Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...

Titulní strana   /  Zpět na výpravy
   
Výpravy v roce 2016

Jaké byly
Výprava říjen 2016
                           První čištění ptačích obydlí
 
Prvních devět ptačích budek jsme vyvěšovali před rokem, přesněji na začátku prosince 2015. Další budky následovaly během zimy. Bylo mezi nimi několik atypických budek, například pro šoupálka. Celkem máme v lese nedaleko Úhonic 13 ptačích budek. Na jaře si nová obydlí zamluvily sýkory koňadry a modřinky a brhlík lesní. Ptáci obsadili sedm běžných budek, neobsazené zůstaly právě ty atypické.

Čištění ptačích budek – listopad 2016Budky je vhodné čistit od starých hnízd a to byl také cíl listopadové výpravy. Ovšem bez her by se žádná akce samozřejmě neobešla. Hrály se oblíbené ocásky, schovávaná a na louce „chyť šátek.“ Povídali jsme si o ptácích a jejich hnízdění. Ptačí budky nejsou umístěné příliš vysoko, většinou kolem tří metů a jsou dobře dostupné. Proto je také čistily starší děti. Zájem o vyndávání hnízd byl větší, než kolik bylo budek.

Hnízdo brhlíka bylo tvořené hlavně šupinkami kůry z borovice, trochu prokládané mechem, takže se z budky jen „vysypalo.“ Sýkory měly hnízda postavené především z mechu a vršek vystlaný zvířecí srstí a stébly rostlin. Sýkora modřinka hnízdila dvakrát a tak měla v budce na prvním hnízdě postavené hnízdo druhé.

Fotogalerie. Foto z vyvěšování budek v roce 2015
 



Jaký byl
Výprava říjen 2016
V pohádce i takové město zvířat existuje, to naše se jmenovalo Zootropolis. Může v něm žít každý, jak malá myška, tak velký medvěd, každá čtvrť byla různým druhům přizpůsobena. Hlavní postavičkou byla králičice Judy Hopkavá. Od dětství toužila stát se policistkou mezi velkými savci, ale pro její velikost to bylo každému pro smích. Policejní výcvik jí dělal ze začátku problémy, ale nakonec ho zvládla.

Výprava říjen 2016 – Zootropolis Stejně tak děti ve čtyřech družstvech si vyzkoušely takový malý policejní výcvik na obrovské louce v Českém krasu. Děti skákaly jako Judy Hopkavá, lezly tunelem, běžely slalom, nebo ručkovaly na laně. Také všechny děti výcvik zvládly. Ovšem jedna „výcviková hra“ proběhla už v pátek večer, při štafetovém sbírání vajíček. Po výcviku následovaly během sobotního dopoledne další hry.

V původním filmovém příběhu se přetřásala různá povolání. Děti kreslily, co by se jim líbilo dělat, čím by chtěly být. Představy to byly pestré, ale některé i zcela charakteristické dnešní době, odrážející zájmy dítěte – například profesionální hráč počítačových her. Došlo také na určování filmových postaviček z příběhu.
 
Další významnou postavou v Zootropolisu byl lišák Nick Wilda. Ve městě měli lišáci špatnou pověst proradných zvířat. Ani Judy Hopkavá ze začátku lišákovi vůbec nevěřila a podezřívala ho z nekalé činnosti. Okolnostmi se ale lišák Wilda stal pravou rukou a pomocníkem při řešení záhadného detektivního případu, který Judy řešila. A nebyl vůbec proradný, ba naopak.
 
Výprava říjen 2016 – Zootropolis
Také my se snažili některé části příběhu napodobit hrami. Proto se hrálo na pašeráky nebo v sobotu odpoledne velká hra v oblíbeném pískovcovém lomu – SPZtky. O víkendu bylo na programu samozřejmě mnohem více her a soutěží. Večer vzplál tradiční táborák s opékáním buřtů a laserovými efekty. 

Detektivní zápletka příběhu byla vskutku zajímavá, ale ještě důležitější byl závěr, kdy v Zootropolisu díky závěrům vyšetřování Judy Hopkavé sílily xenofobní nálady rozdělující dravce a „ty ostatní.“ Příčina tohoto rozkolu byla nakonec odhalena a město uchráněno od nepokojů. Ačkoliv tyto pohádky jsou určené zejména dětem, silné ponaučení z příběhu patří především dospělým, aby si všechny děti mohly hrát, poznávat a radovat se ze života, jako na výpravě ve městě zvířat :-).


