Ježek v kleci na Křivoklátsku
2.8.12
V
polovině června jsme se s 13-ti člennou skupinkou převážně teenagerů
sešli ve Višňové u Křivoklátu a jali se vypátrat stínadelskou záhadu
Ježka v kleci.
Po úvodní scénce Červenáčka s Mirkem Dušínem přišlo rozdělení do třech
družstev: Vontotlamy, Ježci v kleci a Rychlokvašky ze Znojma.
Po vydatné večeři – čerstvý chléb s tuňákovou a česnekovou pomazánkou,
event. máslem mazaný a loveckým salámem zdobený, jsme vyrazili na
procházku do okolí.
My vedoucí, jsme se pomalu dostávali do tajů teenagerovské mluvy.
Jedině tak jsme mohli být IN ne OUT a hlavně se neustále na nějaké
výrazivo nevyptávat.
K naší základě jsme dorazili již za šera. Kolotoč, který byl při
vycházce největším bodem zájmu, naše svěřence dokonale unavil. Všichni
usnuli okamžitě a vyspávali až do překvapující 8 hodiny ranní.
Po snídani, kdy se podávalo kakao s vánočkou, jsme lesní cestou
vyrazili na hrad Křivoklát. Začínalo být pěkné teplo. V cíli, po
zmrzlinářské přestávce, měly družstva najít v rámci celovíkendové hry,
kostelníka. U něj obdrželi zašifrovanou zprávu z Tleskačova deníku.
Po sluncem vysilující zpáteční cestě a obědě jsme vyrazili na koupačku
do Berounky. Pravda, někteří jedinci, byli překvapení jakou podobu má
koupání v přírodním toku - že voda není průzračně čistá jako v bazénu a
že ve vodě jsou kameny, ale za chvíli už všichni ve vodě řádili.
Zdatní plavci se nechali unášet malými proudy vody, kluci oslňovali
svými plaveckými styly děvčata a pohodička některých při krajích řeky
či na dece byla ukázková.
Večeři si družstva musely zasloužit – bylo třeba připravit a rozdělat
oheň. Po notné hodině konečně vzplál oheň a mohli jsme opékat buřty. Po
krmi přišla řada na prezentaci létajícího kola a co nejvtipnější
scénky. Fantazie dětí je neuvěřitelná a škoda, že jsme se s Vámi o ní
nemohli podělit. Jedním slovem: KRÁSA.
Na večerní procházku jsme vyrazili v pravý čas – zrovna jsme šli okolo
restaurace v kempu, když Češi dali Řekům na EURU gól. To byla sláva!
Opět nechyběla projížďka na kolotoči a hajdy spát.
Dopoledne družstva, na základě získaných indicií z předešlých her,
našly ježka v kleci. S hlavolamem si poradili bleskově. Celkovými
vítězi se stalo družstvo Rychlokvašky ze Znojma.
K obědu jsme připravili frankfurtskou polévku a lívance. Vřele
doporučujeme urychlovač kynutého těsta – a to sluncem vyhřáté
auto. Nic nezbylo, všechno jsme snědli. Zanedlouho už přijížděli rodiče
a my byli smutní, že víkend tak rychle utekl.
Jana Zímová
Fotogalerie
Podruhé na výpravě se Shrekem
29.5.12
V
tomto školním roce to byla poslední výprava v Železné u Berouna, kde
jsme se na konci května sešli. V červnu už nás čekají výpravy na jiném
místě. Podruhé jsme pokračovali na téma Shrek. V pátek po roztáhlém
příjezdu dětí se konečně mohlo začít. Po sérii her a večeři přišlo na
řadu rozdělení do družstev hrou. Utvořila se družstva Draconion,
Perníčci, Dráčata, Drako-oslíci a Green Dragons a mohla začít první
soutěžní hra. Po velké zahradě se vyskytovalo několik desítek
postaviček Shreka, Fion, Oslíků, draků, perníčků, kocourů v botách atd.
Družstva měla najít a zapamatovat si, kolik je v zahradě od každé z
postaviček. V závěru pátečního dne všechny čekalo kino, jak jinak, než
Shrečí.
 Představování
erbů a shrečích malůvek proběhlo sobotní dopoledne, ještě před tím, než
se celá výprava vydala na hřiště do Železné. Dětské hřiště nešlo
minout, všechny děti se pořádně vyřádily. Po nabažení se z dětských
atrakcí přišla na řadu soutěžní štafetová hra, trakaři a další herní
hříčky. Po obědovém klidu se všichni přesunuli do lesa, kde jsme
předchozí výpravy už dlouho nebyly. Každé družstvo si v lese vybudovalo
své stanoviště a mohla začít velká strategická hra. Běhalo se a
loupilo, bránilo se i padalo. Po této náročné hře přišla aktivita
klidnější, stavění shrečího příbytku.
Večer
bylo krásně a tak se hrály všelijaké hry na zahradě. Do chvíle, než se
zažehl táborák a mohlo se začít zpívat při kytaře a opékat buřtíky,
které tradičně dlabeme se spoustou zeleniny. Na závěr táboráku jsme se
ještě podívali na laserovou „show“. Na to, že děti téměř celý den
běhaly a dováděly, nevypadaly večer vůbec unaveně, ale přeci jen
nakonec spokojeně a rychle usnuly.
Nedělní den už byl o poznání kratší. Novou sílu bylo třeba načerpat odpočinkem
a spánkem a v neděli se spí vždy déle. Děti na výpravách obvykle
nebudíme – budíček je až když se většina dětí přirozeně vzbudí. Před
obědem mimo spousty dalších her, se stihla zahrát ještě jedna soutěž,
abychom mohli dopsat umístění na diplomy. V závěru výpravy se
slavnostně vyhlásily výsledky klání mezi družstvy - týmy byly velice
vyrovnané a bodování těsné. Rozdaly se drobné odměny a hledal sladký
poklad. Přes třicet dětí v tomto slunečném víkendu absolvovalo výpravu
na výbornou.
PERNÍČCI
|
DRACONION
|
GREEN DRAGONS
|
DRAKO-OSLÍCI
|
DRÁČATA
|
Míša Dv.
Klára D.
Kristýna D.
Kathlen D.
Denisa H.
Klára S.
|
Tomáš Dv.
Marian T.
Kristýna B.
Slávek R.
Prokop R.
Lenka P.
|
Tomáš B.
Marianka M.
Inka F.
Ben F.
Karolína K.
Martin Č.
Filip M.
|
Johanna L.
Adéla T.
Katka Č.
Šimon P.
Štěpán P.
Vojta O.
Vláďa O.
|
Kristýna N.
Sabina F.
Matěj N.
Lucka V.
Andrea H.
Bára V.
Míša J.
|
| 36 bodů |
32 bodů |
31 bodů |
29 bodů |
28 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Parádní velká výprava s Kukym
11.5.12
Velká byla počtem dětí, kterých se sešlo téměř čtyřicet, i vedoucích a
pomocníků se vystřídalo osm. Velká byla
počtem dní, protože byla delší
o další dva dny, do úterý, díky
volnu ve školách a svátku. Parádní
byla, protože téma Kukyho vyloženě sedlo a bylo velice
nosné. Parádní byla, protože se sešly fajn děti a výborná parta vedoucích. Je na co
vzpomínat.
 V
pátek trávíme tradičně ve velké zahradě. Nesmí chybět představení se,
nějaká ta pravidla pobytu a pak už hurá na hry. Po večeři se děti
přesunuly na hry do klubovny, aby později opět vyběhly ven na
“rozdělovací hru“. Úkolem bylo v zahradě najít svítící tyčinku své
barvy a podle té utvořit družstvo a vymyslet si název. A pak už rychle
“do kina“, na promítání filmu Kuky se vrací.
V
sobotním dopoledni proběhlo několik herních hříček
v klubovně, než se
celá výprava vydala do neznámého lesa, kde
podle všeho působil Kuky a
další lesní obyvatelé. Stejně jako
Kapitán von Hergot měl v autě mapu,
bylo úkolem družstev vytvořit svou mapu a najít
významné body v lesíku.
To se některým družstvům podařilo. Našli vajíčka,
která v příběhu
ujížděla na valníku a dokonce cestu se stopami po onom
traktoru.
Samozřejmě nechybělo stavění domečků lesním
postavičkám, stejně jako v
Kukym. Odpoledne se hráli hry na zahradě z toho jedna
velká úkolovaná. Pak ale začalo pršet, tak
se hry přesunuly do
chaty. Večer už bylo zase pěkně. Malé a velké děti byly rozdělené a
každá skupina měla svůj program. Posledním programem sobotního večera –
pokud nepočítám u dětí neoblíbenou aktivitu “voda a mýdlo proti tělu“ –
byl táborák s opékáním buřtíků a hromadou zeleniny k tomu a vyhodnocení
dne.
Hry,
hry a hry, ale i kreslení, to bylo nedělní dopoledne. Odpoledne nastala
malá střídačka, kdy pár dětí plánovaně odjelo, a malá Zuzanka přijela.
To už byl čas na velkou strategickou hru o vajíčka, která probíhala od
jednoho konce zahrady k druhému. Běhalo se, bránilo, chytalo,
kořistilo... Ani po večeři neměly děti dlouho oddych. Zahrály si pár
her venku a na závěr se rozdělily na několik skupinek podle zájmu,
kterou deskovou hru chtěly hrát.
 V
pondělí dopoledne byly potřeba mapy, které si družstva vytvořily. Někde
v lesíku lesních zvířátek rostla svačina. Tu bylo potřeba podle mapy
najít, což se všem podařilo. Po svačině proběhlo nacvičení Kukých
scének. Kdo zná Kukyho, ví, co znamená, když se zvolá “jehličí“.
Všichni se musí schovat. I my hráli “jehličí“. Ovšem schování
nestačilo, bylo třeba se schovávajícího také dotknout, aby byl vyřazen.
Po obědě a poledním klidu jsme se sbalili a vyrazili na procházku za
Železnou. Na kopci byly pěkné výhledy a děti se po cestě vyřádily.
Cestou jsme si zahráli klasické “jehličí“ a při návratu oblékali
pláštěnky. Naštěstí byly potřeba jen chvíli. Hrálo se i po večeři. Po
krátké scénce se hrála Myšičkárna – soutěž, jaké družstvo sestaví
nejvíce myšiček na základě házení kostkou.
V
úterý byl předchozí náročný program
znát. Spalo se dlouho a snídaně
byla
někdy po deváté. V den odjezdu je část programu
daný. Je třeba sbalit a
vyklidit pokoje. A kdo má hotovo, může hrát hry.
Ještě jsme stihli
poslední hodnocenou hru, za kterou získali Kukíni,
Kukýci, Rudí Kukýni,
Čertíci a Samí lamy body. Už se začali sjíždět
rodiče, když jsme ještě
vyhlašovali výsledky, rozdávali diplomy a odměny.
