásobena. Na lovu jsme byli úspěšní, nehrozilo tedy, že někdo
bude trpět hlady, a tak jsme se na naší lodi „Endurance“ – tedy v
ekologickém centru Dřípatka, velmi rychle zabydleli a mohli jsme
vyplout vstříc dalším dobrodružným zážitkům.
 A
program byl vskutku pestrý. V duchu hlavní myšlenky celého napínavého
výletu napříč Antarktidou se děti dozvěděly mnohé zajímavosti o
polárním badateli Siru Ernestu Henrym Shackletonovi a o jeho
Transantarktické expedici, která proběhla v letech 1914 - 1916.
Rozmanité úkoly plnila družstva Sněžných vlků, Ledních medvědů a
Dobytí Antarktidy přímo v terénu nebo na naší dočasné základně.
Zpočátku nám i počasí bylo velmi nakloněno, neboť první dny naší
výpravy bylo v Prachaticích hojně nasněženo, a tak měly děti možnost se
pořádně vydovádět.
Kromě různých her, vzdělávacího programu o mravencích a návštěvy Muzea
loutek, byl vyvrcholením Novoroční ohňostroj na náměstí, který byl díky
hudbě a kreativitě nesmírně působivý a dětem se moc líbil. Mimochodem,
i Silvestrovský půlnoční přípitek pod širým nebem všichni zvládli
statečně a s veselou náladou, a pak se krásně spinkalo. Velmi napínavá
byla také výprava k potoku, kde jsme pouštěli lodičky, které měla
jednotlivá družstva za úkol vyrobit, a polární výprava pod Libín… Nebo
urychlené štafetové nastupován do lodi, nemluvě o udržení se lodi v
rozbouřených vlnách Jižního ledového oceánu (děkujeme vedoucím –
chlapům, kteří dělali z posledních sil rozbouřené vlny). Nesmíme
opomenout ani výbornou hru Psí spřežení, při které děti (psi) táhly
slalomem nejlehčího člena týmu na saních (bobech).
Všechna
tři družstva byla plná energie a odhodlání, cestu přes Antarktidu
zvládla naprosto s přehledem a společně jsme si při přechodu přes
vzdorující kontinent užili spoustu legrace (určitě více než Sir
Shackleton, jeho sedmadvacet mužů a šedesát devět psů – jim všem tímto
vzdáváme hold). A co je nejdůležitější, v Prachaticích se potkala
skvělá parta dětí a fajn vedoucích a dohromady to dalo báječný zážitek
a úžasný vstup do nového roku!
LEDNÍ MEDVĚDI
|
DOBYTÍ ANTARKTIDY
|
SNĚŽNÍ VLCI |
Gábina S.
Natálie B.
Jaroslava Š.
Jáchym H.
Lukáš H.
Petr B.
|
Nikol T.
Linda S.
Jakub S.
Filip S.
Filip B.
|
Kristýna B.
Kryštof S.
Tadeáš P.
Vašek M.
Gloria P.
|
| 31 bodů |
31 bodů |
27 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
Výprava do Mořského světa
16.1.15
Naše
první výprava v novém kalendářním roce, v hojném počtu 16 účastníků,
vedla mezi převážně mořské živočichy. V pražských Holešovicích do
Mořského světa. Před pavilon jsme to stihli ještě před otvírací dobou,
proto přišla na pořad pohybová hra. Bylo báječné být mezi prvními
návštěvníky a rozletět se po Mořském světě. Ale děti nejdříve udělaly
dvojice, do kterých dostaly devět úkolů, které musely během prohlídky
zjistit.
 Splnit
některé úkoly nebylo tak jednoduché, protože bylo důležité si číst
popisky u akvárií. Ovšem popisky nebyly často šťastně řešené. Malé
displeje s ubíhajícím textem umístěné poměrně vysoko, některé ani
nefungovaly. Děti měly například zjistit, zdali je paúhoř elektrický
pro člověka nebezpečný, co je perutýn, kajmanka, bodlok, nebo doplnit
“o s t r . . .p a m e r . . . .“
Mezi
nejzajímavější živočichy patřili bezesporu 4 druhy žraloků, murény,
velikánský paúhoř elektrický, různé druhy rejnoků, ostrorepi (což
většina lidí ani neví, co to je), želva matamata třásnitá a děti
samozřejmě zaujal filmový klaun očkatý (Nemo) a bodlok pestrý (Dory). U
žraloků jsme si vyhodnotili pátrání po otázkách. Před odchodem děti
měly ještě rozchod a mnozí si zvonu expozice prošli. Přeci jen bylo
stále co pozorovat. Někteří využili interaktivní promítání a chytání
ryb na podlaze. Cestou nazpět, na Zličíně jsme si ještě zahráli
upravenou staročeskou hru.
Divadelní představení, aneb drama kolem narozeného Krále
16.1.15
Betlémská
hra vánoční, divadelní představení v
podání divadla Excelsior proběhlo
druhý lednový víkend v základní
škole v Rudné pro malé i velké
diváky v
rámci svátku Tří králů. Ochotnický
to soubor má požehnaně členů, při
představení jich bylo napočítáno třináct.
Divadelní
kus začíná předehrou, kdy se ochotníci v Malé Lhotě dozvědí, že jim na
připravované představení odpadlo několik členů. Sehnat náhrady nebylo
těžké. Tak bylo divadelní představení zachráněno. Samotný příběh byl
sehrán podle biblického evangelia Matouše a Lukáše, ovšem s notnou
dávkou uměleckého pojetí příběhu s vtipnými vsuvkami.
 Ve
městě Davidově, v Betlémě se dle proroctví narodí
Král, jenž dostane
jméno Ježíš. Tuto událost zvěstují
nebeští poslové místním
pastýřům,
ale také pohanským mudrcům z dálného
východu. Mudrci vědí, že se událo
něco výjimečného. Nadpřirozený úkaz mudrce
dovede stovky kilometrů až
do Jeruzaléma (jakýkoliv nebeský objekt, natož
kometa, jak se traduje,
vás těžko dovede na konkrétní místo). Jsou
přijati králem Judeje,
Herodesem a ptají se po narozeném Králi.
Židovští učenci, rabíni znali
dobře proroctví (o Ježíši jich bylo cca 300 a
všechna se naplnila) a
proto mudrcům oznámili, kde přesně se má tato
událost stát. Pohané se
vydali novému Králi do Betléma poklonit. Herodes,
známý svou krutostí i
ve vlastní rodině, nechal ze strachu o svůj trůn, povraždit v
Betlémě,
odkud měl nový Král přijít, všechna
nemluvňata. Že se nejednalo o
světského vládce, ovšem téměř nikdo v
té době nepochopil.
Tolik
stručně o sehraném příběhu, který byl prokládaný písněmi doprovázenými
na kytaru a housle. V úplném konci anděl za pění společné písně
rozdával dětem něco malého na chuť.
Došlé PFky a
přání:
Parním vlakem s Mikulášem...
21.12.14
Na
poslední akci v kalendářním roce jsme se vydali do pražského Braníka.
Odtud totiž vyjížděl první prosincový víkend parní vlak s historickými
vozy, a nutno dodat, že pořádně dlouhý. Nežli jsme našli svá místenková
místa – zpočátku v jiném voze, protože ta trojka na voze neznamenala
třetí vůz, ale třetí třídu – chvilku to trvalo. Vlak byl plný, ale tak
akorát, právě díky místenkám.
Poté,
co se celá souprava dala do pohybu, jsme si povídali o tom, kdo nás to
vlastně táhne – jak taková parní mašina funguje. Že je v ní zapotřebí
topit, že spolyká mnoho vody, která vytváří... Nás táhla Šlechtična,
lokomotiva řady 475.179 z roku 1949. Schéma parní mašiny jsem dětem
nerozdával, neb by ho domů asi nedonesly nezmuchlané. Oddílové děti
dostaly schéma až na schůzkách. Vagóny procházel anděl, Mikuláš a
čerti. Snad každé dítko zazpívalo nebo řeklo básničku a každé dítko
dostalo od anděla perník.
