Jaká byla výprava
Článek se připravuje
Jaká byla
Článek se připravuje
Jaký byl
Článek se připravuje
Jaké bylo
Článek se připravuje
Jaká byla výprava
Článek se připravuje
Jaká byla
Článek se připravuje
Jaká byla prodloužená výprava
Sklo,
přehrada, Křivoklát a
Balto. Podzimní dobrodružství
Než
nastala tuhá zima, udělali jsme si mimo plán ještě jednu podzimní
výpravu navíc. Ve všech ohledech byla jiná než obvykle. Už místo bylo
zajímavé – z oken byl výhled na hrad Křivoklát a ubytování v historické
budově staré lékárny mělo své kouzlo. Akce byla o den prodloužená díky
svátku a hlavně velice naučná.
 Hned druhý den se naše skupinka vydala vlakem do Nižboru, navštívit sklárnu Rückl.
Shlédli jsme tvarování skla vyndaného z pece, muzeum o celém procesu
výrobě skla. Děti pozorně sledovali ruční broušení skla. Tyto ukázky
byly s výkladem. Prošli jsme ještě něco o historii sklárny a samozřejmě
obchod. Ten byl mimo jiné zajímavý vystaveným hokejovým pohárem nebo
soškami filmového Českého lva. Vlak nazpět nejel hned, čekání jsme si
zkrátili hrami.
Historie sklárny sahá do roku 1846 na Ostravsko. Sklo se tvaruje ve
formách z převážně bukového či hruškového dřeva, ale na některé výrobky
se používají formy litinové nebo hliníkové. Sklo z vysoce křemičitého
písku se taví při teplotě 1 450 °C. Do nového skla se přidává 60%
střepů recyklovaných z výroby. To byly některé kvízové otázky z
návštěvy sklárny, které jsme si dali při večerním posezení v teple při
původních litinových kamnech. A nejen to. Stihli jsme ještě táborák s
opékáním buřtů a další hry.
Ještě téhož dne odpoledne šly mladší děti do lesa, kde bylo několik
pohybových a naučných atrakcí. Mládežníci se vydali do Kellyho žaláře
na hradě Křivoklát. Zavřeni ve středověké cele se snažili zdolat úkoly únikové hry. Ale do vypršení času se jim nepodařilo ze žaláře dostat.
Před námi byl další celý den, který měl zcela jiný program. Opět jsme
ale museli popojet vlakem. Od vlaku vedla pěknou krajinou cesta dlouhá
4,2 km na Klíčavskou přehradu. Pan hrázný byl velice ochotný – i přes zákaz exkurzí byl ochotný předem domluvit prohlídku a ukázat nám vnitřek přehrady.
Dozvěděli jsme se, že hráz sestavená z 16 betonových bloků je
gravitační (drží díky gravitačním silám hráze a síle vody), její výška
je od země 37,5 metrů. Jednotlivé bloky hráze nejsou nijak pospojované,
jen vyplněné, aby neprosakovali vodu! Přehrada se proto nesmí nikdy
zcela vypustit, protože by se mohla zhroutit. Voda na dně přehrady má 4
°C a zásobuje vodou zejména Kladno, ale
i Mělník. Velín je v Praze a
Plzni. Podívali jsme se na moderní zrekonstruovanou strojovnu se čtyřmi
uzávěry a zabezpečovací zařízení, ale také do dolní 200 m revizní štoly
v přehradě, kde je po celý rok 8 °C. Vyprávění bylo poutavé, včetně
zajímavostí
o fauně, zejména o rybách v přehradě (a přemnožených
sumcích). Několik let zde dělala výzkum podvodního života univerzita v
Českých Budějovicích. Tyto zajímavosti – bylo jich ještě více – jsme
uplatili v dalším kvízu v teple našeho útočiště.
Z klíčavské přehrady vedla naše trasa už jen na Křivoklát. Už jen…
Během následujících devíti kilometrů nás čekaly krásné vyhlídky do
krajin, zajímavé a měnící se lesy, jeden gloriet (ozdobná stavba) a
před příchodem do městyse Křivoklát pohledy na Měsíc při stmívající se
obloze. Během celé cesty se hrály hry, a navíc byla také poučná. Aby
ne, když jsme šli po naučné stezce Brdatka a u každé informační tabule si povídali.
Večery se hrály hry, někdy pohybové, někdy deskové, ale i legrační.
Souběžným tématem výpravy byl pes Balto, který jako vůdčí pes dokázal
na Aljašce roku 1925 zdolat 1 085 km v extrémním zimním počasí, dovést
vakcíny do městečka None a zastavit šíření záškrtu. Balto se stal
americkým národním hrdinou, který má newyorském Central Parku broznovou
sochu. Ještě v neděli dopoledne jsme si na zahradě zahráli hru, při
které nám byl inspirací právě Baltův příběh.
Byla to jedna z nejzajímavějších výprav, která mezi těmi desítkami uskutečněných vyčnívají.
Jaké bylo
Ve městě zvířat
 Město
zvířat nebyla jen pohádka o zvířatech ve městě, ale také detektivní
pátrání. Ovšem byla hlavně o soužití. Báječná výprava ve slunném
víkendu, první po letních prázdninách, využívající zajímavou krajinu
Srbska v Českém krasu.
Hledání a nošení zvířat (ale také ptačích vajec), z nichž nikdo nesměl
ze začátku přinést stejné zvíře, byla první hra, kterou čtyři družstva
v pátek hrála. První večer završilo kino ve spacáku. Mysl po ránu
bystrá je. Po naplnění dutin břišních bylo tudíž třeba zapojit závity
mozkové, abychom si mohli povídat a trochu rozebrat, jak kdo porozuměl
shlédnuté pohádce. Mladší následně kreslili, pak jsme podle výkresu
hádali, kdo by čím chtěl být. Náctiletí mezitím hráli v jiné místnosti
deskovou hru.
Na rozlehlých lukách si děti vyzkoušely „policejní výcvik.“ Různá
běhání, podlézání, skákání, kutálení… a po dlouhé době jsme vytáhli
Slackline – balanční pás natažený mezi stromy. Ve vápencovém lomu Na
Chlumu, kam se družstva přesunula, proběhly další hry. Všechny
plánované aktivity se nestihly, oběd je také důležitá součást programu,
stejně jako osobní polední klid (sobotní polední klid je také v
podstatě jediné delší volno za víkend).
 Oblíbený pískovcový lom byl cíl sobotního odpoledne. Opět byly
připraveny hry, jejichž námětem byl příběh z města zvířat –
Zootropolisu. Dominantní hrou byly SPZtky, běhací hra se sháněním
písmen na „poznávací značky“ družstev.
Večer, ještě před táborákem bylo úkolem družstev přiřazovat postavy z
města zvířat ke správným jménům. U táboráku jsme si popovídali o
uplynulém dni. To ale ještě nebyl konec dne. Každý sám za sebe si došel
v lesíku po tmě pro svítící tyčinku. Aby se děti odnaučily bát tmy (my
nestrašíme).
Také v neděli se stihlo ještě dost her, i těch hodnocených. A u
některých byla legrace kopec. Každá výprava má svůj konec. Mrkvičky,
Králíci, Rychlí lenochodi a Draví lišáci zjistili výsledky svého klání
a všichni dostali odměny a diplomy.
RYCHLÍ LENOCHODI
|
MRKVIČKY
|
KRÁLÍCI
|
DRAVÍ LIŠÍCI
|
Natálie H.
Gabriel H.
Simona L.
Adam S.
Jakub S.
Viki S.
|
Ríša H.
Žofie K.
Zuzka Z.
Magda Š.
Štěpán Š.
Rozálie H.
|
Justýna Š.
Barbora Č.
Albert Č.
Tomáš J.
Ivan Z.
|
Elisabeth T.
Patrik M.
Michal J.
Marek S.
Vašek H.
|
| 22 bodů |
21 bodů |
21 bodů |
15 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaké bylo
Králík sem, králík tam. A mrkve
 Na
tuto výpravu jsem se obzvláště těšil. Na originální hry, neb jsme toto
téma hráli v roce 2014. Jen jeden člen tuto výpravu zažil 2x (O.M.).
Poprvé v Železné u Berouna, kam jsme tehdy jezdili. A nyní už je o
devět let starší.
Náměty
k programu – aniž by to tušil – nám udal Nick Park, autor proslulých
animovaných postaviček Wallace a Gromita. Konkrétně se jednalo o příběh
Prokletí králíkodlaka. Ano, v příběhu vystupují králíci. Proto děti
králíky sbíraly, podobně jako Wallace a Gromita ty přemnožené na jednom
pozemku. Sacím strojem na králíky do každého družstva jsme
nedisponovali, ale šlo to i jinak. Nechyběla ani počítací schovávaná,
která se v Řevnicích báječně hraje, „lovení“ králíků a další hry v
areálu i na hřišti. Starší účastníci měli občas svůj oddělený program.
Odpolední sobotní les byl novinkou. Původní les je vykácený, proto bylo
potřeba najít nový. Našel se. Na hry je výborný. V lese se hrála jedna
zábavná hra. Bylo potřeba v družstvech sníst všechny mrkve označené
barvou družstva. Sníst mrkve není problém, horší je, když jsou ve výšce
mimo dosah kusadel. Zde se to bez spolupráce neobešlo.
Samozřejmostí byl večerní táborák, buřty, zeleninka, přeskakování
laseru… I na pozorování dalekohledem došlo. Celý víkend bylo krásně a
děti se podívaly k Černé skále, kam běžně nechodíme, nebo si někdo
smočil nohy v Berounce (a někdo ruce v blátě). Rozdávačkou diplomů a
odměn výprava skončila a opět se v Řevnicích sejdeme na jaře.
MRKVE
|
ZAKLETÍ KRÁLÍCI
|
KRÁLÍKODLACI
|
PROKLETÍ
|
Rozálie K.
Matouš M.
Tereza K.
Ondra M.
Jakub S.
Adam S.
Viki R.
Ivan Z.
|
Anna Č.
Adéla V.
Adam V.
Lenka P.
Michal M.
Pavlína S.
Přemysl Z.
Benjamin H.
Sebastian V.
|
Blanka P.
Maxim Z.
Zuzka Z.
Oliver P.
Ema H.
Filip S.
Viki O.
Ella Z.
|
Iveta P.
Žofie K.
Anna H.
Marie H.
Šimon V.
Marek S.
Prokop Z.
Simona L.
|
| 32 bodů |
19 bodů |
16,5 bodů |
15,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaké byly
Víkend se Sullivanem a Kuliočkem
 Na
květnové a červnové výpravy se vydáváme do Řevnic. Podobně, jako se
Mike Wazowski alias Kuliočko, vydal na Univerzitu pro příšerky. Na
univerzitě se seznámil se Sullivanem, kde byli „donuceni“
spolupracovat. Ze začátku totiž nebyli vůbec kamarádi, ba naopak.
