VÝPRAVY 2011

Titulní strana / Zpět na výpravy

Výpravy v roce 2011

Jaký byl

Byla to soukromá akce (17.12.), kterou si okruh přátel pořádá mnoho let. Místo se ale postupně měnilo. Předtím to byla Kampa, nyní jsme se k této akci přidali na Střeleckém ostrově v Praze. V uvedený sraz nikdo nikde, až jsem začal nervóznět, jestli jsme ve správný čas na správném místě. Nakonec se ale sešlo možná takových patnáct účastníků s všemožnými plavidly různých velikostí, tvarů a výtvarného pojetí. Start nám ze začátku komplikovalo bláznivé deštivé a hlavně větrné počasí, které se naštěstí po chvíli uklidnilo.

Kritérium lodiček bylo jen jediné – aby lodičky byly rozložitelné, ekologické. Sešli se lodičky papírové, občas s doplňkem dřeva. Lodičky zkušených od těch našich nováčkovských byli znát. Já měl také jako jediný lodičku klasickou skládanou – parníček. Některá plavidla zhasla, klesla nebo shořela hned u ostrova, ale větší část doplula až k jezu u Novotného lávky. Pěkná podívaná s kulisou osvíceného Smetanova nábřeží.

Po lodičkových jízdách se naše skupinka vydala na Staré město a uličkou Ve Stínadlech přišla ke kostelu, sv. Haštala, kde se měl konat Večer světel. Večer světel je Vontská tradice, popisovaná v Rychlých šípech. Když jsme přišli ke kostelu, vyhlašovali se tam výsledky různých soutěží spojených s Rychlými šípy a nakonec se pronesla Vontská hesla. Akce pro děti nic moc. Alespoň jsme se podívali do tajemných večerních uliček a pověděli si něco o Rychlých šípech a Vontech. A co myslíte, kde má původ název naší organizace a oddílu Žlutý květ?

Fotogalerie

Jaká byla

Byla to naše první “noční“ výprava. Vyrazili jsme na Branické vlakové nádraží, postupně se k nám přidávali další a nakonec se sešel hojný počet dětí, tatínků, maminka, dědeček i švagrová. Navečer, po příjezdu na nádraží jsme si prohlédli parní lokomotivu, které se říká Šlechtična

(lokomotiva řady 475.179 z roku 1949), ale moc času jsme na ní neměli. Naše výprava se nalodila do historického vagónu, číslo 12, což byl místenkový vůz. My obsadili dvě “kupé“. Oproti předpokladům, že se ve vagónu budou tlačit lidé, měly děti prostoru dostatek. Nikdo na stojáka tam nebyl a my měli část vagónu jen pro sebe. Přišel pan průvodčí, a když viděl tu hromádku jízdenek a místenek, půjčil dětem kleštičky a každý si jízdenku procvakl sám.

Šlechtična zabrala a celá historická souprava se dala do pohybu vstříc Pražskému Semmeringu po vysokánských obloukových viaduktech na okraji Prokopského údolí, na Žvahov a vzhůru po úbočí Dívčích hradů s výhledem na panorama Prahy dole pod tratí, na které nám pan průvodčí ve vagónu zhasl. A dál přes Jinonice a Cibulku do Zličína. A pak zpět. Vlak to byl dlouhý a cesta do kopce, proto parní Šlechtičně na druhém konci musela pomáhat novější mašina, které se říkalo Karkulka. Cesta pro děti to byla poměrně dlouhá, obzvlášť když měl vlak několikrát přestávku. Proto bylo v naší části vlaku živo.

Cestou jsme si pověděli a ukázali jednoduché schéma, jak vlastně taková parní lokomotiva pracuje, co ji pohání. Na řadu přišly také slovní hry, návštěva bufetového vozu a občasný zájem o pohled z oken. Velkým očekáváním byl ale příchod čerta s Mikulášem. Čert s Mikulášem byli neustále vyhlíženi za veselého dovádění dětí. Nejklidnější chvíle ve vlaku nastala, když první přišel čert. V našem oddělení najednou všichni vzorně a mlčky seděli. Došlo na zpěv i básničky a Mikuláš s andělem všem rozdali perníky.

Po sedmé hodině večerní souprava přijela zpět na Branické nádraží. Na závěr pořadatelé spustili velký ohňostroj, což bylo dle vyjádření některých dětí to nejlepší z celé akce. Nám už zbývala jen cesta domů, ale ještě v metru jsme si zahráli tichou poštu.

