Na výpravě za pokladem
21.6.13
Konečně
se nám vypršelo a výprava v Železné proběhla za krásného počasí za
účasti 20 dětí. Počasí bylo natolik příznivé, že jsme všechny aktivity
po celý víkend mohli dělat venku v přírodě a ani jednou nebylo třeba se
“schovávat“ v klubovně. Celý páteční večer probíhaly hry na zahradě.
Protože jsme měli námořnické téma, utvořila se tři družstva; Černá
perla, Jack Sperouti a Pirátský parchanti. Jak vidno, některé filmy
mají silný vliv.
 Děti
se seznámily s příběhem kapitána Kida. Páteční večer byl dlouhý, museli
jsme čekat do soumraku, protože byl družstvům poslán vzkaz od bývalého
kapitána Kida, že v tajemné zahradě (viz přechozí květnová výprava) je
strom, jehož kmen svítí. A někde na kmeni se ukrýval jeden dílek mapy
pro každé družstvo, který nakonec všichni našli. Pro zájemce (což byli
všichni) byl připraven dalekohled, s kterým jsme pozorovali Měsíc a ty
jeho “díry“ (krátery). Žel nám občas pozorování přerušovala oblaka.
V
sobotu dopoledne jsme již běhali po zahradě a hráli hry, soutěžilo se…
Jako námořníky bylo třeba vyzkoušet všechny dovednosti, bystrost,
zručnost, vytrvalost… Třeba ve štafetě, při které každý svůj
kolíček přenášel pouze ústy a musel ho také jen ústy nasadit na špagát.
Před obědem už děti řádily na hřišti v Železné.
Odpoledne
jsme se vydali do velkého lesa. “Maminka mi na cestu sundává bačkůrky“
hlásil po chvíli cesty jeden kluk, který měl bačkůrky v imitaci
tenisek. Námořníci tráví svou službu po většinu času v lůně přírody,
kterou musí znát – i družstva si prověřila své znalosti přírody. Zatím
co ostatní družstva stavěla v lese svou námořní plachetnici, jedno
družstvo se vydalo do vymezeného lesa hledat obrázky se zvířaty a
jejich úkolem bylo dát dohromady křížovku. Většinu zvířat všichni
poznali, ale nikdo nepoznal úplně všechny.
Večer
opět v zahradě objektu proběhlo několik dalších her a soutěží. Třeba ve
vymezený čas dostat co nejvíce dělových koulí na soupeřovu stranu.
Družstva bojovala ze všech sil a dílky mapy se za soutěže
shromažďovaly. Na závěr dne vzplál táborák, každý si opekl buřtíka (ke
kterému tradičně jíme hromadu zeleniny) a vyhodnotili jsme si uplynulý
den. Po táboráku už děti čekala jen neoblíbená aktivita “voda a mýdlo
proti tělu & kartáček proti zubům.“
V
neděli po balení jsme stihli ještě jednu soutěž, abychom uzavřeli
víkendové klání a rozdali poslední dílky mapy. Samozřejmě her bylo
více, využili jsme poprvé i novou trampolínu. Černá perla, Jack
Sperouti a Pirátský parchanti si poskládali a poslepovali dílky mapy od
kapitána Kida a vydali se hledat poklad, který všichni úspěšně našli.
ČERNÁ PERLA
|
JACK SPEROUTI
|
PIRÁTSKÝ PARCHANTI |
Kristýna N.
Dominik V.
Vojtěch V.
Jakub S.
Anita N.
Ema J.
|
Bára V.
Simona K.
Mariánka M.
Michal K.
Petr M.
Filip N.
Adam R.
|
Marek B.
Michal B.
Kryštof B.
Vojta B.
Julie M.
Agáta M.
Veronika Z.
|
| 36 bodů |
26
bodů |
24
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Výprava do tajemné zahrady
31.5.13
Téma
víkendové výpravy v květnu v Železné bylo pro většinu dětí i dospělých
neznámé – Zahrada od Jiřího Trnky. O tom ale až dále. Užít si víkend
plný her, soutěží, scének, pátrání a tajemna si přijelo 25 dětí. Hned v
páteční večer se děti hrou rozdělily do družstev, každé družstvo mělo
přiřazeno jednu barvu. A začala první soutěž mezi družstvy, tedy spíš
turnaj, který se dohrával v sobotu. Ještě předtím si děti zahrály
několik seznamovacích her. Večer, před ulehnutím do pelíšků se všichni
seznámili se čtyřmi kluky (v knižní verzi je jich pět), zlomyslným
kocourem a tajemnou zahradou v animovaném loutkovém seriálu o pěti dílech z roku 1974.
 Druhý
den výpravy dopoledne děti kreslily scény ze Zahrady – výkresy byli moc
pěkné. Družstva si také ke své barvě vymyslela druhou část názvu, která
se týkala Zahrady; Šest modrých rybiček, Oranžový trpaslíci, Zelená
zahrada a Žlutá koťátka. Abychom šli hrát hry ven, to nám déšť nechtěl
dovolit. Tak se hry hrály v klubovně. Když se počasí umoudřilo, část
družstev dohrávala turnaj a část jiné hry v zahradě u chaty.
Pak
přišla chvíle předůležitá. Čtyři družstva měla podle mapy najít v okolí
chaty tajemnou zahradu a v ní čtyři obrázky, ze kterých měli určit
postavu z příběhu a hlavně zjistit, jaký vzkaz obrázky obsahují. Ze
začátku se všichni vydali špatným směrem, ale když znovu prozkoumali
mapu, byla cesta jasná a všichni tak našli tajemnou zahradu. A v
zahradě tři obrázky se vzkazem, na čtvrtý opět kvůli dešti nedošlo.
Po poledni se celá výprava vydala do lesa za Železnou. Do lesa, v kterém jsmeza
ta léta, co do Železné jezdíme, ještě
nebyli. Ovšem, museli jsme jít
okolo dětského hřiště, což bylo menší, tedy
spíš větší zdržení. Po
vydovádění se na hřišti jsme došli do lesa,
kde podle vzkazu kamenného
trpaslíka spočíval čtvrtý díl
obrázku se vzkazem z tajemné zahrady.
Vzkaz děti našly. A jaký to byl po složení
všech čtyř díků vzkaz? Stálo
tam něco o tom, že mají děti přijít večer do
tajemné zahrady.
Za
léta to byla nejdeštivější výprava,
i táborák byl zrušen. Na buřty jsme se tak
dívali jen za sklem trouby. Po večeři si družstva zahrála
scénky ze
Zahrady, “brčkovanou“ štafetu s lístky a
další hry. Když už se trochu
setmělo, každé družstvo se vydalo podle vzkazu od moudré
velryby v
zahradě pro tyčinky, které ve tmě svítily různými
barvami.
Protože
velryba ze zahrady byla moudrá a čtyři kluci z příběhu
také ledacos
znali, každý si vyzkoušel své znalosti v
nedělním dopoledni při různých
doplňovačkách. Počasí nás stále nechtělo
pustit ven, proto do oběda
probíhaly hry a soutěže v klubovně. Po obědě všechny
čekalo už jen
vyhlášení výsledků
víkendového klání, rozdání
diplomů a odměn. Za
zmínku stojí jedna zajímavost; 15 dětí z 25
na této výpravě bylo
stejných, jako na výpravě v dubnu. I proto byly v
podstatě ve stejných
družstvech.
 A
co tajemná Zahrada? Ta je v Železné stále, kousek od chaty, stejně
tajemná a zarostlá, jako je v původním příběhu. Je to pravděpodobně
jediné dílo pro děti, které Jiří Trnka napsal (a zároveň ilustroval). J. Trnka
byl profesí výtvarník, ilustrátor a režisér animovaných filmů a je
obrovská škoda, že nebyl také spisovatel. Protože po slohové stránce je
Zahrada výjimečné dílo, které nemá v české literatuře obdoby. Dodnes se
kniha dá koupit a číst dětem na dobrou noc. S patřičným přednesem,
protože Zahrada si to zaslouží.
ŠEST MODRÝCH RYBIČEK
|
ŽLUTÁ
KOŤÁTKA
|
ZELENÁ ZAHRADA
|
ORANŽOVÝ TRPASLÍCI
|
Zuzka P.
Martin P.
Klára S.
Jakub S.
Anna M.
Lucie M.
|
Šimon K.
Adam R.
Bára K.
Verča Z.
Anna H.
Zuzka B.
Katka P.
|
Filip N.
Petr M.
Štěpánka B.
Lucka B.
Šarlota K.
Renáta K.
|
Ivo R.
Anita N.
Dominik V.
Amálie Č.
Berenika Č.
Zuzka S.
|
| 32 bodů |
28 bodů |
23 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
S dalekohledy pod hvězdami a deštěm
21.5.13
Nedávný
květnový víkend se konalo třinácté dostaveníčko příznivců hvězdného
nebe, pod zkratkou MHV, v astronomické hantýrce to znamená “mezní
hvězdná velikost.“ Místo akce bylo již tradiční – Zubří nedaleko Nového
města na Moravě. Ve středu byl státní svátek, a tudíž se přímo vybízelo
si akci prodloužit. A kdo ve středu přijel, chybu neudělal. Předpověď
počasí na akci nebyla vůbec příznivá, tedy na hlavní část o víkendu.
Osobně jsem typoval, že se bude pozorovat jen na prodloužené části v
noci ze středy na čtvrtek. Ve čtvrtek navečer se už přihnala oblačnost,
ovšem než se setmělo, byla pryč. Hurá, pozorovalo se druhou noc!
Jak
to na takové akci vypadalo? Od čtvrtka do pátku se přes den pozorovalo
Slunce. Sluneční skvrny ve fotosféře přes sluneční filtry i okulárovou
projekci a sluneční erupce a další útvary speciálními dalekohledy v
čáře H-alfa. Někteří si přes den v jasném počasí udělaly výlety po
krásné okolní přírodě. Středeční a čtvrteční noci se pozorovalo. Mnozí
si prošli dalekohledy dalších účastníků, zkoušeli se okuláry, různá
udělátka, diskutovalo se...
Sjela se pěkná “sbírka“ dalekohledů a binokulárů – jak poznamenal jeden
organizátor, na louce rekreačního střediska se sešla Petřínská
Štefánikova hvězdárna. Tím myslel dalekohledy podobnými parametry:
historický refraktor Lichtenknecker 150/2250mm a Schmidt–Cassegrain
Celestron 355/3910mm. K vidění byla také dlouho očekávaná nová montáž
SkyWatcher EQ-8. Mne zaujalo “vytuněné“ ovládání továrního Dobsonu, kdy
bylo možné dalekohled kolečky ovládat v obou osách, což je na tento typ
montáže raritní. Majitel si navíc udělal u okuláru nástěnku, takže
odpadalo odbíhání k mapám ke stolku.
