První výprava jihočeského oddílu
15.12.19
Výprava
nebyla dopředu napevno plánovaná. Zkusil jsem asi napodruhé nadhodit
termín a tentokrát to vyšlo. Jen pro silný vítr jsme akci přesunuli ze
soboty na neděli, ale nakonec se výprava ke konci listopadu
uskutečnila.
 Z
Kunžaku se partička dvanácti dětí vydala podél potoka Struha a rybníků.
Po celou dobu výpravy, kdykoliv na trase se hrála hra, Zoro, bomba,
povodeň. První zastavení bylo u letokruhů pařezu. Spočítat letokruhy se
zdá jako banální věc. Ale které se počítají do jednoho roku, když jsou
kruhy světlé a tmavé? Děti se rozdělily na dvě skupiny, abychom si
zahráli na veverky. Úkolem každé skupiny bylo přesouvání po lese tak,
že se skupina musela vždy dotýkat minimálně jednoho stromu a nesměla se
pustit. Když hru děti pochopily, byla pro ně celkem jednoduchá. Anebo
stromy byly moc blízko sobě.
Při dalším zastavení „u vyčnívajících kamenů“ byla svačina a další
zastávka u dřeva – tentokrát ležících kmenů. Pozorovali jsme děrovatou
kůru, chodbičky v lýku a povídali si o lýkožroutovi, aneb kůrovcovi. O
tom, jak celý proces probíhá a také, že se zdravý strom dokáže bránit a
tedy se mu nic nestane. Problém je, že naše lesy zdravé nejsou, jinak
by měl lýkožrout smůlu. O pár desítek metrů dál jsme si na louce
zahráli další hru. Času nám už mnoho nezbývalo a museli jsme pádit na
sraz s rodiči.
Večer světel
20.11.19
Tradiční
večer světel proběhl opět za hojné účasti několika stovek malých i
velkých „světlonošů.“ Začátek trasy byl u Hořelického kostela Stětí sv.
Jana Křtitele. Průvod se ulicemi sunul kolem základní školy do ulice Na
Přídělu, kde byl cíl. Na trase byly rozmístěny obrázky. V cíli bylo na
stolku obrázků více – úkolem dětí bylo říci, které obrázky na trase
nebyly. Každý dostal obrázek a svítící tyčinku. Na závěr vzplál
ohňostroj. Nastalo jedno neplánované překvapení, když se jedna sada
ohňostroje s druhou přerušila. Přerušení bylo hned napraveno a
ohňostroj pokračoval
dále.
Rango – tábory pro malé děti
Malí
táborníci ve věku od 4 let (někteří ale byli i náctiletí) si na
týdenním táboře vyzkoušeli, jaké je to být chameleónem, který je po
střetu auta svých majitelů s pásovcem z terária vymrštěn na dálnici v
americké poušti. Bezejmenný chameleon si celý život v teráriu pouze
hrál na skutečný svět. Záhy zjišťuje, že ten reálný je plný nebezpečí a
musí uniknout před útokem jestřába. S pomocí krásné ještěrky Fazolky se
dostane do městečka Prach. Zde se okamžitě ujímá své životní role
hrdiny a začne si říkat Rango, ale bere to opravdu jen jako roli.
Šťastnou náhodou sice zneškodní Jestřába, ale ukáže se, že smrt jednoho
padoucha, který ohrožoval město, pouze uvolní místo dalšímu – ještě
nebezpečnějšímu – Chřestýšovi. Později Rango odhalí, že Chřestýš ve
skutečnosti slouží pravému zlosynovi. Tím je Starosta vesnice, který
město nechal odříznout od zdroje vody, aby nad ním získal neomezenou
moc. Rango si po setkání s Duchem západu uvědomí, že si na hrdinu musí
přestat jen hrát. Díky skutečné odvaze se mu společně s přáteli podaří
starostu a jeho kumpány porazit a městu Prach navrátit životodárnou
vodu.
Celé dobrodružství se odehrávalo v penzionu v Horních Albeřicích
krkonošské přírody. Je to kus unikátní architektury, kde není jediný
úhel pravý. Stojí uprostřed krásné přírody na louce ohraničené z jedné
strany horským potokem, z druhé smrkovým lesem a ze třetí strany
příkrou sjezdovkou. V rámci bodovaných etapových her děti prožili
část Rangova dobrodružství a změřily své síly v rychlosti, šikovnosti,
tvůrčích dovednostech i odvaze. A také zjistili, že nejdůležitější je
naučit se spolupracovat s kamarády, umět se domluvit a táhnout za jeden
provaz. Koneckonců, každý ví, že sdílená radost je dvojnásobná a
starost jen poloviční.
V rámci společného programu se děti lépe poznaly i s ostatními
kamarády. Při poledním klidu, vybíjené, městečku Palermu i při delších
procházkách. Vydařil se táborový oheň s opékáním vuřtů a kytarou i
rozlučkový karneval v maskách. Protože tématem byla voda, hodně her
bylo „vodních.“ Ovšem každý ze tří turnusů měl program trochu jiný.
Přeci jen vodní hry bylo třeba přesouvat na slunečné počasí. Akorát
stavba indiánského stanu teepee letos vázla, takže se ho dočkal až
třetí turnus.
Mimo etapové hry a společný program zbyl čas na samostatný program
družstev se svým vedoucím. Všichni udělali během tábora krok kupředu v
samostatnosti a ve schopnosti zvládat překážky. Zejména někteří
zjistili, že komunikace je především o schopnosti naslouchat ostatním.
A z toho máme radost.
Vedoucí Míra Nečas
1. turnus / Fotogalerie
KAKTUSÁCI
|
HVĚZDY
|
PRAŠNÍ JEZDCI
|
RANGOUŠI | FAZOLKY |
Tomáš
|
Tonda, Jirka
|
Bára
|
Klára
| Mirek |
Amálie K.
Zuzana R.
Johana Š.
Josef Š.
Jonáš A.
Amar M.
Mak M.
Vít P.
|
Linda Z.
Matěj J.
Adam D.
Katka S.
Eliška V.
Natálie A.
Alžběta P.
Viktorie B.
Veronika K.
|
Jáchym S.
Natálie S.
Nikola R.
Matěj D.
Ema B.
Eva N.
Jan P.
Jan S. |
Míra N.
Alice N.
Eliška K.
Ondřej A.
Natálie B.
Zuzana Z.
Antonín P.
Karolína K.
| Matyáš Š.
Nikola Š.
Michal P.
Šárka P.
Adam K.
Kilián B.
Anna N.
Julie P.
Vít B.
|
|
|
|
| 
|
69 kapek
|
61 kapek |
60 kapek |
46 kapek | 44 kapek
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
2. turnus / Fotogalerie
CHŘESTÝŠI
|
MRS. TIM
|
SKLENIČKY
|
JESTŘÁBI | JEŠTĚRKY |
Jirka
|
Tonda
|
Tomáš
|
Kamila
| Eva |
Kryštof S.
Nikola D.
Ludvík M.
Rosťa K.
Tonda K.
Jakub V.
Oliver P.
Filip Y.
|
Robin J.
Jakub M.
Tadeáš B.
Zuzana B.
Natálie M.
Matouš D.
Richard K.
Alexandr J.
|
Antonín L.
Natálie S.
Jakub M.
Lukáš K.
Nikola T.
Jakub V.
Meg O.
Petr J.
|
Marie K.
Tomáš K.
Roman J.
Tomáš K.
Zuzana Z.
Antonín P.
Markéta P.
Veronika K.
| Veronika H.
Jaroslav M.
Simona M.
Ondřej M.
Jakub H.
Gréta K.
Žofie T.
Jan V.
|
|
|
|
| 
|
66 kapek
|
62 kapek |
59 kapek |
48 kapek | 47 kapek
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
3. turnus / Fotogalerie
DIVOKÁ PRASATA
|
KAKTUSÁCI
|
JESTŘÁBI
|
ZÁPAĎÁCI | CHAMELEÓNI |
Júlia
|
Magdaléna
|
Jirka
|
Martina
| Veronika |
Markéta P.
Matyáš N.
Andrea K.
Josef G.
Josef N.
Nela N.
Filip N.
Jan N.
|
Ian B.
Petr J.
Jana G.
Anna K.
Adam B.
Natan C.
Kryštof S.
Viktorie R.
|
Maxine P.
Hubert Č.
Eliška B.
Martin B.
Adéla B.
Matěj B.
Anna B.
Matěj K.
Vojta P.
|
Bára K.
Libor V.
Karel P.
Olivie K.
Travis Ch.
Aaron Ch.
Kamila K.
Monika S.
Berenika Č.
| Simona L.
Štěpán Š.
Eliška G.
Tomáš R.
Lukáš R.
Lucy Ch.
Terri Ch.
Vojta P.
|
|
|
|
| 
|
56 kapek
|
54 kapek |
54 kapek |
50 kapek | 44 kapek
|
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo | 4.
místo |
Piráti z Hubenova
26.9.19
Hned
po příjezdu do tábora jsme byli svědky prokletí bohyně moří Kalypsó.
Šest pirátů ji zaklelo pomocí amuletů do lidské podoby. Pokud jí
pomůžeme amulety nalézt a z lidské podoby ji vysvobodíme, budeme si
moci rozdělit pirátský poklad, ke kterému nás dovede. Takovou výzvu
jsme samozřejmě přijali a hned se začali připravovat na cestu.
Na jednu loď bychom se špatně vešli, proto jsme se nejdříve rozdělili
do tří posádek. Aby z nás jednou mohli být opravdoví piráti, museli
jsme se naučit spoustu nových věcí. Postupně jsme se tedy dozvěděli,
jak pojmenovat části lodě nebo jak se váže šest základních uzlů. Také
jsme se seznámili s Morseovou abecedou a naučili se rozdělávat a
udržovat oheň.
Poté, co jsme naložili lodě potřebnými surovinami a chtěli se vydat na
plavbu, setkali jsme se s Willem Turnerem a Jackem Sparrowem.