Spousta dětí uskupené ve čtyřech klubech (týmech) se vydala v jejich
šlépějích.
Začali jsme lidským živým Člověče, nezlob se, jako první soutěžní hrou
ještě v pátek. Po sobotní výrobě praporků svých týmů začali některé
soutěže ze Strašných her, jimiž jsme se inspirovali v Univerzitě pro
příšerky. Kluby například probíhali mezi „žahavkami“ (míčky) a ještě
byly trefovány nebo vytvářeli past na příšerky – cílem bylo získat co
nejvíce stromů omotáním provázkem ve své barvě. Aktivity byly proložené
ještě poznáváním příšerkových postav.
Odpolední hry v lese nám částečně překazila těžba dřeva. Tradiční místo
vhodné na hry bylo bez stromů, které jsme potřebovali. Večerní táborák
byl zpestřen vystoupeními některých skupin ztělesňující nejen filmové
příšerky.
Poslední den výpravy se hrálo ještě několik her jak v areálu, tak na
konci chatové osady, kam běžně nechodíme. Vyhodnocení, diplomy a odměny
patří k závěrečnému koloritu víkendových výprav. Nutno podotknout, že
náctiletí si zahrály pár svých her, jen „pro velké.“
OKOUNI
|
DĚSOPŘÍŠERKY
|
ZELENÝ MONSTRA
|
VÍTĚZOVÉ S.R.O.
|
Natálie H.
Gabriel H.
Gábina N.
Oliver P.
Žofie K.
Anna G.
Iveta P.
|
Viki O.
Žofia Z.
Nela M.
Anna R.
Eliška V.
Adam M.
Matyáš M.
|
Benjamin H.
Martina K.
Michal M.
Adam K.
Anna Č.
Julie P.
Julie R.
|
Sam L.
Šárka P.
Ondra M.
Emma L.
Natálie J.
Blanka P.
Matouš M.
|
| 26,5 bodů |
23 bodů |
22,5 bodů |
19 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaké byly
Pevnost Boyard byla dobyta
 Výprava
na konci dubna byla bohatší o jeden den navíc. Inspirací prodloužené
akce byl soutěžní seriál, který znají spíše dříve narození – Klíče od
pevnosti Boyard.
Hned v pátek večer se program pěkně rozjel. Nejprve totiž bylo potřeba
se dostat do pevnosti Boyard, kam se týmy přes moře „plavily.“ Slepé
posádky řídil vidoucí kapitán.
Ráno všechny pobavily scénky s otcem Furou. Pak už bylo nutné přemýšlet
týmově. Hledat lístky po budově a skládat slova. Venku se prověřila
týmová zručnost a souhra při umisťování barevných míčků do správných
otvorů v prostěradle ovládaném členy. Na lukách u lomu se hrálo spousty
dalších soutěžních i nesoutěžních klání.
První odpoledne jsme cestou ke Kubrichtově boudě nakoukli do jedné
jeskyňky a někteří se bavili sbíráním svízele, protože druhé botanické
jméno „přítula“ je zcela výstižné. Nevynechali jsme návštěvu
Bubovických vodopádů bez vody, ovšem tentokrát opravdu něco „teklo“.
Zajímavé bylo další klání o zapíchnutí kolíků „co nejdál“ ve vymezený
čas.
Měli jsme před sebou další celý den. Krásný, slunečný. Týmy po ránu
tentokrát prověřovaly své plíce při nasávání a přenášení lístků brčkem.
Jak by se vám běhalo s míčkem mezi koleny? Asi špatně, ale jde to, jak
si všichni ověřili. V dalším disciplíně se sbíraly pampelišky. Bez
použití rukou, jen s kolíčkem v ústech. Uvázat se na gumové lano a
dostat se co nejdál, hmm, to byl pořádný úkol. Či společná chůze na
„lyžích.“ Bylo to pěkné soutěžní dopoledne, kdy se podlézalo,
přelézalo, běhalo, přemýšlelo, donášelo.
Na akcích se snažíme navštěvovat stále nová místa. Tentokrát byl naším
cílem Alkazar – bývalý lom u řeky Berounky. Děti se před cestou
podívaly do dalekohledu přes sluneční filtr na Slunce. Na Alkazaru jsme
vlezli do jedné z velkých štol, velkých jak tunel. Nebo si zahráli
klasickou zapikávací schovávanou, která se zde výborně hraje. Někteří
hráči využili k maskování dokonce skupinku turistů.
Cestou nazpět jsme se chtěli zastavit v Srbsku na čarodejnicích, ale
zapálení ohně a akce byli naplánované pro nás na příliš pozdní hodiny.
My měli svůj táborák, s opékáním, laserovým představením, ukazováním
souhvězdí laserem a pozorování Venuše a Měsíce dalekohledem.
V pondělí dopoledne přišlo vyvrcholení. Týmy čekalo odemykání klíčů s
nápovědami zavěšené „vysoko“ na větvích. Jak týmy zdolávaly překážky a
nástrahy pevnosti Boyard, za své úsilí získávali odpovídající počet
bodů. Před velkým finále, kterým bylo hádání hesla a hledání pokladu,
družstva musela nejprve odemknout nápovědy. Klíče k jejich odemčení
mohli vyměnit za již nasbírané body (4 body = 1 klíč). Získali však
pouze ty nápovědy, které se jim za krátký časový limit podařilo opravdu
s klíči odemknout a otevřít. Nakonec se žádnému týmu nepodařilo v
prvním stanoveném časovém limitu uhádnout heslo k pokladu. Společnými
silami však přemluvili Klíčníka. Ten všem odhalil ještě jednu nápovědu,
díky které už spolehlivě věděli, jaké heslo poklad otevře. Kdyby ho jen
našli… Hledání truhly se poněkud protáhlo.
Náctiletí účastníci měli pár svých aktivit mimo běžný program. Tichá
zážitková aktivita po večerce malých, s mimoverbálním vyjadřováním byla
nezapomenutelnou aktivitou. Nelze zde vypisovat každou hru a aktivitu. Na tento příjemný
prodloužený víkend plný legrace
budeme dlouho vzpomínat.
ALFÍCI
|
KLÍČNÍCI
|
SKŘÍTCI
|
Alžběta P.
Štěpán Š.
David B.
Zuzka Z.
Oliver P.
Evan C.
Viki O. |
Ivan Z.
Ríša H.
Petr K.
Žofie K.
Anna G.
Tomáš K.
|
Richard M.
Simona L.
Magda Š.
Vašek H.
Adam B.
Pavel R.
Julie Š.
Viki R.
|
| 26 bodů |
24,5 bodů |
13 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaký byl
Jak jsme zachránili fantazii
 Písmena,
slova, věty, příběhy, fantazie. V tomto duchu se nesla březnová výprava
v Českém krasu. Za víkend jsme stihly 17 her a jiných aktivit na téma,
které jsme čerpali z filmu Nekonečný příběh.
První hra pro tři družstva proběhla ještě v pátek večer, dříve, než se
děti seznámily s příběhem. Šlo o jednoduché „lovení“ písmen. Trochu
nečekaným překvapením bylo, že jen pár jedinců znalo Nekonečný příběh.
O tom, jak mizely celé části knihy, jak se vytrácela fantazie. Ale než
všichni zalezli do spacáků, už příběh znali.
Písmenka z předešlého dne byla potřeba na sestavování slov. Další
aktivitou sobotního dopoledne bylo představení svých oblíbených knih.
Tedy ti, co čtou a knihu si přivezli. Pak se hledaly lístky – jak jinak
než se slovy – po celé budově. Venku se prolézalo pavučinou, běhalo s
knihou pod tričkem (stejně jako ve filmu) a pozorovalo dalekohledem.
Tentokrát ne obloha, ale části vět ukrytých v lese. V lomu jsme nemohli
zapomenout na kamenožrouta a další hry.
Odpoledne družstva trávila v jiné části krasu. Po oblíbené schovávané
(klasické zapikávací) musely děti správným se seřazením sestavit větu
ze slov, které měly přilepené na čelech. Ovšem bez mluvení. Výborná hra
na týmovou spolupráci. V další hře se hledalo, nebo hrálo s míčem.
Večer jsme shlédli několik dramatických představení. Následoval
táborák, buřtíky se zeleninou a na laserové představení už nedošlo.
Všichni se vydali ke Slonovinové věži, poslednímu zachovalému místu v
říši fantazie, odkud si každý odnesl světélko.
V neděli jsme se zasmáli nad kompilací vět z různých knih. Nastalo
poslední zahřívání mozkových závitů. Družstva nedostávala za hry body,
ale písmena. Vítězem se nestal ten, kdo nasbíral za víkend více
písmenek, ale ten, kdo z nasbíraných písmen sestavil více slov dle
daných pravidel. Počet písmen nasbíraných za víkend byl různý; 69, 55 a
48. Z těchto písmen dvě družstva pokládala 15 a jedno družstvo 13 slov.
Nejlépe skládání slov zvládli Fialový lenochodi. Z nejmenšího počtu
písmen dokázali sestavit stejně slov, jako Nekonečňáci s největším
počtem písmen.
Fotogalerie
NEKONEČŇÁCI
|
FIALOVÝ LENOCHODI
|
SKLÁDAČI PÍSMEN
|
Matouš M.
Simona L.
Lukáš K.
Adam B.
Oliver P.
Viki O.
Ivan Z. |
Sára T.
David B.
Zuzka Z.
Tomáš H.
Tomáš M.
Blanka P.
Rozálie K.
|
Rozálie H.
Tomáš K.
Adéla V.
Adam V.
Anna G.
Žofie K.
Iveta P.
|
| 69 písmen |
48 písmen |
55 písmen |
| 15 slov |
15 slov |
13 slov |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
Jaké bylo
Hlavy plné techniky
 Další
navštívené muzeum bylo technické. Vzali jsme ho trochu proti proudu, od
shora. Bicykle, nejdříve dřevěné přes roztodivné konstrukce až k
motocyklům, jsme to prošli, průběžně z ochozu obdivujíc letadla a další
vznášející se stroje. Letecké díly, artefakty a nádherné modely bylo
další zastavení. Následovala menší expozice lodní dopravy, zejména té
nákladní říční, kde máme svou historii.
Po pauze jsme se vydali k vizuálně nejzajímavějším exponátům do spodní
části muzea. I holky obdivovaly auta, hlavně ta závodní. U lokomotivy
jsme si vysvětlili princip fungování pohonu. Nechápajíce, jak pára
mohla pohybovat tunami železa s vagóny. Někoho zaujala Tatra T815 zvaná Puma, se kterou se proslavil mnoha vítězstvími Karel Loprais na Rallye Dakar. Prozkoumali jsme také jachtu Nike, která uplavala po světových mořích celkem 75 932 km (41 000 námořních mil).
