ŽLUTÝ KVĚT - VÝPRAVY 2009

Titulní strana / Zpět na výpravy

Výpravy v roce 2009

Jaká byla

Poslední výprava v tomto kalendářním roce (20.12.) proběhla v mrazivém počasí dne devatenáctého prosince. Již podruhé jsme se spojili s oddílem Přátel přírody z Hudlic u Berouna.

V teple muzea jsme se nejdříve vydali na tématickou výstavu Příběh planety Země. Nad vchodem se vznášel velký, skutečně věrný model Země. Na začátku výstavy jsme se ocitli u hory, ze které “vytékala“ láva. Na jedné plošině si bylo možno vyzkoušet, jaké to je se ocitnout v místě zemětřesení. Dále bylo k spatření spousty přírodních artefaktů a modelů z historie naší planety. Jednalo se například o zkameněliny různých velikostí, modely pravěkých zvířat, kostru býložravého dinosaura nebo pralesa s přesličkami. Výstavu provázely také interaktivní ukázky. Velmi kladně hodnotím naučné dotykové panely pro děti, které se nacházely v průběhu celé prohlídky.

Po této části programu jsme si dali svačinku a znalostní kvíz z výstavy. Druhou částí výpravy byla přírodovědná expozice Národního muzea. Stejně jako v předchozí části, i zde jsme se zastavovali u některých exponátů a povídali si o nich.

Třetí část výpravy jsme strávili na menší výstavě, Pojďte s námi do jeskyně! Výstava je pořádána u příležitosti 40. výročí objevu největší jeskyně v ČR – Amatérské a u příležitosti 30 let od založení České speleologické společnosti. Dětem se samozřejmě velmi líbil model jeskyně, do kterého se ihned ponořily a náležitě “jeskyni“ proběhly. Stejně jako v předchozích expozicích jsme si o některých exponátech povídali.

Na zpáteční cestě se od nás oddělila Hudlická skupina. Nám zbylo ještě trochu času, proto jsme si na Zličíně na přání některých dětí dali opět několik kvízových otázek.

Fotogalerie

Jaká byla výprava

Výprava s příchutí oceánů

V sobotu 28.11. jsme se se skupinou dětí vydali do pražských Holešovic, do Mořského světa. Jízda metrem je tradičně pro děti zážitkem, zážitek to kolikrát bývá i pro spolucestující, kteří naštěstí mají pro neposedné a hlučné děti pochopení.

Samotná expozice nabízí ke koukání snad tisíce ryb, všech možných velikostí, tvarů a barev. Obdivovali jsme nejen ryby, ale rovněž rejnoky, murény, korýše, želvy i ostrorepi.

Na stránkách Mořského světa se píše, že největší nádrž v České republice má obsah 100 tisíc litrů mořské vody, prosklená plocha tvoří 8 metrů. V nádrži je nainstalována dekorace z korálových kamenů o váze 4,5 tuny, na výrobu mořské vody byly použity 3 tuny mořské soli. Nádrž obývá např. žralok písečný, který dorůstá do 3,5 metru.

V další nádrži o objemu 50 tisíc litrů je umístěn model historické lodi Bounty. Obrovský tlak vody drží 15 centimetrů tlusté plexisklo o rozměrech 3 x 6 metrů. Interiér Mořského světa je ozdoben největší ruční nástěnnou malbou v Evropě o rozměru 2700 m2. U stropu je zavěšena maketa největšího rejnoka manty atlantské o rozpětí 8 metrů.

Dětem se samozřejmě velmi zamlouval projekční interaktivní “koberec“, kde “lovily“ nejrůznější živočichy. Co jsme do Mořského světa vstoupili, se děti neustále dožadovaly nákupu. Každý si tak něco pěkného tématického koupil.

Na Zličíně před odjezdem domů jsme měli ještě dost času a tak jsme si zahráli oblíbenou hru Cukr káva limonáda… Dokonce jsme si zaběhli do Metropole podívat na vodní “představení“. Fontána při dětských písničkách vytvářela výtrysky vody zajímavé kreace, to vše podbarvené světly.

Fotogalerie. www.morsky-svet.cz

Děti v jeskyních – výprava v Českém krasu

Po půl roce nás čekalo turisticky oblíbené místo Českého krasu, jakým je Srbsko. V Berouně na vlakovém nádraží jsme se spojili s Oddílem přátel přírody z Hudlic, čímž vznikla početná skupina 24 dětí.