Ne
se všemi dalekohledy se dalo koukat, protože některé byly uzpůsobeny
jen na fotografování vesmírných objektů. Takové to stroje často sami
automaticky snímají oblohu i několik hodin a fotiči si tak mohou, na
rozdíl od vizualistů, dát během noci dvacet. První jasnou noc bylo
neuvěřitelné vlhko, z dalekohledů stékala voda a někteří museli
zarosenou optiku fénovat. Snad nikdo nevynechal pohled na planety
Jupiter a Saturn a někteří našli již nevýraznou kometu Panstarrs.
Druhou noc to bylo s vlhkostí mnohem lepší, ovšem už se projevovala
únava z předešlé probdělé noci a tím i rychlejším úbytkem nočních
pozorovatelů na louce.
 Akce
MHV se o víkendu z “mezní hvězdné velikosti“ proměnila na “mega hydro
víkend.“ Prostě víkend propršel. Přesto bylo co dělat. Už v pátek večer
měl Martin Myslivec přednášku o výrobě své těžké montáže na
dalekohledy, kterou sebou také přivezl. V sobotu proběhly další
přednášky, např. výborná přednáška Prof. RNDr. Petra Kulhánka, CSc. o
neutrinech, pochopitelnou i pro laiky, nebo cestovatelská přednáška po
slovenských hvězdárnách a jejich přístrojovém vybavení.
K
zpestření víkendu patřil velký model železnice s parní lokomotivou,
která skutečně vypouštěla “páru“ z komína i ventilů a vydávala naprosto
věrné zvuky jak při jízdě, tak ve stanici. Parní souprava zaujala děti
a samozřejmě tatínky. V místním rybníčku se proháněla dálkově ovládaná
plachetnice. Ve stejném rybníčku plném čolků a velkých černých pijavic
si někteří dopřáli jarní koupel. Ti méně otužilejší si pod stříškami
chatek vyměňovali zkušenosti, zkoušeli okuláry, pozorovali binokuláry a
malými dalekohledy, někteří pak pokračovali do nočních hodin v baru
rekreačního střediska. V neděli před odjezdem bylo možné na burze
zakoupit astronomickou techniku a literaturu. I když počasí na hlavní
část akce nepřálo, byla letošní jarní MHV velmi příjemnou a přínosnou
akcí.
Jak jsme si užili Den Země v Rudné
26.4.13
Akce
pro veřejnost v rámci mezinárodního Dne Země se uskutečnila již po
sedmé v sobotu 20. dubna v areálu základní školy. Po celé odpoledne
bylo pro dětské návštěvníky připraveno 18 soutěžních stanovišť. Na
některém stanovišti si děti mohly procvičit paměť (osvědčená Kimovka,
zvířátka v tunelu), vyzkoušely odkad (tajemné pytlíky), vyzkoušely
zručnost (zatloukání hřebíků, přenášení míčků na lžíci po schodech
podlézáním v obručích), kreslily, dívaly se do binokulárních mikroskopů
nebo naopak do dalekohledu (na figurku opice na druhém konci zahrady).
Aby si soutěže užili i rodiče, byla jedna překážková dráha připravena i
pro ně v doprovodu svých dětí.
 Zejména
pro dospělé bylo na Dni Země několik stánků s rukodělnými výrobky,
např. keramika, šperky z ovčího rouna, zdobení perníčků nebo výrobky z
chráněné dílny PROSAZ. Na akci tradičně přijeli čeští euroindiáni se
svými indiánskými hrami, tři malířky malovaly na tváře(facepainting),
návštěvníci si mohli zahrát deskové hry nebo prohlédnout foto výstavu
přírody či živá zvířata v zoo koutku, které připravil rudenský zverimex
Robimaus, nebo se občerstvit ve stánku s dobrotami (nejvíce se i
vzhledem k chladnému a deštivému počasí prodávala zmrzlina :-)).
Ve
velké školní tělocvičně byla sehrána dvě divadelní představení. První
scénka bylo vlastně několik příběhů s názvem Pohádky na dobrý den v
podání souboru Divadlo pohádka. Děti viděly například chamtivou veverku
a červíka Napucánka, mlsnou princeznu a Honzu Hlada. Druhé představení
v početném hereckém obsazení obstaralo ochotnické divadlo Excelsior se
svým příběhem Jak na draka.
Velký
úspěch mělo vystoupení skupiny historického šermu Fuente Ovejuna.
Jednalo se v podstatě také o divadelní představení, ale ve zcela jiném,
neklasickém stylu, při kterém byly hlavními výrazovými prostředky
pohyby těla, tanec, hudba a šermířské souboje, než mluvené slovo.
Představení Mladý Don Quijote bylo plné napětí a velmi živé, snad proto
i ti nejmladší diváci vydrželi napjatě sledovat až do konce.
Večer
se ještě uskutečnilo cestopisné
promítání o Thajsku v podání
místního
rodáka Jana Pokorného. Promítání
bylo dlouhé, ale kupodivu všichni se
zájmem sledovali až do konce. Jak pak by ne – Jan
Pokorný strávil v
jihovýchodní Asii za léta již mnoho měsíců
a své služby také nabízí
jako průvodce na internetové stránce cestyasie.cz. Byla
to příjemná
tečka za sobotním dnem a jsem rád, že se mohl představit
další z mnoha
rudenských cestovatelů, kteří na akcích ke Dni
Země promítali.
Počasí
akorát v tento jediný den nepřálo, a tak se
celé dění podruhé za sedm
let odehrálo ve vnitřních prostorách školy.
Ze začátku to vypadalo, že
nevlídné počasí mnohé odradilo, ale nakonec
byla účast veliká a celé
odpoledne měli návštěvníci co dělat. A
především mladší účastníci si
domů odnesli nějaké ty odměny za soutěžení.
Musím
poděkovat mnoha pomocníkům z Rudné, Prahy, Králova Dvora, některým
žákům školy, panu řediteli a školníkovi, bez kterých by akce nebyla
možná. Hlavně Vám ale děkují stovky účastníků a za rok v dubnu na
viděnou.
Výprava ve znamení Nema
19.4.13
Po
třech týdnech se konala v Železné u Berouna další výprava, tentokrát
dubnová a v hojnějším počtu. 36 dětí si přijelo zahrát hry na mořské
téma – Hledá se Nemo. Vedoucí opět přišli s novými hrami a tak se děti
v pátek po příjezdu rozhodně nenudily. Když si děti zahrály společné
rozehřívací hry, začaly hledat lístečky se svým jménem a barvou a tím
se utvořilo pět družstev: Hvězdice, Nemíci, Mořský Nemo, Akvarijní
rybičky a Klauni očkatí. Před promítáním se hrála první soutěžní hra o
body – štafetové hledání postaviček z Nema.
V sobotu po snídani proběhla výtvarná hodinka. Každý si vymaloval svou
rybičku a vystřihl. Rybičky jsme pak rozvěsili do akvárií udělaných z
krabic. Venku akorát na třech stromech dozrály banány, děti si svačinu
našly poměrně rychle. Pak už se do oběda na zahradě hrály hry. V
příběhu otec Nema soutěžil s Dory, kdo rychleji přeskáče medúzy po
hřbetech a přitom se nesmí dotknout chapadel. Taktéž děti musely projít
trasu „po hřbetech“ a nesměly se dotknout chapadel (vlajícího krepového
papíru).
Po obědě se naše početná mořská skupina vydala do lesa, kde proběhla
soutěžní strategická hra, při které se hodně běhalo, sbíraly se
lístečky (jikry) a lovilo. Po této hře jsme podlehli žadonění některých
dětí, aby si mohly postavit domečky. A tak si každý postavil rybí
domeček. Po návratu z lesa je tradičně první část večeře – polévka. Po
hrách v klubovně nastal přesun k táboráku a druhé části večeře. Buřty s
hromadou zeleniny. Většina dětí si buřtíka opekla sama, jen těm
nejmenším jsme museli pomáhat. Při opékání se hrálo na kytaru, zpívalo
a také jsme si udělali „laserové show“.
Neděle se nám poněkud natáhla. Po snídani a balení se sotva stihla
zahrát hra v klubovně a už jsme děti hnali na zahradu, kde proběhlo
ještě několik her. Pak oběd a rychle na vyhlašování výsledků, rozdávání
diplomů a odměn a do toho již začali přijíždět rodiče. Byla to fajn
výprava, i když jsme si nestihli zahrát všechny naplánované hry.
KLAUNI OČKATÍ
|
MOŘSKÝ NEMO
|
AKVARIJNÍ RYBIČKY
|
NEMÍCI
|
HVĚZDICE
|
Kristýna N.
Zuzka P.
Martin P.
Jakub S.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
|
Ivo R.
Anita N.
Lukáš S.
Norman T.
Dominik V.
Berenika Č.
Amálie Č.
|
Marek B.
Michal B.
Kryštof B.
Vojta B.
Markéta M.
Katka N.
Adéla U.
|
Kamila S.
Natálie S.
Šimon K.
Adam R.
Vojta V.
Bára K.
Thea D.
Timon D.
|
Míša D.
Filip N.
Kristýna D.
Kathlen D.
Sabina F.
Lukáš V.
Nikol V.
|
| 27 bodů |
23 bodů |
22 bodů |
22 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Balto – psí výprava
1.4.13
 Na
víkendové výpravě v Železné jsme byli naposledy v září, touto výpravou
začala série víkendových akcí pro děti. Než v pátek všechny děti dojely
na místo, byla už venku tma. Proto se večer všechny hry hrály už jen v
klubovně. Na výpravě byly nové vedoucí, které přinesly nové seznamovací
hry. Děti utvořily tři družstva: Polární vlci, Čivavy a Čoklové z
ulice. Málokdo z dětí, natož z dospělých, znal příběh o Baltovi, s
kterým jsme se před večerkou seznámili, a který nás provázel celý
víkend.
Pes
Balto, tažný aljašský malamut, který žil v letech 1919 až 1933, byl
pojmenován po norsko-americkém objeviteli Samuelu Baltovi. Tomuto psovi
přinesl rok 1925 slávu. Zima na Aljašce toho roku byla extrémní. V
aljašském městě Nome navíc propukla epidemie záškrtu a docházely léky
na tuto nemoc. Díky extrémní zimě a chumelenici, kdy viditelnost byla
pouhých několik centimetrů, byly jedinou nadějí pro nemocné děti tažní
psy.