 Druhá pauza oddělila prostředí a my se ocitly ve světě, kde světlo
tvoří fotografie. Pak jsme se dozvěděli něco z optiky. Barvivo a
pigmenty není totéž. Tuto informaci a další zajímavosti jsme vstřebali
v expozici o chemii. Pro obsáhlost nebylo možné navštívit všechny
expozice. Ani to nebylo cílem. I zde platí, „méně je někdy více.“
Jaké bylo
Dobrodružství u zemědělců
Lednová
výprava směřovala do Národního zemědělského muzea. Na první pohled toto
muzeum možná nevypadá zajímavě, ale je to jen zdání. Je to asi
nejinteraktivnější muzeum v Praze a s bohatými tematickými celky je
jeho návštěva na půl dne.
Naše početná skupina se rozdělila na dvě. Starší děti měly hlavu plnou
pátrací hry, při které musely používat čtečku QR kódů v mobilním
telefonu a kufřík s pomůckami. Cílem bylo vyluštit šifru a získat jméno
zapomenutého génia. Většině se po zhruba hodině bádání a hledání po
muzeu úkol podařil (s malou odměnou na závěr). Druhá skupina se vydala
po expozicích. Začínajíc u skutečně historických traktorů. Samozřejmě
jsme nedošli daleko. V cestě byl funkční bagr a další ježdění…
U myslivosti si děti vyzkoušely zvuky různých druhů dřev. Na rozdíl u
vycpanin, v rybářství byly také živé ryby. A několik atrakcí – chytání
ryb, rybí frotáž pastelkami a interaktivní tabule s hrami. Velice
zajímavý byl mikroskop, který promítal na velkou obrazovku přírodniny v
otočných miskách, ale bylo možno vložit i své předměty. Například
prsty. Navštívili jsme ještě další expozice a interaktivní panely, ale
byl také čas na odpočinek a svačinu. Zde se obě skupiny opět sloučily.
Na hodně dlouhou dobu jsme se zasekli u potravin. Ze začátku u lednice,
u obalů a jejich funkcích a třídění surovin. Nejvíce děti bavilo
virtuální vaření. Aby účastník něco „uvařil“, musel zadat nejen správné
potraviny, ale i správný postup vaření. Nákupy v dalším koutku byly
rovněž nekonečné a tvořili se fronty. Jen ceny na paragonech byly z
říše snů nebo snad ve venezuelských bolívarech.
Vodní hospodářství, skutečná tvorba vodního víru, poznávání po sluchu,
po hmatu a další expozice. Záměrně jsme všechno neprošli. I tak toho
bylo hodně. Muzeum se od roku 2015, kdy jsme ho navštívili naposledy, k
lepšímu proměnilo. Neustále bylo co poznávat. Nejen očima.
Na Vypich přijíždíme už za tmy. Než přijel náš autobusový spoj, využili
jsme plochu nepošlapaného sněhu k eskymácké honičce. Nejprve všichni
jako husičky za sebou udělají ve sněhu změť cestiček. Pak nastává
honička na babu. Ale jen v cestičkách.
Jaké bylo
Výprava do planetária a oddílová noc
 Po
devíti letech jsme s oddílem jeden prosincový víkend zavítali do
pražského planetária. Od té doby se toho přeci jen dost změnilo. Úvodní
program pod kopulí planetária byl pro děti zajímavý, interaktivní v
dikci moderátora. Dětem ukazoval některá souhvězdí, povídalo se o
Měsíci a dalších souvislostech. Promítání noční oblohy je opravdu na
špičkové úrovni a velice realistické.
Pohádka Polaris 2 byla pěkná a rovněž poučná. O tom, jak medvěd
Vladimír a tučňák James se s kolibříkem Lucií vydají rozluštit záhadu
polárních září. Ovšem vezmou to přes Měsíc, aby vyřešili další
tajemství.
Ještě před pořadem byla zajímavá „procházka“ po interaktivní výstavě ve
foye planetária. Zkusili jsme si Tellurium, tedy pohyby planet a Měsíce
vůči Slunci, podívali se do modelu kabiny kosmické lodi Vostok, na
modelu povrchu Měsíce si ukázali, proč je nejvýhodnější pozorovat Měsíc
kolem první a poslední čtvrti, jak by se změnily váhy na jiných
planetách a mnoho dalšího.
O stejném víkendu proběhla v klubovně tradiční oddílová noc. Tedy
večerní hry, zejména ty, které se dají hrát za tmy. Děti by nám asi
neodpustily, kdyby se za tmy nehrál laser, nebo curling se svítícími
tyčinkami. Závěr dne patřil kinu ve spacáku. Dopoledne se hrály hry
deskové a jiné. Také jsme koukali do mikroskopů a svítících lup na nové
exempláře z hmyzího světa.
Jaký byl
Kdo
by z mladší generace neznal E.T. mimozemšťana. Dnešní děti už ho znají
– jak jsme se přesvědčili – podstatně méně. Však pochází z roku 1982.
„Ítý“ nám byl námětem programu poslední víkendovky před zimou. Byla to
tedy tak trochu vesmírná výprava. Účast byla hojná. Družstva
Malozemšťanů, E.T.ťáků, Vetřelců a Planeta OE se ještě v pátek večer
pustila do „hledání meteoritů“ na louce. Jaké překvapení bylo, že v
meteoritech byly svítící dárky. Páteční kino ve spacáku nám trochu
zkomplikovala nekompatibilita nového notebooku s dataprojektorem.
Sobotní část dopoledne byla kreslící. Zadání bylo jasné; E.T.
mimozemšťan či jiné vesmírné bytosti. Následující poznávačka planet
byla zajímavá a poučná. Venku se mezitím udělalo pěkně (rozuměj,
přestalo pršet) a šlo se do přírody. Na lukách a v remízcích se hledal
mimozemšťan, chytali létající talíře nebo snášely meteority. A hrály se
jiné hry.
Pískovcový lom se stal útočištěm sobotního odpoledne. Tam proběhla
štafetová hra se souhvězdími. Děti si vyráběly z papíru raketoplán a
soutěžily, komu ta vlaštovka nejdále dolétne. V krásné scenérii
podzimního krasu se hrály další hry, například výcvik astronautů. Večer
se zkoušela napodobit scéna z filmu, kdy se děti snažily zamaskovat
E.T. mimozemšťana, aby mohl mezi lidi. Dětem se tato aktivita povedla
na výbornou.
Déšť se v den sobotní snášel naštěstí v době, kdy byl program v domě.
Přesto bylo dřevo mokré a pokusy o rozdělání ohně marné. Přišli jsme
tak o táborák (buřty putovali do trouby), ale i o pozorování
dalekohledem.
Poslední den výpravy už se vstávalo později a balení nějaký ten čas
zabralo. Přesto se dopoledne vyšlo na louku, aby se zahrálo pár her.
Hlavně Robotické rameno, poslední hru soutěžní, která se nestihla v
sobotu. Před odjezdem se už jako vždy, vyhlašují výsledky víkendového
klání, rozdávají diplomy a odměny.
VETŘELCI
|
PLANETA EO
|
MALOZEMŠŤANI
|
E.T. ÁCI |
Matouš M.
Blanka P.
Ondra M.
Marie H.
Anna H.
Sára T.
Petr K.
|
Bára J.
Iveta P.
Katka J.
Michal M.
Štěpán Š.
Rozálie K.
Karolína K.
|
Elisabeth T.
Tomáš H.
Maxim Z.
Albert Č.
David V.
Bára Č.
Ella Z.
|
Jan G.
Mia G.
Anna Č.
Oliver P.
Ondra N.
Tomáš M.
Simona L.
|
| 27 bodů |
26,5 bodů |
21 bodů |
20 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaký byl
 Červnová
víkendová výprava měla indiánské téma – ovšem tak trochu jinak, než
klasičtí indiáni. Moderní táta z Paříže zjišťuje, že má jihoamerického
indiánského syna Mimi Siku a tak se životem prolínají dva světy, které
byli námětem našeho víkendu.
Místo, kam do Řevnic jezdíme, je rozlehlé a na hry jak dělané. První
soutěžní hra pro pět indiánských kmenů byla pěkně běhavá, podobě jako
další v páteční večer. Zajímavá byla hra Hroznýš. Koho hroznýš
chytil a sežral, připojováním kořisti rostl a rostl a byl tím více
nemotorný... Nejstarší děti, či spíš mládežníci se vydali na oddělenou
aktivitu to temných hlubin pralesa k Černé skále.
Po snídani a hygieně byla první hrou na rozhýbání, Počítací schovávaná.
Pravidelní účastníci se tak dočkali své oblíbené hry. Další část
dopoledne jsme udělali indiánská stanoviště, kdy se napodobovali
některé činnosti z pátečního příběhu. Chodilo se po „kamenech“,
střílelo z luku, házelo kládou do dálky, stavělo, běhalo s kastrolem
vody... Počasí tento víkend přálo a Slunce hřálo. To byla příležitost
osvěžit se cachtáním v řece Berounce a zahrát si volnější hry.
Po
obědě a osobním volnu se většina po indiánsku zmalovala. Takto ozdobeni
jsme prošli Řevnicemi, protože je to cesta do nejbližšího lesa. Ve
městě se opět oddělila skupina mládežníků, aby si užili chvíle bez
malých dětí. „Tichý indián v lese“ byla dobrá zkouška neslyšného
pochybu a naslouchání.
Ještě než se zapálil večerní táborák, pět kmenů předvedlo své nacvičené
indiánské tance. Někteří mají asi indiánskou krev, jak byli tance
věrohodné. Opékalo se a jedlo, ale také jsme se během táboráku
pokoušeli zachytit netopýry speciálním echolokačním zařízením. Nějaký
netopýr se sice ozval, ale jako na potvoru zrovna kolem nic moc
nelétalo. Děti se také dívaly do dalekohledu na měsíční krátery. A
samozřejmě nesměly chybět laserové hrátky, které se dají dělat jen za
tmy.
Poslední den probíhal program až do úplného konce výpravy. Kmeny opět
zápolily v indiánských dovednostech, jakými bylo například plížení,
střelba a hmatové hledání. Každý správný indián zná přírodu. Proto jsme
si i my udělali po celém areálu přírodní poznávací hru. Pak už
následoval oběd, vyhodnocení, diplomy a poklad. Poklad si kmeny musely
najít. Jeden kmen by ale bez nápovědy hledal poklad asi až dodnes.
