Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...
           
Titulní strana  /  Zpět na výpravy
 
Výpravy v roce 2010
Jaká byla výprava




Výprava do Království železnic, listopad 2010Byla to první výprava, kdy jsme navštívili expozici s železničními modely (28.11.). Vstup do Království železnic je poměrně přísný, ale vzhledem k expozicím celkem pochopitelný. U vchodu jsou skříňky, kde si musíte nechat batůžky, vhod tak přišlo odložení bund.
 
Děti se rozdělily na dvě skupinky, které dostaly za úkol vyluštit „železniční“ křížovku. V expozicích tak bylo třeba najít správné odpovědi na otázky. Někde se nalézalo kino, jehož název byl? Nebo kolik ukazují hodiny ve stanici Františkov. A tak děti létaly po expozicích sem a tam a přesto se nepodařilo najít všechny správné odpovědi a tudíš vyluštit tajenku. Správná odpověď křížovky byla „strojvedoucí“.

Později se výprava přesunula do nižšího patra. Tam bylo několik prezentačních expozic mašinek různých firem, například K'NEX, Mašinky Tomáš a ostrov Sodor, Merkur, Chuggington, ETS a další. Rovněž se tam nalézala další železniční podívaná – připravovaná expozice mašinek celé České republiky. Hotový byl Ústecký a Karlovarský kraj s jejich krajinnými a architektonickými dominantami.
Výprava do Království železnic, listopad 2010
Pěkné na panelech s mašinkami bylo střídání dne a noci. Hala se zahalila do temně modrého světla a zůstala svítit jen světla domů, nádraží, mašinek. Velmi nás zaujala jezdící auta na silnicích. Auta všude jezdila podle dopravních předpisů, například se zastavovala na červenou.

Dětem se líbila prezentační soutěž firmy Tomica s jejich mašinkami pro menší děti. Jeden člen výpravy si také jednu mašinku za výhru domů odnesl.

Výprava byla zajímavá, k vidění nebyli pouze mašinky, ale například expozice papírových modelů lodí, letadel a dalších technických modelů. Na Zličíně jsme si ještě povídali o křížovce a o tom, co se dětem nejvíce v Království železnic líbilo.

Webové stránky Království železnic.                                                                    Fotogalerie




Jaká byla výprava
 



Výprava Asterix a Obelix - Železná říjen 2010Než se sjeli všichni účastníci víkendové výpravy
(8. - 10.10.), hrály se do setmění hry na zahradě. Po večeři v klubovně Asterix s Obelixem určili tři soutěžní družstva a tím byly říjnové hry v Železné považovány za zahájené.  Každá skupinka si vymyslela název a tak soutěžní klání se odehrávalo mezi družstvy Idefixů, Galů a Egypťanů. Hned následoval první soutěžní úkol, který vyhráli Egypťané. Po několika dalších hrách se páteční večerní klubovna proměnila v kino. Hádejte, co se promítalo.


Sluncem prozářené sobotní ráno děti strávily při soutěžních úkolech a hrách v klubovně, později, když rosa trochu opadla, vydaly se ven. Prvním úkolem ve velké zahradě nebyla hra, ale najít si svačinu. V Železné totiž roste kouzelný banánovník, který se ale každou výpravu přesunuje jinam, do jiných koutů zahrady. Do oběda následovala celá řada her a soutěží, kde se vedení střídavě ujali Galové a Egypťané.
  Výprava Asterix a Obelix - Železná říjen 2010
Odpoledne, po obědě a poledním klidu, se vyrazilo na hlavní olympijské klání na nově zrekonstruované hřiště v Železné. Na hřišti proběhla velká překážková štafeta a další olympijská klání – hod do dálky, skok v pytli a přetahování družstev. Ovšem v pytli se ukrývala také večerní tma, která se blížila, a proto se soutěžící vydali zpět do chaty posilnit vydatnou polévkou. Tma z pytle už vylezla, ale světlo táboráku rozjasnilo večerní zahradu a vůně opečených buřtů a hromada zeleniny posilnila soutěžící na další den.