Víte, jak pracuje parní stroj, tedy parní lokomotiva?

Pokud ne, podívejte se na schéma. Fotogalerie

Jaká byla výprava 5.11.

První listopadovou sobotu jsme si udělali výpravu za poznáváním mořských živočichů. To je možné v pražském Mořském světě. Ještě než se skupina deseti dětí přesunula na výstaviště v Holešovicích, užila si jízdu autobusem, metrem a tramvají, což byl zážitek, na který se někteří těšili :-).

Prohlídku akvárií na ploše 1 000 m2 jsme začali v prvním patře. Cestou ale děti zaujala plazmová koule, kterou každý musel vyzkoušet. V horní části mořského světa jsme si prošli korálovou jeskyni, kde je umístěno deset akvárií. Zde děti zaujal například mořský koník nebo kajman. Po prohlídce korálové jeskyně jsme pokračovali v přízemí, kdy se hned v prvním akváriu proháněli krásné černo-bílé murény. Vypadají jako mořští hadi, ale ve skutečnosti se jedná o ryby. Cestou kolem spousty ryb jsme došli do zatím k největší nádrži o objemu 100 tisíc litrů mořské vody, ve které se proháněl například žralok bělocípý a žralok černocípý. V jiných nádržích byly i prapodivní živočichové, mezi které patří ostrorep, jehož schránku máme i v klubovně. Mimo mořských ryb všelikých barev, tvarů a velikostí – například vrubozubců, piraní, rejnoků nebo arowan, jsme viděli také několik druhů želv nebo tolik zajímavé murény ve velké nádrži s obsahem 50 tisíc litrů vody, které se proháněli kolem modelu historické lodi Bounty.

Interiér Mořského světa je také velmi zajímavý.
U stropu je maketa rejnoka manty atlantské, největšího rejnoka světa o rozpětí 8 metrů. Pěkná je také věrná kopie majáku z mysu Hatteras v Severní Karolíně v USA, který byl postaven v roce 1870. Co určitě zaujme, to jsou nástěnné malby. Jedná se o největší ruční nástěnnou malbou v Evropě, která má rozměry 2700 m2.

Velkou atrakcí pro děti byla podlahová projekce. Na podlahu jsou promítány mořské scény a každý, kdo do prostoru vstoupí, ovlivní promítanou scénu. Děti tak honily hejno ryb, které jim ale hbitě unikalo. Po vyřádění se honěním rybek, se děti dožadovaly nákupu suvenýrů. Svačinu si každý dal v pohodlném křesle u stolu, u kterého si někteří také zkusili něco z mořského světa nakreslit. Papíry a pastelky jsou v Mořském světě
k dispozici.

Expozice Mořského světa vznikali díky nadšeneckému úsilí a celý projekt stál desítky miliónů korun a také provoz stojí nemalé prostředky. Proto se možná může vstupné zdát někomu drahé, ale to by byla škoda. Málo kde se totiž můžete pokochat tak nádherným mořským světem se stovkami ryb a dalších živočichů. Na některé živočichy plující v korálech by se dalo koukat desítky minut.

www.morsky-svet.cz Fotogalerie

Jaká byla výprava (14. - 16.10.)

Netradiční téma víkendové hry se k studenému říjnu hodilo. Po pátečním příjezdu jsme venku při hrách dlouho nepobyli, přeci jen tma byla už brzo. Klubovna ale také dobře posloužila, v té si děti zahrály několik her. Po večeři se utvořila tři družstva; Šťastní tučňáci, Ledňáci tučňáci a Oslové (jako tučňák oslí). A mohlo se začít soutěžit. První soutěžní hrou bylo štafetové hledání figurek po chatě. Úspěch měla také zábavná hra, při které bylo třeba dostat na polovinu soupeře co nejvíce míčků, v našem případě jich bylo na dvě stovky. Před večerkou jsme se podívali na animovaný film o tučňácích, na jehož téma probíhaly celou výpravu hry – Happy Feet, tedy veselé nožky.

Tučňáci ve filmu byli chytří, stejně tak si děti vyzkoušely svůj um a znalosti v sobotním dopoledni při luštění kvízů a doplňovaček. Animovaní tučňáci byli také velice muzikální. Proto další aktivitou bylo hádání ukázek hudby a mluveného slova z večerníčků. Dostalo se také na výtvarnou aktivitu, při které si každý z papíru vystřihl díly tučňáka, sestavil a slepil.