DRAVCI
BLESKOVÉ
LIŠÁCI
KREVETY
Kristýna H.
Kristýna F.
Alena K.
Ondra I.
Matěj H.
Nela F.
Filip F.
Jakub S.
Lukáš Č.
Michal M.
Natálie B.
Richard H.
František H.
Berenika Č.
Daniel D.
Adam D.
Vojta K.
Šárka Z.
Bára J.
Aleš Z.
Bára K.
Matěj K.
Marek J.
Ondra M.
Hubert Č.
Amálie Č.
Kristián P.
35 bodů
30 bodů 21 bodů 18 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo




Jaké byly
Výprava na Vltavské vyhlídky

Vždy po prázdninách děláme jednu turistickou výpravu, během několika podzimních roků stále brouzdáme po stezkách na západ od Prahy. Letos tomu nebylo jinak. Na konci září byly naším hlavním cílem tři vyhlídky na Vltavu.

Hlavní skupina dětí a rodičů vyrážela ze Smíchovského nádraží autobusem č. 390/438 do zastávky Krňany, rozcestí Třebsín. Ačkoliv je zastávka na znamení, vystoupila zde půlka zcela plného autobusu. Nebylo těžké uhodnout, kam měli všichni namířeno. Od zastávky je to na Smetanovu vyhlídku přes 700 metrů pohodlným terénem v podstatě po rovině úplně pro každého. Když jsme přišli na Smetanovu vyhlídku, čekala nás tam jaká si fronta a desítky lidí. Někteří vytáhly svačiny a v klidu počkali, až všichni odejdou. Za chvíli jsme byli na vyhlídce téměř sami a dlouho se kochali nádherným výhledem na Vltavu a její meandr pod námi. Na druhém břehu Velké řeky, jak se v trampské hantýrce říká Vltavě, byla vidět historická trampská osada Ztracenka. Výhled to byl nádherný a předčil mé očekávání. Fotografie z vyhlídek jsou krásné, ale toto se musí vidět na živo.

Výprava – Vltavské vyhlídky 2016Po kochání se naše skupinka vydala k dalšímu úchvatnému výhledu. Naštěstí sama, bez průvodu lidí se stejnými cíli. Cesta vedla po žluté, málem bychom přehlédli odbočku. Ale co to, k nám se vřítil dav lidí, se kterým jsme se minuli na Smetanově vyhlídce. Dost pravděpodobně přehlédli odbočku na žluté a nyní se vraceli. „Také jdete na Máj?“ zněla otázka cizích turistů. Odpovídám, že ano a oni na to, „Tak to se přidáme a půjdeme s vámi.“ Chtěli jsme si užít klidu přírody a nad tímto oznámením jsme zrovna nejásali. Řešení bylo jednoduché. Nenápadně jsme je nechali předejít a u studánky se dlouho kochali zajímavým údolím s potokem. Mělo to ale jednu slabinu – tím, jak jsme se částečně smíchali s davem, a naše část zpomalila, jedna rodina naopak před davem přidala, takže jsme se rozdělili a shledali až v autobuse na cestě domů.

Cesta vedla po žluté, která nevím, v jaké roce částečně změnila trasu. My šli záměrně po té staré, je přímější a kratší (stará žlutá je na mapě KČT č. 38 z roku 1997). Zde byla vyšlapána cestička na jednu bezejmennou vyhlídku, výhled ale trochu zakrývaly stromy. Po této vyhlídce jsme vyšlápli kopec a velmi rychle se ocitli, na vyhlídce Máj. Další kochání se, oběd z batůžku, pohoda slunného dne.

Třetí plánovanou vyhlídku – Bednář – padlo rozhodnutí z časových důvodů vynechat, protože jsme museli stihnout autobus. Na zastávku v Rabyni těsně u Slapské přehrady to bylo přeci jen ještě 6 kilometrů. A jak se ukázalo, docela dobrodružných. Cesta vedla hlubokým údolím podél potoka se spoustou spadaných stromů přes cestu. U pěkných starých trampských chat se satelity se přestoupilo na modrou turistickou značku. Cesta už dále vedla pěknou krajinou. Včas jsme došli k Slapské přehradě a v autobuse se shledali s oddělenou rodinou, která vyhlídku Bednář, na rozdíl od nás stihla.