Trasa
vedla po pražském Semmeringu po vysokánských obloukových viaduktech na
okraji Prokopského údolí, na Žvahov a vzhůru po úbočí Dívčích hradů s
výhledem na noční Prahu a dál přes Jinonice a Cibulku do Zličína. A pak
to celé zpět. Jízda to byla pro děti poměrně dlouhá, takže bylo
pochopitelně ve vagónech živo. Vlakem procházel ještě modrý slon, pěkně
špinavý od čerta. Že by Africký Mikuláš? Po příjezdu do Braníka a
zahasnutí nádražních osvětlení nastal velký ohňostroj. To byla taková
tečka za tím naším večerem. A my domů pádili už moderním vláčkem.
Podzimní Oddílová noc
15.12.14
Loňský
školní rok měly tyto akce velký úspěch, a proto se jich účastnilo hodně
dětí. To je možná pěkné, ale už to byl příliš velký dav na poklidnější
průběh akce. Proto v listopadu proběhla Oddílová noc omezená počtem
dětí, ale ve dvou termínech po sobě. Oba termíny se zaplnily.
 Večerní
program byl dost nabitý. Než se všichni sešli, ostatní zatím hráli
deskové hry. Když byl seznam dětí kompletní, proběhla první společná
hra v malé tělocvičně, vlastně docela jednoduchá štafetová soutěž,
která byla zcela o pohybu. Další hra byla neméně náročná. Děti se
rozdělily na dvě poloviny. Jejich úkolem bylo před vyhlášením konce mít
na své polovině co nejméně míčků. Celkem bylo zhruba 200 míčků.
Existuje jednoduchá metoda jak v této hře zaručeně vyhrát, ale nikdo ji
dosud neuplatnil, ačkoliv jsme ji za poslední roky hráli několikrát a
vždy jsem před hrou děti motivoval, aby přemýšlely, jako to udělat a
pak vždy tuto metodu po hře vysvětlil.
Při
oddílové noci bylo náležitě využito tmy pro několik dalších aktivit.
Přeskakování otáčejícího se zeleného laseru se dá hrát pouze za tmy.
Koho se laser „dotkl,“ vypadl z kola ven. Další hra byla připravena na
zahradě. Děti se rozdělily do dvojic. Bylo třeba na zahradě pod stromy
najít obrázky, které byly označené barevnými svítícími tyčinkami.
Úkolem dvojic, které byly vysílány postupně, bylo zapamatovat si co
nejvíce obrázků. Dvojice po uplynutí časového limitu po návratu
procvičovali svou paměť a zapisovatel zapisoval, co si všechno
zapamatovali. Po skončení této části si každý došel pro svítící tyčinku
k obrázkům jako odměnu.
U druhé sobotní skupiny probíhal program svižněji, takže jsme měli více času a
tím stihli dvě aktivity navíc. Vyžili jsme svítící tyčinky, které děti
získaly, ještě k jedné hře. Kdo ji v tělocvičně od startovní čáry ve
tmě dohodí co nejblíže k modrému svítícímu majáčku. Byla to vlastně hra Curling,
akorát po tmě a se svítícími tyčinkami.
Nejstarší kluci z Dobré party pro všechny
připravili z domina dominový efekt,
různé „dráhy“ domina, které se postupně kácí. Dráha byla připravena
pěkně a zajímavě, jen dominový efekt nebyl ještě dokonalý, bylo třeba
mu často pomáhat. Do příště stavbu dominového efektu vypilujeme :-).
Po
vyčištění zubů si všichni v klubovně posedali nebo polehali, aby se
pokochali laserovým promítáním na strop pomocí efektového nástavce.
Následoval dokumentární film Mikrokosmos.
Jeden den na louce v malém mikro světě hmyzu a dalších drobných tvorů.
Poměrně výjimečný film beze slov, doprovázený hudbou a zvuky zvířat a
přírody. Nezapomenutelný byl souboj dvou roháčů, kteří se před soubojem
navzájem uklonili, zobání mravenců bažantem z pohledů mravenců, stavění
vzduchového domečku pod vodou pavoukem, nebo jak si poradil
chrobák se svou kuličkou, kterou si při válení nabodl na trn.
Rána
už bylo poměrně krátká. Všichni jsme se sešli u společné snídaně a
povyprávěli uplynulé zážitky. Po snídani si někteří ještě něco zahráli,
a ti starší, co mohli domů sami, pobyli déle.
Za dračí jeskyní (podzimní tábor)
4.12.14
Na
Kokořínsku jsme tábor měli naposledy před 16 lety a to ještě letní. Na
pohled rovná krajina, pole a mezi poli lesy. Jenže ty lesy nejsou
obyčejné lesy. Skrývají velké pískovcové kaňony, skály a prolákliny
bizarních útvarů. A někde v těch skalách se ukrývala dračí jeskyně. To
bylo prostředí našeho podzimního tábora.
 Už
samotná cesta na tábor byla malým dobrodružstvím. Původně jsme měli
cestovat jen vlakem, ale díky výluce jsme si užili i autobus. Útočištěm
pro téměř třicítku dětí bylo „rodinné“ ubytování v obci Kanina.
V
naší celotáborové hře bylo prvním
úkolem si v divoké přírodě obstarat
potravu – ulovit jelena. Tento úkol všichni
zvládli pomocí šipek, které
házeli na namalovaný obrázek jelena. Týmy
tím získaly své první měďáky
a zároveň vstoupili do Dračí jeskyně, samozřejmě
pomyslně. Postup týmů
v této hře byl poněkud netradiční. Na papíře byla
namalována členitá
jeskyně, rozdělená v pozadí na čtverečky, které se
vybarvovaly v barvě
týmu podle her a soutěží. Týmy musely
nejdříve projít společnou chodbou
jeskyně a poté musel každý projít ještě
svou místností, než se dostal k
drakovi v jeskyni.
Mezi
zajímavé hry tábora patřila například hledačka zvířat s doplňováním
křížovky, štafetový běh s úkoly (v umělé jeskyni pod stolem), stezka
paměti mezi pískovcovými skalami, štafetové nošení potravy na párátku
bez použití rukou nebo překážková dráha, která proběhla za krásného
slunečného počasí. Týmy také vytvářely a slepily obraz draka z listů.
Jedno odpoledne proběhl výlet na hrad Kokořín. Vylezli jsme po dřevěných
točitých schodech na věž, odkud byl výhled do dalekého okolí. Prohlédli
jsme si nádvoří hradu a podívali se z některých ochozů, hrad není jinak
příliš velký. Zajímavá byla také cesta lesem kolem rybníků a skal,
některým dětem se moc líbily skály a kaňony posypané podzimním listím,
u kterých se kochaly.
Ovšem
mnohem zajímavější zážitek než hrad byla
závěrečná výprava za skutečnou
dračí jeskyní v jedné odnoži
Kokořínského dolu. Putovali jsme
pískovcovým kaňonem, který se v době dešťů
mění v koryto řeky. To nám
nemusel nikdo říkat, to jsme viděli na vlastní oči.
Některá místa od
skály nalevo po skálu napravo vypadala, jako když jdete
po dně vyschlé
řeky. Místy jsme šlijen po písku, někde zase byly
veliké prohlubně vymleté vodou ve skále, v
kterých se voda stále držela. Jednu takovou prohlubeň zkoušeli kluci klackem změřit, ale nedosáhli na dno.