Jedna zastávka z Berouna do Srbska se protáhla na zastávky dvě. Průvodčí totiž v Srbsku docela nepochopitelně odmával odjezd tak rychle, že žádná z obou skupin u dvou dveří nestačila vůbec vystoupit. Jen se před námi zavřely dveře. Popojeli jsme si na zastávku Karlštejn. Klukům to nevadilo, naopak, alespoň se podívali na model železnice. Naštěstí vlak nazpět do Srbska jel hned.

Po dobu výpravy jsme po cestě hrály dvě hry. Hra “Klíště“ s kolíčkem se velmi ujala a děti bavila až do konce výpravy. Prvním cílem, byla poměrně zachovalá jeskyně, i když bez krápníků. Nejnáročnější bylo “převýšení“ cestou k jeskyni, tedy spíš pro dospělé, kdy bylo třeba občas děti vysadit a sesadit přes terénní překážky. K druhé jeskyňce jsme museli na druhou stranu řeky Berounky. Cestou se zastavujeme u cedulí s výškou, kam v minulosti sahali povodně. U druhé jeskyňky se všichni vystřídali po třech. Jedná se totiž o malou a krátkou jeskyňku.

Po těchto jeskyňářských zastaveních jsme zakotvili u skal na Alkazaru. Po svačině byl čas na dvě hry. Na Alkazaru tradičně nesmíme opomenout schovávanou. Terén je tam na tuto hru přímo jak dělaný. Další hra byla opět staročeská klasika, Rybáři.

Po hrách přišel čas na další objevitelskou cestu. Než jsme vyrazili, pověděli jsme si něco o tom, jak vznikají jeskyně a jaký je rozdíl mezi jeskyní a štolou. Velká štola, do které jsme vešli, na rozdíl od malých jeskyní skýtala dostatek prostoru. Prošli jsme se podzemím a spatřili několik netopýrů. U těch jsme se ale dlouho nezdržovali, abychom je nerušili.

Čas byl neúprosný a nám už zbývalo se jen rychle vrátit na vlak do Srbska a pak domů. Společnou fotografii obou oddílů jsme stihli udělat až na nádraží v Berouně, kde se také obě skupiny rozloučily. Celý den byl na výpravu opět krátký, co jsme nestihli, stihneme určitě zase příště, na jaře.

Fotogalerie

Jaka byla výprava

Nejen duchové, ale rovněž skřítkové, Leontýnka a rytíř Brtník z Brtníku. Poslední víkendová výprava v Železné v tomto kalendářním roce je za námi.

V pátek se sjel velmi hojný počet dětí i přes to, že jedenáct dětí pro nemoc nejelo. Uvolněná místa totiž zaplnili náhradníci. Vedoucí si děti rozdělili na dvě skupiny, na malé a větší a hrály s nimi na zahradě hry. Po setmění byla v klubovně zahájena tématická hra Ať žijí duchové úvodní scénkou vedoucích. Poté bylo vyhlášeno pět družstev. Družstva, která si dala názvy Pribiňáčci, Dlouhý Janci, Skříťáci, Leontýnka a Ducháči se hned pustila do dvou soutěžních aktivit. Před spaním se promítal film, česká klasika Ať žijí duchové.

Sobotní dopoledne proběhlo částečně při hrách v klubovně, později v zahradě. Každé družstvo mělo také za úkol postavit svůj hrad. Hrady byly vskutku rozmanité, každý byl úplně jiný nápadem, včetně materiálů a zhotovenou stavbou. Odpolední cestu do lesa jsme si mohli zkrátit po již rovném poli. V lese proběhlo několik soutěží, pro někoho bylo náročnější dlouhé hledání skřítků.

Večer, pod vedením skřítka Šmudly poplety starší děti perfektně připravily táborový oheň. Opečené buřtíky jsme jako vždy jedli se spoustou zeleniny. Táborákem den nekončil. Každé družstvo mělo připraveno pro rytíře Brtníka z Brtníku nějaký dárek. Rytíř Brtník z Brtníku se zjevil na tajemném místě zahrady. Každému přivezl nějaký dáreček. Všichni se ale museli rytířovi poklonit. Brtník vůdcům družstva předal klíč od hradu a některé děti mečem pasoval na rytíře.

V neděli za pořádného podzimního větru se ještě hrálo několik bodovaných her a dostavovaly hrady. Skříťáci, Pribiňáčci, Dlouhý Janci, Leontýnka a Ducháči získali dílky mapy, které se všem podařilo sestavit v jednu mapu, na které byl vyznačen poklad. Poklad si všichni po slavnostním vyhlášení a rozdání diplomů našli.