Ač celý víkend bylo krásně slunečno, jen sobotní večer byla na večerní obloze velká oblačnost. Děti na dvě skupiny pozorovali večerní oblohu dalekohledem, každá skupinka ale díky mrakům viděla něco jiného. Někdo se podíval na pruhovanou planetu Jupiter se čtyřmi měsíci, někdo na šestihvězdu v souhvězdí Velké medvědice (Velký vůz), ovšem v dalekohledu jsou vidět hvězdy tři. Po táboráku a pozorování proběhlo vyhodnocení dne s Asterixem a Obelixem v klubovně a pak už Výprava Asterix a Obelix - Železná říjen 2010jen povinná hygiena soutěžících a zasloužený odpočinek.
V nedělní ráno se déle spalo, a po snídani balilo. Ještě se stihlo několik her v klubovně a dvě soutěžní do bodování družstev venku. V závěru výpravy proběhlo slavnostní předávání diplomů a hledání pokladu pro každé družstvo. Poklad dlouho ne a ne najít, ale nakonec se po nápovědě zadařilo.

S radostí musím poděkovat Jirkovi, Štěpánovi, Danče a Pavle za báječný víkend, který dětem udělali.
 
GALOVÉ
EGYPŤANÉ
IDEFIXOVÉ
Johanna L.
Lukáš V.
Štěpánka P.
Eliška P.
Alice V.
Max V.
Štěpán V.
Tomáš B.
Marek B.
Luboš P.
Gábina P.
Gíbina S.
Denisa H.

Tomáš D.
Míša D.
Katherine T.
David V.
Vojta V.
Vladimír O.
37. bodů 26. bodů 20. bodů
1. místo 2. místo 3. místo






V den nedělní (3.10.) vydali jsme se v početné skupince za poznáváním Českého krasu. Hry na každé výpravě jsou samozřejmostí. Cesta byla rychlá, po příjezdu vlakem do Berouna nás průvodčí Výprava Český kras, říjen 2010upozornila, že ještě stihneme za dvě minuty další vlak do Srbska.

Po úvodním povídání o pravidlech výpravy jsme se v Srbsku zastavili u cedulek s letopočty s výškou povodní, pro přírodu přirozenou věcí, pro člověka smutnou.  A už na nás čekala první jeskyňka. Je to spíše pár metrová díra pro děti, kam byly vpouštěni po třech. U jeskyně jsme si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi jeskyní a štolou. Některým se objevování líbilo, a prohlídku si daly znovu.

Od jeskyňky jsme se přesunuli na hlavní stanoviště pod skály na Alkazaru. Výborné to místo na hraní her, odpočinek i svačinku. Na Alkazaru nechyběly běhací hry a zejména klasická schovávaná, která se na tomto místě výborně hraje. Na Alkazaru jsme se podívali do velké štoly, tak velké, že by v ní projel i náklaďák. Netopýři se pořádně schovali – žádné jsme neviděli.

Byl čas vydat se dále. Cestou podél Kačáku jsme se zastavili, abychom vyšlápli schody ve skále
a
došli k velkému vstupnímu portálu jeskyně. Z jeskyně nad Kačákem vedou kolejnice, protože
v této jeskyni se již přes 20 let pracuje, ale v době naší návštěvy v jeskyni nikdo nebyl. Velký vstupní portál se zužuje, a dál je jeskyně zavřena ocelovými vraty.


Po prohlídce a svačince jsme si na cestě do Hostími zahráli několik her a cestou si pověděli o zajímavostech krasové přírody. V závěru našeho putování děti čekal testík, co si vše z výpravy zapamatovaly.

Fotogalerie



Jaká byla




Na poslední výpravu ve školním roce (18. - 20.6.) se sjela třicítka malých indiánů. Indiáni večer prožili při hrách na zahradě. Velkou oblibu, a to až do neděle, získala Počítací schovávaná, původně hra pro mládež. V každém kole se rychle počítá od desíti až do kola, kdy je poslední hráč schopen se při nejnižším čísle schovat. Po skončení počítání musí totiž hráči zůstat na místě. Nechybělo ani tradiční rozdělení do družstev. Před večerkou se děti rozdělily na několik skupin, ve kterých hráli deskové hry.

Výprava červen 2010 - Indiánská stezka V sobotu dopoledne družstva Indiáni, Černé pírko, Vinnetouové, Apači a Siouxové nakreslili každý velkou indiánskou vesnici tak, jak si ji představovali. Poté každé družstvo svůj výtvor představilo. Na zahradě proběhly tři indiánské soutěže, dvě na bystrost (barevné lístečky a pamatování zvířátek)
a druhá na zdatnost (Na medvěda) a několik společných her.

