Výprava do Tajemného údolí
22.6.14
Byla
to před prázdninami poslední víkendová
výprava, opět za hojné účasti –
přes 30 dětí. Ještě v pátek se děti rozdělily do
čtyř družstev a vydaly
se sbírat části zprávy. Každé družstvo mělo
svou barvu zprávy, a
všichni ji složili a vyluštili. Zpráva bylo o
prvním údolí, ve kterém
je svítící strom, který musela družstva
najít. Svítící strom všichni
našli, obrali ho o světlo a ještě se našel pro
každého keramický dárek
v truhličce kousek od stromu.
 V
sobotu dopoledne proběhlo na louce v Železné,
štafetové sbírání
dalších
dílků zprávy. Tentokrát
sbírání ztěžoval lovec, který dětem lovil
sebrané zprávy. Ve druhé zprávě
stálo „Hledejte druhé údolí…
To je
Tajemné údolí.“ Děti se dozvěděly, podle
čeho poznají, že jsou v
Tajemném údolí a co je jejich úkolem. Když
už jsme byli na louce vedle
dětského hřiště, nemohli jsme nechat děti se na něj jen
dívat :-).
Odpoledne,
po obědě a poledním klidu se celá výprava měla vydat hledat Tajemné
údolí. Jak ho poznat už děti věděly, ale v kterém lese vlastně je?
Abychom mohli údolí najít, musela družstva v zahradě hledat mapu, kde
bylo údolí popsáno. Děti z družstev nám pak říkaly, kudy bychom podle
mapy měli jít – tento test orientace v mapě dopadl pro všechny na
výbornou.
Údolí
nebylo těžké poznat. Tajemné bylo proto, že se v údolí podle pověstí
vyskytují záhadní živočichové, rostliny a stromy. Úkolem družstev bylo
Tajemné údolí prozkoumat, najít zajímavé rostliny, živočichy, přírodní
anomálie a tyto věci popsat nebo nakreslit. Ve zprávě bylo dále
napovězeno, jak mohou tyto věci popisovat.
Navečer
jsme si zahráli například hádací hru. V
zahradě bylo umístěno 23
cedulek s říkánkami a družstva měla uhodnout, co
říkanka znamená.
„Chytrá je a mazaná, v kurníku však
nezvaná.“ Není to těžké, že?
Večerní táborák s opékáním
patří k našim výpravám. Ovšem, než
se
táborák zapálil, družstva odprezentovala
svá pozorování v Tajemném
údolí. Někdo kreslil, někdo popisoval, někdo udělal
obojí.
V
neděli proběhlo ještě několik her, z toho jedna soutěžní, pak jsme
dopsali umístění na diplomy. Všichni víkendové hry a soutěže obstáli na
výbornou, poklad také všichni našli a počasí bylo tentokrát ideální, že
se dalo jíst i venku na terase.
PERMONÍCI
|
UFONI
|
N.Y. RANGERS
|
ZOMBÍCI
|
Štěpán V.
Lucie Z.
Petr Z.
Max V.
David V.
Tereza J.
Kristina Č.
Dominik V.
|
Jaroslava Š.
Evelína M.
Helena H.
Ondřej Š.
Denis M.
Vojta V.
Petr V.
Jan V.
|
Eva J.
Petr B.
David J.
Marek B.
Václav J.
Michal B.
Kryštof H.
Matyáš N.
Barbora J.
|
Daniel V.
Adam R.
Jakub S.
Julie R.
Petr K.
Alice V.
Linda V.
Helena V.
|
| 29 bodů |
25 bodů |
21 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
O slepičí výpravě
30.5.14
Nevšední
téma ke konci května přilákalo rekordních 40
dětí, ovšem choroby pár
dětem nakonec tuto událost překazily. Slepičí
námět víkendových her byl
podle animovaného příběhu Slepičí úlet (od
výtvarníků a autorů slavného
Wallace & Gromita). Po pátečním rozdělení
družstev se ještě stihla
zahrát první bodovaná hra. Družstva formou
štafety sbírala „zobání,“
tedy hrách, fazole a sóju. V další
fázi hry bylo za úkol vytvořit ze
zobání co nejdelší čáru. Večer venku
i v klubovně – záleželo, jestli
pršelo či ne – se hrála spousta
dalších her. Před spánkem jsme shlédli,
Slepičí úlet, který jak se ukázalo, znal
málo kdo.
 Po
sobotní snídani nastalo tematické kreslení; kluci kreslili „slepičí
letadlo“ a holky slepice (a některé kohouty). V družstvech se výkresy
představily a také jsme je vyvěsili na nástěnku. Byl čas na svačinu a
na hledání tradičního přesouvajícího se banánovníku. Na louce v Železné
se hrála soutěžní hra s vajíčky. Samozřejmě s plastovými. Děti jsme
nechaly vyřádit na hřišti, které později posloužilo k další hře –
slepičí dráze (obdoba opičí dráhy).
Po
(dětmi) oblíbené krupicové kaši a
poledním klidu se náš slepičí chov
vydal na hry do lesa. Když jsme vycházeli, bylo pěkně, oblačno,
ovšem v
polovině cesty se začala blížit souvislá oblačnost,
místy černá, místy
hřmějící … Meteorolog by jistě zaplesal, ale my s
dětmi neriskovali a
otočili se zpět. V klubovně družstva dala hlavy dohromady, protože pro
mokrou variantu byla připravena další hra.
Přiřazování postaviček z
příběhu Slepičí úlet na kartičkách ke
správným jménům. Další úkol,
filmové scénky čtyři z pěti družstev zvládli na
výbornou. Mezitím
se vypršelo a od té doby bylo navzdory předpovědím
krásně slunečno až
do neděle.
 Už
svitu sluníčka se pak hrála soutěžní hra zahradě. Praštěný slepice,
České slepice, Kurník, Černá slepice a Slepičáci si dali souboj v
překážkové a úkolové dráze. Další hry po skupinkách nebo podle věku se
odehrávali na travnatém hřišti pod zahradou. Večer proběhl táborák, na
který se mnozí moc těšili. Oheň ne a ne se rozhořet, tak se Anička
snažila pomocí flétny děti rozezpívat. Nakonec se zadařilo, zvlhlé
dřevo vzplálo a mohly se opékat buřtíky.
Po
náročném sobotním dni děti dlouho spaly, přesto
jsme ještě jednu
hodnocenou hru zvládli, abychom mohli dopsat diplomy. Jak už to
u nás
bývá, po slavnostním
vyhlášení výsledků, rozdání
diplomů a odměn si šly
děti po družstvech najít v zahradě sladký poklad.
KURNÍK
|
PRAŠTĚNÝ SLEPICE
|
SLEPIČÁCI
|
ČERNÁ SLEPICE
|
ČESKÉ SLEPICE
|
Julie R.
Vojta V.
Jakub S.
Jakub P.
Marie P.
Adam R.
Helena V.
|
Angelika M.
Karolína M.
Kristina Č.
Ondra M.
Matěj H.
Petr B.
|
Patrik S.
Honza S.
Katka P.
Jakub P.
Zuzka B.
Lukáš H.
Jáchym H.
|
Berenika Č.
Dominik V.
Amálie Č.
Jarka Š.
Sára T.
Ríša T.
|
Tereza Š.
Martin Š.
Šárka Z.
Aleš Z.
Nela D.
Zuzka Z.
Sabina F.
Martina K.
|
| 38 bodů |
35 bodů |
33 bodů |
28 bodů |
22 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Jarní tábor Tajemství Stínadel
15.5.14
Čtvrteční
květnový svátek a volno mnohých dětí ve škole jsme využili k uspořádání
jarního tábora, k takové prodloužené výpravě v Železné u Berouna. Ale
ne všechny děti měly ředitelské volno, přesto byla účast třiceti dětí
hojná. Za tento krátký tábor se hrálo deset hodnocených her a mezi
sebou zápolili Červeňáčci, Ježci v kleci, Šest odvážných šípů, Stínadla
a Rychlé šípy.
 Děti
si užily hry a soutěže v různých prostředích.
Pohrály si na hřišti v
Železné a na tamní louce byla velká soutěž ve
štafetovém sbírání lístků
Ginkga, znaku jedné vontské skupiny.
Sbírání lístků ve vysoké
trávě se
ukázalo těžší, než jsme odhadovali, přesto
všichni soutěž na výbornou
zvládli. Další hry probíhaly v lese.
Velká bojová hra na lovení
zkamenělých listů Ginkga měla velký úspěch i když
některá družstva
ztroskotala na nedobré spolupráci. To bylo mnohým
poučením pro další
hry. V lese se také konala soutěž „boj o velkého
Vonta,“ kde si děti
vyzkoušely některé dovednosti popsané v
knihách o Vontech. Mezi těmito
dovednostmi nesmělo samozřejmě chybět vyndávání
ježka z klece.
Na
zahradě se hrála také spousta her. Třeba Mumie Jana Tleskače, různé
štafetové soutěže, starší si oblíbili trojnožku, ale velký úspěch měla
hra Latrína. Je to běhací hra, kde pobíhají různé průjmy (které vás
nesmí chytit!), doktor, ale také zácpa. Úkolem hráčů je dostat se k
latríně a doktorovi a získat co nejvíce dílků wc papíru.
Jednoho dne šly děti ke kostelníkovi od kostela sv. Jakuba. Kostelník jim
převyprávěl příběh o nalezeném dítěti, kterému potom dali jméno Jan
Tleskač. Úkolem družstev bylo si co nejlépe příběh o Janu Tleskačovi
zapamatovat a pak ho u táboráku převyprávět. Většinou družstva zvládla
příběh víceméně výborně. Po příběhu se rozjelo zpívání při kytaře,
tentokrát se hrálo na dvě kytary. Samozřejmě se opékali buřtíky a jedli
se spoustou zeleniny.
Během
tábora jsme hrály hry na vontská témata a co se dělo ve Stínadlech. Ke
konci tábora jsme si promítly film o Rychlých šípech a Vontech, aby ti,
co tento příběh neznají, zjistili, o čem že se hry hrály a o čem jsme
si povídali.
 V
sobotu proběhl celodenní výlet. Velká část cesty šla pěkným lesem, kde
se ovšem najednou ztratila cesta. Zarostla. Ale neztratili jsme se a
cíl byl dosažen. Cílem byla Chrustenická šachta. Již jsme byli dle
domluvy očekáváni, neb pro veřejnost je šachta otevřena jen o
prázdninách. Tábor se na prohlídku podzemí rozdělil na dvě skupiny. V
šachtě jsme si poslechli poutavé vyprávění o dobývání železné rudy s
názornými ukázkami, děti měly možnost si některé nástroje zkusit a
potěžkat. Málokdo tušil, že v počátcích dobývání rudy se v dolech
využívali koně. Navštívili jsme místa (a osahali si nástroje), která se
objevila v několika filmech a seriálech (např. Zdivočelá země), protože
v Chrustenické šachtě se poměrně často natáčí. Zajímavým zážitkem byla
bezesporu jízda důlním vláčkem za úplné stoprocentní tmy. Stejná tma
byla určitě i v podzemí ve Stínadlech, když Rychlé šípy objevily chodbu
do kostela sv. Jakuba. Cesta zpět do chaty vedla opět lesem, ale
jinou cestou. Po celou dobu cesty tam i zpět se hrály tři hry.
V
neděli před odjezdem už moc času na hry nezbývalo, bylo třeba si
také sbalit.
Přesto se ještě několik her se zvládlo a také
jeden soutěžní kvíz o
předešlé návštěvě podzemí a
našeho Stínadelského příběhu. Po obědě
nastalo velké vyhlašování a
rozdávání diplomů a odměn. A také
hledání
malého sladkého pokladu. Tábor byl fajn,
hrála se spousta dalších her
cvičících například smysly, fyzičku, postřeh...
Několik důležitých
večerních her jsme ale nestihly, někdy bychom den potřebovali
natáhnout. A někteří vedoucí si neodpočali ani v
noci, protože tábor
prožívali i ve spánku, když se v noci ze spaní
ozvalo: „Řekni dětem, ať
se seřadí do družstev!“
ČERVEŇÁČCI
|
JEŽCI V KLECI
|
ŠEST ODVÁ- ŽNÝCH ŠÍPŮ
|
RYCHLÉ ŠÍPY
|
STÍNADLA
|
Jan K.
