Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...
 
   Chceš-li zanechat vzkaz, pošli webmail.  Hlavní strana
 
      Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
 
Duchové se sešli v Železné                                  5.10.09
Nejen duchové, ale rovněž skřítkové, Leontýnka a rytíř Brtník z Brtníku. Poslední víkendová výprava v Železné v tomto kalendářním roce je za námi (tedy čeká nás ještě jedna prodloužená “výprava“, podzimní tábor. Pak už se do Železné podí- váme až na jaře).
 
Výprava Železná - říjen 2009 V pátek se sjel velmi hojný počet dětí i přes to, že jedenáct dětí pro nemoc nejelo. Uvolněná místa totiž zaplnili náhradníci. Vedoucí si děti rozdělili na dvě skupiny, na malé a větší a hrály s nimi na zahradě hry. Po setmění byla v klubovně zahájena tématická hra Ať žijí duchové úvodní scénkou vedoucích. Poté bylo vyhlášeno pět družstev. Družstva, která si dala názvy Pribiňáčci, Dlouhý Janci, Skříťáci, Leontýnka a Ducháči se hned pustila do dvou soutěžních aktivit. Před spaním se promítal film, česká klasika Ať žijí duchové.

Sobotní dopoledne proběhlo částečně při hrách v klubovně, později v zahradě. Každé družstvo mělo také za úkol postavit svůj hrad. Hrady byly vskutku rozmanité, každý byl úplně jiný nápadem, včetně materiálů a zhotovenou stavbou. Odpolední cestu do lesa jsme si mohli zkrátit po již rovném poli. V lese proběhlo několik soutěží, pro někoho bylo náročnější dlouhé hledání skřítků.

Večer, pod vedením skřítka Šmudly poplety starší děti perfektně připravily táborový oheň. Opečené buřtíky jsme jako vždy jedli se spoustou zeleniny. Táborákem den nekončil. Každé družstvo mělo připraveno pro rytíře Brtníka z Brtníku nějaký dárek. Rytíř Brtník z Brtníku se zjevil na tajemném místě zahrady. Každému přivezl nějaký dáreček. Všichni se ale museli rytířovi poklonit. Brtník vůdcům družstva předal klíč
od hradu a některé děti mečem pasoval na rytíře.

V neděli za pořádného podzimního větru se ještě hrálo několik bodovaných her
a dostavovaly hrady. Skříťáci, Pribiňáčci, Dlouhý Janci, Leontýnka a Ducháči získali dílky mapy, které se všem podařilo sestavit v jednu mapu, na které byl vyznačen poklad. Poklad si všichni po slavnostním vyhlášení a rozdání diplomů našli.
SKŘÍŤÁCI PRIBIŇÁČCI LEONTÝNKA  DUCHÁČI DLOUHÝ JANCI
Tomáš D.
Theodor G.
Julie R.
Aneta D.
Denisa D.
Míša J. 		Tomáš V.
Rosťa L.
Kuba E.
Zuzka H.
Anička B.
Míša D.		 Johanna
Lukáš V.
Emma V.
Štěpán V.
Aneta Š.
Alice V.		 Míša R.
Ondra V.
Adam R.
Konza K.
Klára D.
Kristýna D. 		Tomáš B.
Adam K.
Katka K.
Hynek N.
David V.
Kuba V.

28 bodů

24 bodů

  22 bodů

21 bodů 

 11 bodů

1. místo

2. místo

 3. místo

4. místo

 5. místo


Stupně zimy                                                          28.9.09

 Protože jsem na tento týden nenašel vhodné téma na článek, našel jsem
v útrobách složek v počítači tuto legrácku. Doufám, že zůstane jen u legrácky.

+18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové pěstují kytičky.
+2°C  Italská auta nejdou nastartovat.
  0°C  Destilovaná voda zamrzá.
 -1°C  Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
 -4°C  Pes se ti snaží nacpat do postele.
 -8°C  Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
-10°C Francouzská auta přestávají startovat.
-12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.
-15°C Americká auta nejdou nastartovat.
-18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
-20°C Dech se stává slyšitelným.
-21°C Pokud vůbec dostaneš psa na vyčůrání ven, musíš ho potom ukopnout.
-22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
-24°C Německá auta nejdou nastartovat.
-27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
-29°C Švédské automobily přestávají startovat.
-32°C Bezdomovci zmrzli.
-33°C Žádné normální, ani ruské auto už nejde nastartovat.
-38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
-43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
-50°C Eskymákům se v zatáčce lámou psi.
-60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
-70°C Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí.
-75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní.
-268°C Hélium zkapalnělo.
-273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic.
Rus, žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.


Potáborový sraz vedoucích                                  21.9.09
 
Do Železné jezdíme na výpravy jen s dětmi, ale pro jednou jsme si udělali víkend bez nich. Jen vedoucí a praktikanti z táborů a výprav. Při pátečním večeru se nás pár sjelo. Pokoušejíce se o kulinářské umění, které se vcelku povedlo, se všichni najedli. V sobotu po ránu, ehm, tedy dopoledne, jsme vyrazili na výlet.

Krásné slunečné počasí nás provázelo až do Chrustenického podzemí. Chrustenická šachta je železnorudný důl, který měl 84 podzemních pater zasahujících až do hloubky 426 m. Jeho provoz se datuje od roku 1861 do roku 1965. Ohlasy na prohlídku od přátel byly kladné, ani my jsme nelitovali vstupného. Nebudu zde vypisovat, co je všechno k vidění a slyšení, a že jsme se svezli důlní mašinou. K tomu je nejlepší osobní návštěva. Jen pro zajímavost, vedoucí Adam, který přijel na sraz trochu později, přišel pozdě i na prohlídku, když už jsme byli s průvodkyní někde v útrobách země. Náhle se objevil v jedné z bočních chodeb. Odvážně totiž vstoupil do štoly, vzal si helmu a prostě nás našel. Průvodkyně se docela divila a okomentovala to jen slovy, že se diví, že se neztratil.

Po prohlídce jsme chtěli jít do Loděnice do cukrárny, ale ta byla zavřená. Zrovna tak byla zavřená cukrárna v Berouně. Zvláštní. Dali jsme si alespoň oběd na náměstí v zahrádce jedné restaurace. Cestou Berounem byla v zapadlé uličce objevena jiná cukrárna, což jsme ihned využili k posezení. Po návštěvě cukrárny jsme se ale nějak nemohli vejít do auta.

“Náročný“ výlet se projevil po příjezdu na chatu. Všichni v klubovně zalehli na matračky a do spacáků, koukajíce na film. Další večerní přijíždějící ale odpočívat nepotřebovali, proto se ujali přípravy táboráku. Večer vzplál oheň, doutnalo dřevěné uhlí, masíčko se rožnilo, hodovalo se, debatovalo, legrace byla, zpívalo se a nachlazený autor chrchlal. Byly představeny některé plány na následující letní prázdniny.

Nad ránem jsme ulehli do klubovny s tím, že si prohlédneme fotografie z táborů. Ovšem někteří viděli možná tak první tři snímky, někteří vydrželi až do konce.
A někteří vydrželi do odjezdu nedělního.


Výprava září – táborový sraz                               15.9.09

 Po delší době byla výprava tak trochu bez “celovíkendové“ motivační hry. Víkend byl totiž především určen dětem z našich letních táborů. Byl to tedy takový táborový sraz dětí. Několik vedoucích se na víkend také chystalo, ale někteří se nakonec nemohli účastnit. Víkend se programově příliš nelišil od ostatních výprav. Jen hry byly povětšinou sestavené z letních táborů.

V pátek po ubytování proběhlo pár her venku, a protože se již poměrně brzo stmívá, tak později se hry hrály v klubovně. Na závěr pátečního večera proběhlo promítání fotografií z táborů. Tedy jen některých. Mladší děti se začaly u promítání nudit, a proto jsme nakonec nepromítali všechny fotografie. Zato se nikdo nenudil u promítání dvou krátkých animovaných filmů.

Sobotní ráno nás děti překvapily. Mile. Je téměř pravidlem, že první ráno děti vstávají brzo, obvykle kolem sedmé. Budíček pro děti jako na táborech tak není třeba. Na výpravách je to totiž budíček pro vedoucí. Tentokrát se ale vstávalo později. Snad i pozdější vstávání způsobilo záhadné posunutí dne, kdy například svačina byla v jedenáct, oběd před druhou atd.

Dopoledne se sehrály některé aktivity v klubovně. Svačina pro děti rostla v zahradě na keřích banánovnících. Tuto čistě táborovou odrůdu si ale děti musely nejdříve najít. Po svačině proběhla na hřišti v Železné mimo jiné soutěž družstev. Odpoledne se hrálo několik her v lese a jedna na louce. Večer zbyl čas už jen na táborák, opékání buřtů a zpěv při kytaře. Tentokrát nám přijel zahrát Jirka, vedoucí tábora pro starší děti v Kačlehách.

V neděli po balení proběhlo několik her a soutěží v klubovně i venku. Jako vždy, každé družstvo mělo za úkol najít svůj poklad. Ale ještě před hledáním pokladu se uskutečnilo vyhodnocení družstev, vyhlášení výsledků a rozdání diplomů. Víkend se povedl, i počasí nám výtečně přálo.

DELFÍNI ANAKONDY PAVOUCI SMAJLÍCI
Kristýna N.
Kristýna D.
Klára D.
Natálka S.
Bára V.
Tereza S.
Emma V.
Tomáš B.
Anička B.
David B.
Lukáš S.
Hynek N.
Martin M.
 Lukáš V.
Ivo R.
Dan M.
Joanna M.
Štěpán V.
Alice V.
Marek B. 		Tomáš V.
Gábina P.
Luboš P.
Jára Ž.
Denisa D.
Nikola S.

27 bodů

24 bodů

22 bodů 

 21 bodů

1. místo

2. místo

3. místo

 4. místo


Astronomicko – kosmonautický tábor                 3.9.09
V závěru prázdnin se uskutečnil desetidenní "tábor“ pro starší děti, zaměřený na astronomii a kosmonautiku. Základna v Říčkách v Orlických horách poskytla ubytování a zázemí pro čtyři vedoucí a 24 dětí. Víc dětí jsme ani nechtěli, mnohem lépe se pracuje s malou skupinkou a pro pozorování s dalekohledy to platí dvojnásob.

Nejednalo se o tradiční tábor (proto ty uvozovky). K potěše většiny účastníků jsme z programu vyloučili takové klasické věci, jakými jsou rozcvičky nebo bodování úklidu.

Program tábora se dělil na dvě části. Jednou byly obvyklé táborové hry a druhou vzdělávací bloky. Vzdělávací část byla zaměřena astronomii a kosmonautiku. Tato část programu se neodehrávala formou pasivního poslechu přednášek. Šlo nám o to, aby děti poznatky vstřebaly formou her, názorných ukázek, soutěží a jiných aktivit. Několika krátkým prezentacím, většinou doplněným o promítání, jsme se přesto nevyhnuli.

Z astronomie se děti dozvěděly něco o její historii, co jsou hvězdy, jaká je naše sluneční soustava, jak a co pozorují amatéři a jaká je současná profesionální astronomie. Nezapomněli jsme ani na světelné znečištění. Před prvním pozorováním jsme věnovali jeden blok orientaci na obloze, což byl pro mnohé tvrdší oříšek. Ani poznávání souhvězdí nebylo pro některé děti jednoduché, když někteří dlouho nemohli například pochopit, "kde že je ta Labuť.“ Přesto se dá říci, že téměř všechny děti na konci tábora zvládly pojmenovat většinu viditelných souhvězdí.

Děti se seznámily také s jednotlivými typy dalekohledů, montáží a zásadami pozorování. Zároveň jsme účastníkům vysvětlili, proč a jak si mají vést pozoro- vací deník. Promítaly se snímky mlhovin, hvězdokup, galaxií, komet a meteorů, doplněné o výklad. Nejzajímavější byla dvě 3D promítání, první složené ze snímků nebeských objektů a kosmických těles, při druhém jsme se pohybovali po povrchu Marsu.

Počasí nám vcelku přálo, povedla se tři větší pozorování. Kromě sledování mlhovin, galaxií a hvězdokup dalekohledy se děti snažily kreslit Jupiter s měsíci, Měsíc, odhadovat hvězdnou velikost (jasnost) a soutěžilo se v pozorování meteorů a družic.

V kosmonautické části jsme prošli základní historií dobývání vesmíru. Začali jsme u rakety V2, seznámili se s nejslavnějšími jmény, technikou a milníky a skončili zmínkou o budoucnosti kosmonautiky. U dětí měl velký úspěch čtyř- dílný hraný dokument Dobývání vesmíru. O poledním klidu si mnoho zájemců slepovalo papírové modely kosmických sond, družic a pilotovaných lodí, které vycházely v minulosti v časopise ABC.