Plánovaná trasa z Třebsína do Rabyně k Slapské přehradě měla zhruba 12 km (dvě místa jsme šli ale trochu jinak): mapy.cz/s/11WsK. 
          Fotogalerie 



Jaká byla cesta



Výprava červen 2016 - Kolem světaPutování světem za víkend (17. - 19.6.)? Pravda, bylo na to méně času, ale někde jsme se zastavit přeci jen stihli. Než se čtyři družstva podívala na první kontinent, bylo jejich úkolem nakreslit co nejvíce vlajek. Mohli být i vymyšlené. A pak už hurá do Asie. Děti poznávaly po podle zvuků hlasy zvířat, které žijí nejen v Asii. Jako poslední soutěžní disciplínu dne bylo vyzkoušení si Japonského zvyku – jíst tyčinkami. Úkolem družstev bylo tyčinkami vyjíst misku dobrot.

Ráno se děti probudily do Afriky. Dopoledne běhaly po areálu a hledali africká zvířata. Obrázků zvířat bylo všude hodně, ale důležité bylo určit, která patří na jižní kontinent. Byla načase také fyzická hra. Jak je možné, že Afričanky umí pěkně nosit nádoby na hlavě? Právě to bylo úkolem dětí, aby si tuto dovednost vyzkoušely. Někdo měl asi africké předky, někdo by se domorodým Afričanem stát nemohl. Po této hře se družstva snažila nanosit zároveň co nejvíce pštrosích vajec a vody, které je v některých částech Ariky málo. Další nesoutěžní hry před obědem proběhly na louce a hřišti.

Výprava červen 2016 - Kolem světa
Odpoledne se náš cestovatelský tým přesunul na začátek Brdského lesa. Každý si našel a případně upravil svůj oštěp. A lovil africké prase bradavičnaté. Po lovení prasat si děti zahrály na jednotlivé africké kmeny, které procházejí území cizího kmene. Další hrou jsme udělali odskok so severní Ameriky, kde se stavěla železnice napříč celým kontinentem. Jinde tuto hru nešlo hrát, proto ten odskok. Družstva se snažila z lesního materiálu postavit co nejdelší železnici.

Večer děti shlédly kousíček z filmu Baraka, jako inspiraci. Jejich úkolem totiž bylo připravit si africký tanec. Než se zapálil táborák, dvě družstva se snažila napodobit stejný tanec z filmu, jedno družstvo mělo pěkný africký tanec a jedno si Afričany spletli zřejmě s indiány :-). Na úplný závěr dne byl u některých velký zájem o pozorování dalekohledem. Byl krásně vidět pruhovaný Jupiter s měsíčky, Saturn s prstencem a Měsíc s krátery.

V neděli nastal přesun na americký kontinent, kde se hrála soutěžní „pašovací“ hra a další volné hry. Jak už to bývá, v neděli se spí déle, probíhá balení a úklid, proto už není tolik herního času. Přesto se rychlá cesta po světě dotáhla do zdárného konce, až do vítězného předávání diplomů a odměn. S některými o prázdninách na táborech na viděnou a s některými po prázdninách na výpravách od září.
CESTOVATELÉ
DRSNÍ POUTNÍCI
ANGLIE
JING JUNG
František H.
Kristina Č.
Theodor K.
Kryštof V.
Tereza V.
Dorota M.
Ondra M.
Jan S.

Dan U.
Adam D.
Šimon J.
Filip H.
Tobias T.
Patrik S.
Kryštof S.

Berenika Č.
Amálie Č.
Hubert Č.
Tomáš G.
Jakub M.
Šárka Z.
Aleš Z.
Eva J.