Tato nevšední cesta byla umocněna opravdu
monumentálními a často obrovskými
pískovcovými skalami. Některé skály byli takového
tvaru, že jsme procházeli pod nimi. Kaňon se navíc neustále zužoval a
zužoval, až jsme došli na jeho konec. Na konci této cesty děti hledaly
zprávu pro své týmy o tom, co je čeká večer. Skutečnou dračí jeskyni
jsme ale nenašli.
Večer
proběhl táborák, který vzhledem k ročnímu období nebyl dlouhý.
Vyvrcholení nastalo po táboráku. Každá skupina dostala jasné a
jednoduché pokyny, kam na zahradě večer jít a co dělat. Zde se naplno
projevil výchovný moment při splnění úkolu. Dvě skupiny ze čtyř
dodrželi vše, co se jim řeklo a získali tak nejvíce, jedna skupina ale
přišla o bonus a jedna dokonce o část pokladu díky tomu, že si nevzali
k srdci poučení a zřejmě úkol brali na lehkou váhu. Poučení pro příště
je důležitější, než pár sladkostí. Všichni ale do cíle – do dračí
jeskyně – symbolicky došli. A světélko na zahradě také každý našel.
Tento velice zajímavý den byl ukončen vyhlášením výsledků a rozdáním
dračích diplomů.
LOVCI DRAKŮ
|
ENDERDRAGONI
|
PLÍŽIVÁ SMRT
|
RYCHLÍ DRACÍ
|
Jan K.
Petr Z.
Lucie Z.
Kryštof S.
Dominik V.
Kristýna B.
|
František N.
Michal K.
Nikola J.
Lukáš K.
Lukáš P.
Viola N.
Zuzka P.
|
Filip K.
Bára M.
David V.
Lukáš H.
Tomáš K.
Štěpán M.
Dominik V.
|
Markéta M.
Jakub S.
Katka N.
Petra J.
Petr B.
Nela M.
|
| 73 bodů |
72 bodů |
71 bodů |
66 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Výprava železniční
14.11.14
Jednu
listopadovou neděli jsme se vydali za železničními modely do Království
železnic. A jak jinak, než vlakem. Už beztak početnou skupinu rozšířili
ještě zájemci z Prahy. Na začátku dvoupodlažní expozice si děti
utvořily skupinky převážně po čtyřech, každá skupinka dostala pracovní
list, ti starší o něco těžší. Úkolem skupin bylo hledat na kolejových
modelech věci zadané v pracovních listech. Například „V krytém bazénu
stojí na skokanském můstku žena. Jakou barvu mají její plavky?“ nebo
„Jak se jmenuje jediné kino v expozici?“
V
prvním podlaží jsou tři kolejové modely o
celkové ploše 115 m2. U
těchto modelů děti strávily velkou část času. Pak jsme se
přesunuli do
dalšího, většího patra. Všechny
modely mají jezdící vlakové soupravy,
jezdící auta (které někteří chlapci s
údivem pozorovali a koukali pod
podvozek, jak je možné, že po silnicích jezdí) a
všude se střídá den a
noc a modely, auta, nádraží a některé domy
svítí.
 Po
přestávce na svačinu ve vlastní místnosti, kterou
jsme měli
propůjčenou, pokračovala naše prohlídka. Mimo
železničních modelů byli
k vidění také rozsáhlé expozice hraček,
modelů a figurek z Lega,
panenek, stavebnice Merkur, K´Nex, největší
prezentace v Evropě Mašinky
Tomáš, Igráčků, papírových modelů ve
vitrínách a mnoho dalšího.
Kolejiště
v druhém podlaží jsou dělané podle krajů s jejich nejvýznačnějšími
stavbami. K zhlédnutí byl kraj Karlovarský, Plzeňský (s Dinoparkem),
Středočeský (např. s Karlštejnem), Liberecký s Ještědem a jezdící
lanovkou, Ústecký a město Praha. Pár zajímavých čísel z vyjmenovaných
krajů a Prahy, mimo kraje Libereckého, jehož údaje nejsou na webu
království železnic k datu psaní článku zveřejněné. Souhrnné údaje z
pěti "krajských" kolejišť:
Plocha kolejišť – 419 m2
Délka kolejí – 1 070 m
Počet statických aut – 1 044
Počet jezdících aut – 24 (údaj jen ze tří krajů)
Počet jezdících vlakových souprav – 49
Počet figurek – 10 610
Počet stromků – 8 920
Výprava
to byla parádní, ani jsme nenavštívili všechny expozice, pozornost dětí
začala ochabovat. Nazpět domů už jsme celkem pospíchali a na Smíchovské
nádraží jsme přišli chvíli před příjezdem vlaku. Zbylo nám tak ještě
trochu času probrat vyplněné pracovní listy. Převážnou část úkolů děti
splnily, žádná skupina ale nedokázala odpovědět na všechny otázky.
Nebylo divu, některé byly poměrně těžké.
Večer světel, aneb lampionový průvod trochu jinak
4.11.14
 Tradičně,
vždy po změně času a podzimních prázdninách, se vydal průvod s
lampiónky od kostela z Hořelic k základní škole. Podle rozdaných čísel
se sešlo téměř 400
účastníků. Od letošního ročníku jsme program změnili tak, aby si každé
dítě odneslo něco zajímavého a každý se zapojil, oproti předchozím
létům, kdy probíhalo statické losování.
Během průvodu mohli účastníci na sloupech osvětlení vidět různé
obrázky. Při příchodu ke školní zahradě bylo úkolem dětí na
stanovištích z předložených obrázků určit, co po cestě viděly. Většina
po cestě nějaký ten obrázek spatřila. Po splnění úkolu každý dostal
omalovánku a mohl si jít na zahradu najít barevnou svítící tyčinku. Na
závěr proběhl velký čtyřminutový ohňostroj.
Mrkvová výprava s králíkodlakem 23.10.14
Námět
na víkendové téma nám byly filmové
plastelínové postavičky vynálezců
Wallace a jeho věrného psa Gromita (v Anglii, země původu, se
jedná o
téměř kultovní postavičky). V malém městečku se
chystala velká
zeleninová soutěž. Lidé si hýčkali svou
výstavní zeleninu a schovávali
pod zámky ve sklenících. Wallace (čti volis) a
Gromit mají firmu, která
„zneškodňuje“ škůdce zeleniny. Tedy
králíky, které odchytávají a pak
láskyplně chovají u sebe doma. Jenže jeden ještě
nevyzkoušený vynález
udělá v městečku, intenzivně se připravující na
zeleninovou soutěž,
pozdvižení. Z pronásledovatele se stane
pronásledovaný, králíkodlak,
požírající zeleninu opravdu ve velkém.
Vše se nakonec vyřeší a k
dobrému obrátí.
 To
je hodně ve stručnosti příběh, podle kterého děti do neděle hrály hry.
Wallace s Gromitem chytali králíky například do kleští. Zrovna tak naše
čtyři družstva Králíci v akci, Vlkodlaci, The Fox a Králíci měli za
úkol na louce vychytat všechny králíky. Jako kleště jsme požili klacek
s přivázaným kolíčkem na konci. Spousta králíků na lístečkách byla na
louce a „odchyt“ probíhal štafetově.
Další
tematická hra se odehrála v sobotu odpoledne v lese. Po lese byly pro
králíkodlaky rozvěšeny neodolatelné pochoutky; mrkve. Každé družstvo
mělo navíc mrkve ve své barvě fáborku. Členové družstev (králíkodlaci)
měli za úkol po lese objevit a bez použití rukou sníst co nejvíce svých
mrkví. Samozřejmě je ale chytal Wallace s Gromitem (každý králíkodlak
měl pět životů). Neméně zajímavá hra v nedělním dopoledni byl
Králíkocuc. Wallas s Gromitem měli na odchytávání ještě jedno zařízení,
kterým vysávali králíky ve velkém z podzemních nor. Děti rovna
nevysávaly králíky z nor, ale nasávaly papírové králíky své barvy
brčkem a přenášely do svého družstva, samozřejmě vše bez použití rukou.