SKŘÍŤÁCI	PRIBIŇÁČCI	LEONTÝNKA	DUCHÁČI	DLOUHÝ JANCI
Tomáš D. Theodor G. Julie R. Aneta D. Denisa D. Míša J.	Tomáš V. Rosťa L. Kuba E. Zuzka H. Anička B. Míša D.	Johanna Lukáš V. Emma V. Štěpán V. Aneta Š. Alice V.	Míša R. Ondra V. Adam R. Konza K. Klára D. Kristýna D.	Tomáš B. Adam K. Katka K. Hynek N. David V. Kuba V.
28 bodů	24 bodů	22 bodů	21 bodů	11 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Fotogalerie

Jaký byl

Po delší době byla výprava tak trochu bez “celovíkendové“ motivační hry. Víkend byl totiž především určen dětem z našich letních táborů. Byl to tedy takový táborový sraz dětí. Několik vedoucích se na víkend také chystalo, ale někteří se nakonec nemohli účastnit. Víkend se programově příliš nelišil od ostatních výprav. Jen hry byly povětšinou sestavené z letních táborů.

V pátek po ubytování proběhlo pár her venku, a protože se již poměrně brzo stmívá, tak později se hry hrály v klubovně. Na závěr pátečního večera proběhlo promítání fotografií z táborů. Tedy jen některých. Mladší děti se začaly u promítání nudit, a proto jsme nakonec nepromítali všechny fotografie. Zato se nikdo nenudil u promítání dvou krátkých animovaných filmů.

Sobotní ráno nás děti překvapily. Mile. Je téměř pravidlem, že první ráno děti vstávají brzo, obvykle kolem sedmé. Budíček pro děti jako na táborech tak není třeba. Na výpravách je to totiž budíček pro vedoucí. Tentokrát se ale vstávalo později. Snad i pozdější vstávání způsobilo záhadné posunutí dne, kdy například svačina byla v jedenáct, oběd před druhou atd.

Dopoledne se sehrály některé aktivity v klubovně. Svačina pro děti rostla v zahradě na keřích banánovnících. Tuto čistě táborovou odrůdu si ale děti musely nejdříve najít. Po svačině proběhla na hřišti v Železné mimo jiné soutěž družstev. Odpoledne se hrálo několik her v lese a jedna na louce. Večer zbyl čas už jen na táborák, opékání buřtů a zpěv při kytaře. Tentokrát nám přijel zahrát Jirka, vedoucí tábora pro starší děti v Kačlehách.

V neděli po balení proběhlo několik her a soutěží v klubovně i venku. Jako vždy, každé družstvo mělo za úkol najít svůj poklad. Ale ještě před hledáním pokladu se uskutečnilo vyhodnocení družstev, vyhlášení výsledků a rozdání diplomů. Víkend se povedl, i počasí nám výtečně přálo.

DELFÍNI	ANAKONDY	PAVOUCI	SMAJLÍCI
Kristýna N. Kristýna D. Klára D. Natálka S. Bára V. Tereza S. Emma V.	Tomáš B. Anička B. David B. Lukáš S. Hynek N. Martin M.	Lukáš V. Ivo R. Dan M. Joanna M. Štěpán V. Alice V. Marek B.	Tomáš V. Gábina P. Luboš P. Jára Ž. Denisa D. Nikola S.
27 bodů	24 bodů	22 bodů	21 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Fotogalerie

Jaká byla výprava

Poslední výprava v tomto školním roce je za námi. Mach a Šebestová provázeli třicítku dětí po celý víkend všemi možnými hrami a úkoly. V pátek večer Mach a Šebestová zahráli dětem malou scénku, ovšem bez Jonatána. Jako vždy se vytvořila čtyři družstva, která se si daly názvy Jonatáni, Macháči, Kadrnožky a Šebestovky. První soutěžním úkolem družstev bylo vytvořit plakátek, oznamující, že se ztratil a hledá pes Jonatán.

V sobotu po snídani proběhlo pár her v klubovně, poté se celá grupa vydala cestou necestou, polem nepolem do Železné podívat na zemědělské hospodářství a koně. Děti dostaly tvrdý chléb a krmily koníčky. Pak se svolením majitelů prolezly kabiny zemědělských strojů; traktoru, pásáku, kombajnu a dalších. Nuže, kdo se může pochlubit tím, že seděl v kombajnu? Před obědem si děti ještě hrály na dětském hřišti v Železné.

Po obědě družstva sestavovala příběh z věcí, které nasbírali dopoledne při cestě na hospodářství. Velkou část odpoledne jsme ale strávili v lese. Téměř celá cesta do lesa byla velká soutěžní úkolovaná. V cíli, na tradičním oblíbeném místě v lese pak proběhla spousta soutěží, běhalo se, hledalo, sbíralo, luštilo…

K sobotnímu večeru patří vždy především táborák a opékání buřtíků. Také proběhl pokus o sborový zpěv táborových písní. Zpočátku zpívání celkem šlo, později už si zpíval jen Mach. Červnové večery jsou dlouhé a děti u táboráku dlouho nevydrží sedět, takže nezbývalo nic jiného, než si před mytím a večerkou na zahradě zahrát hry.