Dan R.
Bára K.
Šárka P.
Ester P.
Jarka Š.
Michal P.
Dorota N.
Alžběta N.
43 bodů
30 bodů 28 bodů 26 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo




Jaká byla výprava


Výprava květen 2016 - Dobrodružství Malého indiánaDruhá květnová víkendová výprava se odehrála tentokrát v Řevnicích, na místě zcela odlišném pro hry než v Srbsku. Téma bylo tak trochu indiánské, i když to nebyla klasická indiánská výprava. Námětem byla kniha Škola Malého stromu od Forresta Cartera, podle které byl natočen také film. Je to příběh osmiletého chlapce, kterého si po smrti jeho rodičů, indiánské maminky a bílého otce, odvedli k sobě babička a dědeček. Babička z kmene Čerokíů učila chlapce moudrosti předků, laskavý děda zase řemeslu a umění přežít a vyjít čestně se světem i sám sebou. Osiřelému chlapci říkali Malý indián.

Také tato výprava učila indiánským dovednostem, moudrosti a jak si počínat s nástrahami počasí, a to nejen děti. V pátek se děti rozdělily do kmenů (družstev) a zahrály si první hodnocenou hru. V sobotu kmeny chodily mezi stanovišti s indiánskými úkoly. Hrálo se po celém areálu a na louce vedle areálu. Nechyběla střelba z luků ani hod kládou do dálky (menší děti měly menší), nošení vody jako v příběhu, skokanda a další dovednosti.
 
Výprava květen 2016 - Dobrodružství Malého indiána
Odpoledne se kmeny vydaly do lesa. V lese se začala hrát velká hledací hra s kolíky a obrázky zvířat, ale vydatná a dlouhá dešťová přeháňka hru přerušila. Šlo se zpět. Déšť tak po zbytek sobotního večera upravil program. Jedna hra se stihla zahrát pod střechou, naštěstí už přestávalo pršet. Pak se venku dohrála lesní hra. Přeháňky a mokro nám překazily večerní táborák, děti v jídelně alespoň odehrály indiánské scénky, které měly připravené k ohni.

Na nedělní dopoledne jsme měli připravenou velmi oblíbenou počítací schovávanou, aneb kdo se vydrží schovávat co nejdéle při snižujícím se počítání pikajícího v každém kole. Inu, je to něco jiného, než klasická schovávaná. Před obědem se stihla ještě jedna hodnocená „archeologická“ štafetová hra – hledání kousků indiánského džbánu. Po obědě už na kmeny čekal schovaný poklad, diplomy a odměny.

LOVCI
ORLOVÉ
YAKARI
KALAMAROVÉ
DRAVCI
Markéta Š.
Ondra H.
Jakub H.
Jakub J.
Adéla J.
Filip Š.
Jan Ž.
Jakub S.
Ondra M.
Jakub M.
Mirek N.
Lucie H.
David H.
Michal M.

Berenika Č.
Amálie Č.
Hubert Č.
Šárka Z.
Ester P.
Petr B.
Aleš Z.
Bára K.

Nela M.
Katka N.
Lukáš K.
Oliver V.
Michal B.
Gábina N.
Markéta M.
Kateřina T.
Veronika T.
Martina K.
Alžběta P.
Michal P.
Nikola J.
Linda O.
Šárka P.
51 bodů
?? bodů 39 bodů 27 ? bodů20 bodů
1. místo ?. místo 3. místo ?. místo5. místo




Jaká byla výprava



Výprava květen 2016 - Koupili jsme zooHledat dům k bydlení a k němu bezděčně koupit zoologickou zahradu se jen tak někomu nepoštěstí. Jednomu muži s dvěma dětmi se to ale povedlo u města Plymouth na jihu Anglie. Zoo se dnes jmenuje Dartmoor Zoological Park.

Zoo byla prvně otevřena jako Dartmoor Wildlife Park v roce 1968. Po problémech s úřady přišlo zrušení licence a zoo byla uzavřena v dubnu 2006. Po půl roce ji koupil Benjamin Mee, upravil, přestavěl, zoo získala znovu licenci a byla znovu otevřena v červenci 2007. Podle tohoto skutečného příběhu byl natočen film – Koupili jsme zoo.

Děti si na výpravě také vyzkoušely „postavit“ svou zoo. Pravda, víkend moc času na takovou realizaci neskýtal, ale povedlo se. Čtyři družstva dostala svůj pozemek – velký karton papíru. S dětmi jsme probírali, že zoo nejsou jen zvířata. Ta potřebují žrát, krmivo musí být někde uskladněno, lidé potřebují také zázemí ke své práci… Suma sumárum, k výběhům bylo třeba dodat hospodářské a další stavby, pokladnu, občerstvení, atd.
 
