Výpravy v roce 2018
|
Jaký byl
 Pejskové,
malí i velcí, všichni byli tématem víkendové říjnové výpravy v Srbsku v
Českém krasu (12. – 14.10.). Abychom se lépe vžili do pocitů života psů, promítli jsme
si film, kde jsou psi hlavními představiteli. Kde psi prožívali šťastné
chvíle se svými pány, ale i chvíle smutné či chvíle nepochopení.
Setkali jsme se se psi, o které bylo dobře postaráno, se psem
zanedbaným i se psem překrmovaným. Každý měl své poslání, to bylo
důležité.
V sobotu si děti tipovaly, jaká psí plemena znají. Abychom to otočili,
při některých hrách si děti vyzkoušely být psem, přestože to úplně
nejde. Pes je pes, člověk je člověk. Alespoň některé psí kousky
napodobovaly. K tomu se výborně hodila velikánská louka u lomu Chlum. K
lomu samotnému jsme se ovšem nedostali, protože jeho okolí bylo
obsazeno filmaři. Točil se tam film Jan Žižka. Hned na vedlejší louce
jezdil nějaký rytíř na koni. Ale zpět k programu. Po rozehřívací hře si
čtyři družstva – Jezevčíci, Pejsci, Grifonci, Zlatí retrívři – dala
první soutěžní hru. Podobně jako v psím příběhu, děti měly za úkol
dostihnout a chytit létající talíř. To se mohlo povést jen jednomu, ale
nebylo to tak jednoduché. Talíř po dopadu na zem občas úplně změnil
směr. Další hry probíhaly až do oběda.
 Odpoledne bylo stále krásně, slunečno a my se vydali do pískovcového
lomu na další psí klání. Tentokrát si děti vyzkoušely „psí výcvik.“
Tedy běh s různými překážkami a úkoly. Nad lomem v krásné přírodní
scenérii následovaly další, třeba i nesoutěžní hry. Večer vzplál
tradiční táborák, značně oživen písněmi při kytaře. Ještě než se začaly
opékat buřty a podávat k nim hromada zeleniny (kterou děti u nás jedí),
proběhlo „očichávání.“ Psi mají výborný čich, ale jak na tom byly děti?
Vcelku dobře, při čichání a určování deseti potravin a koření poslepu
dokázaly překvapit.
Druhé ráno nás opět přivítalo Slunce. Po nezbytných ranních a
kalorických úkonech a balení zbyl čas ještě na hry u domu i na louce.
Za víkend proběhlo 10 psích soutěžních her a spousta dalších jiných.
Jak už to bývá, závěr patřil slavnostnímu zhodnocení a vyhlášení,
rozdávání diplomů a odměn.
GRIFONCI
|
JEZEVČÍCI
|
ZLATÍ RETRÍVŘI
|
PEJSCI
|
Michal M.
Michal P.
Nikol M.
Šárka P.
Sofie B.
Julie P.
Jan K.
|
Jan S.
Míra N.
Alice N.
Jakub S.
Lukáš Č.
Katka S.
|
Kryštof M.
Simona L.
Amálie A.
Ondra M.
Tobiáš B.
Lukáš B.
Oliver P.
|
Eliška K.
Amálie K.
Natálie S.
Jáchym S.
Samuel B.
Karolína K.
Veronika K.
|
28 bodů
|
28 bodů |
24 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaké byly
Jednodenní
„pozorovací“ výprava proběhla za krásného listopadového slunečného
počasí (11.11.). Nabalil jsem hlavně triedry (dalekohledy) a vyrazili jsme na
Kařezské rybníky nedaleko Mýta. Přírodní památka Kařezské rybníky
byla vyhlášena roce 1992 a zahrnuje soustavu čtyř rybníků. My
navštívili ještě pátý, Štěpánský rybník, který do soustavy sice
nepatří, ale je nedaleko a je z nich největší.
 Procházeli jsme hráze a louky a pozorovali ptactvo. Jako první zaujal letící kormorán.
Na prvním rybníku byly jen labutě velké. Velkou zkušenost děti učinily
při pozorování lučního ptactva, kdy dlouho pozorovaly na keřích strnada obecného, či spíš celé hejno a červenku.