POTAHONTAS
|
PA-INDIÁNI
|
APAČOVÉ
|
MĚŠTÍ INDIÁNI
| POMERANČI
|
Štěpánka Z.
Simona L.
Verča M.
Bětka Z.
David B.
Adam B.
Iveta P.
|
Nela M.
Ondra N.
Honza G.
Gábina N.
Sabina V.
Rozálie R.
Jindřiška Z.
|
Rozálie H.
Rozálie K.
Matouš M.
Tadeáš V.
Tomáš H.
Ondra M.
Viki R.
|
Anna R.
Adéla V.
Adam V.
Katka N.
Magda Š.
Michal M.
Štěpán Š.
| Štěpánka Š.
Angelica K.
Markéta M.
Markéta V.
Eliška Š.
Matěj Š.
|
53 bodů
|
51,5 bodů |
46,5 bodů |
46 bodů | 43 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Jaká byla
 V
teplých obdobích roku se naše víkendové výpravy pravidelně přesouvají
do Řevnic. Nádherné prostorné prostředí je na hry jak dělané. Tato zem
plná zeleně hostila výpravu s tématem Země Nezemě. Znalec by z názvu
poznal některý z příběhů Petera Pana. Do tohoto sídla se vejde více
dětí, soutěžních družstev už bylo tedy pět. V pátek večer jsme zahájili
první tematickou hru „Loď v mlze,“ ale chvíli po startu by se změnila
na „Loď v dešti,“ nebýt přerušení hry a přesunu pod střechu. První
pořádná letní průtrž ovšem přešla bez většího zájmu sledováním pohádky
o cestě do Země Nezemě.
Počítací
schovávaná je oblíbená hra, kterou kvůli prostředí hrajeme jen v
Řevnicích. Nemá nic moc společného s klasickou schovávanou. Tuto
oblíbenou hru jsme dali po dohrání přerušené páteční „Lodi v mlze“ (hra
o komunikaci) v už slunečném sobotním dopoledni. Následovala série
dalších tematických her; schovávačka v pralese, lovení svítících kamenů
atd. Před obědem se družstva přesunula na louku na další aktivity hned
za areálem.
Odpoledne
nastal přesun do brdského lesa. V lese mimo jiné proběhla velká
strategická hra, kterou si užili jak velcí, tak malí. Každé družstvo
mělo své území v kruhu, bránilo svůj poklad a zároveň se snažilo další
poklad získat. Každý v družstvu si zvolil svou funkci, kterou bylo
možné během hry měnit. Cestou z lesa jsme se zastavili v Řevnicích na
hřišti.
Večer
děti čekala ještě řádka dalších aktivit. Dobrovolný tanec domorodců se
některým členům opravdu povedl. Děti si udělaly lodičky z přírodních
materiálů, většinou z kůry a plachty z listů. Všechny také pěkně
plavaly. Každý se už těšil na táborák a opékání buřtů. Stejně jako den,
i večeře byla vydatná a s hromadou zeleniny, po které se jen zaprášilo.
Dětem jsem zkoušel ukázat detektor netopýrů. Umí zachytit netopýry v
okolí. Jak známo, lidské ucho jejich ultrazvuk neslyší. Detektor ale
dokáže zvuky převést do slyšitelné podoby. Žel, netopýři se nám asi
kvůli chladnějšímu večeru zrovna vyhýbali. Nechyběla ukázka toho, co
dokáže fialový a hlavně zelený laser. Hvězdářský dalekohled byl
připraven, ale večerní převážně už zatažená obloha na pozorování
nepřála.
V
neděli se dohrávali nějaké hry, které se nestihly předchozí den. Třeba
pouštění Ptáka neptáka (ve skutečnosti papírové vlaštovky štafetovým
způsobem). Vedoucí Michal přivezl Kin-Ball, přes metr v průměru velký
míč, tak bylo do oběda o zábavu postaráno. Závěr? Vyhlášení víkendového
klání, diplomy a hledání pokladů. Pro některá družstva náročnější a s
nápovědou, ale poklad nakonec našli všichni.
NEZEMŠŤANI
|
BLUDNÝ ZEMÁCI
|
BLUDNÝ HOLANĎANI
|
ŽIVÝ STÍNY
| PIRÁTI
|
Elisabeth B.
Maruška B.
Honza G.
Šárka P.
Sára T.
Mia G.
|
Lukáš K.
Simona L.
Michal P.
Natálie K.
Ruprecht Š.
|
Rozálie K.
Matouš M.
Tomáš K.
Ondra M.
Lukáš Č.
Julie P.
|
Julia N.
Iveta P.
Laura T.
Zuzka G.
Karolína T.
Elisabeth T.
| Tadeáš V.
Michal M.
Oliver P.
Anna Č.
Žofie T.
Ella G.
|
37,5 bodů
|
37,5 bodů |
37,5 bodů |
37 bodů | 29,5 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
1.
místo |
2.
místo | 3.
místo |
Jaký byl
Galové v Čechách
Kdo by neznal Asterixe a Obelixe. Takové téma bylo nachytáno na
víkendové výpravě v Srbsku. V tom bližším Srbsku, u Berouna, v
nádherném prostředí Českého krasu. Po pátečních hrách a rozdělení do
skupin jsme se podívali na jedno z mnoha filmových ztvárnění těchto
galských postav.
Druhý den dopoledne už si to galské vesnice – tedy družstva –
vykračovala na rozlehlé louky. Začala série tematických her.
Galské vesnice tak soutěžili v „sušení“ Obelixova oblečení. Nejprve
bylo potřeba najít kalhoty, tričko, boty… někde na louce, a když byl
komplet hotový, pak museli vesnice najít a natáhnout provaz, najít
kolíčky a prádlo pověsit. Vyhráli Lektvarovice.
Další zajímavou hrou byly pasti na Góty. Každý z vesnice štafetově
běhal k provázku a snažil se ho omotat kolem jednoho stromu. Po otrhání
plodů zázračného banánovníku, jehož plody dozrávají v Srbsku v dubnu a
květnu, se vesnice posunuly dále do lomu Na Chlumu. Zde, mezi skalami
proběhl turnaj vesnic v hodu kamenem a další nesoutěžní hry.
Po zaslouženém poledním odpočinku se Galové vydali na místo, kde jsme
na výpravách už několik let nebyli. Ke Kubrychtově boudě. Zašli jsme
také na nedaleké Bubovické vodopády. Tedy, na vodopády bez vody. Na
lukách se pokračovalo v sérii her. Vesnice nosili Gala (ten se měl),
vyráběli lektvary a proběhl mini turnaj v přetahované, kde se dařilo
především Kancům.
Večer byl zpestřen kulturním programem Galských vesnic. Táborák s
opékáním a laserové hrátky je běžná součást výpravy. Ale když se zadaří
počasí, děti pozorují hvězdářským dalekohledem. Měli jsme štěstí na
Měsíc v první čtvrti a tak děti obdivovaly měsíční krátery. Po vydatném
spánku už děti čekal dopolední program. Například střelbu na Římana
vyhráli Antiřímani. Rozloučení nad víkendovým kláním s Asterixem a
Obelixem se odehrálo jako vždy u diplomů a rozdávání odměn.
Fotogalerie Asterix a Obelix
LEKTVAROVICE
|
ANTIŘÍMANI
|
ŘÍMANI
|
KANCI |
Štěpánka Z.
Jindřiška Z.
Alžběta Z.
Iveta P.
Filip K.
Viki K.
|
Meg O.
David V.
Tomáš V.
Michal M.
Angelica K.
Elisabeth T.
|
Ondra M.
Zuzka Z.
Adéla V.
Adam V.
Adam B.
David B.
|
Ivan Z.
Vojta K.
Oliver P.
Matouš M.
Richard M.
Viktorie R.
|
| 31 bodů |
30 bodů |
27 bodů |
24 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaká byla
Panika v městečku? Jen ve filmu
Konečně. Na začátku dubna jsme se po zimě dočkali první víkendové jarní
výpravy. Tedy jarní? Pěkné počasí bylo před víkendem a po něm. Ještě v
pátek večer máme ve zvyku chodit ven, tentokrát soustavně pršelo, proto
se hry hrály pod střechou. Rozdělení do čtyř družstev bylo tentokrát
dobrodružnější. V každé předem určené skupině byl někdo z oddílových
dětí, které znají šifry. Přečtení zašifrovaných dopisů tak bylo na
bedrech zkušenějších.
Víkendové aktivity probíhaly na námět zajímavě animovaného
„figurkového“ filmu Panika v městečku, kde všechny postavy včetně
zvířecích dělají běžné lidské činnosti. Kůň se tak například sprchuje a
čistí si zuby, paní Koňová hraje na klavír atd. Indián s kovbojem
omylem objednají místo 50 cihel na postavení grilu cihel několik
miliónů. A z této lapálie se staly neuvěřitelné příhody.
Děti si zahrály scénky, které jsme dlouho nedělali. Schovávaly se,
trefovali se „sněhovou“ koulí, proběhla „rybí honička“ a další aktivity
napodobující části příběhu. V oblíbeném pískovcovém lomu děti dávaly
přednost v jízdě (nová hra vymyšlená jen kvůli filmovému příběhu), ale
velice úspěšné bylo „pouštění balvanu“ z kopce. Akorát místo balvanu
dětem posloužila pneumatika, která musela projet co nejblíže vytyčenému
cíli.
Vzhledem k aprílovému počasí byl večerní táborák s otazníkem. Obloha
nad námi se naštěstí umoudřila a o oheň, buřtíky a představení zeleného
laseru děti nepřišly. V neděli před závěrečným „diplomováním“ se
družstva ještě zahřála při hrách na rozhlehlé louce Českého krasu.
Fotogalerie Panika v městečku
CIHLÁŘI
|
KONĚ
|
CIHLY
|
ZMATKAŘI |
Damián W.
Ondra M.
Jakub S.
Oliver P.
Miky W.
David V.
|
Viki O.
Šárka P.
Marek S.
Michal M.
Kristýna D.
|
Michael K.
Viktorie R.
Patrick K.
Tomáš M.
Adéla J.
Viki V.
|
Iveta P.
Simona L.
Barbora J.
Kateřina J.
Karolína K.
|
| 41,5 bodů |
28 bodů |
26 bodů |
25,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaký byl
Čištění ptačích budek
V
druhé polovině března proběhla přírodovědná výprava do Úhonického lesa.
Však bylo na čase. Po dvou letech bylo třeba vyčistit ptačí budky,
které jsme s dětmi vyvěšovali v roce 2015. Pokud to jen šlo vzhledem k
přístupnosti, každý měl příležitost si budku otevřít a vyndat staré
hnízdo.