A pak už jen najít
poklad.
KUKÝCI
|
KUKÍNI
|
RUDÍ KUKÝNI
|
ČERTÍCI
|
SAMÝ LAMY
|
Angelika M.
Filip M.
Max V.
Katka K.
Katka M.
Bára Ž.
Matěj Ž.
|
Ivo R.
Tomáš Ch.
Katka F.
Lukáš F.
Anita N.
Tereza Š.
Honza V.
|
Marek B.
Alice V.
Honza K.
Oliver D.
Vojta D.
Honza B.
Rosťa L.
|
Kristýna N.
Katka K.
Ondra K.
Petra J.
Dominika H.
Anna P.
Adam K.
|
Tomáš B.
David P.
Petr J.
Tomáš J.
Filip N.
Gábina S.
Linda S.
Zuzka S.
|
| 46 bodů |
31 bodů |
31 bodů |
28 bodů |
27 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Den Země Rudná – víkend plný akcí
24.4.12
Cestopisné promítání
Svátek
naší planety Země, který připadá na 22.
dubna, jsme započali první akcí
páteční večer. Jiří Hruška přijel na
dnešní dobu s již archaickými
diapozitivy, aby se podělil o své zážitky z
putování po severoamerickém
kontinentě. Jak říkal, “východ USA je o historii,
střed o zemědělství a
západ o přírodě.“ Promítání s
povídáním bylo ode všeho trochu,
hlavní
část ale patřila přírodním parkům. Na
fotografiích jsme spatřily
nádherné monumentální skalnaté
útvary, gejzíry, vodopády, ale i
obrovské stromy sekvojovce a zajímavá
zvířata.
Hlavní akce
 V
sobotním odpoledni proběhla dvě divadelní vystoupení. První se
představilo divadélko V Kufru se svou africkou pohádkou O zvědavém
slůněti. Při pohádce se také zpívalo v doprovodu akordeonu a dalších
hudebních nástrojů. Slůně bylo opravdu tak zvědavé, až mu z toho
narostl chobot! Dalším divadlem, které zároveň ukončilo sobotní akci,
bylo Divadlo Elf. Rozpustilá taškařice Jezinky – bezinky byli vlastně
tři pohádky O Smolíčkovi.
Velkou
podívanou bylo sokolnické představení na
hřišti. Sokolník nejprve
seznámil diváky s historií sokolnictví a
pak se začalo létat. V akci
byly k vidění sovy – výr velký, sova
pálená nebo puštík a další
jestřábovití a sokolovití ptáci. Z
našich to byla poštolka obecná a
káně. Ovšem nejvíce zaujali svou velikostí
obrovští orlové, včetně
severoamerického orla bělohlavého. Někteří
diváci si mohli nechat tyto
dravce přistát na ruce jak v hlavním programu, tak po
programu, což byl
silný zážitek.
Během odpoledne si každý mohl vyzkoušet indiánské hry se skutečnými
indiány a dobovým vybavením, nebo pozorovat dalekohledy Venuši, Slunce
a další objekty včetně pozemských, pod taktovkou hvězdářů z České
astronomické společnosti. ZOO koutek nabízel nejen k vidění živá
zvířata. Na Den Země se přišla na chvíli podívat i koza. Nově na akci
bylo stanoviště s binokulárními mikroskopy a hádáním, na co se to
díváte. Většina dětí si nechala namalovat obličej (face painting) od
tří výtvarnic. Milovníci pěkným snímků se mohli v klidu podívat na
fotografie přírody jak dospělých, tak dětských fotografů.
Pro
děti bylo připraveno 18 soutěžních stanovišť s úkoly. Po vyplnění
soutěžní karty každý účastník dostal u brány odměny. Na sobotní Den
Země přišlo přes 500 lidí. Na akci bylo většinou sluníčko a většina
věcí se odehrála venku
– můžeme mluvit skoro o štěstí na počasí.
Déšť přišel až po skončení akce
a uklizení posledních atrakcí.
Hvězdářský večer
Na poslední chvíli bylo rozhodnuto, že hvězdářský večer bude s dalekohledem a
vyjasnilo. Po odpolední akci totiž za přeháňky odjeli hvězdáři,
nevěříce, že by večer byla jasná obloha. Tak jsme večer zůstali s
jedním dalekohledem a muselo se déle
čekat, než se každý u dalekohledu vystřídal. Účast byla nad očekávání
hojná, a kdo přišel, nelitoval. Pozorovali jsme planety. Fázi Venuše,
jak někteří poznamenali “jako Měsíc“, červený Mars a Saturn se svým
prstencem.
Poslední Den Země?
 Tato úvaha stále platí. V pozadí se totiž akce potýká se dvěma problémy.
Jednak nedostatkem dobrovolníků, kteří jsou na akci ochotni pomáhat.
Tímto bych obzvlášť rád poděkoval více jak dvaceti lidem, kteří se na
Dni Země podíleli. Hlavním problémem jsou ale finance. Všechny hlavní
atrakce a účinkující stojí každoročně téměř 30 000 Kč. Částí přispěje
město Rudná, něco málo se vybere na vstupném, ale naše dětská
organizace ročně doplácí kolem 10 000 tisíc. Příští Den Země bude tedy
záviset na tom, zdali se podaří sehnat finance.
Dubnová Shrečí výprava v Železné
18.4.12
Téměř
třicet malých i velkých dětí se sešlo na výpravě, jejíž základní
program byl hodně změněn, oproti tradičnímu schématu. Předvídači počasí
hrozili deštěm hlavně v době, kdy děláme v sobotu večer táborák.
Táborák s opékáním buřtíků jsme si tedy udělali v pátek večer. Ještě
než byl táborák zažehnut,  buřtíky a hromada zeleniny snědena, hrály se
hry na zahradě. Důležitá byla hra “rozdělovací“. Každý dostal jeden
dílek obrázku ze Shreka. Po zahradě byly čtyři kompletní obrázky, každý
dílek tak pasoval do jednoho z nich. Tímto způsobem se utvořila
družstva Šrečata, Green Dragons, Perníčky a Roztomilé kočičky.
V sobotu dopoledne se mimo jiné hrálo divadlo, scénky ze Shreka.
Proběhla také spousta dalších pohybových her a několik soutěžních
aktivit. Dopoledne jsme se ani nedostali ze zahrady. Zato po poledni
byla připravena výjimečná atrakce na místě, kam ještě naše výpravy
nezamířily. Sjezd na laně v sedáku volným pádem ze stráně, byl pro
většinu silný zážitek. Jen dvě děti jízdu vzdaly. Na lanovku se vydala
dvě družstva, další dvě družstva hrála hry, pak se role obrátily. Po
sjíždění se opět hrálo několik her, než došlo k večerní očistě a
závěrečnému promítání Shreka, které by jinak bylo páteční večer.
V neděli se chrupčilo o něco déle. Po sbalení se výprava přesunula do
klubovny, kde si všichni zahráli několik her, zvlášť velcí a malý.
Venku zbývalo sehrát ještě jednu soutěžní aktivitu. Družstva se snažila
zapamatovat co nejvíce detailů na obrázcích ze Shreka, rozmístěných po
celé zahradě. Po obědě proběhlo tradiční vyhlášení výsledků, gratulací
s diplomy a hledání pokladu. Výprava se vydařila, a deštivá předpověď
nevyšla. Tedy vyšla, ale opozdila se o jeden den, až když výprava
skončila. Naštěstí.
ROZTOMILÉ KOČIČKY
|
PERNÍČKY
|
ŠREČATA
|
GREEN DRAGONS
|
Kristýna N.
Amálie P.
Bára V.
Klára D.
Kristýna D.
Tereza P.
Joana M.
|
Ivo R.
Marek B.
Slávek R.
Prokop R.
Katka P.
Zuzka B.
Juliana B.
|
Tereza B.
Kristýna B.
Marian T.
Jonatan R.
Ondra K.
Tereza Š.
Klára S.
|
Tomáš B.
Michal B.
Honza V.
Daniel M.
Matouš M.
|
| 26.
bodů |
20.
bodů |
18.
bodů |
16.
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jak jsme poznávali Český kras
5.4.12
Poslední
březnovou sobotu se sešla desítka zájemců a návštěvu krasu, toho
Českého. Z Berouna jsme popojeli vlakem do Srbska. V Srbsku u Berounky
se nachází povodňový sloup, nejvyšší zaznamenaná povodeň je až z roku
1872. Po cestě dál jsme až do konce výpravy hráli dvě průběžné hry –
“Zoro, brouci, povodeň“ a hru “Na klíště“ s kolíčky. Klíštětem se
nakonec nikdo nestal, i když některým chybělo málo, a dokonce se
Lukášovi podařilo nezískat ani jeden trestný bod!
 Kousek
za Srbskem se nachází jeskyně vhodná pro děti, do
které se podívaly.
Některé průzkumníky jeskyně překvapili její
obyvatelé, malí pavoučci.
Kousek dál ale byly další, větší a
zajímavější jeskyně. Došli jsme pod
skály na Alkazaru, kde jsme si trochu odpočinuli, zahráli
na
schovávanou a naobědvali se. Toto místo je
ideální na další hry, ale
počasí tomu nepřálo. Po obědě se vyndaly baterky a
šlo se na průzkum.
Obrovská štola měla mnoho slepých uliček a
zákoutí. Děti spatřily i
její obyvatele – netopýry. Museli jsme se chovat
potichu a nesvítit na
ně, abychom je nerušili. Přesto jsme poznali minimálně
dva druhy
netopýrů.
Po návštěvě štoly cesta vedla podél Kačáku do Hostimi. Cestou nám ale Zbyšek
ještě ukázal jednu zajímavou jeskyni, ke které se muselo po strmé
stráni. Jeskyně je sice zavřená, ale i tak se dá do ní nahlédnout a
hlavně má velikánský vstupní portál. V jeskynním portálu jsme si dali
kvíz. Byly zde otázky, o kterých jsme si během výpravy povídali nebo je
rovnou zažili. Děti si téměř všechny pamatovaly! Dnes už vědí, co
vytváří jeskyně, jaký je rozdíl mezi jeskyní a štolou, kdo v jeskyních
žije a další zajímavosti.
Gábina Jarolímková
Fotogalerie
Výprava o Ledové královně v teple
25.3.12
Sluníčko
zapadalo tak, že jsme v pátek po příjezdu mohli hrát hry venku ve velké
zahradě. Později samozřejmě v klubovně; nějaké hry společně a deskové
hry rozděleně podle zájmu dětí. Pak přišla první soutěžní hra na
družstva. Sněžní borci, Králové zimy, Havrani zkázy a Křišťálová
zrcadla hledali kousky rámu obrazu. Každé družstvo samozřejmě své.