Velkou podívanou nám připravili modeláři raketo- modelářského klubu Letostroj Letovice. Na rozlehlé louce povídali o raketových modelech a soutěžních kategoriích. Dotazů od obecenstva bylo mnoho, kromě našeho tábora se totiž na ně přišlo podívat i několik místních občanů. Mohli jsme se také pokochat krásným soutěžním modelem, věrnou kopií evropské rakety Ariane 1. Ten ovšem nelétal. Nakonec modeláři vypustili velký počet raket různých kategorií a velikostí, z nichž ta největší měla asi dva metry. Některé vystřelené modely si děti mohly ponechat.

Den po modelářích přijel na návštěvu Milan Halousek z České kosmické kance- láře a vyprávěl dětem o životě v kosmu a také o projektech, které se pořádají pro jejich vrstevníky.

Tečkou za letošním A-K táborem byla jakási preze- ntace toho nejzajímavějšího, co jsme na táboře zažili, včetně promítání fotografií. Byla pořádaná pro rodiče, kteří si přijeli pro své ratolesti, a končila společným obědem.

Důležitým aspektem astronomicko – kosmonau- tického tábora bylo děti nejen nadchnout pro vesmír nebo kosmonautiku, ale podchytit vážné zájemce o tyto obory, být s nimi v kontaktu a vést a směrovat je v jejich zájmu. A několik takových se našlo.

Na táboře jsme měli k dispozici šest triedrů a šest dalekohledů, z toho dva refraktory a čtyři reflektory na všech běžných montážích. PC, dataprojektor
a rozměrné promítací plátno bylo samozřejmostí.
Na závěr je třeba poděkovat našim sponzorům, Janu Zahajskému, majiteli firmy Supra Praha za věnování roztomilého, funkčního, začátečni- ckého a upomínkového reflektoru Celestron, vydaného k Mezinárodnímu roku astronomie. Velký dík patří Janě Kotrčové a šéfovi kladenské firmy BMTech za věnování data- projektoru, bez kterého bychom se na táboře neobešli. Děkujeme také Pavlu Suchanovi z Astronomického ústavu Akademie věd za podporu a materiály a hvězdárně barona Artura Krause v Pardubicích za zapůjčení triedrů. Velký dík patří především našim vedoucím, bez kterých by se tento povedený "tábor" neuskutečnil.


Tábor Poklad Černé perly                                     22.8.09
Na dalším třináctidenním táboře (8. – 20.8.) v Orlických horách probíhala honba za pokladem lodi Černá perla, jejíž kapitán Černá Pracka ukryl poklad na je- dnom z mnoha Karibských ostrovů. Každé družstvo mělo svůj lodní denník, do kterého námořníci zaznamenávali nedůležitější denní okamžiky plavby. Hlavním účelem lodního deníku ale byla tabulka, do které družstva dostávala písmenka za hry s popisem cesty k pokladu.

Utvořila se čtyři družstva s názvy Scary Orange, Pocker Pirates, Mořští vlci a Karibské stíny.    Každé družstvo si před plavbou udělalo vlajku a batikované šátky ve své barvě. Z etap celotá- borové hry stojí za zmínku například stavba lodí, boj o vlajku, námořnická olympiáda, nebo hra Přístavy, při které námořníci obchodovali a piráti je při jejich obchodních plavbách chytali.

Proběhlo i několik večerních táboráků při kytaře a jeden nadmíru povedený karneval. Na některé ranní veselé a taneční rozcvičky děti jen tak nezapomenou. Na bazén a trampolínu se stávala fronta, čemuž se nelze divit. Celodenní výlet měl cíl na renesančním zámku Doudleby nad Orlicí. Průvodkyně na zámku dokázala zaujmout a přizpůsobit se návštěvníkům, když při výkladu povídá, že „je to hustý.“ 

Tábora se zúčastnilo 43 námořníků a 8 lodních vůdců za krásného počasí po celou dobu plavby.

Družstva
 
 Karibské stíny (Jitka) – Arina, Verča H., Ivo, Jirka M., Honza K., Vojta, Anežka, Denisa, Kuba T. Dan.

Mořští vlci (David) – Ondra M., Honza Kš., Markéta, Ester, Lukáš, Petr Č., Petr K., Sára, Anička, Zuzka, Kuba V., Filip.

Scary Orange (Vendula) – Klára, Pavlína, Roman, Ondra H., Bára V., Lada, Johanna, Honza Ku., Martin H., Jirka J.

Pocker Pirates (Mirek) – Ondra B., Pavel, Filip, Kristýna, Míša, Tereza, Katka, Marek, Tomáš N., Martin M.

Fotogalerie

Začarovaný ostrov pokladu – MTMĎ 2. turnus       14.8.
Druhý turnus týdenního tábora pro malé děti (1. – 8.8.) byl programově v podsta- tě identický s předchozím prvním turnusem. Opět bylo každý den třeba projít rozličná území a získat dílky mapy, podle které se družstva předposlední den dostala k pokladu.

Děti si tak prošly území lesa, hor, her, smíchu, území moře i území fantazie. Malé úpravy
a změny v programu byly, ty jsou dány počasím i jinou partou vedoucích, kteří do programu vnáší své nápady. Podrobněji o jednotlivých územích je psáno v článku o prvním turnusu.

Z výtvarných prací proběhlo malování na trička. Každý si také namaloval keramické zvířátko či postavičku s magnetem a oproti prvnímu turnusu se navíc vyráběli skřítci – postavičky z papírových ruliček z wc papíru a kusů látek. Děti si rovněž malovaly do Ostrovních deníčků, do kterých dostávaly
i dukátky.

Jednu noc tábor zastihla velká bouře s deštěm, ta ale kupodivu vzbudila jen jedno děcko. Tento turnus proběhl bez jakýchkoliv výraznějších zdravotních potíží. Tábor se povedl, jen škoda, že už nebylo pro chladnější počasí tolik příležitostí ke koupání, což je pro děti jedna z nejoblíbenějších činností.

Zajímavé hlášky z tábora: "Všechno lítá co peří má! Vrána lítá." L. Vrána: "Já jsem taky Vrána a nelítám."
"Vosovčela je včela, která sbírá med a píchá, kdy chce."
"Co to pěkného stavíš?" "Hrob!"

 
Velký dík za tábor patří vedoucím Lucii, Petře Š., Aleně, Monice, Radce, Lukášovi a Petře V.

Družstva

Netopýři upíří (Radka) – Verča V., Adéla V., Adam R., Lukáš Schm., Natálka, Alice V., Petr Ž., Adélka P.

Sněžní tygři (Alena) – Tamara, Fabián, Adéla M., Tereza M., Kryštof J., David G., Tereza V., Matěj H., Kamila.

Zaklínači (Petra) – Petra V., Martin R., Julie, Vojta S., Kryštof K., Tereza L., Anička P., Viktorka, Veronika S.

Krakatíci (Lukáš) – Eliška M., Zuzka Š., Martin M., Štěpán V., Veronika P., Bára V., Joanna, Dan.

Mouchy (Monika) – Sandra, Lukáš V., Martin P., Klára, Lukáš Suš., Veronika T., Denisa D., Nikol S.

Pár táborových čísel (oba turnusy):
celkem 84 dětí, z toho 19 sourozeneckých dvojic (z toho tři dvojčata a tři děti z pěstounské péče). Věkové rozpětí bylo od 4 do 9 let. 25 dětí bylo čtyř
a pětiletých. O děti se každý turnus staralo 8 vedoucích a praktikantů. Nejvíce dětí bylo z Prahy, pak ze středních Čech a pár dětí z různých koutů republiky, od západu, po sever až po Moravu.



Začarovaný ostrov pokladu – MTMĎ 1. turnus     4.8.09
První turnus Malého tábora pro malé děti (MTMĎ 25.7. - 1.8.) je úspěšně za námi. Principem celotáborové hry bylo projít rozličná území. Každý den jedno a získat dílky mapy. Po získání všech dílků byla mapa kompletní a ukázala, kde se nachází poklad. Úvod do jednotlivých etap dělal pomatený cestovatel Pepa, což byl brácha Zbyška. Téměř identický. Jen měl prý jiné brýle a větší břicho.

V neděli dopoledne vyrazilo pět družinek samostatně se svými vedoucími do přírody, aby se především pořádně seznámily, ale vymyslely si i názvy družinek. Na oběd už přišlo pět družinek, Polární lišky, Červíci, Rychlí šneci, Ostrovani
z večerníčku a Piráti. Odpoledne bylo třeba projít územím lesa. Hrála se spousta her, nejvíce se dětem líbila cesta za stromem bonbónovníkem. Večer děti malovaly obrázky rodičům.

V pondělí na děti čekalo území hor. Sbíraly se borůvky, které pak skončily ve výborné buchtě. Děti si prošly „trasu s diamanty“, hrály veverčí ocásky nebo co do lesa nepatří.

V úterý bylo třeba projít území her. Hledalo se pexeso, stavěly domečky, což je tradičně velmi úspěšná aktivita nejen malých dětí. Odpoledne proběhla olympiáda a večer si děti vybarvovaly magnetky. Stala se i jedna nepří- jemná událost, kdy jsme vezli jedno děvčátko k doktorce, když si stěžovala na bolesti a po různých vyšetřeních byla nakonec večer operována se zánětem slepého střeva.

Středa byla ve znamení území smíchu. Děti se vydaly za opičím králem a prošly si labyrint. Velkou atrakcí byl samozřejmě bazén a nová trampolína. Večer se opékaly buřtíky při táboráku. Po táboráku, za šera, se děti snažily chytit světlušky – vedoucí s baterkami. V tento den jsme žel opět navštívili nemocnici. Jenda holčička na schůdkách upadla a zlomila si ruku. Byla to naše první zlomenina po patnácti letech táborů. 

Ve čtvrtek, po pozdějším budíčku, cestovatel Pepa uvedl tábor do území moře. Družinky na- vštívily piráty, ostrov pokladů, chytaly rybičky. Odpoledne se malovalo na trička, a protože bylo krásně, bylo třeba využít bazén a trampolínu. Večer patřil hrám na louce.

Území fantazie bylo posledním územím před koncem tábora. Protože už byla mapa kompletní, odpoledne proběhla velká cesta k pokladům. Každé družstvo mělo poklad na jiném místě. Aby se do odjezdu vše stihlo, navečer proběhlo balení a příprava na karneval. Při večerním karnevalu se představily masky. Přišel dokonce i cestovatel Pepa, který se konečně po dvou letech setkal se svým bratrem Zbyškem. Před spaním jsme měli téměř opravdové kino, promítaly se krátké animované filmy.

Všichni si malovali každý den do Ostrovních deníčků nejkrásnější zážitek dne a každý do něj za malůvku dostal dukátek.

Zaznamenali jsme i pěkné hlášky. „Já netoužím po vítězství, já toužím po legraci.“ Nebo: „Kolik to stojí?“ „Třináct korun." „Tak to já nemám, já mám jenom deset a dvacet."

Díky vedoucím Gábině, Lence, Zuzce, Martě, Blance, Lukášovi a Dobře proběhl tábor na výbornou.

Družstva
 
 Červíci (Zuzka) – Adéla N., Tomáš J., Vendula Š., Tereza M., Pavlína, Rosťa, Jonáš K., Iveta, Anička B.

Polární lišky (Marta) – Bára V., Samantha, Maruška, David, Miška, Ondra V., Lukáš, Michal a Katka.

Rychlí šneci (Lenka) – Nikola, Tereza H., Kristýna S., Ondra S., Honza H., Honza B., Robert a Adam.

Ostrovani z večerníčku (Gábina) – Eliška, Hynek, Komár, Anička S.,
Katka Ř., Kristýna S., Martin a Ondra K.

Piráti (Blanka) – Kuba a Aneta, Sandra, Martina, Šimon, Zuzka, Jitka, Bára P.



Tábor Kačlehy 2009 – Rytíři krále Artuše (2. část)  19.7.
Během tábora se uskutečnily dva výlety. Jeden jednodenní, při kterém se děti rozdělily podle zájmu. Někteří šli do Nové Bystřice, ti přírodnější strávili den
v přírodě, měšťáci šli do Jindřichova Hradce a jedna skupina na Vítkův hrádek.

Dvoudenní akce se po letech absolvovala na hrad Landštejn, kde se přespávalo. Na hradě Landštejně se hrála hra, při které se hledal meč Excalibur. Samotné hře předcházela scénka v podání Zuzky, Adama W., Matěje a Jirky. Děti si hru zahrály i na cestě z hradu.