Odpoledne se celé početné indiánské ležení přesunulo do lesa na další soutěže. Přelézt, podlézt i udržet rovnováhu bylo potřeba při překážkovém běhu. Další soutěží byl indiánský běh. Všechna družstva také postavila pěkné indiánské stany tee pee.

Večer každá tlupa sehrála připravenou scénku z indiánského prostředí. Na závěr sobotní se zapálil táborák plápolák. K opékání jsme vyzkoušeli změnu. Opékali se hadi místo buřtů. Ne že bychom museli nalovit hady, ale hady uválené z těsta. Hadi se dle hlasování ovšem příliš neosvědčili. Možná i proto, že pečení hada na klacku nad ohněm trvá déle než buřty, a děti nebaví dlouho čekat.

Nedělní ráno malý indiáni spali zhruba do půl deváté. Po nutném balení se hrálo ještě několik her, z toho poslední soutěžní. Všichni si také vyzkoušeli střelbu z luku. Po obědě se každé družstvo dočkalo vyhlášení výsledků indiánského klání a rozdávání diplomů. Pak už se jen hledal poklad, který všechna družstva našla.
INDIÁNI SIOUXOVÉ APAČI VINNETOUOVÉ ČERNÉ PÍRKO
Johanna
Bára V.
Lukáš S.
Klára D.
Kristýna D.
Tomáš P.
Tomáš B.
Ivo R.
Natálie S.
Bára T.
Veronika T.
David B.
Jára Ž.
Matěj P.
Tomáš M.
Vašek M.
Jindra K.
Jonáš K.
Štěpán V.
Míša R.
Natálie K.
Samuel K.
Adam R.
Denisa S.
Jonatan R.
Marek B.
Adéla A.
Aneta A.
Julie R.
Alice V.
Michal B.
38. bodů 35. bodů 30. bodů 29. bodů 28. bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo



Jaká byla výprava





Výprava květen 2 - 2010Výprava (28. - 30.5) na téma Klíče od pevnosti Boyard se uskutečnila již potřetí. Tato byla s jinými hrami a soutěžemi oproti předchozím. Páteční příjem soutěžících se nám značně roztáhl, některé zdržela doprava v Praze. Než se všichni sjeli, hráli se hry na zahradě. Večerní zahájení Boyardu v klubovně začalo rozdělením soutěžících do čtyř družstev. Družstva si vymyslela názvy a erb, který charakterizoval název družstva. První soutěžní klání bylo znalostní – doplňování, luštění, vybarvování. Po této poklidné klubovní aktivitě se hrály hry na zahradě, abychom se později opět přesunuli do chaty. Před večerkou se utvořila tři stanoviště deskových her a děti hrály deskovky v jedné ze tří skupin.

Druhý den dopoledne se výprava vydala zhlédnout koně a hříbata do nedaleké Železné. Po tom, co jsme okoukli koně a koně nás, přešli jsme na nové hřiště v Železné. Průlezky a další atrakce byly využity k Opičí dráze. Při této soutěži bylo nutné herní prvky vylézt, slézt, podlézt, oběhnout, trefit se míčkem do díry atd. Všem družstvům se soutěž výtečně podařila.

Výprava květen 2 - 2010Po obědě a poledním klidu přišlo na řadu hlavní soutěžní klání. Po zahradě byly stanoviště se soutěžemi a každé družstvo se postupně vystřídalo na všech soutěžích. V co nejkratším čase bylo úkolem družstev například přenést každý svůj kolíček pouze ústy, slalom v ploutvích, skok v pytli nebo slalom s míčkem mezi koleny. Celé odpoledne až do večera se soutěžilo a hrálo. To bylo přerušeno jen večeří a táborákem, na kterém se opékali buřtíky. Před večerní povinnou hygienou jsme s dětmi zhodnotili uplynulý den.

Soutěžní sobotní den byl nedělní ráno znát. Snad poprvé v historii výprav v Železné jsme museli většinu dětí v devět hodin budit, abychom stihli následující program. Jak už to v neděli dopoledne bývá, po snídani se balí a uklízí pokoje. Několik zbývajících nedělních hodin jsme měli na poslední soutěžní hry. Úspěšné bylo hledání písmen po zahradě a sestavování slov. Hledání pokladů dalo družstvům zabrat. Tři družstva si musela vyluštit nápovědu, při které zjistila alespoň část zahrady, kde se poklad nalézá. I tak se některým muselo značně napovědět, jinak by poklad hledali dodnes.
   