A později také duhu. Dva rybníky byly vypuštěné, ale na jednom
napuštěném jsme spektivem (větší dalekohled) pozorovali kormorány.
Zajímavá byla rybářská plynová plašička, která dávala v intervalech
rány, ale kormoráni na konci rybníka byli zcela v klidu.
Na Štěpánském rybníku žel nic vidět nebylo, ale při jiných výpravách jsme na něm viděli velké hejno volavek bílých a šedých a orla mořského. V hlavní ptačí sezóně se uvádí, že v oblasti Kařezských rybníků jsou k vidění strnadi rákosní, moudivláčci lužní, rákosníci, bekasiny otavní, slučky a dravci moták pochop
či orel mořský. To jsou druhy ptáků, z nichž někteří jsou velice
vzácní, kolem Rudné je rozhodně neuvidíte. I flóra stojí za to: na
loukách rostou vzácné druhy rostlin jako je upolín, prstnatec nebo
prvosenka. Kařezské rybníky i ten Štěpánský doporučuji jako výborný tip
na poznávací výlet. Dalekohled rozhodně s sebou.
Jaký byl
Poslední
roky vždy po letních prázdninách pořádáme turistickou výpravu (nyní 22.9.). V září
bývá obvykle ještě teplo a slunečno a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Při hledání nového cíle byly zvoleny Brdy. Konkrétně Plešivec – Olymp
Brd, jak se mu tento výraz vžil.
Skupina dětí a rodičů společně vyrazila vlakem z Berouna. V Rejkovicích
u Jinců jsme hned začali stoupat na kopec. Převýšení necelých 300 m
všichni volným tempem zvládli bez problémů a brzo jsme byli na kamenné
Čertově kazatelně, krásné vyhlídce na brdské vršky. Výhled i s
informační cedulí byl parádní, jen to kazil silný studený vítr. Po
nezbytné svačince bylo dobré popojít do závětří lesa, a z kopečka na
Smaragdové jezírko, jenž se vytvořilo v místě bývalého kamenolomu. U
jezírka jsme si přečetli pár legend či pověstí, které se k námi
navštíveným místům a Brdům váží. Účastníci také pověsti dostali
vytištěné.
Na Vrcholu Plešivce se rozkládalo hradiště, jehož největší rozkvět se
datuje do doby bronzové. Bylo také důležitým obchodním a metarulgickým
centrem, do kterého byl přivážen cín z Krušnohoří i měď z Alp. Vnější
opevnění dosahovalo 2 400 m! Toto je skutečnost, nikoliv pověst. K
Plešivci se váže snad nejvíce pověstí ze všech brdských vrcholů.
Například o hadí ženě ze Smaragdového jezírka, o čarodejnicích z
kamenné věže u Viklanu, a z hřebene Koníček sem čas od času přilétá
drak. K vyhlídce Čertova kazatelna se zase pojí pověst o ďáblu, který
zaklel zdejší hříšné město. Nejznámější je ale duch pohoří Brd – Fabián
či Babí Jan.
 Cestou od jezírka jsme objevili na divoko postavenou trampskou chatu,
vhodnou spíše jen na přespání. Tu děti náležitě prolezly. Cesta dále
vedla různými typy lesa, téměř stále za mírného klesání, s pěknou
vyhlídkou na Čenkov v závěru cesty. Poslední zastavení bylo hlavně pro
děti, aby se mohly realizovat na ostrůvku říčky Litavky. Z Jinců už nás
čekala jen cesta vlakem do Berouna.
Byl to pěkný a nenáročný výlet, místy s naučnou stezkou „Z Jinec na
Olymp Brd,“ který zvládli bez problémů i předškoláci. Ušli jsme celkem
12,2 km za 5,5 hodiny, ale z toho jsme byly celkem 2,5 hodiny na
různých místech při přestávkách, zastávkách a kochání se.
Jaká byla výprava
 Poslední
výprava před prázdninami se nesla v duchu lesních a „prérijních“ her.
Námětem nám byl příběh o Mauglím, klukovi vychovaného v džungli vlčí
smečkou. V příběhu jsme se seznámili také s pardálem Baghírou, veselým
medvědem Balú a zlým tygrem Šér Chánem, kterého Mauglí nakonec
chytrostí přemohl.