Vyplouvají také na moře, aby našli Willovu milou Elisabeth, kterou
unesli piráti na lodi Černá Perla. Domluvíme se s nimi, že poplujeme
společně. Jim se bude hodit pár statečných plavčíků navíc a my
využijeme Jackovy zkušenosti při plavbě po moři.
Na moři nás čekalo mnoho nástrah, ale také jsme poznali zajímavá místa
a nové známé, kteří nám pomohli postupně nalézat potřebné amulety.
Nejdříve jsme se dostali na Diamantový ostrov, kde jsme mimo jiné
kopali drahokamy. Na Ostrově přátelství nám unesli naše vedoucí, ale
naštěstí se nám je podařilo všechny vysvobodit. Ostrov hazardu nám
ukázal, při kom stojí štěstěna a komu se vyhýbá. Na Ostrov lásky jsme
vkročili všichni červeně nebo růžově oblečení a celý den se nesl ve
znamení srdíček. Při putování na Amorovu horu nás zastihla bouře a
poničila nám lodě. Museli jsme si postavit nové. Práce nám šla pěkně od
ruky a mohli jsme brzy zase vyplout na moře. Už jsme měli Černou Perlu
na dohled, ale nemohli jsme plout přímo za ní. Museli jsme se ještě
zastavit na Ostrově radovánek, kde byl ukrytý pátý amulet.
Konečně jsme dohonili Černou Perlu. Svedli jsme s její posádkou
nelítostný boj a podařilo se nám Elisabeth zachránit. Will byl velmi
šťastný, že jsme mu pomohli a pozval nás na svatbu. Jako svatební dar
dostali novomanželé od Jacka škapulíř, který byl posledním, šestým
amuletem, potřebným k vysvobození Kalypsó. Ihned jsme všechny amulety
poskládali kolem ohně, pronesli zaklínadlo a škapulíř vhodili do ohně.
Amulet vzplál kouzelným ohněm a Kalypsó byla vysvobozená. Naše mise
byla splněna. Za odměnu jsme dostali každý část slíbeného pokladu.
Každý z nás během plavby získával body za umístění v hrách a plnil
úkoly, díky kterým mohl být povýšen. A tak se z některých nakonec stali
opravdoví piráti. Byly to krásné dva týdny, kdy jsme si celé dny prozpěvovali pirátskou
hymnu, koupali se v rybníce, odpočívali při stolních hrách, soutěžili v
celotáborovém sportovním turnaji, hráli bojovky a prokazovali odvahu
při nočních hrách. Ale především jsme si užívali to, že jsme zase po
roce spolu a na našem oblíbeném místě.
Klára Weiss
ŠIŠKY NA VODĚ
|
ČERNOVOUSÁČI
|
KRAKENI
|
vedoucí Michal
strážce pokladn. Renča
strážce pokladnice Vojta
strážce poklad. Honza
plachtař Šarlota
bocman Šimon
plavčík Marek S.
plavčík Marek T.
|
vedoucí Vendy
mladý pirát Adam S.
strážce pokladnice Petr
strážce pokladnice Sofie
strážce pokladnice Kuba
bocman David S.
bocman Gabko
plavčík Adam V
|
vedoucí Štěpánka
pirát Dominik
lodivod Tom
plachtař Michal
plachtař David V.
plachtař Terka
bocman Adélka
plavčík Fanda
plavčík Naty
|
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
|
|
|
Deadpine (Kačlehy 2019)
19.8.19
Píše
se rok 2056. V osadě Deadpine, do níž nováčci přijíždí, však starý
letopočet nikdo nepoužívá. Rychle si tedy zvykají na to, že je vlastně
rok 31 a život v komunitě má svůj vlastní řád a pravidla. Hned po
příjezdu čeká všechny důkladná zdravotní prohlídka. Jejím závěrem je,
že jsou všichni pacienty typu D – jsou to tedy Dědicové Země, stejně
jako zbytek komunity. Ta je do této chvíle poněkud zdecimovaná, tvoří
ji jen rada starších v čele s mentorem, který si říká Nero.
Lidstvo před 26 lety zasáhla smrtící pandemie. Pacienti byli podle
příznaků rozděleni na několik typů. Typem D jsou právě Dědicové. Nesou
si s sebou velkou křivdu, protože během pandemie byli všichni nakažení
bez milosti posílání do karanténních táborů. Dědicové pobyt v těchto
táborech díky genetické mutaci přežili a vzpomínali na něj jako na čas
hrůzy a utrpení. Později je však Nero sjednotil a společně vytvořili
vzkvétající komunitu. Jsou přesvědčeni, že jejich přežití má jistý
důvod a že jsou vyvolení k tomu, aby převzali Zemi po smrtelnících,
kteří ji přivedli do záhuby. Vědec Boris, který měl svůj podíl na
vývoji viru, poskytl Dědicům léky, které zpomalují postup nemoci.
Dozvídáme se také o existenci sedmi kapitol, do nichž se Dědicové dělí.
Jednu z nich před časem potkal smutný osud. Nero vysvětluje, že
Babylonci pro jisté neshody z Deadpine před časem odešli a krátce poté
je smrtelníci – tak Dědicové říkají nenakaženým – vyvraždili. Nově
příchozí však také musí být rozděleni do kapitol a čtyři z nich
potřebují posílit. Jsou to Výrovci, Jezevci, Strážci a Horalové. Po
rozdělení do kapitol se koná tradiční sněm. Na něm jsou všichni
označeni symbolem Dědiců a všem je udělena nejnižší hodnost radovojce.
Poté se přistoupí k hlasování, ve kterém má každý počet hlasů daný svou
hodností.
 Novopečení radovojci se také dozvídají o tradici Času zúčtování, což je
válečná výprava, během níž si Dědicové berou od smrtelníků zpět, co jim
právem náleží. V rámci sedmi dnů soupeření proběhne několik bitev a
několik nebojových klání (stavba vodovodu, vědomostní hra a sportovní
turnaj). Vítězná kapitola pak získává právo vydat se na Čas zúčtování a
její vítězství bude náležitě oslaveno během festivalu, který se koná v
jeho předvečer.
Noví Dědicové si musí osvojit čtyři základní dovednosti: orientaci v
mapách, lukostřelbu, šerm a zdravovědu. Právě při první orientaci v
mapách se však najde podivná zašifrovaná zpráva. Po rozluštění se
ukáže, že nás posílá cosi hledat. Vyrážíme hned večer a po dlouhém a
náročném hledání se nám konečně dostává do rukou nenápadná plechovka.
Jedná se o sebrané spisy, které nám zanechala jakási kronikářka.
Dozvídáme se z nich více o historii komunity. Také obsahují indicii k
nalezení dalšího spisu.
Druhý spis hledáme během dne a musíme přitom čelit útokům po zuby
ozbrojených Tyranů. Nacházíme v něm mimo jiné úryvek z Borisova deníku,
v němž popisuje vývoj léků, díky nimž můžeme nemoci tak dlouho
vzdorovat. Hlavně Dryák je důležitý pro radu starších, které bez něj
hrozí nepříjemná předčasná smrt. Proto se komunita ocitá ve velkém
nebezpečí, když je Dryák smrtelníky ukraden. Další dny proto věnujeme
zjišťování, kdo jsou a co je jejich záměrem, a snaze dostat Dryák zpět.
Spisy jsou odsunuty do pozadí a mentor zakazuje další hledání.
Během konfrontací se smrtelníky se dokonce zmocníme dvou zajatců.
Prvního Nero chvíli vyslýchá. Není spokojen s jeho spoluprací, a tak ho
obviní ze lži a strhne mu plynovou masku. To pro zajatce znamená
nakažení a téměř jistou smrt. V komunitě se začínají ozývat nesouhlasné
projevy ze strany radovojců i rady starších a Dědicové se začínají
rozdělovat. Druhého zajatce necháváme naživu déle a snažíme se ho
vyslýchat. Když nic užitečného neprozrazuje, schyluje se k dalšímu
demaskování. Nakonec však jedna hlídka zajatci pomůže k útěku a
statečně čelí následkům svého činu. Nero přitvrzuje a jeho režim se
stává mnohem přísnějším. Komunita se nakonec rozštěpí do tří tajných
frakcí – schází se Nerovi příznivci, revolucionáři v čele se Štikounem
a rovnostáři, které vede Ada.
Všechny tři frakce se snaží získat pro sebe třetí spis a jeho nalezení
vyústí ve velkou bitvu. Rovnostáři se snaží ochránit Adu, která luští
zašifrovaný spis, Štikoun s revolucionáři se snaží dostat moc na svou
stranu a Nero se pokouší uchránit poslední zbytky své autority. Nakonec
se ze spisů dozvídáme, že právě Nero a jeho bývalý pobočník Eryx jsou
zodpovědní za smrt Babylonců. Eryx stihne utéct, Nero je zajat a o jeho
osudu se rokuje na odpoledním sněmu.
Ada se pokouší spojit se skupinou Naděje, k níž patřili oba zajatci, a
k jejímu velkému překvapení jí odpovídá Boris. Vrací se do Deadpine s
tím, že má hotový lék, který dokáže Dědice vyléčit úplně. To je pro
Dědice, jimž nemoc dlouhá léta sloužila jako důkaz jejich výjimečnosti,
náročné, ale nakonec hlasování rozhodne o přerodu komunity. Všechny
hlasy jsou si teď rovny, Ada se stává novou mentorkou, Nerův trest bude
vyléčení a spolu s ním se vyléčí i všichni ostatní. Čas zúčtování je
jakožto zbytečné vraždění zrušen a festival se koná ve změněné podobě,
která jej už neoslavuje.
Poslední den tábora probíhá zcela mimo celotáborovou hru a slouží k
zamyšlení nad tím, co se během posledních dvou týdnů stalo. Bavíme se o
manipulaci a o motivech postav, které vedoucí představovali. Rozebíráme
především Nera, který šířil nenávist ke smrtelníkům a ospravedlňoval
Čas zúčtování, a Štikouna, který svou touhu po moci zvládl šikovně
zamaskovat nejrůznějšími prázdnými sliby. Mluvíme také o ponaučeních,
která si z příběhu osady Deadpine můžeme odnést, a den zakončíme
večerním táborákem.