Vojta V.
Lenka Č.
Štěpán V.
Markéta P.
Dominik V.
|
Veronika Z.
Michael T.
Ondra M.
David H.
David Č.
Sára G.
|
Viola N.
Matěj J.
Vojta M.
Zuzka P.
Lukáš P.
František N.
|
Natálie B.
Nikola J.
Jakub S.
Klára S.
Max V.
Jan K.
|
Ivo R.
Alice V.
Linda V.
Matěj K.
Tomáš B.
Vanessa V.
|
| 44 bodů |
43 bodů |
41 bodů |
41 bodů |
35 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaký byl Den Země v Rudné
22.4.14
Nastal
den D a na poslední chvíli nebylo jisté, jestli celou akci připravit
venku nebo uvnitř. I když ještě dopoledne lehce poprchávalo, řekl jsem
si, že odpoledne bude pěkně a tak se i stalo. Letošní akce byla o týden
dříve oproti obvyklému datu kolem dvacátého dubna, protože následující
víkend byli Velikonoce a děti měly velikonoční prázdniny.
 Pro
děti bylo připraveno 18 her a aktivit; například
prolézání pavoučí
sítí, skákání v pytli,
skládání obrázků z víček nebo
puzzle, tajemné
pytlíky, kde zvířata žijí,
skládání věže poslepu nebo
hádání, co
zmizelo. Nově jsme na akci měli stánek firmy Eko-kom a
jejího
recyklačního hospodářství, včetně skládanek
a jiných her pro děti. Opět
přijeli hvězdáři z České astronomické společnosti.
Dalekohledy se
koukalo na různé objekty na střechách, neb se
většinou Slunce na
pozorování speciálními dalekohledy
schovávalo za oblaka. Zato byla pro
děti atraktivní foukací raketa, s kterou bylo třeba se
trefit do Měsíce
– terče. Nechyběli ani indiáni se svým
stylovým vybavením a indiánskými
hrami. V zoo koutku si zájemci mohli prohlédnout několik
živočichů,
včetně pouštního trnorepa, nebo spočítat
obří červi.
Na Dni Země bylo několik doprovodných stanovišť. Mnoho dětí (a nejen dětí) se
vyřádilo na trampolíně, která na akci byla pod dohledem. Mnozí
obdivovali dnes už vzácné kovářské řemeslo. Kovář koval přímo na místě,
bylo možno zakoupit i jeho výrobky. Stejně jako ozdoby a kamínky v
dalším stánku. Zájemci si mohli vyzkoušet zdobení perníčků nebo koupit
již hotové. Velký zájem u dětí mělo malování na obličej, tzv.
facepainting.
Z
kulturních akcí jako první zahrálo Divadlo v kufru, zčásti hraný a
zčásti loutkový příběh O Červené Karkulce. Poprvé na akci jsme měli
kouzelníka, který měl obrovský úspěch. Kouzelnické představení bylo
zaměřené pro děti, kouzelník s dětmi komunikoval a některé děti se
účastnily jeho triků, i když ani nevěděly jak. V závěru Dne Země
zahráli pod taktovkou divadelního spolku Žumpa svůj kousek o Karkulce,
tentokrát o modré, žáci z 8.A základní školy v Rudné. Tedy, scénka
nebyla o Karkulce, ale o zmatené přípravě na Karkulku.
 Odpoledne
bylo velmi povedené a podle rozdaných soutěžních karet byla účast kolem
550 osob. S večerními akcemi už to bylo horší. Přednášející, který měl
promítat o Mexickém Yucatanu nepřijel. S touto nespolehlivostí se
setkávám téměř na každém Dni Země, když někdo těsně před akcí odřekne
účast nebo rovnou nepřijede. Ani hvězdářský večer se nekonal, za to
mohla oblačnost. Na pozorování noční oblohy potřebujete – obzvláště v
přesvíceném městě – úplně „vymetenou“ oblohu. Tak za rok na viděnou.
Velikonoční oddílová noc
21.4.14
O
druhou oddílovou noc – Velikonoční, na počátku velikonočních prázdnin,
byl větší zájem než posledně. Sešlo se 29 dětí a popravdě, už to byl
příliš velký počet na původně plánovaný poklidný program. Sluníčko
zapadalo poměrně pozdě, čehož jsme využili k hrám na zahradě. Dlouho se
hrály Rybičky, rybičky, rybáři jedou, protože rybáři ne a ne ryby
pochytat, neustále se rozpojovali, strategie vázla, a kdybych hru
neukončil, chytali by je snad dodnes.
 Nastal
přesun do jídelny, kde se hráli hry deskové, a po deskových hrách
nastal přesun do malé tělocvičny. Tam si děti zahrály několik
soutěžních štafetových her. Dalšího volnějšího hraní již bylo využito
na třídění a přesun dětí a věcí do klubovny nebo do malé tělocvičny,
protože všichni by se do klubovny naležato rozhodně neposkládali.
Hlavním
námětem velikonoční oddílové noci byli Velikonoce. Kde se Velikonoce
vlastně vzali? K tématu jsme si promítli animovaný film, Princ
Egyptský, který mj. vypráví o původu velikonoc, daleko před naším
letopočtem. Film není historicky a teologicky přesný, ale příběh o
Mojžíšovi je poutavě zpracován.
Absence
své postýlky a jiné prostředí udělalo samozřejmě své a proto někteří
jedinci ráno vstávali velmi brzo. Když se všichni probrali, udělali
jsme si v jídelně společnou snídani a debatu o původu Velikonoc. Kde že
vznikly Velikonoce? Při odchodu (exodu) Hebrejů z Egypta. Tato událost
je stará téměř 3 500 let. Co vlastně znamená slovo Velikonoce? Veliká
noc. Noc, kdy se událi velké věci, kdy hebrejské rodiny měli zabít
beránka (jediný zvyk z té doby, který přetrval dodnes), upéct ho,
připravit se k odchodu… S největší pravděpodobností se exodus odehrál
za faraona Amenhotepa II. z 8. dynastie (i když přesné datování jeho
vlády se v různých pramenech rozchází). Dnešní Velikonoce jsou známy
především jako křesťanský svátek vzkříšení Krista, jehož úkony v době
exodu byly jeho předobrazem (např. beránek). Pověděli jsme si také, kde
se Hebrejové v Egyptě vzali. Ti přišli do Egypta v době, kdy Egyptu
vládli hyksósští
faraónové (Asiaté), odlišný
národ, než pozdější egyptští
faraónové.
Než
si pro děti přišli rodiče, zbylo po snídani ještě trochu času, a proto
jsme si v tělocvičně zahráli ještě jednu hru. Některým se pak ale domů
nechtělo.
Mravenčí víkendová výprava
10.4.14
Když
jsme v září měli výpravu na hmyzí téma, kde vystupovali brouci a
mravenci, první víkendová výprava v dubnu – po letošní divné zimě
ne-zimě – byla čistě mravenčí. Námětem na hry nám byl animovaný film z
roku 1998 Mravenec Z. A Mravenec Z přilákal do Železné u Berouna přes
30 dětí, i když jich nakonec také pro nemoc mnoho odpadlo.
 Naše
táborové vedoucí měli pro děti připravené hry, které na zahradě hráli
až do setmění. Večer se vytvořilo pět družstev – mravenišť. Každé
mraveniště si vymyslelo název. Název družstva – mraveniště jsme ale
spojili s vlastnostmi různých tříd mravenců. Tak nám vznikla mraveniště
s názvy: České královny, Posádka 6 zahradníků, Ferdovi vojáci, Zlaté
chůvy a Modří dělníci. Jak se ukázalo v neděli při vyhlašování výsledků
a rozdávání diplomů, souboj mravenišť byl velmi velmi vyrovnaný,
protože tři mraveniště se umístila na stejném místě. To ale předbíhám.
Ještě v pátek večer si jednotlivá mraveniště zahrála jednu hodnocenou
hru a pak se všichni v animovaném příběhu seznámili s Mravencem Z.
Po
ránu nastalo velké kreslení a hádání scén z mravenčího příběhu a
samozřejmě nějaké ty hry v klubovně, než se šlo ven na svačinu. Kdo
jezdí do Železné pravidelně, ví, že v zahradě rostou záhadné stromy, na
kterých ke svačině zrají banány od jara do podzimu. Po svačině se celá
kolonie mravenišť vydala do Železné. Na hřišti se děti vyřádily. Pak
následovala mravenčí hra na sbírání potravy pro královnu. Pro mnohé to
bylo náročné, sbírat potravu (lístečky) kusadly (kolíčky) bez použití
tykadel (rukou) a přenášet své královně, ale zvládli to úplně všichni.
Dále se hrálo několik dalších her, ale ty už jsem neviděl, neb jsem šel
vařit polívčičku a kašičku. Slaďoučkou krupicovou.
I
děti si potřebují hrát neorganizovaně a odpočinout a k tomu sloužil
polední klid. Po poledním neklidu se naše kolonie vydala do lesa.
V lese děti čekalo několik aktivit a her. Například všechna družstva
stavěla svá mraveniště. Dvěma skupinám se podařilo udělat mraveniště
téměř k nerozeznání od pravého. Následovala velká běhací hra, při které
se lovili šátky. Dále děti „vyráběly“ mravence tak, aby zakryla
předlohu na papíře a pak hrály další hry.
Sobotní
večer završil táborák, při kterém se zpívalo při kytaře, opékali se
buřtíky, ale také hrály hry u táboráku. Obloha byla zatažená a tak
dalekohled zůstal ležet v chatě nevyužit. Alespoň pohledem na zelený
laser se děti potěšily. Před večerkou jsme si ještě zhodnotili den a
pak už hajdy do spacáků.
Druhé
ráno se spalo déle. Po snídani a balení přišla ještě jedna velká hra.
Na zahradě bylo několik stanovišť, kdy každé mraveniště muselo úkoly na
všech stanovištích splnit. Někdy se jednalo o pohybové nebo zručnostní
úkoly, jednoduchou šifru, jindy pro změnu děti hledaly díly křížovky,
kterou musely nejdříve složit, podobně jako puzzle a pak vyluštit.
Všichni splnili úspěšně úkoly a nejen tyto, ale i po celý víkend
bojovali jako skuteční mravenci. Proto si každý zasloužil diplom,
odměnu a poklad, který všechna mraveniště našla i když jednomu
mraveništi jsme museli jít s hledáním poradit.
ČESKÉ KRÁLOVNY
|
POSÁDKA 6 ZAHRADNÍKŮ
|
FERDOVI VOJÁCI
|
ZLATÉ CHŮVY
|
MODŘÍ DĚLNÍCI
|
Nela B.
Jarka Š.
Vojta Č.
Adéla B.
Matyáš S.
|
Štěpánka B.
Martina K.
Tobiáš S.
Tomáš B.
Lucka B.
Vojta M.
|
Ema J.
Amálie Č.
Berenika Č.
Veronika Č.
Vanessa V.
|
Markéta M.
Kristina Č.
Nikola J.
Jakub S.
Nela M.
Petr B.
|
Filip K.
Marie P.
Jakub P.
Tomáš K.
Martin Š.
Tereza Š.
Elizabeth H.
|
| 34 bodů |
27 bodů |
26 bodů |
26 bodů |
26 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
V říši lesa
4.4.14
Krásný
slunečný den byl na výpravu do lesa přímo dělaný. Děti v počtu hojném,
do lesa až příliš. Naše první zastávka u Úhonických rybníků byla o
žábách. Před mnoha lety se tyto rybníky žábami jen hemžili, ovšem v
posledních letech by se dali spočítat na prstech ruky. Naštěstí jsme
pár žab – ropuch obecných objevili. Jednu si děti prohlédly. Na
nákresech jsme si ukázali, jak podle vajíček poznat, kdo je ve vodě
nakladl a také, jak se snadno poznají pulci žab a pulci čolků. Žabím
pulcům rostou nejdříve zadní nožičky.
V lese jsme si povídali o tom, podle čeho se
pozná bývalá přítomnost nějakého zvířete, tedy kdo na daném místě byl.