Přes třicet dětí bylo rozděleno do pěti družstev, v kterých si
vymyslely názvy Baluové, Šercháni, Hadi Kaa, Mauglíci a Divoký tygři. A
mohly se hrát hry inspirované příběhem. Mauglí v džungli výborně běhal
po stromech a přes překážky. Děti po stromech sice neběhaly, ale
překážkovou dráhu měly. V příběhu bylo mnoho zvířat. Také děti zvířata
poznávaly. Nejen vizuálně, ale také po zvucích, která vydávají. Tyto a
další hry se uskutečnily v areálu, ty odpolední v lese. Slalom mezi
stromy (sloupy v chrámu), sběr medu ve výšce (bonbóny na stromě),
neslyšná chůze lesem a jiné, to byly další „příběhové“ hry z Knihy
džunglí.
Rudý květ – oheň – táborák, se pro déšť žel neuskutečnil. Zpívání s
kytarou proběhlo v jídelně. S rudým květem si ale děti zahrály hru.
Jejich úkolem bylo rudý květ štafetově přenášet, což bylo umožněno
svíčkou. Počasí bylo pěkné, jen občasné nedělní sprchy nás na
vyhlašování s rozdávání diplomů vyhnaly do jídelny. Poklad byl ovšem
venku a některým dlouho trvalo jeho nalezení.
BALUOVÉ
|
ŠERCHÁNI
|
MAUGLÍCI |
DIVOKÝ TYGŘI
|
HADI KAA
|
Samuel E.
Hubert Č.
Radim T.
Jakub S.
Agáta Z.
Sofie B.
|
Jan K.
Petr T.
Žofie T.
Tomáš K.
Tereza S.
Simona L.
Richard H.
|
Berenika Č.
Markéta M.
Samuel B.
Štěpán S.
Jakub V.
Natan C.
Nela M. |
Petr Z.
Lucie Z.
Karel Ř.
Denisa D.
Mikuláš Z.
Charlotta Ř.
|
Antonín K.
Amálie Č.
Adéla H.
Vašek H.
Rosťa K.
Petr B.
|
41. bodů
|
38. bodů |
37. bodů |
37. bodů |
36. bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jaká byla výprava
 Druhá
květnová výprava byla inspirována příběhem o mladém mustangovi, který
se snaží zachránit svůj domov a znovu získat ztracenou svobodu. Přitom
pozná věci, o kterých neměl ani tušení a hlavně pozná, co je to
přátelství mezi ním a indiánem.
Program byl tedy především „koňský,“ i když v příběhu nevystupovali jen
koně. Družstva tak hledala v areálu obrázky se zvířaty – úkol byl
jednoduchý, zvířata pojmenovat. Děti také skákaly jako koně a úkolem
bylo doskákat co nejdále. Proběhla velká překážková „koňská“ dráha.
Jeden z vedoucích pracuje s postiženými dětmi a přivezl zařízení, které
vypadá jako střelba, ale jeho účelem je orientace v prostoru za použití
zvuku a rukou. Oči byli zakryté. Tyto hry a ještě další se stihly v
sobotu dopoledne.
Odpoledne už jsme si to štrádovali do lesa nad Řevnicemi. Tam na děti
čekali skuteční koně a téměř každý se na koni projel. To zabralo
většinu odpoledne, ale ještě další aktivity se také stihly. Například
několik her na louce po návratu z lesa. Ještě než večer vzplál táborák,
každé družstvo předvedlo indiánský tanec. Hry se hrály i v neděli
dopoledne, po obědě proběhlo slavností vyhlášení, rozdání diplomů a
hledání pokladu.
STŘELY
|
SPLAŠENÍ KONĚ
|
DIVOCÍ HŘEBCI
|
ZÁVODNÍ KONĚ
|
Berenika Č.
Hubert Č.
Tomáš K.
Lukáš K.
Jarka L.
|
Lucka Z.
Jakub H.
Viktor K.
Amálie Z.
Michal M.
|
Jáchym S.
Natálie S.
Kryštof M.
Sabina B.
Lucka K.
Natan C.
|
Julie P.
Šárka P.
Adéla H.
Ondra M.
Michal P.