TANGÁČI KROKODÝLOVÉ ŠTĚŇÁTKA ŠNECI
Johanna L.
Bára V.
Klára D.
Kristýna D.
Pepa Š.
Kristýna N.
Ondra V.
Jonáš K.
Zuzka H.
Aneta E.
Adam R.
Míša D.
Julie R.
Honza P.
Aneta Š.
David B.

Tomáš D.
Gábina P.
Luboš P.
Kuba E.
Ivo R.
46 bodů 43 bodů 40 bodů 32 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo




Jaká byla výprava




Téma výpravy (7. - 9.5.) bylo podle dětského fantasy filmu z roku 1977, Sindibád a Tygří oko. Protože tento příběh většina dětí neznala, film jsme v pátek večer promítli. Ukázala se, že některé děti film znají, dokonce ti nejmladší a to tak dobře, že by ho mohli dabovat (což jedna dívčina v podstatě dělala). Před večerním filmem jsme ovšem hráli spoustu her na zahradě.

Výprava květen I - Sindibád a Tygří oko V sobotním ránu, po dobrovolném (a pro vedoucí povinném) budíčku kolem sedmé hodiny, snídani a mytí, se děti rozdělily do skupin – družstev. Nyní už všichni znali příběh a podle něj vznikla družstva Sindibádi, Kassimové, Paviáni, Tygří oči a Lamí oči. Každé družstvo si pak namalovalo svou vlajku. Protože kapitán Sindibád byl moudrý muž, bylo potřeba prověřit, jestli i družstva jsou moudrá a silná a mohla se účastnit dobrodružné cesty. Proto se hrála aktivita na procvičení smyslů Nesmyslný příběh. Poté jsme měli namířeno do Železné na nové hřiště. Nejdříve ale bylo třeba se posilnit. Zakletý princ Kassim měl rád banány, ale děti si banány musely najít, kde v zahradě rostou. Dopoledne všichni strávili při hrách na dětském hřišti. Síly družstev byly prověřeny při štafetě – Opičí dráze, kdy bylo potřeba průlezky přelézt, podlézt, oběhnout, sklouznout…

Po sobotním obědě a polední siestě se celá výprava vydala do lesa. Cestou jsme nemohli nezastavit se u koní. V lese se hrálo několik soutěžních her. Lov diamantů a obchodování se zvířaty a zbožím, stejně, jako když byl Sindibád obchodníkem.

Výprava květen I - Sindibád a Tygří okoPo návratu z lesa a první večeři bylo opět potřeba prověřit moudrost družstev. Tentokrát při hádankách. Na plotě zahrady vyselo několik desítek hádanek a družstva musela hádanky uhodnout, což nebylo těžké a všichni úkol splnili na výbornou. To už se schylovalo k druhé večeři. Táborák nám stále ne a ne se pořádně rozhořet, dřevo nebylo totiž úplně suché. Ale nakonec se povedlo a buřtíky si všichni s hromadou zeleniny zbaštili.


Před večerkou se odehrála malá laserová show, při které zelený laser vytvářel různé růžice a stěny v kouři ohně, vypadající jako mapa Země. Mladší se pak odebrali na kutě, starší si ještě počkali, aby se podívali na přelet Mezinárodní kosmické stanice.

Budíček v nedělní ráno nebyl jako obvykle později, hold se někteří vzbudili opět kolem sedmé. Snídaně, mytí a balení je tradiční nedělní činnost, ale i na hry je stále dost času. Poslední bodovanou hrou byly soutěžní disciplíny, jako třeba skok v pytli nebo slalom s míčem.

Po obědě nastalo slavnostní vyhlášení víkendového klání mezi družstvy, které bylo velmi napínavé, protože bodování bylo velmi vyrovnané a pořadí se měnilo s každou hrou. Všichni dostali diplomy a sladký dárek od prince Kassima. Pak už zbývalo jen najít poklad od kapitána Sindibáda. Některá družstva poklad našla brzo, některá později, ale nakonec našli všichni.

Na výpravě se podíleli vedoucí Šárka, Iveta, Eva, Monika, Zbyšek a pendlující Pavla a David. Díky.