Možností je opravdu spousty. Savci i ptáci po sobě zanechávají různě
ohlodané šišky, oříšky a jiné plody. Ptačí dravci vývržky, savci trus.
Dále se dají živočichové identifikovat podle hnízd, stop, okusů a děr v
kůře, peří a srsti. Některá pobytová znamení jsme našli, především
okousané šišky. Nemusí to být jen přítomnost minulá. Ta současná je
například i slyšet (zpěv ptáků, hlasové projevy zvěře…).
Na
dalším místě bylo spousty liščích nor. Mnoho nor bylo evidentně
aktivních, některé zasypané listím už upadaly v zapomnění. Většinu z
nich jsme obešli, i když to v prudkém svahu nebylo pro mnohé
jednoduché. Po obhlídce nor si kluci vymohli stavbu hráze na malém
potůčku.
Během odpoledne si děti mimo poznávání lesní přírody zahrály mnoho her.
Některé
klasické, v lese byla výborná třeba
schovávaná, ale také molekuly nebo
ocásky se šátky. “Kymovku, “ hru na
zapamatovávání předmětů jsme hráli
s lesními předměty (kamínek, lístek, žalud,
šiška…) a dětem dělal
problém zapamatovat si sedm lesních předmětů, přitom v
klubovně to
úspěšně hrajeme i s třinácti předměty.
 Poslední
vzdělávací aktivitou bylo poznávání stromů poslepu, jen po hmatu.
Některé stromy, jako například bříza, dub, buk a smrk mají vždy na kůže
něco výrazného, čím lze strom pohmatu určit. Už nebylo tolik času, tak
si tuto aktivitu vyzkoušeli jen někteří zájemci. Na úplný závěr jsme si
dali kvíz z poznatků celé výpravy.
Během
celého nedělního odpoledne jsme nestihli vše, co bylo v plánu. Děti
během celé výpravy počítaly spatřené živočichy, ovšem už jsme je
nestihli rozdělit do skupin. V plánu jsem měl také čtení z letokruhů,
ale po cestě nebyl nikde vhodný čistý pařez. Ale i tak jsme toho stihli
hodně.
Výprava do Techmánie
30.3.14
 Pro
jednou vydali jsme na delší cestu. Přes Beroun a dále do Plzně. Cesta
vlakem z Berouna netrvala nějak dlouho. Jen co si děti dojedly svačiny,
zahráli jsme si zcela novou hru s rukami na odhad vztyčených palců,
vizuálně trochu připomínající kámen nůžky papír. Cesta tak rychle
uběhla. V Plzni jsme se do cíle vydali po svých. Celá cesta byla
zpestřena další hrou, při které každý musel být ostražitý, aby se na
něm neobjevilo klíště.
Techmania
je projekt, kde jsou expozice popularizující vědu a techniku, které si
může návštěvník vyzkoušet, sáhnout, složit... moderně se tomu říká
interaktivní expozice. My byli na expozici Vesmír, ve 3D planetáriu a
někteří na globusu Science On a Sphere. Někteří proto, že je hlavní
expozice Vesmír zaujala natolik, že o Science On a Sphere nebyl zájem.
V době naší návštěvy byla další expozice – Science center v
rekonstrukci. Jestli se v česko-anglických názvech expozic ztrácíte,
nevadí, v Techmanii je výběr vstupného a expozic a co se za vším skrývá
trochu alchymie.
 Expozice
Vesmír je výtečná věc. Namátkou; k „vidění“ byly Keplerovy fyzikální
zákony – pohyb planet kolem Slunce, děti si mohly vyzkoušet jízdu
Lunochodem po Měsíci, nebo vyzkoušet orientaci dávných námořníků na
moři podle hvězd, k vidění byl vznik tornáda (a jeho zrušení, když se
do tornáda strčila ruka), vnitřek sopky nebo nitro Země a Slunce. Děti
mohly roztočit „gelový“ Saturn, udělat pár nových kráterů na Měsíci,
seřadit planety podle hustoty nebo vystřelit vodíkovou raketu. Velmi
zajímavá byla také planetární váha – kolik by kdo vážil na planetách
Sluneční soustavy. Alfonzie (jména jsou změněna), která na Zemi váží 40
kg, by na Měsíci vážila pouhých 6 kg, zato na Jupiteru 93 kg. Naše
menší rybářka Eleonora Bílá by na Měsíci se 4 kg skákala lehce. A
metalista z Božkova, který má na Zemi 68 kg, by na Jupiteru měl se
svými 161 kg co dělat.
Posledním
bodem programu byla návštěva 3D planetária (ovšem ve 3D se promítá jen
někdy). První pořad, který jsme zhlédli, se jmenoval Vesmír očima dětí,
což bylo povídání a promítání obrázků o tom, jak děti vidí vesmír.
Další program se jmenoval Země, Měsíc a Slunce. Moc pěkné, naučné a
vizuálně zajímavé promítání (obzvláště polární záře byli nádherné) pro
děti o legendách a skutečnostech Sluneční soustavy. Něco takového
modernímu pražskému planetáriu, kde jsme byli nedávno, chybí!
Zpáteční
cesta byla trochu zkomplikovaná kvůli zdravotnímu problému jednoho
člena výpravy. Na zpáteční vlak už jsme proto spěchali bez hry, ale ve
vlaku jsme si opět zahráli hru s palci a v Berouně při čekání na
autobus další hru za vydatného přispění všudypřítomných kachen.
Oddílová noc
25.3.14
Byl
to báječný nápad, i když trochu okopírovaný – přespat v klubovně. Tuto
nevšední událost z pátka na sobotu využila téměř polovina oddílových
dětí. Byla to naše první oddílová noc, ve které byli zastoupení členové
ze všech čtyř oddílových družinek.
 Zprvu
jsme hráli hry v tělocvičně, takové, při kterých se dal využít větší
počet dětí. Proto se dobře hrála bačkorovaná, děti se zkusily seřadit
podle velikosti a dostalo se i na štafetové soutěže v družstvech. Po
hrách nastal přesun do klubovny, kde jsme si promítali fotky převážně z
oddílových schůzek, a šli jsme pěkně do historie. Pak jsem dětem pustil
krátký animovaný
film, abych si stihl připravit další věci. Nakoupené občerstvení nemělo
ani cenu vyndávat, když jsem viděl, co všechno si sebou děti přinesly.
Následovalo
laserové představení na bílé stěny klubovny. Pak už jsem chtěl dětem
zahrát na kytaru s tím, že si zazpíváme, ale co jsem vzal kytaru do
ruky, praskla jedna struna. Po nandání nové následovalo ladění dlouho
uleželé kytary, ale místo naladění jsem kytaru dokonale rozladil.
Trápení s kytarou mi trvalo tak dlouho, že ta mladší část v klubovně
mezitím usnula. A ta část starších, co se už do klubovny nevešli, si
ještě dlouho v tělocvičně štěbetali.
Ráno
před odchodem domů ještě někteří řádili a některým, obzvláště starším
se domů vůbec nechtělo. Alespoň pomohli s úklidem klubovny, která
připomínala spíše jeden velký kutloch. Byla to výborná akce, kterou
určitě zopakujeme. Jen už vím, že kytaru budu muset naladit předem.
Jaro na jarním táboře
16.3.14
Začátkem
března jsme si udělali jarní mini tábor. Záměrně píši „udělali,“
protože tábor v podstatě proběhl na přání rodičů, kdy se sešlo několik
zájemců na jeden z termínů. Kdyby letos byla opravdová zima, jeli
bychom někam na hory, ale díky letošní zimě ne-zimě jsme jeli do
tradičních Prachatic na Dřípatku. Dřípatka je díky svému zázemí na
herní využití bez sněhu prostě bezkonkurenční.
 Ani
na tisíc metrové hoře Libín u Prachatic
sníh nebyl, proto plánovaná
cesta za sněhem byla zbytečná. Zato her si děti užily…
Venku mělo velký
úspěch pouštění „lodiček“ a jejich
stíhání na velkém potoce, ale také
běhací hry (třikrát plácni, ocásky,
Mrazík aj.). Při jedné pěkné cestě
přírodou si někteří popovídali s kozlem a ovcemi.
Zvířátky jsme byli
vůbec obklopeni. Vedle Dřípatky se chovají
exotické kusy a kachny, ale
dětem se u kachen nejvíce líbili čápi
bílé. V Dřípatce mají rybičky,
osmáky, strašilky a užovku červenou. Venku mělo
samozřejmě úspěch také
dětské hřiště.
Přes den jsme se snažili být venku, po setmění se hráli v klubovnách hry. Různé
štafetové soutěže, skládačky hmyzu, stavby z kostek, prolézání „nory,“
hry s bačkory, hry na postřeh a zručnost, hledací nebo také deskové
hry. V Prachaticích si děti užily krytého bazénu, tedy byli jsme jen v
malém dětském. Navštívili jsme také Muzeum loutek a cirkusu -
shlédli převážně dřevěné loutky ze všech možných pohádek, cirkusové
náčiní a pomůcky a také výstavu o tom, jak se žilo dětem (a s čím si
hrály) za císaře pána. V muzeu si děti také pohrály s míčky nebo se
trefovaly kruhy na cíl.
Jarní
tábor proběhl úspěšně a ve zdraví, teplé předjarní počasí bylo
příjemné, škoda jen té absence sněhu. I přesto si děti domů odvezly
diplomy, odměny a především spoustu zážitků.
Revoluce v informačních technologiích – KNIHA!
28.2.14
Rádi
bychom vám představili zařízení Komplexní
Nezávislý Informační Heterogenní Akvizitor,
známé jako KNIHA.
Tento
nástroj znamená opravdový průlom v
informačních technologiích:
žádné dráty, žádné elektrické
obvody, žádné baterie, nemusí být k
ničemu připojen a nemusí se zapínat. Použití je
tak prosté, že to
zvládne i malé děcko - stačí prostě otevřít
desky. Je malý a snadno
přenosný, lze jej používat prostě kdekoli - třeba i v
křesle u krbu - a
přitom je schopen nést obrovské množství
informací, objemem srovnatelné
s kapacitou CD-ROMu.
Princip je vpravdě důmyslný: každá KNIHA je zkonstruována ze sady listů
papíru (recyklovatelného), kde každému listu je přiřazen unikátní
numerický index; takový list je schopen nést tisíce bitů informací.
Tyto listy jsou tzv. double-density, to jest informace lze zapisovat na
obě strany listu (tzv. stránky), tím je ještě zdvojnásobena kapacita.
Všechny listy jsou speciální technologií spojeny do souvislé řady dle
indexu tak, že tvoří jeden celek, ale přesto s nimi lze manipulovat
(otáčet je) dle potřeby.
Každá stránka je opticky snímána a informace jsou registrovány přímo ve
vašem mozku. Pohyb obsahem KNIHY je řízen pouhým pohybem ruky, držící
list. Funkce "Prohlížení" umožňuje dosáhnout okamžitě jakékoli stránky,
ať už směrem dopředu či dozadu, bez nutnosti sekvenčního načítání.
Největší výhodou je primární index - tzv. "Obsah", který umožňuje
instantně vyhledat libovolnou informaci, která je zahrnuta do indexu.
Díky unikátní technologii "Kapitolování" lze dokonce hledat skupiny
informací podle přibližného popisu, aniž by příslušné listy musely být
nutně všechny zahrnuty do primárního indexu.
Volitelné příslušenství "Záložka" dovoluje navíc přesně označit místo,
kde jste skončili při minulém použití, aniž by došlo k jakékoli
modifikaci KNIHY! A pozor - "Záložka" funguje, i když je KNIHA zavřená!
Přijaté standardy dovolují téměř neomezenou portabilitu Záložek, takže
drtivou většinu z nich lze bez obav použít do jakékoli KNIHY bez ohledu
na to, kdo KNIHU vyrobil.