Dominika H.
|
29. bodů
|
27. bodů |
27. bodů |
24. bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaká byla výprava
Akce
o prodlouženém květnovém víkendu si vyžadovala ubytovací zařízení
vhodné pro děti a kousek od velkého rybníka, nejlépe s ostrovem. Jediné
takové místo v rozumném dosahu od Prahy bylo nedaleko Mýta (okres
Rokycany), kam se sjelo hledat poklad 34 námořníků.
Mladí námořníci se ještě v pátek rozdělili do pěti posádek. Všichni s
napětím vyslechli příběh O pokladu Černé perly, o starém lodníkovi,
který před svou smrtí popsal cestu k pokladu, ale ve své řeči, o lodním
deníku a šifrovací tabulce. Naše posádky tak čekala spousta práce,
chtěli-li najít poklad. Druhý den bylo zapotřebí najít v lese části
zprávy a tu dát dohromady tak, aby byla čitelná. Ve zprávě stálo, že je
potřeba společnými silami najít mapu v lese u hřbitova. Mapu, která
měla ukazovat, kde se nachází Lodní deník (šifrovací tabulka) pro
každou posádku. Mapa byla po úskalích nalezena. Ovšem mělo to háček.
Mapa nebyla úplná, kousek chyběl. Ale na ten už nebyl momentálně čas.
Měli jsme k dispozici čluny, vesty, ale posádky byly většinou
nezkušené. Proto proběhlo námořnické školení o tom, jak se na takové
lodi chovat a jak ji uvést pokud možno do přímého pohybu. Pak si děti,
pardon, námořníci zkoušeli jezdit na člunech. Nyní přišel správný čas
získat další díl mapy. Ten byl získán jen tak, že vyplaval na
polystyrenu v lahvi. Do ní ale bylo potřeba nanosit štafetově vodu ve
stříkačkách. Hurá, mapa byla celá a říkala, že se Lodní deník nachází
na druhé straně rybníka. Posádky už na člunech uměly, nebyl tedy
problém Lodní deníky na druhém břehu najít.
Tabulka lodního deníku byla ovšem prázdná. Tu posádky zaplňovaly
písmeny podle her a úkolů v dalších dnech. Stejně jako jsme se v
dalších dnech stále věnovali plavbám ale i cachtání na břehu rybníka.
Nechyběl samozřejmě také táborák s kytarou a zpěvem při nádherném
večerním západu Slunce.
Největší hry probíhaly v blízkém lese. Hry, při kterých se muselo
pátrat, schovávat a často utíkat. Při jedné takové hře někdo na zemi
našel ležet srnče. A protože máme rádi přírodu, už víme, že není
opuštěné a nesahá se na něj. Tak jsme srnče pro jistotu obklopili
kužely, aby snad na něj někdo v zápalu hry nešlápl. Protože každý
námořník je tak trochu i zálesák, stojí za zmínku zálesácké aktivity,
při kterých si mladí námořníci vyzkoušeli záludnosti rozdělání ohně,
ale také aktivity na přemýšlení či zručnost. Protože to byla námořnická
výprava, proběhly také závody na člunech.
 A poklad? Tím, jak si každá posádka za hry říkala o písmenka do Lodního
deníku, se jim odkrývalo tajemství, kde je poklad ukryt. Kompletní
příběh se nakonec podařilo sestavit všem pěti posádkám dohromady. V
Lodním deníku se psalo o pokladu, který je skrytý na jednom ze dvou
ostrovů na rybníku. Posádky vybraly své nejlepší námořníky – přeci jen
všichni se na čluny nevešli – a plavba za pokladem mohla začít.
Prohledávání prvního ostrova bylo zdlouhavější, ale se zdárným
výsledkem. Truhlice byla nalezena!
Není zde zaznamenáno vše, ba většina her tu není popsána, to by byl
článek už příliš dlouhý. I díky stále slunečnému počasí tato pětidenní
výprava patřila k těm nejkrásnějším, které jsme zatím uskutečnily a
děti mají na co vzpomínat.
HAWKINSOVÉ
|
ELITNÍ
PIRÁTI
|
ČERNÉ
PERLY
|
SILVEROVÉ
| ČERNÁ SKVRNA
|
Honza K.