Při
zastávkách se nešlo nezmínit o lýkožroutovi, alias kůrovci. Na holých
kmenech smrků byly krásně vidět jeho chodbičky. Děti zaujaly také velké
choroše, které si se zájmem prohlížely. Při jedné zastávce se naučily
poznávat stromy podle kůry. Některý strom má kůru hladkou, drsnou,
loupavou, tvrdou… Děti poznávačku pak zvládly poslepu. Během lesní
výpravy se hrálo pár her, včetně oblíbených ocásků.
Jaký byl
V únoru jsme si zajeli za přírodou do Prahy. Ke konci roku 2019 bylo
otevřeno na Praze 4 „medúzárium“. Oficiálně Svět medúz. Návštěva byla
naplánována už dříve, ale ze známých důvodů k ní došlo až nyní.
 Svět
medúz se nachází na střeše obchodního centra, kde po našem příjezdu
přišlo nemilé překvapení. Sto metrová fronta. Nezbývalo nám nic jiného,
než na úkor jiných aktivit si hodinovou frontu vystát. Ale vyplatilo
se. Všechna akvária pro medúzy jsou kruhového tvaru z prostého důvodu –
medúzy potřebují k životu neustálý proud vody. Pozorně jsme si
prohlíželi medúzy a jejich vznášení se v proudech vody. Děti samozřejmě
zaujala také skluzavka a další atrakce.
Medúzy
žijí v mořích po celém světě. Vyskytují ve všech různých tvarech a
barvách a mají velikost v průměru od 3 mm do 3 metrů. Jeden druh má
chapadla delší než 30 metrů. Většina těla medúz je tvořená vodou. Ve
Světě medúz se pochopitelně ty největší nevyskytovaly, zato jsme viděli
úplně malinkaté medúzy, odhadem kolem 1 cm.
Jaké bylo
Oddílová noc a filmové triky
Na konci listopadu proběhla tradiční oddílová noc v klubovně. Večerní
brzká tma je totiž ideální k „světelným hrám.“ Než se všichni sešli,
hrála se spousta deskových her. Pak už děti přeskakovaly laser, nebo
házely svítící tyčinky k jinému světlu. Kdo byl blíž, vyhrál. Na kino
ve spacáku už byly natěšené, ale ještě předtím jsme si udělali
promítání efektů zeleného a fialového laseru na strop. Nechyběla ani
prohlídka souhvězdí našeho statického „planetária“ na stropě. Souhvězdí
byla krásně vidět, ale laser jednotlivé hvězdy přímo rozzářil.
Po ranní společné snídani se hry poněkud přeorientovaly na stavění
dominového efektu. Domino začali stavět všichni. Alespoň jsem měl čas
připravit mikroskopy a velké příložní lupy s LED osvětlením. Úžasná
věc! Během plánovaného i neplánovaného pouštění dominového efektu se
děti chodily dívat na živočichy a jejich části zblízka.
Druhý den bylo v plánu muzeum Karla Zemana
na Malé Straně v Praze. V Praze nás o dva táborové členy přibylo. Ze
začátku bylo na expozicích pěkně znázorněné, jak se dříve dělaly
klasické filmové triky, např. ve filmu Cesta do pravěku. I další
expozice byly věnované Zemanovým filmům, zejména pak Vynálezu zkázy a
Baronu Prášilovi. Některé exponáty byly interaktivní. Dlouhou dobu jsme
strávili u panelu, kde bylo možno vytvořit svůj animovaný klip a poslat
si ho na email. To považuji ta nejvychytanější atrakci. Mimo to si děti
také zahrály úkolovanou Cestu do pravěku, kdy šlo o hledání a
doplňování pracovních listů.
Podzimní dvoudenní putování
 Podzemní den
V době podzimních prázdnin jsme uskutečnili dvě zajímavé výpravy.
Autobusem do Hostimi, pak cesta kolem Kačáku (potok Loděnice) v Českém
Krasu nás vedla mlhavé ráno na sraz s jeskyňáři. Domluvena byla
návštěva jedné nepřístupné, archeologicky významné jeskyně. Oba
jeskyňáři dětem nejdříve ukázali malou jeskyňku, kam si mohly vlézt. Do
takzvané blbodíry, jak jeskyňáři těmto pár metrovým dutinám říkají.
Po úvodním zmazání jsme šplhali do prudkého kopce, abychom zakotvili ve
velkém portálu, vchodu do jeskyně. Vyslechli jsme si zajímavé povídání
o jeskyni. Nasadily čelovky a po delším odemykání hurá do podzemí.
Jeskyně vedla z kopce, podél kolejnic, po kterých se vyváží suť a
hlína. Jeskyní se dalo projít téměř bez zašpinění, jen jílovité bláto
má výbornou vlastnost perfektně se lepit na boty a boty zouvat. Děti si
vyzkoušely jezdit s vozíky určené na vyvážení bláta z jeskyně, která má
délku chodeb přes 300 metrů.
V portálu jeskyně byl čas na svačinu a poděkování. Pěkně začalo svítit
Slunce, když jsme si vykračovali lesy necelé 4 kilometry k hornickému
skanzenu Solvayovy lomy. Jízda mašinkou vystřídala vtipně komentovaná
prohlídka štoly. Mezitím jsme si také prohlídli pár technických
zajímavostí. Cesta po lukách až do Loděnic a odjezdem do Rudné výprava
nekončila. Konečným cílem byla klubovna, kde na řadu přišlo
občerstvení, hra Jungle Speed a pozorování makro světa v binokulárním
mikroskopu.
Zvířecí den
Druhý vyrážíme do pražské zoo (už víme, že zoo se píše s malými
písmeny). Dopoledne bylo docela chladno, proto jsme uvítali návštěvu
afrického pavilonu. Indonéská džungle byla totiž uzavřena. Africký
pavilon jsme prozkoumali důkladně. Také bylo zajímavé pokoukání na
žirafy a venku na slony. To už děti měly za sebou několikátý pracovní
list. Snažily se přijít na úkoly a odpovědi, na které bylo možno najít
řešení během prohlídky zoo.
V dalších částech zoo děti zaujal především pavilon šelem a plazů.
Někteří se těšili na lanovku, leč marně, při pohledu na zavěšené
dělníky na sloupech lanovky. U vodních ptáků byli někteří ptačí jedinci
značně ochočení, takže se s nimi dalo fotografovat (jen je obejmout) a
jeden byl natolik divoký, že bral dětem klacek z ruky. U tučňáků jsme
dostali vynadáno, protože jsme se s jedním tučňákem příliš spřátelili.
Na hřišti v Rezervaci Bororo jsme si prošli a vyhodnotili pracovní
listy, které děti dělaly ve dvojicích. Za jejich práci je čekala drobná
pozornost. Celodenní prohlídka se poněkud protáhla. Proto jsme do Rudné
přijeli už za tmy.
Jaká byla výprava
 Poslední
letošní víkendová výprava byla tematicky obdobná, jako ta v roce 2018.
Tehdy i nyní jsme měli psí téma a hráli „psí hry.“ V pátek už byla brzy
tma, ale ta nezabránila hraní her venku u domu. Po večeři se zformovala
čtyři družstva a hurá na první větší hru na velkou louku v Českém
krasu. Jednalo se o psí slalom. Místo kuželů byly použity barevné
svítící tyčinky. Před první nocí proběhlo kino ve spacácích. Hodně
herců bylo čtyřnohých.
První dopoledne jsme vyšli na louku, kterou mnohé děti znaly jen za
tmy. Po několika rozehřívacích hrách přišli na řadu psí soutěžní hry.
Ty vždy vycházejí z daného příběhu. Děti tak skákaly přes překážku a
chytaly míček, stejně jako pes Bailey. Chytaly létající talíř, hledaly
předměty, ovšem ne po čichu. S tím psím čichem se rovnat nemůžeme.
Český kras je nádherná specifická krajina a nemohly jsme proto vynechat
návštěvu lomu Na Chlumu. Pohled na skály a barvící se listí stromů vždy
děti zaujme.
Po obědě a poledním odpočinku se družstva Psíčkové, Refani, Čoklové a
Dogie Boxeři vydali do jiného lomu v okolí Srbska – pískovcového. Tam
se soutěžilo v poznávání pachů, ale správná „voňavá“ místečka bylo
potřeba nejprve najít. Pak proběhl psí výcvik. Tento lom je jak
stvořený na pořádnou schovávanou. Ale tu podle původních pravidel, kdy
nejde o „zakopání se,“ ale dostat se nepozorovaně k pikole a zapikat
pikajícího.
Určování, tedy spíš přiřazování psích plemen družstva dělala už na
chatě. Venku děti čekal táborák a buřtíky se spoustou zeleniny.
Nechyběly ani efektní hrátky ze zeleným laserem. Využili jsme jasné
oblohy, vytáhli hvězdářský dalekohled a pozorovali Měsíc, Jupiter s
měsíčky a ti aktivnější také Saturn s prstencem.
Poslední den byl čas ještě dojít na louku a zahrát si poslední soutěžní
hru a několik dalších. Po obědě děti hrály převážně stolní hry. V
úplném závěru výpravy nastal ten správný okamžik, aby se psí družstva
dozvěděla výsledky víkendového klání, všichni si potřásli pravicí,
rozdaly se diplomy a odměny.
REFANI
|
PSÍČKOVÉ
|
DOGIE BOXEŘI
|
ČOKLOVÉ |
Rozálie Ř.
Tomáš K.
Honza K.
Alisia P.
Anna Č.
Iveta P.
Sam E.
|
Julie P.
Ríša H.
Marie K.
Ondra M.
Vašek H.
Tereza P.
Štěpánka P.
|
Elisabeth T.
Karolína K.
Kateřina J.
Barbora J.
Rozálie H.
Natálie K.
Simona L.
Tomáš H.
|
Ema H.
Šárka P.
Štěpán Š.
Michal M.
Rozálie H.
Viktorie O.
Magdaléna Š.
|
| 31,5 bodů |
27,5 bodů |
24,5 bodů |
23 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaká byla výprava
 Po
dlouhé odmlce jsme se mohli sejít na víkendové výpravě v Řevnicích (11. – 13.6.). Dle
očekávání bylo zcela plno. Tématem her nám byl plyšový Kuky a lesní
postavičky od Jana Svěráka. Než se všichni sjeli, hrálo několik her.
Tvorba pěti družstev byla snadná a mohlo se na první soutěžní hru –
bylo třeba „oživit Kukyho.“ Jak se ukázalo, každý Kukyho neznal.
Seznámení s Kukym byl poslední program před páteční večerkou.
Ráno jsme si rekapitulovali večerní příběh a povídali o postavičkách.
