Chceš-li zanechat vzkaz, pošli webmail.  Hlavní strana
    

---

      Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 
 

Cesta světem za víkend                                        30.7.16   Putování světem za víkend? Pravda, bylo na to méně času, ale někde jsme se zastavit přece jen stihli. Než se čtyři družstva podívala na první kontinent, bylo jejich úkolem nakreslit co nejvíce vlajek. Mohly být i vymyšlené. A pak už hurá do Asie. Děti poznávaly po podle zvuků hlasy zvířat, která žijí nejen v Asii. Poslední soutěžní disciplínou dne bylo vyzkoušení si Japonského zvyku – jíst tyčinkami. Úkolem družstev bylo tyčinkami vyjíst misku dobrot. Ráno se děti probudily do Afriky. Dopoledne běhaly po areálu a hledaly africká zvířata. Obrázků zvířat bylo všude hodně, ale důležité bylo určit, která patří na jižní kontinent. Byla načase také fyzická hra. Jak je možné, že Afričanky umí pěkně nosit nádoby na hlavě? Právě to bylo úkolem dětí, aby si tuto dovednost vyzkoušely. Někdo měl asi africké předky, někdo by se domorodým Afričanem stát nemohl. Po této hře se družstva snažila nanosit zároveň co nejvíce pštrosích vajec a vody, které je v některých částech Ariky málo. Další nesoutěžní hry před obědem proběhly na louce a hřišti.   Odpoledne se náš cestovatelský tým přesunul na začátek Brdského lesa. Každý si našel a případně upravil svůj oštěp. A lovil africké prase bradavičnaté. Po lovení prasat si děti zahrály na jednotlivé africké kmeny, které procházejí územím cizího kmene. Další hrou jsme udělali odskok do severní Ameriky, kde se stavěla železnice napříč celým kontinentem. Jinde tuto hru nešlo hrát, proto ten odskok. Družstva se snažila z lesního materiálu postavit co nejdelší železnici. Večer děti shlédly kousíček z filmu Baraka, jako inspiraci. Jejich úkolem totiž bylo připravit si africký tanec. Než se zapálil táborák, dvě družstva se snažila napodobit stejný tanec z filmu, jedno družstvo mělo pěkný africký tanec a jedno si Afričany spletlo zřejmě s indiány :-). Na úplný závěr dne byl u některých velký zájem o pozorování dalekohledem. Byl krásně vidět pruhovaný Jupiter s měsíčky, Saturn s prstencem a Měsíc s krátery. V neděli nastal přesun na americký kontinent, kde se hrála soutěžní „pašovací“ hra a další volné hry. Jak už to bývá, v neděli se spí déle, probíhá balení a úklid, proto už není tolik herního času. Přesto se rychlá cesta po světě dotáhla do zdárného konce, až do vítězného předávání diplomů a odměn. S některými o prázdninách na táborech na viděnou a s některými po prázdninách na výpravách od září.   Fotogalerie CESTOVATELÉ DRSNÍ POUTNÍCI ANGLIE JING JUNG František H. Kristina Č. Theodor K. Kryštof V. Tereza V. Dorota M. Ondra M. Jan S. Dan U. Adam D. Šimon J. Filip H. Tobias T. Patrik S. Kryštof S. Berenika Č. Amálie Č. Hubert Č. Tomáš G. Jakub M. Šárka Z. Aleš Z. Eva J. Dan R. Bára K. Šárka P. Ester P. Jarka Š. Michal P. Dorota N. Alžběta N. 43 bodů 30 bodů 28 bodů 26 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Všichni jsme byli Malými indiány                       12.6.16   Druhá květnová víkendová výprava se odehrála tentokrát v Řevnicích, na místě zcela odlišném pro hry než v Srbsku. Téma bylo tak trochu indiánské, i když to nebyla klasická indiánská výprava. Námětem byla kniha Škola Malého stromu od Forresta Cartera, podle které byl natočen také film. Je to příběh osmiletého chlapce, kterého si po smrti jeho rodičů, indiánské maminky a bílého otce, odvedli k sobě babička a dědeček. Babička z kmene Čerokíů učila chlapce moudrosti předků, laskavý děda zase řemeslu a umění přežít a vyjít čestně se světem i sám sebou. Osiřelému chlapci říkali Malý indián. Také tato výprava učila indiánským dovednostem, moudrosti a jak si počínat s nástrahami počasí, a to nejen děti. V pátek se děti rozdělily do kmenů (družstev) a zahrály si první hodnocenou hru. V sobotu kmeny chodily mezi stanovišti s indiánskými úkoly. Hrálo se po celém areálu a na louce vedle areálu. Nechyběla střelba z luků ani hod kládou do dálky (menší děti měly menší), nošení vody jako v příběhu, skokanda a další dovednosti. Odpoledne se kmeny vydaly do lesa. V lese se začala hrát velká hledací hra s kolíky a obrázky zvířat, ale vydatná a dlouhá dešťová přeháňka hru přerušila. Šlo se zpět. Déšť tak po zbytek sobotního večera upravil program. Jedna hra se stihla zahrát pod střechou, naštěstí už přestávalo pršet. Pak se venku dohrála lesní hra. Přeháňky a mokro nám překazily večerní táborák, děti v jídelně alespoň odehrály indiánské scénky, které měly připravené k ohni. Na nedělní dopoledne jsme měli připravenou velmi oblíbenou počítací schovávanou, aneb kdo se vydrží schovávat co nejdéle při snižujícím se počítání pikajícího v každém kole. Inu, je to něco jiného, než klasická schovávaná. Před obědem se stihla ještě jedna hodnocená „archeologická“ štafetová hra – hledání kousků indiánského džbánu. Po obědě už na kmeny čekal schovaný poklad, diplomy a odměny. Fotogalerie   LOVCI ORLOVÉ YAKARI KALAMAROVÉ DRAVCI Markéta Š. Ondra H. Jakub H. Jakub J. Adéla J. Filip Š. Jan Ž. Jakub S. Ondra M. Jakub M. Mirek N. Lucie H. David H. Michal M. Berenika Č. Amálie Č. Hubert Č. Šárka Z. Ester P. Petr B. Aleš Z. Bára K. Nela M. Katka N. Lukáš K. Oliver V. Michal B. Gábina N. Markéta M. Kateřina T. Veronika T. Martina K. Alžběta P. Michal P. Nikola J. Linda O. Šárka P. 51 bodů ?? bodů 39 bodů 27 bodů 20 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo Širák – spaní pod hvězdnou oblohou                    5.6.16   Oblíbená louka u lesa nedaleko Úhonic se dočkala naší další návštěvy. Poprvé jsme louku vyzkoušeli přes noc. Na místo naše skupinka dětí došla ještě za sluníčka. Vybalili se spacáky a nejrovnější plácek připravil na spaní. Ovšem do tmy zbývalo ještě dost času. Zahráli jsme si ocásky, tedy spíš obaláčky – šátky nikdo neměl, tak se musely použít obaly od spacáků. Všechny děti ale chtěly neustále hrát schovávanou. Na místě bylo dost křovin, proláklin a vysoké trávy, že se hrálo do omrzení. Sebou jsme měli dalekohled, určený především na pozorování ptáků (tzv. spektiv). Z této louky se s ním dobře pozorují i vzlétající letadla z ruzyňského letiště. Dalekohled jsme ale využili hlavně po setmění na pozorování planet; Jupitera s měsíčky, Marsu, který vypadl jak červená kulička a Saturnu s prstencem. Saturn viděl ale jen Adam, ostatní už spali. Ráno se dalekohled velmi hodil na pozorování ptáků. Pozoroval se zejména strnad obecný a ťuhýk obecný, o kterém jsem ani nevěděl, že se na tomto místě vyskytuje. V noci se někteří kluci inspirovali mým fotografováním ze stativu. Začali používat mobily a baterky a při dlouhých expozicích kreslili světlem. Byl to náš první a hned povedený širák.  Měsíc v úplňku osvětlující louku a les, a hvězdy zastřené slabou oblačností vytvořily romantickou atmosféru. Fotogalerie  Rodinné setkání s Mölkky                                      30.5.16   Jedno květnové nedělní odpoledne proběhlo rodinné setkání členů oddílu Žlutého květu a příznivců na jedné „ukryté“ louce na kraji Rudné. Zahráli jsme si dvě kola hry Mölkky. Mölkky je kolíková hra, která pochází z jižní části Finska. Trochu připomíná ruskou hru gorodky. Při hře Mölkky se hází kolíkem na očíslované kolíky, kdy je třeba v několika kolech srazit kolíky s takovými čísly, aby byl dosažen ideální počet bodů. Tedy 50, ani o bod více, neboť pak by se součet snížil na 25. Po hře jsme si udělali táborák, opékalo se a povídalo … a některé děti si ještě zahrály Mölkky. Fotogalerie Zoo výprava                                                            19.5.16   Hledat dům k bydlení a k němu bezděčně koupit zoologickou zahradu se jen tak někomu nepoštěstí. Jednomu muži s dvěma dětmi se to ale povedlo u města Plymouth na jihu Anglie. Zoo se dnes jmenuje Dartmoor Zoological Park. Zoo byla prvně otevřena jako Dartmoor Wildlife Park v roce 1968. Po problémech s úřady přišlo zrušení licence a zoo byla uzavřena v dubnu 2006. Po půl roce ji koupil Benjamin Mee, upravil, přestavěl, zoo získala znovu licenci a byla znovu otevřena v červenci 2007. Podle tohoto skutečného příběhu byl natočen film – Koupili jsme zoo. Děti si na výpravě také vyzkoušely „postavit“ svou zoo. Pravda, víkend moc času na takovou realizaci neskýtal, ale povedlo se. Čtyři družstva dostala svůj pozemek – velký karton papíru. S dětmi jsme probírali, že zoo nejsou jen zvířata. Ta potřebují žrát, krmivo musí být někde uskladněno, lidé potřebují také zázemí ke své práci… Suma sumárum, k výběhům bylo třeba dodat hospodářské a další stavby, pokladnu, občerstvení, atd. Děti si zoo načrtly a nakreslily včetně zvířat. Ale některá zvířata družstva dostávala za hry. Za 4 body slona, páva, lva a žirafu, za 3 body žirafu, páva a slona atd. Při první páteční hře na louce si družstva také nějaká zvířata našla. Hrabáče, okapi, pásovce a bércouny. Počasí bylo nádherné, v mladé zářící zeleni se hrály spousty zvířecích her. Velice oblíbený byl přechod před území tygrů (chytačka). V bývalé pískovně – kterou jsme si oblíbili – se hrály Ptačí rodinky. Dvojice (s nejmladšími dětmi trojice) měli nejprve vytvořit ptačí hnízdo a pak ho plnit (Kinder) vajíčky, která bylo třeba na jednom území najít. Vajíčka se do hnízd nosila po jednom. Ale mezi hnízdy lovil jeden velký pták, který si pochutnával na vejcích. Kdo pořádně nehlídal své hnízdečko, tomu vetřelec vejce sebral. Hrála se samozřejmě spousta dalších her, soutěžních i sportovních, děti hledaly skutečná zvířátka (mimo motýlů) a zkusily si i jednu jednoduchou znalostní hru; v družstvu napsat co nejvíce zvířat na určené začáteční písmeno. V sobotu večer samozřejmě nechyběl táborák s buřty a kytarou. Také jsme u táboráku neopomněli efekty zeleného a fialového laseru. A protože byly vidět hvězdy, ukazovali jsme si souhvězdí. V neděli před odjezdem si každý vybral odměnu, co jiného než zvířátko. To dětem alespoň na rozdíl od těch sladkých odměn zůstane. Fotogalerie DIVOCÍ KONĚ s.r.o. DELFÍNI KLOKANI ZEBRA BABIČKA s.r.o Alžběta N. Dorota N. Tobiáš K. Nikol B. Lucie Z. Petr Z. Ema R. Julie K. Julie R. Ester P. Adam L. Lukáš N. František H. Vanessa V. Alžběta H. Amálie Č. Tomáš G. Šimon H. David N. Jan N. Jakub S. Nikola J. Ondra M. Michal M. Prokop M. Theodor K. 27 bodů 21 bodů 20 bodů 19 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Výlet za Mrijou                                                        12.5.16   Noční, neboli brzký výlet po čtvrté ranní na kole na Ruzyňské letiště bylo nádherné zpestření všedního dne. Zcela prázdné silnice bez aut obsadily desítky zajíců, které jsem na cestách potkával – zejména v okolí letiště. I jižní vyhlídka při křížení drah u plotu letiště byla prázdná. Zatím. Tedy jeden nadšenec tu už byl. Desítky lidí se na podívanou začaly hrnout až mezi pátou a šestou hodinou. Asi dvacet minut před šestou se nic nedělo, což nám bylo divné, nervozita stoupala, protože představení bylo ohlášeno na 6:00. Nakonec se přeci jen postupně ozvaly startující motory doprovázené zaburácením. Ale největší současné letadlo světa jsme dosud neviděli. Až se objevil zpoza letištních hal; Antonov An-225 Mrija. Mrija si to rolovala po dráze 24, odkud měla také původně startovat. Poměrně dlouho čekala na přistávající a jedno odlétající letadlo. K radosti všech na naší straně nastala změna, startovalo se na dráze 30. Tento kolos „šlápl na plyn“ přímo před námi…   Jubilejní desátý rudenský Den Země                   29.4.16   První akcí letošního rudenského Dne Země byla dopolední exkurze do čističky odpadních vod. Každý měl možnost zavítat na místo, které je veřejnosti nepřístupné a především se podívat, jakým procesem musí projít odpadní voda, než se z ní stane opět nejvzácnější čistá tekutina na této planetě. Návštěvníci mj. shlédli nový moderní lis na odvodňování kalu s technologií Volute, který je na takto velké ČOV instalován jako vůbec první v ČR. Na úpravnu vody se přišlo podívat zhruba 70 lidí.  