Všichni nakonec sestavili a slepili své “zrcadlo“. Před večerkou jsme
si chtěli promítnout animovanou pohádku – Ledová královna, kterou podle
průzkumu téměř žádné dítě neznalo, což bylo docela překvapení. Trochu
nás zradila technika, tak jsme koukali místo na velký obraz na malý na notebooku.
 Druhý den bylo třeba prázdné zrcadlo zaplnit. Všichni z každého družstva tak nakreslil do zrcadla
svůj “odraz“. Po této aktivitě přišla novinka, jakou jsme na výpravě
ještě nikdy nedělali. Maňáskové divadlo. Dva vedoucí dětem zahráli
Červenou karkulku.
Na
zahradě za slunečného počasí si děti zahrály několik her a po nalezení
banánovníku a jeho plodů se všichni vydali do Železné. Měli jsme na
farmě domluvenou prohlídku koní, jelenů a daňků. Po přesunu na hřiště
jsme nechali děti chvíli dovádět na kolotoči, prolézačkách, houpačkách
a dalších tělohybů. Když se všichni vydováděli, proběhla další soutěžní
hra (při které jsem ovšem nebyl, proto nemohu poreferovat).
Po dobrém obědě a vylízání kastrolu od krupicové kaše do dna, jsme odpoledne
šlapali do lesa a hráli cestovní hru Brouci, Zoro, povodeň a bomba. Les
byl trochu jiný než obvykle – částečně vykácený. V lese se hrálo
několik her. Například hra, při které byla nejdůležitější paměť a dobrá
domluva, nebo hra, při které byly naopak nejdůležitější rychlé nohy.
Večer zaplál tradiční táborák, opékali se buřtíky a dlabali se s
hromadou zeleniny. K táboráku patří kytara a tak se také zpívalo a
hrálo. Zatímco někteří opékali a zpívali, přijela návštěva s
astronomickým dalekohledem. Skupinky zájemců tak chodili pozorovat
Jupiter, Mars, mlhovinu v Orionu a další zajímavosti, i když oblačnost
ten večer zrovna pozorování nepřála.
 V
neděli po balení a úklidu proběhlo několik her v klubovně. Venku ale
družstva čekala poslední soutěžní hra. Nošení střípků zrcadla (kolíčků)
na čas a jejich umisťování, to vše bez použití rukou. Také jsme poprvé
v historii Železné hráli hru na “hřišti“ za potokem a zahradou - Hu tu
tu tu. Po obědě nastalo slavnostní vyhlášení výsledků, které bylo velmi
vyrovnané a těsné, předávání diplomů a hledání pokladů. To už byl závěr
programově velmi bohatého víkendu.
Na
tuto po zimně první víkendovou výpravu se sešlo téměř na třicet dětí,
což je na březen nadprůměr. Aby ne, počasí bylo celý víkend krásné a
ledové téma víkendové hry se jaksi ke slunečnému počasí nehodilo. To se
ovšem dlouho předem odhadnout nedá. Třeba před dvěma lety nám na
výpravě ve stejnou napadl sníh.
HAVRANI SKÁZY
|
SNĚŽNÍ BORCI
|
KRÁLOVÉ ZIMY
|
KŘIŠŤÁLOVÁ ZRCADLA
|
Tomáš B.
Marco M.
Laura M.
Filip N.
Anita N.
Dominik V.
|
Jakub V.
Marek B.
Eliška G.
Honza G.
Linda S.
Gábina S.
Anička P.
|
Ivo R.
Jirka P.
Anika B.
Eliška F.
Eliška K.
Nella P.
|
Aneta Š.
Štěpán V.
Daniel D.
Vojta O.
Vláďa O.
Lucka B.
Filip Š.
|
| 22.
bodů |
21.
bodů |
21.
bodů |
20.
bodů |
| 1.
místo |
2 - 3.
místo |
2 - 3.
místo |
4.
místo |
Mini jarní tábor
15.3.12
V
únoru jsme si udělali takový malý čtyřdenní jarní tábor, v tolik nám
známých Prachaticích. Za tu dobu jsme stihli zahrát mnoho her a pořádně
se vyřádit. Velmi oblíbená byla liščí nora, uměle postavená dutina v
jedné z kluboven, nebo hledání pexesa po celé klubovně, kdy se každý
horlivě hlásil, aby je mohl schovávat.
 Protože
jsme byli ubytováni ve středisku ekologické výchovy, využili jsme
jejich bohaté pomůcky a zahráli si několik přírodovědných poznávacích
aktivit. V jedné klubovně mají dokonce zvířátka; hada, osmáky, rybičky,
králíka a strašilky.
Z
venkovních aktivit stojí za zmínku
pouštění “lodiček“ na širokém
potoce
a samozřejmě neušlo pozornosti dětské hřiště. Nebo
cukrárna. Navštívili
jsme také Muzeum české loutky a cirkusu,
které patří pod Národní muzeum. Děti celé expozice velmi zaujaly. V
rámci muzea je možnost využít i malou dětskou scénu s loutkami, což
všichni samozřejmě využili a skupina kluků a skupina holek sehráli své
pojetí Červené karkulky.
Těch pár dnů za pěkného počasí bylo fajn, i přes rozčilování a pár
slziček, když se zrovna nedařila nějaká ta hra :-).
Jak jsme poznávali les
4.3.12
První
sobotu v březnu se sešla skupinka dětí v
ideálním počtu, abychom se
vydali do lesní říše. Po vstupu do lesa bylo dětem
rozdáno několik
dalekohledů a úkol, aby každý během výpravy
objevil co nejvíce
živočichů. Vydali jsme se kolem tří ještě
zamrzlých rybníků hlouběji do
lesa za občasných otázek, kdy už bude svačina. Po svačině
všichni
koukali na ptačí budku na stromě a pověděli jsme si, proč si
někteří
ptáci zadělávají vchod hlínou a
další zajímavosti. Přišel čas na
první
hru, klasickou a dětmi stále oblíbenou Cukr, káva,
limonáda… Po této
následovala další hra Na liščí
ocásky a na jiném vhodném místě v lese
přišla na řadu schovávaná.
 Po
přesunu a další svačině jsme se pustili do obhlídky liščích nor, které
jsou na tomto místě v hojném počtu už desetiletí. Bylo vidět, že
některé nory byly obývané, co jak prohlásila Alička, se pozná podle
pachu a začala jednu noru očichávat. Na řadu přišlo stavění domečků.
Kluky zaujal led z potoka a udělali ledové stavení. Po této zábavě jsme
si zahráli lesní Kimovu hru – na pamatování si přírodnin.
Dále
jsme se hodně věnovali pobytovým znamením, tedy podle čeho poznáme,
jaké zvíře na místě bylo. Většinou všichni přišli na to, že takovým
znamením pobytu zvířete je trus, peří, stopy, okusy stromů nebo zbytky
ohlodaných šišek, oříšků a dalších plodů. Skutečně se nám podařilo
několik takových pobytových znamení najít a podle knihy zvířátka určit.
Po
cestě nazpět k autobusu jsme ještě udělali několik zastávek; u dutiny
ve stromě, u lišejníků, u pařezu stromu, kdy jsme si povídali o
letokruzích (pařez měl “cca 80 let“). Velkým pozdvižením byl nález
skokana hnědého a pýchavek, protože se všem líbil oblak prachových
výtrusnic, který pýchavky po stisknutí vydávají.
Byla
to první výprava tohoto typu, kdy jsme několik poznávacích aktivit a
her nestihli, ba co víc, museli jsme rychle uhánět na autobus. A jaké
živočichy jsme to během výpravy viděli? Bažanta a spoustu dalších
ptáků, hlemýždě, žížalu, mouchu, mravence, slunéčko, skokana a pavouky.
Někdo prý napočítal 40 zvířat, ty ale ostatní neviděli :-).
Výprava do Botanické zahrady
19.2.12
Protože se v únoru u nás nic významnějšího
neudálo, vyhrabal jsem článek
z února před sedmi lety, z doby, kdy ještě tyto stránky neexistovaly.
Byla to jedna z mnoha výprav s dětmi v roce 2005.
Sníh
a led odtával pod paprsky slunce a s rachotem sjížděl ze skleníku Fata
Morgana, když jsme se k němu jedno nedělní dopoledne blížili. Stojíme
před vchodem do botanické zahrady v Troji. Slunce vystrkuje své jasné
paprsky a my oklepáváme sníh z bot.
Usedáme
v sedacím koutku a sedavě svačíme, sedavě se bavíme a pak se také
postavíme, abychom se podívali do vitríny, z čeho že se to vlastně
vyrábí čokoláda. Žádná růžová kravička, žádné mlíčko.
Děti
dostávají úkol. Nakreslit různé tvary listů. Po vstupu do skleníku je
občas fronta na blok, kam se listy zakreslují. Co vám budu vyprávět. Za
dopoledne jsme procestovali několik kontinentů. Jižní a severní
Amerika, Afrika, Asie… A těch rozmanitých květin, křovin, stromů,
kaktusů, masožravek, květů, kvítků a barev. Nádhera. Také jsme se na
chvíli stali potápěči a kochali pohledem pod hladinu jezer a mohli
pozdravit spoustu ryb.
Dva
listy bloku se zaplnily malůvkami roztodivných tvarů listů, naše
žaludky se vyprázdnily a tak po dlouhé cestě po světě přichází
odpočinek, zasloužená svačina a možná i ta čokoláda.
Cesta
domů do Rudné nám trvala jako ve skleníku projít několik kontinentů.
Ale kdo by se nechtěl podívat do světa. Je to možné. My jsme to zkusily
a stojí to určitě za to. A z čeho že se vyrábí ta čokoláda? Běžte se
podívat do botanické zahrady!
Táborové srazy (1. díl). Poprvé v Kačlehách
6.2.12
Než
se pustím do těch našich současných víkendových srazů, které budou
spíše dobrým námětem na výlet (a proto si je nechám na jaro),
poohlédneme se do naší historie a poodhalíme kousek z dění příprav
našich táborů. Tedy, spíše jsou to ty “veselé historky z natáčení.“
Letos
tomu bude již 11 rok, kdy se pravidelně koná náš první prázdninový
tábor – na tábořišti v Kačlehách. Kačlehy tomu říkáme i přesto, že tato
malebná vesnička je vzdálena 3 km od tábořiště. Poprvé jsme na
pronajatém tábořišti stanuli v květnu Léta Páně 2002. Toto je původní
interní zápis z té doby:
“Další
sraz proběhl 17. – 19.5., s účastí o jednu osobu k plusu oproti srazu
minulému. Zde šlo hlavně o obhlídku tábořiště, terénu a kam v okolí
schovat truhly s kameny a kde udělat úvodní scénku. Ještě že Komolík v
Praze na pátek koupil místenky, do nacpaného autobusu se fakt hodí. V
Jindřichově Hradci čekáme na zahrádce hotelu, občerstvujíc se, asi dvě
hodiny na autobus další. V Jindřichově Hradci nespoléhejte na to, že
autobus pojede z nástupiště, z kterého má, ačkoliv to může být všude
napsané třeba stokrát! Řiďte se podle toho, kde stojí lidi, byť by tam
stál jeden! My nejsme z toho kraje a tak jsme šli pěšky. Asi další tři
hodiny.