Erix
STRÁŽCI
|
JEZEVCI
|
VÝROVCI
|
HORALOVÉ |
Lily (Markét)
Zoen (Gábina)
|
Valkýra (Anežka)
Jožo (Štěpán)
|
Čolek (Vojta)
Megi (Terka)
|
Eda (Lukáš)
Elvíra (Bára)
|
Monika Z.
Kamila V.
Michal M.
Ondra M.
Adéla M.
Martin C.
Linda S.
Alex K.
Sára T.
Dan C.
Jiří M.
|
Ava J.
Max V.
Max H.
Liam J.
Alice V.
Lukáš K.
Lukáš P.
Tereza C.
Anežka Š.
Martina K.
František H.
|
Annabelle M.
Michaela L.
Viktorie K.
Samuel B.
Michal K.
Lukáš M.
Linda V.
Jakub B.
Ema R.
Dan V.
Eva S.
|
Jiří C.
Bárt V.
Bára Š.
Filip L.
Julie R.
Matěj Š.
Matyáš L.
Tereza H.
Denisa D.
Jindřiška B.
Karolína M.
|
|
|
|
|
Hráli jsme si na Robinsona
17.7.19
Do
zapeklité situace se dostal každý trosečník, který zůstal na osamělém
ostrově. Tím nejznámějším je bezesporu Robinson a jeho druh Pátek. Jeho
příběh jsme si připomenuli a někteří se s ním seznámili v starším filmu
z roku 1975. Ale ještě před filmem se čtyři družstva utkala v první
velké hře. Na rozlehlé louce (moře) se pohybovala družstva (lodě),
která se přesouvala a snažila se střelbou (míčky) zneškodnit další lodě
a zároveň nebýt sestřelen. Hra to byla náročnější, proto nejmladší
„školkoví“ účastníci výpravy měli svůj program.
Další den program probíhal na námět příběhu. Děti se schovávaly,
malovaly nejen na obličej jako domorodí indiáni, proběhly podobné
„turnaje,“ jaké si udělal Robinson s Pátkem, stejně tak se děti
napodobovaly, podobně jako když Robinson učil Pátka. Protože se děj
odehrával na ostrově plném zvířat, i děti zvířata hledaly a poznávaly.
V odpoledním programu v lese děti házely oštěpem a stavěly robinsonův
příbytek. Hlavní hrou bylo sbírání ptačích vajec. Hra, při které bylo
třeba vejce hlídat, kořistit a lovit u protivníků. K našemu překvapení
děti chtěly hrát v lese ještě schovávanou místo návštěvy hřiště, kde se
většinou stavíme při cestě z lesa na základnu.
 Po příchodu z lesa se z oblohy snesla pořádná sprcha. To výrazně
nevadilo, děti si domorodý tanec k táboráku mohly připravit na
pokojích. Večer vzplál tradiční táborák, opékalo se, povídalo,
nechybělo laserové „představení.“ Tentokrát byl k dispozici také
hvězdářský dalekohled, kterým jsme pozorovali Měsíc. Některé děti byly
tak uchvácené pohledem na krátery, že se do fronty řadily několikrát.
Poslední víkendový den už je kratší – děti spí po náročné sobotě déle,
musí se balit a uklízet, ale čas pro hry samozřejmě je. Vše je pak
zakončeno slavnostním vyhlášením výsledků, rozdáváním diplomů a odměn a
hledání pokladu.
ROBINSONOVÉ
|
KANIBALOVÉ
|
ZTROSKOTANÁ LOĎ
|
Bohumil K.
Michal M.
Tomáš K.
Pavel S.
Petr B.
Jan V.
|
Filip B.
Žofie T.
Adéla B.
Lukáš F.
Marie K.
Simona L.
Andrea K.
|
Ondra M.
Oliver P.
Natan C.
Anna B.
Ema O.
Meg O.
|
25 bodů
|
24 bodů |
21,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Putování s hobitem
21.6.19
Květnová
výprava se nesla ve znamení malých a veselých postaviček, hobitů. Jak
už to bývá, čekali jsme při hrách na všechny malé i větší hobity, než
se ze všech koutů Středozemě dopraví. První větší hra se odehrála večer
na velké louce. Děti se chtě nechtě seznámily s Runami – trpasličími
písmeny. Trpaslíci se totiž s hobity znali. Na louce byla spousta
písmenek a každá hobití vesnice (= družstvo) měla písmenka ve své
barvě. Právě ta písmenka bylo třeba získávat. Hodila se na druhý den.
Každý neznal příběh o hobitovi, a proto se s ním děti ještě před
spánkem ve zkrácené formě seznámily.
Ráno proběhla rekapitulace příběhu a hobití kvíz. Každá vesnice si také
připravila pro jinou vesnici hádanku. Hádanky měl náš hobit rád. Hobit
také cestoval divočinou a bylo důležité, aby v ní dokázal přežít. Musel
si tedy umět rozdělat oheň, něco na něj nalovit, být obratný… a stejně
tak si děti tyto dovednosti na stanovištích ověřily.
Odpoledne se hobití vesnice vydali do lesa. Po cestě se hrály dvě hry.
V lese už na děti čekala další hra, při které se využívaly trpasličí
Runy. Ve výsledku bylo potřeba sestavit a slepit správně zprávu. Tu ale
vesnice zatím nemohli přečíst, protože neznali klíč. Zprávu luštili až
v neděli. Nechybělo ani stavění hobití vesnice a další hry.
Večer po vzoru trpaslíků nám vesnice předvedli pěkná taneční nebo
pěvecká vystoupení. K výpravě patří i táborák a zde to nebylo jiné. V
neděli se luštili a četli zprávy, proběhlo několik menších her a jedna
velká, závěrečná do bodování. Bodování bylo tentokrát jiné než obvykle.
Náš hobit z příběhu cestoval a stejně tak vesnice cestovali na mapě.
Víkendy bývají mnohdy krátké a děti odpoledne odcestovaly z hobitího
příběhu do reality všedních dnů.
SPOLEČENSTVO PRSTENŮ
|
ŠMAKOVÍN
|
ZLOBYDLOV
|
HOBITÍN |
Ondra M.
Oliver P.
Jakub H.
Sam H.
Jan P.
Vít P.
|
Zuzka Z.
Eliška K.
Amálie K.
Gábina N.
Markéta M.
Karolína K.
|
Veronika K.
Jáchym S.
Natálie S.
Katka N.
Marie K.
Nela M.
Žofie T.
Jan V. |
Petr B.
Marie B.
Štěpán Š.
Michal M.
Aaron Ch.
Alžběta P.
Adriana Ch.
|
39 bodů
|
37 bodů |
35 bodů |
33 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Rodinné setkání nad Mölkky a s táborákem 20.5.19
Někteří
raději oželeli přenos nedělního hokejového utkání naší reprezentace,
který vyšel na termín dalšího rodinného setkání. To první proběhlo v
zimě nad kulečníkem, tentokrát jsme si užili krásné slunečné počasí v
přírodě.
V Rudné se ještě dají najít poklidná zákoutí v přírodě, kde si lze zahrát hry a udělat táborák. Začali jsme finskou hrou Mölkky.
Je to jednoduchá hra, při které se házecím kolíkem hází na 12
očíslovaných kolíků s cílem shodit určitý počet tak, aby bylo dosaženo
50 bodů. Hrát Mölkky bylo zábavné, občas házecí kolík několikrát
přeskákal očíslované kolíky a žádné neshodil. V druhém kole si síly
proměřily děti bez rodičů, když vystřídaly rodinné týmy.
Po hře vzplál připravený táborák. Průběžně se opékaly buřty řezané na
několik způsobů (znáte buřta – stromeček, chobotnici?). Společenská
část měla velký význam, protože jsme si povídali o jedné velké změně,
která oddíl čeká (s bonusem pro oddílové rodiče). Přinesl jsem
oddílovou kroniku, která byla aktivně udržována žel jen v prvních
letech vzniku Žlutého květu. Část dětí si udělala svůj program a často
mizely v houštinách přilehlého lesíka.
Většina účastníků si po táboráku ještě prošla trasu, na které bylo
úkolem hledat obrázky živočichů a psát jejich názvy do políček
křížovky. Všichni tuto hru zvládli na jedničku. Zalili a uklidili jsme
ohniště a zakryli místo srolovaným čtvercem vyříznuté trávy – druhý den
ani nebylo vidět, že na místě nějaká akce proběhla. Byl to fajn
podvečer. Děkuji rodičům, kteří dali přednost společenské akci s dětmi. Mohli jsme si popovídat a lépe se poznat.
Hurá do bláta – jeskyňářská výprava 4.5.19
První
víkendovka po zimě byla netypická. Po čtyřech letech jsme si zopakovali
jeskyňářskou výpravu. Pobyt v Srbsku, tedy v Českém krasu, kde je v
okolí plno jeskyní, je k tomuto účelu přímo stvořené.
Výprava byla tradičně plná (na spoustu dětí se nedostalo), proto mohla
v pátek vzniknout čtyři družstva, jejichž členové si vymysleli názvy;
Trilobiti, Tulmeni, Medvědi a Diamantové krápníky. Tyto týmy vyrazili
na louku, kde si zahráli oblíbený laser. Ovšem na připravenou
„krápníkovou“ hru už nezbyl čas. Před první nocí jsme si promítli
motivační dokument o slovenské expedici do velkých jeskyní ve stolových
horách ve Venezuele a výběr fotografií z našich dospěláckých jeskyních
akcí v Moravském krasu, kde jsou podzemní prostory násobně větší než v
krasu Českém. Včetně žebříků, které mají mnohdy i desítky metrů.
Sobotní dopoledne děti čekala generální zkouška – hra na prolézání
umělé jeskyně. Jeskyně byla vytvořena na terase, pod dlouhými
venkovními stoly, které byly zakryty plachtami a dekami. Děti musely
jeskyni po jednom v „plné polní,“ tedy s přilbou prolézt a neponičit
výzdobu a neublížit zvířátkům. Musely se tak vyhýbat stalagmitům
(kužele), brčkovým stalaktitům (špagety), stalagnátům (nohy stolu),
vodopádu (voda z várnice), žábě, hadovi a netopýrům. Abychom stihli
opravdovou jeskyni, byl oběd dříve.