Rozhodnout se, zdali udělat jubilejní desátý ročník odpoledne venku na zahradě, nebo pod střechou základní školy, nebylo vůbec jednoduché. Že přijde nějaký déšť, bylo jasné – otázka byla, kdy to bude. Nakonec se připravila kombinovaná varianta – část programu byla venku, část uvnitř. Na pódiu, jako první vystoupení, se představil český herec, spisovatel, klaun a divadelní pedagog Jiří Bilbo Reidinger a Sylvie Krobová v komedii o tučňákovi Pingu. Nezbedný synáček Pingu v drsné krajině sněhu a ledu zlobí a zlobí nebohou mamku... Herecké představení bylo velice kvalitní. Aby ne. Jiří Bilbo Reidinger hraje v Národním divadle, Na zábradlí, v Dlouhé… Výčet jeho angažmá je dlouhý. Venku proběhl sokolnický program (sokolnická společnost TEIR), při kterém nad hlavami létal například výr velký, káně, orel nebo luňák, ale spatřili jsme i nejmenší sovu Evropy, kulíška nejmenšího. Byl opravdu malinký! Na programu bylo, mimo létaní, velice zajímavé poutavé vyprávění o sovách a dravcích. Jaké jsou mezi nimi zásadní rozdíly, jak loví, o jejich chovu a myslím, že většina účastníků byla vyvedena z některých běžně zažitých omylů o dravcích. Bylo to vskutku zajímavé a poučné. Poslední ročníky se vždy osvědčilo pozvat nějakého kouzelníka. Ani letos tomu nebylo jinak. Na pódiu jsme přivítali mladého kouzelníka Michala Klause a jeho kouzelnickou partnerku, kteří dokázali pobavit plný sál nejen dětí. Představení bylo velice interaktivní, děti hádaly, radily, pomáhaly na pódiu.   Na akci bylo připraveno 18 soutěžních stanovišť, na kterých děti plnily rozličné úkoly. Od klidného kreslení nebo skládání, po házení, prolézání, podlézání, myšlení… Nově jsme zařadili na stanoviště finskou kolíkovou hru Mölkky, ovšem ve velmi zjednodušené variantě, bez pravidel. Dalším zajímavým stanovištěm bylo sfoukávání míčků brčkem, nechyběla ani poznávačka v mikroskopech, tajemné pytlíky, slalom se zednickým kolečkem, záludné otázky v zoo koutku a mnoho dalšího. Indiáni s sebou měli lovecký stan a velké množství indiánských předmětů. Přijeli rovněž hvězdáři (Česká astronomická společnost), u kterých bylo neustále plno, Tonda obal (EKO-KOM); ze stánků byl na akci nově obchůdek s Fair trade výrobky a nádherná ruční papírová Trang přáníčka, jejichž výrobu si účastníci mohli vyzkoušet. Jen objednaná trampolína nějak nepřijela. Odpoledne plné her se i přes hrozící déšť vydařilo. Kromě několika kapek v průběhu, opravdový déšť přišel až na konci akce, když už bylo po všem. Tím to ale odnesl hvězdářský večer, přece jen dalekohledy se vodní kapky a dešťové mraky nepozorují. Den Země by nebyl bez dobrovolníků, kterých je vždy třeba minimálně 20. Tímto jim patří velký dík! Rodičům i mládežníkům na stanovištích pro děti, u vchodu i těm, kteří nejsou na akci vidět. Uspořádat Den Země stojí především několik dní příprav. A není to jen shánění, ježdění, telefonování, e-mailování... Abych pravdu řekl, vůbec bych se nezlobil, kdyby tuto dobrovolnou práci (tj. bez nároku na odměnu), někdo převzal. Protože stále něco organizuji (tábory, víkendové výpravy tak, aby každá byla programem jiná a další akce), už jsem tak trochu unavený a seriózně zvažuji, že desátý ročník rudenského Dne Země byl poslední. Někdy se říká, v nejlepším přestat. Nebo chce někdo pokračovat? Fotogalerie Jak jsme napodobovali mrňousky                       23.4.16   Mrňouskové, to nebyly naše děti (až na některé), ale malý hmyz a mravenci. Mrňouskové, je také animovaný seriál nebo film o těchto tvorech. Početná výprava se nechala inspirovat příběhem skupiny mravenců, kteří na palouku našli plechovku s cukrem, kterou se snažili dopravit do svého mraveniště. S sebou zprvu nevědomky vzali také slunéčko sedmitečné neboli berušku… Děti se v družstvech snažily napodobovat hmyzí život a práci. Tak třeba mravenci, ti nosí mnohem větší náklad, než jsou sami. Děti si vyzkoušely, zdali dokáží to samé, co mravenci. Místo listů nosily velkou matraci. V uvedeném příběhu byly důležité kostky cukru. U nás cukr představovala krabice, tzv. banánovka. V pískovcovém lomu naši malí i velcí mrňouskové nosili štafetově cukr přes kopečky. Hmyz se také dorozumívá. Pavouci, Komáři, Ovádi a Děsivé tarantule – naše čtyři družstva soutěžila na velkém okruhu v přenášení obrázků. Byla to vlastně taková velká tichá pošta, každé družstvo mělo čtyři jiné obrázky, a přesto bylo pro některé náročné poslednímu sdělit, co viděl první. Mravenci mezi sebou také bojují. Děti si zahrály přechod přes území jiných mravenců, kteří je chytali. Tato hra je tak bavila, že si vysloužila opakování ještě v neděli před odjezdem domů. Mravenci se také snažili zneškodnit cizí mraveniště – tuto hru jsme pro změnu hráli v lomu Na Chlumu. Hrálo se mnoho dalších mrňouskových i nemrňouskových her. Zajímavé bylo kreslení mrňousků, ale hlavně legrační bylo jejich představování. Nikdo totiž nesměl mluvit, ale popisovat výkres zvuky jako hmyz. Sobotní večer nechyběl táborák a kytara. Oheň nechtěl dlouho chytit, tak jsme využili kouře k efektům fialového a zeleného laseru, které kouř velmi zvýrazní. Přes chmurné deštivé vyhlídky jsme měli v Srbsku v Českém krasu krásně, a těch pár kapek, co za víkend spadlo, nikoho nerozhodilo. Hlavně jsme objevili nová krásná místa, která využijeme na dalších výpravách. Fotogalerie OVÁDI PAVOUCI DĚSIVÉ TARANTULE KOMÁŘI Gábina N. Michal B. Honza Ž. Katka N. Lucie Z. Filip B. Jakub S. Jakub M. Honza K. Ondra M. Michal M. Annamari B. Markéta M. Monika S. Daniel S. Mirek N. Šárka Z. Nela M. Aleš Z. Petr B. Hubert Č. Kryštof V. Tomáš G. Michal G. Amálie Č. Berenika Č. 36 bodů 32 bodů 30 bodů 29 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Lesní výprava                                                         15.4.16   Slunečné jarní počasí první dubnovou neděli bylo jak stvořené pro pobyt v přírodě. Naše patnáctičlenná výprava se vydala do lesa kousek od Úhonic. U tří rybníčků jsme si rozdali dalekohledy, začali pozorovat přírodu a někteří zapisovat, jaké živočichy spatřili. U cesty byl čerstvě poražený strom, na jehož pařezu jsme zkoušeli spočítat, kolik stromu bylo – zhruba 80 let. Děti zaujali samečci ropuch, vozící se na samičkách. Několik ropuších dvojic bylo na souši i v rybníkách. Po nezbytné svačince nastal herní program. Nejdříve to byla klasická schovávaná, v lese na místě k tomu jak stvořeném. Při další hře bylo třeba naprostého ticha a napnout sluch. Jeden měl zavázané oči a děti chodily vymezenou trasu kolem chytače, který se řídil jen sluchem. Po menším přesunu si děti zahrály běhací hru. Cestou lesem děti objevovaly různé přírodní zajímavosti, nové a nové živočichy a také jsme zkontrolovali tři naše ptačí budky (máme jich v lese 13). Nikdo v nich hnízdo nestavěl. Na louce u lesa jsme si povídali o znameních, která po sobě zvířata v přírodě zanechávají a podle čeho poznáme, že na místě bylo konkrétní zvíře. Děti přišly na spousty možností. Že živočichové po sobě zanechávají pírka, trus, stopy, okousané šišky a oříšky, hnízda, okousanou kůru, vývržky… Na louce se hrály klasické ocásky (kdo jich uloví více) a pak šly dvojice trasu, na které byly předměty, které do lesa nepatří. Hra byla poměrně náročná, maximum byla u některých zhruba polovička spatřených a zapamatovatelných věcí. Půl den v lese byl málo. Na autobus už jsme museli pospíchat a několik připravených věcí jsem s dětmi ani nestihl. Bylo to fajn a byli jsme potěšeni za spatřeného žluťáska a babočky, mravence, veverky, čmeláků, ropuch, ryb, různých broučků, zajíce, much, červenky, pěnkavy, drozdů, sýkory, budníčka menšího, skřivana… Fotogalerie Nekonečný příběh Knihomorky                            7.4.16   Páteční program proběhl v tmách, v březnu se přece jen stmívá brzo. V Srbsku se hrála první soutěžní hra, štafetové sbírání písmen a sestavování věty, které navazovalo na pozdější pozorování, a věta zněla „Jupiter je naše největší planeta.