KASSIMOVÉ TYGŘÍ OČI LAMÍ OČI PAVIÁNI SINDIBÁDI
Míša R.
Míša K.
Tonda N.
Lukáš S.
Adam K.
Katka K.
Johanna L.
Natálka K.
Verča L.
Gábina S.
Linda S.
Klára R.
Tomáš B.
Honza K.
Míla H.
Štěpán V.
Alice V.
Natálka S.
Tomáš D.
Martin Č.
Filip N.
Anita N.
Klára D.
Kristýna D.
Katka K.
Lucka K.
Tonda P.
Honza P.
Honza K.
Denisa D.
Marek B.
32 bodů 29 bodů 26 bodů 25 bodů 20 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo
Fotogalerie
      


Jaká byla




Začátek výpravy proběhl standardně. Po příjezdu dětí se venku na zahradě hrály hry a po večeři v klubovně. Děti například po chatě hledaly obrázky, které musely poskládat v několik obrázků, vlastně skládaly puzzle. Večer před spaním bylo kino – pár dílů opice Žofky.

Výprava duben 2010V sobotu po ránu jsme vyrazili na zahradu, kde proběhlo několik tématických “Žofčích“ her. Hrála zvířecí rozcvička, což ale nebyla rozcvička v tom pravém slova smyslu, nebo zvířecí štafeta, sběr potravy pro zvířátka a nakonec družstva soutěžila v hledání zvířátek v ovocném sadu. Svačina rostla někde v zahradě a dětem dlouho trvalo, než si ji našly. Po svačině se všichni vydali na nově zrekonstruované hřiště do Železné.

Odpoledne v lese si Žofčí týmy zahrály hru na hledání zvířátek. Hráli se i další hry, ale aprílové počasí se ukázalo v plné síle. K chladnému větru se přidal i déšť, proto jsme v lese dlouho nepobyli. Déšť zcela překazil plány i na tradiční večerní táborák. Buřtíky jsme tentokrát museli udělat v troubě. Místo táboráku se ale celý večer až do vyčerpání vedoucích na chatě hrály hry. Například Na šéfa, Džungle, Elektrika, hádání zvířat a poměrně nová aktivita v Železné, házení míčků na dvě poloviny klubovny.

Nedělní ráno vypadalo optimisticky, i se na chvíli ukázalo slunce, ale to byl zřejmě jen další apríl, protože později začalo opět pršet. Takže po balení následovala série her v klubovně až do příjezdu rodičů, přerušená jen obědem. Tedy, úplný závěr výpravy patří vždy vyhlášení výsledků s rozdáváním diplomů a sladkému pokladu.

KLOKANI ŽOFKY ŽELVOŽIRAFY ZUBŘI EMILOVÉ
Johanna L.
Anička B.
David B.
Adéla A.
Aneta A.
Matěj P.
Míša R.
Julie R.
Aneta Š.
Štěpán V.
Gábina S.
Linda S.
Tomáš D.
Míša D.
Marek B.
Katka K.
Adam K.
Tomáš B.
Gábina P.
Luboš P.
Natálie K.
Míša J.
Alice V.
Denisa D.
Adam R.
Ivo R.
Sam K.
Klára D.
Bára V.
Kristýna D.
30 bodů 26 bodů 23 bodů 22 bodů 16 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo


Jaká byla výprava
 



Byla to přírodovědná výprava, jak mám být – za sychravého počasí jsme se v neděli 14. března vydali za tajemstvím lesa. U rybníčků jsme si pověděli, jak se máme v lese chovat, abychom viděli co nejvíce zvířátek a také bylo mezi děti rozdáno několik malých dalekohledů.


Výprava do lesa - březen 2010 Ze začátku výpravy jsme pod lupou pozorovali něco, co nikdo z dětí neznal – lišejníky.  Později přišla řada na oblíbenou hru Cukr káva, limonáda…, kterou vystřídala mezi mladými smrčky a duby Schovávaná. Během her nám přes cestu přeběhla srna. Po velmi strmém sestupu následovala další pauza. Nejdříve jsme se šli podívat na místo, kde jsou již po několik desetiletí liščí nory. Nory byly stále obývané, o čemž svědčila čerstvě vyhrabaná zemina a vyšlapané cestičky. Jelikož nory jsou ve stráni, udělala mokrá kluzká hlína a zbytky sněhu své. Děti se zde stačili během pár minut řádně zmazat od hlavy až k patě.