Naším cílem na celé odpoledne byl lom Na Chlumu. Dvě skupiny se
chystaly do jeskyně pod vedením členů České speleologické společnosti,
konkrétně Speleologického klubu Praha. Pro další dvě skupiny bylo
přichystáno slaňování, které pro nás připravili jiní horolezečtí
dobrovolníci. Ovšem slaňování bylo dobrovolné, přesto si ho vyzkoušela
většina. Kdo neslaňoval, hrál hry.
 Než jsme do jeskyně vstoupili, povídali jsme si o bezpečnosti v
jeskyních a rozdělili dospělé mezi děti. Do uzavřené, veřejnosti
nepřístupné jeskyně se vstupovalo po asi 5 metrovém žebříku. Dále se
šlo po velkých kamenných blocích, různými chodbičkami až do velkého
dómu, kde děti řádily s blátem. Za dómem byl ještě jeden menší prostor
s množstvím vymodelovaných postaviček a všeho možného.
V krásném večeru, při plápolajícím táboráku, povídali jsme si o
uplynulém dni. Pak už se mohlo opékat. Chybět nemohlo ani tradiční
laserové představení. Protože bylo jasno, ukázali jsme si také některá
souhvězdí jarní oblohy.
Nedělní dopoledne po balení se ještě zahrála „krápníková“ hra, která se
v pátek nestihla, ale i jiné hry. Po obědě už na děti čekaly diplomy s
odměnami za parádní výpravu, kterou jsme mohli uskutečnit díky devíti
lidem, kteří se na ní podíleli. Díky!
Fotogalerie
TRILOBITI
|
TULMENI
|
MEDVĚDI
|
DIAMANTOVÉ KRÁPNÍKY
|
Simona L.
Lukáš B.
Lukáš R.
Vilém G.
Nela N.
Jan P.
Vít P.
|
Eliška Z.
Rosťa K.
Tonda K.
Ondra M.
Tomáš K.
Michal P.
|
Bohouš K.
Michal M.
Zuzka Z.
Ema O.
Meg O.
Ríša K.
Sára T.
|
Filip M.
Julie P.
Josef N.
Šárka P.
Marie B.
Šimon J.
Štěpán M.
|
52 bodů
|
43 bodů |
38 bodů |
36 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Sobě pro radost – dominový efekt 25.4.19
Po
roce jsme si opět postavili domino. Vhodný prostor byl v klubu
Rudňáček, kam se ještě dominový efekt vešel. Na stavění jsme měli téměř
celý víkend. Domino stavěli průběžně převážně tři lidé od pátku do
nedělního poledne. Přepočítáno na jednoho člověka, práce trvala přes 25
hodin a prostavěli jsme cca 4 000 dílků. Od minulého domina byla další
sada 830 dílků přikoupena, ale neprostavělo se úplně vše. Je to zhruba
maximum, co lze během víkendu průběžně ve třech lidech postavit – tedy
pokud někdo nechce strávit stavěním od rána do večera, což už by bylo
fyzicky dost náročné, nebo by se dařilo postavit dominové efekty hned
napoprvé. Přeci jen na to není žádný stroj, všechno je to poctivá ruční
práce.
Oproti minulému představení se nám ale nedařilo. Kazilo se, co se dalo.
Včetně natáčení (kamery zaostřily, až když domino spadlo, jedna nešla
vůbec…). Také stavění bylo náročnější – některé části jsme stavěli
mnohokrát, velká stěna se stavěla snad šestkrát! To bylo dané částečně
tím, že dřevěné domino není přesné, ale křivé, což bylo vidět právě na
stěně. Velkým problémem se ukázala velmi kluzká podlaha. Při
představení některé dílky proklouzly až do vedlejší druhé řady domin,
kde ji předčasně spustily. Domino postavené na širší stranu na kluzké
podlaze bylo téměř nefunkční a museli jsme použít gumovou podložku.
Přesto to byla fajn podívaná, naučili jsme se nové techniky a přibyli další zkušenosti.
Oddílová noc v novém
4.4.19
Poprvé
v nové klubovně proběhla během března tradiční oddílová noc, na kterou
se sešlo přes 30 dětí ve dvou termínech. Než se všichni sešli, hrály se
převážně deskové hry. Večer nemohlo chybět to, po čem děti vždy tak
touží – zelený laser. S laserem se dají dělat různé hrátky (pozor ale
na bezpečnost), oblíbené je jeho přeskakování nebo díky nástavcům
promítání pohybujících se obrazců na strop.
Pro zájemce byla připravena stezka odvahy. Tím byla cesta ve sklepení
domu, ve tmě mírně osvětlená svítícími tyčinkami. Úkolem dětí bylo jen
dojít co nejdále a položit na zem lísteček se svým jménem. Většina dětí
se stezky účastnila, podstatně menší část ale došla do úplného konce.
 Na slibované překvapení došlo ve spacácích. Zhaslo se a v siluetách
stromů a zvířat Afriky, které v klubovně máme, vycházel Měsíc v úplňku.
A na stropě se rozzářily hvězdy. Jarní a letní souhvězdí. Vlastně tak
máme v klubovně malé planetárium. Při druhém termínu oddílové noci jsme
si popisovali souhvězdí modrým laserem (předtím zeleným) a zjistili
zajímavou věc. Modrý (resp. fialový) laser hvězdy ještě více rozzářil,
což vypadalo úchvatně. Stačilo přejet laserem souhvězdí a bylo jasné, z
kterých hvězd se skládá.
Po „planetáriu“ se promítala hraná komedie, film ze sedmdesátých let.
Hlavně první skupina se mohla potrhat smíchy. V závěru filmu už ale
někteří přecházeli do snové části. Ranní, či spíše dopolední oddílová
noc byla zakončená společnou snídaní.
Pozn.: Lasery, zejména oblíbený zelený dětem do rukou nepatří. V
nepovolaných rukou se může stát nebezpečnou „hračkou,“ kdy jde o zdraví
(hlavně zrak) a další ohrožení. Nebezpečnost nemusí být ani úmyslná,
stačí nepozornost, nerozvážnost. Abych nenaváděl, neuvádím, co
vše se může laserem dělat a stát.
Budkování a mikroskopování
18.3.19
Ptačí
budky je vhodné v předjaří vyčistit od starých hnízd a trusu. Během
února a března jsme s několika zájemci uskutečnili tři „čistící“
vycházky do Úhonického lesa, kde máme 16 ptačích budek různých typů.
Tedy třetí vycházka byla o dost jiná. Ale nepředbíhejme. První dvě
akce, za krásného slunečného počasí, jsme budky jen čistili a povídali
si o složení ptačích hnízd. Každá je totiž nějakým způsobem otevírací
ze předu nebo z boku, některé mají dokonce pro jistotu ještě druhé
otevírání – stříškou. K čištění používáme ohnutou zednickou špachtli,
která se osvědčila. Vždy s sebou máme triedry. Bez pozorování života v
přírodě, především ptáčků se žádná akce do lesa neobejde.
 Třetí rychlá akce byla záživná. Slunce nás tentokrát neoblažovalo, zato
déšť se střídal s různou intenzitou. Naším cílem už nebylo čištění
budek, ale kontrola šoupálkovníků. To jsou netypické budky určené pro
šoupálky. Protože se některé nedají otevírat, proběhla kontrola budek
pomocí zubařského zrcátka a baterky. Podezření na jeden šoupálkovník
loni obsazený se v podstatě potvrdilo. Což by byl velký úspěch. Ještě
jsme potřebovali ze dna rybníka vylovit vodu s kalem, což se po
několika pokusech podařilo. Tím skončila venkovní deštivá část třetí
vycházky.
Pak nastal auty přesun do klubovny. Mokré věci šly na sušení, voda z
rybníka pod mikroskop. Život ve vodě byl velice zajímavý. V ní jezdila
a převalovala se spousta živočichů všelijakých tvarů (hvězdice, šipka),
které jsme ani neznali. Na vodní život se nejlépe osvědčilo 100 násobné
zvětšení. V dalších mikroskopech jiného typu jsme pozorovali už
připravené živočichy. Suché brouky, motýly a jiný hmyz, který se dá
kdekoliv sebrat. Děti se rozplývaly nad tím, jak zajímavě vypadá
tykadlo nočního motýla nebo složené oko mouchy. V mikroskopování určitě
budeme zase někdy pokračovat.
Výprava na zmatení smyslů
18.2.19
Jak
zmást některé lidské smysly, tak bychom mohli nazvat lednovou výpravu
do Muzea smyslů. Zájem o výpravu byl veliký, stejně jako počet
návštěvníků toho dne. Děti se před odchodem na expozice musely
samozřejmě posilnit a mohlo se vyrazit.
V úvodu nás čekala květinová stěna s tekoucím kohoutkem – ovšem
kohoutek byl ve vzduchu, „držela“ ho jen tekoucí voda. Takový kohoutek
byl v muzeu ještě jednou. Míchání barev byla další místnost. Barvy
vznikaly mícháním červené, modré a zelené, jak jsme si mohli s
průvodcem přiděleným naší skupině ověřit. Když jsme se prošli po laně
nad mrakodrapy, přes 3D plastiky a další atrakce, došli jsme do
konírny. Jak pan průvodce říkal, byla to historická místnost, která
musela být architektonicky zachována, tudíž byla vymalována jako
konírna, ale patrová.
Lože z hřebíků si musel každý vyzkoušet. Někteří i dvakrát. V další
části jsme se věnovali šikmému prostoru, hledali černý bod, který na
obraze ve skutečnosti není, nebo jsme se mnohokrát namnožili. Odhady
velikosti předmětů nebo rovin byl docela tvrdý oříšek. Obrácená
místnost byla spíš na fotografický efekt, co ale fungovalo dokonale,
byla místnost na změnu výšky, jak dokládají fotografie. Zajímavých
exponátů bylo více, děti si některé vyzkoušely i vícekrát (např.
fialový tunel). Byla to zajímavá a poučná výprava, což je výpravy vždy
účel.