Druhý týden byl co do počasí příznivější. Pro velká vedra bylo často nutné provádět koupání v rybníce téměř po každé hře. Ovšem deštíky nás svlažovaly stále. Letošní noční hlídky byly povedenější než loňské, i dobrovolný zájem o noční “služby“ byl větší. Děti měly za úkol hlídat vlajky dvě. Jen jednou jedna vlajka nebyla uhlídána, druhou se podařilo uhájit. Během tábora proběhla spousta aktivit, mezi nezapomenutelné a již tradiční patří Krámky, kdy si děti vytvoří ve svých stanech služby, např. kosmetický salón, staročeské masáže, středověká herna, šťastných 21, synagoga u Siťťáka a Ibrahima, sázky hry a blbiny, stroj na náhodné věci a spoustu dalších.

V aktivním osobním volnu se stala hitem přehazovaná (loni to byla vybíjená). Zajímavá pro děti byla zkušenost, při které si po družinách musely uvařit v kotlíku večeři. Musím říct, že se večeře všem povedla. Za zmínku stojí hra Cesta za Merlinem, kdy část dětí v družině měla zavázané oči či nohy a musela projít trasu s úkoly. Na závěr trasy bylo potřeba vysvobodit Merlina spoutaného řetězem. Zde se zúročila dovednost lukostřelba, protože bylo třeba sestřelit čtyři klíče k řetězu a tím Merlina vysvobodit. Zajímavá byla rovněž závěrečná hra, při které družiny nakonec získaly obsah svatého grálu.
 
Jako každý rok, tak i letos jsme sváděli boj s pořádkem a hygienou. Letos to bylo o něco náročnější. I přes generální úklidy ve stanech se u některých jedinců našli pečlivě ukryté použité ponožky a další části oděvů ve všech možných koutech, zdánlivě bezpečných před zraky vedoucích. I některé jedince přesvědčit k výměně jejich zřejmě oblíbeného kusu oblečení bylo často nadlidský úkol. Snad se s tím všechny pračky vyrovnaly a čističky odpadních vod nezaznamenaly nepřípustnou normu neznámých toxických látek.
 
Táborové klání nakonec dopadlo takto: na prvním místě se umístila družina Draků, na druhém Fénixové, na třetím Jednorožci a na čtvrtém Griffini.

Na závěr je třeba poděkovat všem vedoucím a dalším “provozním lidem“ a především kuchařovi Pepovi, kteří prostě vaří výborně a přesně na čas! Snad už se každý vyspal a probral z táborového kómatu. Já po příjezdu domů padl a spal v kuse nějakých 15 hodin! Ale stálo to za to. I když nebylo vše perfektní, chyby byly, už zlehka mluvíme o příštím roce a o tom, jak některé věci zlepšit. Tak ať žijí Kačlehy 2010!


 Tábor v číslech (některá čísla jsou zaokrouhlena)
   43 dětí
   12 vedoucích a praktikantů + 1 Pepa
1500 km autem a vlakem
     2 tuny bahna
1 234 567 890 komárů, ovádů a dalších štípacích strojů (ale bývaly horší roky)
10 000 litrů pitné vody
135 chlebů
780 rohlíků
115 kg zeleniny
100 kg ovoce		   47 kg salámu, párků a buřtů
  37 Perel
110 kg brambor
830 sušenek
280 jogurtů a pudinků
   8 melounů
180 rolí toaletního papíru
  17 pytlů s odpadem
      (tříděným i směsným)
   7 lehce zraněných



Tábor Kačlehy 2009 – Rytíři krále Artuše            9.7.09
Táborová romantika začala už na nádraží. Nasoukali jsme se do vagónu, o němž průvodčí prohlásila, že se bude odpojovat. Když jsme se tedy přesunuli do jiného, bylo nám oznámeno, že se nic odpojovat nebude. Inu, dráhy v tom na rozdíl od počasí mají jasno. Cesta probíhala normálně, později jsme měli téměř prázdné vagóny jen pro sebe.

Po příjezdu na tábořiště se každý ubytoval, poté následovala hra. Po večeři všichni vedoucí dětem zahráli úvodní scénku o tom, jak byl meč Excalibur z kamene vytažen, jak se Artuš právoplatným králem stal, i že synem Uthera Pendragona je.

Za přítmí večerního vzplál slavnostní oheň a dětem byly rozdány táborové zpěvníky. Zpívání u táboráků na tomto táboře funguje na výbornou, většina dětí opravdu sborově zpívá. Zpěvy rytířské byli přerušované jen čtením Ustanovení kamelotských (táborový řád) a dalších nezbytností nutných pro hladký průběh tábora.

Další dny probíhaly téměř podle plánu. Jediné, co program trochu narušovalo, byl déšť. Naštěstí nikdy netrval dlouho, žádné celodenní deště. Mezi dešti se poměrně často objevovalo sluníčko, které tábořiště vysoušelo. Jenže co slunce vysušilo, to déšť vrátil do původní mokré podoby. Znovu a znovu se opakoval tento koloběh a stejně jako každý rok se nás některé děti snažily přesvědčit, že ty tenisky nepromoknou a jsou vlastně stále suché.  

Ačkoliv tedy občas zaprší, dosud bylo většinou teplo i slunečno a každý den se děti chodily o aktivním poledním klidu koupat. Klasický polední klid totiž máme rozdělen na dvě části. Po obědě je běžný odpočinkový polední klid a později osobní program, kdy mají děti pod vedením vedoucích možnost si vybrat z několika aktivit, což jsou obvykle stolní hry, sporty a hry na hřišti nebo koupání.

Doposud se hrála spousta výborných akčních her v lese i na louce, některé osvědčené, některé nové. Za sebou máme i úspěšnou noční hru (jedná se o hry za tmy hned po večerce bez buzení dětí, stezky odvahy se strašením neprovádíme). V rámci táborové hry se děti učí středověkým dovednostem a mohou tak postupovat v hodnostech Tábor Kačlehy 2009páže → panoš → rytíř. Každé páže si vyzkoušelo lukostřelbu, hudební dílnu, bylinkářství, středověký rukopis, psaní veršů a básní své milé či milému a poznalo mapy i příšery středověké.



Jak jsme stavěli tábor                                          29.6.09
Jako každý rok, jezdíme vždy víkend před prázdninami stavět stanový tábor do České Kanady u Jindřichova Hradce. Program víkendu je každoročně stejný. V pátek večer se sjedeme do zahradní restaurace v Jindřichově Hradci, kde si dáme večeři a pak pokračujeme autobusem do lesů, luhů a hájů. Tentokrát nastala změna. Večeři jsme si dali, dále jsme byli v háji. Ale ne v tom, v kterém jsme chtěli být.

Na tábořišti v Kačlehách bylo pro dvacítku lidí málo míst, kde by se dalo přespat v suchu, dokud nejsou postavené stany. Vždy v pátek po příjezdu spáváme různě na louce nebo v lese. Někteří letos měli stany nebo celty, ale opravdu jen někteří. Sedíce v restauraci, venku pod střechou, se dušujeme, že déšť ustane. Ustal, ale vždy jen na chvíli. Zvedáme tedy telefony a snažíme se ještě pozdě večer sehnat stopy příbuzných u Jindřichova Hradce, kteří by měli pro nás kousek suchého místa kdekoliv na zemi.

Spása přišla kupodivu z restaurace. Pravděpodobně majitelka nám nabídla, že můžeme přespat pod prostorným přístřeškem zahradního posezení, až odejdou poslední hosté. Večer se nám nakonec moc líbil. U vedlejšího dlouhého stolu měli učitelé rozlučku, takže se zpívalo, jedlo, pilo a nám vlastně nic nescházelo.
 
Dobře se i spalo, takže v sobotu nějaký autobus o sedmé ráno jsme samozřejmě nestíhali. Před odjezdem na tábořiště jsme stihli ještě prohlídku historické části města Jindřichův Hradec včetně nádvoří zámku a zámecké zahrady. V poledne za asistence dešťů naše velká grupa dorazila na tábořiště, kde už byly postavené podsady stanů od několika našich lidí, kteří dorazili autem v pátek a od party majitelky tábořiště. Děkujeme.

Co bylo úžasné, že po celou dobu dalšího stavění, nezapršelo. Takže jsme v suchu stihly instalovat podlážky, postele, konstrukce a plachty. A pak už to byla zase klasika. Nedlouho po slovech „už se to trhá“ většinou přišel déšť. Ten přerušil i večerní táborák.

Víkend se nakonec i přes nepřízeň počasí povedl, tábor stojí, parta vedoucích se ještě více stmelila a užila si spoustu legrace. Sice jsme omezily procházky do okolní přírody, ale stálo to za to.

Vzkaz pro ty, co se strachují, jestli tábořiště není vyplavené: není. Pravda, louka je mokrá, ale ne rozblácená, je to na holinky a ne na tenisky. Ale to byl stav o víkendu. Naštěstí oproti jiným tábořištím můžeme být rádi, protože na tomto tábořišti vzhledem k poloze není možná záplava. Navíc se tak snadno nerozblátí. Znám tábořiště, kde po prvním dešti mají bahenní lázně.

Inu, prázdniny a tábory jsou před námi. Vše je připraveno, ladí se poslední detaily a my už jen čekáme na den D.

Výprava Mach a Šebestová                                 22.6.09
Poslední výprava v tomto školním roce je za námi. Mach a Šebestová provázeli třicítku dětí po celý víkend všemi možnými hrami a úkoly. V pátek večer Mach a Šebestová zahráli dětem malou scénku, ovšem bez Jonatána. Jako vždy se vytvořila čtyři družstva, která se si daly názvy Jonatáni, Macháči, Kadrnožky a Šebestovky. První soutěžním úkolem družstev bylo vytvořit plakátek, oznamující, že se ztratil a hledá pes Jonatán.

V sobotu po snídani proběhlo pár her v klubovně, poté se celá grupa vydala cestou necestou, polem nepolem do Železné podívat na zemědělské hospodářství a koně. Děti dostaly tvrdý chléb a krmily koníčky. Pak se svolením majitelů prolezly kabiny zemědělských strojů; traktoru, pásáku, kombajnu a dalších. Nuže, kdo se může pochlubit tím, že seděl v kombajnu? Před obědem si děti ještě hrály na dětském hřišti v Železné.

Po obědě družstva sestavovala příběh z věcí, které nasbírali dopoledne při cestě na hospodářství. Velkou část odpoledne jsme ale strávili v lese. Téměř celá cesta do lesa byla velká soutěžní úkolovaná. V cíli, na tradičním oblíbeném místě v lese pak proběhla spousta soutěží, běhalo se, hledalo, sbíralo, luštilo…
 
K sobotnímu večeru patří vždy především táborák a opékání buřtíků. Také proběhl pokus o sborový zpěv táborových písní. Zpočátku zpívání celkem šlo, později už si zpíval jen Mach. Červnové večery jsou dlouhé a děti u táboráku dlouho nevydrží sedět, takže nezbývalo nic jiného, než si před mytím a večerkou na zahradě zahrát hry.

Zatímco sobotní ráno první jedinci vstávali před sedmou, nedělní ráno to bylo před šestou. V neděli po snídani a balení se pokračovalo v soutěžních kláních ve velké zahradě. Po obědě, před příjezdem rodičů nastalo závěrečné vyhodnocení
a rozdávání diplomů. Po vyhodnocení už děti mlsaly sladký poklad.

Výprava se povedla. I když předpověď počasí nebyla příliš příznivá, nakonec bylo krásně a snad i lépe, než kdyby byla třicetistupňová vedra. Velký déšť přišel naštěstí hned po tom, co si rodiče odvezli děti. Při předávání dětí zněli reprodukované dětské písně, jedna z nich určila téma na výpravu po prázdninách. Ať žijí duchové první víkend v říjnu!

ŠEBESTOVKY JONATÁNI MACHÁČI KADRNOŽKY
Michal H.
Katka H.
Aneta
Julie
David V.
Kuba V.
Bára Vaš.
Míša R.
Kristýna
Adam K.
Honza K.
Katka K.
Adélka H.
Bára Vách.
Denisa
 Tomáš
Lukáš Sch.
Lukáš Suš.
Natálka
Marek
Klára
Adam R.
Kuba R. 		Johanna
(Marek)
David B.
Anička B.
Honza Kš.
Kuba Vaš.
Bára T.
Verča T.

 33 bodů

 29 bodů

28 bodů 

 22 bodů

 1. místo

 2. místo

 3. místo

 4. místo


Ze života v jižním Norsku, 2. část                        15.6.09
Vždyť to byli právě norští Vikingové, kteří mimo drancování, dopluli k novému kontinentu již kolem roku 1000. Ti norští (nikoli dánští či švédští) už kolem roku 800 dopluli také k Orknejským, Shetlandským a Farským ostrovům, do Skotska, Irska, Francie a Grónska, či později osídlili Island. Norská (a tedy i Islandská) mytologie je nejméně 1100 let stará a naprosto úchvatná, a přesto v našich končinách neznámá, na rozdíl od té řecko-římské. Na naše poměry by se mohlo zdát, že jsou Norové až příliš hrdi. Často uslyšíte z úst cizinců, že květnové promenády považují za nacionalistické. Nahlédnete-li však oknem historie zpět v čase, pochopíte, proč tomu tak je.