Přenosná,
trvanlivá a komfortní, to je KNIHA - revoluční
vlna nové
generace zábavy i poučení. Ve výrobě je řada
nových titulů mimo jiné
díky vynikající vývojové podpoře -
speciálním nástrojem zvaným
Translinguální Uhlíkový
Širokopásmový Kompaktní Anotátor,
slangově
TUŽKA, lze vyvíjet jakoukoli KNIHU bez ohledu na typ
informací, jaké má
obsahovat. Hleďme vpřed - lidstvu přibyl nový společník,
KNIHA.
Autor neznámý
Byli jsme v divadle
16.2.14
 S
deseti dětmi jsme navštívili představení “Trampoty kmotry lišky, aneb
kdo je nejhloupější?“, které sehrálo divadlo AHA! Příběh čerpal
inspiraci z Ladových knih O chytré kmotře lišce a Popletených pohádek.
Na
začátku příběhu se objevil pohádkový dědeček, který si chtěl odpočinout
a utekl ze svého bláznivého pohádkového světa. Ovšem připletl se do
cesty dvěma psům – Sultánovi a Hektorovi. A kmotře lišce, která se psy
soupeřila v tom, kdo je nejchytřejší. Jednou Sultán a Hektor napálil
Kmotru lišku, jednou liška napálila Sultána a Hektora a tak to šlo
dokola. Pohádkovému dědečku, kterému z toho občas zůstával rozum stát,
od začátku pomáhal psíkům. Zhruba hodinový příběh v podání čtyř herců
měl zajímavé aranžmá a byl prokládaný veselými písničkami.
Výprava za technikou
27.1.14
V
Národním technickém muzeu jsme ještě nebyli a tato výprava to
napravila. Expozicí je v technickém muzeu na celý den, ovšem na děti by
to bylo moc. Proto jsme si vybrali jen něco. Nejdříve hlavní část
věnovanou dopravě, velkou halu s letadly, lokomotivami, auty, motocykly
atd. Začali jsme na ochozech v patrech, kde byly k vidění staré
motocykly, některé výstředních konstrukcí a některé pamatující naše
dětství a mládí. Kluky zaujal závodní motocykl na ledovou plochou dráhu
s dlouhými hřeby na jedné straně kol.
 U stropů byla zavěšena letadla. Asi nejvzácnějším kouskem bylo letadlo průkopníka české aviatiky Jana Kašpara, Blériot XI.
A samozřejmě jiná letadla – dvouplošníky,
civilní i stíhací válečné letouny
(známý Supermarine Spitfire,
ve kterém bojovali také čeští letci) i moderní Aero L-39 Albatros. A
jeden vrtulník. K letecké dopravě patřila také výstava modelů letadel,
výstroje pilotů a technické části letadel.
Lodní
dopravu představovala malá expozice především velkých modelů lodí a
jednoho hloubkového skafandru. Zajímavé byly bicykly, vystaven byl
bicykl Vítězslava Dostála,
který jako první Čech objel naši planetu na kole. Ve spodní části haly
se nacházely dvě velké lokomotivy a jedna malá a historické hasičské
vozy. Dále jsme se podívali na první závodní vozy, novější automobily,
ale také historické limuzíny, jakou byla například Tatra 80 z roku 1935, ve které jezdil náš první prezident T. G. Masaryk.
Opustili jsme hlavní halu a zamířili na expozice tzv. interaktivní, tedy že poznání
není nutné činit jen koukáním a čtením, ale samotným objevováním.
Tou první byla expozice o fotografování. Zde děti zaujalo především míchání barev ze
tří základních složek – červené,
zelené a modré (možná znáte pojem
RGB, tedy Red, Green, Blue), u kterého jsme se na dlouho
zastavili.
Neméně zajímavý byl stroboskop, který vytváří pohyblivý obraz.
Jedná se o kruh, na jehož obvodě byl namalovaný pták (ale může to být
cokoliv jiného) v různých částech pohybu. V obvodě kruhu jsou štěrbiny.
Když se obvod roztočí, vzniká pohledem přes štěrbiny iluze pohybu.
Každé dítě si chtělo stroboskop samozřejmě vyzkoušet.
Přes další expozice jsme se dostali pro děti asi tu nejzajímavější. Na letiště. Zde
se návštěvníci mohli vžít do pracovníků letiště a policie. Každý si
mohl vyzkoušet ohledání člověka na kovové předměty, nebo zavazadlový
skener. Některé děti si
tak nechaly zrentgenovat obsah svého batůžku. K vyzkoušení toho bylo
spousty. Balistika nábojů, porovnávání vzorků pneumatik, vzorky pod
mikroskopem, databáze hledaných osob, zkouška pravosti
dokumentů, špionážní satelit a také
aplikace, která vyzkoušela váš
úsudek a rychlé rozhodování.
Není
zde možné vypisovat vše, co jsme v technickém muzeu viděli nebo zažili.
Přeci jen děti nevydrží u exponátů hodiny soustředění a u některých už
byla znát únava. Právě včas na tolik vyžadovanou návštěvu obchůdku,
kterým jsme zakončili prohlídku Národního technického muzea.
Silvestrovský tábor a polární expres 7.1.14
Rok
s rokem se sešel a my opět sjeli se do Prachatic na tábor, v počtu
hojném, loučíce se s rokem starým. 17 dětí od 3 do 14 let bylo tak
akorát pro pohodový průběh a pro vytvoření tří družstev; Expresní
výprava, Rolničky a Silná káva.
 Celotáborová
hra byla na téma animovaného filmu Polární
expres. Příběh byl o jednom
snu, o cestě polárním expresem na severní
pól a o víře dětí v Santu
Clause, který jim nosí dárky. Protože ale Santa
Claus do naší kultury
nepatří, děti se dozvěděly, kdo po světě na vánoce
nosí dárky a jaké
vánoční zvyky se po naší planetě
slaví. Takže účastníci našeho tábora
už vědí, že například v Rusku dárky nosí
děda Mráz, ve Švédsku dědeček
Jultomten (Vánoční muž), v Itálii Babbo Natale
nebo v Řecku Mikuláš.
Každý
účastník dostal na začátku tábora jízdenku polárního expresu, stejnou
jako ve filmu a originální pro každého se svým jménem. Jízdenka byla
velmi důležitá, bylo potřeba si ji střežit, aby se neztratila. To se
ale všem nepodařilo. Za jízdenku – která byla během pobytu několikrát
kontrolována a proštípnuta – bylo také na konci tábora nejvíce bodů. A
stejně jako ve filmu, každý ji na konci tábora dostal označenou s
nějakou jemu charakteristickou vlastností nebo vizí.
Celým táborem se samozřejmě prolínaly hry podle tématu (tulákovy boty, běh k
průvodčímu, vlaková štafeta, polární kvíz, zastávka Prachatické
náměstí, scénky, filmové postavy atd.), ale i hry veselé pro pobavení.
Hrálo se jak ve dvou klubovnách v budově, na lukách za slunečného
počasí, tak ve městě za tmy. Děti si také užily krytého bazénu, ty
menší dováděly v malém, velcí zašli do velkého. Tradičně jsme
navštívili Muzeum české loutky a cirkusu (patřící pod Národní muzeum),
kde je mimo stálých expozic každý rok jiná výstava. Ta letošní byla o
dětském světě za císaře pána. Jak se v té době děti oblékaly a s čím si
hrály. Některé dobové zvyklosti nebo obleky si děti mohly vyzkoušet.
K
našim táborům patří i trocha vzdělávání. Tentokrát to bylo o našich
ptáčcích. Celé jedno dopoledne probíhal program o ptácích formou her,
výtvarných a jiných aktivit. Jeden večer děti nakoukly do filmového
světa, aby se dozvěděly, jak se točil film Polární expres. Zajímavostí
je, že nejdříve byl natočen jako normální film, až posléze byl
animován, že všechny dětské postavy hráli ve skutečnosti dospělí ve
větších kulisách, nebo že jeden herec hrál šest postav (posléze
zanimovaných).
 Poslední
den roku jsme oslavili hrami v klubovně a především hostinou, plnou
chlebíčků a dalších dobrot. Zmrzlinový pohár jsme už ale raději nechali
na druhý den. Před půlnocí byl čas vyrazit ven na ohňostroje, na které
jsme měli výborný výhled. Každé děcko si zaprskalo prskavkou a o
půlnoci jsme si připili dětskou sladkou šťávičkou přezdívanou rychlé
špunty. Druhý den, 1.1. po setmění proběhl oficiální městský ohňostroj,
započatý bengálskými ohni. Celou podívanou jsme sledovali z plného
prachatického náměstí.
Ač
se tábor konal před branami Šumavy, po sněhu podobně jako v posledních
letech nebylo ani památky. To nás ale nijak netrápilo, protože to bylo
sedm nádherných dní plných legrace, her a soutěží, radovánek, dobrého
jídla, vzdělávaní i kultury.
SILNÁ KÁVA
|
ROLNIČKY
|
EXPRESNÍ VÝPRAVA
|
Gábina S.
Linda S.
Klára S.
Ondra V.
Štěpán V.
|
Dominik K.
Lucka K.
Aneta K.
Anna K.
Alice V.
Bára P.
|
Ivoš R.
Nikol T.
Jakub S.
Matyáš P.
Amálie Č.
Berenika Č.
|
| 44 bodů |
40 bodů |
35 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Do
nového roku přeji všem, abychom čas, který
nám byl dán, prožili moudře a prospěšně.
Zbyšek Prágr
Došlé PFky a
přání:
Párou na hrad Křivoklát
21.12.13
Před
svátky jsme si udělali ještě jednu jednodenní výpravu, při které toho
bylo spousty nejen k vidění. Z Prahy přes Beroun jel parní vlak na
Křivoklát a dále. V Berouně děti sledovaly přepojování parní
lokomotivy, ale to už nás výpravčí naháněl do vagónů. Celá souprava
byla neuvěřitelně dlouhá a přesto plná lidí. V Berouně část vagónů
stála mimo perón a v Křivoklátě se z vagónů vystupovalo na dvě části.
Nejdříve první polovina vagónů, pak vlak popojel a mohla vystoupit
druhá zadní část. U parní lokomotivy jsem dětem vysvětlil princip
fungovaní parního stroje.
 Na
hradě probíhal Knížecí advent – řemeslnický jarmark. Ze začátku jsme si
chtěli s dětmi projít stánky, ale šlo to pomalu. Děti by téměř u
každého chtěly něco kupovat. Zdrželi jsme se pozorováním práce kováře.
Další stánky už jsme nestíhali, bylo třeba se také najíst. Když dohrálo
kvarteto Collegium Fiddledolce, pobavili jsme se dvěma vystoupeními.
První sehráli Komedianti na káře představení Na káře až do Betléma. Na
konci vystoupení si na pódiu zazpíval i náš člen výpravy Marek. Nastala
přestávka, kterou někteří využili k nákupům. Kejklíř Vojta Vrtek
předvedl výborné žonglérské kousky s vajíčky, míčky, ohněm a pánvičkou
v legračním pojetí, kdy si za pomoci vybraných dětí postupně uvařil
„míchaná“ vajíčka.
Ač
představení byla pěkná a zábavná, bylo třeba se posunout dále, přeci
jen nám začínalo být chladno. Vydali jsme se na vlak, ale cestou si
ještě důkladně prohlédli historický parní stroj, který poháněl velký
flašinet hrající skladby podle dírkovaných karet.
 Vlak
do Berouna byl samozřejmě plný, děti si přesto místečko našly. V
Berouně jsme měli na výběr, kam jít. Buď nějaké aktivity a hry pro děti
na flerjarmarku v berounském muzeu, nebo medvědárium a hřiště na
Městské hoře. S muzeem, lákaje tam děti, jsem se naprosto nechytal. A
tak jsme si vyšlápli na hřiště, na které se děti vrhly. Medvědi byli
zalezlí, později se ale jeden ukázal a vydal se na procházku. Chtěli
jsme neplánovaně navštívit ještě rozhlednu, která je kousek od
medvědária, ale přišli jsme už po zavíračce.
Cestou
domů, na berounském náměstí děti zaujalo bruslařské kluziště, které
fungovalo bez ledu. Byla to bohatě strávená sobota a příjemná změna
oproti jiným parním jízdám, které jsme absolvovali v předchozích dvou
letech.