“ Písmena, slova a věty provázely děti celý víkend. Tématem víkendové hry byl námět z filmu Nekonečný příběh, ve kterém mizely celé části příběhu z knihy. Knihomorky, Rychlodraci a Knihy kostlivců – úkolem těchto družstev bylo nasbírat během víkendu za hry co nejvíce písmenek, která jinak Knihomorka požírala. Ale vraťme se ještě k pátku. Přivezl jsem dalekohled, protože byla šance jasné oblohy. Večerní pozorování dalekohledem pak dětem ukázalo především krátery na Měsíci a planetu Jupiter se svými měsíci. Většina dětí si přivezla svou oblíbenou knihu. Ty jsme využili hned v sobotu po ránu. Úkolem družstev bylo zkompilovat ze svých knih příběh, který byl samozřejmě humorný a nedával příliš smysl; každý četl ze své knihy pár vět. Abychom děti inspirovali, nejdříve četli svůj příběh vedoucí. Dopoledne proběhla velká etapová cesta po fáborkách s úkoly, další hry pak u lomu a na obrovské louce. Odpoledne se výprava přesunula na louku ke Kubrychtově boudě s nezbytnou zastávkou u jedné jeskyně. Na louce se hrály další písmenkové i jiné hry. Například sestavování věty z částí slov přilepených na čelech dětí. Samozřejmě bez mluvení. Den se přehoupl do večerních hodin. Děti se vydaly ke Slonovinové věži. Každý si sám šel pro světélko k věži, poslednímu zachovalému místu v říši Fantazie. Pak už následoval oddychový program. Táborák, opékání a opět pozorování dalekohledem. Dvojhvězdy, mlhovinu; krátery na Měsíci už byly jiné, i měsíce Jupitera byly za ten den zcela jinde. Když už jsem chtěl zavelet k mytí a spánku, dění kolem táboráku chytilo druhý dech. Začalo se pořádně zpívat, vyprávět… Ani v neděli nebyl všem hrám konec. Nastal poslední výběr písmenek na hry. Družstva už jich nashromáždila dostatek, aby z písmen sestavila co nejvíce slov. Ideální tak bylo sestavovat slova krátká. Po nezbytném balení a písmenkové hře zbyl před obědem ještě čas vyrazit na hry na louku. Před odjezdem domů už si všichni vychutnávali zasloužené pocty, diplomy a odměny za víkendové knižní klání. Fotogalerie   KNIHOMORKY RYCHLODRACI KNIHA KOSTLIVCŮ Markéta M. Nikola J. Jakub S. Nela M. Jan K. Aleš Z. Šárka Z. Jarka Š. Veronika H. Kateřina T. Veronika T. Martina K. Michal B. Jirka C. 28 bodů 19 bodů 17 bodů 1. místo 2. místo 3. místo Gurmánská oddílová noc                                      28.3.16   Velikonoční oddílová noc měla netradiční téma; abychom po dvou letech udělali změnu, nevelikonoční program. Aby byla oddílová noc pohodová, měla akce dva termíny po sobě. Celkem se sešlo 32 dětí. Na začátku akce byli určeni tři kapitáni, kteří si vybrali členy družstva (družstva se jmenovala např. Vepřová stehna, Cukrovinky, Rychlíci, Delfíni, Rebelové …). První hrou bylo vytvořit mašinky. Ale ne ledasjaké mašinky. Vagónek tvořila sušenka, kola bonbóny a další díly byly různé druhy sladkostí. Všem se vagónky k snězení povedly na výtečnou. Další hrou bylo pojídání daného počtu sladkých pendreků, určeného pro družstvo bez použití rukou. Myslím, že téma oddílové noci už je jasné. Bylo o jídle. Třetí a poslední soutěž večera byla zručnostní. Děti si vyzkoušely, jaké je to být číšníkem. Každý několikrát „běhal“ s tácem, na kterém měl kelímek s vodou. Tác bylo ale nutno držet pouze zespoda, jednou rukou, jako číšníci. Cílem bylo získat co nejvíce kelímků. Každému v šesti družstvech se tato hra dařila a nebyl jediný, kdo by vodu vylil! Mimo soutěže nemohla chybět nejoblíbenější míčová hra dětí – vybíjená. Po hrách jsme se přesunuli do naší malé klubovny, zalezli do spacáků a promítli si animovaný „gurmánský“ film o malém kuchaříčkovi – krysákovi Remym a roztržitém Linguinim – Ratatouille, jehož děj se odehrává v Paříži.   Ranní snídaně v jídelně byla ve stylu rautu. Každý vyložil na stůl, co přinesl. Snídaní ale oddílová noc neskončila. Když jsme si naplnili bříška různými dobrotami, vyzkoušeli jsme to, co ve filmu. Úkolem dětí bylo poznat po čichu šest druhů koření. To by na děti ale bylo těžké, proto měly 5x nápovědu (takže šlo spíše o to správně koření přiřadit) a šesté koření – skořici všichni bezpečně poznali. Poslední hrou bylo přiřazování postaviček z filmu. U hlavních postav to bylo celkem jednoduché, horší už to bylo s různými kuchaři. Každý si odnesl nějakou tu odměnu a pak už hurá na tu hromadu vajíček doma. Fotogalerie Výprava na Brdy                                                     29.2.16   Původně plánovaná jednodenní akce se přehoupla na plánovanou dvoudenní. Vždyť máme u Brd známé, tak proč toho nevyužít. Cestu do Jinců, s neplánovanou přestávkou v Berouně kvůli výluce, jsme absolvovali vlakem. V Jincích někteří z dáli obdivovali vojenskou techniku místní vojenské posádky. Brdy se zpřístupňují veřejnosti, ale posádkové cvičiště Jince zůstává a nadále to bude vojenské území v části Brd. Ovšem vojáci v Brdech o víkendech neoperují a my měli náš výlet na místní vojenskou posádku oznámen. Civilizace za Jincemi ubývalo a přírody přibývalo. Bez jediného značení, bez jediné místopisné cedulky po celé cestě (pominu-li ty vojenské). Ale o žádnou nepropustnou opuštěnou divočinu nešlo. Všude bylo spousty cest, některé udržované, lesní školky, udržovaný les. A právě ta spousta cest s nepříliš podrobnou mapou a absencí jakéhokoliv značení nebyla zrovna ideální kombinace. Takže jsme si mysleli, že jdeme správně, ale přitom jsme šli naplánovanou trasu podobně, jen celou pootočenou o několik stupňů. Ničemu to ale zásadně nevadilo, rozmanité přírody jsme si užili do sytosti a viděli vojenské… Plánovaných zhruba 13 km bylo splněno (pro perfekcionisty 13,7 km). Počasí zrovna nebylo jako stvořené na výlet do přírody, a během dne se mělo zhoršovat. A také zhoršovalo. Bylo sychravo, vítr a na Brdech odpoledne často sněžilo. Opět se ukázal zajímavý paradox, který by normálně člověk nečekal; při výpravách s dětmi  v nepříznivých podmínkách (déšť, vedro, zima…) si nikdo z dětí na nic nestěžoval a tato “extrémní“ počasí na akcích často děti označovaly, jako to nejlepší z akcí nebo pobytů. Stručně řečeno, co bylo pro dospělého vedoucího to nejhorší, byl pro děti ten nejlepší pozitivní zážitek. Takových situací pamatuji již řadu. Děti byly prostě zlaté! Nikdo nefrfňal, nikdo si na nic nestěžoval. Děti šly a celou cestu jsme se něčím bavili. Jediný, kdo si stěžoval na počasí, byl náš druhý dospělý vedoucí :-). Během celé cesty se hrály dvě hry. Naše tradiční „Povodeň, Zoro…“ a především „klíště,“ které děti zaměstnávalo celou cestu. Klíšťata – čtyři kolíčky, se s něčí pomocí snažila během cesty nepozorovaně někoho přichytit. Každý se tak neustále hlídal a pozoroval kamarády kolem sebe. Hlavě nemít na sobě kolíček, když vedoucí vykřikl „klíště.“ Čím méně klíšťat za cestu, tím lépe.  Za tmy jsme dojeli do domu našich přátel nedaleko Komárova. Kolem kamen se usadily všechny vlhké svršky a boty a naše děti a dospěláci se vmísili mezi děti domácích a děti návštěvy. Nastal správný mumraj. Aby ne, když se nás sešlo 14 dětí a 6 dospělých (z toho čtyři bývalí vedoucí našich prvních táborů před 20 lety). Jedlo se, povídalo se, hrál se Jungle Speed, mluvící kostky, Dobble, Lego, Město-zvíře-věc… a další hry. A v neděli dopoledne domů zase vláčkem. Byla to povedená akcička, která aspiruje na zopakování. Fotogalerie Výprava, na které se muselo myslet                    10.2.16   Jednu lednovou neděli zavítala naše oddílová skupinka dětí na Kladno, kde jsme ještě na žádné výpravě nebyli. Namířeno bylo na Kladenský zámek, nejrychlejším spojem z Rudné, vláčkem. Nejprve jsme se šli podívat do zámecké zahrady, kde měli být medvědi. Byli tam, ale v kutlochu spali. Však se také nebylo co divit, zrovna byl výjimečně, v letošní zimě ne-zimě, sníh. Nu, nic, přeci jen za medvědy jsme do Kladna nejeli. Na zámečku probíhala výstava Hry a hlavolamy. Tedy výstava, spíše hodně interaktivní herna, česky bychom řekli spíše „hraj si s exponáty.“ Dodavatelem herních prvků byla známá liberecká iQlandia. Nebudu samozřejmě popisovat všechny exponáty. Některé vyžadovaly zručnost hráče, některé postřeh, některé zapojení mozku (přemýšlení), a některé se týkaly optických klamů, matoucích naše smysly nebo spíš ukazující na dokonalost mozku, který si obrazy „dorovná a dopočítá.“ Dokázali byste postavit sedm velkých hřebíků tak, aby vám všechny držely ve vzduchu jen na osmém, stabilně postaveném? Nebo zavázat tkaničky u bot pouze kleštěmi s plochou čelistí? Děti stavěly dřevěný most využívající obloukovou vzpěru, skládaly do dřevěné kostky různě velké kostky, skládaly ozubená kola tak, aby převody fungovaly, zkoušely vzduchové děti… vyvažovaly, skládaly, koulely, přemýšlely, divily se… Jak to, že vidí černou tečku tam, kde žádná není? Jak to, že jeden čtverec je na pohled zcela jasně šedý a jeden bílý, a přitom mají oba čtverce zcela stejnou barvu? Jak to, že jsou obrazce nebo linky na pohled jinak velké nebo dlouhé, a přitom jsou úplně stejné? Jak to, že se obrázek vlní, když je to ve skutečnosti statický obrázek? Z Kladna domů jsme se vezli opět vláčkem. Při přestupech v Hostivici byla vždy chvíle času, kterou všichni využili k organizovaným hrám. Fotogalerie Příběh, co se odehrál v severní Kanadě, aneb Náš silvestrovský tábor                                                21.1.16   Letošní silvestrovský tábor měl tradičně zimní téma. Byl to příběh o tom, jak lehkovážného a sebevědomého člověka příroda pokořila. Byl to příběh o dvou zcela rozdílných lidech a o přežití v pusté krajině u pobřeží Severního ledového oceánu severní Kanady. Inspirovali jsme se na tři části pouštěným filmem Ve stínu lovce. Dobrodružné výpravy se účastnilo celkem 21 dětí od pěti do patnácti let. Pěkné věkové rozpětí, ale fungovalo (nejstarší jako pomocníci). Než se nám ale plně rozjela celotáborová hra, děti si zahrály na malé vědce; dopoledne, druhý den po příjezdu se dětí ujala pracovnice ekologického centra Dřípatky, kde jsme byli ubytováni. Děti zkoušely pár pokusů s živly země, především s vodou a zaznamenávání svých „výzkumů.“ Hra na malé vědce zabrala téměř celé dopoledne. Dále jsme se už ponořili do příběhu a hráli hry a aktivity, abychom se alespoň částečně vcítili do aktérů děje. Děj se odehrával v padesátých letech v Kanadě v oblasti městečka Yellowknife. Charlie byl dobrý pilot, ale sebevědomý frajírek, který si při oficiálních letech vyřizoval své kšefty a nedržel se letového plánu. Při jedné z cest po něm Eskymáci chtěli, aby vzal do nemocnice jejich nemocnou dívku. Charlie nechtěl, ale nabízené mroží kly, které by za spousty peněz zpeněžil, ho přesvědčily. Po cestě se ale letadlo porouchalo a ztroskotalo. Charliemu a Eskymačce Kanaalag se naštěstí nic vážného nestalo. I když Charlie věděl, že jsou mimo letový plán a nikdo je pravděpodobně nenajde a jen tak se do civilizace nedostanou, počínal si tak, jako by měl v pustině pobýt víkend. Neopatrný, zbrklý, nešetřící zásobami.  