Silvestrovský tábor a krokodýli
26.1.19
Na
pomezí Šumavy, v Prachaticích, sešli jsme se jako vždy v závěru
končícího roku, abychom domů odjeli v roce novém. Letošní setkání bylo
trochu rozlítané. Někteří účastníci později přijížděli nebo dříve
odjížděli, jen část zakusila celý program.
Letos jsme poprvé navštívili krokodýlí zoo v Protivíně. Skutečně se
specializují na chov těchto plazů a snaží se mít všechny druhy na Zemi.
K tomu jim chybí pouze dva, ostatních 23 druhů v zoo uvidíte. Mají cca
150 krokodýlů v chovu, z toho 100 vystavených. K vidění byli také
aligátoři, kajmani, gaviáli, ale i jiná „nekrokodýlí“ zvířata, jako
želvy kajmanky, varani, gekoni a jedovatí hadi. Jen škoda, že se
nesmělo fotit.
 Jiný
den jsme si udělali procházku kousek za Prachatice po naučné Zlaté
stezce. Ta nás zavedla na Fefrovské rybníčky, kde je zoo koutek, obora,
pozorovací stanoviště, expozice hornin… Vysoká zvěř nebyla přímo u
plotu, ale zrovna se krmila v povzdálí. Nejvíce zaujala divoká prasata
a selata, která nás pištěním a chrochtáním patřičně přivítala. Během
pobytu jsme se se zvířaty setkávaly stále. Při procházkách a hrách na
konci Prachatic je několik ohrad s ovcemi a kozami. Také na Dřípatce,
naší základně, bylo v jedné z velkých kluboven několik zvířat – užovka,
osmáci, rybičky, strašilky a lupenitky.
Táborové dny byly vyplněny všemožnými hrami a úkoly jak venku, tak v
klubovnách. Na soutěžní hry jsme se nechali inspirovat skutečným
traperským příběhem ze současnosti, jehož život se odehrává v kanadské
divočině, kde žije se svou indiánskou ženou a smečkou psů. Traper –
lovec jezdil také na ručně vyřezávané kánoi na divokých řekách. Děti
také bavilo pouštět lodičky na „divokém“ potoce.
V prachatickém muzeu loutek a cirkusu (muzeum nepatří městu, ale spadá
pod Národní muzeum) jsme dlouho nebyli, proto byl čas dluh napravit.
Děti loutky zaujaly jako další expozice, stejně tak když si mohly
zahrát divadlo na malém pódiu se zavěšenými loutkami. První lednový den
se na prachatickém náměstí konal tradiční ohňostroj s hudbou. Jako vždy
velmi povedený a s hudbou ladící.
Dřípatka se nám stala velmi příjemným pobytovým zázemím s velkou
spoustou vzdělávacích pomůcek a expozic z botaniky, zoologie a
geologie, kde jsme uskutečnili asi 25 zimních a jarních táborů.
Pravděpodobně se Dřípatka bude stěhovat do jiné části Prachatic a tak
jen doufáme, že nové prostory budou stejně zajímavé. Jen kejhání
sousedovic kachen a hus nám bude chybět.
Rodinné setkání nad kulečníkem
10.1.19
Před
závěrečnými svátky koncem kalendářního roku jsme si na pražském Zličíně
udělali rodinné dostaveníčko. Nad kulečníkem, tedy přesněji řečeno nad
POOLem. Nejprve jsme si řekli něco o pravidlech, protože v naprosté
většině se všude hrají špatně (např. rozehrávání z jednoho bodu, nebo
hraní černé na protilehlou kapsu). Objednané dva kulečníkové stoly
obsadily převážně děti, které většinou hrály za asistence dospělých. I
když nás bylo téměř 20, dospěláci si příliš nezahráli, děti kulečník
bavil. A ukázalo se, že mezi dětmi je jeden kulečníkový talent. Někteří
se později přesunuli k větším koulím, na bowling (pozor, bowling nejsou
kuželky a naopak). Byla to příjemná akce, která aspiruje na zopakování.
Došlé
PFky a přání (klikni
pro
zvětšení)
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Ptačí výprava
21.12.18
Jednodenní
„pozorovací“ výprava proběhla za krásného listopadového slunečného
počasí. Nabalil jsem hlavně triedry (dalekohledy) a vyrazili jsme na
Kařezské rybníky nedaleko Mýta. Přírodní památka Kařezské rybníky
byla vyhlášena roce 1992 a zahrnuje soustavu čtyř rybníků. My
navštívili ještě pátý, Štěpánský rybník, který do soustavy sice
nepatří, ale je nedaleko a je z nich největší.
 Procházeli jsme hráze a louky a pozorovali ptactvo.
Jako první zaujal letící kormorán.
Na prvním rybníku byly jen labutě velké. Velkou zkušenost děti učinily
při pozorování lučního ptactva, kdy dlouho pozorovaly na keřích strnada obecného, či spíš celé hejno a červenku.
A později také duhu. Dva rybníky byly vypuštěné, ale na jednom
napuštěném jsme spektivem (větší dalekohled) pozorovali kormorány.
Zajímavá byla rybářská plynová plašička, která dávala v intervalech
rány, ale kormoráni na konci rybníka byli zcela v klidu.
Na Štěpánském rybníku žel nic vidět nebylo, ale při jiných výpravách
jsme na něm viděli velké hejno volavek bílých a šedých a orla mořského. V hlavní ptačí sezóně se uvádí, že
v oblasti Kařezských rybníků jsou k vidění strnadi rákosní, moudivláčci
lužní, rákosníci, bekasiny otavní, slučky a dravci moták pochop
či orel mořský. To jsou druhy ptáků, z nichž někteří jsou velice
vzácní, kolem Rudné je rozhodně neuvidíte. I flóra stojí za to: na
loukách rostou vzácné druhy rostlin jako je upolín, prstnatec nebo
prvosenka. Kařezské rybníky i ten Štěpánský doporučuji jako výborný tip
na poznávací výlet. Dalekohled rozhodně s sebou.
Krkonošský podzimní tábor
12.12.18
Na
podzimní prázdniny jezdíme poslední roky pokaždé na jiná místa. V
Krkonoších jsme už byli, i když jinde než nyní. Námětem na některé hry
nám byla Tintinova dobrodružství (Tintin je komiksová postava).
Především velká stavba lodi v lese, kde se měla odehrát lodní hra.
Ovšem tu nám překazila změna počasí. Ze zlatavého podzimu jsme se
probudili do bílého dne. Pěkně nasněžilo. Dvě družstva postavila
pevnosti ze sněhu, které sloužily jako základna při sněhové bitvě.
Úkolem družstev bylo ukořistit protivníkovu vlajku. Chvíli trvalo, než
si skupiny vypilovaly strategii, protože každá větší chyba znamenala
ztrátu vlajky.
Při výletech jsme poznali pěkná zákoutí Krkonoš, například kapličku v
Horním Maršově, kde pobýval skutečný poutník, kluky zajímaly bunkry
předválečného opevnění. Několik skupinek raků bylo na břehu vidět v
jednom z rybníků. Hry jsme hráli venku na louce a po setmění uvnitř
chaty, často veselé kolem stolů. Proběhla také kreslící soutěž o
podobiznu Tintina nebo komiks. Některé výtvory byly vskutku povedené.
 Velké zpestření
podzimního tábora byla návštěva zoo Dvůr Králové. V zoo
právě probíhala akce v rámci „typicky českého duchařského“ svátku, ale
na to my čas neměli. Nemá smysl popisovat, co všechno jsme viděly, ale
na podzimní období toho bylo opravdu hodně. Za zmínku ale stojí, že
parádní podívanou předvedli v několika pavilonech primáti, děti zaujaly
také plazi, obří ryby, krmící se sloni, lvi, úžasní byli spící hrabáči.
Samo sebou nebylo možné vynechat všechny prolézačky a herní prvky,
které jsme cestou potkali. V africké vesničce jsme si zahráli na
schovávanou, ta mezi domky děti velmi bavila.
Cesta nazpět do hor byla díky objížďce a přesunům zastávek
dobrodružnější. Večer proběhl v chatě „zoo kvíz.“ A stejný večer také
vyhodnocení tábora, diplomování a bylo i něco na zub. V den odjezdu
bylo nádherně slunečno a teplo – to mělo přijít dříve, škoda, že právě
tábor končil.
Fotogalerie
KARABUJANI
|
FILUTOVÉ
|
Michal S.
Tomáš K.
Ondra M.
Oliver P.
Jakub S.
Petr B.
|
Karolína
M.
Michal M.
Štěpán S.
Honza K.
Nikola J.
Ema O. |
1. místo
|
2. místo |
43. bodů
|
38. bodů |
O psech a lidech – psí výprava
23.11.18
Pejskové,
malí i velcí, všichni byli tématem víkendové říjnové výpravy v Srbsku v
Českém krasu. Abychom se lépe vžili do pocitů života psů, promítli jsme
si film, kde jsou psi hlavními představiteli. Kde psi prožívali šťastné
chvíle se svými pány, ale i chvíle smutné či chvíle nepochopení.
Setkali jsme se se psi, o které bylo dobře postaráno, se psem
zanedbaným i se psem překrmovaným. Každý měl své poslání, to bylo
důležité.
 V sobotu si děti tipovaly, jaká psí plemena znají.
Abychom to otočili,
při některých hrách si děti vyzkoušely být psem, přestože to úplně
nejde. Pes je pes, člověk je člověk. Alespoň některé psí kousky
napodobovaly. K tomu se výborně hodila velikánská louka u lomu Chlum. K
lomu samotnému jsme se ovšem nedostali, protože jeho okolí bylo
obsazeno filmaři. Točil se tam film Jan Žižka. Hned na vedlejší louce
jezdil nějaký rytíř na koni. Ale zpět k programu. Po rozehřívací hře si
čtyři družstva – Jezevčíci, Pejsci, Grifonci, Zlatí retrívři – dala
první soutěžní hru. Podobně jako v psím příběhu, děti měly za úkol
dostihnout a chytit létající talíř. To se mohlo povést jen jednomu, ale
nebylo to tak jednoduché. Talíř po dopadu na zem občas úplně změnil
směr. Další hry probíhaly až do oběda.