Noční
krajina byla pěkná a je to přímo žabí ukřičený kraj. Tam noční stopaře
také neberou. Ale nakonec jsme na tábořiště došli, byť zdrchaní více či
méně. Asi nejvíce Magda, ta už ke konci neměla sílu ani mluvit. Už 3 km
před Kačležským rybníkem se radovala, protože už slyšela šplouchat
vodu. Vůbec ji nevadilo, že ji šplouchá voda v petce na batohu. Kvůli
nočnímu pochodu jsme v sobotu dost pozdě vstávali. Místo je moc pěkné,
hned několik kroků od velikánského Kačležského rybníka, kde, dle mínění
Magdy, žijí draví sumci a létající ryby. Ale skutečnost je, že na
rybníku žijí např. potápky roháči. Rybník a jeho bezprostřední okolí,
je totiž přírodní rezervací. Kolem samé lesy, lesy střídající se s
loukami.
Odpoledne
jsme tedy vybrali čtyři místa, kam se uschovají truhly s kameny (a
nebylo to jednoduché). Při hledání míst na nás zaútočily vosy, ale
důležitější je, že jsme našli velkovýkrmnu (min. 140 lůžek), tedy pěkně
udržovaný chatkový tábor. Už se na ně těšíme. Od kolemjdoucích jsme se
nechali slyšet, že v jedné vesnici je nová otevřená hospoda s venkovní
zahrádkou a že tam grilují. Večer vyrážíme na ty grilované pochoutky.
Procházíme vesnicí křížem krážem, dolů a nahoru, ale jediné, čeho se
nám dostává, když se dozvoníme u majitelů potravin, je pivo a chemická
limonáda pro Magdu. Pak projel Family Frost, nebo jak se to jmenuje a
koupili si bednu zmrzlin. Tak skončil náš výlet za večerní pohodou. To
že jsme cestou zpět z vesnice s Komolíkem chytli slinu a vrátili se
zazvonit pro další pivo, se raději rozepisovat nebudu.
V
noci, sedíce na hrázi rybníka, pozorujíce hvězdy, družice, dravé sumce
a létající ryby, potkáváme člověka, který nám tak výborně poradil. Na
dotaz, v které vesnici že měl být ten gril, sám nevěděl. Dodejme jen,
že výlet se podařil a zpáteční courák jel ze zastávky, ze které měl jet
(to bylo tím, že u silnice jiná nebyla). V autobuse na Prahu jsem
rozdal pár letáčků na tábor a ulehl. Jezděte s námi na předtáborové
srazy!“
S
dětmi v divadle
25.1.12
 V
lednu bylo na programu další divadelní představení. S dětmi a s jedním
tatínkem a s jednou babičkou jsme se vydali do Švandova divadla v Praze
5 na Smíchově. Před začátkem představení jsme měli ještě chvíli času,
tak jsme si u divadla zahrály dvě hry. Představení se jmenovalo O
dvanácti měsíčkách. Herců bylo jako máku, ale tu hlavní roli hráli
přeci jen tři. Tedy herců, spíše začínajících herců. Účinkující byli
členové Divadelního souboru KLAP, což je nejstarší skupina Dětského
divadelního studia. Název už sám napovídá, že divadelníci byli
mládežníci.
Hlavní
děj představení se nijak neodlišoval od klasické pohádky Boženy
Němcové. Představení bylo oživené tancem a písněmi. Příběh je o matce,
která má vlastní dceru Holenu a nevlastní Marušku. Holena krásy moc
nepobrala, zato Maruška do ní rostla. Stejně tak rostla zlost matky a
Holeny. Holena pošle v zimě nevlastní sestru pro fialky, které přinese,
poté jahody, které přinese a nakonec jablka, které přinese. Díky
dvanácti měsíčkům. Jak už to v pohádkách bývá, vše šťastně dopadlo a
zlo bylo potrestáno.
Divadelní představení k svátku Tří králů
17.1.12
 V
neděli 8. ledna se v základní škole v Rudné sehrálo divadelní
představení s písněmi, abychom si i po novém roce užili trochu té
kultury. Divadelní soubor Excelsior, který jak sami členové říkají,
hraje pro radost, sehrál představení Betlémská hra Vánoční. Stejné
představení se hrálo v základní škole před čtyřmi roky, tato verze byla
ale vylepšená.
Příběh
každý jistě zná. Příběh o Josefu a Marii, kterým se v judském městečku
Betlémě narodí chlapeček, kterému dají jméno Ježíš, jak jim řekl anděl.
Skupina andělů (dnes se vyobrazuje jako kometa) dovedla tři mudrce
přesně k chlévu, kde se chudým rodičům narodila „hvězda z rodu
Jákobova, nový král Izraele“. Josefovi se opět zjevil anděl, aby mu
řekl, že mají s dítětem utéci do Egypta, protože král Herodes se chystá
zabít všechny novorozence. Brzo po tom král Herodes umírá a rodina se
vrací zpět do Izraele, do země Galilejské, města Nazareta.
Cesta do pravěku, to byl silvestrovský tábor 9.1.12
Máme
za sebou poslední tábor v roce 2011. Po svátcích vánočních jezdíme do
brány šumavské, Prachatic. Téma celotáborové hry bylo vskutku
netradiční, na námět starého filmu z 50. let, Cesta do pravěku.
 Hned
po příjezdu nebyl čas váhat, utvořily se soutěžní
týmy, jejichž úkolem
bylo obstarat zásoby potravin na cestu do pravěku.
Všechny týmy úkol
splnily na výbornou a tak mohly do pozdního večera
hrát ve dvou
společenských místnostech plných přírodnin
a zvířátek hry. Druhý den si
děti pod vedením lektorky z ekologického centra
Dřípatka udělaly
panáčka z bukvice a vlny. A také za vodními
radovánkami do krytého
bazénu se vydaly. Večer probíhali všeliké
soutěže na zručnost a důvtip.
Úkolem bylo například stavění,
určování přírodnin po hmatu,
skládání
hmyzu či hledání nerostů.
Cesta
do pravěku nás čekala třetí den. Dopoledne se všichni náležitě
nabalili, obalili, zásobovali a mohlo se vyrazit. Na cestě, před
vstupem “do pravěku“ byla první zastávka – svačinová. Pak se výprava
vnořila do lesa, do sychravé doby ledové. Hned ze začátku spatřili jsme
pravěké obydlí. Někteří také modrého
dinosaura a někteří kdo ví, co ještě. Cesta, až na pár vyjímek, všem za
neustálého dovádění na vrchol Libína uběhla poměrně rychle a my se
vrátili oproti všem předpokladům zpět do základny ještě za světla. Ještě se vrátím k
vrcholu.
Tam byla rozhledna, ze které byly vidět jen mraky a vrcholky stromů,
neb jasné počasí nás opustilo někdy po ránu a také restaurace, na které
byl nápis “Z neznámých důvodů zavřeno“.
Poslední
den roku 2011 byl ve znamení her a soutěží, které probíhali jak na
základně, tak v ulicích historického města. Děti si také vyzkoušely
uválet a tvarovat výrobky z lískového těsta. Večer se týmy vydaly na
takovou malou “stezku odvahy“. Po návratu všechny čekala slavnostní
hostina a přání některých dětí, kdy jsme si trochu povídali, než se
pustili do chlebíčků, vlastních výrobků, sušenek, ovoce, oříšků a
dalších pochutin. Zajímavostí je, že děti mají zcela opačné pořadí
hodnot co je dobré než dospělí. Po hostině jsme se  přesunuli do
klubovny, kde děti sehrály své připravené scénky, některé skutečně povedené.
Pak už zbyl jen krátký čas na karnevalový rej, ale do toho se letos
nikdo příliš nehrnul. Tak jsme to vyřešili hrou. Už byl čas se jen
obléknout a hurá na kopeček, ze kterého byl pěkný výhled na všechny
půlnoční ohňostroje. Zvládli jsme i novoroční přípitek a pak už šup do
peřin.
První
den v roce se samozřejmě dlouho vyspávalo. Také tento den
se hrály hry
venku i v klubovnách. V závěru dne jsme si udělali kino a
promítli, již
zmiňovaný film Cesta do pravěku, který naprostá
většina dětí nezná.
Mimo nezajímavého balení v den odjezdu nastalo
ještě slavnostní
vyhlášení a předání diplomů
všem malým i větším
účastníkům této
tradiční programově bohaté akce.
DINOSAUŘI
|
LOVCI
MAMUTŮ
|
MODRÝ
MĚSÍC |
Míša R.
Tereza G.
Štěpán V.
Slávek R.
Prokop R.
|
Karolína P.
Gábina S.
Linda S.
Matyáš P.
Honza P.
Dominika H.
|
Rosťa
L.
Ivo R.
Pavla P.
Nikola P.
Alice V.
Zuzana S.
|
| 25
bodů |
23
bodů |
28
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
"Naděje je stav ducha, který dává
smysl našemu životu."
Václav Havel
Došlé PFky a
přání (40x):
Pouštění lodiček po Vltavě
19.12.11
Byla
to soukromá akce, kterou si okruh přátel pořádá mnoho let. Místo se ale
postupně měnilo. Předtím to byla Kampa, nyní jsme se k této akci
přidali na Střeleckém ostrově v Praze. V uvedený sraz nikdo nikde, až
jsem začal nervóznět, jestli jsme ve správný čas na správném místě.
Nakonec se ale sešlo možná takových patnáct účastníků s všemožnými
plavidly různých velikostí, tvarů a výtvarného pojetí. Start nám ze
začátku komplikovalo bláznivé deštivé a hlavně větrné počasí, které se
naštěstí po chvíli uklidnilo.
 Kritérium
lodiček bylo jen jediné – aby lodičky byly rozložitelné, ekologické.
Sešli se lodičky papírové, občas s doplňkem dřeva. Lodičky zkušených od
těch našich nováčkovských byli znát. Já měl také jako jediný lodičku
klasickou skládanou – parníček. Některá plavidla zhasla, klesla nebo
shořela hned u ostrova, ale větší část doplula až k jezu u Novotného
lávky. Pěkná podívaná s kulisou osvíceného Smetanova nábřeží.
Po lodičkových jízdách se naše skupinka vydala na Staré město a uličkou
Ve Stínadlech přišla ke kostelu, sv. Haštala, kde se měl konat Večer
světel. Večer světel je Vontská tradice, popisovaná v Rychlých šípech.
Když jsme přišli ke kostelu, vyhlašovali se tam výsledky různých
soutěží spojených s Rychlými šípy
a nakonec se pronesla Vontská hesla.