Výprava květen 2016 - Koupili jsme zoo
Děti si zoo načrtly a nakreslily včetně zvířat. Ale některá zvířata družstva dostávala za hry. Za 4 body slona, páva, lva a žirafu, za 3 body žirafu, páva a slona atd. Při první páteční hře na louce si družstva také nějaká zvířata našla. Hrabáče, okapi, pásovce a bércouny. Počasí bylo nádherné, v mladé zářící zeleni se hrály spousty zvířecích her. Velice oblíbený byl přechod před území tygrů (chytačka).

V bývalé pískovně – kterou jsme si oblíbili – se hrály Ptačí rodinky. Dvojice (s nejmladšími dětmi trojice) měli nejprve vytvořit ptačí hnízdo a pak ho plnit (Kinder) vajíčky, která bylo třeba na jednom území najít. Vajíčka se do hnízd nosila po jednom. Ale mezi hnízdy lovil jeden velký pták, který si pochutnával na vejcích. Kdo pořádně nehlídal své hnízdečko, tomu vetřelec vejce sebral.

Hrála se samozřejmě spousta dalších her, soutěžních i sportovních, děti hledaly skutečná zvířátka (mimo motýlů) a zkusily si i jednu jednoduchou znalostní hru; v družstvu napsat co nejvíce zvířat na určené začáteční písmeno. V sobotu večer samozřejmě nechyběl táborák s buřty a kytarou. Také jsme u táboráku neopomněli efekty zeleného a fialového laseru. A protože byly vidět hvězdy, ukazovali jsme si souhvězdí. V neděli před odjezdem si každý vybral odměnu, co jiného než zvířátko. To dětem alespoň na rozdíl od těch sladkých odměn zůstane :-).

DIVOCÍ KONĚ s.r.o.
DELFÍNI
KLOKANI
ZEBRA BABIČKA s.r.o
Alžběta N.
Dorota N.
Tobiáš K.
Nikol B.
Lucie Z.
Petr Z.

Ema R.
Julie K.
Julie R.
Ester P.
Adam L.
Lukáš N.
František H.

Vanessa V.
Alžběta H.
Amálie Č.
Tomáš G.
Šimon H.
David N.
Jan N.

Jakub S.
Nikola J.
Ondra M.
Michal M.
Prokop M.
Theodor K.

27 bodů
21 bodů 20 bodů 19 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo




Jaká byla výprava



Výprava duben 2016 - MrňouskovéMrňouskové, to nebyly naše děti (až na některé), ale malý hmyz a mravenci. Mrňouskové, je také animovaný seriál nebo film o těchto tvorech. Početná výprava se nechala inspirovat příběhem skupiny mravenců, kteří na palouku našli plechovku s cukrem, kterou se snažili dopravit do svého mraveniště. Sebou zprvu nevědomky vzali také slunéčko sedmitečné neboli berušku…

Děti se v družstvech snažily napodobovat hmyzí život a práci. Tak třeba mravenci, ti nosí mnohem větší náklad, než jsou sami. Děti si vyzkoušely, zdali dokáží to samé, co mravenci. Místo listů nosily velkou matraci. V uvedeném příběhu byly důležité kostky cukru. U nás cukr představovala krabice, tzv. banánovka. V pískovcovém lomu naši malý i velcí mrňouskové nosili štafetově cukr přes kopečky. Hmyz se také dorozumívá. Pavouci, Komáři, Ovádi a Děsivé tarantule – naše čtyři družstva soutěžila na velkém okruhu v přenášení obrázků. Byla to vlastně taková velká tichá pošta, každé družstvo mělo čtyři jiné obrázky, a přesto bylo pro některé náročné poslednímu sdělit, co viděl první.
 
Výprava duben 2016 - Mrňouskové
Mravenci mezi sebou také bojují. Děti si zahrály přechod přes území jiných mravenců, kteří je chytali. Tato hra je tak bavila, že si vysloužila opakování ještě v neděli před odjezdem domů. Mravenci se také snažili zneškodnit cizí mraveniště – tuto hru jsme pro změnu hrály v lomu Na Chlumu. Hrálo se mnoho dalších mrňouskových i nemrňouskových her. Zajímavé bylo kreslení mrňousků, ale hlavně legrační bylo jejich představování. Nikdo totiž nesměl mluvit, ale popisovat výkres zvuky jako hmyz.