Zatažený astronomický tábor, Mise Space•X
15.12.13
Pátý
rok tohoto typu tábora se konal na samém konci
prázdnin. To proto,
abychom z noční oblohy něco měli, což v červenci pro své
pozdní západy
Slunce není optimální a také nesmí
rušit svit Měsíce. 26 dětí je až až
na pohodovou práci na tomto táboře netáboře.
Astronomicko-kosmonautický
tábor je totiž velmi netypický tábor, kde pro svůj
specifický
vzdělávací program jsou večerky velmi variabilní,
neděláme ani
rozcvičky (případně jen pro dobrovolníky, i tací
se najdou) a
nehodnotíme úklid. Je to tedy zájmový
vzdělávací tábor, ale velká část
programu patří samozřejmě i hrám a soutěžím.
 Letos
jsme hráli celotáborovou hru Mise Space•X. O body a o cestu na velkém
obrázku vesmíru soutěžili týmy Vesmírní lovci, Team elite, Vládci
vesmíru a Vesmírná (j)elita. Hrála se spousta rozličných her, většina
venku na louce. Velký úspěch mělo Hutututu, hry se zavázanýma očima a
různé pohybové štafety. Děti si vyzkoušely „výcvik astronautů,“ při
kterém bylo potřeba zvládnout zmatení smyslů orientace a stability,
hbitost, zručnost prstů „ve skafandru“ nebo přežití v přírodě, které k
výcviku astronautů patří. Ke koupání v bazénu nedošlo, přeci jen nikdy
nebylo takové teplo, zato trampolíny si všichni užili dosyta.
Polední
klid na astronomicko-kosmonautickém táboře je také
nevšední. Děti si
mohly vystřihovávat a lepit modely družic a raket, nebo se
účastnit
simulačního sestavování kosmické rakety a
lodi v počítačovém programu.
Podle zadaných součástí a parametrů se
ukázalo, zdali jim kosmická loď
doletí do cíle. Uskutečnil se jeden celodenní
výlet. Přes hřebeny a
válečné bunkry, přes rozhlednu na Anenském vrchu
do Rokytnice v
Orlických horách. V Rokytnici stojí za
zmínku výborné zákusky, pečivo a
sýry v místním elektru! Dále jsme
vešli do krásného Julinčina údolí a
putovali podél říčky Říčky až do Říček.
 Větší
část účastníků tábora je stálá. Poslední roky si děti vyráběly
vzduchové a vodní rakety nebo sledovali starty modelářských raket, na
tomto ročníku tábora byla změna. Proběhlo odpoledne fyzikálních pokusů.
Viděli jsme „hrnečku vař“ - „nekončící“ proud pěny linoucí se z
baňky, malinkou sopku, magnetické uspořádání kovových pilin do ježka,
plamen na ruce, který nepálí, raketový pohon nebo „kouzelnou hmotu.“ Ta
měla zajímavou vlastnost – v klidném stavu je to kaše, ale čím se na
kaši vyvinula rukou síla, byla rázem tvrdší. Takže při úderu pěstí se
kaše změnila v tvrdou hmotu. Přitom je to tak jednoduché, může se
udělat třeba ze škrobu smíchaného s vodou. Důležité na všem bylo, že
spoustu věcí si mohly děti vyzkoušet. Týmy dětí také zkoumaly chemické
parametry cenného zdroje k životu z různých oblastí (Marsu) – vody.
V
čem jsme měli letos na táboře velkou smůlu, bylo to, co neovlivníme. Z
oné noční oblohy jsme nic neměli, neb nám ani jednou nevyšla zcela
jasná obloha. Snažili jsme se něco vidět mezi oblačností hned první
večer a pak ještě jednou v druhé polovině tábora se stihl vytáhnout
jeden dalekohled na mezery mezi oblaky. Ani přes den na pozorování
Slunce to nebyla žádná sláva, ale nakonec jsme sluneční skvrny viděli.
Oborný program byl v některých částech rozdělený na začátečníky a
pokročilé. A jak vyplynulo z dotazníku dětí, byl
Astronomicko-kosmonautický opět velmi úspěšný.
VLÁDCI VESMÍRU
|
VESMÍRNÍ LOVCI
|
VESMÍRNÁ (J)ELITA
|
TEAM ELITE |
Katka H.
Hynek E.
Dominik B.
Michaela S.
Emilie Č.
Slávek R.
Jakub J.
|
Tereza S.
Kryštof F.
Šárka D.
David Š.
Adam H.
Šimon M.
|
Daniela E.
Robert E.
Matěj Š.
Viktor K.
Rosťa L.
Josef B.
Jiří Ř.
|
Kajetán T.
Matěj Č.
David K.
Jan H.
Jiří B.
Vít P.
|
| 42 bodů |
39 bodů |
36 bodů |
35 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Výprava do planetária
29.11.13
Jak
to utíká – v pražském planetáriu jsme byli naposledy před pěti lety, na
tehdy nepovedeném egyptském příběhu pro děti. Snad se úroveň pořadů pro
děti zlepšila, říkal jsem si, a naplánoval „hvězdářskou“ výpravu. V
tomto období jsou mediálně propagované komety a snad proto bylo v
planetáriu na programu pro děti – O zvědavé kometě – zcela plno.
 Příběh,
který namluvila herečka Jiřina Bohdalová, pojednává o mladé kometě
Babetce, která se rozhodne podívat ke Sluníčku. Cestou potkává další
vesmírná tělesa – hvězdu Vegu, Arktura a Antarese, vyhne se planetě
Jupiter, a u Slunce je ji moc horko, málem se vypaří. Nakonec dorazí
domů, poučená z vlastních zkušeností. Například, že přibližovat se ke
Slunci se příliš nevyplácí, protože se „odpařuje.“
Byla
to naučná pohádka. Skutečně se při ní mohly děti něco dozvědět. Ovšem
dle referencí dětí a některých dospělých byla pohádka poněkud nudná.
Opravdu je spíše pro ty nejmenší. Dle mého názoru bylo v tomto případě
vizuálně dost nevyužito projekčních možností planetária, protože
pohádka působila vizuálně velmi jednotvárně.
Po pořadu si děti prošly novou astronomickou výstavu,
která je od té letité předešlé, výrazně zajímavější v tom, že je
interaktivní. To znamená, že si návštěvník může věci osahat, vyzkoušet
a zkusit si své znalosti a um. Tak bylo například možné si umíchat barvy
světla ze tří základních barevných složek; modré, červené a zelené.
Nebo vyzkoušet, kolik by vážila plná plechovka Coca-Coly na různých
planetách, nebo jak se na pohled mění různě nasvícené krátery na Měsíci
a mnoho dalšího. Na cestu domů jsem pro děti do metra připravil
astronomický kvíz, který si děti udělaly ve dvojicích.
Ratatouille, to byla kuchařská víkendová výprava
19.11.13
Ještě
v listopadu se uskutečnila za poměrně teplého počasí víkendová výprava
v Železné u Berouna na opravdu nezvyklé téma. Víkendové téma her bylo
podle vysoce hodnoceného animovaného filmu Ratatouille (čti ratatuj).
Příběh byl o tom, jak se krysák Remy snaží vařit ve vyhlášené pařížské
restauraci, díky přátelství s mladíkem Linguinim, nechyběly ani záludné
zápletky. Jak se kuchařský příběh dá napasovat na víkendové hry?
 Stejně
jako číšníci, kteří na podnose nosí jídlo, i děti musely na „podnosech“
nosit (Kinder) vajíčka a nanosit jich do družstva co nejvíce. Zábavná,
chutná i náročná hra bylo napichování ostružin (bonbónů) na párátko a
to vše bez použití rukou donést do svého družstva opět v co největším
počtu. V příběhu se mladík Linguini učil pracovat po hmatu. I děti se
učily rozpoznávat nejen suroviny k vaření jen po hmatu. Nechybělo ani
určování postav z filmu a kreslení.
Ovšem
největší úspěch mělo „vaření“ po družstvech. Tři družstva Ratatujci,
Ratatouille a Remy a Emilek měla za úkol z dodaných surovin připravit
chutné a pěkně nazdobené chlebíčky. Zde se naplno projevil styl
spolupráce jednotlivců v družstvech. Dvě družstva si vedla na výbornou,
v třetím družstvu spolupráce vázla, nakonec ale všichni udělali krásné
chlebíčky, které si také snědly.
Děti hrály spousty her na zahradě, na hřišti a louce v Železné, jen do lesa už
jsme se nedostali a na pouštění draků také nedošlo. Nechyběl ani
tradiční táborák s opékáním buřtíků a laserovou show. V nedělním
poledni začalo pršet, proto vyhlášení výsledků, předávání diplomů a
odměn proběhlo v klubovně a poklad si děti musely najít schovaný někde
v chatě.
REMY A EMILEK
|
RATATUJCI
|
RATATOUILLE
|
Veronika Z.
Gábina S.
Ondra M.
Linda S.
Anita N.
Julie Ř.
|
Jakub S.
Zuzka S.
Vojta V.
Filip N.
Nela M.
Markéta M.
|
Ema J.
Klára S.
Aneta Ž.
Amálie Č.
Vanessa V.
Berenika Č.
|
| 32 bodů |
30 bodů |
25 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
S Tintinem na podzimním táboře
11.11.13
Tintin
– komiksová postava, mladý reportér. Podle belgického autora Tintina a
kreslíře Hergé – Georgese Remiho (1907 – 1983) jsme na podzimním táboře
v Železné u Berouna hráli celotáborovou hru. V sobotním odpoledni
přijelo přes 30 dětí a hned se začaly hrát hry na zahradě, dokud bylo
venku ještě světlo. Večer se utvořilo pět družstev a hned následovala
první soutěžní hra...
 Druhý
den malování a představování malůvek z Tintinových dobrodružství
proběhlo v klubovně, ale hned poté jsme využili slunečného počasí ke
hrám na zahradě. V podvečer došlo také na pouštění draků. Vítr krásně
foukal, proto většina draků létala bez problémů, za krásných oblačných
scenérií a zapadajícího Slunce. Večer, již za tmy děti hledaly v
nedaleké tajemné zahradě do svého družstva zprávu, zašifrovanou v
obrázku plachetnice. Škoda, že dost dobře nešlo fotit světélka baterek
pobíhající ve tmě v zahradě. Všechna družstva zprávu úspěšně vyluštila,
i když ne každý našel všechny dílky. Nechyběly ani tematické scénky
dětí, většinou velmi povedené.
Další
den byl výlet krásnou krajinou do Berouna. Žádná štreka to nebyla –
dvakrát se popojelo autobusem. Cestou si děti vyrobily lodičky. V
Berouně navštívily Kubu, Vojtu a Matěje, dnes už velké medvědy, kteří
jsou v Berouně od roku 2 000 a kteří jako malý medvídci hráli ve
večerníčku Méďové. Za zmínku také stojí večerní kvíz, při kterém si
děti vyzkoušely, jak si z Tintinova příběhu na začátku tábora
zapamatovaly hlavní postavy a události.
Další zvířata děti viděly v Železné, kam jsme se šli podívat na koně a zvěř v
ohradě. Děti zvěř příliš nezajímala, koně ano. Nemohli jsme vynechat
dětské hřiště. Když se děti vyřádily, čekala je další důležitá hra na
louce. Sbírání rozesetého pokladu. Při sbírání bylo ale potřeba dávat
pozor na protivníky. Další zajímavá hra proběhla večer při západu
Slunce. Běhání po a mezi balíky slámy pro další zašifrovanou zprávu
děti velmi bavila.
Večer proběhl táborák. Někteří zpívali při kytaře, opékaly se buřty, chleby a
většina si k tomu dala spoustu zeleniny. Během táboráku bylo v plánu
pozorování vesmíru dalekohledem, ale podívalo se jen prvních pár dětí,
pak se obloha zatáhla. K táboráku u nás patří už tradičně také laserová
show. Na úplný závěr dne si děti po družstvech chodily na odlehlé místo
zahrady pro svítící tyčinky.