Zatímco sobotní ráno první jedinci vstávali před sedmou, nedělní ráno to bylo před šestou. V neděli po snídani a balení se pokračovalo v soutěžních kláních ve velké zahradě. Po obědě, před příjezdem rodičů nastalo závěrečné vyhodnocení a rozdávání diplomů. Po vyhodnocení už děti mlsaly sladký poklad.

Výprava se povedla. I když předpověď počasí nebyla příliš příznivá, nakonec bylo krásně a snad i lépe, než kdyby byla třicetistupňová vedra. Velký déšť přišel naštěstí hned po tom, co si rodiče odvezli děti. Při předávání dětí zněli reprodukované dětské písně, jedna z nich určila téma na výpravu po prázdninách.

ŠEBESTOVKY	JONATÁNI	MACHÁČI	KADRNOŽKY
Michal H. Katka H. Aneta Julie David V. Kuba V. Bára Vaš.	Míša R. Kristýna Adam K. Honza K. Katka K. Adélka H. Bára Vách. Denisa	Tomáš Lukáš Sch. Lukáš Suš. Natálka Marek Klára Adam R. Kuba R.	Johanna (Marek) David B. Anička B. Honza Kš. Kuba Vaš. Bára T. Verča T.
33 bodů	29 bodů	28 bodů	22 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Fotogalerie

Jaká byla výprava

22. - 24.5. 2009

Jednoho zimního večera jsme si tak vzpomněli na velmi úspěšnou Francouzkou televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard a už v březnu tohoto roku jsme měli téma na výpravu. Pevnost Boyard je téma velice plodné a proto jsme si ho nyní v květnu zopakovali.

V pátek, hned po příjezdu si děti zahrály několik her na zahradě. Večer proběhlo slavnostní zahájení za účasti otce Fury, originální znělky a jeho pomocníků. Než nastalo tradiční rozdělení do týmů, otec Fura řekl něco málo o historii skutečné pevnosti Boyard. Téměř třicítka dětí od čtyř let byla rozdělena do čtyř družstev. Týmy si daly názvy Napoleonáči, Liliputáči, Edáči, Furáči a soutěžní klání mohlo začít! Prvním bodovaným úkolem týmů bylo vytvoření svého otce Fury.

Sobotní ráno čekaly na týmy další úkoly. Nejprve v klubovně, potom dopoledne v nedalekém lesíku. Všeobecně úkolem družstev bylo nasbírat za obě dopoledne za soutěže co nejvíce klíčů a odpoledne podle počtu nasbíraných klíčů dostávala družstva indicie, neboli nápovědu. Za indicie pak dostávaly slova nezbytná k nalezení pokladu.

Odpoledne probíhala soutěžní klání po celé zahradě naší pevnosti. Hledání, podlézání, přelézání, běhání, luštění, donášení, stavění… Ovšem největší úspěch měla soutěž, při které bylo potřeba co nejdříve sníst misku sladkých cornů. Mezitím, co děti soutěžily, se stavěla v nedalekém sadu lanovka. Delší a rychlejší, než ta v březnu. Ale po sjezdu zkušebního jezdce se nakonec ukázala pro velké prověšení jako nevyhovující a celá se musela zbourat. Jediné vhodné místo pak bylo v zahradě naší pevnosti. Jenže stavba bezpečné lanovky trvá i několik hodin a celá tato paráda se rozjela až večer. O to byly jízdy zajímavější a dobrodružnější. Jen škoda, že na ty nejmladší, kteří už museli jít spát, se nedostalo.

K sobotnímu večeru patří tradiční táborák s opékáním buřtů. Oproti jarním měsícům už ale táborák probíhá za světla či západu slunce.

Nedělní část dopoledne má tradičně pevný program. Tím je po snídani balení a vystěhování pokojů, aby se alespoň část pevnosti stihla uklidit. Po této nepříliš oblíbené činnosti pokračovala družstva v zápolení o co nejlepší umístění. Díky klíčům, indiciím a slovům týmy poskládaly hádanku. Vyluštěním hádanky už byl jen krok k nalezení pokladu. Hádanku všichni snadno uhádli a za chvíli už mlsali zaslouženou odměnu. Vše ale jednou končí, skončila i naše pevnost Board za slavnostního projevu otce Fury, zpěvu a rozdáním diplomů.