Sobotní večer nechyběl táborák a kytara. Oheň nechtěl dlouho chytit, tak jsme využili kouře k efektům fialového a zeleného laseru, které kouř velmi zvýrazní. Přes chmurné deštivé vyhlídky jsme měli v Srbsku v Českém krasu krásně, a těch pár kapek, co za víkend spadlo, nikoho nerozhodilo. Hlavně jsme objevili nová krásná místa, která využijeme na dalších výpravách.

OVÁDI
PAVOUCI
DĚSIVÉ TARANTULE
KOMÁŘI
Gábina N.
Michal B.
Honza Ž.
Katka N.
Lucie Z.
Filip B.
Jakub S.
Jakub M.
Honza K.
Ondra M.
Michal M.
Annamari B.

Markéta M.
Monika S.
Daniel S.
Mirek N.
Šárka Z.
Nela M.
Aleš Z.

Petr B.
Hubert Č.
Kryštof V.
Tomáš G.
Michal G.
Amálie Č.

Berenika Č.

36 bodů
32 bodů 30 bodů 29 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo




Jaká byla výprava


Výprava do lesa, duben 2016Slunečné jarní počasí první dubnovou neděli bylo jak stvořené pro pobyt v přírodě. Naše patnáctičlenná výprava se vydala do lesa kousek od Úhonic. U tří rybníčků jsme si rozdali dalekohledy, začali pozorovat přírodu a někteří zapisovat, jaké živočichy spatřili. U cesty byl čerstvě poražený strom, na jehož pařezu jsme zkoušeli spočítat, kolik stromu bylo – zhruba 80 let. Děti zaujali samečci ropuch, vozící se na samičkách. Několik ropuších dvojic bylo na souši i v rybníkách.

Po nezbytné svačince nastal herní program. Nejdříve to byla klasická schovávaná, v lese na místě k tomu jak stvořeném. Při další hře bylo třeba naprostého ticha a napnout sluch. Jeden měl zavázané oči a děti chodily vymezenou trasu kolem chytače, který se řídil jen sluchem. Po menším přesunu si děti zahrály běhací hru. Cestou lesem děti objevovaly různé přírodní zajímavosti, nové a nové živočichy a také jsme zkontrolovali tři naše ptačí budky (máme jich v lese 13). Nikdo v nich hnízdo nestavěl.
 
Výprava do lesa, duben 2016
Na louce u lesa jsme si povídali o znameních, která po sobě zvířata v přírodě zanechávají a podle čeho poznáme, že na místě bylo konkrétní zvíře. Děti přišly na spousty možností. Že živočichové po sobě zanechávají pírka, trus, stopy, okousané šišky a oříšky, hnízda, okousanou kůru, vývržky… Na louce se hrály klasické ocásky (kdo jich uloví více) a pak šly dvojice trasu, na které byly předměty, které do lesa nepatří. Hra byla poměrně náročná, maximum byla u některých zhruba polovička spatřených a zapamatovatelných věcí.

Půl den v lese byl málo. Na autobus už jsme museli pospíchat a několik připravených věcí jsem s dětmi ani nestihl. Bylo to fajn a byli jsme potěšeni za spatřeného žluťáska a babočky, mravence, veverky, čmeláků, ropuch, ryb, různých broučků, zajíce, much, červenky, pěnkavy, drozdů, sýkory, budníčka menšího, skřivana…



Jaký byl březnový


Páteční program proběhl v tmách, v březnu se přece jen stmívá brzo. V Srbsku se hrála první soutěžní hra, štafetové sbírání písmen a sestavování věty, které navazovalo na pozdější pozorování, a věta zněla „Jupiter je naše největší planeta.“ Písmena, slova a věty provázely děti celý víkend. Výprava březen 2016 - Nekonečný příběh KnihomorkyTématem víkendové hry byl námět z filmu Nekonečný příběh, ve kterém mizely celé části příběhu z knihy. Knihomorky, Rychlodraci a Knihy kostlivců – úkolem těchto družstev bylo nasbírat během víkendu za hry co nejvíce písmenek, která jinak Knihomorka požírala. Ale vraťme se ještě k pátku. Přivezl jsem dalekohled, protože byla šance jasné oblohy. Večerní pozorování dalekohledem pak dětem ukázalo především krátery na Měsíci a planetu Jupiter se svými měsíci.