Vzdálenost
na poštovní stezce Iditarod Trail dlouhé 1085 km
si rozdělilo dvacet
musherů (psovodů), kteří si vakcíny předávali jako
štafetu. Balto byl
nejen vynikající tažný pes, ale také
prozíravý – zachránil své
spřežení
před smrtí v řece Topkok. Tento psí hrdina má svůj
pomník v New Yorském
Central Parku a od roku 1973 se na Aljašce na památku
celé události
koná několikadenní extrémní závod Iditarod Trail Sled Dog Race. Pěkně popsaný příběh je zde.
 Mezi soutěžní disciplíny družstev na výpravě patřilo, například spí spřežení, kdy
družstva musela projít “ve spřežení“ určenou trasu co nejrychleji, nebo
stejně jako v příběhu hledala značky. Ovšem, především šlo o to,
dopravit vakcíny proti nemoci včas a nejlépe všechny nepoškozené. I
toto jsme simulovali. Žádné družstvo nepřeneslo úplně všechny vakcíny
(Kinder vajíčka) do cíle, ale to jsme očekávali, naloženo měli všichni
opravdu vrchovatě. K víkendové výpravě samozřejmě nesmí chybět táborák.
Protože ale bylo frišno, děti si buřtíky venku jen opekly a v jídelně
se zeleninou snědly. Za zmínku stojí i krátká scénka z příběhu, kterou
si jedno družstvo připravilo.
O
víkendu nám sice nesněžilo, ale psí počasí bylo (i když k Aljašce to
bylo ještě hodně daleko). Tedy, děti si toho většinou ani “nevšimly“,
jaký byl mráz. Když jsme se jich večer ptali, co se jim ten den nejvíce
líbilo, často to byli aktivity, které by někteří vedoucí pro zimu
nejraději zrušili. Znovu a znovu se nám tak ukázalo, že děti často
hodnotí jako nejlepší zážitky právě ty obtížné a pro nás dospělé
nepříjemné podmínky. A je to tak dobře, protože i takto si dítě cvičí
mysl i tělo. Taková správná výprava pak bude nepříjemná jen pro
lenochy, kteří místo dobrodružství chtějí raději vysedávat za
počítačem.
POLÁRNÍ VLCI
|
ČIVAVY
|
ČOKLOVÉ Z ULICE |
Zuzka P.
Vojta M.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
|
Ivo R.
Lukáš K.
Michal K.
Dominik V.
|
Tomáš B.
Lukáš S.
Zdeněk D.
Martin P.
Bára K.
|
| 30 bodů |
26
bodů |
20
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jak jsme si užili tropy
20.3.13
Původně
byla výprava naplánovaná do lesa, ale oproti létům minulým bylo toto
období značně chladnější a tak jsme udělali velkou změnu. Vydali jsme
se do vlhkých deštných lesů Jižní Ameriky, do Mexika, Austrálie,
Afriky, Madagaskaru, Filipín, Vietnamu, Venezuely, Oceánie i na pohoří
And. To vše jsme stihli za jeden sobotní březnový půlden ve skleníku
Fata Morgana, v pražské botanické zahradě v Troji.
 Bylo
krásně slunečno, snad proto mělo stejné plány jako
my další spousty
lidí. Po vstupu do první části skleníku
– polopouště – na nás dýchlo
slušné teplo. Děti se zde zdržely dost dlouho,
pozorujíce různé
rostliny a květy. Kdo chtěl, mohl černou tenkou fixou na papír
zaznamenávat různé tvary listů květin, keřů a stromů,
které nejvíce
zaujali. Později se tak utvořila pestrá malovaná
sbírka tvarů listů.
Jestli-že
nám bylo v prvním oddělení skleníku teplo, o druhé části – tropický
deštný prales – se dalo hovořit o sauně. Doslova. Zde byla kromě
pestrých rostlin, zamlženého fotoaparátu, brýlí a plic pěkná jezírka –
jedno s velkými rybami a jedno s vodopádem. Pod velkým jezerem byla
jeskyně, kde bylo možno za sklem pozorovat život v jezeře pod hladinou.
Některé děti zaujaly bambusy. A některé děti věděly, že bambusy patří k
nejrychleji rostoucím rostlinám na světě (a že se používaly k mučení).
Ve
třetí, poslední části skleníku –
údajně chlazené – bylo skutečně chladněji,
rozhodně ale ne chladno. Příroda zde byla
nádherná, se zarostlým
jezírkem. Děti velice zaujaly orchideje různých barev a
tvarů a
především masožravé rostliny, zejména
láčkovky. To jsou ty masožravky
tvořené lapací nádobkou. Těch bylo ve
skleníku spousty, různých tvarů a
velikostí.
V
závěru návštěvy skleníku si někteří domů koupili nějaké to rostlinstvo
a suvenýry. Navíc jsme se ještě stihli zastavit na prodejní výstavě
orchidejí. Tam se dala koupit také pěkně osázená terária.
Obdobnou
návštěvu do botanické zahrady jsme s naším oddílem učinili naposledy
před šesti lety. V té době tam ale nebylo tolik lidí a tím pádem byla
prohlídka pohodovější. Tato návštěva ukázala, jak jsou prostory
skleníku Fata Morgana pro větší počet návštěvníků velice malé. V jedné
části bylo pro mnohé nesnesitelné vedro, ale tak to v tropické přírodě
prostě je. Jediným negativem jsou poddimenzované prostory skleníku Fata
Morgana. Přesto návštěvu skleníku velice doporučuji, protože stovky
nádherných květů jsou úchvatné, navíc od jara se dají procházet i
venkovní zahrady.
Do konce školního roku nás čekají už jen
výpravy víkendové. A ty jsou
nejlepší!
Mrazivý hvězdářský večer
18.3.13
V
sobotním večeru, v polovině března proběhl v Rudné další hvězdářský
večer. Noční obloha na pozorování byla parádní – planeta Jupiter s jeho
měsíčky, Měsíc s krátery a pohořími, jasná mlhovina v Orionu, otevřené
hvězdokupy. Pohled na tyto objekty noční oblohy by mohl být ale
krásnější, nebýt slabé průhledné oblačnosti, která nebyla na první
pohled vidět.
Na
začátku akce to vypadalo, že zájemce o pozorování odradilo mrazivé
počasí. Ovšem po čase se zájemci o pozorování sešli. K dispozici jsme
měli dva dalekohledy (typy Newton na Dobsonově montáži, průměr zrcadla
200mm a 250mm). Nebýt frišného počasí, účast by byla jistě hojnější. To
jsou hold ty priority. Obloha v zimně je na pozorování parádní, ale
tato pozorování jsou vykoupena nejen zmrzlými prsty.
Časosběrné video (tzv. time-lapse) z hvězdářského večera.
Malé jarňáky na velkém sněhu
10.3.13
Vyhlídky
na bobování před odjezdem na jarní prázdniny, které se uskutečnily na
konci února „na přání“ několika rodičů, nebyly optimistické. A to jsme
jeli do Prachatic, kde začíná Šumava. Protože děti zde byly poprvé,
využili jsme pro nás už osvědčených kulturních možností, které
Prachatice nabízejí. Tou největší „atrakcí“ pro děti (nikoliv pro
vedoucí) bývá vždy bazén. V bazénu se děti samozřejmě náležitě
vydováděly.
 Navštívili
jsme rovněž osvědčené Muzeum české loutky a cirkusu, které patří pod
Národní muzeum. Výstava pohádkových postaviček, vyřezávaných loutek a
malých divadelních scén děti dost zaujala. Zajímavé byli také místnosti
věnované cirkusovému umění nebo kouzelnictví. V době pobytu v muzeu
probíhala také výstava “Veselí kostlivci. Jak se slaví v Mexiku?“
Výstava byla především o tom, že oslavy svátku zemřelých probíhají v
Mexiku zcela jinak – v karnevalovém duchu. Dětem jsem po výstavě
zakoupil vystřihovánky, které si pak večer v duchu výstavy pestře
vymalovaly, případně dozdobily, vystřihly a poslepovali. Někdo si pak
večer stihl ještě udělat masku – škrabošku.
Před
zavíračkou v muzeu si děti stihly zahrát v divadelní scéně s loutkami –
které jsou pro veřejnost k dispozici – pohádku O Červené Karkulce.
Škoda, že nebylo na divadlo více času. Protože nás nebylo tolik, zašli
jsme si po divadle do cukrárny.
Navzdory
vyhlídkám, začalo sněžit a sněžit a brzo bylo všude krásně bílo a
hromady sněhu. Na ubytovně jsme si půjčili pro děti, které neměly,
sáňkovací lopaty a hurá na stráň. Bílých vloček bylo tolik, že se
musely ve sněhu nejdříve vyjezdit cesty, aby stráň byla sjízdná. Sněhu
a zimních radovánek si děti užily až až. Byl to také poslední pořádný
sníh zimy.
Nejen v klubovnách ubytovny se hrála spousta her. Dětem se velmi
líbila “liščí
nora,“ což je ze dřeva postavená prolézačka
imitující noru. Díky
menšímu počtu jsme si mohli zahrát sousty
stolních her, mezi
nejúspěšnější hry patřily; Gulo Gulo
(rosomáci) nebo Dobble. V klubovně
to byla například upravená hra “Umí prase
létat?“ a další skládačky a
herní hříčky. Soutěžní družstva byla dvě,
klučičí a holčičí. Holky si
daly název Jezevčíci a kluci Mloci. Zprvu v
soutěžích vedli Jezevčíci,
ale později se vítězství přiklonilo ke klučičím
Mlokům.
Bílý víkend v České Kanadě
27.2.13
S několika vedoucími
našich letních táborů jsme si v únoru udělali netradiční víkend v České
Kanadě. Kdeže je Česká Kanada?
V Jižních Čechách, v jihovýchodní části okresu Jindřichův Hradec. Leží
zhruba mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí. Právě v Nové Bystřici jsme
byli ubytováni. Na nádraží. Ne v čekárně, ale v apartmánu nádražní
budovy, kterou provozují Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD).
Ubytovat se tak můžete na dalších nádražíčkách u této pěkné, v podstatě
lesní úzkokolejky.