Na
sobotní večer byl připravený táborák, ale místo pokynu „jdeme k
ohništi“ jsme museli konstatovat „prší.“ Buřty tak skončily v troubě na
pekáči. Místo večerního programu u táboráku jsme děti před večerkou
seznámily trochu blíže s Wallacem a Gromitem krátkým příběhem. Z něho
vyplynulo, že Wallace miluje sýr.
Během
víkendu se hrála spousta her a soutěží (filmový taneček, ztvárnění
zeleniny…) na zahradě, na hřišti a louce v Železné, v lese i klubovně.
Těch hodnocených do družstva bylo 11. Protože králíkodlaci nestihli
sníst v lese všechnu mrkev (králíkodlaci byli přeci jen malý a mrkve
velké), zůstala nám mrkev ještě do konce výpravy. Někteří by chroupali
dodnes, někteří už ji nemohli ani vidět. Jak to tak bývá, výpravu jsme
zakončili slavnostním vyhlášením výsledků, rozdáním diplomů a odměn a
hledáním sladkého pokladu. A možná, že se s Wallacem a Gromitem ještě
setkáme na nějaké další výpravě.
KRÁLÍCI V AKCI
|
THE FOX
|
KRÁLÍCI
|
VLKODLACI |
Vanessa V.
Valérie H.
Helena H.
Jakub P.
Marie P.
|
Petr B.
Vojta M.
Nikola J.
Amálie Č.
Berenika Č.
|
Veronika Z.
Michal B.
Michal D.
Šárka Z.
Aleš Z.
|
Julie R.
Jakub S.
Adam R.
Nikola T.
Ondra M.
|
| 39 bodů |
36 bodů |
35 bodů |
31 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Drakyáda s křečkem
19.10.14
Poslední
dva roky to s větrem v říjnu bylo chudé. I letos, přesto, že vítr
foukal jen velmi slabě, v uvedený termín se sešlo kupodivu více
zájemců, než bych čekal. K létání ve slabém větru se tradičně ukázala
jako nejlepší klasická konstrukce draka. Takový drak tam létal zcela v
pohodě. Další draci létali také, ale bylo třeba s nimi hodně běhat.
Velký a tím pádem těžký drak, i když klasické konstrukce a další draci
bez pevné konstrukce měli s létáním ve slabém větru problémy. Děti za
účast dostaly nějakou tu odměnu.
 Kluky
na poli zaujal mrtvý křeček polní. Oproti “domácím“ křečkům, je to
několikanásobně větší křeček, opravdu velké zvíře, krásně zbarvené (na
domácí chov zcela nevhodné, svou velikostí – svými zuby a agresivitou
až nebezpečné). Děti křečka polního dlouho obdivovaly, než byl
zahrabán. Jeden tatínek takového křečka viděl pobíhat po zahradě. Tak
to vypadá, že na polích kolem Rudné žijí křečci polní!
Stezkou Posázavskou
8.10.14
V
polovině září jsme se vydali na turistickou výpravu k Sázavě. Na akci
bylo přihlášeno přes dvacet účastníků, ale snad pod hrozbou špatného
počasí někteří odřekli. A nedobře udělali. Z Prahy jsme vyrazili vlakem
do železniční stanice Petrov u Prahy, která je stejně jako další úseky
trati, vybudována na skalnatém svahu nad řekou Sázavou. Celá trasa vede
po červené turistické značce a zpočátku také po naučné stezce Medník.
Trasa vedla zpočátku podél Sázavy s poměrně mírným stoupáním, v některých částech cesty byly vybudované schody. Posázavská stezka
se začala budovat Klubem českých turistů v roce 1914, v délce 68
kilometrů byla dokončena o deset let později, jak nás informovala
pamětní cedule ve skále. Posázavská stezka je jen část z této dlouhé
trasy. My nešli samozřejmě 68 km, ušli jsme zcela v pohodě i s malými
dětmi plánovaných 11 kilometrů.
Cestou
bylo k vidění mnoho chat patřící pod staré trampské osady. Některé
chaty byly vystavěny na neuvěřitelných skalních výběžcích. Po cestě
jsme viděli silně ohroženého černo-žlutého mloka skvrnitého.
A také letící čarodějnici - ty zas tak ohrožené nejsou. Na trase je
několik vyhlídek, jedna už byla zcela zarostlá, ale bezkonkurenčně
nejlepší výhled poskytuje Klimentova vyhlídka, kde jsme si dali
svačinu/oběd.
 Po
celou dobu pěší výpravy jsme hráli hru „Klíště.“ Hra měla velký úspěch
nejen u dětí a nadšení ze hry vydrželo několik hodin až k vlaku.
Pravidla jsou jednoduchá. Vezmete kolíčky (kolik záleží na velikosti
skupiny, my měly tři) a kdykoliv během cesty se je komukoliv snažíte
kamkoliv připnout, aniž by si toho dotyčný všiml. Když vedoucí náhodně
zvolá „klíště,“ tak v tu chvíli, kdo má na sobě nebo v ruce kolíček, má
trestný bod. Ze začátku hry jsou všichni pozorní, ale během času
pozornost samozřejmě upadne.
Náš
cíl byl v Kamenném přívozu, kde si dáváme na zahrádce restaurace další
várku občerstvení. Cestou pozorujeme v řece Sázavě invazní druh, nutrii říční.
Náš zpáteční vlak do Prahy byl poměrně plný, ale za to byl dvoupatrový.
Z horního parta vagónu byly občas vidět krásné scenérie do údolí řeky
Sázavy a na jednom nádražíčku jsme potkali parní lokomotivu.
Vesmír a rakety o prázdninách
24.9.14
„Jedeme
do úplného konce prázdnin,“ mohlo se říci o tomto vzdělávacím táboře. A
skutečně, na úplném konci dvouměsíčního dětského volna se sešlo přes
dvacet zvědavců, zajímající se o vesmír a kosmonautiku. 24 dětí na
tábor není mnoho, ale tento počet je záměrný, aby vzdělávací aktivity a
pozorování bylo pohodové.
 Letos
nám počasí na noční pozorování
přálo více, než v minulém roce, i
když mohlo být ještě více jasných
nocí. První pozorování dalekohledy
přerušila přicházející oblačnost,
druhé pozorování bylo mnohem
příjemnější – byla jasná celá
noc. Ovšem konalo se v závěru tábora a
tak někteří unavení zvolili raději pohodlí
postele. Ti co zůstali,
rozhodně nelitovali. Kvůli své nízké poloze nad
obzorem není často
vidět krásná mlhovina M8 Laguna, nám se ale
poštěstilo ji dlouho
pozorovat. Také jsme sladovali kulové i otevřené
hvězdokupy, další
mlhoviny, dvojhvězdy a planetu Uran. Jeden dalekohled byl
vyčleněný pro
děti, které si zkoušely samy najít objekty na
obloze. Kdo by unaven, po
pozorování zalehl na louce vedle dalekohledů do
spacáku. Spaní pod
širákem bylo báječné a ráno nikoho
nevzbudilo ani svítící Slunce, ani
skřehotání žab z mobilu. Ve dne jsme také
pozorovali povrch Slunce,
tedy se speciálními filtry na pozorování
Slunce k tomu určených.
Někteří zájemci si sluneční skvrny zakreslovaly.