Tomáš K.
Marek H.
Patrik Ř.
Adéla S.
David H.
|
Kristýna K.
Štěpán M.
Simona L.
Tereza M.
Michal H.
Michal P.
Filip B.
|
Markéta M.
Jáchym S.
Natálie S.
Tomáš K.
Vilém G.
Šárka P.
Nela M.
|
Michal M.
Lukáš Č.
Šimon J.
Adéla D.
Jakub S.
Ema O.
Meg O.
| Markéta P.
Patrícia R.
Mikuláš Z.
Ondra M.
Eliška Z.
Lucie H.
Petr B.
|
58. bodů
|
51. bodů |
49. bodů |
44. bodů | 44. bodů |
| 1. místo
|
2. místo
|
3. místo
|
4. místo
| 4. místo |
Jaká byla výprava
 Ideální
slunečné počasí, nedělní dubnové odpoledne, dvanáct zvědavých dětí. Jarní
poznávací výprava do lesa byla zpestřena o návštěvu včelaře. Pan včelař
byl velmi zkušený, své řemeslo dělá celý život. Z počátku nám povídal o
včelích „bodancích“ a jak je obranný jed během roku u různých včel
rozdílně silný. Zajímavé to bylo ve včelíně. Včelař nejdříve jeden úl
zakouřil – měl k tomu „kuřák,“ kde se pálí troud. Včely po zakouření
zkrotly a my se mohli podívat na vytaženou plástev v rámu se včelstvem.
Děti si prohlédly také odstředivku na med, pak následovaly dotazy a
diskuze.
Cestou lesem si děti zapisovaly, co viděly za živočichy, velké plus
měly za spatřenou dutinu ve stromě. Povídali jsme si o pobytových
znameních – podle čeho poznáme, kde jaký živočich byl. A že toho není
málo. To nejsou jen stopy, ale napočítali bychom hodně přes deset
„stopařských“ důkazů. Na pozorování přírody měly děti zapůjčené triedry
(dalekohledy). Ty se hodily také na pozorování veverčího hnízda v
rozsedlině stromu.
Na
výpravě nechyběly také hry. V lese klasické ocásky s šátky, děti si
zahrály také dvě hry s šiškami. Další hry proběhly na louce (např.
lesní telefon) a poslední před odjezdem ve vesnici. Oproti předchozím
lesním výpravám měla tato jinou trasu, takže byl její závěr u tří
rybníčků. Tam pro změnu děti pozorovaly přírodu zblízka – pomocí lup
(měly jsme tři typy). Nabrali jsme vzorky vody do sklenice, protože pro
většinu výprava pokračovala ještě v klubovně.
Před odjezdem jsme si probrali spatřené živočichy a pokochali se
kozičkami ve výběhu. Tedy těma dvěma, ostatním se k nám moc nechtělo.
Po příjezdu do Rudné jsme v klubovně některé nasbírané přírodniny
pozorovali pod binokulárními mikroskopy. Prozkoumávali jsme také vodu z
rybníku. V našem vzorku toho moc nebylo, sem tam jsme poznali jen
trepku. Ovšem co akce skončila a děti odešly, jsem ještě prohlížel
vzorky vody... a nalezl doslova výstavního, velice aktivního vířníka (kmen mikroskopických živočichů, v ČR žije asi 600 druhů).
Jaké bylo
Po
zimě máme za sebou první víkendovou výpravu (16. – 18.3.), která proběhla v Českém
krasu. Tedy, zrovna ten víkend vůbec předjarně nevypadal, spíše to byla
výprava zimní, na sněhu. Ale o to byla zajímavější.
 Ještě
v pátek večer se utvořily tři kosmonautické týmy; M 355, Venušský
Orioni a NASA. Na velké louce se tak sehrála první týmová hra, která
měla dvě kola. Nejprve šlo o hledání meteorů a pak získávání vesmírných
světel. V závěru dne se dětem promítl vesmírný animovaný film, který
zaujal i dospělé vedoucí a který byl inspirací na hry po následující
dva dny.