První dříve dorazivší
polovina účastníků si dala v pátek večerní procházku kolem
Mnišského rybníka u Bystřice. V sobotu jsme vyrazili úzkokolejkou do
lesní zastávky Kaproun. Ta je známa tím, že zde byl l. p. 1900 z
osobního vlaku č. 4052 vyloučen z přepravy Jára Cimrman
(2).
Tuto událost připomíná ve stanici několik artefaktů a pomníčků.
Zastávka uprostřed lesů někoho zaujme i pěknou městkou pouliční lampou.
Z
Kaprouna jsme procházeli lesy a zasněženými loukami, cestami i
necestami a občas se zastavili u přírodních zajímavostí či
nepřírodních. Například zajímavého tábořiště na letní tábor se
společnými latrínami v řadě (že by inspirace ve starověkém Římě?). Měli
jsme namířeno do Kunějova a dále na letní tábořiště u Kačležského
rybníka. Kunějov jsem v zimě a z kopce vůbec nepoznal. Cestou z
Kunějova jsme potkali Oldu, který nedobrovolně šlapal druhou stranou z
Jindřichova Hradce.
Na
tábořišti u Kačležského rybníka jsme si dali obědovou pauzu, někteří
koulovačku, obhlídku studánky a pak hurá do nedalekých Kačleh a dále.
Bílou krajinou a zasněženými lesy jsme navečer došli do Číměře a
zakotvili v místní osvěžovně. Večer přijíždíme do dočasného sídla na
nádraží v Nové Bystřici. Jak už to u nás bývá zvykem, hrajeme hry,
hraje se na kytaru a zpívá. V neděli ještě vyrážíme do přírody. Kolem
mnoha rybníků a prodírající se mokřady. Přišli jsme až k trati
úzkokolejky, tak jsme po ní několik kilometrů pokračovali až k našemu
nádraží.
Byla to rozhodně zajímavá netradiční akce vedoucích, zejména vidět
letní tábořiště a Kačležský rybník v zimě pod sněhem.
Minulost
ukrytá v Nučicích
10.2.13
Vesnice Nučice
těsně sousedí s Rudnou, přesto pravděpodobně málokdo z rudenských
navštívil muzeum v Nučicích, pokud o něm ovšem ví. Jednoho sobotního
únorového a studeného dopoledne, se přes deset dětí v doprovodu
několika dospělých vydalo do muzea, kde jsme měli návštěvu domluvenou.
Muzeum není totiž běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních
příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost,
první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro
první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.
Protože
jsme k muzeu přišli o chvíli dříve, než jsme měli domluveno, zahráli
jsme si starou hru Cukr, káva, limonáda…, ovšem některé děti zaujaly
spíše sousedovic slepice u plotu. Když pan průvodce přišel, hned začala
prohlídka. Ze začátku jsme se dozvěděli něco o odbojovém vojenském
oddílu Železo, o kterém nám pan průvodce později povídal osobní
zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a vojenském oddíle
Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné). Odkud pocházel název
odbojového oddílu, je asi jasné.
O dobývání železné rudy v našem kraji
byla větší část expozice. Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se
nejdříve začala ruda dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro
horníky bylo vězení, že v kraji bylo 6 dolů a každý horník měl svou
známku, aby se poznalo, že se z fárání vrátil. Kluky také zaujalo, že
nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve značky Mercedes a
poději Fiat, nebo že do trafostanice se přivádělo 35 000 voltů a odtud
se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou výrobnu
elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná hornická
škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní nástroje,
písemnosti a další exponáty.
 Další
expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a sportovních
spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé ženy
slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a předměty
v roce 1958 při stavebních pracích.
Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala
běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu,
jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení –
nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s
hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Po návštěvě
muzea jsme si cestou do Rudné dali kvíz z toho, co všechno si děti z
muzea zapamatovaly. Návštěva muzea byla zajímavá a rozhodně doporučuji
se s přáteli domluvit a objednat si prohlídku na obecním úřadě v Nučicích.
Silvestrovský tábor v době ledové
14.1.13
Tradiční
šestidenní novoroční tábor se nesl, v duchu příběhu animovaných filmů
Doba ledová. Ovšem počasí příliš dobu ledovou nepřipomínalo, spíše se
jednalo o konec doby ledové a oteplování. Po sněhu, ani památky. Užívat
prázdnin se odhodlalo deset dětí, které se rozdělily do dvou družstev;
Mamuti a Scretíci.
Protože
tábor probíhal, v prostorách Centra ekologické výchovy Dřípatka,
využili jsme nabídky vzdělávacích programů. Děti se dozvěděly něco o
mravencích - čím se živí, jak bydlí a jaké mají mezi sebou
rozdělené úlohy. Při programu se hrálo, stavělo, malovalo, hádalo i
zpívalo.
 Na
Dobu ledovou jsme hráli spousty her jak venku, tak uvnitř. Děti se
například venku změnily ve veverku Scrat, která hledala žaludy. Nebo
stavěly obydlí z doby ledové, stejně tak bylo třeba z přírodních
materiálů udělat panáčka a uběhnout s ním určenou trasu. Legrační bylo
přenášení velkých dinosauřích “vajec“ tak, jak je přenášel lenochod
Sid. Zajímavé byly také stavby přístřešků pro Mannyho nebo štafeta s
plody.
Hrálo
se samozřejmě mnoho jiných her a soutěží, mezi oblíbené patřilo hledání
pexesa, Na Popelku, Na zvířata, Na šéfa, Městečko Palermo, Sardel,
obouvání židlí a další. V závěru tábora došlo i na deskové hry,
například Trans America, Želví závody nebo Jungle Jam.
Děti
také navštívily městský bazén,
zejména v malém dětském se vyřádily.
Tradičně jsme zavítali do Muzea české loutky a cirkusu,
kde byli k
vidění loutky nejstarších loutkářů přes
rodinná a spolková divadla a
profesionální loutky. V další části
jsme se ocitli v cirkusové manéži s
hrazdami, jednokolkami a žonglérským
náčiním i kostýmy, nebo v
místnosti, věnované kouzelnictví. Vystaven je
také motocykl, na kterém
jezdili medvědi ze známého filmu Šest medvědů s
Cibulkou.
V
muzeu probíhala také výstava o veselých kostlivcích v Mexiku. Mexické
oslavy svátku zesnulých jsou totiž spíše karnevalové a velice barevné,
jak jsme se z výstavy dozvěděli. Součástí muzea je také loutková
divadelní scéna, kde si návštěvníci mohou zkusit zahrát loutkové
divadlo. Toho samozřejmě naše dvě družstva využila, ale největší úspěch
mělo sólo vystoupení Vašíka Mareše.
Poslední
den v roce jsme si udělali slavnostní hostinu plnou chlebíčků a dalších
pochutin. Samozřejmě proběhl karneval, kde si každý zařádil v maskách.
Hlavně jsme hráli spousty her, některé zcela nové. A někteří nám
zahráli na flétnu. Když dětem vytrávilo, zaplnili jsme žaludky pro
změnu zmrzlinovým pohárem. Všichni kupodivu vydrželi až do půlnoci.
Před půlnocí jsme se vydali na blízký pahorek, abychom sledovali
ohňostroje, které probíhali všude kolem nás a také si popřáli na nový
rok.
Druhý
den, tedy den před odjezdem se hrálo ještě několik her a zobaly zbylé
dobroty. Město Prachatice na první den v roce uspořádalo v
podvečer velký ohňostroj, na kterém děti nesměly chybět. Slavnostní
vy hlášení výsledků
klání družstev jsme vyhlásili v den odjezdu už v
poněkud obměněném složení vedoucích. Někteří vedoucí totiž onemocněli,
a tak byla povolána zdravá posila. Silvestrovský tábor se povedl a dobu
ledovou jsme úspěšně zdolali.
Život
je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem vzad. Jack
Welch
Došlé PFky a
přání (42x):
Jak jsme Rychlé šípy hledali a lodičky
pouštěli 17.12.12
 Poslední
výprava v tomto kalendářním roce začala jinak, než
bychom si přáli.
Autobus na zastávku přijel tak plný, že nenabíral
další cestující, tedy
ani nás. Popošli jsme si na jinou zastávku,
abychom ukrátili čas
čekáním na další spoj.
Letošní účast byla mnohem bohatší
než loňský
první ročník, přidali se také někteří
rodiče. Tedy, pouštění lodiček to
byl loni první ročník pro nás, jinak tato
soukromá akce, ke které jsme
se přidali, běží už spousty let.
Do
Prahy k Mánesovu mostu jsme dorazili se zpožděním, takže spousta
lodiček již plula po Vltavě. I naše grupa začala připravovat svá
papírová, dřevěná a korková oře k plavbě. Lodičky musely být ze
samo-rozložitelného materiálu. Přilepovat cestou odlepené komínky a
zapalovat svíčky po tmě a v zimě nebylo tak jednoduché, jak by se
zdálo. Všechny lodě nakonec vypluly. Jak se později ukázalo, některé
vydrželi svítit ještě za Mánesovým mostem a jedna byla nalezena svítící
ještě asi po kilometru, Na Františku. Některé děti mimo lodiček velmi
zaujalo klouzání se ze všeho, co klouzalo. To při sobotních ledovkách
nebyl žádný problém.
U
Rudolfina přišla na
řadu další část výpravy. Rozdělili jsme se
se třemi
dospěláky na tři pátrací skupinky. Všichni
na mobilu shlédli
„instruktážní fotografie“ jak vypadají
Rychlé šípy, které se někde na
Starém městě ukrývají a ukázky, kde byly v
minulých letech. Pak každá
skupinka dostala mapu, kde je herní území a mohlo
se začít s hledáním
Rychlých šípů. Pětice knižních kluků byla
vyobrazena v životní
velikosti, nejednalo se o živé postavy. Na hledání
jsme si dali hodinu,
sraz byl u kostela Svatého Mikuláše na
Staroměstském náměstí.
Procházeli
jsme ulicemi Starého města v našem území a Jakub v naší skupině
odškrtával, kde už jsme hledali. Každá skupina si také zaznamenávala,
co je při hledání zaujalo. Například naši skupinku zaujala pamětní
deska na domě na Smetanově nábřeží, kde žil a zemřel významný český
sochař Josef Václav Myslbek. Ostatní zaujala například Klausova
synagoga nebo Anežský klášter. Rychlé šípy nakonec ani jedna skupina
nenašla. Ale z příběhů o Rychlých šípech a Vontech naše pátrací skupiny
objevili obrázky ježků v kleci v jedné tajemné uličce, plakát z června
o volbě Velkého Vonta (tak přeci stále žijí) nebo uličku Ve Stínadlech.