Akce pro děti nic moc. Alespoň jsme se podívali do
tajemných večerních
uliček a pověděli si něco o Rychlých šípech a
Vontech. A co myslíte,
kde má původ název naší organizace a
oddílu Žlutý
květ?
Večerní Prahou párou s čertem a Mikulášem
6.12.11
Byla
to naše první “noční“ výprava. Vyrazili jsme na Branické vlakové
nádraží, postupně se k nám přidávali další a nakonec se sešel hojný
počet dětí, tatínků, maminka, dědeček i švagrová. Navečer, po příjezdu
na nádraží jsme si prohlédli parní lokomotivu, které se říká Šlechtična
(lokomotiva řady 475.179 z roku 1949), ale moc času jsme na ní neměli.
Naše výprava se nalodila do  historického
vagónu, číslo 12, což byl místenkový vůz. My obsadili dvě “kupé“.
Oproti předpokladům, že se ve vagónu budou tlačit lidé, měly děti
prostoru dostatek. Nikdo na stojáka tam nebyl a my měli část vagónu jen
pro sebe. Přišel pan průvodčí, a když viděl tu hromádku jízdenek a
místenek, půjčil dětem kleštičky a každý si jízdenku procvakl sám.
Šlechtična
zabrala a celá historická souprava se dala do pohybu vstříc Pražskému
Semmeringu po vysokánských obloukových viaduktech na okraji Prokopského
údolí, na Žvahov a vzhůru po úbočí Dívčích hradů s výhledem na panorama
Prahy dole pod tratí, na které nám pan průvodčí ve vagónu zhasl. A dál
přes Jinonice a Cibulku do Zličína. A pak zpět. Vlak to byl dlouhý a
cesta do kopce, proto parní Šlechtičně na druhém konci musela pomáhat
novější mašina, které se říkalo Karkulka. Cesta pro děti to byla
poměrně dlouhá, obzvlášť když měl vlak několikrát přestávku. Proto bylo
v naší části vlaku živo.
 Cestou
jsme si pověděli a ukázali jednoduché schéma, jak
vlastně taková parní
lokomotiva pracuje, co ji pohání. Na řadu přišly
také slovní hry,
návštěva bufetového vozu a občasný
zájem o pohled z oken. Velkým
očekáváním byl ale příchod čerta s
Mikulášem. Čert s Mikulášem byli
neustále vyhlíženi za veselého
dovádění dětí. Nejklidnější
chvíle ve
vlaku nastala, když první přišel čert. V našem
oddělení najednou
všichni vzorně a mlčky seděli. Došlo na zpěv i
básničky a Mikuláš s
andělem všem rozdali perníky.
Po
sedmé hodině večerní souprava přijela zpět na Branické nádraží. Na
závěr pořadatelé spustili velký ohňostroj, což bylo dle vyjádření
některých dětí to nejlepší z celé akce. Nám už zbývala jen cesta domů,
ale ještě v metru jsme si zahráli tichou poštu.
Víte, jak pracuje parní stroj, tedy parní lokomotiva?
Milovat navzdory (2. závěrečná
část)
29.11.11
Jedna
taková položka ve statistice se jmenuje “Emma“. Když šla ráno do školy,
odcházela, aniž dala tátovi pusu. Bylo jí teprve šest a vůbec nemohla
vědět, že včerejší polibek byl poslední. Klidně může být jedním z
padesáti procent takových dětí, které během dvou let už nikdy neuvidí
svého otce. Chceme-li milovat proti všem předpokladům, musíme brát v
úvahu ty, jež jsme slíbili milovat. Když otec vyšel ze dveří, už ho prý
nikdy nespatřila.
Jestli chcete, pojďte teď se mnou do parku poblíž vašeho domu.
Podívejte se na cestu a uvidíte mladou rodinku. Otec s matkou drží s
matkou za ruce batole a učí jej prvním krůčkům. Občas ho v podstatě
podpírají, ale vůbec jim to nevadí: jejich dítě začíná chodit.
Představte si prosím, že bychom mohli tu rodinku vyrušit a že by dítě s
námi umělo mluvit jako dospělý. Pohlédne na vás a řekne: “Ze všech sil
se snažím naučit chodit v tomto světě, do něhož jste mě přivedli. Co mi
slíbíte, když se mi to podaří?“
Co odpovíme? Nemůžeme mu slíbit práci –
jedna vláda za druhou toho není
schopna. Nemůžeme mu slíbit mír –
žádné dítě v žádné generaci si
jím
nemohlo být jisto. Samozřejmě mu nemůžeme ani slíbit, že
bude vždycky v
bezpečí; v podstatě mu nemůžeme slíbit ani to, že bude
moci dojít ze
školy domů, aniž by mu hrozilo nebezpečí.
Dokážu si představit, jak to dítě k nám vzhlédne a řekne: “Namáhám se,
abych se naučilo vejít do tohoto světa. Co mi můžete slíbit? Můžete mi
slíbit, že vy, kteří jste mne na tento svět přivedli, mě tím vším
provedete – spolu?“ A my odpovídáme: “Ne, to ti nemůžeme slíbit, ale
můžeme ti slíbit, že než ti bude šest, budeš mít počítač, a než ti bude
deset, budeš mít u sebe v pokoji televizi. Dáme ti stereopřehrávač, CD
a DVD…“ A potom skloníme hlavu, protože mu toho ve skutečnosti můžeme
slíbit velice málo.
Stává se, že slyšíme o manželské dvojici, která ve vztahu prožívá
problémy, a někdo poznamená: „Zůstávají spolu kvůli dětem.“ Nejsem tak
naivní, abych věřil tomu, že je to vždycky ten správný směr, ale řeknu
vám, že si myslím, že je to dobrý důvod. A znám bezpočet manželů, kteří
se právě pro toto rozhodli a v průběhu času znovu k sobě našli lásku.
Často je velice těžké milovat proti všem předpokladům. Téměř v každém
manželství nastane období, kdy se nevěra zdá velmi přitažlivá.
Představujeme si ji a sníme o vzrušení a pocitu svobody, které nám
přinese. Udělali bychom dobře, kdybychom se upamatovali na slova, jež
vyřkl George Bernard Shaw: “V životě existují dvě velké tragédie.
Jednou z nich je, když se nesplní touha našeho srdce, a druhou, když se
touha našeho srdce splní.“
Z knihy Roba Parsonse “Milovat proti všem
předpokladům”.
Vydalo nakladatelství
Návrat domů.
Milovat navzdory (1. část)
23.11.11
Před
časem jsem byl požádán, abych se sešel s mužem, kterého jsem od ško-
lních let neviděl. Slyšel, že se teď snažím pomáhat trpícím rodinám, a
vyjádřil, že se se mnou nutně potřebuje setkat.
Když
ke mne přišel vstupní halou hotelu, donutil se k úsměvu, ale brzy se
sebe vychrlil svoji hlubokou tragédii. Byl ženatý teprve něco přes
dvanáct let a "měl báječnou ženu a dvě fantastické děti - jednomu bylo
osm, druhému dvanáct let". Vyprávěl mi, že se jim všem vedlo dobře,
dokud ho jeho zaměstnavatelé nepožádali, aby přijal dočasný úkol, který
znamenal, že bude přes týden zůstávat mimo domov. Netrvalo dlouho a
začal se cítit přitahován k mladší ženě, která pracovala ve stejné
kanceláři. O několik měsíců později spolu navázali milostný poměr.
Nějaký
čas to před manželkou a rodinou tajil a jezdil na víkendy domů, aby se
s nimi viděl; pak ale jednoho dne jeho žena zjistila, co se děje a on
si musel vybrat. Rozhodl se, že opustí svou ženu a rodinu a nastěhuje
se ke své milence. Týden před naším setkáním se ta žena rozhodla, že už
s ním nechce zůstat, a odešla od něj. Plakal přede mnou a říkal: "Robe,
ztratil jsem všechno, čeho jsem si kdy cenil, a přesto nemohu přestat
na tu druhou ženu myslet".
Přede
mnou seděl muž, který toho tolik měl, a přesto to všechno kvůli
"několika měsícům zábavy", jak to nazval, odepsal. Zajímalo by mě, zda
s tím mužem cítíte. Já ano. Dokážu pochopit, co se tomu muži stalo;
všichni jsme zranitelní. Je to tak, ale mé skutečné soucítění patří
manželce a dětem. Podle jeho vlastních slov byla jeho žena
"fantastickou manželkou a matkou". A hořkost, jež nyní prýští z dopisů,
které ten muž dostává od jejího právníka, je jediné, čím ta žena může
bránit svoji osobnost sraženou na kolena.
Toto
je druhá strana mince manželské nevěry, jež se ve filmech příliš
neukazuje; nevěra v nich bývá spíše idealizována. Ve skutečných
příbězích figurují muži a ženy, kteří už nechtějí žít, protože vidí, že
přišli o samotnou podstatu svého života.
Ano,
skutečně s tou ženou cítím a cítím, také s jejími dětmi. I ony
mají svá práva. Ve společnosti, v níž žijeme, mohou mnohé okolnosti
odepřít dítěti matku nebo otce a vím, že mnozí osamělí rodiče si
počínají fantasticky. Ale vím také, že děti z tohoto manželství
nemusely být o svá práva oloupeny. Tito manželé se svým dětem věnovali
dvanáct let. Když byly maličké, v noci vstávali a utěšovali je,
vyprovodili je v první den školy, obvazovali odřená kolena, a když
začaly dospívat, museli být nablízku, aby obvazovali zraněná srdce.
Dvanáct let to všechno dělali a měli v tom a měli v tom pokračovat
ještě dalších dvanáct let a pak dále. Ale těmi "několika měsíci zábavy"
to všechno vzalo za své. Cena, kterou si nevěra vyžádala od tohoto
muže, byla nesmírně vysoká, ale přitom nezůstalo: platit musely také
manželka a děti.
Není
v módě hovořit o "ceně" manželské nevěry. Současným trendem je mluvit o
"osobní svobodě", zdůrazňovat, že nadevše máme právo být šťastní.
Nevěřím, že máme takové právo bez ohledu na cenu, kterou to stojí druhé
lidi. Denně vidím příliš mnoho osobní bolesti, než abych to bral na
lehkou váhu. Nejsou to jednoduché záležitosti, ale nikdo z nás nemůže
přežít krásný vztah včetně manželství, pokud myslíme v první řadě na
to, co je dobré pro nás. Každý den v roce je dalších čtyři sta dětí
postiženo rozpadem manželství svých rodičů. Nejedná se jen o statistiky
– jsou to lidé se jménem.
Z knihy Roba Parsonse “Milovat proti všem předpokladům”.
Vydalo nakladatelství Návrat domů.
Výprava do Mořského světa
9.11.11
První
listopadovou sobotu jsme si udělali výpravu za poznáváním mořských
živočichů. To je možné v pražském Mořském světě. Ještě než se skupina
deseti dětí přesunula na výstaviště v Holešovicích, užila si jízdu
autobusem, metrem a tramvají, což byl zážitek, na který se někteří
těšili :-).