Ještě musím dodat, že je to první výprava, u které jsme nemuseli dělat tradiční propagaci. Nebyla inzerovaná na školních stránkách, kde máme oddíl, ani v oddíle děti tentokrát nedostaly letáček. To proto, že už předchozí dubnová výprava měla rekordní účast, resp. jsme z kapacitních důvodů nemohli vzít více dětí a na Boyard II bylo téměř plno už 14 dnů před akcí. Jen škoda, že nakonec před víkendem pár dětí onemocnělo.

NAPOLEONÁČI	EDÁČI	LILIPUTÁČI	FURÁČI
Tomáš Hynek Aneta Julie Štěpán Alice Denisa	Johanna Míša R. Ondra Lukáš S. Ivo Anička David	Petr Míša D. Eda Lukáš V. Matěj Viktorka Míša J.	Lada Kristýna Adam Jakub David Kuba Vr. Kuba Va.
35 bodů	33 bodů	32 bodů	25 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Fotogalerie

Jaký byl

V neděli 10. května, zhruba po roce, jsme se vydali se do Českého krasu. Počet účastníků čítal sedmnáct dětí a dva vedoucí. Počátek výpravy byl v Berouně – Závodí a cesta pokračovala podél Berounky k Srbsku. Na jednom “tajném“ místě jsme odbočili a vydali se vstříc první jeskyni. Měla to pro děti být ta nejzajímavější a nejdelší jeskyně, do které se podívají. Ale ouha, volně přístupná jeskyně byla uzavřená. Nově udělaná vrátka tam byla z toho důvodu, že mnoho lidí jeskyni ničilo
a odhazovalo v ní odpadky. Už tam totiž prý nezbyla ani žádná krápníková výzdoba.

Co se dá dělat, šli jsme dále kolem srubu Alkazar, sloužící především jako základna strážcům přírody a brigádníkům, pracujícím v Českém krasu. Před mnoha lety jsme na tento srub s dětmi i bez často jezdili. První a poslední dlouhou zastávku jsme udělali u skal, horolezeckých cvičných stěn Alkazar. Tam byl čas na oběd z našich batůžků. Na Alkazaru je také naše kultovní místo na klasickou schovávanou, pro své nepřeberné možnosti úkrytů. Zde se děti dostatečně vyřádily.

Dále jsme pokračovali prohlídkou velké štoly na Alkazaru. Děti by nejraději prolezly všechny díry ve skalách, ale čas nás tlačil a navíc ne všechny ďoury jsou na Alkazaru – průchoďáku Českého krasu – pro děti vhodné. Další díra byla až za Kačákem při cestě k Srbsku. Je to opravdu jen malá, pár metrová díra pro děti. Sice nemá žádné jméno, ale asi ji začnu říkat dětská jeskyňka. Před námi do ní strčil nějaký otec své děti a my do ní potom po třech na střídačku nastrkaly naše
děti. :-).

Vrátili jsme se kousek ke Kačáku a pak už šli podél tohoto slavného potoka, známého z písně „Kačák hučí jak Mississippi“, která vznikla na trampské osadě Fort Adamson. Jen nechápu, proč je na mapách tento velký potok stále udáván pod názvem Loděnice, když každý mu po celé jeho délce odjakživa jinak než Kačák neřekne.

Z cesty jsme zahnuli a vydali se po pěšince do strmého svahu k jeskyni s příznačným názvem Nad Kačákem. Jeskyně je zavřená, to jsme věděli, ale zajímavý byl její velikánský vstupní portál svažující se po pár desítkách metrů až k uzávěru. Jeskyně je zajímavá i tím, že z ní vedou kolejnice, odkud se vyváží nepotřebný vytěžený materiál.

Během cest jsme hráli naší oblíbenou hru Zoro, bomba, povodeň, brouci. Děti také po celou dobu výpravy byly obšťastňovány různými zajímavostmi a výkladem jevů z přírody Českého krasu. Cestu jsme ukončili na zahrádce výletní hospůdky U Krobiána v Hostími. Zde někteří povinně doplnili již došlé zásoby tekutin a děti vykoupily paní hostinské všechny zásoby zmrzlin. Dvě děti zmrzlinu vyhráli za hru. Před odjezdem jsme si ještě dali soutěžní kvíz, složený z výkladů během celé výpravy. Otázky byly jednoduché a všechny děti kvíz zvládly na výbornou, i když vyhrál jen jeden.

Ačkoliv jsme si výpravu prodloužili o dvě hodiny oproti plánu, ani ty nestačily k tomu, abychom si zahrály všechny připravené hry. Většina her zůstala nezahraná na seznamu na lístečku. Účel výpravy byl ale splněn. Děti poznaly a naučily se něco nového a viděly věci na místech, kam se obyčejně nedostanou.