Zažili
jsme zajímavý večer a viděli zajímavé uličky, zákoutí a indicie tak,
jako bychom byli v příběhu odehrávající se ve Stínadlech. Po hře si
děti na Staroměstském náměstí prohlédly poníka, ovce a kozy. Nebyl už
ani čas si zahrát nějaké „městské“ hry, hodina návratu se blížila. Ve
vestibulu dolní stanice metra Můstek jsme si ještě něco pověděli o
kamenných klenbách, které tam jsou zachované. A metru jsme si přeci jen
jednu hru zahráli – slovní fotbal.
Výprava s párou a čertem
2.12.12
Parní
lokomotiva a historické vagóny, večerní jízda po pražském semmeringu,
čert, anděl a Mikuláš, legrace ve vlaku, parádní ohňostroj, to vše se
dá zažít za jeden večer. Tuto trochu netradiční výpravu jsme
absolvovali podruhé, letos vyšla na první prosincovou sobotu za účasti
deseti dětí a jedné rodiny.
 Po
příjezdu na Branické nádraží jsme si prohlédli bafající parní
lokomotivu Šlechtičnu, jak ji železničáři nazývají. Nebylo třeba
pospíchat a tak jsme si pověděli, jak taková lokomotiva funguje a
někteří na lokomotivu také vylezli. V historickém vagónu měl každý
místenku, proto nebylo přeplněno a každý si mohl sednout. Tedy děti a
sedět? To nejde dohromady, ty se neustále někam přesouvaly, koukaly z
oken, bavily se s cestujícími a dorážely na čerta. Ovšem zrovna v našem
vagónu nefungovalo osvětlení, tak nám tam průvodčí nechal svítit silnou
baterku. Tím jízda byla zajímavější.
Hned
po rozjezdu vlaku přišel průvodčí, který dětem
půjčil štípací kleště,
takže si každý svou jízdenku štípl
sám. A hned za průvodčím přišel
Mikuláš s andělem. Většina dětí
zazpívala nebo řekla nějakou tu
básničku a každý dostal od anděla perníkovou
odměnu. Oproti loňské
jízdě neměl vlak žádné dlouhé
stojící prostoje. Jediná delší
přestávka
byla na Zličíně, odkud vlak jel zase stejnou trasu zpět. Na
Zličíně
jsme se venku provětrali a někteří řádili
probíháním a mizením ve
velkém oblaku unikající páry.
Oddílové
děti měly sebou deníček, do kterého dostaly v jídelním voze velké
památeční razítko. Samozřejmě, že bylo nutné utrácet kapesné :-).
Namačkáni na okna jsme po dvou hodinách jízdy přijeli zpět na nádraží v
Braníku, kde už se každý těšil na ohňostroj. Řekl bych, že byl trochu
delší a zajímavější, než ten loňský. Akce se povedla, pro děti to byl
zajímavý netradiční večer.
Podzimní tábor s
mimozemšťanem
15.11.12
Na
konci října se uskutečnil tradiční pětidenní podzimní tábor. Podruhé v
Jizersko-horské přírodě u Hamrů poblíž města Tanvald. Námět na
celotáborovou hru byl 30. let starý Spielbergův film E.T. –
Mimozemšťan. V té době slavný film kupodivu některé děti znaly.
Oproti
loňsku v chatě přibyla nově přistavěná společenská místnost, kterou
jsme náležitě využili, protože nevlídné počasí delším pobytům venku
příliš nepřálo. Přesto se hrálo několik her v lese, například
sestavování vzkazu z písmen na trase. Udělali jsme si také výpravu na
místo (kamennou vyhlídku), kde E.T. přistál. Místo to bylo zajímavé;
rozhledna, občerstvení, ale všechno zavřeno. Zažili jsme i jedno
slunečné dopoledne v podzimním zlatavém listí. Zato druhý den už
někteří zájemci řádili v čerstvě napadaném sněhu.
 Stejně
jako v přírodě, i ve společenské místnosti družstva E.T. Šneci,
Tanvaldský Ufoni s.r.o, Mimozemšťany a Líný lemry soutěžila mezi sebou.
Velmi povedené byly některé scénky, představujícího E.T.ho, protože
jednoduchými prostředky a převleky dokázaly malého mimozemšťánka věrně
napodobit. Napínavá byla také hledací štafeta po celém patře chaty,
nebo kreslení co nejvíce mimozemšťánků do družstva na čas podle hodů
kostky. Hrála se spousta dalších her na pobavení, na spolupráci a také
deskové hry Gulo Gulo, Želví závody a Jungle Jam.
Na
závěr podzimního tábora si poslední večer každý sám šel pro dárek od
E.T.ho. Tedy až na ty nejmladší, ti šli po dvou. Svítící tyčinky byly v
tajné sklepní místnosti, o které nikdo z dětí nevěděl. Kupodivu skoro
jediní, kdo se báli si pro světélko dojít, byli nejstarší kluci.
Jak
už to bývá, k poslednímu večeru patří
vyhlášení výsledků, rozdání
diplomů a odměn a ani na tomto táboře tomu nebylo jinak.
Rovná dvacítka
dětí a čtyři vedoucí ráno čekalo už je
balení a většinu společná cesta
vlakem domů.
TANVALDSKÝ
UFONI S.R.O.
|
MIMOZEMŠŤANI
|
E.T.
ŠNECI |
LÍNÝ
LEMRY
|
Johanna L.
Nikola T.
Klára F.
Ondra F.
Nikola M.
|
Daniela
E.
Robert E.
David P.
Bára M.
Petra J.
|
Tomáš
D.
Vojta M.
Lukáš S.
Lukáš M.
Vašek M.
|
Tomáš
B.
Ivo R.
Slávek R.
Prokop R.
Jirka C.
|
| 110
bodů |
86
bodů |
72
bodů |
72
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
Lampiónový
průvod
5.11.12
Večer
plný světýlek se uskutečnil už posedmé
poslední úterý v říjnu. Na malou
procházku s lampiónky se vydalo z Rudné Hořelic k
základní škole zhruba
350 účastníků. Na začátku trasy dostal
každý malý účastník
svítící
tyčinku a na konci trasy sladkou pozornost. Proběhlo
losování o ceny,
při kterém děti dostaly například plyšáky,
fixy, pastelky nebo velký
bublifuk. Na závěr lampiónového průvodu se spustil
asi tříminutový
ohňostroj.
Vesmír a rakety o
prázdninách
10.10.12
K
pozorování noční oblohy se hodí ne-přesvícené místo z okolních měst.
Takové místo je v Říčkách v Orlických horách, kde se v druhé polovině
srpna konal netradiční tábor, jehož cílem bylo naučit děti základům
astronomie a kosmonautiky. Nebyl to totiž klasický tábor, jak ho
většina zná. Tento tábor byl tvořen třemi hlavními programovými tématy,
z toho dvěma vzdělávacími, naopak některé věci klasických táborů, jako
třeba rozcvičky, na astronomických táborech neděláme.
 O
všechno kolem naší planety, která „pluje“ vesmírem se zabývá věda,
které se říká astronomie (žel si většina lidí plete pojmy jako
astronomie a astrologie, což je úplně něco jiného). Děti se na táboře
dozvěděly některé základní věci o vesmíru. Pokud se ale chceme zajímat
o vesmír, je důležité, ba přímo nezbytné znát noční oblohu. Proto jsme
se poznávání souhvězdí a orientaci na obloze věnovali hned od začátku
tábora. Děti si také vyzkoušely zakreslovat některé objekty noční
oblohy. K pozorování je potřeba také něco vědět o dalekohledech. Ale
dalekohledy se nemusí pozorovat jen v noci. Děti se dozvěděly, jaké
objekty se dají pozorovat i přes den a také jsme si to vyzkoušely.
Zajímavé
bylo praktické srovnání velikostí a vzdáleností planet Sluneční
soustavy v měřítku 1:1 miliardě. Děti musely odhadnout a udělat dané
rozměry planet a umístit je ve zmenšeném měřítku od sebe. Skončili jsme
u Saturna, protože další planety bychom museli umisťovat už o mnoho
kilometrů dále. Bylo by toho ještě mnoho o čem psát, co se děti z
astronomie dozvídaly. Třeba o hvězdách, galaxiích, o Sluneční soustavě,
mapách a dokonce o struktuře vesmíru. Nechybělo ani astronomicko
kosmonautické riskuj.
V
kosmonautické části se děti dozvěděly průřez celé
historie dobývání
vesmíru. Někdy stručně, někdy podrobněji, od prvních
jednoduchých
„raket“ v Číně až po současnost. Seznámily se
s důležitými jmény
průkopníků raketové techniky i tím, že
počáteční motivace „dobývání
vesmíru“ nebyla mírumilovně a vědecky
motivována. Inu, svět není
černobílý. Děti se tak naučily něco o raketách,
sondách a družicích,
kosmických lodích, ale že létají
také kosmické lodě zásobovací a v
neposlední řadě velká Mezinárodní
kosmická stanice a jak se v ní žije
astronautům. Velký úspěch měla výroba
vodních a vzduchových raket.
Každý si vyrobil a vyzdobil dvojici raket a vypustil.
Některé
programy probíhaly odděleně pro začátečníky a
pokročilé, protože velká část dětí už byla
na táboře loni i předloni. V závěru
tábora jsme si povídali o tom, kde všude se
amatéři nadšenci (tedy i děti
a mládež), mohou v astronomii a kosmonautice uplatnit, kde
shánět
informace a kde se scházet s lidmi společných
zájmů.
 Co
by to bylo za tábor bez her. Mezi programy probíhaly
menší i větší hry, při kterých
družstva, která si daly dohromady děti, soutěžila
mezi sebou. Velmi povedené byli také scénky.
Nechyběla ani trampolína a dokonce počasí tak
přálo, že
došlo na koupání v bazénu, i když byla
druhá polovina srpna na horách.
Polední klid byl hodně činorodý, děti většinou
hrály deskové hry nebo
vystřihovaly a lepily modely raket, raketoplánů a sond.
Na
konci tábora děti vyplnily dotazníček, ze kterého vyplynuly zajímavé
výsledky. Například, že se o vesmír a kosmonautiku před táborem
zajímalo 22 dětí z 27 a všechny tyto děti v jejich koníčku rodiče
podporují (jen jeden nevěděl). Čtyři děti více zajímala kosmonautika,
více astronomii než kosmonautiku zajímalo sedm dětí a 16 dětí se
zajímalo o oboje. Tábor jako celek děti hodnotily jako ve škole a
získal výbornou známku: 1,3.