 Prohlídku
akvárií na ploše 1 000 m2 jsme začali v
prvním patře. Cestou ale děti
zaujala plazmová koule, kterou každý musel
vyzkoušet. V horní části
mořského světa jsme si prošli korálovou jeskyni,
kde je umístěno deset
akvárií. Zde děti zaujal například mořský
koník nebo kajman. Po
prohlídce korálové jeskyně jsme pokračovali v
přízemí, kdy se hned v
prvním akváriu proháněli krásné
černo-bílé murény. Vypadají jako
mořští
hadi, ale ve skutečnosti se jedná o ryby. Cestou kolem spousty
ryb jsme
došli do zatím k největší nádrži o
objemu 100 tisíc litrů mořské vody,
ve které se proháněl například žralok
bělocípý a žralok černocípý. V
jiných nádržích byly i prapodivní
živočichové, mezi které patří
ostrorep, jehož schránku máme i v klubovně. Mimo
mořských ryb všelikých
barev, tvarů a velikostí – například vrubozubců,
piraní, rejnoků nebo
arowan, jsme viděli také několik druhů želv nebo tolik
zajímavé murény
ve velké nádrži s obsahem 50 tisíc litrů vody,
které se proháněli kolem
modelu historické lodi Bounty.
Interiér
Mořského světa je také velmi zajímavý. U stropu je maketa rejnoka manty
atlantské, největšího rejnoka světa o rozpětí 8 metrů. Pěkná je také
věrná kopie majáku z mysu Hatteras v Severní Karolíně v USA, který byl
postaven v roce 1870. Co určitě zaujme, to jsou nástěnné malby. Jedná
se o největší ruční nástěnnou malbou v Evropě, která má rozměry 2700
m2.
 Velkou
atrakcí pro děti byla podlahová projekce. Na podlahu jsou promítány
mořské scény a každý, kdo do prostoru vstoupí, ovlivní promítanou
scénu. Děti tak honily hejno ryb, které jim ale hbitě unikalo. Po
vyřádění se honěním rybek, se děti dožadovaly nákupu suvenýrů. Svačinu
si každý dal v pohodlném křesle u stolu, u kterého si někteří také
zkusili něco z mořského světa nakreslit. Papíry a pastelky jsou v
Mořském světě
k dispozici.
Expozice
Mořského světa vznikali díky nadšeneckému úsilí a celý projekt stál
desítky miliónů korun a také provoz stojí nemalé prostředky. Proto se
možná může vstupné zdát někomu drahé, ale to by byla škoda. Málo kde se
totiž můžete pokochat tak nádherným mořským světem se stovkami ryb a
dalších živočichů. Na některé živočichy plující v korálech by se dalo
koukat desítky minut.
www.morskysvet.cz
Fotogalerie
Podzimní tábor – poklad Černé Studnice
1.11.11
 Podzimní
prázdniny proběhly na novém místě, v chatě v kopcovité horské oblasti u
Tanvaldu, nedaleko Jizerských hor se zvláštním názvem Zásada – Zbytky.
Tábor začal ve středu večer. Hrálo se několik her a nakonec došlo na
úvod celotáborové hry. Do klubovny nás přišel navštívit stařec Black,
který vyprávěl příběh o učni jménem Podzimek, kterého si chtěl rod
Studnice, který vlastnil panství, ve kterém jsme pobývali, učiniti
dědicem. Ovšem Podzimek brzy pocítil chuť moci a stal se z něj hamižný
člověk, který se chtěl zmocnit pokladu rodu Studnice. Když už byl pán
rodu Studnice stár, prozradil svému sluhovi Blackovi, kam ukryl své
bohatství před zlým a hamižným Podzimkem. Sluha Black měl v kraji
nalézti lidi, kteří by si poklad zasloužili.
 Druhý
den se Jednorožci, Činčely a Hledači pokladů vrhli do hraní a
soutěžení. Dopoledne se v soutěži například cvičila mysl, síla,
postřeh, čich a hmat. Den to byl věnovaný hrám, běhalo se po lese,
vyrábělo se a malovalo a hrály v klubovně nejen zábavné hry. I další
den bylo třeba popojít o kus dál v celotáborové hře, za pomoci sluhy
Blacka. Proběhla tak spousta štafetových soutěží na louce a v lese. Běh
se zavázanými nohami, klokaní skoky, cesta poslepu s navigací druhého,
běh pozpátku, přenášení družstva a další.
 Odpoledne
jsme byli blíže prozkoumat panství Studnice. Cesta nás zavedla na
vrchol Černé studnice, kde děti velmi zaujala kamenná vyhlídka, kterou
prozkoumaly ze všech stran. Ani si v mlze nevšimly, že kousek dál stojí
rozhledna. Ale byla zavřená. To ani nevadilo, stejně by bylo jedno,
odkud by se koukalo do mlhy.
V
sobotu už děti vstávaly po deváté hodině. Dopoledne družstva čekalo
další soutěžní klání. Také konečně vysvitlo slunko. Asi na 10 minut. V
lese se chodilo po slepu podél lana, přenášela vajíčka nebo házelo na
cíl a dálku. Odpoledne se tábor vydal opět prozkoumat okolí, tentokrát
opačným směrem, než den předešlý. Několik dětí si pochvalovalo
zajímavou horskou přírodu v sychravém podzimu.
Stejně, jako každý den, přišel sluha Black, aby děti provedl závěrečnou večerní
etapou. U svítícího stromu přemohly hamižného Podzimka a získaly tak
zachráněný poklad. Večer to byl dlouhý, ukončený slavnostním vyhlášením
výsledků táborového klání a rozdáním diplomů.
JEDNOROŽCI
|
HLEDAČI POKLADŮ
|
ČINČELY
|
Kristýna N.
Karel Č.
Adéla C.
Klára D.
Kristýna D.
Kathlen D.
David G.
|
Ivo R.
Marie A.
Anna A.
Slávek R.
Prokop R.
Vojta V.
Nikola S.
|
Tomáš B.
Vendula P.
Amálka V.
Petra J.
Bára V.
Sára G.
František P.
|
| 39 bodů |
36 bodů |
28 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Výprava s veselými nožkami
20.10.11
 Netradiční
téma víkendové hry se k studenému říjnu hodilo. Po pátečním příjezdu
jsme venku při hrách dlouho nepobyli, přeci jen tma byla už brzo.
Klubovna ale také dobře posloužila, v té si děti zahrály několik her.
Po večeři se utvořila tři družstva; Šťastní tučňáci, Ledňáci tučňáci a
Oslové (jako tučňák oslí). A mohlo se začít soutěžit. První soutěžní
hrou bylo štafetové hledání figurek po chatě. Úspěch měla také zábavná
hra, při které bylo třeba dostat na polovinu soupeře co nejvíce míčků,
v našem případě jich bylo na dvě stovky. Před večerkou jsme se podívali
na animovaný film o tučňácích, na jehož téma probíhaly celou výpravu
hry – Happy Feet, tedy veselé nožky.
Tučňáci
ve filmu byli chytří, stejně tak si děti vyzkoušely svůj
um a znalosti
v sobotním dopoledni při luštění kvízů a
doplňovaček. Animovaní tučňáci
byli také velice muzikální. Proto
další aktivitou bylo hádání
ukázek
hudby a mluveného slova z večerníčků. Dostalo se
také na výtvarnou
aktivitu, při které si každý z papíru vystřihl
díly tučňáka, sestavil a
slepil. 
Venku
bylo krásně a byl čas vyrazit na zahradu. Náš stále plodící banánovník,
který se navíc každou výpravu stěhuje do jiných zákoutí zahrady, i nyní
uzrál, aby si děti mohly najít svačinu. Po svačině se hrálo několik
herních hříček, oblíbené bylo probíhání pod točícím se lanem
(švihadlo). Byl také čas na soutěžní hry. Úkolem družstev bylo posbírat
co nejvíce tučňáččích vajíček, která navíc ukrývala lístky s body.
Odpoledne
jsme se vydali do Železné, podívat se na farmu na koně, jeleny a daňky.
Děti mohly zvířata krmit suchým chlebem a paní průvodkyně mezitím
ochotně odpovídala na všechny naše dotazy. V krásném a teplém slunném
odpoledni se výprava přesunula na dětské hřiště. Po vyřádění dětí na
hřišti nastala další soutěž, ve které jsme využili prolézačky hřiště.
 Další
hry se už hrály na zahradě u chaty. Mezi oblíbené
hry patří třeba Laser
nebo Počítací schovávaná, která je
odlišná od schovávané klasické.
Posledním programem sobotního dne byl večerní
táborák s opékáním
buřtíků. Než ale proběhl táborák, hrálo se
několik her v chatě. Menší
počet účastníků než je obvyklé, umožňovalo
hrát hry, které by ve velkém
počtu nešly. Proto jsme si zahráli třeba napínavou
hru, Hoď 6 a jez. Na
víkendové téma veselých nožek proběhlo
poznávání vedoucích podle jejich
nohou a rukou. Děti také skládaly obrázek
tučňáka z filmu, každé
družstvo jiného.
Po tradičním nedělním balení jsme si dali partii ve stolních hrách. Každý si
vybral skupinku podle hry, která mu vyhovovala. I v neděli bylo
slunečno, a bylo by hřích zůstávat v chatě. Venku si družstva dala
poslední soutěžní hru před uzavřením bodování. Po obědě už děti čekalo
jen vyhlášení výsledků, gratulace s diplomy a první odměna. Tu druhou
odměnu – poklad, si musela družstva v zahradě najít.
Jak
jsem psal na začátku. Téma se k studenému říjnu sice hodilo, ale počasí
jako by se s teplem přes den nechtělo rozloučit. Letošní poslední
víkendová výprava byla moc fajn a my se v Železné sejdeme zase až na
jaře.
ŠŤASTNÍ TUČŇÁCI
|
OSLOVÉ
|
LEDŇÁCI TUČŇÁCI
|
Aneta D.
Julie R.
František P.
Jakub P.
Filip N.
Šimon Ř.
|
Tomáš B.
Marek B.
Vladimír O.
Eliška V.
Anna P.
|
Adam R.
Ivo R.
Honza Š.
Lucka B.
Anita N.
Tereza Š.
|
| 26 bodů |
24 bodů |
13 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Drakyáda a turnaj v Dominionu
10.10.11
Už po šesté se sešli příznivci létajících draků. Na první termín drakyády bylo
krásně teplo a bezvětří, vypadalo to spíše
na slunění se u vody,
než na podzimní létání na poli.
Druhý náhradní termín byl ale také
nahnutý. Sice foukalo, ale k tomu občas také
pršelo. Na uvedenou hodinu
přišly jen dvě rodiny, tak jsem si říkal, že alespoň
někdo. Později se
ale draci a jejich kormidelníci začali scházet. Vzhledem
k deštivému
počasí přišlo průběžně překvapivě dost lidí se
všemi možnými druhy
draků.