Z astronomie jsme s dětmi probírali orientaci na noční obloze – učily
se souhvězdí, určovaly jasnost objektů, úhly, zkoušely si pozorované
objekty zakreslit aj. Důležité je také se dobře na pozorování připravit
a vědět něco o dalekohledech, o tom, jak fungují a na čem fungují. Co
se dá všechno na noční, ale i denní obloze pozorovat? Co jsou to
vlastně hvězdy, galaxie a jak je to ve vesmíru všechno uspořádané? Jaká
tělesa máme v naší sluneční soustavě? Na tyto otázky a mnoho dalšího
našly děti odpověď. Protože někteří účastníci na tábor jezdí i několik
let, byl pro ně připraven vzdělávací program pro pokročilé. Laikovi asi
těžko něco řekne Kuiperův pás a Oortův oblak, exoplanety nebo ledová
tělesa naší soustavy.
 Z kosmonautiky zase například zvěděly, kde se vzaly první rakety a jak
překotný byl vývoj kosmonautiky. Jak to, že se kosmonauté nad Zemí
vznáší, jak funguje raketový motor, co všechno umí skafandr, nebo jak
se žije v kosmu – co astronauté jedí, jak se myjí, jak funguje kosmické
wc, kde nakupují, jak uklízí nebo spí. Velký úspěch měla výroba
vzduchových raket a raket na vodní pohon. Po počátečních potížích s
odpalovacím zařízením nakonec téměř všechny rakety úspěšně vzlétly.
Co by to bylo za tábor bez her a soutěží. Hry vyplňovaly čas mezi
vzdělávacími aktivitami, nebo také jinak – stále se něco učit také
nejde a proto bylo třeba tělo protáhnout. Program musí být vyvážený.
Spousta her a aktivit bylo upravených na astronomická a kosmonautická
témata. I některé vzdělávací aktivity probíhali formou hry. Například
jeden kvíz si týmy nejdříve musely najít, tedy jeho kousky a správně
složit, pak teprve mohly vyplňovat. Proběhla simulovaná vesmírná mise
nebo průzkum Marsu. Týmy také stavěly sondu, jejíž hlavní částí bylo
vejce. Materiál určený na stavbu sondy si týmy mohly za splnění daných
úkolů kupovat. Sonda pak musela přistát z 1. patra, aniž se vejce
rozbilo. Některým týmům se podařilo vejce z 1. patra skutečně nerozbít!
K táboru patří i celodenní výlet. Trasa tohoto ročníku proběhla přes
Rokytnici na hřebeny Orlických hor se zastávkami na bunkrech
předválečného opevnění, zejména na dělostřelecké tvrzi Hanička, ale
také na rozhledně na Anenském vrchu. O osobním volnu po obědě, bylo na
výběr z mnoha činností; stavění papírových modelů raket a sond, optické
stavebnice, stavění domina, deskové hry nebo kvízy. Nesmíme zapomenout
ani na táborák, který se pěkně protáhl, díky hrám u něj.
Uskutečnila se také dobrovolná soutěž o nejkvalitnější zápisník (deník,
sešit…). Hlavním smyslem soutěže bylo naučit děti si své poznatky
zapisovat svým způsobem, který jim vyhovuje a mít v zápisníku nějaký
řád a úpravu, aby se v poznámkách orientovaly. Majitelé nejlepších
zápisníků byli odměněni pěknými tematickými knihami a dalšími
cenami. Na konci tábora jsme si promítli fotky z jeho průběhu, a
tábor vyhodnotili (dostal průměrnou školní známku 1,2). Slavnostního
vyhlášení celotáborové hry Enterprise Antares, rozdání diplomů a cen se
účastnily týmy Vesmírná unie, Tým Apollo, Černá díra a Projekt – X.
Fotogalerie se připravuje
ČERNÁ DÍRA
|
PROJEKT-X
|
VESMÍRNÁ UNIE |
TÝM APOLLO
|
Vít P.
Robin S.
Katka H.
Adam M.
Tomáš P.
(Kajetán T.)
|
Dominik B.
Tomáš R.
Martin Č.
Zuzka P.
Jakub V.
Vojta D.
|
Jan H.
Míša S.
Bára M.
Matěj Š.
David Š.
Rosťa L.
|
Emilie Č.
Hynek E.
David Š.
Lukáš T.
Klára S.
Petra J.
|
| 82 bodů |
80 bodů |
72 bodů |
60 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Říčky 2014 – Šest znamení
24.9.14
Hned
po příjezdu na tábor jsme si zahráli seznamovací hry na louce,
představili se jak děti, tak vedoucí i praktikanti. Po večeři
jsme byli seznámeni s hrou a zjistili jsme, že po následujících 12 dní
musíme získat šest zmíněných symbolů.
Druhý
den jsme se probudili s nadšením, co nás čeká. Dopoledne proběhlo
rozdělení do týmů, vymýšlel se pokřik a znamení. Pěkné počasí
nevydrželo, věnovali jsme se tedy kroužkům (divadelní, hudební,
výtvarný, naturistický). Po výborné večeři jsme si střihli ještě
túřičku, abychom v noci neměli příliš roupy :-).
Třetí
den nás naštěstí budilo sluníčko! Po snídani jsme byli rozděleni do 4
skupin a věnovali se různým činnostem v přírodě. Během dopoledne
někteří z nás urazili neskutečných 12 km, počasí nám přálo, vládla
výborná nálada. Odpoledne naše čtyři družstva hledala znamení železa
při balónkové hře. Pak jsme hledali Pěšáka s dalším symbolem, získali
zprávu, která byla zašifrována – inu, nic není tak jednoduché, jak se
zprvu zdá. Večer jsme věnovali přípravám na Štědrý den – vyráběli jsme
vánoční ozdoby, připravovali dárky na Vánoce, které nás čekaly čtvrtý
táborový den.
 Čtvrtý
den nás probudily vánoční koledy!
Krásně se nám vstávalo, protože
jsme se těšili, až ozdobíme svůj vánoční
stromeček a byli jsme plni
očekávání, jaké vánoční
dárečky dostaneme (Vánoce 2x do roka – to
není
častý jev). Dokonce se nám podařilo nalézt symbol
železa, což byl rest
z předešlého dne. Byla to trošku léčka
– symbol železa visel na krku
Strážce! Vše jsme zvládli na jedničku,
zdobení vánočních stromečků v
lese bylo zábavné, všichni jsme se radovali z
dárků. Po obědě bohužel
opět vypovědělo službu počasí, byli jsme šťastní,
že můžeme zůstat v
chatě, kde bylo rozhodně sucho a výrazně přívětivěji, než
venku.
Zabavili jsme se různě. Někdo nacvičoval divadelní aktovky
Červená
karkulka a Perníková chaloupka, někdo kreslil,
zpíval při kytaře, hrály
se stolní hry. Celkem rychle nám to uteklo a před
večeří jsme ještě
zvládli táborový AZ kvíz.
Získání Knihy kouzel jsme byli nuceni
realizovat také v interiéru naší chaty,
zvládli jsme to společně s
vedoucími bez ztráty kytičky.
Pátý
den – počasí se nechce umoudřit, nejen, že prší, ale citelně se i
ochladilo. Po snídani se věnujeme kroužkům, někteří z nás opět
zdolávají neuvěřitelné vzdálenosti v terénu, stavíme domečky v lese,
hledáme poklad. Po výborném obědě se snažíme co nejvtipněji odpovědět
na neuvěřitelné záludné otázky a hádanky typu: 50 očí a jeden zub. Čím
vtipnější odpověď, tím více bodů pro tým. Cestou zpět nalézáme indicie
k získání symbolu dřeva. Pantomima, kterou jsme museli předvést, byla
vskutku legrační. Nejvíce se pobavili zřejmě vedoucí. Plánovaná večerní
vybíjená se bohužel díky další nepřízni počasí bohužel nekonala.