Některé děti měly na postavičky různé názory – na jednu stejnou
pozitivní i negativní. Děti lepily Kukyho, lovily oříšky kolem divoké
veverky a do tématu se výborně hodila hra „Co do lesa nepatří.“ Další
hry v druhé půlce dopoledne proběhly na louce za areálem.
Kuky v příběhu trávil dobrodružství v lese. Proto se odpoledne šlo, jak
jinak, do lesa, kde se soutěžilo v lesních hrách. Nechyběla schovávaná,
domečky, ale i výroba lodiček. A sbírání dřeva na táborák. Táborák se
trochu zdržel, protože přišla přeháňka, tak se hrály hry v jídelně. I
pouštění lodiček se přesunulo na druhý den. Táborák s opékáním se
nakonec uskutečnil, stejně jako pohodový večer s ukázkou toho, co lze
svést se zeleným laserem.
Slunečné ráno přivítalo soutěžící do posledního dne výpravy. Po snídani
se balilo, pak se mohlo začít s dalšími soutěžemi. Došlo na pouštění
lodiček po Berounce a na hru „Cesta po včelí mapě“ a další aktivity. Po
obědě byl čas na slavnostní vyhlášení víkendového klání, rozdávání
diplomů a dojedení se pokladem.
KUKÁTKA
|
SPADLÉ ČEPICE
|
KUKY A DOBRODRUŽNÍCI
|
PLYŠOVÍ MEDVÍDKY
| ČER. PLYŠOVÝ FRAJEŘI
|
Anežka M.
Adam B.
Marie K.
Vojta Š.
Vítek Š.
Meg O.
Petr B.
|
Ema H.
Lukáš Č.
Matyáš V.
Magda Š.
Štěpán Š.
Simona L.
Rozálie H.
Viktorie O.
|
Radovan D.
Rozálie H.
Tomáš H.
Martin H.
Laura N.
Lada D.
Sofie J.
Míra H.
|
Žofie T.
Lucie T.
Bára J.
Šárka J.
David K.
Luboš M.
Natálie K.
Michal M.
| Kristýna F.
Tomáš K.
Emma Š.
Oliver P.
Natan C.
Anna G.
Ema O.
Viki R.
|
28 bodů
|
22 bodů |
20 bodů |
17 bodů | 12 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Jaká byla výprava
 Občas
mají některé víkendové výpravy program netradiční, tedy žádné honby za
poklady, trpaslíky a skřety. Výjimečné byly třeba jeskyňářské a
horolezecké výpravy... a nyní říjnová (2. – 4.10.). To jsme se honili
za jídlem a s jídlem. Inspirací nám byl rodinný animovaný film Ratatouille,
na vskutku kulinářské téma. Podle příběhu o krysím kuchaříčkovi Remym
probíhal o víkendu program. Soutěžních tematických aktivit a her se
stihlo devět.
První větší hra proběhla už v pátek večer za tmy; překážková
potravinová stezka. Sobotní ráno bylo klidnější při přiřazování
filmových postav. Čtyři družstva většinu z 13 postav přiřadila správně.
Pak už následovalo první kuchtění. Každé družstvo dostalo stejný počet
ingrediencí – sušenek, bonbónů a jedlého „lepidla.“ Úkolem bylo z
ingrediencí vytvořit vizuálně něco pěkného. Nutno podotknout, že každá
skupina vytvořila originální vláčky. Ty si pak po obědě snědly.
 Část dopoledne děti strávily při hrách na louce. Zajímavý byl například
číšnický slalom – přenášení vody v kelímku na tácu jednou rukou, tedy
úplně stejně jako číšníci. Po dalších hrách se výprava přesunula do
lomu Na Chlumu. Byla by škoda tuto zajímavost Českého krasu vynechat.
Další přírodní zajímavost, pískovna za Srbskem byl odpolední cíl. V
kuchařském příběhu se občas zmiňovalo koření. To je při vaření
důležité, proto si družstva vyzkoušela klasickou „čichačku“ – poznávání
koření poslepu podle vůně. Kmín, majoránka, skořice, hřebíček, kari… K
následujícím hrám se přidaly skopičiny, které se dají dělat jen v
pískovně.
Po návratu do chaty čekal děti další kulinářský úkol. Tentokrát nebyl
sladký. Připravit snídani. K dispozici byly chleby, másla a různá
zelenina včetně kukuřice, mrkve, nakládaných okurek… Zde už rozvinout
fantazii bylo těžší než v případě sladkých vláčků. Přesto se družstvům
podařilo stvořit zajímavé chlebové zdobení, někdo udělal chlebové
smajlíky. Také se všechny chleby na snídani snědly.
Večer proběhl tradiční táborák s opékáním buřtů a chlebů, což se u nás
jí s opravdu velkou hromadou zeleniny (minimálně 2:1 ve prospěch
zeleniny :)). Tečkou za sobotním večerem bylo promítání obrazců na dům
a „map“ v kouři ohně fialového a zeleného laseru. Na ukazování
souhvězdí nedošlo, večer se obloha zatáhla.
Třetí a poslední den výpravy – opět slunečný – ještě kuchařskými
soutěžemi pokračoval. Ve filmovém příběhu krysa Remy ovládal
roztržitého Linguiniho, který o vaření nevěděl vůbec nic, než to celé
prasklo. Při poslední soutěžní hře šlo o stejné ovládání. Remy ovládal
pod kuchařskou čepicí Linguiniho taháním za vlasy. Samozřejmě jemně. U
dětí byl rozdíl jen v tom, že ovládaný měl zavázané oči. Techniku
ovládaní, si děti v družstvech si domluvily samy (mohly i za uši).
Úkolem bylo přejít se špagetami a přesypat je do hrnce. Stejně, jak si
to Remy s Linguinim také zkoušel. Většině se špagety podařilo přesypat
bez větších ztrát, ovšem asi by takto nikdo vařit nechtěl. Ale byla to
legrace.
Poslední letošní víkendovou výpravu jsme zakončili jak jinak, než
vyhlášením, diplomy a nějakými dobrůtkami. Už se těšíme na jaro, až se
doufáme opět sejdeme na další víkendovce.
ČERNÍ SKŘÍTCI
|
VAŘEČKY
|
MYŠÁCI
|
KUCHAŘÍCI |
Damián W.
Michal M.
Štěpán Š.
Miky W.
Sabrina
Max H.
Ebony
|
Karel Ř.
Oliver P.
Nikola D.
Ondra M.
Simona L.
|
Charlotta Ř.
Denisa D.
Ondra M.
Lukáš Č.
Jakub S.
Tomáš J. |
Mia E.
Petr B.
Marie B.
Marek S.
Michal J.
Honza K.
|
30,5 bodů
|
29 bodů |
25,5 bodů |
25 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaká byla výprava
 V
"letním sídle" v Řevnicích proběhla v červnu v posunutém termínu
víkendová výprava – dlouho po vynucené pauze. Nikdo nevěděl, jaký bude
po karanténě zájem. Ovšem ten byl obrovský, sešlo se nás 40, akce se
zaplnila během pár dnů.
Děti
si myslely, že budeme hledat poklad, podle názvu výpravy "Poklad
ptačího ostrova." Ač se v příběhu poklad vyskytoval, jeho včlenění do
děje bylo zcela jiné, než by se očekávalo. Námětem víkendových her nám
byl loutkový film z roku 1952 od Karla Zemana se stejnojmenným názvem.
Celá myšlenka příběhu je pěkně shrnuta na Česko-Slovenské filmové
databázi: "Jednoduchý, vtipný, dětskému myšlení přizpůsobený příběh
obyvatelů neznámého ostrova, kteří objeví poklad, přestanou pracovat,
znepřátelí se mezi sebou, a teprve když o poklad přijdou, vrátí se opět
k práci, která jim přinese spokojenost, štěstí a mír. Film velmi
názorně vysvětluje myšlenku, že ne bohatství, ale práce to je, která
činí člověka a jeho život šťastným." Stejně tak co pochopily i děti na
výpravě, když jsme si o příběhu povídali.
 Po
utvoření pěti družstev si děti užily první velkou hru ještě v pátek
večer. Družstva představovala posádky lodí, které se mezi sebou
utkávaly. Hlavní herní den se udál v sobotu. Po ránu jsme si dali
rozehřívací a velmi oblíbenou Počítací schovávanou (což je zcela jiná
než klasická schovávaná). Pak družstva hledala po rozlehlém areálu
pelikány a vlaštovky z příběhu. Ale jen je, protože v areálu se
vyskytovali i jiní jim podobní ptáci. Následovaly další hry, například
schovávačka na ostrově, "jablka na hlavně," nebo lov ryb.
Odpoledne
probíhalo v lese. Nejprve proběhlo klání o ptačí hnízda i další drobné
hry, pak si děti stavěly lodičky ze dřeva, které se pouštěly později na
Berounce. Cestou z lesa se k lítosti dětí vynechalo hřiště v Řevnicích.
Přeci jen pro nás jako uzavřenou skupinu stále platila hygienická
pravidla nemísit se mezi ostatní osoby. Sobotní večery už tradičně
patří táboráku, opékání, kouzlům s laserem...
V
neděli se mimo jiné dohrávaly hry, které se nestihly předchozí den a to
jak ty menší, tak bodované. Poslední soutěžní hrou tak byl "sběr
perel." Všechno jednou končí, stejně tak jako výprava před prázdninami
byla zakončena slavnostním vyhlášením, rozdáním diplomů a hledáním
pokladů pro každé družstvo. Přeci jen se děti pokladu dočkaly.
DRAVCI
|
ČERNÍ JESTŘÁBI
|
ČERNÝ ČÁPI
|
VLAŠTOVKY
| PTAČÍ PIRÁTI
|
Charlotta Ř.
Simona L.
Ondra M.
Verča K.
Karel Ř.
Alex P.
Filip K.
Ivan Z.
|
Viki R.
Max H.
Bětka P.
Verča Š.
Katka S.
Honza S.
Sabrina H.
|
Michal M.
Štěpán B.
Marek S.
Jakub S.
Zuzka Z.
Sára T.
Petr B.
|
Ríša H
Natan C.
Oliver P.
Vašek H.
Gábina N.
Markéta M.
| Dominik J.
Natálie V.
Anabel V.
Lukáš Č.
Katka N.
Vojta E.
Nela M.
|
29 bodů
|
26 bodů |
21 bodů |
18 bodů | 17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo | 5.
místo |
Jaká byla výprava
Slunečné
počasí nás provázelo na poslední výpravu, kterou jsme ještě stihli v
březnu (14.3.) před vynucenou přestávkou. Byla to odpolední výprava do lesa
nedaleko Úhonic. U rybníčků jsme si rozdali triedry a pár pokynů k nim.