 Nakonec
se do vzduchu sneslo nějakých 15 draků za přítomnosti asi 30 účastníků.
Pravda, někteří své létavce více opravovali a štelovali, než létali,
naopak některým stačilo vzlétnout jednou a létali by dodnes. Ovšem
většina zápasila s drakařským uměním – jak vzlétnout a draka udržet ve
vzduchu. Někteří draci byli neposlušní a zamířili si to do větví
stromů. Počasí bylo bláznivé, občas deštíky, jednou na čas dokonce
vysvitlo Slunko. Každý dětský účastník si za účast odnesl nějakou
odměnu.
Vždy
první neděli v měsíci se v Rudné konají stolní hry. První říjnovou
prosluněnou neděli, jsme navíc hostili poslední letošní turnaj, ve hře
Dominion. Jedná se o karetní hru, ale ne jako takové hry ve stylu Prší,
Žolíky apod. Karetní hry mají mnohem širší uplatnění. Tuto hru mohou
hrát a hrají všichni bez rozdílu věku, děti i dospělí. Na turnaji
se sešli přespolní hráči i několik místních. Proběhli čtyři kola
turnaje, v jehož závěru výherci získaly ceny v podobě her a první místo
bylo navíc oceněno poukázkou na 500 Kč na nákup v obchodě s
hrami.
Opět v Moravském podzemí
4.10.11
Po
čtyřleté pauze jsem v září zajel do Moravského krasu, na jeskyňářský
víkend, který si parta kamarádů pořádá vždy na podzim a na jaře.
Jeskyňářská chatka v lesích nedaleko Macochy poskytuje spíše jen místo
na věci, než aby v ní člověk pobyl. V pátek se všichni schází v hospodě
U Němců, ale majitelé měli dovolenou a tak bylo zavřeno. Tož to ani
nevadilo. Udělali jsme si táborák, někteří opekli večeři, poklábosili a
hurá do spacáků do lesního ticha.
 Pokud
se jezdí k nějakým organizacím pracujícím v přírodě, obvykle se to dělá
tak, že zapůjčení chatky a starání se o hosty je odměnou za nějakou
brigádu. Tentokrát jsme vozili hlínu a kameny ze závrtu, který se
kopal. Závrt je propadlina do země v krasové oblasti, kde se v tomto
našem případě očekává propojení s podzemními prostory. S prací jsme
skončili až odpoledne.
Než jsme se přemístili a „přebalili“, do první jeskyně jsme se dostali
až za soumraku. Po odemčení vchodu jsme museli sestoupit bývalým
závrtem po dlouhém ocelovém žebříku ve skruži do jeskyně. Tak vypadají
vchody snad do většiny místních veřejnosti nepřístupných jeskyní. Této
jeskyni dali jeskyňáři název Hedvábná. Nemá kdovíjakou krápníkovou
výzdobu. Je poměrně dlouhá, se střídajícími se chodbičkami, prostornými
dómy a sestupy po žebřících. Některé žebříky v těchto jeskyních
představují výzvu pro odvahu a fyzičku. Lézt ve vlhku a velkém
prostoru, ve kterém se houpe několik desítek metrů dlouhý úzký žebřík…
no nebylo mi do zpěvu. Když pak takových žebříků slezete a pak následně
zase vylezete v jedné jeskyni několik, mohu jasně říci, že víkend si mé
tělo ještě po neděli pamatovalo.
V sobotu jsme další jeskyni neudělali. Po návratu k chatce už bychom totiž
nikoho do podzemí nedostali. Kolem táboráku seděla spousta lidí, u
chatky stál sud… Jeden člen jeskyňářské skupiny slavil narození dcery.
A tak se jedno, pilo, zpívalo při kytarách a harmonice foukací i
tahací.
Nedělní program byl poměrně neobvyklý, protože se nešlo do veřejnosti
nepřístupných jeskyní, ale na návštěvnický okruh Punkevních jeskyní. My
měli ale dvě výhody. Ušetřili jsme za vstup a hlavně jsme se tam
dostali. Možná to zní nezvykle, ale do Punkevních jeskyní bývá neustále
vyprodáno a to také bylo i tu naší neděli. Ovšem, kdo tam někdy byl,
není se čemu divit.
 Návštěvu
Punkevních jeskyní by prostě nikdo neměl vynechat. Nádherná krasová
výzdoba, velké dómy, jezírka, mohutná propast Macocha, podzemní řeka
Punkva i příjemná slečna průvodkyně, která nám zakázala sahat na
krápníky i na ní. Druhá část prohlídky pokračovala na lodičkách ve vodě
s jednou suchozemskou návštěvou dalšího dómu. Při plavbě bylo nutno se
občas vyhýbat nízkým stěnám. Nádherně osvětlené byly i prostory pod
vodou, kdy byl třeba pěkně vidět podvodní útes v řece Punkvě, po které
jsme pluli. Návštěva těchto prostor by vydala na samostatný článek.
Po této úchvatné podzemní produkci jsme si udělali ještě malý průzkum
okolí, vlezli do malého přítoku Punkvy, svezli se lanovkou na kopec k
Macoše, sešli ke střední vyhlídce a pak už jen tradá v nedělním horku
domů.
První výprava po prázdninách – Příběh hraček 22.9.11
Třicet
dětí se sešlo na první víkendové
výpravě v září s tématem jim tolik
známým – Toy Story, tedy Příběh hraček.
Přijíždění rodičů s dětmi bylo
v pátek opravdu zdlouhavé a protáhlo se na
nějaké dvě hodiny. Než
všichni přijeli, dali jsme si několik her na zahradě.
Stmívalo se
poměrně brzo, proto se celá sešlost přemístila do
klubovny, kde se
pokračovalo v hraní. Došlo na rozdělení do
družstev. Družstva si dala
názvy, jejichž námětem jim byl zmíněný
film: Dixosauři, Dinosauři,
Rexíci a Kovbojové. Páteční den jsme
ukončili kulturně – promítáním
animovaného filmu, jak jinak Příběhem hraček.
 Protože
nám ochořelo několik vedoucích, byly sobotní
programové bloky jinak,
než je obvyklé, což ničemu nevadilo. Jak se říká,
změna je život.
Sobotní ráno děti strávily u
malování a hádání obsahů
svých výtvorů.
Pak se konala štafetová hra po chatě, při které se
hledaly obrázky
pexesa, nejlépe dvojic. Dopoledne proběhlo při hrách a
soutěžích na
zahradě. Děti například stavěly věž nebo sehrály turnaj
mezi družstvy
ve hře „Chyť míč.“ Odpoledne celá
výprava strávila na hřišti a louce v
Železné. Družstva si zahrála velkou hru na „lov
brouků“, při které se
běhalo, hledalo a lovilo.
Večer
proběhla aktivita „Říše hraček“. Každé družstvo dostalo spoustu
postaviček a věcí a všichni tak tvořili říši hraček. Po této hře
přijela dospělácká posila. Slunce už se schovávalo za kopečky, když se
hrála štafeta s barevnými míčky a pak se ještě stihly udělat zájmové
skupinky na stolní hry. Poslední bodem sobotního večera, pokud
nepočítáme neoblíbenou očistu a večerku, byl táborák s buřtíky a
spoustou zeleniny.
Po
nedělních ranních nezbytnostech, jakými jsou například balení a úklid,
jsme do soutěžního klání zahráli dvě bodované hry, jak na zahradě, tak
v klubovně, kam nás zahnal předpovězený déšť. Na závěr děti čekalo
slavnostní vyhodnocení, rozdání diplomů a nějaké drobné odměny i trochu
toho sladkého. Ten skutečný slejvák přišel akorát na konec výpravy, ve
chvíli, kdy si rodiče přijížděli pro děti. Jinak jsme měli celou
výpravu krásně a teplo.
REXÍCI
|
DINOSAUŘI
|
KOVBOJOVÉ
|
DIXOSAUŘI
|
Tomáš D.
Ivo R.
Lukáš M.
Nikola M.
Slávek R.
Prokop R.
Anita N.
Honza K.
|
Kristýna N.
Katka K.
Adam K.
Štěpán V.
Alice V.
Zuzka S.
Filip N.
|
Rozára K.
Jana U.
Daniel U.
Míša D.
Martin Č.
Klára D.
Kristýna D.
Kathlen D.
|
Tomáš B.
Marek B.
Vláďa O.
Vojta O.
Denisa H.
Jony R.
Elin M.
|
| 30 bodů |
30 bodů |
25 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Astronomicko-kosmonautický tábor pro začátečníky se povedl
20.9.11
Jsou
různé dětské tábory. Ty klasické s celotáborovou hrou nebo zaměřené
třeba na nějaký sport. Téměř dvacítka dětí od desíti let se účastnila
tábora zaměřeného na osvojení si základů astronomie a kosmonautiky. A
Říčky v Orlických horách s tmavou noční oblohou na konci prázdnin je
výborné místo pro takový tábor.
 Na
začátku tábora se děti učily orientovat na noční obloze. První večer
bylo zataženo, proto jsme využili programu Stellarium, následující
večery již oblohu živě. V kosmonautice jsme zmínili první raketové
průkopníky, podrobněji se pak věnovali začátkům a následujícím krokům v
dobývání vesmíru.
Omladinu bylo třeba seznámit také s technikou. Jak fungují dalekohledy
a jak se s nimi zachází. Pak už nic nebránilo tomu pozorovat sluneční
skvrny. Nejen pozorovat, ale také zakreslovat sluneční skvrny do svých
deníčků, zápisníčků, bloků. O pár dní později jsme Slunce pozorovali a
zakreslovali znovu. Naším cílem bylo, aby děti samy přišly na to, že se
sluneční skvrny mění a Slunce rotuje, což se také podařilo.
 Proběhlo
několik večerních pozorování za účelem osvojit si nejen základní
souhvězdní. Děti poznaly, že je dobré se na pozorování připravit, co je
světelné znečištění (což nebyl problém ukázat), na obloze různé
souřadnice, že objekty na obloze mají různou zdánlivou jasnost i
zdánlivé vzdálenosti mezi sebou. Mnoho těchto věcí jsme pak zkoušeli
uplatnit prakticky. Samozřejmostí bylo pozorování dalekohledy. V závěru
tábora byla pozorovací noc, kdy část dětí vydržela pozorovat ještě přes
půlnoc, než ulehla do svých spacáků na louce.
Z astronomie se dále během tábora děti dozvěděly také základy o
kometách a dalších tělesech sluneční soustavy včetně naší mateřské
hvězdy, o hvězdách, exoplanetách, galaxiích a opomíjeném tématu -
struktuře vesmíru. Zajímavé bylo sledovat, jak se tvoří krátery v
modelu měsíčního povrchu z mouky. Důležité je také nesměrování dětí a
podpora jejich zájmů, které se dají uplatnit v kroužcích, v České
astronomické společnosti či povídáním si přes internet. Proto jsme se
věnovali i tomuto tématu a tím, čím mohou být astroamatéři oboru stále
prospěšní.