Stavbu domečků jsem v plánu neměl, ale nakonec se čtyři družstva do nich pustila. Při obhlídce domečků všichni usoudili, že jasným vítězem byla stavba Dana a Kamily. Zato Katka a Denisa ve své chýši posvačily. Po polním obědě jsme se vrhli na bobky. Pardon, na pozorování zvířecího trusu. Tedy abych to upřesnil, povídali jsme si o tom, podle všeho čeho se pozná, jaké zvíře navštívilo konkrétní místo. Jedním z takových poznávacích znamení je právě zvířecí trus. Ačkoliv si většina myslela, že na místě byl zajíc, podle příručky jsme zjistili, že místo obývala srna.

Byl čas vyrazit dále. Někteří se cestou zastavovali u lišejníků, někteří u bobků či dalších přírodnin, děti dokonce objevily nízko vykotlanou dutinu ve stromě. Při další zastávce jsme se naučili poznávat tři druhy stromů podle kůry. Všichni si vyzkoušeli poznávat stromy, všichni naprosto úspěšně po hmatu poznali břízu, smrk a dub. Pak jsme si zkusili uhlem dělat obtisky kůry a listů na papír.

Na zpáteční cestě jsme našli tři pírka, z toho dvě sojčí. Na okraji lesa zpíval posel jara, strnad. A děti si při jeho písničce zahrály poslední hru, honičku
v kruhu. I když jsme příliš zvířat neviděli, něco zajímavého o lese se děti dozvěděly. 




Jaká byla
 

První Železná v novém roce (5. - 7.3.) se nesla v duchu krkonošských pohádek. Menší počet dětí oproti teplým měsícům umožňoval zahrát nové zajímavé hry, které bychom si jinak při třiceti dětech nezahráli. I březen měl své kouzlo. Tato výprava byla velmi povedená s jinou atmosférou a specifiky oproti výpravám jarním a letním.

Výprava březen 2010
V pátek po příjezdu dětí jsme se ven nedostali, tma byla ještě příliš brzy. Zato v klubovně bylo živo. Zejména při nové hře, při které bylo třeba naházet co největší počet míčků na sousední polovinu soupeřova družstva. Na závěr dne jsme se ocitli v kině, kde dávali – jak jinak – Krkonošské pohádky.

Ačkoliv jsme předpovědi počasí o pokrývce sněhu příliš nevěřili, ranní pohled z okna byl zcela zimní. Ráno si tři družstva dala názvy Muštelky, Sojky a Krakonošové. První soutěžní úkol bylo seřazování obrázků dvou uvázaných oslíků tak, aby byl příběh správný a každý oslík se mohl nažrat. Dopoledne nešlo nevynechat Krakonošovo zimní panství a venku si tak zahráli několik her. 

Odpoledne jsme si v klubovně zahráli například Na jelena – hra, při které se hráči musí neustále dotýkat stolů. Děti také vybarvovaly ptáčky z Krakonošova království. Zpestřením pobytu byla oslava narozenin jedné z vedoucích. Děti Pavle popřály a připravily různé, ručně dělané dárečky. V závěru oslavy se našlo pár odvážlivců, kteří si zatancovali. I odpoledne se bylo potřeba venku provětrat. Například eskymácká honička se může hrát pouze ve sněhu!

Večer nás přišel navštívit opravdový Krakonoš. Každé dítě přineslo Krakonošovi, obklopeného ve tmě svíčkami, napsané nebo nakreslené přání, tedy co ho trápí a co by chtělo změnit. Pak byl Krakonoš pozván na divadelní představení, které si družstva pro pána hor připravila. Děti měly i vzácnou příležitost si společnou fotografii udělat s Krakonošem. Po fotografování se Krakonoš rozloučil a zmizel a my si zahráli ještě jednu hru – Hoď 6 a jez. 

Nedělní dopoledne jsme balili, ale byl čas i na hry. Také jsme po obědě mlsali, jednak oslavenkyně Pavla přivezla pro děti nějaké dobrůtky, a jednak jsme si dali nášup zmrzlinového krému z rozbitého mrazáku, s ovocem a šlehačkou. V úplném závěru výpravy zbývalo vyhlásit výsledky klání družstev, rozdat diplomy a poklad od Krakonoše.