Venku bylo krásně a byl čas vyrazit na zahradu. Náš stále plodící banánovník, který se navíc každou výpravu stěhuje do jiných zákoutí zahrady, i nyní uzrál, aby si děti mohly najít svačinu. Po svačině se hrálo několik herních hříček, oblíbené bylo probíhání pod točícím se lanem (švihadlo). Byl také čas na soutěžní hry. Úkolem družstev bylo posbírat co nejvíce tučňáččích vajíček, která navíc ukrývala lístky s body.

Odpoledne jsme se vydali do Železné, podívat se na farmu na koně, jeleny a daňky. Děti mohly zvířata krmit suchým chlebem a paní průvodkyně mezitím ochotně odpovídala na všechny naše dotazy. V krásném a teplém slunném odpoledni se výprava přesunula na dětské hřiště. Po vyřádění dětí na hřišti nastala další soutěž, ve které jsme využili prolézačky hřiště.

Další hry se už hrály na zahradě u chaty. Mezi oblíbené hry patří třeba Laser nebo Počítací schovávaná, která je odlišná od schovávané klasické. Posledním programem sobotního dne byl večerní táborák s opékáním buřtíků. Než ale proběhl táborák, hrálo se několik her v chatě. Menší počet účastníků než je obvyklé, umožňovalo hrát hry, které by ve velkém počtu nešly. Proto jsme si zahráli třeba napínavou hru, Hoď 6 a jez. Na víkendové téma veselých nožek proběhlo poznávání vedoucích podle jejich nohou a rukou. Děti také skládaly obrázek tučňáka z filmu, každé družstvo jiného.

Po tradičním nedělním balení jsme si dali partii ve stolních hrách. Každý si vybral skupinku podle hry, která mu vyhovovala. I v neděli bylo slunečno, a bylo by hřích zůstávat v chatě. Venku si družstva dala poslední soutěžní hru před uzavřením bodování. Po obědě už děti čekalo jen vyhlášení výsledků, gratulace s diplomy a první odměna. Tu druhou odměnu – poklad, si musela družstva v zahradě najít.

Jak jsem psal na začátku. Téma se k studenému říjnu sice hodilo, ale počasí jako by se s teplem přes den nechtělo rozloučit. Letošní poslední víkendová výprava byla moc fajn a my se v Železné sejdeme zase až na jaře.

Fotogalerie

ŠŤASTNÍ TUČŇÁCI	OSLOVÉ	LEDŇÁCI TUČŇÁCI
Aneta D. Julie R. František P. Jakub P. Filip N. Šimon Ř.	Tomáš B. Marek B. Vladimír O. Eliška V. Anna P.	Adam R. Ivo R. Honza Š. Lucka B. Anita N. Tereza Š.
26 bodů	24 bodů	13 bodů
1. místo	2. místo	3. místo

Jaká byla výprava (16. - 18.9.)

Třicet dětí se sešlo na první víkendové výpravě v září s tématem jim tolik známým – Toy Story, tedy Příběh hraček. Přijíždění rodičů s dětmi bylo v pátek opravdu zdlouhavé a protáhlo se na nějaké dvě hodiny. Než všichni přijeli, dali jsme si několik her na zahradě. Stmívalo se poměrně brzo, proto se celá sešlost přemístila do klubovny, kde se pokračovalo v hraní. Došlo na rozdělení do družstev. Družstva si dala názvy, jejichž námětem jim byl zmíněný film: Dixosauři, Dinosauři, Rexíci a Kovbojové. Páteční den jsme ukončili kulturně – promítáním animovaného filmu, jak jinak Příběhem hraček.

Protože nám ochořelo několik vedoucích, byly sobotní programové bloky jinak, než je obvyklé, což ničemu nevadilo. Jak se říká, změna je život. Sobotní ráno děti strávily u malování a hádání obsahů svých výtvorů. Pak se konala štafetová hra po chatě, při které se hledaly obrázky pexesa, nejlépe dvojic. Dopoledne proběhlo při hrách a soutěžích na zahradě. Děti například stavěly věž nebo sehrály turnaj mezi družstvy ve hře „Chyť míč.“ Odpoledne celá výprava strávila na hřišti a louce v Železné. Družstva si zahrála velkou hru na „lov brouků“, při které se běhalo, hledalo a lovilo.

Večer proběhla aktivita „Říše hraček“. Každé družstvo dostalo spoustu postaviček a věcí a všichni tak tvořili říši hraček. Po této hře přijela dospělácká posila. Slunce už se schovávalo za kopečky, když se hrála štafeta s barevnými míčky a pak se ještě stihly udělat zájmové skupinky na stolní hry. Poslední bodem sobotního večera, pokud nepočítáme neoblíbenou očistu a večerku, byl táborák s buřtíky a spoustou zeleniny.