Cesta směřovala k našim ptačím budkám, oživena hrou Povodeň, bomba,
brouci. Ta se hrála po celou dobu výpravy. Jedna zastávka byla u
kůrovce. Z nahromaděných klád se dala snadno odloupnout kůra a pod ní
byly vidět rozvětvené chodbičky lýkožrouta, larvy a čerstvě vylíhlí
brouci.
 Postupně
jsme vyčistili 9 budek a povídali si, například proč některé budky mají
kolem vchodu ochranná opatření, kdo v budkách hnízdí a jaká hnízda mají
konkrétní ptáci. Loňská hnízda z budek si děti důkladně prohlížely, ale
nikdo si je letos nechtěl vzít domů :-). Těžba lesa oproti loňskému
roku pokračovala, a tak dvě speciální budky dřevorubci zničili a dvě
klasické zachovali. V jedné budce bylo loňské třípatrové hnízdo sršně.
Dokonce s pár nevylíhlými komůrkami. Několik zastávek bylo také u
dutin, i kterých jsme si pověděli, co s dutinou dělá brhlík lesní nebo
jak se pozná, že v dutině hnízdí strakapoud.
Větší přestávka byla na oblíbené louce u lesa. Nejen na svačinu, ale
především na hru Ocásky nebo Na schovávanou. Čtyři hodiny v přírodě
uběhly jako voda a byl čas návratu na sraz (z bezpečnostních důvodů
jsme vynechali hromadnou dopravu a jeli auty). Ještě cestou byly v
blátě k vidění ukázkové stopy koroptve (nebo bažanta?). U polí byla
poslední zastávka – zaposlouchali jsme se do zpěvu skřivanů a také se
je snažili na obloze jen očima či triedry najít. Někomu se je spatřit
podařilo.
Jaká byla výprava na
Běžně
se nestává, abych měnil naplánovaná témata výprav. Tentokrát jsem to
ale s radostí udělal, když jsem se dozvěděl o kosmonautické výstavě
Cosmos Discovery. Na jedné podobné jsme byli před pěti lety. Hlavně se
jedná o unikátní příležitost, protože stálá výstava na toto téma v
tomto rozsahu a s originálními artefakty u nás není a dost
pravděpodobně ani nikde v Evropě. Výstava je navíc jenom do dubna 2020,
takže volba byla jasná.
Každý návštěvník dostal hlasového asistenta. U některých exponátů byla
čísla, to stačila zadat na hlasovém asistentovi a mohli jste poslouchat
výklad. Pro děti byla navíc připravena samoobslužná „hra“ s razítky
umístěnými na výstavě. Výstava začínala projekcí, kinem. Žel v
angličtině, jen s titulky, takže pro část dětí to byly jen pěkné
záběry.
Nejde popisovat všechny exponáty – bylo jich hodně a spousta
originálních nebo velmi povedených kopií – ale některé stojí za zmínku.
Úžasné bylo si osahat originál spalovací komory (zajímavý materiál)
jednoho z pěti obřích motorů F1, který byl na Saturnu 5, co vynášel
lidi na Měsíc. Parádní byla prohlídka kosmické lodě Mercury včetně
vnitřku. Člověk v reálu viděl, jak byla malá a představa, že sedíte „v
létající sedačce,“ kde si ani nenatáhnete nohy třeba přes 30 hodin,
není lákavá (obdobné to bylo u lodi Gemini, aneb „dvě létající
sedačky,“ nejdelší let 14 dní!).
Stejně
tak jsme obdivovali servisní a přistávací moduly kosmické lodi Sojuz,
část již zaniklé orbitální stanice Mir, pneumatiku „Michelinku“ z
raketoplánu nebo trysku z největšího motoru na kapalný kyslík a vodík
SSME, používaný v raketoplánech (motory se budou opět používat).
Takový motor měl spotřebu 467 kg kapalného kyslíku a kapalného
vodíku + dalších 17 kg vodíku se používalo k chlazení spalovací komory
a trysky – to vše za jednu sekundu! Teplota hoření plynů ve spalovací
komoře byla 3 500 °C (což o dost přesahuje teplotu varu železa).
Velmi zajímavý byl pohled do modelu pilotní kabiny raketoplánu. Na
měsíční vozítko, průkopnický Lunochod, padák Sojuzu, československý
Magion 2, sovětskou Lunu 15, marsovské vozítko – sondu Opportunity,
která přes 15 let zkoumala Mars, první družice Země Sputnik 1 … Nejen u
skafandrů (jsou různé typy a každý na jiný účel) jsme se dozvěděli o
úskalí pobytu ve vesmíru, včetně základních lidských potřeb.
V závěru výstavy si děti mohly vyzkoušet trenažér na výcvik kosmonautů
a další atrakce a samozřejmě nesmí chybět suvenýry. Cestou v tramvaji
si děti udělaly zajímavý kvíz z výstavy, který jsme při čekání na
autobus probrali.
Výstava rozhodně stojí za návštěvu (pro fandy vesmíru a kosmonautiky je
to povinnost), protože nic obdobného u nás na dlouhou dobu neuvidíte.
Pro nás výstava měla další význam, protože jsou k vidění exponáty, o
kterých si povídáme na našich astronomicko-kosmonautických táborech.
Jaké bylo
Na
přelomu listopadu a prosince jsme udělali „dvojakci:“ oddílovou noc a
výpravu. Oddílová noc v klubovně měla velký úspěch a zatím největší
účast téměř 30 dětí. Hrály se hry, díky tmě také ty světelné, pro
zájemce „stezka odvahy“ a ve spacácích se děti seznámily s vikinským
teenagerem Škyťákem. Ráno se část dětí vydala do Nučic, další děti a
rodiče se k nám přidali, tedy téměř další třicítka osob svým počtem
překvapila pana průvodce.
Přestože Nučice těsně sousedí s Rudnou, pravděpodobně málokdo z
rudenských navštívil muzeum v Nučicích (s námi byly děti i z Prahy!).
Muzeum není běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních
příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost,
první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro
první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.
O dobývání železné rudy v našem kraji byla větší část expozice.
Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se nejdříve začala ruda
dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro horníky bylo vězení, že
v kraji bylo 6 dolů a každý horník měl svou známku, aby se poznalo, že
se z fárání vrátil. Nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve
značky Mercedes a poději Fiat. Do trafostanice se přivádělo 35 000
voltů a odtud se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou
výrobnu elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná
hornická škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní
nástroje, písemnosti a další exponáty.
Pan průvodce – pamětník povídal také něco o odbojovém vojenském oddílu
Železo. Odkud pocházel název odbojového oddílu, je asi jasné. Také
povídal osobní zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a
vojenském oddíle Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné) a lidských
poměrech té doby.
Další expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a
sportovních spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé
ženy slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a
předměty v roce 1958 při stavebních pracích.
Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala
běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu,
jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení –
nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s
hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Návštěva muzea
byla zajímavá a rozhodně doporučuji se s přáteli domluvit a objednat si
prohlídku na obecním úřadě v Nučicích.
Jaká byla výprava
Článek se chystá
Jaký byl
Každoroční
turistická zářijová výprava (28.9.) vedla za hojné účasti přes Brdy. Naše
putování začalo v Mníšku pod Brdy. První plánovaná zastávka byla v
Mníšku na zámku. Ta svačinová v zámeckém parku byla nutná, ale
prohlídka zámku se konala až za hodinu a takovou dobu se nám nechtělo
čekat. Tak jsme po dohodě prohlídku zámku vynechali. Vydali jsme se
kolem zámeckého rybníku a stoupali lesem, k Baroknímu areálu Skalka.
Před areálem byla první vyhlídka na trase. V parkovém prostranství
Skalka je Kaple sv. Máří Magdalény, kterou vybudoval stavitel Kryštof
Dienzenhofer v roce 1693. Vzorem mu byla skalní kaple ve francouzském
Aix en Provence. Kaple byla v roce 1993 zrekonstruována. Nyní se v něm
pořádají výstavy a koncerty. Také jsme si prohlédli bývalou budovu
barokního kláštera, byla postavena v letech 1692-93. Také klášter v
minulosti chátral (po roce 1945), ale od roku 2001 je již opraven a
zpřístupněn veřejnosti, sloužící taktéž k pořádání výstav a koncertů. V
době naší návštěvy v něm byly vystaveny zajímavé sochy a skulptury, v
kapličce obrazy. Na Skalce byla delší obědová pauza, je tam rovněž
stánek s občerstvením a je možné si tam na otevřeném ohni něco opéct.
Po téměř rovné hřebenové cestě jsme došli k „Jezírku.“ To je název na
mapách pro jezírko mezi skalami, ale také pro pravděpodobně nejstarší
trampskou osadu v Brdech – El Paso. V místních skalách byl provozován
lom do začátku 20. století, ale v roce 1921 se do lomu provalila spodní
voda. Místo učarovalo trampům, kteří sem jezdili. Osada byla založena v
roce 1923 třemi osadníky z bývalé osady Westend. První a nejstarší
bouda byla postavena v roce 1925 a z roku 1953 je poslední postavená
chata. My se na osadu dívali shora – osada je malá a přílišná
návštěvnost by osadníkům nebyla milá.
Nutno podotknout, že lesy před El-Pasem i po něm mění charakter, jednou
jsou bukové, smrkové či v jiném složení, bylo se prostě na co dívat.
Narazili jsme také na dlouhou kamennou zeď, pro nás neznámého původu.
Pěkný výhled byl na Babce (505 m n. m.), vrchol skalního výběžku, což
je další vyhlídkové místo. Odtud byl výhled na Prahu, České středohoří,
na Milešovku, Krušné i Jizerské hory a triedrem byl vidět i Ještěd.
Z Babky vedla cesta pěkně z kopečka kolem lesního divadla až do Řevnic
na vlak, kde jsme naší pěší výpravu zakončili. Devět dětí a sedm
dospěláků ušlo celkem 14,4 km. Výlet trval téměř 7 hodin, ale samotná
cesta jen necelé čtyři hodiny. Tedy jsme se zhruba tři hodiny kochali,
odpočívali a svačili :). Byla to pohodová akce a lze trasu doporučit i
malým dětem.
Jaká byla výprava (7. – 9.6.2019)
 Do
zapeklité situace se dostal každý trosečník, který zůstal na osamělém
ostrově. Tím nejznámějším je bezesporu Robinson a jeho druh Pátek. Jeho
příběh jsme si připomenuli a někteří se s ním seznámili v starším filmu
z roku 1975. Ale ještě před filmem se čtyři družstva utkala v první
velké hře. Na rozlehlé louce (moře) se pohybovala družstva (lodě),
která se přesouvala a snažila se střelbou (míčky) zneškodnit další lodě
a zároveň nebýt sestřelen. Hra to byla náročnější, proto nejmladší
„školkoví“ účastníci výpravy měli svůj program.