Fotogalerie

Jaká byla výprava

Dubnová víkendová výprava do Železné (24. - 26.4.) se konala v duchu nešiků Pata a Mata. Ani vám nevím proč, ale po večeři jsme málem vytopili kuchyň.

V pátek, ostatně jako celý víkend, bylo nádherné počasí, a proto jsme ho strávili téměř celý venku ve velké zahradě při hraní her. Před večerkou, v klubovně jsme děti rozdělily do pěti družstev. Družstva si pak zvolila stylové názvy: Popletové, Matíci, Patíci, Nešikové a Lopaťáci. Pat a Mat naučili děti jednu píseň, kterou si nakonec všichni zazpívali. V závěru dne jsme chtěli udělat dětem kino, ale promítání šikulů Pata a Mata se nezdařilo. Ani vám nevím proč, ale nepodařilo se nám zprovoznit promítací techniku.

Slunce nás svými hřejivými paprsky uvítalo v sobotní ráno. Po snídani jsme si zahráli jednu hru v klubovně. Úkolem družstev bylo vymyslet a nakreslit, jak by na své zahrádce zavlažovaly rostliny. Všem se zavlažovací systém na papíře povedl na výbornou. Po svačině si to děti pelášily na hřiště v Železné, kde je čekal první pořádný soutěžní úkol. Družstva, která zrovna nesoutěžila, mezitím hrála míčové hry.

Odpoledne jsme strávili v lese. Popletové, Matíci, Patíci, Nešikové a Lopaťáci vyráběli čarodějnice, opravdu povedené postavičky s použitím klacků, přírodnin, trávy, krepového papíru a látky. Další hrou byl běh po stanovištích s úkoly o rostlinách. Vždyť Pat a Mat jsou tak výborní zahrádkáři, že. I když poztrácí sazenice a je potřeba je po lese najít. A to byl další úkol družstev. Samozřejmě se hrály i jiné hry, ale to už autor tohoto článku připravoval večeři.

V sobotní večer nesmí chybět tradiční táborák s instruktáží správného pečení buřtů. Ani vám nevím proč, ale oheň ne a ne chytit. Ovšem nakonec se zapálení přeci jen podařilo.

V neděli se zahrálo ještě několik bodovaných her, například Bingo, nebo družstva stavěla (zobrazovala) ze šišek psí boudu, zatímco někteří vedoucí uklízeli budovu. Před příjezdem rodičů nastalo velké Patovsko Matovské vyhlášení výsledků víkendového klání, rozdání diplomů a cen.

Už dlouho se nám nestalo, aby byl o výpravu takový zájem, a museli jsme odmítat děti. Pár dnů před akcí bylo přihlašování ukončeno na 35 dětech a to několik dětí pro nemoc odpadlo. Kdyby jeli všichni zájemci, bylo by dětí o deset více! Ovšem ubytovací kapacity a kuchyň mají své limity. Díky Janě, Davidovi, Pavle a Zuzce proběhla výprava na výbornou a my už se těšíme na druhou část úspěšné výpravy z března, na květnovou výpravu Klíče od Pevnosti Boyard II.

LOPAŤÁCI	NEŠIKOVÉ	POPLETOVÉ	PATÍCI	MATÍCI
Magda Alice Štěpán Marek Kuba V. Kristýna R. Honza K.	Bára Vaš. Natálka H. Míša D. Lada Lukáš (P). Markéta Radka	Bára J. Martin Aneta Kuba E. Zuzka Katka K. Míša R.	Johanna Vanessa Gábina Luboš Ivo Anička David	Tomáš Lukáš (R) Natálka S. Lukáš S. Tereza S. Tereza H. Bára Vách.
151 bodů	147 bodů	141 bodů	117 bodů	108 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Fotogalerie

Jaká byla výprava

Víkendová výprava (27. – 29.3.) s náročným programem je za námi. Vzhledem k okolnostem, které jsme nemohli ovlivnit, se nám ale nepodařilo uskutečnit vše podle plánu. Ovšem většina programu proběhla úspěšně a doufáme, že ke spokojenosti dětí. Pojďme se poohlédnout za víkendem Klíče od pevnosti Boyard.

V pátek, asi dvě hodiny před akcí nás zastihla nepříjemná zpráva. Syn jedné z vedoucích onemocněl, takže odpadl jeden člen týmu. Během pár desítek minut jsem sehnal náhradu, naši osvědčenou vedoucí, která se ale musela v sobotu odpoledne vystřídat s jinou vedoucí.