Ráno
jsme se probudili do bílého dne. Ovšem do sněhu jsme se hned nevydali,
první aktivity probíhaly ještě v domě. Tou první bylo kreslení robotů z
filmu nebo kosmické lodi nebo mimozemšťana podle představ. Následovala
dětská prezentace výtvorů. Další hra byla přímo filmová, úkolem týmů
bylo napodobit uklízecího robota. Jako „cizí znečištění“ nám posloužila
rýže. Nakonec měly týmy za úkol bez dotyků pohnout kamennými tvářemi
„robotů.“ Byl čas provětrat se na čerstvém vzduchu, ehm, sněhu. Na
louce se v týmech hrála schovávaná robotů (prchající roboti) a hlavně
hledání rostliny. Cenné rostliny v botě, jako posla života na Zemi
zanesené odpadky, jak to bylo ve filmovém příběhu.
Po
obědě a poledním klidu se celá vesmírná grupa vydala do pískovcového
lomu, kde pokračovalo týmové klání. Tedy především hledání a
sestavovaní souhvězdí. Večerní táborák výjimečně nebyl, mimo jiné
bychom těžko pod sněhem hledali vhodné dříví. Nijak to ovšem nevadilo,
protože jsme si pěkně užili soutěžního a zábavného večera. Týmy stavěly
věž z „odpadků,“ ale také sehrály povedené scénky podle pátečního
filmu. Další spousta her už byla zábavných.
Třetí
den, ještě před příjezdem rodičů, se ještě pár her stihlo. V domě se
hrálo „robotické rameno“ a venku například týmová hra, při které byla
důležitá správná domluva a navigace nevidících hráčů. Po poledni už si
všichni pochutnávali na obědě a těšili se na vyhlášení, zhodnocení,
diplomy a odměny.
ASA
|
VENUŠSKÝ ORION
|
M 355 |
Veronika R.
Richard H.
Michal S.
Matěj O.
Bára J.
|
Katka S.
Lukáš Č.
Adam D.
Simona L.
Štěpán M.
Anežka M.
|
Teodora V.
Alžběta P.
Tomáš K.
Lukáš K.
Ema O.
Ian B.
|
| 28 bodů |
25 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jaký byl
Po
třetí jsme se s dětmi vydali na přechod Brd (3. – 4.3). Tentokrát byla trasa úplně
jiná, jen cíl byl stejný. Z Rudné jsme na přiblížení se k Brdům využili
vlakového spojení. Výchozí bod byl v Rejkovicích, což je o zastávku
před Jincemi, odkud jsme vyráželi předchozí dva roky.
Cesta
zpočátku vedla po velké louce a polní cestě s krásnými výhledy a
zajímavými přírodními scenériemi. Došli jsme do malé vesničky Křešín.
Tam dětem neušla pozornosti kozí farma, tedy desítky koz za plotem. Z
Křešína už vedla cesta do brdských lesů, v první půlce z větší části po
asfaltové hospodářské cestě. Mimo nezbytných zastávek na doplnění
kalorií se významnější zastávka udála na Hrachovišti. Tato místo bylo
zajímavé z historického a přírodovědného hlediska.
Hrachoviště byla obec, která stávala mezi léty 1331 a 1952. „Osudnou se
jí stala až válka studená. Vždy ji tvořilo pouze několik chalup. Že zde
někdy byla obec, dnes připomíná už jen stodola, která dříve patřila k
č.p. 4 a dodnes slouží vojenským lesům, několik rozvalin domů, studen a
malé vápenné pícky, tři lípy
vysazené u příležitosti vzniku Československa v roce 1918, malý křížek
a kamenný památník s názvem obce a letopočty jejího vzniku a zániku pod
ním“ (citace z poznejbrdy.cz/hrachoviste). Z přírody jsme nic vzácného
vzhledem k ročnímu období neviděli, ale s dětmi jsme si ukázali
lokalitu, kde žijí velice vzácní živočichové (např. listonoh letní,
kuňky žlutobřiché) a rostou taktéž vzácné rostliny.
Na lesních cestách byly zamrzlé louže, které děti náležitě využily ke klouzání.
Další zastávka byla u starých dolů na Jedové Hoře. Ovšem z dolů už nic
podle informací z literatury v podstatě nezbylo. Většina chodeb je
zavalených nebo zaplavených a vchody zavřené. Stejně jako 72 metrů
hluboká hlavní těžební šachta Barbora. U zrekonstruované šachty byla
informační tabule, která je součástí naučné stezky Okolím Komárova.