Poslední
den vysvitlo sluníčko a tak se děti dívaly speciálním dalekohledem na
povrch Slunce, které bylo v dalekohledu skvrnité. Na zahradě se hrála
spousta her. Důležité ale bylo, že děti získaly závěrečnou mapu k
pokladu. Jen jim v první chvíli nedošlo, že princip rozluštění mapy je
stejný jako v Tintinových dobrodružstvích; každé družstvo mělo jen část
nakreslené mapy a po složení map na sebe proti světlu se promítla mapa
kompletní. Všichni nakonec mapu pochopili a poklad úspěšně našli.
HEDOKOVA WHISKEY
|
HEDOKOVÉ
|
PIRÁTI
|
TINTINOVI PŘÁTELÉ
|
POSÁDKA JEDNOROŽCE
|
Veronika Z.
Johny L.
Nikol T.
Slávek R.
Prokop R.
Nicolas V.
Matyáš P.
|
Michaela R.
Petra J.
Bára M.
Nikola M.
Lukáš M.
Ondra K.
|
Ivo R.
Nikola J.
Jakub S.
Patrik S.
Jirka C.
Jan S.
|
Vojta M.
Bára P.
Jan K.
Sára G.
Anna M.
Lucie M.
Tereza M.
|
Tomáš B.
Vojta B.
Julie Ř.
Ondra M.
Simon O.
Veronika Z.
|
| 59 bodů |
52 bodů |
47 bodů |
43 bodů |
37 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Jaká byla Drakyáda
3.11.13
Na
první listopadovou odpolední sobotu byla naplánována drakyáda, ale
počasí ještě dopoledne tomu nenasvědčovalo, že se uskuteční. Větru
příliš nebylo a hlavně drobně pršelo. Po poledni ale pršet přestalo a
tak se sešlo překvapivě dost účastníků. Vítr nebyl silný, přesto se
hned jako první s lehkostí do oblak vznesl ručně dělaný komorový drak,
který také celé odpoledne létal nejlépe.
 Jak
se ukázalo, zprvu bylo pro mnoho účastníků nutné dostat draky do
vyšších výšek, u země příliš nelétaly. Většině se to povedlo, a proto
jsme na obloze spatřili před deset draků různých tvarů a velikostí.
Ovšem nejlépe létali draci ručně dělaní. S dětmi, které projevily
zájem, jsme si zasoutěžili – kdo dostane svého draka položeného na zemi
dříve do vzduchu. A to bylo potřeba ještě k němu doběhnout. Každý malý
účastník drakyády dostal na památku nějaké odměny.
Zprávička o lampiónovém průvodu
 Vždy
po říjnové změně času se koná tradiční lampiónový průvod. Poslední léta
je start v Rudné u Hořelického kostela Stětí sv. Jana Křtitele a končí
na školním travnatém hřišti. Podle rozdaných losovacích lístků bylo na
průvodu cca 450 účastníků. Po průvodu a příchodu ke škole proběhlo
losování o ceny pro děti a každý brouček dostal něco na zub. Místo
tradičního ohňostroje byla změna v podobě ohnivých kreací jednoho
účinkujícího, který se zapálenými provazy prováděl akrobatické kousky.
Broučí příběh na víkendové výpravě
30.9.13
V
září začal další školní rok a s ním i výpravy. Na tu první zářijovou
víkendovku přijelo v páteční podvečer 28 dětí. Obvykle se ještě v pátek
hrají hry venku, ale páteční počasí hraní na zahradě nepřálo a tak jsme
se museli spokojit s klubovnou. Téma víkendového hraní bylo podle
příběhu o mravencovi Flikovi, podle animovaného filmu Život brouka z
roku 1998. Však ho také většina dětí naznala.
 Kobylky,
Červi, Mravenečci a Attyni pomocníci – to byla čtyři družstva, která v
sobotu ráno měla už druhý soutěžní úkol. Přiřadit správně 15 hmyzích
postav ke správným jménům, jak to bylo ve filmu Život brouka. Proběhla
dvě kola, a nikdo neuhodl všechny postavy správně. Po pár hrách
následovalo hledání svačiny, tedy hledání banánovníku v zahradě. Banány
děti našly a celá výprava se mohla vydat do nedaleké obce Železné. Měli
jsme domluvenu návštěvu u koní. Přišli jsme k ohradě, ale koně ne a ne
se s námi přijít pozdravit. Když už jsme to chtěli vzdát, koně se
nakonec rozhodli na děti podívat. Paní domácí dala dětem mrkvičku pro
koně a tak bylo o zábavu postaráno. Po koních děti čekala návštěva
hřiště a další soutěžní hra.
Po
obědě a poledním odpočinku jsme šli do nedalekého lesa, kde proběhla
jedna běhací soutěžní hra a jedna výtvarná aktivita – z přírodnin
vyrobit ptáčka, podobně, jako to dokázali mravenečci v příběhu. Všem
družstvům se ptáček vyvedl nad očekávání na výbornou. Ve filmu Život
brouka bylo spousty tanců, scének a cirkusových vystoupení. Po návratu
z lesa a první večeři každé z družstev také předvedlo nějaké to filmové
vystoupení. V závěru sobotního dne vzplál táborák, opékali se buřtíky a
chleby a jedly se spoustou zeleniny. A někteří si rádi zazpívali při
kytaře.
Předchozí
nabitý den byl v neděli po ránu znát. Snídalo se spíše dopoledne. Po
nutném balení proběhlo několik her v klubovně, ale zejména poslední
hodnocené soutěže na zahradě (sbírání mravenčích vajíček...), kde už
konečně vykukovalo sluníčko. Po obědě proběhlo tradiční slavnostní
vyhlášení výsledků víkendového klání, rozdání diplomů a odměn a nakonec
hledání sladkého pokladu.
| MRAVENEČCI |
ČERVI
|
KOBYLKY
|
ATTYNI POMOCNÍCI
|
Tereza Ch.
Lukáš M.
Adéla B.
Ivo R.
Nela M.
Klára S.
Markéta M.
|
Tomáš Bo.
Kryštof B.
Vojta B.
Adéla M.
Tereza M.
Ondřej M.
Tomáš Bur.
|
Marek B.
Michal B.
František N.
Nikola M.
Lukáš P.
Iveta N.
Jan N.
|
Eliška F.
Bára P.
Lucie B.
Štěpánka B.
Berenika Č.
Amálie Č.
Andrea H.
|
| 28 bodů |
22 bodů |
20 bodů |
15 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Uvnitř
přehrady a cesta podél
Vltavy
17.9.13
(NS Svatojánské proudy)
Článek o jedné sobotní výpravě, který je zároveň námětem na zajímavý výlet.
Shlédnout
vnitřek přehrady lákalo jednu slunečnou zářijovou sobotu 20 účastníků,
většinou rodičů s dětmi. Víc jich do přehrady ani nesmělo. Domluvená
exkurze do hráze vodní nádrže Slapy začala u informačního panelu, pak
jsme se za doprovodu průvodce – bývalého zaměstnance – přesunuli do
strojovny přehrady, odkud byly vidět vršky generátorů elektrické
energie. Nahlédli jsme do chodby, která vedla do hráze a také do velké
rozvody. Do rozvodny nás pan průvodce vzhledem k počtu dětí v
naší skupině nechtěl pustit.
Podívali
jsme se také do kontrolní místnosti s počítači a desítkami ukazatelů
různých hodnot. I my jsme zkontrolovali hodnoty na jednom počítači a
došli k poznatku, že dno slapské přehrady skýtá planetární, ba přímo
vesmírný unikát – voda měla přes mínus 3 500 °C (absolutní nula je
přitom – 273 °C, což je dosud známý stav látky, ve které se zastaví
veškerý pohyb částic). Sám průvodce uznal chybu. Zajímavostí Slapské
vodní elektrárny pro nás byla například informace, že elektrickou
energii nevyrábí nepřetržitě, ale pouze vykrývá energetické špičky
domácností (např. ráno, večer), nebo že chod elektrárny Slapy se řídí z
vodní elektrárny Štěchovice. Opustili jsme vnitřek 65 metrové hráze se
třemi Kaplanovými turbínami (výkon 3 x 48 MW), dali si pozdní oběd a
některé děti se smočily ve Vltavě.
 Vydali
jsme se na stezku, které se říká Svatojánské proudy, podle sochy sv.
Jana Nepomuckého, postavené roku 1772. Jedná se o velmi romantickou
stezku, která vede Vltavským údolím mezi obcemi Štěchovice a Slapy. O
údolí se píše, že je to jedno z nejkrásnějších přírodních výtvorů naší
vlasti. A Svatojánské proudy? To je již minulost. Nezkrotné vltavské
peřeje, které sjížděli voraři, pohřbila stavba Štěchovické a Slapské
přehrady.
Stezka
od Slapské přehrady (Třebenic) vede po zelené turistické značce
nejdříve běžnou lesní cestou sjízdnou i pro auta. Na trase potkáváme
lesní samoobsluhu se suvenýry. Stoleček s pohlednicemi místní krajiny,
malované kamínky, magnetky, turistickou známku a další drobnosti s
mističkou na peníze. Děti samozřejmě stoleček obstoupily dožadující se
financí od rodičů. Kousek dále byla na palisádě výstavka starých
fotografií dokladující život na vodě a osadách na Svatojánských
proudech. Později se stezka zařezává do skalnatých prudkých svahů,
mnohde je vytesána do skal včetně několika tunelů pro pěší. Tato stezka
vedoucí často vysoko nad Vltavou se stala roku 1889 první turistickou
cestou u nás.
Na
stezce se prochází trampskými osadami, které jsou roztroušené po celé
délce trasy. Chatky často stojí na neuvěřitelných místech ve svazích a
skalnatých útesech. Tento kaňon nosí další prvenství – zrodila se tu
pravděpodobně první trampská osada Ztracenka (dříve Ztracená naděje).
Na toto místo jezdila už před první světovou válkou skupina skautů a
později jejich následovníků a kamarádů, kde si stavěli „chaty“ z klacků
a chvojí. První skutečné dřevěné chaty se začaly objevovat až od roku
1923.
Naše
putování v závěru vedlo kolem osvětlené hráze vodní elektrárny
Štěchovice a obřích přečerpávajících potrubí a končilo za tmy ve
Štěchovicích, odkud jsme se vydali autobusem domů.
Pokud
si chcete udělat romantický výlet za slunečného počasí kousek od Prahy,
je Naučná stezka Svatojánské proudy tou nejlepší volbou; úchvatné
přírodní scenérie, zajímavá stezka ve skalách s výhledy na Vltavu,
zajímavé chatařské umění… Není to přitom nic extra náročného – stezka
měří zhruba 9 km, cestu zvládnou i školáci prvního stupně (pro mladší
už moc není). Je to ale jen pro pěší a za sucha, s kolem na stezce
rozhodně nepochodíte.
Zdroj o osadách: Český tramping 1918 – 1945, M. Waic, J. Kössl.
Jaký byl tábor Záhady s Rychlými šípy
4.9.13
1. den
Dnes
jsme se vypravili do Říček zažít plno dobrodružství s Partou hic alias
Rychlé šipky. Dorazili jsme kolem páté hodiny a ubytovali se v krásných
klubovnách. První den jsme poznali mnoho kamarádů ze všech koutů naší
země. Už jsme i byli na brigádě na tenisových kurtech ve Dvorcích
(hra). Byl to prima den.
2. den
Druhý
den se v návaznosti na brigádu ve sbírání tenisových míčků ve Dvorcích
utvořilo 5 týmů s těmito názvy: Vontové, Stínadla, Gigolové EM, Pasáci
ze Stínadel a Zhulené Veverky v kleci. Odpoledne se družstva pomocí
skládanky dozvěděly o Vontech a ježkovi v kleci. Večer jsme plnili
odznak mrštnosti a poté nás družstva zničily při hře Rybičky.
3. den
Dopoledne
se družstva pomocí indicií dostaly ke kostelu svatého Jakuba, kde na ně
čekal kostelník se zašifrovaným příběhem o Janu Tleskačovi. Luštilo se
jak o závod. Odpoledne jsme vyráběli žlutý květ, abychom mohli na
výpravu do Stínadel. Ve Stínadlech jsme navštívili kostel sv. Jakuba,
kde po splnění daných úkolů (zdravověda, houby, Kimovka, lanová dráha)
a s pomocí indicií získali polohu místa, kde nalezli část Tleskačova
deníku. Když večer nastal, plnění odznaku míření nám nachystal. Konečně
jsme se dočkali i krvavého boje ve vybíjené. Družstvo Gigolů nám plení
ostatní družiny...