Pátek po příjezdu byl celkem standardní. Hráli jsme hry venku až téměř do setmění, poté v klubovně, kde děti byly seznámeny s hrou Boyard a utvořili tři týmy: Ještěrky z Boyardu, Hadi a Carmilla a ještě večer si týmy zahráli první soutěžní hru po celé budově.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do lesíka. Děti se dozvěděli něco o jarní přírodě. Zahrály si stezku na zapamatování devíti zvířat. Uskutečnila se soutěž ve stromovisu, známá jako hra Na medvěda. Na oblíbené odlévání stop nedošlo, protože velké a naše tradiční naleziště stop se nalézalo v nově udělaném ohradníku pro koně. Ale koně se samozřejmě dětem líbili.

Odpoledne, za poměrně krásného a dá se říci teplého počasí, jsme nešli jako vždy do velkého lesa, ale zůstali ve velké zahradě. Zde probíhali soutěže pro děti, doslova po celém velkém areálu objektu. Chodilo se poslepu podél provázku, běhalo, skákalo, stavělo, chodilo po rukou (trakař), přecházela kláda… Prostě, pevnost Boyard pro děti. Mezitím už několik hodin stavěli dva přátelé lanovku (traverz). Ta byla zlatým hřebem odpoledních soutěží. Poslední odvážlivci, tedy spíše ti “já chci ještě jednou“, se projeli již téměř za tmy. Lanovka měla asi 50 metrů. Pár technických bezpečnostních poznámek. Oba stavitelé lanovky mají licenci opravňující je k takovýmto stavbám. Bezpečnost byla vzhledem k několikanásobnému jištění stoprocentní, lanům o nosnosti několika tun ti pár kilový drobečci rozhodně nevadili. Škoda jen, že terén neumožňoval udělat lanovku delší
a nižší. Ti větší na jednom místě drhli nohami o zem.

Večer, po polévce jsme se vrhli na další oblíbenou část programu a tím je táborák a opékání buřtů. Někteří nejmladší účastníci opékání zažili poprvé, i když jim toho buřtíka musel opéci někdo starší. Po táboráku už času na nějaké hry nezbývalo, protože únava na některých byla znát. Proto jsme si v klubovně zahráli už jen jednu hru při čekání na opozdilce dojídající v jídelně buřty. Pak proběhlo celkové vyhodnocení dne, tedy povídání o tom, co se dětem nejvíce líbilo a pak už šup na mytí a do spacáků.

Předešlý náročný den byl znát, v neděli děti vstávaly zhruba po osmé, tedy po deváté po noční změně času. Na výpravách neděláme jednotný budíček, budíček je podle toho, kdy většina dětí vstane. Po snídani se tradičně balí a vyklízí horní patro s pokoji. Ale pevnost Boyard ještě neskončila, soutěž pokračuje. Úkolem dětí bylo složit zprávu a také dílky klíče. Nakonec se propracovaly k indicii, která je dovedla k pokladu, jak jinak, než ke sladkému. Na závěr všichni doslali diplom. Škoda, že veškerý nedělní program proběhl vzhledem k deštivému počasí uvnitř, děti vyběhly ven jen na deset minut proto, aby našly klíče, a udělali jsme společné foto. Sladká snídaně, buchta a dort od Vránů z Rudné (moc děkujeme) a sladký poklad dělali neděli skutečně sladkou.

Akce se účastnilo 19 dětí, z toho nejmladším účastníkům byly 4 roky! Musím poděkovat všem vedoucím, tomu stálému Davidovi i kolujícím; Zuzce, Pavle a Janě a stavitelům lanovky Tomášovi
a Milošovi. Pro dospělé to bylo vyčerpávající, a proto na květnovou výpravu chystáme Boyard II. :-)

CARMILLA	JEŠTĚRKY Z BOYARDU	HADI
Karel N. Bára V. Ondra V. Klára D. Kristýna D. Míša D.	Tomáš D. Lada F. Lukáš (Rudná) Míša R. Kristýna R. Anička B.	Lukáš (Praha) Johanna H. Kamila S. Maruška H. Samanta H. Ivo R. Tomáš B.
24 bodů	19 bodů	18 bodů
1. místo	2. místo	3. místo

Ti dříve narození jistě znají francouzkou soutěž Klíče od pevnosti Boyard, video na YouTube.

Fotogalerie

Byli jsme v mořském světě (15.2.09)

Tak jsme se s dětmi opět vydali na nějakou tu kulturní akci. Tentokrát byl zájem i ze strany rodičů, i když nakonec s námi jel jen jeden tatínek a jedna maminka. Naposledy jsme s oddílem byli
v mořském světě před třemi roky. Od té doby se expozice rozrostla.