Na rozdíl od Kanaalag. Charlie se vydal pro pomoc, ale dopadlo to málem jeho smrtí. Kanaalag byla prozíravá a věděla, že takový zelenáč nemá šanci v pustině přežít. Vydala se za ním, našla ho v bezvědomí a dala do pořádku. A začala ho učit, jak přežít. Po čase se vydali opět k rozbitému letadlu. Využili některé součásti letadla k zpracování a uložení masa z ulovených sobů a dalších zvířat, před nadcházející zimou. Zejména plátno z křídel se velmi hodilo. Už zkrotlý Charlie se s Kanaalag vydali na cestu. Během dlouhé cesty se Eskymačce nemoc zhoršila, až své nemoci podlehla. Dále už pokračoval zcela bílou pustinou, Charlie Hallidy sám. Až narazil na skupinu Eskymáků… To byl příběh, který byl inspirací k hrám a jiným aktivitám v podání tří družstev: Ledových Eskymáků, Odvážných letců a Mrožů. Při jedné aktivitě a rovněž během první části filmu, se probíraly kladné a záporné vlastnosti účastníků děje. Družstva si také stavěla svá létající letadla. Pravda, létala, ale spíše díky vyvinuté kinetické energii, než pomocí křídel :-). Děti si rovněž vyzkoušely rozdělávání ohně v přírodě. Zde se opět ukázaly chabé znalosti a zkušenosti (ověřeno i s dětmi v oddíle), když většina dětí měla problém zapálit i papír pod dřevem! Proto jsme si vše pěkně názorně vysvětlili a ukázali. Z dalších aktivit patřících k ději, byla např. komunikace vysílačkami, ale i přenášení obrazové zprávy po paměti nebo zkouška postřehu, která byla v příběhu důležitá při lovu. Děti si také vyzkoušely komunikaci bez slov (Kanaalag uměla anglicky jen trochu), nebo orientaci v přírodě. Pobyt přes Silvestra s sebou nesl zvláštnosti, které jindy děti nevidí. Půlnoční ohňostroje všude kolem nás, ale zejména oficiální městský, s hudbou, druhého dne večer stál za zhlédnutí. Nechyběla samozřejmě silvestrovská hostina a spousty dalších her a aktivit (např. kolik vrstev oblečení na sebe nasoukáte?). Samozřejmostí silvestrovského tábora byla i návštěva krytého bazénu. Tábor všichni úspěšně zvládli a snad už také většina úspěšně zvládne zapálit táborák. Fofogalerie MROŽI ODVÁŽNÍ LETCI LEDOVÍ ESKYMÁCI Veronika Z. Kristýna B. Nikolai P. Kryštof S. Michal D. Tomáš K. Nikol T. Lucka K. Honza S. Tadeáš P. Teodor P. Natálka M. Patrik S. Jarka Š. Gloria P. Hanka P. Vítek P. Filip B. 40 bodů 33 bodů 32 bodů 1. místo 2. místo 3. místo Nový rok, stejný cíl Pro zasmání i zamyšlení pár (aktuálních) citátů: Světlo se šíří rychleji než zvuk. Proto někteří lidé vypadají rozumně, dokud je neslyšíte promluvit. Poslední průzkumy ukázaly, že tři ze čtyř lidí tvoří 75 procent celkové populace (podle letošního podzimního výzkumu agentury CVVM 71%). Zestárnout je snazší než zmoudřet. Zkušenost je to, co získáme, když jsme očekávali něco jiného. Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení) Lodičky a hra po Starém Městě                          24.12.15   Pár dnů před Vánoci proběhla ještě jedna, poměrně nevšední výprava, která měla dvě části. Na nábřeží u Mánesova mostu v Praze se sešli malí i velcí a naše skupina dětí i dospělých, abychom po Vltavě poslali lodičky. K posílání lodiček jsme se připojili, nebyla to naše akce. Po příchodu na nábřeží nás zarazil provoz parníků. Tolik jich na Vltavě před několika lety snad nebylo. Plujících, otáčejících se, jsem jich před námi napočítal osm. Museli jsme vyčkat, až se Velká řeka (Vltava) trochu “vylodí,“ aby jejich vlny neohrožovaly naše malé lodičky. Odhadem se sešlo k dvaceti lodičkám zajímavých konstrukcí. Například lodička poslepovaná ze špejlí, nebo různé “pontony“ pospojované k sobě, či lodičky čistě z papíru. Všechny byly pěkně osvětlené svíčkami, obzvlášť když byla svíčka v komínku, to pak celý komínek pěkně svítí. Některé měly v komínkách vystřižené ornamenty. Mnohé lodičky pluly a svítily ještě daleko za Mánesovým mostem. Všechny lodičky musely být z rozložitelného materiálu, tedy většinou z papíru nebo dřeva. Na druhou část výpravy jsme se přesunuli na druhou stranu Vltavy, k Rudolfinu. Tam začala, po rozdělení dětí na tři skupiny a s dospělým doprovodem, pátrací hra po Starém městě. Každá skupina dostala desky, obsahující různé úkoly. Na úvod měly tři skupiny například zjistit, jak se původně jmenovalo náměstí Jana Palacha. Všechny skupiny si z ulice vedle Rudolfina ověřily, že Rejdiště a mohly postoupit dále, k Pinkasově synagoze. Zde děti čekalo další luštění. Jednoduchá šifra zněla Kameny zmizelých. To bylo hlavní téma skupin. Skupiny se rozprchly po starém městě, aby hledaly Kameny zmizelých (2). Jedná se o evropský projekt na upomínku obětí holocaustu a nacistického režimu. Toto téma jsme s dětmi nijak nerozebírali s tím, že se o tom budou učit ve škole. Poukázali jsme jen na to, že tito lidé byli v minulosti násilím odvlečeni a zavražděni. A jací lidé? Například Dr. Hans Loew, narozený v roce 1908, Sophie Lieben, narozena v roce 1888, Růžena Bergmannová, narozena v roce 1931... a desítky dalších, kteří mají před domem, kde bydleli, “kámen zmizelých.“ Jedná se čtverhrannou dlaždici z betonu s hranou vždy 10 centimetrů, zakončenou mosaznou destičkou a nesoucí text „Zde žil/a…“ Úkolem skupin bylo nalézt v zadaných ulicích co nejvíce těchto kamenů a zapsat jména na nich nalezená. Skupiny zhruba za 45 minut našly kolem 10 jmen (na některých místech je více kamenů vedle sebe). Fotogalerie Vyvěšování ptačích budek                                  20.12.15   Netradiční výprava na začátku prosince měla hlavní cíl, vyvěsit ptačí budky do lesa vedle Úhonic. Tuto akci jsme dělali v rámci oddílu poprvé. Kdysi dávno, v začátcích Žlutého květu, se do lesa také vyvěšovaly budky, ale jednalo se o zcela soukromou záležitost, s dětmi jsme je byli jen kontrolovat. Tomu už je více jak 10 let. Ptačí budky je lépe vyvěšovat na podzim, protože ptáci si je často už v tuto dobu vyhlížejí. Brzo z jara je to možné také, je ale třeba vést v patrnosti, že zpěvní ptáci staví hnízda většinou už v březnu a v dubnu hnízdí. Naše oddílová skupina vyvěsila 9 ptačích budek různých typů. Klasické budky s různě širokými vletovými otvory, dvě polobudky a dvě budky pro šoupálky. Všechny budky jsou otvírací, aby se daly kontrolovat a čistit. Některé jsou technicky připraveny na to, že se v nich na krátký čas umístí kamera na dokumentaci průběhu hnízdění a krmení. Některé budky byly doma vyráběné, a některé kupované (a upravované) u různých výrobců s tím, že po delší době vznikne test budek jak do kvality, tak co do osvědčenosti, protože existuje několik způsobů otvírání budek. Kvůli bezpečnosti děti po stromech nelezly. Děti rády asistovaly, tři nízko položené budky přibíjeli velcí kluci. Nebylo to vždy jednoduché, však se nám na některých vyhlídnutých stromech budku vyvěsit nepovedlo a museli jsme se poohlédnout po jiných. Očekáváme, že budky obsadí nejběžnější lesní ptáci, tedy s největší pravděpodobností brhlík lesní, sýkora koňadra nebo modřina a sýkory babky či lužní. Když zahnízdí také jiné druhy, budeme velmi rádi. Uvidíme na jaře. Jen vyvěšování budek by děti asi nebavilo, proto se hodila i nějaká ta hra. Děti chtěly neustále hrát lovení ocásků (zastrčených šátků za kalhoty). Zahráli jsme si také “lesní kymovku.“ Na šátku bylo asi deset přírodnin, které si hráči snažili zapamatovat, po otočení hráčů jedna přírodnina zmizela a kdo si myslel která, přišel ji vedoucímu hry pošeptat. Byl to příjemný půlden za krásného slunného a na prosinec teplého odpoledne. Klidně bychom vydrželi v přírodě déle, ašak museli jsme pospíchat na autobus. Fotogalerie  Podzimní tábor s Ládínkem                                  5.12.15   Každý večer, létali jsme s Ládínkem na jinou planetu. Samozřejmě jen fiktivně, v animovaném seriálu z počátku 70. let Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka, který nás provázel po celý podzimní tábor. S dětmi jsme se první večer byli podívat na „tajnou základnu,“ u Srbska, odkud létají kosmické rakety (jen náhodou byl ten osvětlený lom na úplně stejném místě :-)). Táborem děti provázely hry, které venku díky podzimu poskytovaly krásné barevné přírodní scenérie. Hry se hrály i v domě, a protože se již brzo stmívalo, hrály se hry také venku za tmy. Například běh za svítícími tyčkami na louce bez baterek, nebo štafeta družstev s baterkami, díky čemuž vnikly efektní fotografie tvořené světly baterek (viz fotogalerie). Ovšem z čeho děti měly velkou radost, byly jízdy na písku za tmy v pískovcovém lomu (od té doby byl v domě písek všudypřítomný). Nechyběl už tradiční zelený a modrý laser, promítaný na dům. Velkým dnem byla celodenní výprava, která se povedla nejen díky nádhernému slunečnému a teplému dni. Přes zlatavé lesy se skupina táborníků pomalu a jistě blížila k první z trojice nejslavnějších lomů v Čechách – Malé Americe. Po svačině a hledáním dalších navazujících turistických značek zdravíme našeho průvodce podzemím Malé Ameriky, se kterým jsme měli domluvenou exkurzi. Po úvodním povídání jsme se procházeli štolou, s občasnými zastávkami se zajímavým výkladem. Venku, na Malé Americe naše výprava koukala do zamřížovaných oken školy, my najednou byli na druhé straně a koukali z oken štoly ven. Cestou podzemím si většina dětí všimla netopýrů visících ze stěn. Po prohlídce podzemí vyhládlo a byl čas na další svačinu. Čekal nás totiž prostřední lom – Mexiko, nebo též Trestanecký lom, kde za komunismu pracovali političtí vězni. Z vyhlídky byl na lom pěkný pohled do jeho hlubin. Kolem pomníku Politickým vězňům to už bylo kousíček na vyhlídku na Velkou Ameriku, největší z trojice lomů. Některé děti ovšem zaujal více mokrý jíl a začaly ho dolovat a plácat si z něj různé tvary.  Krásné podzimní počasí vylákalo ven mnoho lidí, které jsme potkávali na cestě a při odpočinku na polích a loukách všude. Zpáteční trasu jsme z části zvolili jinou cestou, mimo turistickou značku. Tam už nebyla téměř ani noha. Byl to vskutku povedený den se zhruba 10,5 kilometry v nohách. Po výpravě ještě večer děti čekalo divadlo, táborák s kytarou a další dobrodružství Vladimíra Smolíka. Fotogalerie NEPTUNI ALIENI ČERNOUŠCI RAKEŤÁCI Petr Z. Vítek P. Vojta M. Lucka Z. Hanka P. Maxine P. Tomáš K. Honza K. Nikola J. Jakub S. Mirek N. Filip K. Jarka Š. Lukáš H. Teodor K. Štěpán M. Jáchym H. Ladislav N. Markéta M. Matyáš Ch. Tomáš G. Jakub H. Nela M. Petr N. 38 bodů 36 bodů 36 bodů 29 bodů 1. místo 2. místo 2. místo 3. místo Světelné hry na oddílové noci                            11.12.15   Dětmi dlouho očekávaná oddílová noc proběhla na konci listopadu, pro velký zájem ve dvou termínech. Zatím co se osazenstvo scházelo, se v malé tělocvičně vedle klubovny hrály deskové hry. Když se všichni sešli, utvořilo se několik družstev. Úkolem družstev bylo vyjíst svou hromádku bonbónů. Ovšem tak, že se jednalo o štafetu, při sbírání bonbónů se nesměly používat ruce, ale jen z jedné strany špičaté párátko. Další hra byla pro změnu ve dvojících. Zatímco ostatní hráli tolik milovanou vybíjenou, dvojice se postupně vydávaly na zahradu a musely bez použití baterek najít 11 obrázků zvířat a snažit se jich co nejvíce zapamatovat. Při hledání si každý vzal svítící tyčinku. Dvojice po návratu do vestibulu hlásily, jaká zvířátka si zapamatovaly. Když proběhl tento herní kolotoč, přišly na řadu hry po tmě. „Curling se svítícími tyčinkami“ – úkolem každého bylo hodit tyčinku co nejblíže k modrému světlu. Další „světelnou hrou“ bylo přeskakování zeleného laseru v kruhu. Kdo nepřeskočil točící se laser a mu posvítil na nohy, vypadl z kola. Večer pěkně ubíhal a byl čas na poslední část před spánkem. Zhruba dvacet dětí se nasoukalo do klubovny, uvelebilo ve spacácích nebo na nich a kino mohlo začít. Překvapivě málo dětí znalo robota VALL-Iho a robotici Evu. Přesto, že se v animovaném filmu mluví minimálně, děti příběh hltaly. Ráno děti spaly oproti předpokladu déle (mladší v klubovně, starší v malé tělocvičně) a tak už proběhla jen společná snídaně a balení všudypřítomných věcí. Tento program byl pro oba dny identický. Trochu programu si přidala druhá skupina ze soboty na neděli, kde byli starší kluci z Dobré party, kteří stavěli dominový efekt. Ten se pak večer pustil (někteří pak ještě domino stavěli na deskových hrách odpoledne). A v neděli ráno jsme s druhou skupinou také stihli legrační psací hru, při které se píší a posílají slova, aniž by to předchozí hráč viděl. Vyšlo pak například: „Kůň žral poctivě v posteli s hasičema, protože na stromě rostou jablka.