 4. den
Opět
probíhala napínavá vybíjená družstev a dozískávání odznaku z míření.
Poté následoval nelehký útěk před Vonty dlouhou chodbou (bludiště v
lese). Po odpoledním klidu následovala cesta ke kůlně k pohřebnímu
vozu, kde byla nalezena plechovka s prázdnou záhadnou tabulkou. Když se
party vracely do klubovny, našly před dveřmi dopis, že mají nalezenou
část deníku nechat za 100,-Kč v domě č. 5. Večer měla družstva na výběr
ze 4 zábavných kroužků - deskové hry, skákání na trampolíně, sportovní
hry, klubové hry.
5. den
Po
snídani jsme vyrazili plnit tři odznaky - mlčení, záchrany a hbitosti.
Zejména splnění toho prvního byl velký oříšek :-). Odpoledne jsme šli
znovu do kostela svatého Jakuba pro deník Jana Tleskače. Po propletení
záhadnou a obrovskou pavučinou a nalepení získaných symbolů z cesty ho
nalezly všechna družstva. Hurá na číselné pexeso a večeři. Po krmi
přichází pořad dne – vybíjená s Partou HIC. No snažili jsme se, ale
družstvo Veverek nás zdolalo.
6. den
Pro
odznak navigace jsme museli dojít na vrchol kopce Zakletý vrch - po
černé sjezdovce. Letošní rok nás děti překvapily, neboť jsme v cíli
byli v rekordním čase a hlavně bez řečí! Pějeme na všechny chválu!
Odměnou byla zpáteční jízda lanovkou (až na pár výjimek). Před obědem
nastalo dohrávání "mačů" ve vybíjené. Ten zápal bychom Vám přáli vidět,
někteří při fandění přišli o hlas :-). Po poledním klidu následovala
Vontská stezka - prověření znalostí získaných z deníku Jana Tleskače.
Ano, kdo poctivě četl – věděl, kdo nečetl... A už se svoláváme na
Vontskou radu – před námi je souboj Losny s Mažňákem o velké Vontství.
Jaký den to bude? Po večeři proběhlo trochu výtvarné a pracovní
činnosti - družstva vyráběly Losnu - zadání bylo jednoduché – musí být
rozebratelný na 6 částí. Povedl se všem, byl všude na stole, pod
stolem, vedle stolu, na teplácích, tričku, rukou i obličeji. Stopy po
zhotovování Losny jste nalezli doma v pytli se špinavým prádlem.
7. den
Děti
sbíraly podpisy na volbu Velkého Vonta. Každý musel donést 15 podpisů.
Poté následoval relax v podobě různých her na louce. Rajská omáčka nás
zasytila a hurá zachraňovat Losnu. Aby družstva získala jednotlivé díly
Losny, musí plnit různé úkoly (skákání po jedné noze, trakař, nést
šišku a raketě, dojít do cíle se svázanýma nohama, jít po papírech).
Pak už jen chybí uvést Losnu do původního stavu. Po oživení následuje
jeho zpověď. Večer při vybíjené konečně nastalo „smažení“ Party HIC.
Děti mají radost, že nás porazily.
8. den
V
neděli je den naruby, vedoucí týmů (nejstarší děti) si s námi vyměnili
role a mají na starosti program dopoledne. Vše začalo budíčkem a
rozcvičkou, my odmlouváme a nic se nám nelíbí, na vše se 3x ptáme. Jsou
z nás vyřízení. Za připravený program jim nicméně děkujeme, byl
perfektní! Po poledním klidu se poprvé koupeme v bazénu u chaty, poté
začíná olympiáda. Večer zakončujeme táborákem a opékáním buřtíků, domů
nás vyhání déšť.
9. den
Dopoledne
probíhá program Družstva sobě. Každé družstvo má program dle svého
uvážení. Např. družstva Pasáků a Gigolů šly společně na pěší 8 km výlet
ke Třem pramenům. Po cestě nás čekaly krásné výhledy na Orlické hory.
Veverky a Stínadla hrají hru Hu-Tu-Tu-Tu. Po obědě začíná pršet a my se
pouštíme do AZ kvízu Vontské rady. Perfektně zpracovaný AZ kvíz
pouštíme přes projektor na plátno a s hlasovacím zařízením odpovídáme
na otázky z historie, sportu a zeměpisu. Po večeři družstva plní odznak
za operní árie. Největší úspěch má Gumy méďa i s tancem v podání Gigolů
EM. I my – parta HIC se nenecháváme zahanbit a též vystupujeme s námi
upravenou písní – Povíme vám baladu o princezně a o hradu.
10. den
Ráno
se probouzíme do deštivého rána. Přemlouváme sluníčko, aby vykouklo,
dnes je přeci ten celodenní výlet. Navzdory počasí vyrážíme směr
Rokytnice a odtud jedna skupina do Žamberku a druhá do Rychnova nad
Kněžnou. Naštěstí pršiplášť zůstal celý den v batohu a my přežili bez
úhony. V chatě se společně scházíme ve 20h, někteří při zpáteční cestě
ušli 7 km a jsou stále svěží.
 11. den
Pomalu
se blížíme do finále. Dopoledne je Vontská rada a jeden zápas ve
vybíjené - zápas nad Pasáky vyhrála Parta HIC. Po obědě probíhá volba o
Velké Vontství – družstva plní na stanovištích různé úkoly. Vyhrává
družstvo Gigolů EM. Do večeře dáváme poslední zápas ve vybíjené se
Stínadly, který zázrakem vyhráváme. Večer začínají "krámky" – každý
pokoj si připraví pro ostatní program – fantazii se meze nekladou.
Takže jsme mohli navštívit masáže, kadeřnictví, “tetování“, lakování
nehtů, hrály se různé stolní hry, byl tu DJ s písněmi, rozlévala se
kofola… A už je zde očekávaná noční hra. Na jejím konci družstva musí
vyndat ježka v kleci a rozšroubovat hlavici. Tam se skrývá vzkaz, kde
najít plánek na létající kolo a mapku. S těmito poklady jdou spát a
ostatní se dozví ráno.
12. den
Končíme
poslední den našeho tábora. Tak tedy jak to všechno probíhalo a
dopadlo. Dopoledne družstva předváděla ze všech svých členů létající
kolo Jana Tleskače. Poté týmy hledaly souřadnice a podle mapky se
dostaly ke kostelu svatého Jakuba. Kostelník je poslal hledat hrob Jana
Tleskače, u kterého se nacházely tajemné krabice – každý tým získal
ježka v krabičce. Před večeří se oblékáme do kostýmů na maškarní ples.
Většina je již nedočkavá jak to všechno dopadlo. Takže: 1. místo
Gigolové EM, 2. místo Pasáci ze Stínadel, 3. místo Vontové, 4. místo
Stínadla, 5. místo Zhulené veverky v kleci. Rozdávání cen, klubový
tanec, pláč, radost, stesk, že se rozloučíme, že už jedeme domů, když
jsme se tak pěkně sžili. Také jsme nějakou tu slzu zamáčkli, občas to
byla fuška, ale zážitky nám nikdo nevezme.
Kuky a lesní bytosti na malých táborech
29.8.13
Když
jsme přijížděli na letošní tábor do Orlických hor, ještě jsme netušili,
že se setkáme se samotným strážcem místního lesa. Od začátku jsme
trávili nejvíce času na okolních loukách a ve smrkových lesích.
Nejdříve bylo nutné postavit dům v lese pro Kapitána von Hergota a
Kukyho, aby měli kde bydlet. Aby se ale Kuky mohl dostat zpět domů k
Ondrovi, museli jsme mu na jeho cestě hodně pomáhat. Postavit auto v
lese byla maličkost, ale navigovat skoro slepého Kapitána von Hergota
podle mapy ze včelí plástve bylo o poznání těžší. Během cesty jsme se
nesměli ztratit a navíc jsme plnili úkoly, které nám připravili lesní
bohové. Z lesa na nás dokonce vyběhl Plasťák, a to se většina z nás
pěkně polekala!
 Protože
v lese se nachází mnoho věcí, které tam nepatří, rozhodli jsme se
pomoci pracovníkům skládky s jejich sběrem. Vyčistit les od plastových
víček a dalších odpadků, které tam lidé zapomněli, nám trvalo dlouhou
dobu. Nakonec se nám ale podařilo najít vše. Nejnebezpečnější ale byla
zuřivá veverka, která byla sice naštěstí přivázaná ke stromu, přesto z
ní šel strach. Našim úkolem bylo ukrást oříšky, které si veverka
pečlivě střežila. Někomu z nás se to povedlo, někoho ale veverka
chytila. Musel proto oříšek vrátit a utíkat zase pryč.
Ve středu se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. V klubovně jsme našli
dopis od strážce lesa! Psal nám, že se s námi chce setkat a že mu máme
přinést nějaký dárek. Dohodli jsme se, že nejlepším dárkem bude
náhrdelník z nejrůznějších věcí, které se v lese nacházejí. Strážce
lesa by přeci nechtěl, abychom mu nosili nějakou umělou parádu.
Odpoledne každý z nás vytvořil náhrdelník z kamínků, trávy a dřívek,
které našel. Večer jsme se vydali do lesa i s dárkem, který jsme pro
něj měli. Byli jsme zvědaví, jestli ho opravdu potkáme. Když jsme došli
k potoku, krve by se v nás nedořezalo. Stál tam obrovský tvor zabalený
v kapradí a vydával divné zvuky. Naštěstí jedna z vedoucích znala jeho
řeč a mohla nám přeložit jeho slova. Darovali jsme strážci lesa
náhrdelníky a on nám za to dovolil hrát si v jeho lese.
 Protože
hry v lese mohly pokračovat dál, věnovali jsme se další den uzdravení
Kukyho kamaráda Ondry. V holinkách jsme mu museli donést co nejvíce
léčivé vody. Nebylo to ale tak jednoduché, jak se může zdát. Jelikož
cesta byla náročná a nemohli jsme jít bosi, museli jsme si holinky
nechat na nohách. Proto se velká část léčivé vody vylila. Nakonec se
nám přesto podařilo Ondru uzdravit.
Táboráku jsme se dočkali ve čtvrtek. Nejenom že jsme si opekli buřty,
ale také někteří z nás předvedli, co umí – hraní na flétnu, zpívání,
nebo své sportovní umění. Každé družstvo si navíc připravilo scénku z
filmu Kuky se vrac, a zbytek musel hádat, o jakou část se jedná.
Jeden den pršelo, a tak jsme radši zůstali v klubovně. Fenka Samantha,
která s námi trávila celý týden, nám ukázala, co dělá ve své práci.
Dozvěděli jsme se, jak se chovat, když potkáme cizího pejska, ale také
v čem spočívá práce hlídače objektů.
 Závěrečný
karneval začal jako každý jiný. Převlékli jsme se do masek, někdo šel
za pejska, někdo za doktora, jiný za Supermana. Najednou ale přišel náš
známý strážce lesa. Chvilku nám předváděl své taneční umění a pak zase
odešel do svého lesa, kde se cítí nejlépe.
Díky hezkému počasí po většinu týdne jsme si skoro každý den užili
bazén a trampolínu. Všichni jsme si mohli namalovat obrázek z barev na
sklo a na konci týdne si ho nalepit na sklenici přivezenou z domova. Z
tábora jsme si také odvezli “Kukyho!“ deníček, do kterého jsme si každý
den zaznamenávali, co se nám nejvíc líbilo.
Vedoucí na III. turnusu Karolína Risingerová
...................................................
Letošní
tábor pro malé děti se odehrál ve znamení Kukyho. Hned první večer jsme
si tuto pohádku pustili a mnohé děti se tak poprvé setkaly s kapitánem
von Hergotem, Dubánkem, plasťáky i samotným Kukym. Tak začalo naše
putování s Kukym. A putování to opravdu bylo – děti na naší
táborové mapě (v podobě cesty) mohly sledovat, který obrázek se zde
objeví a hádat, jaká hra nás asi bude čekat. Za tyto hry pak každé
družstvo sbíralo do svého lesa body v podobě obrázků Kukyho, Hergota,
Dubánka, Choroše nebo Anušky. Nejlepší zážitky dne jsme každý večer
pečlivě zaznamenávali do Kukyho deníčků a mezi obrázky se, mimo bazénu
a trampolíny, občas probojovala i některá z her :-).