Většina dětí si přivezla svou oblíbenou knihu. Ty jsme využili hned v sobotu po ránu. Úkolem družstev bylo zkompilovat ze svých knih příběh, který byl samozřejmě humorný a nedával příliš smysl; každý četl ze své knihy pár vět. Abychom děti inspirovali, nejdříve četli svůj příběh vedoucí. Dopoledne proběhla velká etapová cesta po fáborkách s úkoly, další hry pak u lomu a na obrovské louce.
 
Výprava březen 2016 - Nekonečný příběh Knihomorky
Odpoledne se výprava přesunula na louku ke Kubrychtově boudě s nezbytnou zastávkou u jedné jeskyně. Na louce se hrály další písmenkové i jiné hry. Například sestavování věty z částí slov přilepených na čelech dětí. Samozřejmě bez mluvení. Den se přehoupl do večerních hodin. Děti se vydaly ke Slonovinové věži. Každý si sám šel pro světélko k věži, poslednímu zachovalému místu v říši Fantazie. Pak už následoval oddychový program. Táborák, opékání a opět pozorování dalekohledem. Dvojhvězdy, mlhovinu; krátery na Měsíci už byly jiné, i měsíce Jupitera byly za ten den zcela jinde. Když už jsem chtěl zavelet k mytí a spánku, dění kolem táboráku chytilo druhý dech. Začalo se pořádně zpívat, vyprávět…

Ani v neděli nebyl všem hrám konec. Nastal poslední výběr písmenek na hry. Družstva už jich nashromáždila dostatek, aby z písmen sestavila co nejvíce slov. Ideální tak bylo sestavovat slova krátká. Po nezbytném balení a písmenkové hře zbyl před obědem ještě čas vyrazit na hry na louku. Před odjezdem domů už si všichni vychutnávali zasloužené pocty, diplomy a odměny za víkendové knižní klání.
KNIHOMORKY
RYCHLODRACI
KNIHA KOSTLIVCŮ
Markéta M.
Nikola J.
Jakub S.
Nela M.
Jan K.

Aleš Z.
Šárka Z.
Jarka Š.
Veronika H.

Kateřina T.
Veronika T.
Martina K.
Michal B.
Jirka C.

28 bodů
19 bodů 17 bodů
1. místo 2. místo 3. místo




Jaký byl



Původně plánovaná jednodenní akce se přehoupla na plánovanou dvoudenní (20. - 21.2.). Vždyť máme u Brd známé, tak proč toho nevyužít. Cestu do Jinců, s neplánovanou přestávkou v Berouně kvůli výluce, jsme absolvovali vlakem. V Jincích někteří z dáli obdivovali vojenskou techniku místní vojenské posádky. Brdy se zpřístupňují veřejnosti, ale posádkové cvičiště Jince zůstává a nadále to bude vojenské území v části Brd. Ovšem vojáci v Brdech o víkendech neoperují a my měli náš výlet na místní vojenskou posádku oznámen.

Výprava na Brdy, únor 2016Civilizace za Jincemi ubývalo a přírody přibývalo. Bez jediného značení, bez jediné místopisné cedulky po celé cestě (pominu-li ty vojenské). Ale o žádnou nepropustnou opuštěnou divočinu nešlo. Všude bylo spousty cest, některé udržované, lesní školky, udržovaný les. A právě ta spousta cest s ne příliš podrobnou mapou a absencí jakéhokoliv značení nebyla zrovna ideální kombinace. Takže jsme si mysleli, že jdeme správně, ale přitom jsme šli naplánovanou trasu podobně, jen celou pootočenou o několik stupňů. Ničemu to ale zásadně nevadilo, rozmanité přírody jsme si užily do sytosti a viděli vojenské… Plánovaných zhruba 13 km bylo splněno (pro perfekcionisty 13,7 km).