Lindesnes - nejjižnější pevninský bod NorskaV letech 1380 až 1814 bylo Norsko v unii
s Dánskem. Přesněji řečeno jen do roku 1536, kdy se oficiálně stalo pouhou provincií. Norsku vládl z Kodaně dánský král, a v přes 400 let dlouhé dánské nadvládě téměř vymizel norský jazyk. Napoleonova prohra roku 1814 znamenala prohru i pro spojence, a Dánsko se muselo vzdát Norska ve prospěch Švédska. 17.května 1814 se podařilo Norům sepsat vlastní ústavu, byli však nuceni respektovat rozhodnutí velmocí a vstoupit do unie se Švédskem. V té setrvalo až do roku 1905, kdy bylo uznáno jako autonomní království. Jistě není potřeba nijak dlouze vysvětlovat důvody norského NE Evropské unii. Dle slov samotných Norů; „My jsme měli unie dost.“

Národní den, 17. květen, je především svátek dětí, jako budoucnosti národa.
V ulicích jsou průvody, kdy se mává vlaječkami, pokřikuje se Hip hip hurá a děti mají dovoleno sníst tolik zmrzliny, kolik se do nich vejde. Pojídá se nejen zmrzlina, ale i párky. Hojnost, dalo by se popsat dění 17. května. Hojnost v minulosti zažili Norové zřídka. V dánském období tvořili většinu společnosti farmáři, kteří se snažili z drsné, skalnaté a nepříliš plodné země vydobít co se dalo. Mnoho těch, kteří nevlastnili půdu, bylo velmi chudých.

Jižní NorskoAni dnes to není s vlastní produkcí nijak slavné. A není se čemu divit. Pouhá 3% orné půdy nemohou nasytit zhruba 4,7 miliónu Norů. Spolehnout se Norové mohli na rybolov, který má například na Lofotách dlouholetou tradici. Díky dostatku dřeva zase mohli stavět poměrně levné domy. I dnes je naprostá většina domů a bytových komplexů dřevěných. Ekonomický zázrak přišel na podzim roku 1969, kdy bylo v Norském moři objeveno černé zlato, jehož třetím největším exportérem Norsko je, hned za Saudskou Arabií a Ruskem.
Přestože je norská společnost bohatá a Norsko jako stát nemá žádné mezinárodní dluhy, zůstali Norové lidmi země. Pečlivě třídí veškerý odpad, s nadšením chodí na procházky do přírody, vyjíždí na výlety do krajiny, lodí či autem, a děti se umí v přírodě zabavit na tak dlouho, až se začnete sami nudit. K nejoblíbenějším zábavám patří lov ryb, krabů či skotačení na pláži a vodě. Venku se však nudit nikdy nebudou ani bez vody a to za každého počasí.

Nenecháte-li se zvyklat nevypočitatelným počasím a vyrazíte v červnu do Norska, můžete se těšit na nejdelší den v roce. Jen na nejjižnějším bodu země dovedete úplně zapomenout na čas, neboť noc jako taková v létě téměř neexistuje. Servíruje se „modrá tma“, jež se před třetí hodinou ranní rychle promění v den. Pro středoevropana úžásná podívaná, při které mu naskakuje husí kůže při pomyšlení, že Norsko, poslední země na kraji Evropy toho nabízí ještě mnohem víc.

Webkamery jižní Norsko                                      Pavlína Prágrová

Ze života v jižním Norsku                                      8.6.09

 Historii a architekturu v  Norsku nehledejte. Sice může nabídnout staré, unikátní stavkirker (dřevné kostely), ale Norsko nabízí jiné kvality.
 
Přímořská města či městečka s bílými dřevěnými domy jsou pro jižní Norsko tradiční. Odchod z města automaticky znamená příchod do lesa. Neznamená to však, že Norové bydlí jen ve městech. Právě naopak. Na rozdíl od velkých a neobydlených oblastí Švédska a Finska, bydlí Norové všude. Kamkoli jdete, ať blíže či dále od města, narazíte na obydlené oblasti. Někdy jeden jindy více domů, nikoli chat, jak by se mohlo zdát. Skutečně bydlí úplně všude, takže se vám při lesní tůře nemůže stát, že v nouzi nezavadíte o živáčka. Nejoblíbenější je bydlení na kopci, čím výše tím lépe. Marně si lámete hlavu proč tomu tak je, neboť na tuto otázku zásadně odpovídají, že neví. Možná je to kvůli výhledu na moře a kopci zvlněnou krajinu, (vysoké hory se nachází severněji), jež na na mnoha místech naprosto uchvacující. Žít v přírodě je pro mnoho lidí, zejména mladých rodin, velmi důležité, přestože nám se může každodenní půlhodinová jízda autem do školky či do obchodu zdát jako extrémní.
 
Například počasí v mnoha ohledech skutečně extrémní je. Dokáže vás spolehlivě položit na lopatky, a to nejen svojí nepředvídatelností, ale i tím nejpestřejším menu počasí. Nevyhnutelně si vybavíte Forresta Gumpa, vzpomínajícího na déšť zhora, zdola, zprava i leva, ve dne, v noci. V Norsku dokáže pršet tak, že seriózně uvažujete o tom, zapomněl-li někdo nahoře zavřít kohoutek. Většinou neprší, leje. A pokud si domyslíte, že se „spršky“ doručené Golfským proudem obvykle podávají s pořádným fičákem, je o hlavní chod postaráno. Netrvá vám pak dlouho než pochopíte, jak důležité je vlastnit gumáky a dešťové vybavení. Bez nepromokavé bundy a kalhot (které se oblékají na normální kalhoty) nemáte šanci. S deštníkem dojdete maximálně na roh ulice, než vám nepříjemné bazény v botách a kalhoty mokré až ke kolenům vženou do úst pár nevybíravých slov na adresu počasí.

Norsko je velká země. Velká země, velké vzdálenosti. Pro nás čechy, z naší malinké „zahrádky“, je všechno daleko. Možná proto jezdí Norové, alespoň ti na jihu, rádi na kole, a to za každého počasí (starší ho na sněhu většinou vedou). Ovšem s deštěm, jež prší zleva doprava, a trvá už dva dny, čelíte jako nezku- šení, nevybavení a nepřivyklí podmínkám, problému. Dle norského hesla, že není nevhodné počasí, jen nevhodné oblečení, nemáte problém, ale jakýsi plášť, nejčastěji černý, v němž si při jízdě na kole, ve větru a dešti připadáte jako Batman na svém motocyklu. 

Stejně tak dokonale, jak umí krátké, šedé a deštivé dny zvrásčit vaše čelo, umí vás jaro a léto přímo napumpovat energií. Povedené, prosluněné jaro servíruje ty nejneuvěřitelnější odstíny modré a zelené, a spolu s krátkým, ale intenzivním květenstvím stromů a květin vleje chtě nechtě teplo do vaší duše a úsměv na vaše rty. V přírodě se vše děje rychle. Počasí se změní s takovou rychlostí, že si nestihnete vyndat bundu z batohu. Stromy vykvetou a odkvetou, než se jich stačíte nabažit, a než se nadáte, jsou jablka a slívy na zemi.

Ne až tak „rychlí“ jsou sami Norové. Na první pohled, i na druhý a třetí, se zdají být tak chladní, jak na nás působí jejich země. Moře, skály, lesy. Necháte-li je, aby si vás „prolustrovali“ sami, opatrným okoukáváním, zjistíte, že jsou velmi přátelští, milí a většinou i dosti zvědaví. Bude je zajímat, kdo jste, co děláte, ale ze všeho nejraději budou vyzvídat o vaší zemi. Norové jsou velmi hrdi na svou zem, její historii a tradice, o které zájem stoupá. Například oblíbenost tradičního kroje je posledních zhruba 20 let stále větší. Kroje se liší kraj od kraje, takže můžete spatřit dámy v modrých, zelených i černých krojích, s rozličnými vzory výšivek a mnoha různými druhy stříbrných ozdob. Nejen že se s hrdostí naparádí do kroje při důležitých svátcích či rodinných událostech, národní hrdost vlaje v podobě vlajek téměř u každé chaty na ostrovech roztroušených podél pobřeží. Nutno dodat, že hrdost je to oprávněná. Ale o tom až v dalším díle.

Pavlína Prágrová


Na čtvrtý pokus                                                      2.6.09
Na počátku veškerého mého snažení byla fotografie uveřejněná v časopise Krkonoše č. 2/1989. Na předposlední straně byl obrázek Luční boudy s Ještě- dem na horizontu. Vtom já, milovník dálkových pochodů, jsem přišel na nápad pro někoho nepochopitelný: Bylo by zajímavé dojít za jeden den z vrcholu Ještědu na vrchol Sněžky. Sehnal jsem si příslušné mapy, prostudoval jízdní řády a koncem května roku 1989 jsem vyrazil.

V pátek jsem zasedl do vlaku na Jaroměř a po přesednutí jsem dojel do Turnova, kde jsem musel přečkat asi pětihodinovou přestávku. Spal jsem tedy na nádraží na lavičce, dokud jsem nebyl legitimován, coby podezřelý živel, bdělým příslušníkem ostrahy železnic (přeci jen ještě byla totalita). Zbytek času jsem tedy jen tak probloumal po nádraží a prvním vlakem dorazil před šestou hodinou do Liberce. Tramvaji jsem se dostal do Horního Hanychova a odtud lanovkou sám s průvodčím jsem se nechal vynést na Ještěd. Asi z poloviny jízdy se mi v ranních červáncích naskytl pohled, při kterém se opravdu tajil dech. Údolí tonula v mlze a vršky Jizerek a Krkonoš se červenaly v paprscích právě vycházejícího Slunce. Byl to tak krásný zážitek, pro který stojí vytrpět trochu té nepohody. Naplnil mě takovým optimismem, že jsem na vrcholu Ještědu zavolal směrem ke Krkonoším: “Sněžko, těs se, dneska tě pokořím!“ Příroda si o mém velkohubém zvolání myslela své a do cesty mi stavěla četná převýšení.

Šel jsem podle předem určené trasy. Vytipoval jsem si ji podle značených turistických cest na mapách, abych prošel zajímavé partie a přitom si cestu zbytečně neprodlužoval. Vždycky mě fascinovala cesta podle mapy v nezná- mém terénu a pokud možno o samotě. Samota je pro mě něco jako pro jiného fotbal nebo zahrádka. Je to možná druh masochismu, ale při túře své tělo fyzicky nešetřím. Paradoxně si tím skvěle odpočinu duševně.

Šel jsem tedy z Ještědu přes Hlubočský hřeben, Javorník, Jeřmanice, Rádlo, Dobrou Vodu na Černou Studnici, kde jsem se stavil na rozhledně (nelze ignorovat). Přes Černostudniční hřeben jsem klesl do Tanvaldu. Počáteční optimismus se postupně rozplýval, i když mě po vysilujícím stoupání na Hvězdu čekal krásný rozhled ze Štěpánky. V Harrachově jsem už šlapal jako stroj a právě tam selhala má vůle. Ďábel pokušitel přistavil hned k mé trase otevřený autobus na lince Harrachov – Pec pod Sněžkou. Zradil jsem bez rozmýšlení svůj ranní optimismus a nasedl jsem. Ještě ten den jsem si doma říkal – příští rok to určitě dopadne!

Utekl rok. Psalo se datum 23.6.1990 a já seděl v odpoledním vlaku přímo do Liberce, abych se vyhnul chladné hale turnovského nádraží. Přespal jsem u stanice lanovky v Horním Hanychově v lese pod širákem. Ráno přišla rána pod pás – spoj v 6.00 hodin zrušili a jel až v 7.00 hodin. Nebudu přece čekat. Vyšel jsem na Ještěd pěšky a těch pár kilometrů jsem měl navíc. Opět mnou cloumal nezdolný optimismus. Vyrazil jsem s písní na rtech (opravdu!). Přišel jsem i na milé zpestření cesty. V Tanvaldu na nádraží točili mimořádně lahodné desetistupňové pivo. To se pak kráčelo na Hvězdu! Jenže v Harrachově ouha. Jistota jízdy autobusem mi opět oslabila nohy a vůli a bezděky jsem stočil své kroky na autobusové nádraží. Takže opět za rok.