SOJKY KRAKONOŠOVÉ MUŠTELKY
Bára V.
Samuel K.
Štěpán V.
Ondra M.
Kamila S.
Adam R.
Rosťa L.
Julie R.
Natálie K.
Matěj H.
Filip N.
Tomáš D.
Denisa D.
Alice V.
Ivo R.
Nikol S.
Aneta Š.

14 bodů

11 bodů

10 bodů 

1. místo

2. místo

3. místo





Jaká byla



Navštívili jsme výstavu legendární kovové stavebnice předposlední den před jejím ukončením v Muzeu hlavního města Prahy (18.2.). Nejprve jsme si prošli některé stále expozice z historie naší země. Děti kupodivu tato expozice zaujala, což dokládaly zvídavé otázky.

Na Merkuru bylo skutečně plno. Ve vitrínách byly starší exponáty stavebnice. Ale nejobdivovanější exponáty byly ty velké – ruské kolo, železniční most, petřínská rozhledna, Eifelovka nebo vysoká pec. I ty “menší“ modely rozhodně stály za obdiv, například kolesové rypadlo. Domácí sestavení těchto “menších“ modelů by mnoho hodin zabralo.

Ačkoliv výstava byla především na dívání, dětem jen tento smysl přirozeně nestačí. Snaha pořadatelů uhlídat zvídavé děti byla mnohdy marná. Sám jsem musel občas ruce kluků od modelů odtrhávat, aby i po nás byl exponát funkční. U železničního mostu si ale děti mohly něco postavit. Na hromádkách tu byly k volnému stavění základní díly stavebnice.

Výstava MerkurJak Merkur vznikl?

V Benátkách nad Jizerou vlastnil pan Filip Vancl menší strojírenskou továrnu. Jeden z jeho čtyř synů – nejstarší Jaroslav – si po skončení první světové války založil v roce 1918 vlastní firmu Artesia a živil se vrtáním děr do železa. O dva roky později Jaroslav Vancl založil firmu Inventor. Hlavním programem byla výroba první české stavebnice se stejnojmenným názvem. V roce 1925 byla na světě první malá stavebnička Merkur s novými barevně lakovanými díly, spojovanými už jen šroubky s matičkami. Stavebnice se do roku 1930 vyráběla ve čtyřech velikostech. Po únoru 1948 byl Inventor znárodněn. Pan Vancl musel dle rozhodnutí soudu splácet své faktury manuální prací u soustruhu, a to až do svých osmdesáti let. Po revoluci zprivatizovali podnik bývalí zaměstnanci. Firma však v roce 1993 ukončila výrobu. Poté továrnu zakoupila firma Cross pana Jaromíra Kříže, která Merkur vyrábí dodnes. (Podle Marka Burzy – Hobby.cz).

Ačkoliv stavebnice Merkur je velmi známá a mnoho rodin se na ni přišlo podívat, často skončí jen
u výstavy. Jen se poptejte, kolik dnešních kluků má Merkur doma.


Jaká byla
 



Malá skupinka dětí a jedna maminka navštívila výstavu, věnovanou známému seriálu.
 
K vidění byly kostýmy, které nosila Arabela a Xenie s celou královskou rodinou, černokněžníkem Vigem, Rumburakem i mocným Fantomasem a mnoha dalšími postavami z Říše pohádek pro děti i dospělé. Dále tři desítky dalších pohádkových kostýmů jako jsou například královští rádcové, Rumburakova pomocnice – čarodějnice, ježibaba z Perníkové chaloupky i s Jeníčkem a Mařenkou, ale také disco šaty princezny Xenie.  Za vitrínou byl jediný dodnes zachovaný kouzelný prsten, křišťálová koule a kouzelný měšec. Nechyběl ani mluvící vlk a královské korunovační klenoty. Královské koruny, některé paruky a kostýmy si mohly děti vyzkoušet. 

V jedné místnosti je podle seriálu instalována domácnost Majerových. Té vévodí tzv. skříňová sestava s televizí, pohovka i stolek se sifonem přítomným v každé rodině 70. let. „U Majerů“ děti shlédly jeden díl seriálu, protože podle námi položených otázek si toho o seriálu příliš nepamatovaly. Pro zajímavost, od natočení první řady seriálu uplynulo v letošním roce rovných 30 let.

Protože nám zbylo trochu času, na Zličíně jsme se šli do Metropole k fontáně ohřát a sníst svačinky. Také jsme si o seriálu dali krátký testík.

Stránky výstavy. Stránky seriálu Arabela. Fotogalerie