Po nedělních ranních nezbytnostech, jakými jsou například balení a úklid, jsme do soutěžního klání zahráli dvě bodované hry, jak na zahradě, tak v klubovně, kam nás zahnal předpovězený déšť. Na závěr děti čekalo slavnostní vyhodnocení, rozdání diplomů a nějaké drobné odměny i trochu toho sladkého. Ten skutečný slejvák přišel akorát na konec výpravy, ve chvíli, kdy si rodiče přijížděli pro děti. Jinak jsme měli celou výpravu krásně a teplo.

Fotogalerie

REXÍCI	DINOSAUŘI	KOVBOJOVÉ	DIXOSAUŘI
Tomáš D. Ivo R. Lukáš M. Nikola M. Slávek R. Prokop R. Anita N. Honza K.	Kristýna N. Katka K. Adam K. Štěpán V. Alice V. Zuzka S. Filip N.	Rozára K. Jana U. Daniel U. Míša D. Martin Č. Klára D. Kristýna D. Kathlen D.	Tomáš B. Marek B. Vláďa O. Vojta O. Denisa H. Jony R. Elin M.
30 bodů	30 bodů	25 bodů	17 bodů
1. místo	1. místo	2. místo	3. místo

Jaké bylo

Na třicet malých ale i velkých indiánů se sjelo na poslední výpravu v tomto školním roce, v polovině června (17. - 19.6.) do Železné u Berouna. Hned v pátek se začalo po pár společných hrách, úvodu a rozdělení do družstev vesele soutěžit. Z kreativních aktivit stojí za zmínku stavby indiánských příbytků a modelů ohniště, které si každý indiánský kmen na zahradě postavil.

Na celý sobotní den byl hlášen déšť, což se naplnilo jen z části. Po ránu Siuxové, Yenkiové, Žabky a Ohnivý pitbulové hrály hry v klubovně jak vážné, tak veselé, například při ztvárnění živého totemu. Až na ranní sprchu dopoledne téměř nepršelo a proto se mohlo hrát na zahradě, kde se stihla spousta soutěžních her. Indiánské kmeny například dobývaly území nebo se učily střílet z luku.

Odpoledne se kvůli počasí také nikam dál než na zahradu nešlo. Mimo několika her proběhly především indiánské závody a stopovaná. Déšť nás přeci jen zahnal do klubovny, ale na to bylo indiánské ležení připravené. Byl čas na trochu zručnosti. Každý si navlékl nějaký přívěsek, náramek nebo ozdobu z korálků a zajímavých těstovin. Indiánské kmeny také sehrály své scénky ze života indiánů, které si předtím připravily.

Večer se počasí opět na chvíli umoudřilo a bylo přeci jen třeba opustit indiánské ležení a za celý den se někam podívat. Cílem bylo hřiště v Železné, kde se chvíli hrálo pár drobných her. Poslední aktivitou sobotního dne byla celková očista a pak už jen sladký spánek.

V neděli v podstatě nepršelo a až na nějakou tu krátkou přeháňku, kterou jsme přečkali při hrách v klubovně, venku probíhali poslední soutěže. Závěr výpravy patří tradičně vyhlášení výsledků indiánského klání, rozdávání diplomů a věcných cen i hledání nějakého toho sladkého pokladu, který našli všechny indiánské kmeny.

Fotogalerie

YENKIOVÉ	OHNIVÝ PITBULOVÉ	ŽABKY	SIUXOVÉ
Tereza Ch. Johanna L. Jana U. Daniel U. Jakub H. Matěj H.	Kristýna N. Matyáš Š. Emma Š. Lukáš K. Vojta V. Patrik S. Honza S.	Tereza G. Marek B. Rosťa L. Samantha H. Maruška H. Jana H. Lukáš M. Nikola M.	Tomáš B. Honza P. Vláďa O. Denisa H. Denisa D. Nikola D. Petra H.
42. bodů	25. bodů	23. bodů	21. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Jaká byla výprava

Plný počet hledačů pokladu ve Zlatém údolí se sešel na výpravě v Železné po více jak měsíční pauze (27. - 29.5.). V pátek počasí příliš nepřálo. Program se odehrával převážně v klubovně, ale přeci jen jsme na nějaký čas vyrazili hrát hry na zahradu. Děti utvořili pět družstev: Brouci, Modří

Poklad ve Zlatém údolí - výprava květen 2011

brouci, Zelené údolí, Čertíci a Speedfire. V závěru dne se ale utvořily jiné skupinky. Hrálo se několik stolních her a každý si vybral tu, která se mu líbila.