“ Fotogalerie Výprava v hlubinách země – jeskyňářská           22.11.15   Na jaře 2015 jsme začali jezdit na víkendové výpravy na nová místa, mj. do Srbska, ležící v CHKO Český kras. Už z názvu “kras“ je jasné, že na území budou jeskyně. Kolem Srbska jsou jeskyně všude a byla by velká škoda, toho při našich výpravách nevyužít. Říjnová výprava byla tedy výjimečná, podzemní, jeskyňářská. V pátek se stihlo pár her ještě venku, už v družstvech, ale protože už byla brzo tma, hrálo se uvnitř domu. Večer proběhla ještě jedna hra za tmy na louce. Den se zakončil předzvěstí dne druhého – filmem s podzemní tématikou, ovšem nereálnou, bylo to sci-fi.  Druhého dne děti čekala “jeskyňářská soutěž.“ Venku se nalézala umělá jeskyně pod stoly, téměř se vším, co do ní patří. Děti musely jeskyni prolézt na čas v plné polní (přilba), zapamatovat si obrázky, kolem kterých se plazily a neshodit a nepoškodit stalagmity (mléko) a stalaktity (špagety). V umělé jeskyni byl také malý vodopád, i ty je třeba v jeskyních někdy zdolávat. Po tomto soutěžním výcviku, jsme se vydaly do jeskyňářské reality. V lomu Na Chlumu se nás ujali dobrovolníci z České speleologické společnosti, konkrétně ze základní organizace 1-06 Speleologický klub Praha. Naše tři družstva se hodila, do jeskyň se šlo po třech skupinách. Zatímco ostatní hráli hry a prozkoumávali okolí lomu s nádhernými výhledy, my po žebříku sestoupili pod povrch zemský. Postup jeskyní s dětmi byl kvůli bezpečnosti pomalý. Občas bylo třeba chodit po jednom, děti přidržovat na kluzkých kvádrech vápenců. Některé úzké chodby vyžadovaly chůzi v řadě za sebou. Ocitli jsme se ve velkém dómu. Za ním byla další kopcovitá chodba, která vedla do menší “modelářské“ místnosti, kde byly desítky výrobků z jílu. Děti si mohly také něco uplácat. Co ale pro děti bylo asi nejvíce zábavné, bylo lepivé bláto. V některých místech holínky držely v zemi tak, jako by je někdo přilepil. Postupně se tak před obědem i po obědě vystřídaly všechny tři skupiny. V plánu bylo ještě postavení lanovky přes lom, ale ta se z technických důvodů nakonec nepostavila. Proto se pro zájemce připravilo slaňování. Ne každý měl tu odvahu chodit po skále. A někteří jedinci chtěli, ale po obléknutí výstroje a prvních krocích na okraj skály slaňování vzdali. Ovšem některým to šlo výborně, i když nikdy neslaňovali.   Během půl dne se tedy skupiny střídaly v jeskyních, hraní her a slaňování. Po návštěvě jeskyň se ještě hrály na louce hry a pomalu se začalo smrákat. Večer proběhl mezi družstvy jeskyňářský kvíz a pak hurá na táborák. Míra hrál na kytaru, děti zpívaly, buřtíky se pekli... V neděli, poslední hodiny před odjezdem, po balení a zametání bláta, se stihlo ještě několik her na louce. Závěr jako vždy, patřil vyhlášení, rozdávání diplomů a odměn. Výprava to byla vskutku nevšední, logisticky náročná, ale stálo to za to. Děti se podívaly do veřejnosti nepřístupné jeskyně, vyzkoušely si, jaké je to být na chvíli jeskyňářem a odvážlivci slaňovali, což k jeskyňaření také patří. Některé děti by prý chtěly být jeskyňáři. Ale někteří prý ne. Bylo to zajímavé, ale ani z některých vedoucích jeskyňáři prý nebudou :-). Každopádně dík patří všem, protože na této akci se podílelo celkem 9 dospělých. A doufáme, že si ji po nějaké době opět zopakujeme.  Fotogalerie KAMENNÍ GIGANTI MUTANTI PRŮZKUMNÁ DIVIZE Kristina Č. Natálie B. Nikola J. Nikola M. Jakub S. Mirek N. Klára S. Petr B. Filip B. Katka H. Adam D. Tereza Š. Martin Š. Magda S. Prokop M. Amálie Č. Berenika Č. Theodor K. Michal B. Ondra M. Lukáš M. Vojta M. Míša M. Jirka C. Šárka Z. Aleš Z. 20 bodů 16 bodů 16 bodů 1. místo 2. místo 2. místo Desátý večer plný světel                                      7.11.15   Jak ten čas letí. Letošní Večer světel, dříve lampiónový průvod, se uskutečnil podesáté. Od prvního ročníku se mnohé změnilo. Pamatuji, jak se tehdy začínalo Pod Homolí, a pro velký zájem se na místě dopisovaly losovací lístky. Vše se vyvíjí a také poslední roky je program pokaždé trochu jiný. Letošní trasa tradičně začínala v Rudné Hořelicích od kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Po cestě děti viděly obrázky, zavěšené na sloupech. V cíli, na zahradě základní školy, bylo úkolem dětí říci službě u stolů, co že to po cestě viděly za obrázky. Pak si vybraly omalovánku a čekal je další úkol. Zapálit svíčku na louce. Svíčky byly rozmístěné do kruhu, stejně tak svítící tyčinky, které si děti braly výměnou za zapálenou svíčku, tedy světlo za světlo. Barevné svítící tyčinky ubývaly a světlo svíček přibývalo, až zůstal jen svítící kruh. Kruh, v jehož středu se ukrýval závěr Večera světel. Ze světelného kruhu vytryskl ohňostroj. Fotogalerie Rango! Mokrá záda stála za to                             28.10.15   Ještě v září naše výprava měla štěstí na krásný a teplý víkend, podobně, jako osamocený chameleon, toužící po přátelství, chameleon, toužící po uplatnění. S chameleonem jsme se seznámili na výpravě v Řevnicích. A kdo že byl onen chameleon? Děti ho poznaly v letním kině, ale našem, které jsme si po setmění venku udělali. Byl bezejmenný, až ho nečekaná událost zavedla do zvířecí vesničky jménem Prach, až tam si dal jméno Rango. Pro svůj vynucený hrdinský čin se z Ranga stává šerif vesnice Prach. Rád se předvádí, rád si vymýšlí, hledá sám sebe. Vesnička Prach, má ale jeden vážný problém. Nikde žádná voda a zásoby vody v bance povážlivě dochází. Až když někdo ukradne i poslední zásoby vody z banky, Rango se odhodlá s několika vesničany vodu hledat… Samozřejmě se mu to podaří. Tento nadmíru povedený animovaný western plný humoru, akce, zamyšlení, úžasnou kvalitou animace, hudbou, originalitou od titulků do titulků není jen pro děti (kvalitu ocení spíše dospělí). Western, ve kterém šlo o vodu. Stejně jako nám na výpravě – hry se točily kolem vody nebo scén z filmu. V sobotu dopoledne si děti vyzkoušely, nakolik si pamatují filmové postavy. Pak se je jaly po rozhlehlém areálu hledat. Měly možnost najít 108 obrázků Ranga a dalších postav. Najít ale všech 108 obrázků, aby žádný nebyl stejný, se žádnému ze čtyř družstev nepodařilo. Už jste někdy hráli přehazovanou přes síť s prostěradlem a balónkem plným vody? Děti ano. Družstvo drží po obvodu prostěradlo a hází balónek s vodou přes síť. Úkolem druhého družstva je balónek chytit a akci opakovat. Vyhrává ten, komu na jeho polovině praskne méně balónků, které nechytí. Před obědem proběhly další hry na nedalekém hřišti. Odpoledne se děti malovaly tělovými barvami, nejen po obličeji. Někteří se ze sebe snažili udělat chameleóna. Následovalo velké vodní odpoledne. První disciplína bylo přenášení vody. Ale kdepak na lžíci nebo v ruce, ale pěkně v nádobě na zádech a po čtyřech. Následovalo řetězové posílání vody v družstvu – nad hlavami. Toto odpoledne byl u všech zcela dodržen pitný režim – družstvo muselo vypít kelímek vody zhruba metrovým brčkem. Zajímavá štafetová hra byla o plnění kelímků, samozřejmě vodou, tentokrát obarvenou jednou barvou do družstva. Štafetově se také běhalo s wc papírem za kalhotami, stejně jako s ním běžel Rango, když utíkal před jestřábem, před kterým se ukryl na wc. Víc už se toho žel nestihlo, muselo se na dřevo, aby mohl být táborák. Táborák byl, ale ještě před ním proběhlo pár filmových scének v podání některých členů družstev. V příběhu o Rangovi se vyskytoval jeden had a my si hady pekli. Ale kdepak živé. Z těsta. Bylo to náročnější, než jen napichovat buřty, ale stálo to za to. Uválet, omotat a dlouho péct. Opravdu bylo třeba péct spíše v teple uhlíků, než opékat jako buřty. Protože dost těsta zbylo, děti si těsto vytvarovaly podle fantazie, dalo se na pekáč a hajdy s ním do trouby. Během pečení hadů na ohni se družstva střídala po jednom v „noční“ hře. Bylo třeba projít poslepu trasu podle potrubí (provázku) podobně jako ve filmu pod zemí. O nedělním dopoledni se stihlo ještě několik her, z těch bodovaných například hledání (kinder) vajíček. Ale jen některá byla s vodou, a o vodu šlo především. Nuže, i Rango vstoupil do příběhu a chtěl z něj vystoupit, my museli z příběhu vystoupit skutečně. Rango hledal vodu, děti končily hledáním pokladu (asi by jako odměnu vodu neocenily :-)) a slavnostním vyhlášením s diplomy. Víkend oproti našim jiným výpravám byl vskutku nevšední. Za zmínku stojí ještě nástupy - za nastoupené se považovalo družstvo, které předvádělo tanec z filmu, tedy jen onen "píst" na začátku, tj. pohupování v kolenou (viz video ve fotogalerii). Je jasné, že si toto výborné téma zopakujeme a za nějaký ten rok se v některém z letních měsíců s Rangem opět potkáme. Fotogalerie LANGOŠI LÍNÝ LEMRY RANGO- REBELOVÉ CHŘESTÝŠI JAKEOVÉ Tereza M. Teodor P. Nikolai P. Michal M. Martin V. Ondra M. Gloria P. Aleš Z. Šárka Z. Adam D. Michal B. Tadeáš P. Theodor K. Jáchym H. Nikola J. Lukáš H. Jakub S. Klára S. Jan K. Jan S. Petr B. Adam V. Patrik S. Tomáš G. Matyáš Ch. 43 bodů 37 bodů 30 bodů 28 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Trampským údolím Kocáby                                22.10.15   Jednoho slunného říjnového dne se průvod 25 výletníků – z toho 18 dětí – vydalo za Prahu, protáhnout nožky a podívat se, kde se psala naše trampská historie. Namířeno jsme měli do údolí říčky Kocáby. Některé řeky a říčky se v trampské hantýrce jmenují jinak a stejně je tomu u Kocáby, které se říká Hadí řeka. Však to bylo občas z nápisů po cestě vidět. Než jsme se ocitli v údolí, museli jsme do něj samozřejmě dojít. Naše pěší cesta započala na vlakové stanici Čisovice, odkud to do údolí Hadí řeky bylo 4 km převážně přes les a obec Bratřínov. Ke Kocábě, tedy Hadí řece jsme přišli už pěkně hladoví. Během vyjídání batohů se četly kapitoly z faktografické knihy Dějiny trampingu od Boba Hurikána (1907 – 1965). Pro zajímavost, Bob Hurikán byl především spisovatel, redaktor, sportovec, cestovatel a trampský písničkář, autor několika trampských „hitů.