Jenomže uplynuly roky dva a zrušil se spoj Harrachov – Pec pod Sněžkou. Takže jsem 18.7.1992 musel chtě nechtě popadnout druhý dech a pokračovat v cestě kolem Mumlavy do lůna hor krkonošských. U Čtyř pánů jsem opět spatřil Sněžku a ani se nezdála nijak daleko. Navzdory všemu jsem ale učinil vpravo v bok a pochodoval na Medvědín. Lanovka zrovna nejela, tak jsem seběhl do Špindlu jako srnka. U piva před odjezdem autobusu jsem se dušoval, že příští rok už určitě…

7.8.1993 – dnes nebo... o rok později. Radši dnes! Nocoval jsem v kleči asi ve 2/3 výšky Ještědu. Pode mnou blikala noční světýlka Liberce a já se zachumlá- val do spacáku nepatrně kryt před chladným větříkem nízkými stromky. Jen tu a tam hvězda mezi mraky a nad mým bivakem červené světlo vrcholku vysílače Ještědu. Spíš než prospal, jsem protloukl část noci. Ve 4 hodiny ráno jsem si vsugeroval, že jsem nabral sílu na pochod. Šel jsem ještě za tmy a nad hlavou mi kroužila velká sova. Počasí mi přálo a svítání v přírodě bylo nádherné. Krizi na své cestě jsem překonával opět v Harrachově na silnici od vlakové zastávky k Mumlavským vodopádům. V místní restauraci jsem si dal oběd a dvě piva, ať to stojí, co to stojí. Stálo to kolem 120 Kč (znovu připomínám – rok 1993). 

Pomalu jsem se znovu rozhýbal a kolem Vosecké boudy jsem vyšplhal na hřebenovku po hranicích. Potkával jsem nejvíce Poláky a Němce. Od Čechů se lišili hlavně tím, že pozdravili. Po hřebenech Krkonoš mi cesta utekla celkem rychle, ani únavu jsem moc nepociťoval. Až když jsem zdolával poslední kilometr od bývalé Obří boudy na vrchol Sněžky. To sem se sunul pomalu krok za krokem, jako Rakoncaj v Himálaji. Ale na vrcholku čekala odměna. Nejdříve se mě polský pohraničník zeptal, jestli nejsem Polák. Potom zalezl někam do boudy a já měl celý vrchol Sněžky jen pro sebe.  Slunce se klonilo k západu, já jsem si sedl na vrchol a otevřel jsem si zteplalou jedenáctku, kterou jsem táhl na zádech až z Jablonce nad Nisou. Asi půl hodiny jsem zevloval na nejvyšším vrcholku Čech. Za šera jsem se zvedl a mašíroval jsem na Luční boudu. Tam jsem se za 80 Kč ubytoval sám v noclehárně a spal jsem jako dřevo do šesté hodiny ranní.

V neděli brzo ráno nebylo nikde ani živáčka. Ani na boudě, ani na celých horách. Za Sněžkou vycházelo sluníčko a já jsem si vychutnával chůzi osamělého tuláka Úpským rašeliništěm a kouzelným Obřím dolem do Pece pod Sněžkou na autobus. Tohle ráno patří k mým nejkrásnějším ránům, která jsem kdy zažil.
                                Pavel Matoušek, Úpice

Z časopisu Krkonoše, Jizerské hory 9/2002, zkráceno o úvod.

Taková byla pevnost Boyard II                            25.5.09
Jednoho zimního večera jsme si tak vzpomněli na velmi úspěšnou Francouzkou televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard a už v březnu tohoto roku jsme měli téma na výpravu. Pevnost Boyard je téma velice plodné a proto jsme si ho nyní
v květnu zopakovali.

V pátek, hned po příjezdu si děti zahrály několik her na zahradě. Večer proběhlo slavnostní zahájení za účasti otce Fury, originální znělky a jeho pomocníků. Než nastalo tradiční rozdělení do týmů, otec Fura řekl něco málo o historii skutečné pevnosti Boyard. Téměř třicítka dětí od čtyř let byla rozdělena do čtyř družstev. Týmy si daly názvy Napoleonáči, Liliputáči, Edáči, Furáči a soutěžní klání mohlo začít! Prvním bodovaným úkolem týmů bylo vytvoření svého otce Fury.

Sobotní ráno čekaly na týmy další úkoly. Nej- prve v klubovně, potom dopoledne v nedalekém lesíku. Všeobecně úkolem družstev bylo nasbírat za obě dopoledne za soutěže co nejvíce klíčů a odpoledne podle počtu nasbíraných klíčů dostávala družstva indicie, neboli nápovědu. Za indicie pak dostávaly slova nezbytná k nalezení pokladu.

Odpoledne probíhala soutěžní klání po celé zahradě naší pevnosti. Hledání, podlézání, přelézání, běhání, luštění, donášení, stavění… Ovšem největší úspěch měla soutěž, při které bylo potřeba co nejdříve sníst misku sladkých cornů. Mezitím, co děti soutěžily, se stavěla v nedalekém sadu lanovka. Delší a rychlejší, než ta v březnu. Ale po sjezdu zkušebního jezdce se nakonec ukázala pro velké prověšení jako nevyhovující a celá se musela zbourat. Jediné vhodné místo pak bylo v zahradě naší pevnosti. Jenže stavba bezpečné lanovky trvá i několik hodin a celá tato paráda se rozjela až večer. O to byly jízdy zajímavější a dobrodružnější. Jen škoda, že na ty nejmladší, kteří už museli jít spát, se nedostalo. 

K sobotnímu večeru patří tradiční táborák s opékáním buřtů. Oproti jarním měsícům už ale táborák probíhá za světla či západu slunce.

Nedělní část dopoledne má tradičně pevný program. Tím je po snídani balení a vystěhování pokojů, aby se alespoň část pevnosti stihla uklidit. Po této nepříliš oblíbené činnosti pokračovala družstva v zápolení o co nejlepší umístění. Díky klíčům, indiciím a slovům týmy poskládaly hádanku. Vyluštěním hádanky už byl jen krok k nalezení pokladu. Hádanku všichni snadno uhádli a za chvíli už mlsali zaslouženou odměnu. Vše ale jednou končí, skončila i naše pevnost Board za slavnostního projevu otce Fury, zpěvu
a rozdáním diplomů.

Nejen náš tým, ale spousta dětí – stálic, už se těší na naši poslední výpravu v tomto školním roce, v červnu, tentokrát na téma Mach a Šebestová.

Ještě musím dodat, že je to první výprava, u které jsme nemuseli dělat tradiční propagaci. Nebyla inzerovaná na školních stránkách, kde máme oddíl, ani v oddíle děti tentokrát nedostaly letáček. To proto, že už předchozí dubnová výprava měla rekordní účast, resp. jsme z kapacitních důvodů nemohli vzít více dětí a na Boyard II bylo téměř plno už 14 dnů před akcí. Jen škoda, že nakonec před víkendem pár dětí onemocnělo.


NAPOLEONÁČI EDÁČI LILIPUTÁČI FURÁČI
Tomáš
Hynek
Aneta
Julie
Štěpán
Alice
Denisa
Johanna
Míša R.
Ondra
Lukáš S.
Ivo
Anička
David
 Petr
Míša D.
Eda
Lukáš V.
Matěj
Viktorka
Míša J. 		Lada
Kristýna
Adam
Jakub
David
Kuba Vr.
Kuba Va.

 35 bodů

 33 bodů

32 bodů 

 25 bodů

 1. místo

 2. místo

 3. místo

 4. místo


Jak jsme se srazili aneb slet vedoucích             18.5.09
Vedoucí z jednoho našeho tábora si naplánovali víkend v Říčkách v Orlických horách na místě srpnových táborů. Ovšem, přidali se vedoucí i z jiných táborů a nakonec z toho byla veselá grupa 12 vedoucích a tří dětí. Někteří před víkendem odpadli a nedobře udělali.

Ze zajímavých bodů víkendu bych vyzdvihl jen některé. V pátek po příjezdu jsme si promítli diapozitivy z našich táborových začátků. Nutno dodat, že sám autor promítání byl překvapen některými snímky táborových výjevů dob dávno minulých za velmi hlasitého smíchu přihlí- žejících.

V sobotu po dešti jsme vyrazili na tůru do hor. Po strmém stoupání odpadli jen ti s dětmi, zbytek dorazil s vidinou bufetu na Pěticestí. Bufet tam dle cedule být měl, ale nebyl. Po pár kilometrech pěkné procházky jsme došli do vesnice a hrnuli se s vidinou doplnění kalorií do restaurace. Zavřeno. No nic, chtěli jsme jít dál, ale v cestě se odehrávaly nějaké předváděcí rally jízdy. Toto překážka se nakonec ukázala jako vhodná, protože díky ní jsme museli najít jinou cestu. Našli – byla o moc krásnější než původní plánovaná.

Večer byl táborák za sborového pění písní. Po půlnoci nějak docházel repertoár, takže písně z večerníčků a pohádek přišli vhod. Nesmím opomenout ani rožnění masa. Celý večer se hodovalo a pilo, zpívalo, smálo a koukalo na noční oblohu posetou hvězdami.

Hrad PotšejnProtože na srazu byli vedoucích téměř ze všech našich táborů, udělali jsme si několik pracovních porad. Kdo přijel, neprohloupil. Bylo opravdu velmi velmi veselo. V neděli se domů nikomu příliš nechtělo. V Říčkách je prostě krásně! Nakonec i my, poslední auto vyrazilo ku Praze, ale cestou jsme se zastavili ještě na hradě Potštejn. Hrad je hodně zrenovován. Tedy, správně bych měl napsat, že je ze čtvrtiny nově vystaven.

Naše vedoucí čeká ještě jeden velký sraz v červnu a pak maratón táborů. Pro nás už jsou prázdniny za dveřmi!

O výpravě do Českého krasu                              11.5.09
V neděli 10. května, zhruba po roce, jsme se vydali se do Českého krasu. Počet účastníků čítal sedmnáct dětí a dva vedoucí. Počátek výpravy byl v Berouně
– Závodí a cesta pokračovala podél Berounky k Srbsku. Na jednom “tajném“ místě jsme odbočili a vydali se vstříc první jeskyni. Měla to pro děti být ta nejzajímavější a nejdelší jeskyně, do které se podívají. Ale ouha, volně přístupná jeskyně byla uzavřená. Nově udělaná vrátka tam byla z toho důvodu, že mnoho lidí jeskyni ničilo a odhazovalo v ní odpadky. Už tam totiž prý nezbyla ani žádná krápníková výzdoba.

Co se dá dělat, šli jsme dále kolem srubu Alkazar, sloužící především jako základna strážcům přírody a brigádníkům, pracujícím v Českém krasu. Před mnoha lety jsme na tento srub s dětmi i bez často jezdili. První a poslední dlouhou zastávku jsme udělali u skal, horolezeckých cvičných stěn Alkazar. Tam byl čas na oběd z našich batůžků. Na Alkazaru je také naše kultovní místo na klasickou schovávanou, pro své nepřeberné možnosti úkrytů. Zde se děti dostatečně vyřádily.

Dále jsme pokračovali prohlídkou velké štoly na Alkazaru. Děti by nejraději prolezly všechny díry ve skalách, ale čas nás tlačil a navíc ne všechny ďoury jsou na Alkazaru – průchoďáku Českého krasu – pro děti vhodné. Další díra byla až za Kačákem při cestě k Srbsku. Je to opravdu jen malá, pár metrová díra pro děti. Sice nemá žádné jméno, ale asi ji začnu říkat dětská jeskyňka. Před námi do ní strčil nějaký otec své děti a my do ní potom po třech na střídačku nastrkaly naše děti. :-).

Vrátili jsme se kousek ke Kačáku a pak už šli podél tohoto slavného potoka, známého z písně „Kačák hučí jak Mississippi“, která vznikla na trampské osadě Fort Adamson. Jen nechápu, proč je na mapách tento velký potok stále udáván pod názvem Loděnice, když každý mu po celé jeho délce odjakživa jinak než Kačák neřekne.

Z cesty jsme zahnuli a vydali se po pěšince do strmého svahu k jeskyni s příznačným názvem Nad Kačákem. Jeskyně je zavřená, to jsme věděli, ale zajímavý byl její velikánský vstupní portál svažující se po pár desítkách metrů až k uzávěru. Jeskyně je zajímavá i tím, že z ní vedou kolejnice, odkud se vyváží nepotřebný vytěžený materiál.

Během cest jsme hráli naší oblíbenou hru Zoro, bomba, povodeň, brouci. Děti také po celou dobu výpravy byly obšťastňovány různými zajímavostmi a výkla- dem jevů z přírody Českého krasu. Cestu jsme ukončili na zahrádce výletní hospůdky U Krobiána v Hostími. Zde někteří povinně doplnili již došlé zásoby tekutin a děti vykoupily paní hostinské všechny zásoby zmrzlin. Dvě děti zmrzlinu vyhráli za hru. Před odjezdem jsme si ještě dali soutěžní kvíz, složený z výkladů během celé výpravy. Otázky byly jednoduché a všechny děti kvíz zvládly na výbornou, i když vyhrál jen jeden.