Někteří se už nemohli dočkat nového dne a vstávali před sedmou ranní. Po snídani každý dostal za úkol nakreslit jeho největší poklad. Tak jsme se dozvěděli, že pro někoho je největší poklad plyšák, slimák, kůň nebo maminka s tatínkem. Po kreslení výprava hledala v zahradě banánovník, na kterém právě dozrály banány ke svačině. Dalším programem byla velká štafeta k prověření sil a schopností dojít do Zlatého údolí. Družstva tak skákala v pytli, přelézala, podlézala a běhala. To vše na hřišti a louce v Železné.

Po obědě a poledním klidu se celá výprava přesunula do lesa. V lese jsme hráli velkou hru, při které bylo úkolem družstev ubránit co nejvíce svého pokladu a zároveň ukořistit co nejvíce pokladů ostatních družstev. Hra byla napínavá, jen jedno družstvo si nechalo vybrat celý svůj poklad hned na začátku hry. Po hře následovala odpočinková aktivita, kterou jsme dělali naposledy snad loni –

klasické stavění domečků.

Večer po polévce proběhlo ještě několik her a pak už očekávaný táborák s buřtíky a zeleninou. Stmívalo se sice pozdě, přesto byla za světla světelná “show“ se zeleným laserem v kouři ohně vidět. Ještě jsme vyzkoušeli jeden experiment. Do žhavých uhlíků ohně jsem vložil “keramickou“ destičku, údajně ze stejného materiálu z jakého jsou dlaždice tepelné ochrany raketoplánu. Materiál má takovou vlastnost, že po vyndání z pece můžete dlaždičku vzít rovnou do ruky, aniž by jste se spálili. Zřejmě to byl shodný nebo téměř shodný materiál, protože po vyndání ze žhavých uhlíků jsem ji hned bez problémů vzal do ruky. Děti se také přesvědčily, že dlaždička byla jen teplá. Sobotní den byl ukončen společným zhodnocením dne a celkovou očistou při akci Mýdlo proti tělu, kartáček proti zubům.

V neděli po snídani máme vždy stejný program. Balení a úklid. Až pak se hrají další hry. Při součtu bodů za hry a soutěže jsme zjistili, že dvě a další tři družstva mají stejný počet bodů. Síly byly tedy vyrovnané a pořadí bylo nutno rozmělnit ještě jednou hrou. Děti dopoledne hledaly a skládaly dílky mapy, podle které by se měly dostat do Zlatého údolí. Cestu do Zlatého údolí a poklad každé družstvo našlo, ale až v úplném závěru výpravy. Po vyhlášení výsledků, rozdání diplomů a malé odměny.

Fotogalerie

SPEEDFIRE	MODŘÍ BROUCI	ČERTÍCI	ZELENÉ ÚDOLÍ	BROUCI
Tomáš B. Eliška V. Sarah S. Luboš P. Gábina P. Vojta V.	Karolína P. Slávek R. Prokop R. Lukáš K. Samantha H. Maruška H. Jana H.	Tereza G. Adéla N. Jakub H. Matěj H. Šarlota K. Dominika H.	Vítek P. Ivo R. Jonatan R. Petr M. Marianka M. Denisa H. Vojta O.	Marek V. Jakub N. Matěj N. Jakub Č. Tadeáš P. Matyáš P. Daniel D.
28. bodů	27. bodů	21. bodů	20. bodů	19. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Jaká byla výprava

Jarní výprava nalákala hodně dětí a tak se nás v pátek na chatě v Železné sjelo celkem 34, z toho 5 vedoucích. Kdo jel, rozhodně neprohloupil. Počasí nám přálo víc, než meteorologové slibovali, a tak jsme si jarního sluníčka užili dosytosti.

Věkové rozpětí dětí bylo velké a těch nejmenších, předškoláků, tu byla pěkná hromádka. Počítejte se mnou: Péťa, Max, Jony, Matyáš, Emička, Tomášek, Tadeáš, Mariánka, Kristýnka, Anetka a Andrejka. Vydali by sami na jedno velké družstvo, ale protože rozložení sil mezi týmy by mělo být aspoň trochu spravedlivé, rozdělil se náš táborový potěr rovnoměrně mezi Wallíky, Superwallíky, Šváby a EMMK 008. A i když nebyli tihle malí právě oporou týmů, nikdo se na ně nezlobil a všechno probíhalo tak jak mělo.