GALAKTICKÉ
OVCE - LAX
|
VESMÍRNÍ
VETŘELCI
|
VLÁDCI
GALAXIE
|
MLÉČNÁ
DRÁHA |
NASA
|
Jirka M.
Vašek L.
Matěj Č.
Jirka Ř.
Rosťa L.
|
Daniela E.
Tereza S.
Michaela S.
Emilie Č.
Hynek E.
|
Filip
K.
Martin M.
Dominik B.
Jakub H.
Jirka Č.
Patrik M.
|
Anna
B.
Natálie K.
Tobiáš H.
Kryštof M.
Michal F.
Vojta S.
|
Vít
P.
Matěj Ř.
Matěj Š.
David S.
David K.
Adam O.
|
| 49
bodů |
45
bodů |
43
bodů |
41,5
bodů |
37,5
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Tajemství
Lhotky – první výprava po prázdninách
18.9.12
Byla
to první výprava po prázdninách, ale
zároveň poslední letošní výprava v
Železné, kam obvykle jezdíme a zároveň jsme se
dostali na místa, kde
jsme v předchozích letech nikdy nebyli.
Ale pěkně popořadě. Jak už to bývá, v pátek se
hrají hry na zahradě,
než se všichni sjedou. To ovšem nyní bylo
složitější, protože trvalo
přes hodinu, než většina účastníků dorazila na
místo. Přesto si děti
pěkně zahrály hry venku, a protože se už brzo stmívalo,
později v
klubovně. Ještě v pátek se utvořila tři družstva po sedmi
členech: Lama
team, Zombíci a (psáno správně) Lotăći a tvořily
erby, první to
soutěžní aktivitu, kterou všechna družstva zvládla
na výbornou.
Než se v sobotu po ránu trochu zvedla teplota, zahrály si děti několik
her v klubovně. Jak známo, vždy když přijedeme na víkend, roste v
zahradě exotická svačina, většinou banány. Po svačině bylo naším cílem
hřiště v Železné. Po řádném využití všech atrakcí přišla na řadu
soutěžní hra – štafeta, ve které družstva musela postupně vysbírat
všechna vajíčka na louce. Každé vajíčko obsahovalo lístek s různým
počtem bodů. Před obědem, už opět na zahradě u chaty proběhlo ještě
několik soutěží.
Cílem družstev bylo za hry získat indicie, které se vztahovali k jakési
Lhotce a postupně odhalovat tajemství obsahu indicií. K jedné Lhotce se
naše výprava vydala po obědě a poledním klidu, a to ke Lhotce u
Berouna. Dalším cílem byla nedaleká, poměrně nová rozhledna.
Úkolem dětí
bylo spočítat schody rozhledny, což se povedlo jen pár jedincům. Schodů
bylo 131. Výhled z rozhledny je pěkný, ovšem rozhledna je tak akorát
pro
výškomilce. Schody i vyhlídková plošina je udělaná z roštů, to znamená,
že je vidět i pod vás. Někteří se opravdu dlouho na rozhledně
nezdrželi. Po cestě do chaty jsme si v lese ještě zahráli na
schovávanou.
Po první části večeře – polévky se téměř každý dle zájmu přiřadil k
nějaké deskové hře. Až na tři soutěžící z každého družstva, kteří mezi
sebou bojovali o body ve hře, kde je nejdůležitější postřeh – Jungle
Jam. V závěru dne jsme zapálili táborák a opékali si druhou část
večeře, buřtíky. Jestli někdo říká, že děti zeleninu nejí, tak my
tvrdíme opak. Děti vždy k buřtům snědí několikanásobně více zeleniny,
než buřtů.
V neděli se samozřejmě hrály hry také a Lama team, Zombíci a Lotăći
dostali poslední várku indicií. Všechna tři družstva nakonec poskládala
poměrně dobře příběh o Lhotě. Akorát si nikdo nedokázal spojit indicie
o tom, proč byl rok 1634 pro vesnici smutný, třicetiletá válka a že
údajně přežil jediný člověk.
Děti se dozvěděly, že předchůdkyní dnešní Lhotky byla Březová Lhota,
která byla založena roku 1320 Přibíkem z Chrustenic a že rolníci byli
po dvanáct let osvobozeni od placení daní. Význačným rodákem byl
bakalář Jan Střelec, který primátoroval městu Berounu. A proč byl rok
1634 pro vesnici smutný? Protože byla třicetiletá válka a vesnici
vypálili šiky švédských vojáků. Údajně přežil jediný člověk. Vesnice
byla znovu postavena na dnešním místě brzy po vypálení Březové Lhoty.
Výprava končila slavnostním vyhlášením výsledků, předáním diplomů a
odměn a hledáním sladkého pokladu. Jednomu družstvu se poklad podařilo
najít hned, dalším to trvalo mnohem déle.
LOTǍĆI
|
LAMA TEAM
|
ZOMBÍCI
|
Marek B.
Ivo R.
Matyáš S.
Tobiáš S.
Běla N.
Julie R.
Michaela K.
|
Tomáš B.
Michal B.
Vojta V.
Slávek R.
Prokop R.
Tereza Š.
Zuzka S.
|
Adam R.
Vojta M.
Petr J.
Tomáš J.
Vojta O.
Bety S.
Katka S.
|
| 25 bodů |
21 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
Poslední trosečník na táboře v Říčkách
10.9.12
Na
paloučku u lesa stál domeček malý a v něm dědeček s vnoučkem žijí. Na
půdě mnoho krámů leží a mnoho pavoučků si místečko střeží. Malý vnouček
zvědavý jest, nahoru šplhá po žebříku, aby našel lest. Zámek od dveří
se mu daří rozlomit a dvířka od truhly s tyčí vylomit. Našel tam poklad
v podobě deníku, začetl se v seníku.
 Byl
to příběh člověka, který s přítelem pustý ostrov obývá. Byl to příběh
dědečka, který jediný se vrátil z daleka. Příběh je o posledním
trosečníkovi, který 11 let žil a přežíval na ostrově. Nás příběh
zaujal, ale i nás varoval. Na pustém ostrově i zvířata žijí a i někdy
krev pijí. Byl to náročný pobyt, zvířata hlídat a chytit. Na Čerňáku se
výprava nalodila a za dobrodružstvím vyrazila. Nikdo nevěděl, co je
čeká. Doufejme, že se s nebezpečím nesetká. Na obchodní lodi plulo 47
dětí s osmičlennou posádkou Džejn, Kačerka, Cermati (dcera s matkou –
Kamčatka a Pavluša), Lusinda, Marťanka, Dvdíčko, David mládě.
Naše
cesta za posledním trosečníkem pokračuje úvodním příběhem, co bylo před
ztroskotáním. Rodiče Robinsona odešli do Anglie za lepším obchodem z
Německa do přístavu Hullu. Jmenovali se Kreutznauerovi, ale Angličané
jim začali říkat Crusoeovi. Dědeček vnoučka byl právě zmiňovaný
Robinson, který od malička miloval moře. Chtěl se stát námořníkem, ale
rodiče chtěli, aby převzal po otci obchod a stal se obchodním
úředníkem. Když byl větší, začal vypomáhat otci.
První
hrou bylo, aby děti přenesly obchodní balíky na loď. Podle výkonu byly
děti rozděleny do těchto šesti týmů: Trosečníci v čele s Džonem
Kubáskem a s hlavní posádkou Kamčatka a Pavluša, Lidožrouti v čele s
Barunkou od Božky Němcové a s hlavní posádkou David mládě s Lusindou,
Natvrdlí kokosi s Klarindou a Kačerkou, Po-po-po s Marťasem a
Marťankou, Trosečnící z Říček s Johnáčem a s Džejn, Kozičky s Marťasem
a Dvdíčkem.
Během tří dnů s Robinsonem prožily týmy vzlety a pády, kdy jeho přání cestovat
lodí na moři, i přes zákaz rodičů, se mu splnilo. Děti si složily
plachtu s kormidlem, vázaly uzly, jako kdyby byly na opravdové lodi.
Mořská bouře nás zastihla a všechny děti polila. Na vlastní kůži děti
zažily mořskou nemoc a některá děvčata z družiny se na pár dni staly
zdravotními sestřičkami, kdy opečovávaly chlapeckou část posádky i
někdy do časných ranních hodin.
Ve
třetí části, kdy se Robinson, za vidinou velkého bohatství, vydal s
kapitánem Dublym na velkou cestu do Afriky. Bohužel z hodiny na hodinu
se obloha zatáhla a piráty přivála a do zajetí padl a žádné nároky si
kladl. Během pobytu v otroctví si týmy vyzkoušely práci s mapou,
trpělivost v podobě naučných, zábavných a pro život užitečných her.
Po
útěku z otroctví a ztroskotání lodi, kdy přežil Robinson jen sám,
začalo poslední období Robinsona – „Jeho život na pustém ostrově“. Toto
období bylo pro některé velmi náročné. Někteří měli nastláno v
kalhotách, někteří v baťohu, někteří na pohodu. Prozkoumat ostrov
museli, na Zakletý vystoupali a i něco při tom zaseli. Týmy si vyrobit
a postavit si věci k přežití musely, aby s úsměvem stávat mohly.
Chytily kozičku a podojily jí. Musíme říct, že někteří kozu nedojily
poprvé. Prozkoumat ostrov hodlaly a pomocí mapy cestu hledaly, při tom
hlavy a svaly využívaly, aby cestu domů nalezly.
 Dlouho
na lodě čekaly, ale žádné se neobjevovaly. Křováci to byli jen, ale byl
to sen. Večerní křováckou cestou týmy pochodovaly, až k šamanovi došly
a tanec s maskou mu ukázaly a ejhle, když šaman byl spokojen, tak jim
amulet proti duchům daroval.
Všechny
písmena z lahve získaly a zprávu z toho dostaly.
Za pokladem vyrazily a nazpět lodní lístek
získaly.
Nesmí
se zapomenout, že karnevalem to na ostrově žilo, při tom se jedlo,
pilo. Večer tanec se vmísil a bok na všechny strany se tísnil. I
hlavičku si procvičily, s hlasovátky soutěž zvítězily. Jednoho
ekologická popelnice přijela a všechny svou recyklací hltila. Někteří
křováci na stromy lezli a překážky s nadšením přecházeli. Jeden křovák
výšek se bojí a ze stromu slezl s kopí.