Odpoledne bylo stále krásně, slunečno a my se vydali do pískovcového
lomu na další psí klání. Tentokrát si děti vyzkoušely „psí výcvik.“
Tedy běh s různými překážkami a úkoly. Nad lomem v krásné přírodní
scenérii následovaly další, třeba i nesoutěžní hry. Večer vzplál
tradiční táborák, značně oživen písněmi při kytaře. Ještě než se začaly
opékat buřty a podávat k nim hromada zeleniny (kterou děti u nás jedí),
proběhlo „očichávání.“ Psi mají výborný čich, ale jak na tom byly děti?
Vcelku dobře, při čichání a určování deseti potravin a koření poslepu
dokázaly překvapit.
Druhé ráno nás opět přivítalo Slunce. Po nezbytných ranních a
kalorických úkonech a balení zbyl čas ještě na hry u domu i na louce.
Za víkend proběhlo 10 psích soutěžních her a spousta dalších jiných.
Jak už to bývá, závěr patřil slavnostnímu zhodnocení a vyhlášení,
rozdávání diplomů a odměn.
GRIFONCI
|
JEZEVČÍCI
|
ZLATÍ
RETRÍVŘI
|
PEJSCI
|
Michal M.
Michal P.
Nikol M.
Šárka P.
Sofie B.
Julie P.
Jan K.
|
Jan S.
Míra N.
Alice N.
Jakub S.
Lukáš Č.
Katka S.
|
Kryštof M.
Simona L.
Amálie A.
Ondra M.
Tobiáš B.
Lukáš B.
Oliver P.
|
Eliška K.
Amálie K.
Natálie S.
Jáchym S.
Samuel B.
Karolína K.
Veronika K.
|
28 bodů
|
28 bodů |
24 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Výprava na Olymp Brd
20.11.18
Poslední
roky vždy po letních prázdninách pořádáme turistickou výpravu. V září
bývá obvykle ještě teplo a slunečno a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Při hledání nového cíle byly zvoleny Brdy. Konkrétně Plešivec – Olymp
Brd, jak se mu tento výraz vžil.
Skupina dětí a rodičů společně vyrazila vlakem z Berouna. V Rejkovicích
u Jinců jsme hned začali stoupat na kopec. Převýšení necelých 300 m
všichni volným tempem zvládli bez problémů a brzo jsme byli na kamenné
Čertově kazatelně, krásné vyhlídce na brdské vršky. Výhled i s
informační cedulí byl parádní, jen to kazil silný studený vítr. Po
nezbytné svačince bylo dobré popojít do závětří lesa, a z kopečka na
Smaragdové jezírko, jenž se vytvořilo v místě bývalého kamenolomu. U
jezírka jsme si přečetli pár legend či pověstí, které se k námi
navštíveným místům a Brdům váží. Účastníci také pověsti dostali
vytištěné.
 Na Vrcholu Plešivce se rozkládalo hradiště, jehož
největší rozkvět se
datuje do doby bronzové. Bylo také důležitým obchodním a metarulgickým
centrem, do kterého byl přivážen cín z Krušnohoří i měď z Alp. Vnější
opevnění dosahovalo 2 400 m! Toto je skutečnost, nikoliv pověst. K
Plešivci se váže snad nejvíce pověstí ze všech brdských vrcholů.
Například o hadí ženě ze Smaragdového jezírka, o čarodejnicích z
kamenné věže u Viklanu, a z hřebene Koníček sem čas od času přilétá
drak. K vyhlídce Čertova kazatelna se zase pojí pověst o ďáblu, který
zaklel zdejší hříšné město. Nejznámější je ale duch pohoří Brd – Fabián
či Babí Jan.
Cestou od jezírka jsme objevili na divoko postavenou trampskou chatu,
vhodnou spíše jen na přespání. Tu děti náležitě prolezly. Cesta dále
vedla různými typy lesa, téměř stále za mírného klesání, s pěknou
vyhlídkou na Čenkov v závěru cesty. Poslední zastavení bylo hlavně pro
děti, aby se mohly realizovat na ostrůvku říčky Litavky. Z Jinců už nás
čekala jen cesta vlakem do Berouna.
Byl to pěkný a nenáročný výlet, místy s naučnou stezkou „Z Jinec na
Olymp Brd,“ který zvládli bez problémů i předškoláci. Ušli jsme celkem
12,2 km za 5,5 hodiny, ale z toho jsme byly celkem 2,5 hodiny na
různých místech při přestávkách, zastávkách a kochání se.
Delší večer světel
2.11.18
Už
třináctý večer světel proběhl téměř tradiční trasou. Ta byla ovšem
prodloužená. Zprvu jsme uvažovali o začátku zcela jinde, v Dušníkách,
kde proběhl první ročník, ale nakonec byla zvolena tradiční trasa od
hořelického kostela. Na školní zahradě jsme kvůli přístavbě školy
končit nemohli, trasa tedy vedla dále, do ulice Na Přídělu. V cíli děti
dostaly obrázky – některé z nich měly za úkol najít po cestě – a
svítící tyčinky. Varianta s koncem u polí před dálničním odpočívadlem
se pro ohňostroj projevila lepší, protože prostor pro závěrečný
ohňostroj, který byl zase delší než předchozí, byl mnohem otevřenější,
byl dál a lépe se na něj koukalo.
Malé tábory a malé punčochy
27.9.18
Letošní
tři turnusy týdenních táborů pro malé děti (od 4 let) se odehrávaly v
malebné krkonošské vesnici Dolní Albeřice. Tentokrát byla celotáborová
hra inspirovaná postavou švédské autorky Astrid Lindgrenové (1907–2002)
– Pippi dlouhou punčochou, o které byla napsána série knih, ale i řada
filmových zpracování. Pippi je trochu extravagantní mladá dívenka,
která bydlí ve vile Vilekule, spolu se svým koněm a rozpustilou
opičkou, lordem Nelsonem. Pippi nás v jejím příběhu provádí nevšedními
příběhy a zážitky, které prožívá také se svými kamarády – Tommym a
Anikkou.
 Hned po příjezdu k penzionu v Albeřicích přivítal děti
přátelský
bernský salašnický pes Atos, pohled na lesy, louky, horský potok a
pravé indiánské tepee. První večer se pouštěl film Pippi dlouhá
punčocha, který v dětech zřejmě zanechal dojem. To se projevilo druhý
den ráno, kdy po rozdělení do družstev, děti směle vymýšlely názvy
svých týmů s použitím postav z filmu. Na všech turnusech se utvořila 4
družstva, přičemž každé družstvo mělo zhruba 10 dětí a byly tvořeny
tak, aby byly věkově vyvážené. Každé družstvo mělo svého vedoucího, pod
jehož vedením usilovalo o sbírání malých punčoch (ekvivalent bodů),
které se dostávaly za soutěže a jiné aktivity. Družstva měla také svůj
erb a týmový pokřik. A tak se soutěžilo a poznávalo naši táborovou
hrdinku Pippi a její kamarády.
Před zahájením dopoledních a odpoledních aktivit se četla kapitola z
knihy o Pippi, aby se děti tematicky naladily. Čtení Pippi se často
chopily starší holky, které si tak procvičovaly čtecí schopnosti.
Aktivity a soutěže byly opravdu rozmanité. Vzhledem k tomu, že léto
bylo povětšinou hodně teplé, si děti oblíbily především hry s
vodou. Například hru „Píditel,“ kdy děti po družstvech sbíraly
míčky své barvy ze čtyř bazénků, přičemž je chytali vedoucí. Kdo byl
chycen, musel zpátky na start. Při další hře, „Bouře na moři“ po sobě
družstva házely míčky naplněné vodou a vybíjely druhé. V těch
nejteplejších dnech pak děti ocenily „cachtání“ se v lesním potůčku,
kde například stavěly hráze z kamenů. Z dalších her můžeme jmenovat
například „fáborkovanou,“ kde děti chodily po cestě vyznačené barevnými
fáborky a hledaly schované obrázky. Další hra s fáborky „Zloději“
spočívala v tom, že na sobě děti měly pověšené fáborky a druhé družstvo
jim je muselo „ukrást“.
 Z dalších oblíbených
her můžeme jmenovat ještě například přetahování
lanem,
štafetové závody v pojídání špaget nebo prolézání pavučinami s
kelímky naplněnými vodou. Z aktivit, u kterých si děti mohly trochu
odpočinout, ale na druhou
stranu vyžadovaly špetku kreativity, můžeme jmenovat například Stavění
vily Vilekuly, modelování z Terakoty, nacvičování představení do
„Cirkusu“ nebo zápisy do deníku, který mělo každé dítě a v závěru dne
kreslilo nebo psalo, co zažilo. Některé děti si vyzkoušely i spaní v
indiánském tepee. Dále nechyběly ani stmelovací aktivity v blocích
„Družstva sobě.“
K táboru neodmyslitelně patří táborák s opékáním. Poslední den se před
penzionem promenádovaly a tančily různé pohádkové postavy, jako třeba
čarodějnice, princezny, indiáni, postavy ze Star Wars apod v rámci
závěrečného táborového karnevalu. Po karnevalu nastalo vyhlašování
pořadí oddílů v celotáborové hře.
Tábor jsme si všichni užili, sluníčko nám svítilo, i když v některých
dnech stihl „zabouřil“ i Krakonoš. Snad se znovu setkáme i za rok.
Vendy
Kratochvílová
1. turnus
LAKOMÝ ZLODĚJI
|
PUNČOCHY
|
PIPILOTY
|
PRYSLIČKY |
Jan + Patrik
|
Simona
|
Mirek
|
Markéta
|
Richard K.
Antonín P.
Zuzana P.
Samuel H.
Amálie K.
Václav P.
Jonáš A.
Lucie H.
Klára K.
Stela K.
|
Miroslav N.
Richard H.
Martina K.
Natálie A.
Natálie B.
Adéla H.
Eliška K.