Páteční odpoledne jsme zahájili hrami, které s tématem víkendovky ještě nic společného neměly. Teprve po večeři v klubovně jsme děti rozdělily do družstev. Hned jsme si zahráli první tři hry na body. V první děti odpovídaly na „záludné“ otázky typu „Kolik obrazů visí v jídelně?“ a podobně. Další dvě hry se jmenovaly Cvrnkačka a Foukanda a děti při nich cvrnkaly knoflíkem na obodovaná políčka a foukaly do papírové koule. Protože čas už mezitím dost pokročil, mohli ti nejvíc unavení odejít do koupelny a pak do postelí. Ostatní čekal film Wall-I. Samozřejmě, že někteří „vytrvalci“ se konce filmu nedočkali a sladce během něj usnuli.

Ráno nás (jako obvykle) vzbudily dětské hlásky. Protože pro některé neposedy je nepředstavitelné, že by si mohli povídat polohlasně, byla za chvilku na nohou celá chata. Po snídani jsme šli na hřiště, kde si děti napřed užily půlhodinku volné zábavy na kolotočích a houpačkách a pak jsme ještě na blízké louce stihli dvě bodované hry: Boj o rostlinku a Zaháněnou míčkem. Při hrách nám notně vyhládlo a tak jsme hned po nich spěchali na písmenkovou polívku a pohádku mládí...

Tradiční polední klid je klidem jen pro některé. U jiných se zdá, že teprve ten je tou pravou zábavou – bouchání dveří a dupot běžících nožek na chodbě nebraly konce. My, vedoucí, jsme si ani nestihli oddechnout a už se šlo na odpolední blok her do lesa. Tady týmy hledaly zvířátka (kartičky pexesa), která na nově zabydlované Zemi lidé (a Walli s Evou) znovu začali chovat. K nezapomenutelným chvílím v lese patří megasvačina, kterou Zbyšek dětem donesl. Po jablku a bábovce od jedné maminky následovala vánočka a pak ještě Emička rozdávala sladké pečivo – zatočené šneky, jako malou oslavu jejích pátečního svátku. Druhou hrou v lese byla Walliho sbírka. Na čtyřech různých místech byly uloženy mikroténové sáčky s předměty z Walliho sbírky. Každé družstvo dostalo nápovědu, kde hledat. Jakmile děti jeden sáček objevily, zapamatovaly si co v něm je, doběhly to nahlásit vedoucí, dostaly druhou nápovědu a šly hledat znovu.

Nastal čas k návratu. Před táborákem jsme si ještě na zahradě zahráli Smajlíky a pak už jsme nad ohněm opékali buřtíky a přikusovali k nim velké množství zeleniny. Mezitím nastala dostatečná tma na Zbyškovu malou laserovou show. Měla velký úspěch! Než se šlo spát, proběhlo vyhodnocení dne a bylo vyhlášeno povinné koupání. Teď se pro změnu místo oblečení, které si děti často nepoznávají, hledaly ručníky a mýdla. I tento bojový úkol byl nakonec splněn a děti poměrně rychle usnuly.

Ani nedělní ráno nebylo jiné než sobotní. Tentokrát nás tedy první křiklouni nevzbudili už dlouho před sedmou, ale „až“ v půl osmé. Program dne byl velmi zkrácený – sbalili jsme, zahráli si v klubovně a na zahradě posledních pár her a už se šlo na oběd. Po něm jsme vynosili tašky před chatu, sesedli se kolem vyhaslého ohniště a vyhlásili výsledky. Jak kdo dopadl, si můžete prohlédnout dole v tabulce. Všechny děti dostaly krásný diplom a malé zvířátko. Na úplný konec se týmy vydaly hledat poklad, kterým opět byly nějaké ty sladkosti. Nebylo jich ale mnoho a tak se největším mlsounům podařilo všechno sníst dříve, než si pro ně rodiče přijeli.

Wallův víkend v Železné byl větrný, slunečný a povedený. Žádné větší problémy se nevyskytly a zábavy bylo až až. Těch pár slziček stezku, prolitých malými dětmi, oschlo už v sobotu. Věřím, že se na ně rychle zapomene, a doufám, že i tyto děti se do Železné vrátí. Velký dík patří kuchtíkovi Zbyškovi a hlavně mým kolegyním, Aleně, Pavle a Žanetě. Při tak velkém počtu dětí (a tolika malých!) se žádná z nás ani na chvilku nezastavila a jsem moc ráda, že v Železné byly. Humor je naštěstí neopustil ani v neděli odpoledne.