 Šestý
den jsme se probudili do slunečního dne – bezva! Mohli jsme po delší
době realizovat rozcvičku – nadšení některých jedinců nebralo konce. Po
snídani jsme luštili osmisměrku v lese, hledali jsme symbol kamene.
Cesta lesním bludištěm byla pro některé z nás opravdovou fuškou.
Protože počasí vydrželo, zvládli jsme i dlouho plánovanou vybíjenou.
Zápasy byly napínavé, ohebnost a mrštnost některých z nás byla
neuvěřitelná. Odpoledne nás opět zastihl déšť. Před večeří se věnujeme
hraní divadla, výtvarným činnostem a večer nám vedoucí zprostředkovali
netradičně pojatou Šípkovou Růženku. Moc nás to pobavilo!
Sedmý
den – ráno opět trapně prší, dopoledne se musíme spokojit s interiéry
naší chaty. Využili jsme možnost dohrát AZ kvíz a hráli jsme lidské
pexeso. Po luxusním obědě (knedlo, vepřo, zelo) vykouklo sluníčko,
vyrážíme na procházku, ale domů se vracíme opět za deště. Večerní
program si zpestřujeme oblíbenou hrou Partička – opět jedna velká
legrace, která skvěle konkuruje televiznímu originálu.
Osmý
den – den naruby! Děti se stávají vedoucími místo skutečných vedoucích!
Budíček, rozcvička a celý dopolední program je v rukou nejstarších dětí
jednotlivých týmů. V součinnosti jsme vymysleli parádní soutěže,
disciplíny. Odpoledne už plníme další úkoly související s nalezením
znamení ohně. Museli jsme prokázat motorické, fyzické, čichové a další
schopnosti. Obstáli jsme všichni velmi dobře. Večer se konal avizovaný
táborák, opékali buřty, zpívaly, hráli na kytary, flétny a navštívit
nás přišel soused se štěňátkem jezevčíka. Zasvěcoval nás do kovbojského
umění s lasem. Všem se s lasem nevedlo, ale rozhodně to bylo velké
zpříjemnění celého večera.
Devátý
den. Dopoledne nás čekalo získání posledního symbolu – znamení vody.
Tentokrát jsme uplatnili alespoň minimální znalosti ze zdravovědy. Díky
bezdeštivému počasí jsme ukončili turnaj ve vybíjené, byl to lítý
boj, ale po zásluze vyhráli ti nejlepší! Odpoledne jsme využili k hraní
různých netradičních her. Jdeme brzy spát, zítra bude nároční den.
 Desátý
den je výletní! Výletu na předválečnou
pevnost Hanička se účastní 12
výletníků, celkem ujdou neuvěřitelných 22 km,
prozkoumají několik
bunkrů a vylezou na rozhlednu na Annenském vrchu.
Výletníci, kteří si
zvolili Letohrad, ráno prchají na autobus. V
malebném Letohradu
navštíví park s voliérou. Jeden z
papoušků uměl mluvit, což je podnětem
pro neustálé opakování jednoduchého
slova všemi členy této výpravy –
jak málo stačí k dětské radosti!
Navštívili jsme také strašidelnou
jeskyni. Třetí skupinka se vydává do
Rychnova nad Kněžnou,
zdolává dlouhých 10 km, na náměstí
navštěvují muzeum hraček, Olda nám
překrásně zahrál na piano. Večer nás čekali
tradiční, oblíbené
„krámky.“ Každé družstvo mělo připraveno
obchůdky a nabízí vedoucím své
služby. Úspěch mají masáže, kadeřnický
salón, tetování ... Za všechny
luxusní služby jsme vedoucími odměněni dobrůtkami, byl to
dlouhý,
namáhavý, ale krásný den.
Jedenáctý
den - dopoledne jsme posláni pánem Temnot na borůvky. Potřebuje
je na výrobu lektvaru. Takové kvantum borůvek už jsme dlouho nezažili!
Cestou zpět jsme se téměř všichni svezli lanovkou. Z borůvek nám v
kuchyni slíbili upéct koláč. Odpoledne věnujeme sportu. Olympiáda, při
které se např. házelo oštěpem, lyžovalo, probíhalo opičí dráhou, se nám
velmi líbila a ještě jsme protáhli naše těla. Na večerní stezce odvahy
jsme se potkali mimo jiné s čarodějnicí Morganou...
Dvanáctý
den. Budíček je posunut – noční hra se
protáhla. Po snídani se věnujeme
tradičním kroužkům, po výborném obědě a
borůvkovém koláči nás čeká boj
s pánem Temnot. Využíváme znalosti Knihy
kouzel a hádanek,
předvádíme mj. také vymazlené
aerobické sestavy. Čeká nás
závěrečný
večer – vystoupení hudebního kroužku,
divadelní hry, představení
karnevalových masek, dozvídáme se konečné
pořadí jednotlivých oddílů –
rozdíly byly vskutku minimální. Třešinkou
na dortu je vyhlášení
výsledků a předání zasloužených odměn a
diplomů. Večer si balíme, druhý
den frčíme domů. Ach jo, to to zase uteklo! Bylo tu
parádně, už
se těšíme na příští srpen, jen teď
musíme zvládnout těch výrazně méně
záživných 10 měsíců bez táborové
hry, divadla, kroužků, kytar,
táboráků, borůvek, kamarádů ...
Anna Babíčková, praktikantka, podle denních zpráv Jany a Davida.
BRONZOVÝ (NA)TURISTI
|
OCHRÁNCI SVĚTLA
|
MROŽÁCI
|
ŽALUDI
|
ZAMOŘENÝ NEVIM |
OHNIVÝ LAMY
|
| Bronz |
Kámen |
Železo |
Dřevo |
Voda |
Oheň |
ved. David
|
ved. Klára |
ved. Jana |
ved. Diana |
ved. Vendy |
ved. Ondra |
Olda B.
Naty K.
Marie B.
Jakub V.
Verča Č.
Lukáš S.
Štěpán Š.
|
Michal V.
Martin V.
Marek S.
Ondra Č.
Vojta M.
Anna V.
Jan Š.
|
Jan M.
Alex K.
Jarka Š.
Adam R.
Lucka P.
Marek B.
Michal B.
Franta W.
|
Slávek R.
Tereza K.
Vendy Š.
Jakub P.
Nikola J.
Matěj Š.
Pavel K.
Naty Z.
|
Jan K.
David Č.
Adéla M.
Franta N.
Roman N.
Prokop R.
Anežka V.
|
Matouš M.
Radek N.
Lukáš P.
Ondra Š.
David H.
Petra V.
Jan V.
Ivo R.
|
| 189 bodů |
120 bodů |
134 bodů |
114 bodů |
122 bodů |
112 bodů |
| 1.
místo |
4.
místo |
2.
místo |
5.
místo |
3.
místo |
6.
místo |
Sullivanovy trampoty na táboře pro malé děti 29.8.14
Poněkud
netradiční téma proběhlo na třech turnusech letošních Malých táborů pro
malé děti (MTMĎ). Děti se seznámily se strašákem Mikem Wazowskim,
řečenému Kuliočko a zprvu sebevědomým frajírkem Jamesem Sullivanem.
Tyto dvě příšerky ve světě příšer totiž navštěvovali Univerzitu pro
příšerky. Po různých peripetiích se z těchto dvou příšerek, které se
zprvu neměli příliš v lásce, stali přátelé.
 Oba
dva měli sen pracovat v továrně, kde se získává energie z jekotu dětí.
Tento sen se jim nakonec splnil, i když jinou cestou, než si zprvu
představovali. Pro svět příšer byly děti nebezpečné, alespoň si to
všichni mysleli. A tak se jednoho dne stalo, že se do světa příšerek
dostala malá holčička Boo, která rázem život Kuliočka a Sullivana
obrátila naruby.