Cesta byla trnitá, občas zrnitá. Všichni jsme to
přežili a příští rok, abychom se všichni
vrátili.
David Dvořák
Fotogalerie
NATVRDLÍ KOKOSI
|
LIDOŽROUTI
|
TROSEČNÍCI
Z ŘÍČEK
|
KOZIČKY
|
PO-PO-PO |
TROSEČNÍCI
|
Klára Š.
Tomáš B.
Marek B.
Jakub V.
Karol. P.
Vendy Š.
Martina K.
Lucka P.
|
Bára V.
Adam R.
Filip S.
Honza N.
Anika B.
Míša H.
Tereza M.
Anežka V.
|
Johanna L.
Ivo R.
Filip N.
Ondra S.
Kristýna S.
Julie R.
Jitka H.
Adéla P.
|
Martin F.
Slávek R.
Petr K.
Krist. N.
Nikola P.
Pavla P.
Petra J.
|
Martin N.
Vojta M.
Alex K.
Anna M.
Kristýna K.
Katka S.
Anita N.
Tereza G.
|
Tomáš N.
Honza K.
Michal S.
Jakub C.
Eliška M.
Denisa T.
Adéla J.
(Nicole H.)
|
| 190 bodů |
152 bodů |
142 bodů |
139 bodů |
128 bodů |
102 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
6.
místo |
Mach a Šebestová – tři tábory s malými dětmi 3.9.12
Malé tábory pro malé děti (MTMĎ) se nesly v duchu Macha a Šebestové. Prvního turnusu MTMĎ
se účastnilo 42 dětí ve věku od 4 do 9 let (na ostatních turnusech to
bylo obdobné). Jak to bylo na počátku v Machovi a Šebestové? Starý pán
hledal ztracené brýle, které mu Mach s Šebestovou našli. Za to jim dal
utržené sluchátko, ale nebylo to obyčejné sluchátko… Stejně tak děti na
 začátku tábora hledaly brýle a přitom si musely zapamatovat obrázky,
které patřily do pohádky o Machovi a Šebestové a které nikoliv. I
hledání sluchátka se všem družstvům zdařilo. A kočiček na každém
turnusu bylo také požehnaně – několik tisíc. Malovaných. Na třetím to
bylo přesně 2 668 kočiček.
Jak
to poslední roky ale bývá, v červenci nebylo příliš slunečno, a proto u
prvního turnusu nedošlo na oblíbený bazén. Několik aktivit se kvůli
deštivému počasí muselo hrát místo venku uvnitř chaty. Na všechny tři
turnusy byl připraven stejný program, ale vedoucí si často program
uzpůsobí podle svého, obzvlášť když do programu zasáhne deštivé počasí.
Ve výsledku je pak každý turnus trochu jiný.
JONATÁNOVY UŠI
|
PAŽOUTI
|
DUHOVÁ SLUCHÁTKA
|
JONATÁNI
|
KOUZELNÁ SLUCHÁTKA
|
Bára K.
Matěj K.
Jakub K.
Lukáš M.
Marek L.
Jarda Č.
Šimon M.
Josefína K.
|
Zuzka P.
Tomáš K.
Ondra K.
Tereza Š.
Juliana B.
Zuzka B.
Silvie D.
Alex D.
|
Lada Ch.
Michaela K.
Karolína K.
Marianka M.
Petr M.
Tibor T.
Nikola M.
Matouš M.
|
Honza J.
Eliška T.
Markéta B.
Sabina F.
Adam H.
Martin P.
David Š.
Dominik H.
|
David P.
Lukáš K.
Vláďa O.
Vojta O.
Lucka B.
Katka P.
Anna H.
Zuzka S.
Tereza P.
|
| 31 bodů |
31 bodů |
24 bodů |
23 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
O druhém turnusu MTMĎ Markéta Dočekalová píše:
Druhý
turnus v Říčkách se nám vydařil a to i přes občasnou nepřízeň počasí.
To bych ale předbíhala. Hned po ubytování a večeři jsme vyrazili na
louku – poprvé, zdaleka však ne naposled. Během týdne se stala louka a
les hlavím dějištěm našich her. Děti například musely v týmu poskládat
kouzelné sluchátko, jehož dílky dostávaly za splnění různých úkolů.
Tato papírová sluchátka pak vyměnily za opravdové sluchátko, kterého už
se před nimi zmocnil Zbyšek. To však nebylo tak jednoduché, protože
Zbyšek ho nechtěl vydat a děti ho musely nejdříve dostat ze stromu, kam
se uchýlil. To se jim však nakonec podařilo – Zbyšek se nechal
přemluvit.
 Další
hra byla například ta, kdy si děti během cesty po fáborcích musely
zapamatovat co nejvíce obrázků souvisejících s tématem tábora – Mach a
Šebestová. Ale pozor, cesta obsahovala i chytáky v podobě obrázků,
které s Machem a Šebestovou nesouvisely! Zavzpomínali jsme také
na první slova Macha a Šebestové, která pronesli do kouzelného
sluchátka: „Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako
hrom, ať je koček milion!“ a zasoutěžili jsme si, který tým zvládne
během časového limitu namalovat nejvíce kočiček. Stejně jako naši
večerníčkoví hrdinové jsme se i my ocitli v pravěku a děti si mohly
vyrobit „pravěké“ výrobky z hlíny a zkusit si například hod na mamuta.
Poslední
den samozřejmě nechyběl karneval, kterého se zúčastnili i vedoucí ve
svých maskách, načež jsme si s dětmi s chutí „zatrsali“, došlo dokonce
i na dětmi vytoužený bazén. A tak, doufám, můžu říct za všechny děti i
vedoucí, že na tento týden strávený ve společnosti Macha a Šebestové
budeme rádi vzpomínat.
Fotogalerie II. turnusu
MACHOVA SLUCHÁTKA
|
MAMUTI
|
JONATÁNOVI OCÁSCI
|
MACHOVÉ A ŠEBESTOVÉ
|
JONATÁNI
|
Michal N.
Tomáš N.
Honza V.
Karel K.
Kristýna K.
Dominik V.
Tomáš V.
Helena N.
|
Slávek R.
David S.
Nela S.
Honza B.
Oliver D.
Vojta D.
Ondra A.
Katka M.
|
Štěpán P.
Šimon P.
Gábina S.
Linda S.
Jonatan R.
Marian T.
Bára V.
Klára S.
|
Matěj M.
Vojta M.
Katka H.
Alexandra B.
Nikola M.
Lukáš M.
Michaela V.
Jiřina F.
Samuel K.
|
Láďa Z.
Vojta V.
Katka F.
Alexandra L.
Nina L.
Petr J.
Tomáš J.
Lukáš F.
Prokop R.
|
| 33 bodů |
29 bodů |
22 bodů |
21 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
O třetím turnusu MTMĎ Karolina Risingerová píše:
Po
krátkém seznámení jsme se pustili do plnění úkolů celotáborové hry.
Prvním a nejdůležitějším úkolem bylo najít utržené sluchátko. Získali
jsme pouze sluchátka papírová, ale to opravdové bylo potřeba hledat v
lese. A opravdu jsme ho našli – pravé kouzelné sluchátko, které jsme
získali výměnou za pouhých pět sluchátek papírových.
 Od
té doby, co jsme měli kouzelné sluchátko, se děly zvláštní věci.
Nejdříve jsme se ocitli v pravěku. Nejenže jsme museli sbírat lesní
plody, abychom neumřeli hlady, ale také jsme házeli kyjem. Postavit dům
pro neandrtálce už nám připadalo jako hračka, ale v tom jsme objevili
neandrtálce opravdové. Asi se nám snažili něco říct, ale slyšeli jsme
jen nesrozumitelné výkřiky. Jisté je jen jedno, byli pěkně naštvaní, že
jsme je vyrušili ze spánku. Nepomohla ani naše snaha o komunikaci, šla
z nich hrůza, a tak jsme radši utíkali honem pryč. Tím ale naše cesta
do pravěku neskončila. Všichni jsme si z hlíny udělali malé ozdoby,
které jsme si pak nabarvili. Většina z nás dělala korálky, kterými si
pak ozdobila krk.
Další
den jsme museli pomoci Machovi seznámit se se světem zajíců. Dostal
totiž ve škole pětku, protože při zkoušení o nich nic nevěděl. Díky
kouzelnému sluchátku jsme se stali zajíci a hupkali jsme k lesu. Být
zajícem ale není žádná legrace. Jeden aby neustále dával pozor na
lišky, které na malé zajíčky v lese číhají. Schovali jsme se proto do
houští, ale když nás lišky našly, museli jsme utíkat a kličkovat, aby
nás nechytili. Utéct se bohužel podařilo jen některým zajíčkům.
Naštěstí
jsme se pak vrátili do světa lidí a mohli jsme si nerušeně užívat
prázdnin. Když svítilo sluníčko, koupali jsme se v bazénu a skákali na
trampolíně. Také jsme opékali buřty s chlebem na ohni vedle naší chaty.
Ten večer jsme se i mohli pochlubit tím, co umíme. Někdo z nás si
připravil písničku, kterou zazpíval, nebo zahrál na flétničku. Někdo si
dokonce připravil krátkou scénku, nebo představil kouzlo.
Když
jsme se vrátili za Machem a Šebestovou, zjistili jsme, že Kropáček
dostal angínu. Bylo nám ho líto, tak jsme se rozhodli ho vyléčit.
Zmenšili jsme se pomocí kouzelného sluchátka na takovou velikost, že
jsme mu mohli vlézt do pusy a všechny bacili pochytat. Bránily nám v
tom sice větší bacily, které nás při léčení chytaly, ale my jsme se
nedali. Kropáčkův jazyk jsme vyčistili od malých bacilů a ty větší pak
neměli šanci přežít.
 Jakmile
byl Kropáček vyléčen, vydali jsme se do zoo. Ale Pažout s Horáčkem hned
zase mysleli na nějaké lumpárny. Představte si, že pustili ven všechna
zvířata! Nezbývalo nám nic jiného, než je všechna zase pochytat, aby se
jim ve městě nic nestalo. Naštěstí se nám to podařilo a našli jsme je
všechna.
Letošní
tábor se opravdu povedl. Nejenže nám přálo počasí a skoro každý den na
nás i Macha s Šebestovou a Jonatánem svítilo sluníčko. Užili jsme si
koupání i her. Přestože někteří z nás pojedou příští rok už na tábor
pro větší děti, těšíme se, že s většinou se zase sejdeme a pojedeme
znovu do Orlických hor užívat léta.