Počasí zrovna nebylo jako stvořené na výlet do přírody, a během dne se mělo zhoršovat. A také zhoršovalo. Bylo sychravo, vítr a na Brdech odpoledne často sněžilo. Opět se ukázal zajímavý paradox, kterou by normálně člověk nečekal; při výpravách s dětmi  v nepříznivých podmínkách (déšť, vedro, zima…) si nikdo z dětí na nic nestěžoval a tato “extrémní“ počasí na akcích často děti označovaly, jako to nejlepší z akcí nebo pobytů. Stručně řečeno, co bylo pro dospělého vedoucího to nejhorší, byl pro děti ten nejlepší pozitivní zážitek. Takových situací pamatuji již řadu. Děti byly prostě zlaté! Nikdo nefrfňal, nikdo si na nic nestěžoval. Děti šly a celou cestu jsme se něčím bavili. Jediný, kdo si stěžoval na počasí, byl náš druhý dospělý vedoucí :-).
 
Výprava na Brdy, únor 2016
Během celé cesty se hrály dvě hry. Naše tradiční „Povodeň, Zoro…“ a především „klíště,“ které děti zaměstnávalo celou cestu. Klíšťata – čtyři kolíčky, se s něčí pomocí snažily během cesty nepozorovaně někoho přichytit. Každý se tak neustále hlídal a pozoroval kamarády kolem sebe. Hlavě nemít na sobě kolíček, když vedoucí vykřikl „klíště.“ Čím méně klíšťat za cestu, tím lépe. 

Za tmy jsme dojeli do domu našich přátel nedaleko Komárova. Kolem kamen se usadily všechny vlhké svršky a boty a naše děti a dospěláci se vmísily mezi děti domácích a děti návštěvy. Nastal správný mumraj. Aby ne, když se nás sešlo 14 dětí a 6 dospělých (z toho čtyři bývalí vedoucí našich prvních táborů před 20 lety). Jedlo se, povídalo se, hrál se Jungle Speed, mluvící kostky, Dobble, Lego, Město-zvíře-věc… a další hry. A v neděli dopoledne domů zase vláčkem. Byla to povedená akcička, která aspiruje na zopakování.



Jaké byly


Výprava, na které se muselo myslet
 
Výprava na Hry a hlavolamy, Kladno 2016Jednu lednovou neděli (17.1.) zavítala naše oddílová skupinka dětí na Kladno, kde jsme ještě na žádné výpravě nebyli. Namířeno bylo na Kladenský zámek, nejrychlejším spojem z Rudné, vláčkem. Nejprve jsme se šli podívat do zámecké zahrady, kde měli být medvědi. Byli tam, ale v kutlochu spali. Však se také nebylo co divit, zrovna byl výjimečně, v letošní zimě ne-zimě, sníh. Nu, nic, přeci jen za medvědy jsme do Kladna nejeli.

Na zámečku probíhala výstava Hry a hlavolamy. Tedy výstava, spíše hodně interaktivní herna, česky bychom řekli spíše „hraj si s exponáty.“ Dodavatelem herních prvků byla známá liberecká iQlandia. Nebudu samozřejmě popisovat všechny exponáty. Některé vyžadovaly zručnost hráče, některé postřeh, některé zapojení mozku (přemýšlení), a některé se týkaly optických klamů, matoucích naše smysly nebo spíš ukazující na dokonalost mozku, který si obrazy „dorovná a dopočítá.“

Výprava na Hry a hlavolamy, Kladno 2016Dokázali byste postavit sedm velkých hřebíků tak, aby vám všechny držely ve vzduchu jen na osmém, stabilně postaveném? Nebo zavázat tkaničky u bot pouze kleštěmi s plochou čelistí? Děti stavěly dřevěný most využívající obloukovou vzpěru, skládaly do dřevěné kostky různě velké kostky, skládaly ozubená kola tak, aby převody fungovaly, zkoušely vzduchové děti… vyvažovaly, skládaly, koulely, přemýšlely, divily se… Jak to, že vidí černou tečku tam, kde žádná není? Jak to, že jeden čtverec je na pohled zcela jasně šedý a jeden bílý, a přitom mají oba čtverce zcela stejnou barvu? Jak to, že jsou obrazce nebo linky na pohled jinak velké nebo dlouhé, a přitom jsou úplně stejné? Jak to, že se obrázek vlní, když je to ve skutečnosti statický obrázek?

Z Kladna domů jsme se vezli opět vláčkem. Při přestupech v Hostivici byla vždy chvíle času, kterou všichni využili k organizovaným hrám.

Výpravy 2015, 2014, 2013, 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů
Autorská práva  Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte © 2006 2017