Pokud bych do mořského světa jel sám bez dětí, asi bych strávil hodiny pozorováním mořských živočichů roztodivných tvarů a barev, o kterých člověk nemá ani tušení. Takto se ponořit do mořských hlubin samozřejmě s dětmi nešlo. Zatímco se děti po mořském světě rozprchly, hledal jsem podle popisků vhodné kvízové otázky na malou soutěž. Soutěž pro děti proběhla až na zpáteční cestě domů.

Na rozdíl od jiných kulturních expozic je zde potěšující “návštěvnická volnost“. U stolečků mohou děti svačit, kreslit (k dispozici jsou papíry
a pastelky), pro malé návštěvníky jsou připraveny k volnému použití stoličky, dokonce si můžete říci o krmení a v jedné velké nádrži krmit živočichy. Nikdo vám nestojí za zády a nehlídá, abyste na něco nesahali. A co je fantastické, můžete fotografovat a filmovat třeba i se stativem (vzhledem
k živočichům samozřejmě bez blesku). Děti se navíc mohou vyřádit na interaktivní podlaze. Ve vymezeném obdélníku, což je jakýsi koberec, “běhají“ rybky a želvy
a úkolem dětí je je chytit. Elektronika dělá své, tento lov totiž není vůbec jednoduchý.

Nevím, kolik je v mořském světě živočichů, ale rozhodně jich několik stovek bude. Ke spatření je několik druhů murén, žraloků včetně máček, různé druhy rejnoků, langusty, humři, kraby, želvy, ostrorepi, barakudy. Také stovky korálových ryb překrásných barev a tvarů včetně jedovatých perutýnů i rybky s krásným názvem trubkotlamka.

Pár zajímavostí jsem si vypůjčil z webových stránek mořského světa: “Největší nádrž v České republice má obsah 100 tisíc litrů mořské vody, prosklená plocha tvoří 8 metrů. V nádrži je nainstalována dekorace z korálových kamenů o váze 4,5 tuny, na výrobu mořské vody byly použity 3 tuny mořské soli. Nádrž obývá např. žralok písečný, který dorůstá do 3,5 metru.

Možná někoho může odradit vyšší cena vstupného, což by byla škoda, protože vstupné rozhodně koresponduje s kvalitou expozice. Nečekejte žádné obrovské podmořské tunely, ale několik desítek menších, větších a obrovských akvárií, jejich provoz a údržba rozhodně stojí nemalé sumy. Návštěvu mořského světa na výstavišti v pražských Holešovicích jak s dětmi, tak pro dospělé zájemce o přírodu rozhodně doporučuji.

Mořský svět. Fotogalerie

Král Chufu a sluneční loď (18.1.09)

V pražském planetáriu moc pořadů pro děti není. Obloha pro zvídavé děti je několikaletý tradiční program, na Aničce a nebešťánkovi jsme byli loni, tento program běží minimálně dva roky. Letos jsem zmerčil novinku. Král Chufu a sluneční loď. Tak jsme se s třinácti dětmi jeli podívat o nedělním dopoledni do pražské Stromovky.

Cesta metrem je jako vždy pro děti zážitkem, obzvláště pro ty živější, pro které prostě sezení není. Cesta nám trvala trochu déle, než vypočítaná teorie. To samé platilo i o cestě zpáteční, ale vždy jsme vše nakonec stihli akorát.

Hned v úvodu, ještě než příběh začal, se promítaly snímky ze současného Egypta. Byl promítnut i jeden satelitní snímek nilské delty, ale snímek takový, že jsem v první chvíli sám tápal, na co to vlastně koukám. Děti z toho nebyly moudré už vůbec. Pořad je o egyptském králi Chufu, který chtěl ve své pýše mít pod kontrolou nebeskou loď boha Ra (Slunce).

Celý příběh vypráví rostlina papyrus na břehu řeky Nilu jakémusi mladému poutníku. Děj je jistě zajímavý, plný “zápletek“ se spoustou egyptských bohů a jejich jmen. Tím je ale pro většinu malých dětí nezapamatovatelný. Promítané obrázky k příběhu byly v jednom stylu a hodně podobné. Po skončení příběhu jsme se dozvěděli, jak vzniká zatmění Slunce. Rozhodně je Anička a nebešťánek pro děti zajímavější jak příběhem, tak vizuálně. O pořadu samotném si myslím, že rozhodně není pro děti od 6ti let, jak je uvedeno. Už i proto, že se v mluveném příběhu objevila spousta pro děti neznámých slov, které pak danou větu ani nemohly pochopit.

Ve vestibulu planetária si pak každý mohl prohlédnout stálou výstavu o vesmíru, kosmonautice
a rozličnou techniku, posvačit nebo si něco koupit. Každý tento čas využil po svém.

Fotogalerie. Planetárium Praha