“ Málokdo ale zná jeho skutečné jméno: Josef Peterka. Z kapitol o Hadí řece se vnímaví posluchači dozvěděli, že první osada na Hadí řece byla osada Utah s první chatou postavenou v roce 1925. „Chata, zrobená z prken, byla postavena v jednom týdnu i s vnitřním zařízením. Pracovalo se ve dne v noci a tak v sobotu již zavlála černá vlajka Utahu nad novým claimem a hromové hurá zvěstovalo zrození haciendy,“ píše Bob Hurikán. Nutno podoktnout, že první trampové začali do údolí jezdit už o rok dříve, v roce 1924, ale stavební horečka začala později. Druhou osadou v povodí, v roce 1926 byl založen Uragan a ještě téhož roku osada Liberty. A další osady rostly: Údolí chladu, Rewaston, Havran, Louisiana, Merida, New-Camp,  Dachwood (dnes Dashwood), Zlatá zář, Tahiti, Údolí sporů, Kansas a známá Askalona. My cestou viděli nápisy jen některých těchto osad a jejich osadních srubů. Někteří výletníci ani netušili, že trampské osady byly útočištěm sportu, když na osadních nástěnkách viděli rozpisy sportovních turnajů. V raných dobách trampingu se hojně provozoval fotbal, volejbal a nohejbal, mnoho atletických disciplín a kanoistika. Není třeba psát v čísle minulém, protože osadní sport se hojně provozuje dodnes. Rozhodně je třeba dodat, že z trampských osad v minulosti pocházelo mnoho známých sportovců, kteří se prosadili na předních místech doma i v zahraničí. Šli jsme nenáročnou cestou údolím, kolem sruby staré i novější. Ty staré sruby měly všude stejný charakteristický lomený tvar střech. Po cestě bylo i několik zajímavostí. Například autobusová zastávka na cestě, kam by se autobus těžko dostal. Co ale každého zarazilo, byla v údolí Hadí řeky lačnost po elektřině. Téměř na každém srubu a přístavku, zejména na Askaloně, solární panely! „Solárko,“ kam se člověk podíval. Při tomto pohledu se člověku vkrádala na mysl otázka, kolik z těchto osadníků vlastně ještě prožívá romantické večery při petrolejce s kamarády nebo u ohně při kytaře a nakolik se vlastně cítí být součástí trampské historie. Nebo prostě už jen chataří? Další přestávka byla na Dashwoodu (nápis je vysoko na skále, stejně jako Hollywood), kde bylo dětské hřiště a kde se děti vylítaly, při hře Mrazík. Jak se naše výprava blížila ke Štěchovicím, bylo koryto řeky Kocáby stavebně upraveno a spoutáno mezi kameny, i cesta dále už nevedla po pěšinách a polních cestách, ale po asfaltce. Posledními osadami, na které jsme podle viditelných nápisů narazili, byly osady Maják a Louisiana, kde to evidentně stále žije sportem. Za nimi jsme už přicházeli do Štěchovic na autobus. Žel autobus přijel se zpožděním a ještě byl totálně plný, takže další cestující nebral. Pamatuji doby, kdy v této turisticky atraktivní lokalitě jezdily o víkendu autobusy častěji, než jen jednou za hodinu. Při této pěkné akci se ušlo 11,2 km, a pokud se někdo chce vydat v našich šlépějích z Čisovic do Štěchovic, zde najdete trasu: www.mapy.cz/s/lwzK. A k výletu si doporučuji sehnat knihu Dějiny trampingu. Fotogalerie Tak trochu jiný tábor, s hlavou ve vesmíru          28.9.15   Astronomii, čili vesmír a létání do vesmíru na konci prázdnin naplnil tento vzdělávací tábor do posledního místečka dětskými zájemci. Kdo by si myslel, že je to vyloženě klučičí koníček, mýlil by se. Větší podíl kluků byl jen o šest účastníků. Ovšem na tento tábor netábor bereme záměrně kolem 25 převážně náctiletých dětí. Hlavním cílem bylo děti seznámit se základy astronomie a kosmonautiky. Tedy nováčky. Někteří pokročilí s námi jezdí už několik let a ti měli svůj odbornější program. Hned první noc byla poměrně jasná, proto se děti nemusely seznamovat se souhvězdími v planetáriu pomocí počítače, ale pod noční oblohou. Zkraje tábora jsme si po čtyřech letech opět užili ukázek raketového modelářství Raketomodelářského klubu Letovice. Vál slušný vítr, proto některé rakety, ač bylo vidět, kam na padáku klesají, skončily nenalezeny. Rojnice dětí se při hledání neudržela dlouho. Z astronomie se děti se naučily poznávat nejznámější souhvězdí, ale pro svou jednoduchost je zaujala i malá a na první pohled nevýrazná, souhvězdí Delfína budiž příkladem. Zjišťovali jsme, jak a k čemu je dobré se na pozorování připravit. Principy zatmění a zákrytů nebeských těles bylo hračkou. Astrofotografie je poměrně drahá záležitost, proto je jednoduchou alternativou kreslení vesmírných objektů, což si naše omladina vyzkoušela a nutno podotknout, že je mezi dětmi pár talentů.   Jaká tělesa a jejich uspořádání máme ve Sluneční soustavě? Co jsou to hvězdy, galaxie a jak je to ve vesmíru vlastně uspořádané? Co se dá na noční, ale i denní obloze vše pozorovat? Toto a mnoho dalšího děti poznaly během her, prezentací a promítání. Už se dokáží orientovat na noční obloze i v hvězdných mapách podle jasnosti objektů, úhlů nebo souřadnic. Znají základní typy dalekohledů a montáží. Z kosmonautiky jsme se zabývali především jejím vývojem a nejzajímavější částí, kde a kdy vznikaly opravdu velké rakety. Nechyběl ani program o raketových motorech, nebo kosmických lodích, a také o tom, jak se dnes žije na Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Jak se lidé ve vesmíru stravují, jak spí, jak se ve stavu bez tíže chová voda, jak se myjí nebo chodí na wc. Toto vše je jiné než na Zemi a děti se u videa z ISS evidentně bavily. Ti starší a pokročilí účastníci se dozvěděli základy z meteorologie, co je to elektromagnetické záření –  že světlo, které vidíme je jen jeho malá část, nebo podrobnosti o kometách, nebo aktuální novinky v kosmonautice. Během tábora probíhala celotáborová hra Enigma – čtyři družstva soutěžila v hrách mezi odbornými programy a snažila se dostat z vesmíru na Zemi. Jeden den byl celodenní výlet. Protože bylo na konec srpna neobvykle teplé počasí, výlet se uskutečnil výjimečně do aquaparku v Žamberku.   Jako na každém správném táboře, ani tady nesměl chybět táborák. Družstva také stavěla „vajíčkový modul,“ který se pouštěl z prvního patra chaty. Díky moderním technologiím jsme mohli zažít pocit, že stojíme na Marsu. Tolik stručně o našem astronomicko-kosmonautickém táboře. GALAKTICKÁ FLOTILA VESMÍRNÝ PAPUČE VESMÍRNÍ HUMŘI O BERLÍCH BETACYGNI Míša S. Klára S. Robin S. Katka H. Honza H. Vláďa O. Bára M. Miloš T. Vítek Z. David Š Hynek E. Katka H. Jakub V. Filip V. Matěj Z. Zuzka P. Adam M. Martin Č. Daniela E. Petra J. Jakub J. Gloria P. Emilie Č. Tomáš R. Tadeáš P. 88 bodů 71 bodů 68 bodů 66 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Na divokých Říčkách                                             11.9.15   "Přijel dostavník". Z davu lidí se ozvalo: "Co se děje?" Na 40 dětí odjelo s mustangem v čele dostavníku na Divoký západ do Říček a někteří přijeli dostavníkem svým. Cesta byla dlouhá, trnitá, písčitá, ale nic nás neodradilo, abychom se dostali do cíle. Po večeři šly děti alias osadníci na louku, kde se představili představitelé Divokého západu: guvernér a doktor Buffalo Bill alias Zbyšek, šamanka Bílý tesák alias Klára, bandita Kalamity Jane alias Pája, bandita Lucky Duck alias Tomáš, náčelník Rudý býk alias Jirka, šerif Mimoň ze Západu alias David a krásná Rybana alias Anička. Prvním úkolem osadníků bylo získat vízum, aby mohli strávit pobyt na Divokém západě. Osadníci museli splnit nelehký úkol: rozšifrovat otázku a odpovědět na ní. Jaká byla otázka? Nelehká, záludná - Jak se jmenuje doktor? Druhý den si osadníci našli svého kouče. Pomocí koučů si vymysleli své názvy. Vznikly tyto týmy: Panico! v čele s Kubou Spacákem, Vražedná kuřátka pod vedením Lucky, Černý jezdci s Anežkou, Bandité s učněm Kubou Cermatem, Červený sršni s mixáčem Oldou a nakonec Zeleňý Shnecy se salámistou Ivem. Před osadníky stál nelehký úkol - během jejich cesty se pokusit postavit westernové městečko, získávat říčovníky a suroviny na stavbu dalších budov do svého městečka. Aby osadníci mohli stavbu postavit, musí se snažit uhádnout hádanky na stavební povolení – získat razítko do svého osvědčení. Nejúspěšnější, nejbohatší osada se stane hlavním městem a navržený kandidát z každého města se zúčastní volby kongresmana. Osadníci se zhostili úkolů s velkým nasazením. Žití na Divokém západě se pro ně stalo každodenním chlebem. Aby mohli něco vypěstovat, museli nalézt úrodnou půdu. Nebyl to lehký úkol, ale po splnění disciplín a rozšifrování zprávy, nalezli úrodnou půdu ve velkém údolí u řeky se jménem Říčka. Bez plného žaludku to nikdy nešlo dobře. Třetí den pobytu osadníci šli zásobovat své osady. Bylo zajímavé vidět, jak dělají krouživé pohyby, žabáky, plazení, skoky. Z některých se stávaly víly, baletky, morčata a mimoňové. Na Divokém západě bylo důležité rýžování zlata. Z toho osady bohatly. I na to došla řada. Osadníci vyzbrojení gumáky, botami do vody, šli vstříc svému osudu. Při rýžování to byl velký masakr. Osadníci měli bojovnou náladu a nenechali nikoho na pochybách, že zvládnou najít hodně valounů zlata. Zlato bylo schováno v sejfu v bance. Jednoho dne místní rozhlas zahlásil vykradení banky a těžce vyrýžované zlato bylo ukradeno hrůzostrašným banditou. Úkolem osadníků bylo nalézt banditu a vzít si zpátky své zlaté valouny. Nejdříve složili mapu a poté vyrazili na cestu. Během cesty luštili hádanky a skládali tajenku. V tajence vyšlo, že banditu naleznou u kostela. S vervou se osadníci pustili do hledání, zdárně vyprášili kožich banditovi a osadníci mohli v klidu spát, smát se a hodovat. Důležitou roli v rozvoji osad sehrála železnice. Železnice plní roli zásobování, zaměstnanosti, migrace obyvatel. Nejprve museli získat suroviny pro stavbu železnice a přenést je na místo stavby. Dokončením stavby železnice byla hra s názvem gamebook. Tato hra spočívala v tom, že se začalo u písmene M (město) a u každého písmene byl obrázek s nějakou situací, pod situací byl důsledek výběru. Vyhrával tým, který skončil u písmene Z. Co to houká? První lokomotiva přijíždí. Do osad se chce podívat milionář, který každé osadě zaplatí tolik, kolik orlích vejcí přinese. V lese osadníci sbírali vejce s bodovým ohodnocením. Tato hra nebyla o strategii, ale o štěstí. Jednoho krásného dne se osadníci probudili a nevěřili svým očím. Svoje pole, které opečovávali ve dne v noci, bylo zpustošeno. V blízkosti osad se objevilo stádo mustangů. Osadníci  zdravě naštváni, šli na lov mustangů. Nebyl to lehký úkol. Pro ně to bylo velmi náročné, poněvadž museli mustangy dostat do ohrady. Dostaňte mustanga, který má zavázané oči. Během pobytu si osadníci našli čas i na zábavu. Byly připravené různorodé kroužky. Jako každý rok nesmí chybět pohodovo – turistický, hudební, výtvarný, stavitelský, hrací, deskově hrací. Mezi hrami nesměla chybět zabijačka, ale pro letošní rok s malou obměnou. Prvním rozdílem bylo, že pomocník šerifa nemůže chytat míč, dotýkat se rukou a má nekonečně mnoho životů. Úkolem týmů bylo buď vybít šerifa a tím umírá celá osada nebo postupně vybíjet osadníky a nechat si šerifa nakonec. Bylo vidět, jak některé děti jsou gymnasti a baletky, roztleskávačky. Nejlepším týmem bylo Panico! v čele s Kubou Spacákem. Den naruby se velmi povedl. Kdo by nevěděl, co to je, tak malý vedoucí se stává na jedno dopoledne velkým vedoucím. Vedoucí osadníci si pro nás připravili pěkné dopoledne. U malého Cermata bylo vyzkoušeno, jaké je to být nevidomý a nevidět nic okolo sebe a spolehnout se na druhého. U Kuby Spacáka byla vyzkoušena paměť. Horší disciplínou byla trasa se slalomem a s míčkem na lžičce. U Oldy to bylo méně náročné. Ať žije matematika, ale poslepu. Měli jsme poslepu z lana vytvořit čtverec a hodit si do dálky kládou. U Anežky jsme se stali Tondou Panenkou a někteří fotbaloví antitalenti okusili, co je to fotbal. U Lucky Pavliš se osadníci stali Bořkem stavitelem a převozníky. Od Iva očekáváme peprné disciplíny a měli jsme pravdu. První disciplínou byla buzola, kdo neuměl, musel utéct, ale bez výsledku. U druhé disciplíny padaly kapičky potu, protože u srnaballu jsou zvláštní pravidla. Prvním pravidlem je, že komu už bylo nad 12 let, nesmí míč chytat do rukou, ale musí si zahrát volleyball. Pro některé týmy to byl nesplnitelný úkol. Obzvlášť, když někdo je dřevo jako DvDíčko. Aby mohly osady zvýšit své finanční prostředky, nastal večer hazardu. Všichni upravení, natěšení vlítli s přidělenými penězi do kasina. Mohli si vybírat z pěti her a to z kostek, karetní hry Bang!, žolíků, hádanek, kamínků.  Některé osady na tom vydělaly, některé bohužel prodělaly. Je lepší s hazardem neriskovat. Předposlední den se družina osadníků vydala na cestu přes indiánské území, kde se rozloučila s osobnostmi Divokého západu, které je provázely po celou dobu tábora. Každá osobnost měla připravený úkol, který je spjat s její osobou, například: Rybana měla šamanský tanec, Kalamity Jane si připravila hody, u šamanky Bílý tesák hledali rostliny. U šerifa Mimoně ze západu zápolili u šibenice. Na konci cesty je čekalo překvapení. Každý tým obdržel dárek. Dárkem byla podkova pro štěstí.   Večer nastalo předvolební shromáždění, kde každý tým musel vtipným a zajímavým způsobem představit svého kandidáta. Chcete vědět, kdo vyhrál? I kdybyste nechtěli, tak já Vám to povím. Byl to Honza z Ostravy z týmu Černý jezdci. Minulý rok dostal speciální diplom za nejlepší hlášku v koupelně. Po volbách byla prezentace jednotlivých westernových městeček. Výtvory byly nápadité, zajímavé a kreativní. I když někteří stavění proklínali, tak vznikla velká díla, velkého obdivu. Museli jsme všichni smeknout klobouk. Které město vyhrálo a bylo nejoriginálnější? To nebyl lehký úkol, ale porota v čele s felčarem a guvernérem v jedné osobě rozhodla, že nejoriginálnějším městečkem se stává od týmu Panico!. Co říct závěrem? Zážitky z tohoto tábora zůstanou v našich srdcích. Našli jsme si nové kamarády. Změnili jsme na některé věci názor. Poučili jsme se, abychom se stali ještě lepšími lidmi. Budeme čekat na další dobrodružství, které pro nás přinese další rok. David Dvořák PANICO! ČERVENÍ SRŠNI VRAŽEDNÁ KUŘÁTKA BANDITÉ ČERNÝ JEZDCI ZELEŇÝ SHNECY Jakub V. Radek N. Tomáš J. Lukáš K. David J. Petr J. Dan D. Bára J. Olda B. David H. David Č. Lenka Č. Tonda S. Roman N. Veronika Č. Ondřej B. Michal K. Lukáš K. Lucie P. Anna B. Ema J. Filip R. Anna R. Jakub C. Nikola J. Marek B. Michal B. Amálie Č. Berenika Č. Štěpán M. Anežka V. Radim M. Tomáš B. Marek S. Jan M. Jan Š. Ivo R. Anna M. Lukáš P Lukáš M. Jakub F. Adéla M. Michal V. František N. 200 bodů 186 bodů 149 bodů 140 bodů 117 bodů 111 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo Tábory s Malým princem                                      31.8.15   Copak se to blíží? Letadlo nebo vzducholoď? Na „Čerňák“ pro nás překvapivě přilétlo malé letadlo! S úžasem je všichni pozorovali. Z letadla vystoupil hlavní pilot a rozhlašoval, že od této chvíle se i my stáváme malými piloty. A vydáváme se na tajnou misi… Let byl velmi napínavý, zasáhla nás i malá „bouřka vedra“. To však nebylo nic proti tomu, co mělo následovat. Letadlo začalo škubat, motory vypověděly službu a už se řítilo dolů. Naštěstí přistálo na poušti a nám se nic nestalo.  Nikdo už se nedozví, jak dlouho piloti spali, avšak po probuzení se k nim z nebe přibližovala hvězda a na ní malý človíček. Sen to nebyl. Skutečně k nám přistoupil malý človíček se jménem Malý princ. Už Vás napadá, co Vaše děti prožily? Ano, máte pravdu. Jedná se o světoznámou knihu od Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ. Tak tedy prožíváme dobrodružství se samotným malým princem.  Děti ubytoval, zahrál si s nimi hry na uvítanou. Hned druhý den děti vytvořily týmy s těmito názvy: Černé myšlenky, Růže, Lišáci, Pohodáři.  Při jednotlivých zastávkách se kniha „Malý princ“ otevřela a z kapitol se linula slova... Při prvním úkolu se týmy snažily opravit letadlo, když po lese nacházely jeho součástky. Vyhrál ten nejrychlejší. Při druhém úkolu sbíraly lístky z Baobabu. Co to je Baobab? Je to opadavý strom s velmi tlustým kmenem. Při další cestě došlo na setkání s liškou, která je nositelkou přátelství. „Přátelství je zlatá nit, když se přetrhne, dá se navázat, ale uzel zůstane“ – tímto mottem jsme se řídili. Úkolem dětí bylo přinést svému parťákovi dárek.   A jednoho rána se začalo všechno třást. Lekli jsme se, že přišlo zemětřesení, ale ozvala se sopka. Naše výprava šla až k sopce! U borůvčí si týmy postavily své vlastní a co největší sopky. Bylo to pro některé náročné, ale zvládly to. Na zpáteční cestě jsme se museli vyhýbat kamení a lávě. Bylo to těžké a žádný z týmů nebyl bez ztráty.   Nejnáročnější a nejzábavnější hra pro mě byl šašek a král. Je to hra podobná vybíjené, ale s jedním rozdílem, šašek nemůže míč chytat a musí ho odrážet jen zbytkem těla. Pokud byl vybit král, padlo s ním celé království. Na planetě u zeměpisce se plnilo několik úkolů a za to týmy získaly indicie, které značily, co mají zakreslit do mapy. Musím říct, že se všem velmi dařilo a můžeme na ně být hrdí. Na planetě u byznysmena došlo na získávání peněz, pokud byl splněn zadaný úkol. Týmy byly opět úspěšné a peněz získaly opravdu hodně. Když nastal den Lišky, musely si vytáhnout šátky a udělat z nich liščí ocásek. Úkolem každého bylo získat, co nejvíce ocásků. Během pobytu se hrálo hodně her na louce, odměnou bylo koupání, opékání buřtů, užili jsme si společně pohodu, legraci.   Předposlední den pobytu jsme se museli s malým princem rozloučit. Děti vyluštily šifru, která je navedla k jeho záchraně, ke zneškodnění černých myšlenek a hada.  Oslavou zachránců byl karneval, rozdání diplomů a cen. Poté děti usnuly. Zdálo se jim, že malý princ se loučí a přeje jim pěkné a pohodové chvíle. Nakonec hvězda zmizela. Při ranním probuzení děti zjistily, že to nebyl sen, že Malý princ skutečně odešel.  Tím končí jeho příběh. My se vracíme do našich domovů, kde budeme psát naše vlastní příběhy a jistě v nás ten právě prožitý zanechal něco moc krásného, na co budeme dlouho rádi vzpomínat… David Dvořák Máme za sebou další tábor v Říčkách, tentokrát na téma Malý princ. V rámci tábora jsme – oproti jiným letům poněkud netradičně – děti seznamovali s příběhem prostřednictvím knihy. Každý den jsme se v rámci skupinky scházeli, abychom si četli a povídali o tom, kudy malý princ putoval a co zažíval. To děti mohly sledovat také na mapě pověšené v jídelně, kde se postupně objevovaly na příslušných planetkách postavy vstupující do příběhu. Tak k nám zavítali například domýšlivec nebo liška a nakonec i had. Čekal nás táborák, spousta zajímavých her a celým táborem jsme prošli s písničkou na rtech, neboť zpívání (ukazovacích) písniček se mezi dětmi ujalo. Kromě her jsme i letos hodně tvořili a vyráběli – děti si tak v lese zkusily vytvořit vlastní bublající sopku, kreslily podle indicií mapu nebo vyráběly beránka. Každé dítě si také vytvořilo vlastní dalekohled na pozorování planetek a vlastní pyšnou růži (a ohrádku na ni). Každý den jsme završili kreslením zážitků do deníčku, což děti pojaly mnohdy velice kreativně. Z her zmiňme například „byznysmena“, kdy se vedoucí pokoušeli v řadě disciplín obehrát děti o peníze (samozřejmě táborové) nebo hru baobaby, kdy děti musely „vytrhávat“ semínka baobabů z říčky za chatou. Další disciplínou byly úkoly pyšné růže, kdy celá skupinka musela nejen hledat cestu po fáborcích a plnit úkoly, ale navíc ještě hledat a počítat růže, které „rostly“ po cestě. A stejně jako pilot, ani děti se nevyhnuly hledání vody. Zatímco pilot vodu našel ve studni, děti ji musely dokonce vykopávat. Celý tábor završil návrat malého prince domů, což jsme náležitě oslavili karnevalem, na kterém nechybělo ani ocenění snahy skupinek v celotáborové hře. Odměněni byli i ti pořádní, kteří vzorně uklízeli své pokoje. A pak už zbývalo jen nasednout na autobus a za vytrvalého zpěvu hurá domů! Markéta Dočekalová     I. turnus HADÍ KRÁLOVÉ ČERNÉ MYŠLENKY POHODÁŘI LIŠÁCI Karolína M. Veronika K. Maxine P. Matyáš N. Tomáš K. Filip M. Julie T. Jára T. Ali L. Ella M. Sára G. Patrik K. Klára M. Laura M. Jakub M. Gábina J. Šarlota K. Renára K. Vanessa V. Kristýna K. Nikolai P. Tomáš K. Nikola D. Marek T. Josef G. Jana G. Petr H. Filip K. Anna M. Eliška G. Teodor P. Denisa D. Sabina F. Karolína A. Veronika T. 59 bodů 54 bodů 47 bodů 35 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo   II. turnus PLANEŤÁCI POUŠTNÍCI HROZNÝŠOVY ŠELMY LIŠÁCI Denisa D. Ondřej Ž. Honza N. Eliška G. David N. Lukáš K. Lucie H. Anna P. Filip B. Jana G. Marek T. Jakub H. Lukáš H. Zuzka P. Violka N. Ondřej M. Jáchym H. Michal M. Teodor P. Tomáš P. Martin P. Radim T. Petr B. Petr T. Bára H. Josef G. Jakub P. Tomáš G. Nikola D. Nikolai P. Gábina J. Maruška B. 60 bodů 52 bodů 50 bodů 45 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo   III. turnus LIŠÁCI ČERNÉ MYŠLENKY VESELÉ RŮŽE MAZANÝ LIŠKY PLANEŤÁCI KOČIČÍ ŠELMY Gábina N. Kryštof K. Robert A. Adam K. Lucie Z. Petr Z. Viki L. Ema R. Vítek P. Vojta V. Aneta Š. Hynek J. Hanka P. Michal S. Markéta M. Gábina J. Tereza T. Viktor M. Katka N. Vojta H. Nela M. Inna M. Aleš Z. Sam H. Julie R. Šárka Z. Martin P. Kryštof S. Tadeáš H. Karolína S. Pavlína H. Natálie S. Eliška S. Robin H. Vojta N. Nicol S. Elly Ch. Edita P. Leila D. Zuzka S. Adam D. Matyáš P. Adriana Ch. 48 bodů 47 bodů 44 bodů 43 bodů 40 bodů 31 bodů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo Tour de Brdy, náš první cyklistický tábor            24.8.15   Na start tábora Tour de Brdy dorazilo 12 dětí a 3 vedoucí. Naším společným depem se na první týden v srpnu stalo rekreační středisko Sv. Štěpán, nedaleko Rokycan. Čekaly nás cyklo výlety, učení se praktických dovedností ohledně seřízení a základních oprav kola. Samozřejmě nechyběly další hry a aktivity pro zábavu. Úvod tábora patřil seznamovacím aktivitám, po nichž přišlo na řadu rozdělení dětí do 3 cyklistických stájí. Kromě názvu si cyklisté vymýšleli a malovali svá stájová loga.  