Věra Bartáková Fotogalerie

EMMKA 008	ŠWÁBOVÉ	WALLÍCI	SUPERWALLÍCI
Kristýna N. Tereza G. Adam K. Katka K. Michal H. Alička V. Max V.	Tomáš B. Katka H. Tomáš H. Honza K. Filip N. Aneta N. Jony R.	Karolína P. Ivo R. Martin Č. Marianka M. Petr M. Jakub H. Ema M.	Marek B. Kristýna D. Klára D. Matyáš P. Tadeáš P. Bára V. Sára B. Andrea B.
31. bodů	26. bodů	24. bodů	20. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Jaká byla výprava

Snad každé dítě zná postavičky z animovaného filmu Doba ledová. Alespoň u dvaceti dětí na první víkendové výpravě po zimě (18. - 20.3.) to tak bylo. V pátek po příjezdu jsme hráli hry jen v klubovně, vzhledem k tomu, že tma nastává ještě poměrně brzo. Tři skupinky dětí, tedy družstva si dala názvy Scartíci, Crysoveverky a Bláznivé oříšky s.r.o., původně Bláznivé veverky. Mimo her si družstva stihla nakreslit a představit vlajky a pro zklidnění před spánkem – věřte, že je to v pátek nutné – se uskutečnilo kino. Jak jinak, promítala se Doba ledová.

Doba ledová - výprava Železná březen 2011

Po sobotní snídani družstva kreslila panoramatický obraz z filmu, který zároveň obsahoval soutěžní hádanky pro ostatní družstva. V klubovně se uskutečnilo ještě pár her a pak už hop do ledového dopoledne si zasoutěžit na zahradu. Podobně jako zvířata ve filmu, děti musely překonávat překážky. Odpoledne se celá výprava přesunula do nedalekého lesa. V lese se hrála velká strategická hra, při které bylo výhodou napodobit strategii šavlozubých tygrů z Doby ledové. Ovšem děti prokázaly spíše živelnost, než nějakou strategii. Hra byla natolik úspěšná, že se do hry zapojili i vedoucí. Po této běhací hře následovala výtvarná hříčka z přírodnin lesa.

V sobotní večer nesmí chybět táborák a buřtíky se spoustou zeleniny. Pokud si někdo myslí, že děti zeleninu nejí, v našem případě to naprosto neplatí. Po táboráku proběhlo vyhodnocení dne a soutěží. To ale ještě nebyl konec. Děti utvořily čtyři skupinky dle zájmů, podle toho, kterou stolní hru chtěly hrát. K úplnému závěru sobotního dne patří návštěva nejméně oblíbené místnosti, té s teplou vodou, kam jsou mnozí posíláni proti své vůli.

Den nedělní nás uvítal slunečními paprsky. Po snídani a balení družstva čekala ještě soutěžní hry. Tím bylo sestavování obrazu z filmu nebo Veverkárna. Stihlo se ale ještě několik dalších her. Jednou musel přijít konec. Tím je tradičně vyhlášení výsledků víkendové hry, rozdání diplomů a odměn. Soutěžní klání bylo velmi vyrovnané, o čemž svědčí malé bodové rozdíly.

Poprvé jsme přistoupili dle námětu rodičů, že dáváme na závěr příliš sladkostí a následné ankety k malé změně. Výsledek ankety na táborové stránce je jednoznačný. Místo sladkostí spíše drobnou věc, hračku nebo méně sladkostí. Tak jsme to skloubili. Děti dostaly méně sladkostí a každý si k nim vybral malé zvířátko jako hračku. Stálým táborníkům tak vznikne sbírka zvířátek.

Fotogalerie

SCARTÍCI	BLÁZNIVÉ OŘÍŠKY s.r.o.	CRYSOVEVERKY
Karolína P. Rosťa L. Kristýna N. Jakub V. Denisa H. Vláďa O. Anita N.	Johanna L. Tereza G. Dominika N. Linda S. Gábina S. Vojta V. Filip N.	Tomáš B. Míša D. Ivo R. Veronika B. Marek B. Jonatan R.
19. bodů	17. bodů	15. bodů
1. místo	2. místo	3. místo

Jaká byla výprava

Za slunného počasí jsme se březnovou sobotu (12.3.) vydali na výpravu do lesa. Sešla se pěkná skupinka dětí, i když účast byla poloviční – druhá půlka před výpravou průběžně odpadávala.