Na
táboře jsme hráli bodované hry do „celotáborovky“, aby se tematicky co
nejvíce podobaly příběhu. Ve světě příšer a na jejich univerzitě pro
příšerky existovaly jednotlivé zájmové kluby. I my měli kluby
(družstva), po 8 nebo 9 dětech (kdo v jakém klubu byl a jak si klub
vedl je níže v tabulce). Kluby tak například honily prasátko Archieho
(áčího), uskutečnily se rovněž Strašné hry, stejně jako na univerzitě
například s těmito úkoly: „vystraš mrně, děj co se děj, na puberťáka
však velký pozor si dej,“ nebo „někdo se blíží, po chodbě jde, schovej
se před ním tak, ať tě nenajde.“
Na
univerzitu patří samozřejmě zkoušky a jedny
krátké proběhly také na
táboře. Především v
rozesmívání vedoucích. Děti
také třídily
postavičky z příběhu, nebo se snažily zachránit co
nejvíce dveří do
světa lidí, aby mohly malou Boo poslat domů. Každá parta
vedoucích si
přizpůsobila program podle sebe a počasí, takže některé
stejně
naplánované hry se nakonec na každém turnusu
hrály trochu jinak a s
jinými rekvizitami.
Her,
nejen tematických bylo spousty a děti měly osobní volno jen po obědě a
chvíli po večeři. Počasí na koupání letos celkem přálo, takže bazén a
trampolína neleželi ladem. Každý táborník dostal svůj univerzitní sešit
(deníček), kam si kreslil zážitky uplynulého dne, kdo uměl psát, mohl
si je popsat. Na závěr tábora proběhl velký karneval, kde se
vyhlašovaly výsledky, rozdávaly diplomy a odměny.
A
jak to vše dopadlo? Děti v příběhu zjistily, že není dobré získávat
energii ze strašení, ale ze smíchu dětí, že děti nejsou nebezpečné a že
dokáží víc, když budou spolupracovat. A především, že přátelství –
stejně jako u Sullivana a Kuliočka – je moc fajn věc.
Jak tábor viděla vedoucí Markéta Dočekalová z 2. turnusu:
 Námět
na hry byl letos opravdu bohatý. Děti měly pořádný důvod snažit
se. V klubech – tak jsme v duchu pohádky říkali jednotlivým družstvům –
sbíraly nádobky jekotu (příšerky právě z jekotu vystrašených dětí
získávaly energii). Zvítězil klub s nejvíce nádobkami. Hry, za které se
v průběhu celého tábora jekot získával, byly opravdu rozmanité. Děti
například musely chytit prasátko Archieho, udělat past na příšerky
(past byla v podobě provázkem omotaných stromů, a aby to nebylo tak
lehké, stromy se omotávaly na jeden nádech a nesměly být omotány
stromy, které již omotal jiný klub), zúčastnit se Strašných her – kde
bylo úkolem například projít bludiště nebo uniknout jedovatým ježovkám.
Mezi další hry patřila také zkouška rozesmívání vedoucích, kde se
někteří ukázali být opravdu překvapivým talentem :-).
Nenudili
jsme se ani v dešti – děti si zkusily hru, při které házely kostkou a
poté se musely obléknout a příborem si ukrojit čokoládu dřív, než někdo
další hodil šestku a také jsme se naučili spoustu ukazovacích i jiných
písniček, které nám pak pomohly později zpestřit si cestu autobusem.
Ten,
kdo rád vyrábí, si také přišel na své. Děti si v klubech vyzdobily svůj
pohár, což byla trofej za Strašné hry, malovaly dohromady v klubu svou
vlastní příšerku a také za příšerku musely přestrojit jednoho člověka z
klubu. Jedna z her byla také štafeta, kde si každé dítě z klubu muselo
zapamatovat a poté překreslit kousek obrázku s příšerkami. Každý
den jsme navíc zakončili malováním do univerzitních sešitů (deníčků),
kde děti různou formou zaznamenávaly své zážitky. Jako již tradičně na
táboře nechyběl táborák a závěrečný karneval. Tábor si všichni užili a
doufám, že se zas uvidíme na příštím táboře nebo některé z výprav.
1.
turnus
NAŠTVANÍ KNIHOVNÍCI
|
SULLIVANI
|
KULIOČKA
|
MALÉ PŘÍŠERKY
|
OŠKLIVÁ KÁČÁTKA
|
Tereza S.
Nicole O.
Teodor T.
Sabina F.
Oliver Č.
Zuzka Z.
Tibor T.
Míša D.
Petr H.
|
Viola N.
David V.
Lukáš K.
Zuzka P.
Šimon Š.
Ondra Ch.
Dominik V.
Karolína A.
|
Vanessa V.
Denisa D.
Tomáš K.
Katka V.
Sára G.
Filip K.
Jára T.
Dan H.
|
Jan Z.
Petr Z.
Lucka Z.
Kylie W.
Martin Š.
Nikola D.
Tereza J.
Tereza Š.
Jáchym Š.
|
Martina K.
Miriam Š.
Eliška G.
Milan S.
Adéla J.
Šárka Z.
Jana G.
Josef G.
Aleš Z.
|
| 61 bodů |
58 bodů |
53 bodů |
52 bodů |
? bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
2.
turnus
SULLIVANI
|
DĚSIVÉ PŘÍŠERKY |
MIKE S.R.O.
|
SUPER PŘÍŠERKY
|
KULIOČKA |
Renáta K.
Šarlota K.
Nikola D.
Ondra Š.
Matěj P.
Iveta N.
Petr V.
Jan V.
|
Eva J.
Jana G.
Anna P.
Jakub H.
Ondra H.
Tomáš P.
Tadeáš J.
Kristina Č.
Berenika Č.
|
Veronika Š.
Maxine P.
Denisa D.
David J.
Bára J.
Ema Ji.
Klára S.
Lukáš P.
Matyáš N.
|
Jirka J.
Josef G.
Ema Ja.
Adéla R.
Eliška G.
Lukáš K.
Tereza Č.
Michal K.
Amálie Č.
|
Adriana W.
Dominik V.
Denisa M.
Nikola M.
Katka P.
Zuzka S.
Vašek J.
Adam K.
Kryštof K.
|
| 73 bodů |
64 bodů |
64 bodů |
63 bodů |
51 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3.
turnus / Fotogalerie
SYČAVKY
|
HŇAHŇOVÉ
|
VLCI
|
ŽROUTI
DĚTÍ
|
DĚSIVÁ KÁČÁTKA |
Yevheniya Y.
Dominik V.
Jáchym H.
Amélie R.
Tomáš B.
Lukáš H.
Nelly S.
Aleš H.
|
Dan K.
Jirka B.
Ondra J.
David D.
Tereza T.
Renáta K.
Šarlota K.
Rozálie D.
|
Evelína M.
Kryštof S.
Kryštof H.
Mateo A.
Denis M.
Katka P.
Kuba P.
Anna H.
|
Ema J.
Matt K.
Nela M.
Marek P.
Šimon P.
Tomáš B.
Marcel K.
Markéta M.
|
Štěpánka B.
Veronika H.
Amálie Č.
Kryštof B.
Lucka B.
Agáta H.
Vojta B.
Vojta V.
|
| 55 bodů |
49 bodů |
48 bodů |
45 bodů |
37 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Hubenov 2014 – Prrrravěk 17.8.14
Na
začátku prázdnin jsme se přesunuli nazpět v čase a ocitli se tak v době
kamenné. Rázem se vytratila všechna naše původní jména a po zhlédnutí
filmu Rrrr!!!! se z nás všech stali Kameni. Přišli jsme o veškeré
vymoženosti dnešní doby a nezbylo nám nic jiného, než se spoléhat na
vlastní síly a přírodu, která nás v celé své kráse měla obklopovat
následujících 13 dní.