Ačkoliv jsme si výpravu prodloužili o dvě hodiny oproti plánu, ani ty nestačily
k tomu, abychom si zahrály všechny připravené hry. Většina her zůstala nezahraná na seznamu na lístečku. Účel výpravy byl ale splněn. Děti poznaly
a naučily se něco nového a viděly věci na místech, kam se obyčejně nedostanou.


Kosmonautika v Čechách                                     4.5.09
Snad každého laika při první myšlence na slovo kosmonautika napadne slovo raketa nebo kosmonaut, ale šíře oborů, které se skrývají pod slovem kosmo- nautika je neuvěřitelně veliká. O prvním květnovém víkendu se v Pardubicích uskutečnilo největší středoevropské setkání nadšenců, amatérů i profesionálů, které zajímá kosmonautika, Kosmos-news party 2009.

Sjela se necelá stovka lidí, i ze sousedních států, od mladých nadšenců až po letité profesionální odborníky vyvíjející přístroje do sond pro tehdejší program Interkosmos, probíhajícího v letech 1968 – 1991, i dnešní pracovníky v české kosmonautice. K shlédnutí bylo mnoho naučných panelů a kosmonautických modelů, sbírky podpisů kosmonautů, nakoupit jsme si mohli nějaké ty knihy, plakáty, fotografie a další kosmo artefakty.

Celé setkání proběhlo ve velmi přátelské atmosféře. O tom také tato akce je. Není to žádná důležitá konference, ale především setkání lidí, které mají společný koníček. Nejen o kosmonautice se pak diskutuje ještě po půlnoci v kuloárech u pivka.

Na programu bylo deset zajímavých přednášek. Na pátečních o Apollu a o blízkých setkáních kosmického druhu jsem nebyl, ale následující přednášky byly výborné. Antonín Vítek ve dvou blocích shrnul události v kosmonautice za uplynulý rok a Tomáš Přibyl se synem Markem povídali o jejich cestě po muzeích kosmonautiky v USA. Přednáška to byla zajímavá, Marek byl totiž nejmladším přednášejícím, je mu 5 let! Tedy, abych to uvedl na pravou míru, měl jen krátké svěží vsuvky.

Aleš Holub s Davidem Holasem mluvili o stavbě připravované české družice czCUBE a Tomáš Svítek, Čech pracující v oboru v USA povídal o tom, “jak to chodí v NASA“, tedy o administrativě a úředničení v kosmonautice. Jako vždy, krásné povídání měl Boris Valníček o souvislostech a potížích, které provázeli výrobu přístrojů do tehdejších sond programu Interkosmos.

Dnem 12. listopadu 2008 stala Česká republika oficiálně osmnáctým členským státem (a prvním státem z bývalého východního bloku) Evropské kosmické agentury - ESA (European Space Agency), tím se nám otevřeli obrovské možnosti jak na poli vědy, tak na poli ekonomiky, kdy se české firmy mohou ucházet o zakázky ESA. Už také můžeme říci, že “vlastníme“ kosmodrom Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně, odkud startují evropské rakety Ariane. O tom všem a o stavu České kosmonautiky mluvil Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře. Pro laika možná Česká kosmonautika neexistuje, po této přednášce by ale změnil názor.

V závěru setkání nás Lubor Lejček provedl modifikacemi raket Delta a soustředil se pak již na nesilnější variantu Delta 4H.

Jak Pat a Mat navštívili Železnou                        27.4.09
Dubnová víkendová výprava do Železné se konala v duchu nešiků Pata a Mata. Ani vám nevím proč, ale po večeři jsme málem vytopili kuchyň.

V pátek, ostatně jako celý víkend, bylo nádherné počasí, a proto jsme ho strávili téměř celý venku ve velké zahradě při hraní her. Před večerkou, v klubovně jsme děti rozdělily do pěti družstev. Družstva si pak zvolila stylové názvy: Popletové, Matíci, Patíci, Nešikové a Lopaťáci. Pat a Mat naučili děti jednu píseň, kterou si nakonec všichni zazpívali. V závěru dne jsme chtěli udělat dětem kino, ale promítání šikulů Pata a Mata se nezdařilo. Ani vám nevím proč, ale nepodařilo se nám zprovoznit promítací techniku.

Slunce nás svými hřejivými paprsky uvítalo v sobotní ráno. Po snídani jsme si zahráli jednu hru v klubovně. Úkolem družstev bylo vymyslet a nakreslit, jak by na své zahrádce zavlažovaly rostliny. Všem se zavlažovací systém na papíře povedl na výbornou. Po svačině si to děti pelášily na hřiště v Železné, kde je čekal první pořádný soutěžní úkol. Družstva, která zrovna nesoutěžila, mezitím hrála míčové hry.

Odpoledne jsme strávili v lese. Popletové, Matíci, Patíci, Nešikové a Lopaťáci vyráběli čarodějnice, opravdu povedené postavičky s použitím klacků, přírodnin, trávy, krepového papíru a látky. Další hrou byl běh po stanovištích s úkoly
o rostlinách. Vždyť Pat a Mat jsou tak výborní zahrádkáři, že. I když poztrácí sazenice a je potřeba je po lese najít. A to byl další úkol družstev. Samozřejmě se hrály i jiné hry, ale to už autor tohoto článku připravoval večeři.

V sobotní večer nesmí chybět tradiční táborák
s instruktáží správného pečení buřtů. Ani vám nevím proč, ale oheň ne a ne chytit. Ovšem nakonec se zapálení přeci jen podařilo.

V neděli se zahrálo ještě několik bodovaných her, například Bingo, nebo družstva stavěla (zobrazovala) ze šišek psí boudu, zatímco někteří vedoucí uklízeli budovu. Před příjezdem rodičů nastalo velké Patovsko Matovské vyhlášení výsledků víkendového klání, rozdání diplomů a cen.
 
 Už dlouho se nám nestalo, aby byl o výpravu takový zájem, a museli jsme odmítat děti. Pár dnů před akcí bylo přihlašování ukončeno na 35 dětech a to několik dětí pro nemoc odpadlo. Kdyby jeli všichni zájemci, bylo by dětí o deset více! Ovšem ubytovací kapacity a kuchyň mají své limity. Díky Janě, Davidovi, Pavle a Zuzce proběhla výprava na výbornou a my už se těšíme na druhou část úspěšné výpravy z března, na květnovou výpravu Klíče od Pevnosti Boyard II.
LOPAŤÁCI NEŠIKOVÉ POPLETOVÉ PATÍCI  MATÍCI
Magda
Alice
Štěpán
Marek
Kuba V.
Kristýna R.
Honza K.
Bára Vaš.
Natálka H.
Míša D.
Lada
Lukáš (P).
Markéta
Radka
 Bára J. Martin
Aneta
Kuba E.
Zuzka
Katka K.
Míša R. 		Johanna Vanessa Gábina Luboš
Ivo
Anička
David		 Tomáš Lukáš (R) Natálka S. Lukáš S. Tereza S.
Tereza H.
Bára Vách.

 151 bodů

 147 bodů

141 bodů 

 117 bodů 108 bodů

 1. místo

 2. místo

 3. místo

 4. místo 5. místo
 

Den Země Rudná 2009                                         20.4.09

 Ačkoliv má naše planeta svátek 22. dubna, my už “slavili“ o pár dnů dříve. Jaké to bylo?

Pátek 17.4.
Ve večerních hodinách posledního pracovního dne se uskutečnilo promítání s povídáním o třítýdenní cestě po severoafrickém Maroku v podání Roberta Javorského. Jednalo se o expedici, jejímž cílem byla především fauna. Kromě několika obrázků plazů a dalších zvířat jsme shlédli snímky marocké drsné přírody, urbanistických sídel, ale i snímky ze života expedice, dobrého marockého jídla a mnoho dalšího, samozřejmě vše s komentářem. Účast na poměry v Rudné byla poměrně hojná a mohla být snad ještě lepší, kdyby venku nebylo značně deštivo.

Sobota 18.4.
V tento den se konal hlavní program oslav Dne Země po celé odpoledne. Protože obloha stále hrozila deštěm, celá akce se odehrála v prostorách základní školy. V jídelně bylo možno shlédnout lidová řemesla a zajímavé, netradiční a originální výrobky. Tím byla například krásná přírodní ručně dělaná mýdla a kosmetika firmy Boemi (dříve Lavea), která sídlí “za rohem“ v Chrustenicích. Dále byly k shlédnutí a prodeji figurky a ozdoby ze slámy a dětské i dospělé batikované a jinak zdobené oblečení. Návštěvníci si mohli vyzkoušet udělat náramky z kůže, náušničky z korálků, ozdobit perníček či namalovat keramiku. Žel, některé další řemeslníky asi odradilo deštivé počasí a nepřijeli.

Další místnost patřila indiánům a stolním hrám. Malé i velké návštěvníky jsme naučili nové stolní hry. Větší pozornost budili indiáni, s velkým množstvím indiánských artefaktů. Děti si mohly vyzkoušet původní indiánské hry a dospělí se dozvědět o čemkoliv, co se severoamerických indiánů týká. Vzezření indiánů bylo vskutku dokonalé, jako vytržené z původních dob. Však jsme v Rudné měli jednu z nejlepších skupin indiánů v České republice. Vedle stolních her a indiánů byla k vidění výstava fotografií na různá témata z přírody, od dospělých i dětských autorů.

Novinkou byl astronomický koutek, kde se zájemci mohli podívat astronomickým dalekohledem a popovídat si o všem, co se vesmíru týká. Tuto aktivitu zajišťovala Hvězdárna Žebrák.

V dalších prostorách probíhaly tradiční soutěže pro děti, stanovišť bylo celkem 16. Škoda, že ty nejatraktivnější soutěže, které se dají uskutečnit pouze venku, jsme museli vzhledem k počasí zrušit. Děti za oběhnutí všech stanovišť dostaly u vchodu zaslouženou odměnu.

Paralelně se ve třech časech uskutečnily dvě divadla a historické rytířské vystoupení. První divadlo byla pohádka Kocour v botách v podání divadelní společnosti Elf. V závěru sobotní akce zahrál ochotnický divadelní spolek z Nučic Žumpa svůj předpremiérový kousek O chytrém Vaškovi a hloupém Vencovi. Na divadla bylo tradičně plno. Rytířský příběh o statečnosti a cti v podání historické skupiny Ordo Chromen byl drsný, pravdivý a poučný. Po představení se děti mohli svést na koních.

Sobotní akce se účastnilo zhruba 350 lidí. Jen škoda špatného počasí, které nás potrápilo už druhým rokem. Ošklivo bylo jen v pátek a v sobotu. A těsně po skončení akce vysvitlo sluníčko. No není to naschvál?  

Touto cestou bych chtěl poděkovat především bezmála dvacítce pomocníků, bez kterých by se sobotní Den Země neobešel. Velké dík patří také hračkářství Brendík z Rudné, zverimexu Robimaus a nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta za celou plejádu časopisů na odměny a rovněž redakcím časopisu 100+1 a dětské luštitelské Makovici a velmi kvalitnímu magazínu GEO.

Neděle 19.4.
Alespoň tento ten byla od rána obloha modrá. Byl naplánován výlet s cílem
v Údolí oddechu na Kačáku. V první části výletu jsme protáhly svaly z Úhonic ke Kalousovu mlýnu na Chrbinách. U Kalousova mlýna byl druhý sraz s kratšíSe šerifem nad kronikou variantou. Skupina výletníků i s dětmi se vydala za krásného počasí do staré a slavné trampské osady Údolí oddechu, kde nás přivítal šerif osady Vašek Naxera. Podívali jsme se do romantického osadního srubu, zájemci si koupili turistické známky Údolí oddechu. Povídali jsme si nad osadními kronikami, jejichž záznamy začínají ve třicátých letech minulého století. Osada Údolí oddechu vznikla díky sportu, který se kdysi v trampském hnutí velmi rozšířil, a osada samotná se může pochlubit významnými sportovci a výsledky celorepublikového významu. Sportovní klání se na osadě i v osadách okolních pořádají dodnes, včetně akcí pro děti. Za Rudnou máme krásný kout přírody a osadu fajn lidí. Určitě se tam někdy vydejte a dejte se do řeči s některým z osadníků, rádi vás přivítají.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili spíše kvůli dětem na zmrzlině v občerstvení Na Mlejně. Nedělní výlet byl velmi příjemným zakončením třídenní série akcí
k mezinárodnímu Dni Země.