První zastávka byla u tří rybníčků ještě zcela pod ledem, které leží na začátku lesa, v údolíčku. Zde jsme si řekli jednu zajímavost o „jarních“ žábách. Děti dostaly na dobu výpravy malé dalekohledy, tak hned pozorovaly opeřence v korunách stromů. Od rybníků se všichni badatelé přesunuli hlouběji do lesa za občasného přispění hry „Povodeň, Zoro, brouci a bomba“. Tato hra provázela celou výpravu. Další zastávka byla na kládách. Po svačince jsme si povídali o letokruhách stromů. Nejstarší strom, který dětem posloužil k posezení, měl podle spočítaných letokruhů nějakých sedmdesát let.

Po svačince a praktické letokruhové poznávačce jsme se cestou zastavili u lapačů kůrovce a ukázali si lišejníky. Další zastávka byla především herní. Místo bylo jako stvořené pro klasickou schovávanou, po které se hrál ještě Mrazík. Byl čas vydat se dále. Cesta z velmi prudkého svahu se dětem ohromně líbila. Další stanoviště bylo u potoka. Nejdříve jsme se byli podívat na několik liščích nor. Čerstvě vyhrabaná hlína a stopy dosvědčovali, že některé nory jsou obydlené. Po obhlídce nor si děti vymohly stavění domečků, ale vzápětí většinu zaujal potok. Tedy potok. Spíše potůček, u kterého se našel náš první jarní obojživelník, skokan. Někdo začal potůček čistit od nánosů větví, někdo stavěl hráz.

Než se výprava vydala dále, povídali jsme si o „pobytových znameních“. To je obrat pro poznání zvířat, která o sobě v přírodě dávají vědět. Děti správně přišly na to, že výskyt konkrétního zvířete poznáme podle stop, trusu, peří, ohlodané kůry, šišek, okousaných oříšků, vývržků atd. Takže jsme se cestou zastavovali například u bobků a zjistili, že na místě byl srnec.

Po polední svačince bylo v plánu poznávat stromy po hmatu, kdy se strom se zavázanýma očima pozná podle kůry. Na samotné poznávání po slepu ale již nebyl čas. Po cestě jsme si ještě zahráli s šátky na Liščí ocásky. Okruh, který naše výprava lesem utvořila, se uzavřel opět na kládách. Zde jsme si udělali kvíz z toho, co si děti všechno z výpravy zapamatovaly. A protože poznatky byly praktické a ne jen teoretické, děti si zapamatovaly většinu z lesní výpravy. V Úhonicích zbylo ještě trochu času, než přijel autobus, tak se hrála česká klasika „Cukr káva, limonáda...“.

Fotogalerie

Jaká byla výprava na

Lednová výprava (15.1.) byla poměrně specifická. S dětmi jsme se vydali do kina a to do ne leckdejakého. IMAX je svými parametru vskutku zajímavé kino. Zde si trojrozměrné filmy vychutnáte v maximální kvalitě, jinde to už lépe ani nejde. Shlédli jsme film Hubble 3D. Nebudu se pouštět do popisu tohoto dokumentu, neboť o tom byl krátký článek, který je nyní v archivu článků. Z filmu si odnesete poznatky ze dvou oblastí. Jednak se něco dozvíte o vesmíru a jednak něco o Hubblově kosmickém dalekohledu a o tom, jaké je to být astronautem, navíc velmi působivou formou. S dětmi jsme si cestou domů povídali o filmu, čemu rozuměli a co se jim líbilo.

O kině jsem si dovolil použít informace z webových stránek IMAXu; technologie IMAX využívá formátu 70 mm filmového materiálu. Tento filmový formát je více než 10 krát větší než klasické filmové okénko formátu 35 mm. Filmová páska IMAX na jediné cívce je dlouhá 4,5 kilometru a váží přibližně 200 kg.

Promítací zařízení IMAXu mají nejvýkonnější projektory, které kdy byly vyrobeny. Váží okolo 590 kg. Skládá se ze dvou promítacích lamp, každé s výkonem 15 kW. Světlo, které vydává tato 15 kW lampa projektoru je tak jasné, že kdyby lampa projektoru byla umístěna na Měsíci, viděli bychom její světlo ze Země pouhým okem. Projekční lampa není pouze velmi jasná, ale její povrch je navíc tak žhavý jako povrch Slunce (cca 6 000 °C). Kdybychom před paprsek vycházející z lampy dali dřevěný špalek, samovolně by se vznítil.