Večer proběhla první týmová hra. Během programu Tour de Brdy děti soutěžily o cyklistické reflexní pásky různých barev. Ty nám nahrazovaly barevné dresy, které běžně získávají závodníci na cyklistických závodech a bojovalo se tak o tituly: nejlepší vrchař, sprinter a mechanik.  Další den jsme zahájili prvním krátkým výletem na zjištění zdatnosti a dovednosti při jízdě na kole. Odpoledne patřilo seřízení kol pro pohodlnou jízdu, zdravovědě, koupání v rybníku a dalším hrám. Kvůli extrémně horkému počasí jsme upravili táborový program a na krátké výlety po okolí jsme jezdili jen v dopoledních hodinách, při nichž cyklisté bojovali o zmíněné tituly. V rámci odpoledního programu byly velmi oblíbené vodní bitvy, jinak si děti vyzkoušely například nefalšovaný triathlon, plavání v oblečení, jízdu zručnosti na kole a mnoho dalších her. Z praktických dovedností jsme se naučili seřídit kolo, vyměnit duši či správný způsob přehazování. Příjemným zpestřením byla návštěva a prezentace od police ČR obsahující přednášku a ukázku zbraní z minulosti, vyzkoušení chůze v pyrotechnickém obleku i seznámení s kriminalistikou, při níž si děti nechaly udělat otisky ruky. Čtvrtek byl ve znamení „dne zavázaných očí“, který zahrnoval různé zábavné aktivity bez použití zraku. Večer proběhl den naruby s noční hrou, při které šli cyklistické stáje hustým lesem podél provázku bez použití baterek s následným úkolem najít schovanou vedoucí Renču.   Předposlední táborový den jsme se vydali na celodenní výlet, při kterém jsme navštívili vodní hamr Dobřív – ukázka práce s originální kovářskou technikou, na osvěžení jsme si dali nanuky a sledovali vrtulník, který kousek od nás nabíral vodu k hašení lesního požáru v blízkém okolí. Protože jsme v areálu tábora nebyli jediní, uspořádal se po večeři mezitáborový turnaj ve vybíjené. Večer jsme si opekli buřty a probírali zážitky a další plány na zbytek prázdnin. V sobotu přišlo na řadu balení, úklid chatek a následovalo vyhlášení, předávání diplomů a odměn za úspěšné dojetí do cíle. Poté už nás čekalo neoblíbené loučení. Během toho týdne jsme si však užili spoustu legrace a tak jsme odjížděli plni krásných dojmů z úžasně stráveného týdne. Michal Šmíd ČERNÍ JEZDCI RYCHLÍCI LEADER FOXES Nejlepší vrchař: Magda V. Nejlepší sprinter: Veronika T. Nejlepší mechanik Vojta V. Veronika T. Kateřina H. Michal S. Libor Z. Denisa H. Magda V. Vláďa O. Vojta O. Aneta Ž. Klára S. Vojta V. Erik J. Vedoucí: Mirek Charvát, Michal Šmíd, Renata Černá Kačležský příběh trpaslíků, elfů a skřetů, aneb Jak trpaslíci Trpasličín (ne)dobyli                                16.8.15   Trpaslíci, roztroušeni po naší zemi, byli před velkými prázdninami svoláni trpasličím králem Telcharem na první sobotu jedenáctého měsíce (sedmého u lidí) k velkému shromáždění. Přišel totiž čas vrátit se do zničeného Trpasličína a obnovit říši trpaslíků. Tak začal náš příběh. Inspirovaný světem trpaslíků, lidí, elfů, hnusných skřetů a dalších bytostí, přesto to byl náš příběh, který nebyl kopií Hobita. V hlubokých lesích České Kanady v jižních Čechách se sešli všichni trpaslíci, abychom se vydali na cestu do Trpasličína. Cestou nás překvapili první elfové. Nebylo divu, procházeli jsme jejich lesem a trpaslíci museli splnit několik úkolů, aby mohli lesem elfů projít. Na prvních pár dnů všechny kmeny trpaslíků našly útočiště v tábořišti U Zelené žáby. První večer správce tábořiště Amram, vítá na slavnosti u táboráku trpaslíky, ale zároveň jim sděluje, že mohou na tábořišti zůstat jen tři dny. To proto, aby trpaslíci nepřitahovali pozornost skřetů. Jenže skřeti – jak se ukázalo – o trpaslících věděli už od samého počátku jejich cesty. A také že je hned druhý den napadli. Ovšem v trpaslících zůstala ještě dávná bojovnost (i když značně chaotická), s kterou skřeti evidentně nepočítali. Trpaslíkům se podařilo skřety zajmout. Při výslechu skřetů vyšlo najevo, že dopis ke shromáždění trpaslíků byla léčka od skřetů, kteří doufali, že je tak trpaslíci dovedou k pokladu. Také vyšlo najevo, že jejich rodné město Trpasličín je obsazeno a jejich král Telchar zajat. Trpaslíkům se podařilo výměnou za život skřetů získat mapu, i když nebyla celá. Chyběla na ní právě ta část s pokladem a Trpasličínem. Tím celá situace nabrala jiný spád. Na trpaslíky neustále dotírali skřeti v domnění, že je dovedou k pokladu. Trpaslíkům došlo, že se na nich dlouhá léta roztroušení podepsalo, a že potřebují znovu nabít síly, zkušenosti a získat materiál a zbraně na cestu. Tak se první tři dny na tábořišti u Zelené žáby trpaslíci zformovali do čtyř kmenů: Dridgové, Svízelové, Druhá divize a Twilight Hammers. Kmeny trpaslíků začali opět nabírat zkušenosti a získávat (za hry) Itemy – balíčky potřebných věcí.  Čtvrtého dne trpaslíci vyrazili na cestu (celodenním výletem, i fiktivně). Z výletu přišli ale do (jako) jiného tábořiště – Hoblitína. Název byl zcela příhodný díky vyskytujícím se střevním virózám. Byly by tu ke čtení ještě desítky řádků, kdybychom vypisovali každodenní program. Trpaslíci za hry, úkoly a soutěže postupovali a zároveň soutěžili za svůj kmen. Kmeny za hry dostávaly šekely (ekvivalent bodů), které si mohly směnit za dináry s vyšší hodnotou. Za šekely si trpasličí kmeny nakupovaly Itemy. Trpaslíci se často střetávali se skřety. Jednou trpaslíci objevili skřetí pevnost. Objev to byl vcelku klíčový, protože po urputném boji (tzv. Larpová hra, kterých bylo za tábor několik) trpaslíci pevnost dobili a v pevnosti našli Thorinův klíč, o kterém neměli dosud tušení. A jak se ukázalo později, klíč byl velmi důležitý. Ke konci tábora trpaslíci vyrazili na skutečnou třídenní cestu do Trpasličína. Během pobytu v Hoblitíně totiž získali v sousedním území další část mapy, díky které věděli, kudy se mají vydat do svého rodného města. Cesta to nebyla samozřejmě jednoduchá. Trpaslíci našli zakopaný poklad, po kterém ale od samého počátku toužili skřeti. Trpaslíkům zbývalo dobýt Trpasličín a osvobodit krále Telchara. Jak se ale ukázalo, armáda skřetů byla silná, boj to byl ukrutný, a skřety ne a ne porazit. Ukázalo se, že skřety nebylo možno porazit silou. Co dál? Trpaslíci se zamysleli. A začali vyjednávat. Nakonec se vzdali toho, co jim bylo tak blízké – pokladu. Učinili správné rozhodnutí. Nabídli své bohatství, výměnou za své město a svého krále. Králi na důkaz, že oni jsou jeho potomci a národ, odevzdali Thorinův klíč od hory Erebor. To byl ve stručnosti patnáctidenní příběh toho pravého tábora v srdci přírody, v lůně lesů, luk a rybníků. Počasí nám velmi přálo, nechybělo tedy ani výtečné koupání, táboráky při kytaře, nebo deskové hry. Sepsal Amram, člověk, kmen Lévi         Fotogalerie  SVÍZELOVÉ DRUHÁ DIVIZE TWILIGHT HAMMERS DRIDGOVÉ Hedvika K. Helena H. Valérie H. Ondřej K. Ondra B. Gloria P. Bára Ch. Lukáš S. Marie V. Lucie K. Jarka Š. Jan S. Viki K. Bára V. Láďa N. Jirka C. Vítek A. Katka H. Vojta Vi. Magda S. Tadeáš P. Gábina S. Leontýna O. Monika Z. Denisa H. Kryštof F. Nikola R. Tomáš B. Jindra B. Pavel K. Aneta S. Tonda J. Petr K. Dan V. Petr K. Jirka M. Terka S. Martin F. Vojta Vo. Gábina J. Andrea H. Martina K. Markéta H. Bartoloměj V. 47 šekelů 45 šekelů 43 šekelů 42 šekelů 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo Kdo přežil Hubenov?                                             12.8.15   Všichni! I když mohl název letošní celotáborové hry (CTH) nahánět leckomu strach, nemuseli jsme se nakonec ničeho obávat. Šlo o hru inspirovanou TV soutěží Survivor. Aby táborníci, kteří v průběhu soutěže postupně vypadávali, měli pořád motivaci k soutěžení, měla naše CTH několik herních linek. Kromě hlavní soutěže jednotlivců probíhal i souboj oddílů. Podle pořadí v soutěžích si týmy zabíraly území na mapě ostrova. Navíc se každý mohl stát nejužitečnějším táborníkem svého oddílu. S pravidly, chodem tábora a taky mezi sebou jsme se seznámili u uvítacího ohně. Věděli jsme, že "přežít" nebude jednoduché, ale určitě to bude zábava. Čekaly nás 2 týdny plné her, výletů, koupání, ale také přemýšlení, logiky, taktiky a hlavně smíchu a radosti. Vybudovali jsme si přístřešky, ve kterých poté ti odvážnější z nás přenocovali, vyráběli jsme luky, jejichž kvalitu a přesnost jsme prověřili ve hře o imunitu. Stavěli jsme lodě, které měly ustát útoky protivníků v námořní bitvě a snažili jsme se sestrojit funkční hodiny (přesýpací, kapkové, sluneční) z přírodních materiálů. Ani naše mozky nezahálely. Učili jsme se uzly, šifry, zdravovědu, ohně a topografii, a to všechno dále využívali v jednotlivých kláních. Kromě skrytého symbolu imunity se v táboře znenadání objevil i americký Jeep s vojáky. Ti nás v něm povozili a ukázali nám své zbraně. Náročný byl celodenní pěší výlet do Blatné, při kterém nás zastihla bouřka. Nejtěžší zkouška nás ale ještě čekala. Noční výsadek. Každý oddíl byl se svým vedoucím vyvezen v noci se zavázanýma očima kousek od tábora a musel se za pomoci mapy a buzoly dostat zpět. I tenhle úkol zvládly všechny týmy na jedničku. Při všech hrách a úkolech jsme si ani neuvědomovali, jak ten čas letí. Najednou tu byl předposlední den, honba za pokladem a večerní velké finále soutěže Kdo přežije Hubenov. Boj to byl napínavý a do poslední chvíle kmenové rady jsme netušili, jak to všechno dopadne. Po rozdání diplomů jsme si opekli buřtíky a šli naposled ulehnout do svých stanů. Ráno se neslo ve znamení balení a úklidu. Všem bylo líto, že tábor končí, ale zároveň jsme se těšili, až přijedeme domů a budeme vyprávět své zážitky. Klára Weiss    MIMOŇOVÉ ČERNÍ ANDĚLÉ DIAMONDI ILUMINÁTI Tomáš Ch. Milan K. Alex K. Ondra J. Nikola T. Adéla M. Tereza M. Kryštof M. František R. Anastázie P. Kristýna K. Tomáš P. Matěj P. Jirka G. Lída Ž. Jirka P. Petr M. Adéla R. Vláďa G. Andrea H. 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo   Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14

MTMĎ I. turnus  MTMĎ II. turnus  MTMĎ III. turnus  Skřeti obsadili tábořiště!