Tak tedy za rok na viděnou, zaznamenejte si do diářů datum 23. – 25. 4. 2010.



Hrady, astronomie aneb krásný víkend             15.4.09
Na tento víkend jsem se těšil už do loňské zimy. A nebylo to kvůli Velikonocům a volnu. Inu, velikonoční víkend byl vskutku povedený a budu na něj dlouho vzpomínat.

V sobotu po ránu vydáváme se tři v malém autíčku na malou hvězdárnu
v Žebráku. Tam se konal druhý ročník jarního astronomického výšlapu. Spíše bych ho nazval „po stopách meteoritu Praskolesy“, který do oblasti blízké hvězdárně dopadl v roce 1854. Tehdy se dva kusy meteoritu našly, třetí dosud čeká na své objevení. Byla to příjemná procházka a povídání s partou nadšenců.

Hvězdárna ŽebrákOdpoledne jsme se přesunuli na hrad Žebrák. Tedy na zříceninu. Z věže pozorujeme krajinu Křivoklátska, nedaleký hrad Točník a zamilované páry po kopcích.
A my na věži přemýšlíme, co s načatým odpolednem. Kam ještě půjdeme? Nakonec jsme vyrazili k nedalekému rybníčku. Navečer se v obci Točník usazujeme v zahradní restauraci. V takové správné, kde je zavíračka podle toho, jak jsou lidi. Zde sedíme, dáváme si dobrůtky, popíjíme, pozorujeme okolí a poletující ptáky triedrem a já si užívám volna. Žádní telefonáty, emaily, žádné termíny, úkoly… jen jarní zapadající Slunce, klid, žádný spěch. Jedním slovem nádhera!

Když jsme se nabažili odpočinku, přesunuli jsme naše ctěná pozadí a obsah autíčka ku hradu Točník. Na to jsem se tak těšil. Před námi byla plánovaná akce pozorování noční oblohy dalekohledy. Mysleli jsme si, že přijde jen pár lidí, ale účast několika desítek zájemců byla překvapující. Vybalil jsem svůj nový dalekohled, který jsem měl doma čerstvě jen několik dní a přidal se k plánované akci hvězdárny Žebrák. Byla to výborná zkušenost si nový dalekohled otestovat a naučit se s ním pracovat, protože tento stroj bude soužit dětem na některých našich letních táborech.

K půlnoci se do svých domovů odebrali poslední pozorovatelé a pan kastelán za námi zavřel bránu hradu. Tím pro nás ale den neskončil. V posvátném tichu vedle hradu, bez jediného živáčka, tedy až na hradní medvědy, spícího kozla a tři kočky, pozorujeme vycházející rudý Měsíc. Zatímco moji dva kolegové vybalili spacáky, já vybalil zbývající fototechniku a pořizoval různé záběry s hradem a Měsícem na digitál i na klasický film. Už i kočky zmizeli, do nočního ticha se ozývali jen medvědi, občas nemístnými zvuky ze své zadnice.

Ráno bylo zajímavé. Na hradě Točník mají vskutku pravé kohouty místo budíku! Když jeden zakokrhal spící Věře půl metru od hlavy, odporoučel se budit mne. Buzení Věry kohoutem bylo ale tak silné, že už jsem byl stejně vzhůru. Když už se u mé hlavy kohout nadechoval, stačilo číst „opovaž se“ a byl klid. Kohouti se pak už jen věnovali hledání potravy v listí a strávě, spokojeni, že všechny vzbudili.
Brzké ráno na Točníku je nádherné, ale my se po snídani vydáváme na jízdu Křivoklátskem, se zastávkou na hradě Krakovec. „Krakovec je živou ukázkou vrcholného myšlení konce čtrnáctého století a též tichým svědkem myšlenek Jana Husa“, píše se na webovém portálu hradu. Brtníka z Brtníku s dce- rou Leontýnou Brtníkovou z Brtníku znají jistě všichni. Film Ať žijí duchové, se natáčel právě na Krakovci. Ale tu střechu, tu tam nenajdete. Další Točník v ranním Sluncipohádkou natáčenou na Krakovci byla Princ a Večernice. Po návštěvě hradu se vydáváme na další vyhlídkovou jízdu po Křivoklátsku, nuceni projet kolem hradu Křivoklát. Něco takového jsme dlouho neviděli. Snad tisíce lidí a aut zaparkovaných na každém kousíčku kde se dá. Hrůza. To si snad nedokáži ani představit, jak to tam vypadá v letní sezóně.

V závěru našeho dvoudenního putování se ocitáme v naprosto poklidném Údolí oddechu, ve staré trampské osadě na Podkozí, kousek od Berouna. Vydávám se hledat vodu, ale osada je tak poklidná, že nenacházím jediného človíčka, ačkoliv chaty jsou otevřené. Než sejdu ze stráně, zmizí i ten poslední člověk, který tam byl. A to byla krásná tečka za tím naším dvoudenním putováním za přírodou, vesmírem a hrady. Tak co, pojedete za rok s námi?

Hvězdárna Žebrák, hrad Točník a Žebrák, hrad Krakovec.

Původ Velikonoc                                                    6.4.09
Velikonoce, a doufejme, že s krásným jarním počasím, jsou za dveřmi. V kře- sťanském světě jsou Velikonoce či také pascha nejvýznamnějším svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Nebudeme ale rozebírat křesťanský svátek, podíváme se na původ slova velikonoce trochu jinak. Slovo velikonoce totiž pochází ze slovního spojení veliká noc. Jedna veliká noc se udála již před několika tisíciletími a dodnes se symbolika onoho času používá.

V dobách, kdy v Egyptě vládli faraónové, se v Egyptě usadil Hebrejský národ, znám také jako Izraelité – Židé. Zásluhu na osídlení egypta Hebreji měl Josef. Egypt a okolní země včetně země, kterou Hebrejové obývali, totiž zasáhl velký hladomor. V té době měl vytvořené zásoby potravy pouze Egypt, a to díky Josefovi, synu Jákoba, kterého sem původně prodali jeho bratři z nenávisti. Za záchranu před hladomorem pozval faraón Hebreje do své země, do části Gošen, kde se usadili a byli zpočátku váženým národem.

Po několika generacích nastal obrat. Nový faraón byl velmi znepokojen zvyšující se židovskou populací, proto židovský lid zotročil a navíc nechal povraždit všechny prvorozené chlapce. Toto vraždění přežil pouze Mojžíš, kterého jeho matka poslala v koši po Nilu a byl zachráněn faraónovou dcerou a vychován
u faraónova dvora.
V té době se z židů stali otroci, pracující v tvrdých podmínkách. Příběh o Mojžíšovi, který se spolu s Áronem postavil faraónovi a o deseti Egyptských ranách, znají snad všichni. Mojžíš chtěl, aby Izraelský lid faraón propustil. Až po desáté ráně, kdy v Egyptě zemřelo vše prvorozené, faraón na chvíli povolil.

Tedy, v domě, kde zabili beránka (předobraz Ježíše Krista) a potřeli veřeje dveří jeho krví, v tom domě se smrt neukázala. Pro Hebreje to byla Veliká noc. Byla to první veliká noc, jehož původ oslavujeme dodnes jako Velikonoce, včetně pečeného beránka.


Víkend Klíče od pevnosti Boyard                       30.3.09
Víkendová výprava (27. - 29.3.) s náročným programem je za námi. Vzhledem k okolnostem, které jsme nemohli ovlivnit, se nám ale nepodařilo uskutečnit vše podle plánu. Ovšem většina programu proběhla úspěšně a doufáme, že ke spokojenosti dětí. Pojďme se poohlédnout za víkendem Klíče od pevnosti Boyard.

V pátek, asi dvě hodiny před začátkem akce nás zastihla nepříjemná zpráva. Syn jedné z vedoucích onemocněl, takže odpadl jeden člen týmu. Během pár desítek minut jsem sehnal náhradu, naši osvědčenou vedoucí, která se ale musela v sobotu odpoledne vystřídat s jinou vedoucí.

Pátek po příjezdu byl celkem standardní. Hráli jsme hry venku až téměř do setmění, poté v klubovně, kde děti byly seznámeny s hrou Boyard a utvořili tři týmy: Ještěrky z Boyardu, Hadi a Carmilla a ještě večer si týmy zahrály první soutěžní hru po celé budově.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do lesíka. Děti se dozvěděly něco o jarní přírodě. Zahrály si stezku na zapamatování devíti zvířat. Uskutečnila se soutěž ve "stromovisu", známá jako hra Na medvěda. Na oblíbené odlévání stop nedošlo, protože velké a naše tradiční naleziště stop se nalézalo v nově udělaném ohradníku pro koně. Ale koně se samozřejmě dětem líbili.

Odpoledne, za poměrně krásného a dá se říci teplého počasí, jsme nešli jako vždy do velkého lesa, ale zůstali ve velké zahradě. Zde probíhaly soutěže pro děti, doslova po celém velkém areálu objektu. Chodilo se poslepu podél provázku, běhalo, skákalo, stavělo, chodilo po rukou (trakař), přecházela kláda… Prostě, pevnost Boyard pro děti. Mezitím už několik hodin stavěli dva přátelé lanovku (traverz). Ta byla zlatým hřebem odpoledních soutěží. Poslední odvážlivci, tedy spíše ti “já chci ještě jednou“, se projeli již téměř za tmy. Lanovka měla asi 50 metrů. Pár technických bezpečnostních poznámek. Oba stavitelé lanovky mají licenci opravňující je k takovýmto stavbám. Bezpečnost byla vzhledem k několikanásobnému jištění stoprocentní, lanům o nosnosti několika tun ti párkilový drobečci rozhodně nevadili. Škoda jen, že terén neumožňoval udělat lanovku delší a vyšší. Ti větší na jednom místě drhli nohama o zem.

Večer, po polévce jsme se vrhli na další oblíbenou část programu a tím je táborák a opékání buřtů. Někteří nejmladší účastníci opékání zažili poprvé, i když jim toho buřtíka musel opéci někdo starší. Po táboráku už času na nějaké hry nezbývalo, protože únava na některých byla znát. Proto jsme si v klubovně zahráli už jen jednu hru při čekání na opozdilce dojídající v jídelně buřty. Pak proběhlo celkové vyhodnocení dne, tedy povídání o tom, co se dětem nejvíce líbilo a pak už šup na mytí a do spacáků.

Předešlý náročný den byl znát, v neděli děti vstávaly zhruba po osmé, tedy po deváté po noční změně času. Na výpravách neděláme jednotný budíček, budíček je podle toho, kdy většina dětí vstane. Po snídani se tradičně balí a vyklízí horní patro s pokoji. Ale pevnost Boyard ještě neskončila, soutěž pokračovala. Úkolem dětí bylo složit zprávu a také dílky klíče. Nakonec se propracovaly k indicii, která je dovedla k pokladu, jak jinak, než ke sladkému. Na závěr všichni doslali diplom. Škoda, že veškerý nedělní program proběhl vzhledem k deštivému počasí uvnitř, děti vyběhly ven jen na deset minut proto, aby našly klíče, a abychom udělali společné foto. Sladká snídaně, buchta a dort od Vránů z Rudné (moc děkujeme) a sladký poklad udělaly neděli skutečně sladkou.

 Akce se zúčastnilo 19 dětí, z toho nejmladším účastníkům byly 4 roky! Musím poděkovat všem vedoucím, tomu stálému Davidovi i kolujícím; Zuzce, Pavle
a Janě a stavitelům lanovky Tomášovi a Milošovi. Pro dospělé to bylo vyčerpávající, a proto na květnovou výpravu chystáme Boyard II. :-)
CARMILLA JEŠTĚRKY Z BOYARDU HADI
Karel N.
Bára V.
Ondra V.
Klára D.
Kristýna D.
Míša D.
Tomáš D.
Lada F.
Lukáš (Rudná)
Míša R.
Kristýna R.
Anička B.
 Lukáš (Praha)
Johanna H.
Kamila S.
Maruška H.
Samanta H.
Ivo R.
Tomáš B.

 24 bodů

 19 bodů

18 bodů 

 1. místo

 2. místo

 3. místo


O táborech těch druhých (2. část)                       23.3.09

 V prvním díle jsem se nemohl nepodělit o poznatek jedné cestovní kanceláře
o "nadstandardních službách“ na jejich táborech. Dnešní zamyšlení nad "táborovým putováním po internetu“ je z jiného soudku.

Jedna velká a známá dětská organizace mimo jiné na propagaci svých táborů udělala jeden výborný marketingový tah. Nemyslím to špatně, protože nápad je to opravdu výborný, leč v jedné věci nemusí někomu připadat “košer“. Organizace se všeobecně zabývá volnočasovými aktivitami pro děti a mládež. Internetové stránky zaměřené na tábory mají zvlášť a musím konstatovat, že s dobrým obsahem. Rodiče na stránkách najdou všeobecné informace, jak by měl dobrý tábor vypadat a taktéž nabídku táborů.