Pod
Jedovou horou se nachází docela velká vodní nádrž Záskalská. Po
hlubokých mrazech to bylo obrovské kluziště. Po „rybníku“ se proháněly
bruslaři, běžkaři, psi, rodiny s dětmi a samozřejmě naše děti. Když už
byly děti náležitě vyklouzané a uválené, šli jsme dále přes obec Mrtník
a po lukách rovnou do cíle. Tím nám byl rodinný dům v Jivině u
Komárova, teplá večeře, spacáky (dovezené, děti s nimi nešly) a děti
domácích. Ranní výhledy do krajiny z obrovského okna ze spacáku děti
zaujal. Po snídani a sbalení spacáků jsme si ještě povídali o tom, jak
správně zorientovat mapu a jak jít podle azimutu. Proběhla tedy názorná
ukázka s mapou a buzolou. Cesta zpět už byla jednoduchá. Auty na vlak
do Hořovic a pak vlakem do Rudné.
Cesta přes Brdy byla celkově v porovnání s minulými roky přímější,
jednodušší a to až tak, že by se dala označit za „rodinnou procházku.“
Před akcí jsem měl obavu z předpovědi na mrazivé, zatažené až deštivé
počasí. Ale dopadlo to úplně opačně. Bylo slunečno a teplo tak, že si
někteří místy sundávali bundy. Od vlaku z Křešína do Jiviny jsme ušli
14 km a cesta se všemi zastávkami nám trvala 7 hodin a 15 minut. Však
tempo chůze bylo také velmi pomalé, výletní.
Jaké bylo
 Byla
to první výprava v historii, která se konala ve všední den (26.1.). I když to
původně nebyl záměr. První nedělní termín se výprava musela zrušit pro
vysokou nemocnost přihlášených a navrhl se pátek po škole. Což se
ukázalo jako výhodné, protože páteční termín se zaplnil. Většina dětí
si po škole nechala školní aktovku v klubovně a vyrazili jsme do Prahy
do Národního technického muzea. A v metru si zahráli tichou poštu...
Velká
hlavní hala byla na dlouhou dobu útočištěm zvídavých pohledů i dotazů.
Začali jsme prozkoumávat první automobily a jejich výkony. Děti
porovnávaly, „kolik jezdily.“ Také je zaujal letoun Supermarine
Spitfire. Ano ten, který ztvárnil pěkné letecké pokoukání ve filmu
Dunkirk. Překvapivě zaujala i jachta Niké, kterou postavil český
mořeplavec Richard Konkolski v polovině 70. let. V té době to byla
druhá nejmenší loď, která obeplula celý svět. Na stejném patře byly
zajímavé také lokomotivy, modely vagónů a jídelní vůz Františka Josefa
I. Na ochozech hlavního sálu jsme se dost zdrželi u motocyklů a
leteckých dílů, součástek a modelů. Děti byly zvědavé, ale cedulky se
jim číst moc nechtělo – otázka je jednodušší. Než jsme opustili hlavní
halu, ještě jsme posvačili a zastavili se u jízdních kol, jestli se
některým tak dalo vůbec říkat.
Expozice
Fotografický ateliér byla bez vysvětlení nevím proč uzavřená, ta by pro
děti byla zajímavá. Ale tu vynahradila expozice Tiskařství. Dětí se
ujal průvodce, který je povídáním zaujal. Evidentně to neměl v plánu
nás provázet, ale děti měly zvídavé otázky a pán byl ochotný. Tak jsme
se například dozvěděli, jak se tiskly první knihy, sázelo písmo
(stranově obráceně) a jak se tyto techniky zdokonalovaly. Čas se
krátil, ještě jsme spíše krátce navštívili tři expozice a vydali se
dom. Venku už byla tma a my se mohli na živo podívat na odpověď hádanky
„Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté. Co je to?“
|
| Výpravy 2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012,
2011, 2010, 2009,
2008, 2007 |
Na kopírování,
publikování nebo šíření obsahu se
vztahují autorská práva dle zákonů
 Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte © 2006 – 2020
|
|