Linda K.
Alice N.
Jana G.
|
Mariana M.
Viktorie L.
Václav H.
Martin P.
Adéla H.
Viktor K.
Šárka P.
Josef G.
Anna K.
Kuba H.
Petr P. |
Dominika Hu.
Dominika Hn.
Markéta P.
Alžběta W.
Alžběta P.
Justýna K.
Michal P.
Lukáš W.
Eliška G.
Adéla S.
David H.
|
|
|
|
|
55 punčoch
|
48 punčoch |
48 punčoch |
39 punčoch |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
2. turnus
PIRÁTI
|
NELSONOVÉ
|
NÁMOŘNÍCI
|
LORDI |
Dáša
|
Tereza
|
Vendy + Klára
|
Tomáš
|
Alexandr K.
Karolína D.
Antonín P.
Anežka L.
Zuzana B.
Nikola S.
Jakub H.
Jakub V.
Josef G.
Filip D.
|
Veronika H.
Kristýna K.
Kryštof S.
Tomáš K.
Lukáš Č.
Lucie H.
Jakub H.
Jakub D.
Sofie B.
Nicol S.
Žofie T.
|
Oleksandra L.
Mikuláš Z.
Eliška G.
Eliška Ž.
Eliška Z.
Natan C.
Robin S.
David H.
Daria H.
Jan H. |
Karolína M.
Jonatan R.
Michal V.
Martin V.
Tomáš K.
Anna G.
Viola Š.
Jana G.
Nela N.
Filip N.
|
|
|
|
|
46 punčoch
|
43 punčoch |
41 punčoch |
38 punčoch |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
3. turnus
DLOUHÉ PUNČOCHY
|
PUNČOŠKY
|
SKÁKAVÉ
OPIČKY
|
PIRÁTI
MODERNÍ
|
Jirka
|
Katka
|
Monika
|
Tomáš
|
Veronika V.
Vendula R.
Kristýna K.
Markéta P.
Viktorie P.
Jáchym S.
Valerie T.
Julie T.
Ema B.
Jan O.
|
Leontýna Z.
Teodora V.
Johana Š.
Simona L.
Simona D.
Nikola D.
Eliška G.
Katka S.
Anna G.
Vojta V.
Jan S.
|
Elisabeth T.
Maruška B.
Maxine P.
Tereza S.
Natálie S.
Nikola Š.
Olivie K.
Lucie C.
Matei V.
Vojta P.
Jana G. |
Vanessa S.
Matylda P.
Alžběta H.
Šimon H.
Eliška V.
Lucie Z.
Josef G.
Anna K.
Jirka Š.
Ema O.
Meg O.
|
|
|
|
|
43 punčoch
|
41 punčoch |
39 punčoch |
30 punčoch |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaké to bylo v Hubenově City
14.9.18
Město
Hubenov City ovládly čtyři bandy hrdlořezů a banditů. Jejich šéfové si
ve městě dělají, co chtějí a mnohdy sáhnou i po koltech, aby svého
nepřítele utišili. Probíhají duely v bojích na kládě i na plachtě.
Každý chce získat převahu a odstranit své nepřátele, aby mu nemohli
bránit v plánované cestě za pokladem bláznivého Billa. Naneštěstí do
města přijíždí nový šerif Jesse James, který zde začne dělat pořádek.
Ze všeho nejdříve zakáže ve městě veškeré hazardní hry. Naši bandité si
z toho ovšem nic nedělají a otevřou si za Saloonem ilegální kasino.
Hraje se zde několik her, ve kterých si může každý vsadit na vítěze. Ke
smůle všech kasino hned první den šerif odhalí a zatkne dva ze čtyř
bossů. Jejich bandy vymýšlí, jak své vůdce dostat z vězení ven.
Výjimečně místo koltů využijí známosti s guvernérem. Ten zařídí
propuštění obou vězňů. Všichni už ale vědí, že s Jesse Jamesem nebude
žádná legrace. Bossové i jejich bandy od té doby dodržují zákony, ale
přesto mezi nimi neustále dochází k hádkám a dalším mrzutostem. Přece
jen všichni vědí, že Billův poklad stále ještě leží v horách a vidina
zlata nemůže nechat nikoho v klidu. Jenže žádná z band není tak silná,
aby se k nalezišti mohla dostat.
 Město
si žije dál svým životem, konají se kovbojské slavnosti (módní
přehlídka, divadelní představení, jarmark..), orientační běh nebo
kovbojské turnaje, kde bandité ukazují svoji mrštnost, sílu, mušku i
důvtip. Zároveň si všichni prohlubují své znalosti v topografii,
šifrách nebo uzlování. Občas brázdí na raftu vody místního rybníka a
každý den se do něj jdou i vykoupat. Aby neměli obyvatelé města málo
starostí, přiřítí se jednoho dne na Hubenov City skupina rozzuřených
indiánů. Svými sekyrami a puškami se chystají zaútočit. Náš šerif
naštěstí nepropadne panice jako ostatní, ale duchapřítomně organizuje
obranu města. Boj je to těžký a dlouhý, ale banditům se nakonec pod
vedením Jesseho Jamese podaří indiány zahnat.
V tu chvíli si bossové uvědomují, že právě šerif je jedinou osobou,
která by mohla jejich bandy spojit a zorganizovat výpravu do hor, kde
se nachází tajné naleziště zlata. Do této doby ho navštívil pouze starý
Bill, který je již několik let po smrti. A tak se bandité se šerifem
sejdou při poradě a vymýšlí, jak se na dlouhou a náročnou cestu
připravit. Nakupují suroviny, jídlo i materiál a tahají ho pomocí lan
po skalách.
Konečně se všichni ocitají na toužebně očekávaném místě. Země plná
zlatých valounů, které můžete sbírat plnými hrstmi. V ten okamžik se
ovšem probouzí temné stránky našich bossů. Nechtějí se se členy svých
band podělit o nález. Zapomněli ovšem, že jsou v obrovském oslabení, a
tak nakonec bandité své podíly uhájí. Všichni jsou spokojeni. Každý si
odnáší parádní odměnu a ví, že všechny kroky, které během posledních
dvou týdnů uskutečnil, nebyly zbytečné.
Učionča (Klára
Weiss)
ZABIJÁCI
|
REBELS
|
DŘEVÁCI
|
OSMIPISTOPLNÍCI
|
Belle Star
(Vendy)
|
Bart Cassidy (Michal)
|
Syzy Lafayette (Anna)
|
Rose Doolan (Adéla)
|
Adriana K.
Andrea K.
Simona Š.
Ondřej M.
Michal M.
Tomáš P.
Lukáš K.
Sofie P.
|
David Č.
Marek S.
Radek S.
Renáta K.
Šarlota K.
František N.
František R.
|
Dominik V.
Vojtěch
N.
Michael H.
Tereza M.
Adéla P.
Jakub
N.
Anna L.
|
Jan
P.
Petr Ž.
David V.
Adam V.
Aneta K.
Dominik V.
Veronika Š.
|
|
|
|
|
1. místo
|
2. místo |
3. místo |
4. místo |
Budování pacifické železnice (tábor Kačlehy)
27.8.18
Devatenácté
století se chýlí ke konci a čtyři významní investoři právě podepsali
své smlouvy s kanadskou vládou. Jejich cílem není nic jiného než
postavit významnou železniční trať napříč celým kontinentem – vláda
totiž přislíbila značnou finanční odměnu tomu, kdo jako první propojí
východní pobřeží se západním. Aby však mohli začít stavět, potřebují
založit železniční společnosti, které by jim to umožnily. Zpráva o
plánované Kanadské pacifické železnici se šíří rychle a zanedlouho je
vypsán konkurz, jehož se zúčastní 43 uchazečů ze všech koutů světa.
 Konkurz
má podobu dovednostní soutěže, ve které se ukáže, v čem každý z
uchazečů vyniká a na jakou roli se hodí. Výsledky mluví samy za sebe a
během jediného dopoledne je rozhodnuto – James, Bill, Isa a Margharet
si uchazeče rozdělí do čtyř budoucích společností. Aby však společnosti
mohly být oficiálně založeny a mohly si v bance půjčit peníze na
zahájení stavby, musí jejich členové strávit odpoledne zdlouhavým
vyřizováním všech náležitostí na úřadech. Jakmile se konečně propracují
přes všechna osvědčení, povolení a poučení, mohou se konečně sejít se
svými investory a hlavními úředníky, rozdělit si na základě svých
předností role a vymyslet si názvy. Také spolu připraví krátký reklamní
spot, jehož pomocí se chystají zaujmout potenciální sponzory.
Všechny reklamy se u sponzorů těší velkému úspěchu, a tak
společnosti
zanedlouho nakupují první vlaky a zahajují stavbu. Aby v ní mohly
pokračovat, potřebují však vydělat dostatek Zacharů – ty získávají
například v podobě vládních dotací za dopravu nejrůznějšího materiálu
přes složitý systém celnic nebo za rozvoj zaostalých oblastí, který s
sebou nese mnoho všetečných otázek od nedůvěřivých místních obyvatel.
 Společnosti se rychle
vzdalují od základních táborů a naráží na první
překážky.
Kvůli zvýšenému výskytu banditů, kteří se doslechli o
víceméně nechráněné trati vedoucí mimo civilizaci, musí najímat
strážce, aby některými oblastmi jejich vlaky vůbec projely. Ještě více
je však brzdí neznalost terénu, a tak se každá z nich rozhodne
uspořádat vlastní průzkumnou výpravu. Svědomitě se na ni připravují
například vařením večeře v kotlíku na otevřeném ohni, které se jim
nepochybně bude v nehostinné kanadské krajině hodit. Během samotného
průzkumu pak projektanti společností doplňují své mapy a zoologové
zkoumají místní faunu. Proběhne i výměnný obchod s místními
civilizacemi, z něhož si za pouhou sirku nakonec všechny společnosti
odnáší plné náruče nejrůznějšího zboží.