Jaké
nás na cestě vlastně čekaly? Prvním úkolem naší cesty bylo oživit
Kukyho a tak děti hledaly orgány, které oživení měly zajistit. Ale
pozor! Musely sbírat rozvážně a nebrat si obrázky věcí k oživení
nepotřebných, jinak by Kuky neožil! Mezi další úkoly patřilo například
postavit Hergotův lesní domeček a auto nebo ukrást veverce oříšky
obsahující body (veverka ovšem nebyla tak hodná jako v pohádce a oříšky
dětem nedala tak snadno – ještě že byla uvázaná ke stromu!). Jelikož v
lese je každý bůh něčeho (jak pravil von Hergot), děti také čekalo
obcházení bohů a plnění rozmanitých úkolů, které od bohů dostávaly.
Nechyběla ani výroba náhrdelníku strážce lesa a každá skupinka
vytvořila také povedeného plasťáka. Z filmu jsme se dozvěděli, že když
Hergot zjistil nebezpečí, zavelel všem lesním tvorům ,,do jehličí“ a
tak i tento pokřik nás během tábora provázel.
 Jelikož
nám počasí přálo, mohli jsme se během týdne také pravidelně osvěžovat v
bazéně a jeden večer si dopřát i táborák. Nesměl chybět samozřejmě ani
koláč z vlastnoručně nasbíraných zaječích bobků (borůvek), které na nás
čekaly na konci cesty za sluníčkem. A celý tábor již tradičně
zakončil karneval a ocenění všech družstev – bez ohledu na počet bodů
se snažili všichni a tak si zasloužili odměnu v podobě pokladu. Protože
jsme se snažili být v lese pořádní a chránit ho, snad jsme strážce lesa
nerozhněvali a les nám propůjčí i na další tábor.
Vedoucí na I. turnusu Markéta Dočekalová
1.
turnus / fotogalerie
KUKYHO ONDROVÉ
|
ASTMATIČTÍ PLASŤÁCI
|
VODNÍ BŮŽCI
|
CHOROŠI
|
DUBÁNCI
|
Zuzka P.
Ondra B.
Radek B.
Luisa K.
Nikola Ch.
Rudolf K.
Marco M. |
Jonatan R.
Ondřej J.
Miriam Š.
Adéla J.
Lada Ch.
Nela Su.
Nela St.
|
Katka V.
Ondřej L.
Marek L.
Lukáš M.
Anežka N.
Vanessa V.
Jaroslav T.
|
Kryštof B.
Vojta B.
Klára S.
Erik J.
Ondra Š.
Nikola M.
Melánie Č.
|
Tereza Š.
Honza Š.
Honza Z.
Sabina F.
Daniel H.
Adéla P.
Milan S.
|
| 46 bodů |
40 bodů |
37 bodů |
34 bodů |
32 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
2. turnus / fotogalerie
| KUKYHO PLASŤÁCI |
BUBLINY
|
KUKAČKY
|
HERGOTI
|
Dominik V.
Ondra Ch.
Karel K.
Šimon Š.
Tomáš B.
Šimon P.
|
Michal K.
Lukáš K.
Magda G.
Adam H.
Sára G.
Zuzka S.
(Natalie S.)
|
Jaroslav Č.
Josefína K.
Šarlota K.
Renáta K.
Mateo A.
Vašek M.
Alex G.
|
Kristýna K.
Patricie M.
Tomáš J.
Jakub S.
Adam R.
Jana K.
|
| 46 bodů |
39 bodů |
38 bodů |
35 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3. turnus / fotogalerie
KUKYSÁCI
|
BOHOVÉ ŠUTRŮ
|
SMRAĎOŠI
|
VEVERKY
|
DUBÁNCI |
Marianka M.
Zdeněk D.
Nikola D.
Petra Ve.
Zuzka B.
Alena D.
Petr M.
Jan V.
|
Lucka B.
Nelly S.
Šimon V.
Martin V.
Tobiáš S.
Tadeáš J.
Amálie Č.
Berenika Č.
|
Yeumenie Y.
Silvie D.
Denisa H.
Matyáš S.
Tobiáš K.
Zuzka K.
Marek T.
Alex D.
|
Marcel K.
Daniel K.
Denisa D.
Katka P.
Lucie M.
Anna M.
Petr M.
Petr N.
|
Vladimír O.
Veronika Z.
Karolína K.
Michael K.
Štěpán V.
Jakub S.
Vojta O.
Anna H.
|
| 56 bodů |
52 bodů |
50 bodů |
48 bodů |
40 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Prsten moci na táboře v Hubenově
22.8.13
Na
počátku táborového života se mezi čtyři družiny odvážných bytostí
Středozemě - Elfíky, Vládce koblih, Hobití roztleskávačky a 4 Elements
- dostala zpráva, že Temný pán Sauron chce získat Prsten moci. Tento
prsten je nejmocnější v celé Středozemi. V hlubinách Ohnivé hory
Orodruiny ho ukoval  sám Temný pán. Kdo tento prsten vlastní, stává se
neporazitelným. Než se ho Sauron naučil ovládat, musel se ho pod
nátlakem spojených vojsk bytostí Středozemě vzdát. Teď se ale rozhodl,
že prsten znovu najde a zmocní se ho. Aby mohla být Středozem
zachráněna, rozhodly se naše statečné družiny společnými silami
Sauronovi v získání prstenu zabránit.
Každá
z družin si vyrobila svoji vlajku, složila si bojový pokřik a mohli
jsme vyrazit vstříc dobrodružstvím. Cesta to nebyla nikterak
jednoduchá. Museli jsme zdolat nesčetně překážek. Prvním úkolem bylo
přejít bažinu. Pomocí dvou prkýnek všechny skupiny zdolaly nebezpečný
úsek a mohly si oddechnout, že nedošlo k žádným ztrátám. Neméně
jednoduchá byla další zkouška – přelstít zlého pavouka, nezachytit se v
jeho obří pavučině a ukrást mu tajnou informaci o místě, kde je prsten
schován. Příšera neměla proti našim bojovníkům šanci.
Jediný,
s kým si ovšem neporadili, byl neoblomný strážce věže, kterého se
nepodařilo nikomu rozesmát, a proto musely všechny skupiny hledat
nápovědu jinde. Ve chvíli, kdy všichni členové prokázali své tábornické
dovednosti - uzlování, zdravověda, topografii, ohně - byla jim nápověda
předána v šifře. Ani tentokrát se naši udatní nedali a všichni zprávu
rozluštili.
Nade
všemi našimi statečnými po celou dobu strastiplné cesty bděl a držel
ochrannou ruku hodný bílý Elf. Poprvé se nám ukázal při cestě nočním
lesem. Všichni táborníci, kteří se této stezky odvahy zúčastnili, byli
zapsáni na listinu statečných. Podruhé nás Elf čekal na samém konci
cesty na hoře Orodruině. Nejen díky Elfově podpoře, ale především díky
odvaze, šikovnosti a dobré spolupráci všech družin, se nám podařilo
Prsten nalézt dříve než Sauronovi. Objevili jsme ho schovaný v truhle v
lese při výpravě do nedaleké Blatné.
Poslední
večer byl Prsten moci vhozen do Ohnivé hory a zničen. Za jasné noci a
třpytu hvězd se hora Orodruina otevřela, a prsten, který jsme do ní
vhodily, svými plameny pohltila. Středozem je zachráněna a zlý Sauron
již nemá šanci ji nikterak ovládnout.
4. ELEMENTS
|
ELFÍCI
|
VLÁDCI KOBLIH
|
HOBITÍ ROZTLESKÁVAČKY
|
Martin Č.
Michal H.
Tomáš Ch.
Adéla J.
Tobias P.
|
Kryštof M.
Adéla M.
Tereza M.
Monika T.
Petr T.
|
Dominik H.
Marek H.
Mariel P.
Marie V.
Jirka P.
|
Natálie P.
Kristýna R.
Patrik V.
Vašek Š.
Magda V.
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
O setkání irokézských kmenů v Kačlehách
13.8.13
Na
březích Kačležského rybníka se uskutečnilo
výroční shromáždění
irokézských kmenů Mohawků, Oneidů, Kojungů a Seneků.
Velký Duch byl
shromáždění nakloněn a seslal nádherné
slunečné počasí, které přerušil
jen dvakrát krátký déšť.
Shromáždění probíhalo v poklidné
atmosféře až
do příchodu mluvící kůže od Tupých Nožů.
Tento nebezpečný indiánský
prakmen, považovaný za dávno vymizelý, vyzval
irokézské kmeny k
tajemnému jednání. Cestou na jednání
byli ale irokézští bojovníci
zákeřně přepadeni a jen se štěstím vyvázli
ze spárů Tupých Nožů. Bylo
jasné, že od Tupých Nožů nelze čekat nic dobrého.
 Náčelníci
kmene se tedy začali více věnovat výcviku mladých
bojovníků v různých
dovednostech. Brzy získali mnozí bojovníci
své první sokolí drápy za
různé význačné schopnosti a činy, a i
jednotlivé kmeny získávaly
zkušenosti v různých situacích. Podařilo se jim
např. ulovit několik
statných divokých bizonů nebo přivést vodu do
indiánské vesnice. I při
nočním setkání s dušemi zemřelých
kmenových náčelníků prokázali svoji
odvahu. Bojovníci Tupých Nožů o sobě dlouho
nedávali vědět, jednoho dne
však náhle přepadli a obsadili tábor a zajali
několik bojovníků z
každého kmene. Po velkém boji se kmenům podařilo
získat tábořiště zpět
a zahnat Tupé Nože pryč, zajatci byli také osvobozeni.
Nebezpečí
bylo na chvíli zažehnáno a kmeny se tak mohly vydat na poznávání okolí.
Jedna skupina bojovníků se vydala na plavbu po Velké řece, další
skupina podnikla velkou pouť k sousedním indiánským táborům a skupina
nejmladších bojovníků prozkoumala blízké okolí včetně dávno zaniklého
skalního města. Mluvící kůže nalezená jednou ze skupin hovořila o
dalším nebezpečí ze strany Tupých Nožů. Kletba seslaná Tupými Noži navíc vyvolala nepřátelství mezi jednotlivými irokézskými kmeny, které se z ačaly připravovat na velkou bitvu jak mezi sebou,
tak proti Tupým Nožům. Noční bitva skončila vítězstvím a smířením
irokézských kmenů, Tupé Nože neměly proti jejich vynikající obranné
strategii žádnou šanci. Kmen Tupých nožů se po porážce stáhl a nedal o sobě více vědět a Irokézové mohli slavit velké vítězství.
Shromáždění vedli náčelníci Nanthan Watan Sata, Lomasi, Topsi, Maina,
Aditsan, Haauk, Hototo, Mamuto Kahuna a Malý Velký muž, o jeho hladký
průběh se starali Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny, Pa-nza a
Ho-vla.
Události
ze setkání zapsal Lonatem - šaman kmene
Irokézů
Howgh!
| KOJUNGOVÉ |
MOHAWKOVÉ
|
ONEIDOVÉ
|
SENEKOVÉ
|
Tereza Ch.
Lukáš B.
Johny L.
Míša D.
Petr T.
Vít L.
Lukáš B.
David P.
Ondra A.
Jindřiška B. |
Tereza Ch.
Lukáš B.
Johny L.
Míša D.
Petr T.
Vít L.
Lukáš B.
David P.
Ondra A.
Jindřiška B.
|
Ivo R.
Jan K.
Klára D.
Janko F.
Ondra V.
Magda G.
Kristýna D.
Dominik B.
Adéla B.
Bára V.
|
Tomáš D.
Tomáš B.
Bára M.
Martin N.
Martin H.
Monika H.
Hedvika K.
Petr D.
Viki K.
Jan S.
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