JONATÁNOVI POMOCNÍCI
|
JONATÁNI
|
NEANDRTÁLCI
|
SLUCHÁTKOVI
|
UTRŽENÉ SLUCHÁTKO
|
Kuba P.
Pavel K.
Erik J.
Julie P.
Eliška M.
Dominika H.
Sára G.
Magda G.
Honza D.
|
Anna P.
Ondra A.
Honza Š.
Míša J.
Alice V.
Katka K.
Ondra K.
Amálie P.
Michaela F.
|
Katka H.
Markéta C.
Anna M. T.
Nikola D.
Petr N.
Andrea H.
Tomáš H.
Mateo A.
|
Ondra Č.
Veronika T.
Tereza T.
Denisa H.
Lukáš P.
František P.
Matyáš S.
Max V.
|
Zuzka A.
Dan D.
Marek T.
Denisa D.
Tomáš K.
Nela K.
Adéla T.
Katka Č.
Tobiáš S.
|
| 31 bodů |
29 bodů |
28 bodů |
24 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Pátý element – záhada na táboře v Kačlehách 22.8.12
Na
Zemi se něco děje... Příroda se chová nezvykle, vodní proudy mění svoji
rychlost a teplotu, náhle vybuchují již dávno vyhaslé sopky, větry mění
svůj směr a intenzitu, úrodná půda se stává pouští. Vypadá to, že něco
není v pořádku se čtyřmi živly – ohněm, vodou, větrem a zemí. Jejich
rovnováha byla zřejmě porušena, proto vzniká na břehu Kačležského
rybníka výzkumná stanice, kde se pod vedením 11 zkušených vědců snaží
přijít záhadě na kloub 37 mladých vědeckých nadějí.
 Vše
začalo mezinárodní vědeckou konferencí, jejíž hlavním organizátorem byl
náš kolega Excelence, Dc. CSc Zbychoslav Strakatý, TTM. Dozvěděli jsme
se zde o takzvaném „Globálním výjimečném stavu“, který se začal
projevovat na rozličných místech naší planety. Odborníci na jednotlivé
živly nám pomohli osvětlit, jak se globální výjimečný stav projevuje
konkrétně na jejich živlu. Záhy se zformovaly vědecké pátrací týmy, z
nichž každý se začal dopodrobna zabývat jedním ze čtyř živlů. Názvy
vzniklých týmů jsou více než výmluvné: Tornáda, Tsunami, Fénixové a
Zemozem.
Zanedlouho
po prvních měřeních provedených v okolí
našeho vědeckého ústavu se
ukázalo, že kromě naměřených vysoce nadprůměrných
hodnot lze v
blízkosti naší základny narazit také
na prazvláštní domorodé kmeny
uctívající jednotlivé živly. Díky
Bohu, že naše vědecká komunita
získala jistou etnografickou příručku
popisující jednotlivé kmeny a
jejich zvyky! Bez ní bychom asi jen těžko rozeznali Morhejce od
Gebalunců a věděli, co od nich můžeme přibližně čekat. Po prvním
setkání s příslušníky těchto kmenů
měla většina z nás smíšené pocity.
Dozvěděli jsme se tak akorát, že Fejrofejfové jsou
nejspíš naštvaní na
všechny ostatní kmeny a není přesně jasné
proč.
Situace
na zemi je nadále vážná, dokladem toho jsou i časté silné bouře
vyskytující se v okolí výzkumné stanici, práci neohrožených vědců ale
nic nemůže zastavit.
I
když výzkum globálního výjimečného stavu zatím nepokračoval valně
kupředu tak, jak bychom si představovali, byl alespoň čas pocvičit se v
kybernetice a astronomii. Do těchto věd zasvětili naše mladé akademiky
kolegové Dr. Břetimír Doktor a Prof. Kedluben. Všichni členové vědecké
komunity byli také podrobeni přísným plaveckým testům pod vedením naší
milé kolegyně Mgr. Králové. Po jednodenním výzkumném úkolu nazvaném
interně „Výzkum veřejného mydlení“ se vědecké týmy intenzivně věnovali
šití šátků a dalších potřebných oděvů. Zde se výrazně projevila
zručnost kolegyně Prof. MUDr. Lily Scienziato, DrSc.
Nakonec
se ukázalo, že setkání s domorodci nebylo úplně k ničemu. Díky dobře
naladěnému Jáhíjovi, uctívači větru, našli vědci zprávu, která je
vyzývala k tomu, aby se v pátek 6. 7. dostavili mezi 22:00 a 24:00
hodinou na určitou louku, která se nachází nedaleko cesty na Hejlíček.
S hrdostí musím konstatovat, že všem vědeckým týmům se povedlo uvedené
místo najít a být zde včas. Asi se k Vám všem již doneslo, kdo tam na
vědce čekal, aby jim předal důležitou zprávu… ano, byli to mimozemšťané.
 Tito
mimozemšťané předali týmům zprávu,
která byla bohužel zašifrovaná, a
bylo třeba k ní najít klíč. Každý
vědecký tým měl klíč ke své zprávě
ukryt na území svého živlu. Některé
klíče byly ukryty tak důkladně, že
je vědecké týmy našli až v pozdější
fázi výzkumu…
Po
náročném týdnu práce přichází
zasloužená přestávka a vědci jdou na
dvoudenní odpočinkový výlet do okolí
stanice. Mladší část vědců jede
místní lokálkou do Nové Bystřice a
pokračuje na výzkumnou výpravu na
vrch Hradiště, kde pod skalním útvarem také
přenocuje. Mladí vědci
prokázali několikrát svoji statečnost a získali
cenné zkušenosti, které
se jim hodily v dalším řešení
globálních problémů světa. Starší
část
vědců se neohroženě vydává téměř bez zásob
potravy do hlubokých
Landštejnských lesů. Cestou se jim podaří
nějaké potraviny získat a
vyřešit úspěšně potravinovou krizi. Druhý
den se přes Novou Bystřici
šťastně vrátí zpět na základnu, stejně jako
mladší skupina.
Obě
skupiny se vrátily dobře naladěné a odpočaté na další práci. A že to
nebyla práce jen tak ledajaká! Jednotlivé vědecké týmy se pokusily
zpřítomnit jejich živel pomocí relativně nově objevené metody land-art.
Tomuto pokusu byl vyhrazen celý den. Večer pak byla možnost navštívit
zbývající tři tzv. svatyně živlů. A vězte, že bylo na co se dívat.
Cílem tohoto experimentu bylo přilákat členy jednotlivých domorodých
kmenů do námi vytvořených svatyní.
Po
předlouhém luštění vyšlo najevo, co nám chtěli sdělit mimozemšťané:
nerovnováha na Zemi je způsobena nerovnováhou mezi kameny živlů, které
byly ukradeny z hlavní svatyně živlů. Dokud se kameny nevrátí na své
původní místo, nemůže se rovnováha obnovit.
Zástupci
kmenů živlů jsou ochotni prozradit, kde se přibližně kameny nacházejí.
Ale pod jednou podmínkou, že jim opatří chybějící suroviny, které jim
zmizely po krádeži kamenů. Vědci tedy podstoupí náročnou cestu při
shánění surovin a jejich přenášení do míst kmeny určených. Napětí
vrcholilo, o přesné souřadnice kamenů živlů byl sveden boj. Boj mezi
vědeckými pátracími týmy a námi, jejich staršími kolegy a tutory. Ano,
i my jsme si chtěli „urvat“ svůj kousek slávy. Leč běda. Vědecké
pátrací týmy byly rychlejší. Jakmile se jim povedlo sestavit poslední
zprávu o kamenech, vydali se je ihned vykopat. To však ještě nevěděli,
že je třeba nejdříve spojit všechny živly dohromady, aby byly konečně
usmířeny kmeny živlů.
Kam
ale kameny patří? Informaci znají jen kmeny živlů. Ve
vědeckých knihách
je psáno, že pokud dojde ke spojení všech čtyř
živlů, obnoví se dávná
tradice setkání kmenů živlů přímo na
posvátném místě. Každý vědecký
tým
tedy musí spojit všechny čtyři živly.
 Kolega
Prof. KLDr. et PUDr. Jiří Bureš, PhD., MBA, F.R.S.C, dr.h.c., který se
již několik let intenzivně zabývá astronomií a starými naukami,
konstatoval, že nejlepším způsobem, jak provést spojení živlů je
vytvořit plavidla, která by byla schopna nést zemi a oheň a zároveň
byla poháněna větrem. Po několika hodinové přípravě dřevěných vorů byly
všechny týmy připraveny projít tímto rituálem, který proběhl za
soumraku na hladině Kačležského rybníka. Všechny vory i se zapáleným
ohněm uplavaly předepsanou vzdálenost a všichni přítomní vědci se
velice radovali. Pořád ale nebylo jisté, jak na tento rituál zareagují kmeny živlů...
Někteří
mladí vědci již se ukládali k spánku, když tu náhle z lesa, píseň
jáhijské flétny se nesa. A po chvíli, světe div se, morhea, jáhíj,
fejrofejful i gebalunec vynořili se z lesa. Bok po boku stáli vedle
sebe a nad nimi hvězdné nebe. Tak přece jen po dlouhé době, zavládl
mezi kmeny živlů smír!
Po
chvíli zpěvné jáhíjské komunikace jsme se rozhodli vydat se s nimi
společně ke svatyni živlů. Po dlouhém pochodu ve tmě docházejí vědci na
místo, kde se nachází svatyně živlů. Nyní stačí jen umístit kameny do
správné polohy tak, aby došlo k jejich spojení, a zároveň vyslovit
jméno posledního elementu. Chvíle napětí... není totiž lehké spojit
dohromady kameny živlů. Nakonec se to podaří a slovo láska stvrdí
spojení všech pěti elementů. Přilétají mimozemšťané a předávají vědcům
kameny stvrzující, že Země byla zachráněna a rovnováha živlů opět
nastolena.
Země
byla tedy nakonec zachráněna a náš dík patří především všem čtyřem
vědeckým týmům, bez jejichž participace si lze takto úspěšnou misi jen
těžko představit. Dále pak můj dík patří všem mým obětavým kolegům,
kteří měli odvahu se pustit do tohoto téměř beznadějného a
nevyzpytatelného projektu.
Doc. Eva Marie Divuplná, Hchkrdtn a Prof. KLDr. et PUDr. Jiří Bureš, PhD., MBA, F.R.S.C, dr.h.c.
Archiv článků 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
|