Železniční
trať pokračuje podle plánu, napomáhá rozvoji kanadského
průmyslu
a propojuje stále více významných měst a dolů, ale společnosti
ze začátku přehlíží dopady stavby na kanadské životní prostředí. Tři ze
čtyř společností i přes varování renomované bioložky nakoupí prototypy
nové expresní lokomotivy, aby se později ukázalo, že nové stroje
vypouští nebezpečné jedovaté zplodiny. Jsou staženy z prodeje a
nahrazeny bezpečným modelem. Společnost, která prototyp nekoupila, je
pak odměněna dvěma bezpečnými lokomotivami. Dále musí společnosti čelit
 útokům jistých
indiánských kmenů, jimž se nelíbí hlučné vlaky, a proto
rozbíjí koleje, jakmile stavební práce na chvíli ustanou. Všechny kmeny
však nejsou stejně agresivní a některé se spokojí s tím, že požádají
společnosti, aby nevedly trať přes jejich území. Společnosti jim vyhoví
a za jejich
ohleduplnost je indiáni štědře odmění.
Rozvoj
železnice pokračuje závratným tempem a brzy společnostem
přestává stačit pouhá stavba. Provoz na trati jim začíná přerůstat přes
hlavu, a tak každý sám za sebe nakoupí lokomotivy nebo vagony a
vyzkouší si obchodování s nákladem a přepravu cestujících v americké
železniční síti. Zkušební provoz je úspěšný. Aby mohly stejným způsobem
fungovat i v Kanadě, potřebují však společnosti výrazné logo, a tak
stráví několik hodin jeho vytvářením.
 Indiánských útoků stále přibývá, až nakonec
náhle ustanou. Ukáže se, že
šlo jen o ticho před bouří. Společný základní tábor společností brzy
obsadí indiáni a zajmou dva členy každé z nich včetně ředitele. Po
dlouhém boji se podaří několik zajatců osvobodit, většina z nich však
zůstává v rukou indiánů. Společnosti se spojí. Polovina tábora se ještě
toho večera vydá na záchrannou výpravu pod vedením spřáteleného indiána
jménem Tenase, který je schopen zajatce vystopovat, a musí přenocovat v
divočině. Zbytek zůstává a hlídá tábor, ale uprostřed noci nepřátelský
kmen přepadne a odvede i je. Zachránci nakonec pomůžou indiánům porazit
bandity, a tak se jim podaří zastavit útoky na koleje a získat zpět
zajatce.
Indián Tenase se vrací se společnostmi do tábora a podivuje se nad
jejich soutěživostí a honbě za penězi, které jsou z indiánského pohledu
na věc naprosto nesmyslné. Přesvědčuje společnosti, aby spojily síly,
nevedly dvě trati stejným směrem a místo toho společnými silami
propojily a rozvíjely Kanadu. Nejprve jeho návrh vyvolává souhlasné i
pobouřené reakce, rychle si však získá společnosti i investory na svou
stranu. Během dlouhé poslední etapy stavby se čtyři trati a společnosti
spojí v jednu, propojují města a zavedou železnici do mnoha nových míst.
Eleanor (Lucie Pavlišová)
KANADSKÝ KOUŘ
|
CANTRAINS
|
MAPLE
RAILS
|
BRAUNADA
|
Margharet (Terka)
Wolfy (Tomáš)
|
James (Adam)
Jane (Anežka)
|
Bill (Matyáš)
Steve (Štěpán)
|
Isa (Jakub)
Y2J (Vojta)
|
Bartoloměj V.
Maxmilian H.
Denisa D.
Michal B.
Linda V.
Linda S.
Katka Z.
Vojta B.
Julie R.
Bára V.
|
Max V.
Nora F.
Jirka C.
Adéla H.
Patrik S.
Sabina F.
Kamila V.
Anežka Š.
Martina K.
Viktorie K.
Veronika L.
|
Jindřiška B.
Veronika T.
Gábina S.
Amálie H.
Roman
R.
Marek R.
Katka T.
Alice
V.
Jitka H.
Ema R.
Dan V.
|
Sára
D.
Vojta V.
Lukáš K.
Jakub B.
Adéla M.
Tomáš D.
Tereza L.
Tereza Ž.
Michal K.
Monika Z.
Karolína M. |
|
|
|
|
Pokoření hor, aneb jaký byl turistický tábor
21.8.18
Bylo
28. července 2018 jedna hodina odpoledne a parta tří nadšenců do
turistiky z Rudné, Krásné lípy a z Litvínova - Kuba alias Jagin, Honza
alias Pepin a David alias Jointin - spolu z 11 dětskými turistickými
nadšenci z celé České republiky dychtivě vyhlížela příjezd linkového
autobusu, který je měl odvézt do neznámé lokality Velká Úpa, Pec pod
Sněžkou. Tam je očekávala okolní příroda Krkonoš a na vrcholu kopce
krásná, malebná tříhvězdičková chata, částečně připomínající film
„Sněženky a Machři.“
Ve Velké Úpě na nás čekal horský nosič kufrů, Zbyškoš. Po hodině cesty
do kopce s velkou úlevou v srdci se objevila chata, kde nás čekalo
týdenní dobrodružství. V zaslíbené chatě před zápražím už nás
vyhlížela Kuchařka Pavlína s pěti ratolestmi a s tácem osvěžujícího
melounu. Tím započalo naše dobrodružství v neznámé divočině.
Prvního dne pobytu to vypuklo. Cestou je doprovázel skromný pocestný
Jagin s jeho věrným kamarádem Pepinem a s Jointinem v tašce. Nebojte
se, nebylo to kuřivo, ale věrný, zvířecí kamarád pes. V úvodní hře
musely děti přiřadit názvy Sedmi divů světa k obrázkům. Podle výsledků
této hry se vytvořily týmy. Druhého dne nastal ostrý start. Týmy si
vymyslely názvy, pokřiky, vytvořily vlajky.
Každý den jsme trávili v jednom z divů světa. Během tábora se pomáhalo
malému klukovi Diossovi zachránit matku a sestru z otroctví. Diossos
musel ukázat pergament, že byl ve všech Sedmi divech světa. U Diovy
sochy v Olympii se týmy zapotily v šifrování, v postřehu, kdy měly
zapsat co nejvíce čísel, v poznávání stop zvířat, v uzlování, v
sirkových úlohách. V Artemidině chrámu z Efesu nás čekaly symboly.
Úkolem týmu bylo v určitém čase si zapamatovat všechny turistické a
mapové značky a posléze je zakreslit. V chrámu si poranil Diossos
koleno. Úkolem všech týmů bylo si procvičit znalosti v první pomoci.
Pro návštěvu Mauzolea v Halikarnássu si družstva musela vyrobit
talisman, který je ochránil před zlými duchy. Při prolézání pod nohama
si týmy na chvíli staly Rhodským kolosem. Navigovaly své lodě do
přístavu, kdy děti měly zavázané oči – jedena z týmu vedl ostatní. Aby
týmy mohly získat pergamen, musely si vyrobit karnevalovou masku. Ve
Visutých zahradách Semiramidiných si týmy vyzkoušely zahradničit. K
tomu potřebovaly získat vodu, vyrobit potrubí, koupit semena rostlin a
nakonec poznávat flóru samotnou. U Alexandrijského majáku bylo úkolem
týmu rozžehnout oheň. Při cestě musely zdolat pavoučí stezku, rozluštit
báseň, která je navedla na správnou cestu, sestavit svícen pro oheň a
jít dlouhou cestou k bohu Re. Když týmy vyřkly správnou formuli, bůh Re
jim dal oheň k zapálení majáku.
Předposlední den nás čekala návštěva Cheopsově pyramidě. Při vstupu
musely týmy rozluštit hieroglyfy, strážcům zazpívat vymyšlenou báseň o
Egyptě. Navštívily sarkofág a získaly zaslouženou odměnu.
Během tábora se nehrály jenom hry celotáborové, ale též proběhl test
inteligence, kdy na vytyčené cestě pomocí fáborek měly děti nalézat
věci, které do lesa nepatří. Cassino mělo veliký úspěch, kdy děti
zápolily ve hře kostky, Bang!, Divy světa, žolíky, prší.
Součástí tábora byly i výlety. Některé děti si sáhly na dno svých sil.
Turistika pro některé není koníčkem, ale příjemně překvapily. Byli jsme
navštívit hrádek Aichelburg, dětské hřiště u lanovky Javor a okolí Pece
pod Sněžkou. Celodenní výlet byl spojen s výstupem na Sněžku. Dokonce
došlo i na koupání v přírodním jezírku v řece Úpě. Poslední večer jsme
se podívali na film Nanga Parbat. Tento film vyprávěl o horolezcích
pokoušejících se zdolat Rumpálskou stěnu na výše zmíněné hoře.
Vlastně, jak dopadla celotáborová hra? Na prvním místě skončil tým
Osadníků, na druhém místě se umístil tým Houbařů, třetí místo patřilo
Jedovatým pavoukům, čtvrté místo získal tým Jaginovců.
Co říct závěrem? Pro některé něco končí a pro některé něco začíná.
Velké poděkování patří táborovým parťákům Honzovi a Kubovi, bez kterých
by tábor nemohl existovat. Na táboře ukázali, že mohou být samostatnými
jednotkami svou pílí, energií, snahou a svými nápady. Další poděkování
patří dětem, pro které jsme týden nasazovali svou kůži, aby byly v
bezpečí, aby se jim program líbil a měly vzpomínky na celý život.
Poslední poděkování patří paní kuchařce. Blížíme se k Černému mostu a
uvnitř cítíme rozpor – něco končí, ale zase máme radost, že jsme se
naučili hodně nových věcí, které změní naše hodnoty, postoje. Děkujeme!
David Dvořák
TK OSADNÍCI
|
HOUBAŘI
|
JEDOVATÍ PAVOUCI
|
JAGÍNI
|
Pavel K.
Tonda S.
Saša S.
Viki K.
|
Dan Š.
David K.
Radek J.
Marek S.
Vanessa V.
|
Karolína S.
Honza B.
Alex H.
Jára M.
|
Ondra J.
Honza Š.
Kristián P.
Jindřiška B.
|
37. bodů
|
29. bodů |
27. bodů |
23. bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
|
|