Další den program probíhal na námět příběhu. Děti se schovávaly,
malovaly nejen na obličej jako domorodí indiáni, proběhly podobné
„turnaje,“ jaké si udělal Robinson s Pátkem, stejně tak se děti
napodobovaly, podobně jako když Robinson učil Pátka. Protože se děj
odehrával na ostrově plném zvířat, i děti zvířata hledaly a poznávaly.
V odpoledním programu v lese děti házely oštěpem a stavěly robinsonův
příbytek. Hlavní hrou bylo sbírání ptačích vajec. Hra, při které bylo
třeba vejce hlídat, kořistit a lovit u protivníků. K našemu překvapení
děti chtěly hrát v lese ještě schovávanou místo návštěvy hřiště, kde se
většinou stavíme při cestě z lesa na základnu.
 Po příchodu z lesa se z oblohy snesla pořádná sprcha. To výrazně
nevadilo, děti si domorodý tanec k táboráku mohly připravit na
pokojích. Večer vzplál tradiční táborák, opékalo se, povídalo,
nechybělo laserové „představení.“ Tentokrát byl k dispozici také
hvězdářský dalekohled, kterým jsme pozorovali Měsíc. Některé děti byly
tak uchvácené pohledem na krátery, že se do fronty řadily několikrát.
Poslední víkendový den už je kratší – děti spí po náročné sobotě déle,
musí se balit a uklízet, ale čas pro hry samozřejmě je. Vše je pak
zakončeno slavnostním vyhlášením výsledků, rozdáváním diplomů a odměn a
hledání pokladu.
ROBINSONOVÉ
|
KANIBALOVÉ
|
ZTROSKOTANÁ LOĎ
|
Bohumil K.
Michal M.
Tomáš K.
Pavel S.
Petr B.
Jan V.
|
Filip B.
Žofie T.
Adéla B.
Lukáš F.
Marie K.
Simona L.
Andrea K.
|
Ondra M.
Oliver P.
Natan C.
Anna B.
Ema O.
Meg O.
|
25 bodů
|
24 bodů |
21,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaká byla Hobití výprava (24. – 26.5. 2019)
 Květnová
výprava se nesla ve znamení malých a veselých postaviček, hobitů. Jak
už to bývá, čekali jsme při hrách na všechny malé i větší hobity, než
se ze všech koutů Středozemě dopraví. První větší hra se odehrála večer
na velké louce. Děti se chtě nechtě seznámily s Runami – trpasličími
písmeny. Trpaslíci se totiž s hobity znali. Na louce byla spousta
písmenek a každá hobití vesnice (= družstvo) měla písmenka ve své
barvě. Právě ta písmenka bylo třeba získávat. Hodila se na druhý den.
Každý neznal příběh o hobitovi, a proto se s ním děti ještě před
spánkem ve zkrácené formě seznámily.
Ráno proběhla rekapitulace příběhu a hobití kvíz. Každá vesnice si také
připravila pro jinou vesnici hádanku. Hádanky měl náš hobit rád. Hobit
také cestoval divočinou a bylo důležité, aby v ní dokázal přežít. Musel
si tedy umět rozdělat oheň, něco na něj nalovit, být obratný… a stejně
tak si děti tyto dovednosti na stanovištích ověřily.
Odpoledne se hobití vesnice vydali do lesa. Po cestě se hrály dvě hry.
V lese už na děti čekala další hra, při které se využívaly trpasličí
Runy. Ve výsledku bylo potřeba sestavit a slepit správně zprávu. Tu ale
vesnice zatím nemohli přečíst, protože neznali klíč. Zprávu luštili až
v neděli. Nechybělo ani stavění hobití vesnice a další hry.
Večer po vzoru trpaslíků nám vesnice předvedli pěkná taneční nebo
pěvecká vystoupení. K výpravě patří i táborák a zde to nebylo jiné. V
neděli se luštili a četli zprávy, proběhlo několik menších her a jedna
velká, závěrečná do bodování. Bodování bylo tentokrát jiné než obvykle.
Náš hobit z příběhu cestoval a stejně tak vesnice cestovali na mapě.
Víkendy bývají mnohdy krátké a děti odpoledne odcestovaly z hobitího
příběhu do reality všedních dnů.
SPOLEČENSTVO PRSTENŮ
|
ŠMAKOVÍN
|
ZLOBYDLOV
|
HOBITÍN |
Ondra M.
Oliver P.
Jakub H.
Sam H.
Jan P.
Vít P.
|
Zuzka Z.
Eliška K.
Amálie K.
Gábina N.
Markéta M.
Karolína K.
|
Veronika K.
Jáchym S.
Natálie S.
Katka N.
Marie K.
Nela M.
Žofie T.
Jan V. |
Petr B.
Marie B.
Štěpán Š.
Michal M.
Aaron Ch.
Alžběta P.
Adriana Ch.
|
39 bodů
|
37 bodů |
35 bodů |
33 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaká byla
První
víkendovka po zimě byla netypická (5. – 7.4.). Po čtyřech letech jsme si zopakovali
jeskyňářskou výpravu. Pobyt v Srbsku, tedy v Českém krasu, kde je v
okolí plno jeskyní, je k tomuto účelu přímo stvořené.
Výprava byla tradičně plná (na spoustu dětí se nedostalo), proto mohla
v pátek vzniknout čtyři družstva, jejichž členové si vymysleli názvy;
Trilobiti, Tulmeni, Medvědi a Diamantové krápníky. Tyto týmy vyrazili
na louku, kde si zahráli oblíbený laser. Ovšem na připravenou
„krápníkovou“ hru už nezbyl čas. Před první nocí jsme si promítli
motivační dokument o slovenské expedici do velkých jeskyní ve stolových
horách ve Venezuele a výběr fotografií z našich dospěláckých jeskyních
akcí v Moravském krasu, kde jsou podzemní prostory násobně větší než v
krasu Českém. Včetně žebříků, které mají mnohdy i desítky metrů.
 Sobotní dopoledne děti čekala generální zkouška – hra na prolézání
umělé jeskyně. Jeskyně byla vytvořena na terase, pod dlouhými
venkovními stoly, které byly zakryty plachtami a dekami. Děti musely
jeskyni po jednom v „plné polní,“ tedy s přilbou prolézt a neponičit
výzdobu a neublížit zvířátkům. Musely se tak vyhýbat stalagmitům
(kužele), brčkovým stalaktitům (špagety), stalagnátům (nohy stolu),
vodopádu (voda z várnice), žábě, hadovi a netopýrům. Abychom stihli
opravdovou jeskyni, byl oběd dříve.
Naším cílem na celé odpoledne byl lom Na Chlumu. Dvě skupiny se
chystaly do jeskyně pod vedením členů České speleologické společnosti,
konkrétně Speleologického klubu Praha. Pro další dvě skupiny bylo
přichystáno slaňování, které pro nás připravili jiní horolezečtí
dobrovolníci. Ovšem slaňování bylo dobrovolné, přesto si ho vyzkoušela
většina. Kdo neslaňoval, hrál hry.
 Než jsme do jeskyně vstoupili, povídali jsme si o bezpečnosti v
jeskyních a rozdělili dospělé mezi děti. Do uzavřené, veřejnosti
nepřístupné jeskyně se vstupovalo po asi 5 metrovém žebříku. Dále se
šlo po velkých kamenných blocích, různými chodbičkami až do velkého
dómu, kde děti řádily s blátem. Za dómem byl ještě jeden menší prostor
s množstvím vymodelovaných postaviček a všeho možného.
V krásném večeru, při plápolajícím táboráku, povídali jsme si o
uplynulém dni. Pak už se mohlo opékat. Chybět nemohlo ani tradiční
laserové představení. Protože bylo jasno, ukázali jsme si také některá
souhvězdí jarní oblohy.
Nedělní dopoledne po balení se ještě zahrála „krápníková“ hra, která se
v pátek nestihla, ale i jiné hry. Po obědě už na děti čekaly diplomy s
odměnami za parádní výpravu, kterou jsme mohli uskutečnit díky devíti
lidem, kteří se na ní podíleli. Díky!
TRILOBITI
|
TULMENI
|
MEDVĚDI
|
DIAMANTOVÉ KRÁPNÍKY
|
Simona L.
Lukáš B.
Lukáš R.
Vilém G.
Nela N.
Jan P.
Vít P.
|
Eliška Z.
Rosťa K.
Tonda K.
Ondra M.
Tomáš K.
Michal P.
|
Bohouš K.
Michal M.
Zuzka Z.
Ema O.
Meg O.
Ríša K.
Sára T.
|
Filip M.
Julie P.
Josef N.
Šárka P.
Marie B.
Šimon J.
Štěpán M.
|
52 bodů
|
43 bodů |
38 bodů |
36 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaké bylo
Jak
zmást některé lidské smysly, tak bychom mohli nazvat lednovou výpravu
do Muzea smyslů (20.1.2019). Zájem o výpravu byl veliký, stejně jako počet
návštěvníků toho dne. Děti se před odchodem na expozice musely
samozřejmě posilnit a mohlo se vyrazit.
V úvodu nás čekala květinová stěna s tekoucím kohoutkem – ovšem
kohoutek byl ve vzduchu, „držela“ ho jen tekoucí voda. Takový kohoutek
byl v muzeu ještě jednou. Míchání barev byla další místnost. Barvy
vznikaly mícháním červené, modré a zelené, jak jsme si mohli s
průvodcem přiděleným naší skupině ověřit. Když jsme se prošli po laně
nad mrakodrapy, přes 3D plastiky a další atrakce, došli jsme do
konírny. Jak pan průvodce říkal, byla to historická místnost, která
musela být architektonicky zachována, tudíž byla vymalována jako
konírna, ale patrová.
Lože z hřebíků si musel každý vyzkoušet. Někteří i dvakrát. V další
části jsme se věnovali šikmému prostoru, hledali černý bod, který na
obraze ve skutečnosti není, nebo jsme se mnohokrát namnožili. Odhady
velikosti předmětů nebo rovin byl docela tvrdý oříšek. Obrácená
místnost byla spíš na fotografický efekt, co ale fungovalo dokonale,
byla místnost na změnu výšky, jak dokládají fotografie. Zajímavých
exponátů bylo více, děti si některé vyzkoušely i vícekrát (např.
fialový tunel). Byla to zajímavá a poučná výprava, což je výpravy vždy
účel.
|
| Výpravy 2018, 2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012,
2011, 2010, 2009,
2008, 2007 |
Na kopírování,
publikování nebo šíření obsahu se
vztahují autorská práva dle zákonů
 Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte © 2006 – 2023
|
|
Hry v lese
* +420