 Prvním
úkolem byl boj o oheň, neboť bez něj by nám v jeskyních, které jsme si
nejdříve museli sami postavit, byla zima. Naštěstí byly všechny čtyři
oddíly úspěšné a oheň se jim podařilo ukořistit zlému kmenu
Špinavovlasů, který se usídlil nedaleko naší pravěké vesnice. Oheň však
nestačilo pouze ukrást, ale museli jsme ho uchránit i před nepříznivým
počasím, které nás v tu dobu dostihlo. Navíc nikdo z nás neuměl
zajistit potravu ani kožešiny na obleky, proto jsme museli začít
navštěvovat pravěkou školu života. Zde jsme se postupně učili
rozeznávat různé druhy rostlin a živočichů, určovat, co nám z nich bude
k užitku. Došla řada i na umění rozdělat oheň, abychom ho nemuseli
neustále hlídat nebo krást Špinavovlasům.
Postupně
jsme všechny své nově nabyté znalosti začali využívat. Uměli jsme
rozeznat stopy zvěře a tudíž i vystopovat budoucí potravu. Dokázali
jsme vyrobit pravěké zbraně či pasti a díky nim ulovit ryby, jelenomuta
nebo mamuta. Když nebylo žádné stádo nablízku, spokojili jsme se s
plody a bylinkami, co jsme našli v lese a vypěstovali na svých
políčkách. Nebo jsme si upekli placky na pecích, které jsme si sami
postavili z kamenů. Jednou nám náš šaman při půldenním výletě do
Záhorčic dokonce vyčaroval buřtíky, které jsme si opekli k obědu,
abychom měli sílu na cestu zpět do tábora.
Když
jsme nalovili dost zvěře, začali jsme si z kožešin vyrábět oblečky a
připravovat se tak na nejdelší celodenní cestu, co nás čekala v půlce
tábora. Potřebovali jsme dojít do nedaleké Blatné a tam si v Kyjárně
zakoupit kyje pro svůj kmen. Nejdříve proběhla módní přehlídka, abychom
si všechny oblečky pořádně prohlédli, a pak jsme mohli vyrazit. Cestou
jsme nalezli několik indicií, které nám ukázaly, kde se Kyjárna
nachází. Museli jsme zaplatit sedm zubů z divočákomuta, aby nám kyj
prodali. Ještěže jsme zuby a jiné ozdoby (ořechové skořápky, šnečí
ulity..) dostávali za každé úspěšné splnění úkolů.
Jak
se čas tábora chýlil ke konci, dorazila k nám i vymoženost – směnný
obchod. Vzali jsme tedy pro nás nepotřebnou hrací kostku bez čísel a
vyrazili ji do nejbližší osady vyměnit. Dostali jsme za ni spoustu
potřebných vynálezů, které jsme do té doby neznali. Abyste si ale
nemysleli, že jsme se jen učili nebo pracovali, to ne! Došlo i na
kmenové radovánky, slavnost po lovu nebo srnabal – tedy tanec či
sportovní klání. Dva týdny utekly jako voda, sundali jsme pravěké
obleky, odhodili zbraně a byl čas na odjezd domů. Už teď jsme ale
všichni napjatí, co nás v Hubenově potká příští rok.
MAMUŤÁCI
|
BOMBÓNOMAMUTI
|
TODAPE MALAKUTO
|
ŠAVLOZUBÍ TYGŘI
|
Vojta V.
Anita N.
Ondra B.
Marie V.
Pavla P.
Filip N.
Jirka P.
|
Petr T.
Jirka C.
Klára S.
Linda V.
Tomáš P.
Tomáš B.
Veronika L.
|
Tomáš Ch.
Magda V.
Lada Ch.
Tomáš K.
Jakub P.
Dan V.
Petr K.
|
Kryštof M.
Adéla M.
Nikola T.
Tereza M.
Michal H.
Petr M.
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Z letopisů setkání druidských – Katlehia 2014 5.8.14
Na
začátku Samnawnu, letního období našeho roku, se uskutečnilo tradiční
setkání druidů a nových adeptů, kteří byli vybráni k tomu, aby
zasvětili svůj život druidskému učení. Pod vedením zkušených druidů
rozličných škol a generací se adepti učili rozličnému umění. Nebylo
však tomuto setkání přáno odehrát se v klidu. Náznaky přítomnosti temné
síly přicházející z Andebnosu, ne-světa, přiměly zkušené druidy k
výcviku nejen adeptů Filidských, ale také adeptů Brehonských. Jak
Brehonští, tak Filidští adepti podstoupili vlastní specializovaný
výcvik.
 Výcvik
Brehonských adeptů byl intenzivnější a
náročnější. Jako adepti na
vyšší
druidský stupeň museli prokázat, že jejich schopnosti
daleko přesahují
schopnosti ostatních. Jedné temné noci se ocitli
daleko od tábořiště a
museli najít cestu zpět. Jindy zase překonávali cestu
mezi dvěma stromy
jen po tenkém lýkovém provaze. Museli také
ukázat své kulinářské
schopnosti při zpracování živé až polomrtvé
stravy. Jen někteří dosáhli
dostatečné úrovně pro získání
lektvaru spojení.
Výcvik
Filidských adeptů byl někdy méně obtížný, ale všichni Filidští adepti
se
ho zhostili se ctí a jejich vlastnosti doznaly během
výcviku
značného vylepšení, zejména schopnost magie
a obrany proti magii. Temná
síla se během výcviku postupně projevovala.
Podezření padlo na
příslušníky kmene Bolai, kteří
přišli druidské shromáždění žádat o
pomoc v boji proti silným římským legiím.
Ukázalo se však, že členové
kmene Bolai nemají s temno silou nic společného, přesto
však byli ze
setkání pro jistotu vyhnáni.
 Původce
temné síly stále nebyl znám a jedné noci došlo k události, kterou
nezažily již generace druidů. Byl proveden temný rituál a posel
Kernunův, vládce temnot, byl vyvolán z ne-světa. Vyšlo najevo, že s
temnou silou si zahrávali Brehoni v čele s Erakem, kteří se za tímto
účelem nebáli dokonce znesvětit lektvar pravdomluvnosti připravený ze
surovin z dalekých krajů, které donesli společně všichni adepti.
Brehonům hrozilo okamžité kruté potrestání, nebýt příchodu
Vercingetorixe, který přinesl zprávy o slavném vítězství Keltů proti
Římanům díky Kernunovu poslovi. Brehoni tedy potrestáni nebyli pod
podmínkou, že budou všichni spolupracovat na zahnání Kernunova posla
zpět do Andebnosu. Jeho přítomnost v našem světě by totiž byla všem
velmi nebezpečnou. Podařilo se uskutečnit i již dávno zapomenutý rituál
vymítání temnoty a vrátit posedlé zpět do našho světa. Taková moc byla
v rukách druidů!
Společnými
silami se nakonec podařilo po náročných bojích dobýt posvátný kruh,
zbavit Kernunova posla jeho pomocníků a všech sil a vrátit ho zpět do
Andebnosu. Adepti i druidi oslavili velké vítězství a keltská říše bla
zachráněna před říší římskou. Všem adeptům se na vědomost dává, že
splnili podmínky druidského výcviku!
Druidi
a Filidové, kteří vedli výcvik adeptů – Cadwgawn, Erak, Gormal,
Mo-dhia, Kaitira, Révin, Quaesita, Tris, Tirimir, Dagda a Kejto.
Zvláště pak děkujeme za dobrou stravu během výcviku keltským kuchařským
mistrům Pavlii, Ivii a Honzii.
Poznámky ze setkání druidů v Katlehii zapsal Cadwgawn, pradruid
Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