Tak jsem si řekl, že bych se ucházel o místo do jejich projektu (tak tomu říkají). Napsal jsem tedy email, a přišla mi odpověď s tím, že "podstata projektu je v informování o tom, podle jakých obecných měřítek vybírat, na co se ptát, na co dát pozor, na co nezapomenout… Nabídka táborů je vedlejší doplňková služba a jsou v ní začleněny tábory pořádané naším sdružením…“. Že je nabídka táborů vedlejší doplňková činnost? Jak jsem psal, je to dobrý tah, i když s doplňkovou činností zcela nesouhlasím, a to je to, co nemusí někomu připadat “košer“. To proto, že je mnoho dobrých a výborných táborů a určitě to nejsou tábory jen oné jedné organizace, ani dvou nebo tří organizací. Dobrých táborů je skutečně mnoho. Na stránkách se pak v jednom sloupci popisují tábory všeobecně a v druhém vychvaluje jejich organizace.

Myslím si a realita z praxe je taková, že u desítek táborů jakékoliv velké organi- zace nelze do puntíku zaručit naplnění dobrých zásad, jak se mne snažil přesvědčit další obsah odpovědi v emailu: “...u našich táborů jsme totiž schopni garantovat dodržení vnitřních pravidel kvalifikace, zabezpečení apod.“ Sím sím, žaluji, znám jeden tábor jejich organizace, kde vedoucí zrovna abstinenti
nejsou…

Ale díky za všechny ty tisíce táborů a tisíce lidí poctivě připravující měsíce dopředu programy a starající se o děti a chod táborů.

Na závěr mám pro Vás tři humorné táborové "hlášky":

Léky proti dešti: "Proto je vhodné, aby dítě si sebou do autobusu vzalo malý batůžek, ve kterém nebude chybět svačina, pití, pláštěnka a popř. léky pro případ deště."
Co udělá záměna y i: “Každý musí mýt pláštěnku a holinky.“
Když se pletou písmenka: “Ideální kacapita 44 míst dává možnost obsadit pouze jedením kolektivem a zachovat tak soukromí a erosený pobyt. Prp tyto akce uajistíme autobus.“

O jarním “příšerkovém“ táboře                           16.3.09
Cesta z Prahy do Prachatic proběhla celkem běžně, i výkřiky "mami..." přes celý autobus brali cestující s humorem. Jen řidič se nás ptal, jestli náhodou nepojedeme v pátek o jedné zpět. Z kladné odpovědi byl evidentně nadšený.

V krátkosti se pokusím nastínit uplynulé dny. Záměrně nebudu vypisovat všechny hry, které jsme hráli, článek by byl dvakrát delší. Hrály se hry na téma dětského animovaného filmu Příšerky s.r.o.

První pondělní ráno děti naštěstí nevstávaly v šest, ale mezi sedmou a osmou. Tento den si každé družstvo vyrábělo svůj velký lampion. Odpoledne jsme strávili na dvou dětských hřištích, z toho jedno bylo nadmíru moderně vybavené. V uby- tovně se sehrálo "příšerkové" hledání pexesa a všechny velmi zaujala soutěž Risk.

Úterní den byl pestrý. Úměra utahané děti = alespoň běžný budíček o půl osmé, se nevyplnila. Dnes se vstávalo před sedmou. Celé dopoledne jsme měli pro- gram zaměstnankyň střediska ekologické výchovy Dřípatka "Jak roste chléb." Děti se povídáním s aktivitami a hrami dozvěděly o způsobech zpracování obilí dnes a v minulosti a o tom, jak se peče chléb a z jakých surovin. Zahrály si několik tématických her a nakonec si každý upekl své dva bochánky různých tvarů zdobené všelijakými semínky. Odpoledne si děti ve školním areálu zahrály velkou "příšerkovskou úkolovanou," při které hledaly lístečky různých barev a s různými úkoly. Jakási místní třída starších dětí docela koukala, protože zrovna prováděla úklid areálu, zatímco naše děti jim z hromady uklizených větví odebíraly věci ke splnění svých úkolů.

Ve středu jsme vyrazili za doprovodu všeho možného, co se jen může v zimě z nebe snést, do Muzea české loutky a cirkusu na prachatickém náměstí. Expozice loutek je krásně vyvedená a děti zaujala, rovněž expozice cirkusu byla zajímavá. Ještě jsme ve stejném muzeu navštívili malou výstavu o Madagaskaru. Největší úspěch měl živý šváb a sbírka brouků. Zlatým hřebem návštěvy muzea byla naše divadlo. Zaměstnanci nás pustili do místnosti, kde si děti zahrály představení na divadelní scéně. Večer se vyráběly skupinové kroniky. Původně jsme plánovali stezku „odvahy" pro mrňata venku, nakonec jsme ji uskutečnili v budově. Celá stezka odvahy spočívala v tom, že každý sám při zhasnutých světlech prošel chodbou a společenskou místností s rozsvíceným lampiónem a na konci bylo třeba obkreslit jednoduchý obrazec.

Ve čtvrtek se všichni těšili na plavecký bazén. Tedy všichni ne. Je to nejoblíbe- nější program dětí, nejméně oblíbený pro některé vedoucí. Nu což, alespoň jsem si v bazénku pro malé děti smočil nohy a pár lehčích dětí povozil po vodě. Poslední večer byl slavnostní, patřil tradičně karnevalu v maskách a vyzdobené společenské místnosti a večeři o třech chodech.

V pátek dopoledne jsme chtě nechtě museli balit a uklízet. Ale nastala i příje- mnější část - vyhlášení výsledků, rozdávání diplomů a odměn a děti si ještě zahrály pár her.

Tábor byl celkově povedený, 19 dětí rozdělených do družstev Kuliočkové, Šmudlinky a Příšerky si zahrálo spoustu her, poznaly nové věci a také proběhlo několik výtvarných programů. Jen škoda dvou odpadlíků, kteří museli pro nemoc odjet domů.


Poznámky v žákovské (2. část)                            8.3.09

 Jak toto dokázali?
 
- Mlátí lavicí o strop.
- Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.
- Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní
  skákala.
- Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.
- Rozbila spolužákovi svačinu.
- Snědl spolužákovi čočku, která mu vypadla z oka.
- Nedává o hodině pozor a hraje si v korunách stromů!
- Má pod lavicí žirafu a ta kouří.
- Běhá po třídě a zvrací židličky.
- Umyl tabuli hřibem.
- Prorazil hlavou školní hodiny.

Erotické
 
- Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným
  prvkem Spermium.
- Ruší spolužáky svými vzdechy!
- O hodině přírodopisu strká ptáka do topení.
- Při hodině onanuje, prý za světový mír.
- Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí!
- Nevhodně nosí do vyučování žvýkací a jiné gumy.
- Při slohové práci „Nejhezčí zážitek z prázdnin“ popsal soulož.
- Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku.
- Při fotbalu osahává spolužáky, prosím, proberte to s ním.

Rozvratné
 
- Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!
- Přivedl na hodinu literatury Strakonického dudáka.
- Vyjádřil se o Meresjevovi, že měl amputované nohy až po prdel.
- Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost   než já se svým výkladem, prosím o prodloužení.

Když musíš, tak musíš
 
- V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit.
- Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.
- Honza zakřičel: „Ticho!“, třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny,   což bylo slyšet po celé třídě. 
- Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.
- Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.
- Váš syn považuje za samozřejmé se při hodině matematiky procházet
  po lavicích.
- Řekla jsem mu, aby se nehrabal rukou v nose - druhý den si přinesl hrábě.
- Bezdůvodně kuká při hodině matematiky.
- Snídá pomůcky na pracovní výchovu.
- Váš syn při vyvolání k tabuli zakřičel, že chybí, vyskočil oknem a zavřel
  se na záchodě.
- Váš syn snědl učební pomůcku (až později se vysvětlilo, že šlo o zátiší jablka   s mrkví), a tak si učitel místo výtvarné výchovy s žáky povídal o životě.
- Poslala jsem ho namočit houbu a vrátil se s mokrou hlavou a suchou houbou.

Ten roste pro kriminál
 
- Bez dovolení rozbil dveře.
- Zlomil zeměpisnou mapu o hlavu spolužáka. Plátno to vydrželo, je nutné
  opravit rám.
- Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.
- Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat
  a nyní i přiznat.
- Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.
- Žádá od učitele lepší známku se železnou tyčí v ruce.
- Při hodině dějepisu zapálil lavici a naváděl zbytek třídy, aby mě upálili.
- Přinesla do školy DYMOGAM (zápalná tableta proti hmyzu – pozn. red.)
  a vykouřila celý učitelský sbor.
- Váš syn rozkopal venkovní odpadkový koš a mé auto, když se dozvěděl,
  že propadá z chemie.
- Zametá drobky vycpaným mývalem a poškozuje tak školní pomůcky.
- Rozbil okno a vymlouval se, že nemůže dýchat.
- Bije spolužačku deštníkem, ač není jeho.
- Váš syn si ze školy dělá holubník. Doufám, že nakradený materiál nahradíte!

Podpis od tety
Paní učitelka dá Pepíčkovi poznámku do žákovské knížky a vyhrožuje: „Zítra ať je to podepsané od někoho z rodičů, nebo si mě nepřej!” „A může mi to podepsat teta, když jsou rodiče zrovna na služební cestě?” zeptá se Pepíček.
„No pokud je to tak, proč ne,” odpoví učitelka. „Ale hlavně ať to máš zítra podepsané!” Druhý den si paní učitelka hned na začátku první hodiny Pepíčka zavolá, aby mu zkontrolovala žákovskou. Koukne dovnitř a pod poznámkou strašně velký klikyhák. „Neříkej, že ti tohle podepsala teta?!” „Podepsala, opravdu,” dušuje se Pepíček. „Sám jsem jí žákovskou dával do kočárku a pak jsem jí vzal z ruky chrastítko a dal jsem jí do ní propisku.”

      Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
Výprava Železná - říjen 2009
Výprava Železná - říjen 2009
Výprava Železná - říjen 2009

Sraz vedoucích - září 2009
Táborový sraz - září 2009
Táborový sraz - září 2009
Táborový sraz - září 2009
Táborový sraz - září 2009
Astronomicko - kosmonautický tábor 2009
Astronomicko - kosmonautický tábor 2009
Astronomicko - kosmonautický tábor 2009
Astronomicko - kosmonautický tábor 2009
Astronomicko - kosmonautický tábor 2009
Poklad Černé perly - Říčky 2009
Malý tábor pro malé děti, Říčky 2009
Malý tábor pro malé děti, Říčky 2009
Malý tábor pro malé děti, Říčky 2009
Malý tábor pro malé děti, Říčky 2009
Tábor Kačlehy 2009
Tábor Kačlehy 2009

Tábor Kačlehy 2009
Tábor Kačlehy 2009
 Tábořiště v noci
Sraz vedoucích červen 2009
Sraz vedoucích červen 2009
Sraz vedoucích červen 2009
Sraz vedoucích červen 2009
Výprava Mach a Šebestová - červen 2009
Výprava Mach a Šebestová - červen 2009
Výprava Mach a Šebestová - červen 2009
Jižní Norsko
Lindesnes - nejjižnější pevninský bod Norska
 Lindesnes - nejjižnější pevninský bod
Na rybách v jižním Norsku
 Dřevěný kostel (stavkirke) Borgund
Jižní Norsko
 Město Mandal
Jižní Norsko
 Foto Daniel Zappe
 Převzato z horolezec.cz
Mumlavský vodopád
 Foto Jan Černý
Ještěd
   
Výprava pevnost Boyard II

Sraz vedoucích Říčky květen 09
 Hvězdy, maso, zpěv.
 Když se nechce domů. 
Výprava Český kras 10.5.2009
 Zklamání. Ale uzavření chápeme.
 Nejmladší přednášející. :)
Kosmos news party 2009
Organizátor Milan Halousek
 Organizátor Milan Halousek (vpravo).
 V kuloárech po půlnoci.
Výprava Pat a Mat, duben 2009
Den Země Rudná 2009
 Velmi pozorní diváci. :)
 Soutěže pro děti v prostorách školy.
 Rytířské představení - Ordo Kromen.
 Do soutěží se zapojili i indiáni.
 Divadelní představení Kocour v botách.
 Děti si vyrábí ozdoby z kůže.
V osadní chatě Gusty Zenkera
 V osadní chatě Gusty Zenkera.
Údolí oddechu
 Centrální část osady Údolí oddechu.
Hrad Krakovec
Hrad Točník
Pozorování na Točníku
Točník v záři Měsíce