 Z
kosmonautiky děti poznaly celý vývoj nastartovaný zpočátku dobyvačnými
cíli. Překvapením pro děti bylo zjištění, jak vlastně vzniká stav
beztíže. Povídali jsme si o kosmonautech, mezinárodní kosmické stanici,
kosmickém smetí, jaké jsou základní raketové motory a jak vlastně
pracují i jaké jsou rozdíly mezi družicí a sondou. Děti si také zkusily
udělat „přistávací modul“ ve kterém bylo vejce, které se nesmělo v
modulu při pádu na zem ze dvou metrů rozbít. Jeden účastník tábora také
povídal a promítal o svých zážitcích v účastni Expedice Mars.
Jedno odpoledne proběhly starty raket raketomodelářského klubu Letovice
(RMK Letovice). Ovšem představení narušila delegace. Delegace
čtyřnohých, bučících. Celé stádo krav se také přišlo podívat a byly tak
zvědavé, že nehodlaly odejít. Proto jsme kvůli bezpečnosti dětí raději
představení předčasně ukončili.
 K programovým blokům, jak astronomickým, tak kosmonautickým, jsme
používali obrazový a filmový materiál a promítali si rovněž snímky ve
3D. Děti se mohly dobrovolně pochlubit svými pracovními sešity, kam si
zapisovaly a zakreslovaly své poznatky. Obsah i formu těchto sešitů
jsme zhodnotili a každý si odnesl brožuru o kosmonautice nebo nějakou
pozornost, kterou jsem pro děti získal v Kennedy Space Center na
Floridě.
Astronomicko-kosmonautický tábor není a ani nemůže být jen o poznávání a
vzdělávání. Aktivity je třeba střídat, program musí být pestrý a
prokládaný hrami a jinými aktivitami. Proto nechyběl táborák s buřtíky,
celodenní výlet na vojenskou pevnost Hanička, spousta her a především
papírová kosmonautická modelařina, na kterou byl čas v odpoledním
klidu. To vše bylo završeno závěrečným rozdáním diplomů a věcných i
sladkých odměn. Chybělo jen jedno. Na astronomicko-kosmonautickém
táboře, kde ve velké míře programové bloky a večerku určuje počasí,
chybí rozcvičky.
Souběžně s naším táborem proběhl ještě astronomicko-kosmonautický tábor
pro pokročilé, kterého se účastnila část dětí z předešlých ročníků, kdy
byl tábor ještě jeden pro všechny.
Zbyšek Prágr
Klíče od pevnosti Boyard v Orlických horách 8.9.11
Chtěli bychom Vás
přivítat při čtení našeho, jak jsme viděli náš pobyt ve Ski chatě alias
pevnost Boyard. U našeho sloupku Vás vítá, Jane Winter, Káťa, Klára,
Týna, Míša, Markéta, Dejváč DvDíčko.
Máte rádi hádanky? Jsme zvědaví, jestli nějakou z nich uhádnete:
"Padne kousek zlata do vody a nežbluňkne to. A ani deset párů koní to nevytáhne." Co je to? "Pramení ze studánek oblohy - vyleští kamení a trávě cáká na nohy." Co je to? "Kupí se a valí temné mocné hrady - světem hrom otřásá místo kanonády." Co je to? "Kdo se protáhne i klíčovou dírkou?" Co je to?
 Víte,
co ty hádanky znamenají, anebo se necháte podat? Když nedáte, my Vám to
prozradíme. Odpovědi na hádanky jdou za sebou slunce, déšť, bouřková
mračna, vítr. Toto nás doprovázelo celým pobytem v Říčkách v Orlických
horách.
Naše
vyprávění začíná 7. srpna 2011, kdy jsme se na Černém mostě v Praze
nalodili na nepotopitelnou loď, která nás dopravila na naší pevnost
Boyard. Při nalodění dětí, vítali je a i rodiče osadníci z pevnosti
čertice Bertice Jane, mušketýr Týna, dvorní dáma Míša, mnich Pačes
Dejváč a dvorní mastičkář Zbyšek. V druhém přístavu v Hradci Králové po
vodě přistoupil duch Klokočník Káťa. V pevnosti na příjezd dětí čekala
Bílá paní Klára a šlechtična Markéta.
Večer, kdy měsíc na obloze hvězdy vítá, ale počasí nám to nedovolovalo, děti
šly ke Karlovu mostu, kde řekou za pochodu bubnů přišla delegace v čele
s otcem Furou a s věrným služebnictvem mnichem Pačesem a Týnou, která
nesla lucernu naděje, štěstí a fair play. Otec Fura dětem povyprávěl o
historii pevnosti a též pravidla chování během třináctidenního pobytu
na jeho panství. Pevnost Boyard byla postavena kvůli ochraně před
nepřátelskými vojsky, později sloužila jako vězení a dnes se propůjčila
k soutěži pro dobrou věc. Aby mohly soutěžit, musely se nejdříve
rozdělit do týmu, proto plnily pětici úkolů, které byly zaměřeny na
zručnost, logiku, fyzičku, postřeh, důvtip. Po splnění těchto úkolů si
mohly do mučírny dojít pro svoji vizitku s barevným náramkem.
Druhý
den se soutěžící podle barevnosti náramku rozdělily do skupin,
vymysleli názvy a pokřiky a tím vznikly tyto týmy: Stateční
Kukýni, Draci, Dobyvatelé, Rychlí a zběsilí, Klíčníci. To by nebyl
tábor, kdyby si děcka nepostavila své útočiště. Během dopoledne v lese
vyrostly krásné pevnosti a myslím si, že by jim záviděl, ne jeden
architekt. Za pochodu hudby byla nad pevností vztyčena vlajka.
 Náplní
těch třinácti dní bylo, aby se užilo mnoho legrace, dobrodružství, her.
Tým během pobytu měl získat sedm klíčů a osmý klíč pomocí indicií.
Každý den se hrály hry, za zmínku stojí orientační běh s vtipnými
otázkami, pálkovaná, kdy soutěžící s míčkem se museli dostat tam a
zpět, potravní řetězec, kdy týmy musely vychovat čápa, kunu a štiku,
logické hry (kdy museli dát správně geometrický tvar do políček),
brána, kdy se všichni z týmu museli dostat ke správné bráně, opičí
dráha. Víme, že se na školách opomíjí první pomoc, tak si jeptiška
Miranda spolu se záchranářkou připravily besedu o první pomoci a o
záchraně tonoucího. Dětem se to moc líbilo a všechny poznatky využily v
hrách, které posléze přišly. Mohli bychom jmenovat sběr virů a následné
léčení jednotlivých vedoucích. U jednotlivých vedoucích se objevilo
například: jaké krvácení máme a jak bychom ho ošetřili, co je to 5T (teplo,
ticho, transport, tišící prostředky, tekutiny), jak byste se zachovali,
kdybyste narazili na člověka, který má nůž v břiše a jiné zajímavé
úkoly na vyléčení. Co děti pobavilo, byly Boyardská siamská dvojčátka,
kdy pomáhali lékařům s operací.
Hry
se na konci dne vyhodnotily a první tři umístěné týmy získávaly klíč a
později indicii. Zbylé dva týmy musely hledat zadání hádanky, aby
nemusely být pozadu se získáváním klíčů a indicií. Každému družstvu
náležely boyardské peníze, které sloužily pro nákup nápověd pro řešení
hádanek a pro závěrečnou noční hru.
Nastal večer jednoho z posledních dnů a družina dětí vyrazila na svoji cestu k
získání posledního klíče. Z louky nad kostelem jejich cesta vedla a na
cestě měly mnoho světla. Měsíc nad obzorem svítil a úkoly u bludiček
soutěžící plnil. Na louku k Pačesovi dorazily a heslo z indicií
vykouzlily. Písmena na louce byla rozprostřena a cesta k osmému klíči
nalezena. Dlouhou cestou běžely, k domečku se dostaly. V kleci velké
zvíře čekalo a otevřením osmi zámků  se pustit
nechalo. Plánek mapy získaly a poklad s vytoužením čekaly. Druhého dne
na cestu se vydaly, ale vytoužený poklad na daném místě neshledaly.
Mnich Pačes a čertice Bertice na scestí sešli a poklad si pro sebe
vzali. Odpoledne se dětí zželelo a poklad do domečku přineslo. Mince
čokoládové našly a medaili si z Pevnosti Boyard vezly.
Během
pobytu se nejenom hry hrály, ale též mnoho zábavy zažili. Pár večerů
kroužky byly v plánu, například turistický kroužek ke kostelu a zpět,
taneční kroužek, kroužek míčových her, deskových her. Nezapomnělo se na
dětskou fantazii, kreaci v podobě Furáčorálie, kdy každý tým si musel
připravit tanec, divadlo a zpěv a to na libovolné téma. Dětem se to moc
povedlo a při tom se zasmálo,
nějaká slzička se uronila a překvapení se zrodila. Zakletému vrchu se
vstříc šlo a lanovkou se dolů družstvo vezlo. Ráno znělkou ze soutěže
z pevnosti Boyard se budilo a rozcvičku na Jožina z Bážina se tančilo.
 Celý pobyt jeden pokřik provázel, který zněl: "Máme sice málo sil, dosáhneme však svůj cíl. Vše na pohodu."
Jednou
tábor končí a rej masek se okolím hemží. Cestou úsměv na tváři
vyluzují. Co na závěr dodat, vrátit se za rok chceme a legraci a novým
zážitkům naproti jdeme.
Jak dopadlo zápolení? Vše bylo těsné a napínavé do poslední chvíle.
STATEČNÍ KUKÝNI
|
KLÍČNÍCI
|
DOBYVATELÉ
|
RYCHLÝ
A ZBĚSILÝ
|
DIVOCÍ
DRACI
|
Bára V.
Markéta K.
Simona O.
Ivo R.
Michal V.
Anika B.
Filip S.
Nicole K.
|
Filip K.
Tomáš B.
Honza K.
Marek B.
Natálie P.
Pavla P.
Jakub V.
Julie R.
Bára B.
|
Michaela H.
Karolína P.
Lucie P.
Eliška M.
Denisa T.
Martin P.
Magda V.
Rosťa L.
|
Klára Š.
Anežka V.
Jitka H.
Adam R.
Martin M.
Pavel F.
Tereza G.
Kristýna S.
Ondra S.
|
Ondra M.
Kristýna N.
Martin N.
Vendula Š.
Karolína L.
Martin M.
Adéla P.
Honza N.
Michael S.
|
| 50 bodů |
46 bodů |
45 bodů |
40 bodů |
29 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
