VÝPRAVY 2012

Titulní strana / Zpět na výpravy

Výpravy v roce 2012

Jaké bylo

Poslední výprava v kalendářním roce 2012 začala jinak, než bychom si přáli. Autobus na zastávku přijel tak plný, že nenabíral další cestující, tedy ani nás. Popošli jsme si na jinou zastávku, abychom ukrátili čas čekáním na další spoj. Letošní účast byla mnohem bohatší než loňský první ročník, přidali se také někteří rodiče. Tedy, pouštění lodiček to byl loni první ročník pro nás, jinak tato soukromá akce, ke které jsme se přidali, běží už spousty let.

Pouštění lodiček + hledání Rychlých šípů, Praha, prosinec 2012

Do Prahy k Mánesovu mostu jsme dorazili se zpožděním, takže spousta lodiček již plula po Vltavě. I naše grupa začala připravovat svá papírová, dřevěná a korková oře k plavbě. Lodičky musely být ze samo-rozložitelného materiálu. Přilepovat cestou odlepené komínky a zapalovat svíčky po tmě a v zimě nebylo tak jednoduché, jak by se zdálo. Všechny lodě nakonec vypluly. Jak se později ukázalo, některé vydrželi svítit ještě za Mánesovým mostem a jedna byla nalezena svítící ještě asi po kilometru, Na Františku. Některé děti mimo lodiček velmi zaujalo klouzání se ze všeho, co klouzalo. To při sobotních ledovkách nebyl žádný problém.

U Rudolfina přišla na řadu další část výpravy. Rozdělili jsme se se třemi dospěláky na tři pátrací skupinky. Všichni na mobilu shlédli „instruktážní fotografie“ jak vypadají Rychlé šípy, které se někde na Starém městě ukrývají a ukázky, kde byly v minulých letech. Pak každá skupinka dostala mapu, kde je herní území a mohlo se začít s hledáním Rychlých šípů. Pětice knižních kluků byla vyobrazena v životní velikosti, nejednalo se o živé postavy. Na hledání jsme si dali hodinu, sraz byl u kostela Svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Procházeli jsme ulicemi Starého města v našem území a Jakub v naší skupině odškrtával, kde už jsme hledali. Každá skupina si také zaznamenávala, co je při hledání zaujalo. Například naši skupinku zaujala pamětní deska na domě na Smetanově nábřeží, kde žil a zemřel významný český sochař Josef Václav Myslbek. Ostatní zaujala například Klausova synagoga nebo Anežský klášter. Rychlé šípy nakonec ani jedna skupina nenašla. Ale z příběhů o Rychlých šípech a Vontech naše pátrací skupiny objevili obrázky ježků v kleci v jedné tajemné uličce, plakát z června o volbě Velkého Vonta (tak přeci stále žijí) nebo uličku Ve Stínadlech.

Zažili jsme zajímavý večer a viděli zajímavé uličky, zákoutí a indicie tak, jako bychom byli v příběhu odehrávající se ve Stínadlech. Po hře si děti na Staroměstském náměstí prohlédly poníka, ovce a kozy. Nebyl už ani čas si zahrát nějaké „městské“ hry, hodina návratu se blížila. Ve vestibulu dolní stanice metra Můstek jsme si ještě něco pověděli o kamenných klenbách, které tam jsou zachované. A metru jsme si přeci jen jednu hru zahráli – slovní fotbal.

Fotogalerie

Jaká byla

Parní lokomotiva a historické vagóny, večerní jízda po pražském semmeringu, čert, anděl a Mikuláš, legrace ve vlaku, parádní ohňostroj, to vše se dá zažít za jeden večer. Tuto trochu netradiční výpravu jsme absolvovali podruhé, letos vyšla na první prosincovou sobotu za účasti deseti dětí a jedné rodiny.

Po příjezdu na Branické nádraží jsme si prohlédli bafající parní lokomotivu Šlechtičnu, jak ji železničáři nazývají. Nebylo třeba pospíchat a tak jsme si pověděli, jak taková lokomotiva funguje a někteří na lokomotivu také vylezli. V historickém vagónu měl každý místenku, proto nebylo přeplněno a každý si mohl sednout. Tedy děti a sedět? To nejde dohromady, ty se neustále někam přesouvaly, koukaly z oken, bavily se s cestujícími a dorážely na čerta. Ovšem zrovna v našem vagónu nefungovalo osvětlení, tak nám tam průvodčí nechal svítit silnou baterku. Tím jízda byla zajímavější.

Hned po rozjezdu vlaku přišel průvodčí, který dětem půjčil štípací kleště, takže si každý svou jízdenku štípl sám. A hned za průvodčím přišel Mikuláš s andělem. Většina dětí zazpívala nebo řekla nějakou tu básničku a každý dostal od anděla perníkovou odměnu. Oproti loňské jízdě neměl vlak žádné dlouhé stojící prostoje. Jediná delší přestávka byla na Zličíně, odkud vlak jel zase stejnou trasu zpět. Na Zličíně jsme se venku provětrali a někteří řádili probíháním a mizením ve velkém oblaku unikající páry.

Oddílové děti měly sebou deníček, do kterého dostaly v jídelním voze velké památeční razítko. Samozřejmě, že bylo nutné utrácet kapesné :-). Namačkáni na okna jsme po dvou hodinách jízdy přijeli zpět na nádraží v Braníku, kde už se každý těšil na ohňostroj. Řekl bych, že byl trochu delší a zajímavější, než ten loňský. Akce se povedla, pro děti to byl zajímavý netradiční večer.

Fotogalerie

Jaká byla výprava

Byla to první výprava po prázdninách (14. - 16.9.), ale zároveň poslední letošní výprava v Železné, kam obvykle jezdíme a zároveň jsme se dostali na místa, kde jsme v předchozích letech nikdy nebyli. Ale pěkně popořadě. Jak už to bývá, v pátek se hrají hry na zahradě, než se všichni sjedou. To ovšem nyní bylo složitější, protože trvalo přes hodinu, než většina účastníků dorazila na místo. Přesto si děti pěkně zahrály hry venku, a protože se už brzo stmívalo, později v klubovně. Ještě v pátek se utvořila tři družstva po sedmi členech: Lama team, Zombíci a (psáno správně) Lotăći a tvořily erby, první to soutěžní aktivitu, kterou všechna družstva zvládla na výbornou.

Než se v sobotu po ránu trochu zvedla teplota, zahrály si děti několik her v klubovně. Jak známo, vždy když přijedeme na víkend, roste v zahradě exotická svačina, většinou banány. Po svačině bylo naším cílem hřiště v Železné. Po řádném využití všech atrakcí přišla na řadu soutěžní hra – štafeta, ve které družstva musela postupně vysbírat všechna vajíčka na louce. Každé vajíčko obsahovalo lístek s různým počtem bodů. Před obědem, už opět na zahradě u chaty proběhlo ještě několik soutěží.

Cílem družstev bylo za hry získat indicie, které se vztahovali k jakési Lhotce a postupně odhalovat tajemství obsahu indicií. K jedné Lhotce se naše výprava vydala po obědě a poledním klidu, a to ke Lhotce u Berouna. Dalším cílem byla nedaleká, poměrně nová rozhledna. Úkolem dětí bylo spočítat schody rozhledny, což se povedlo jen pár jedincům. Schodů bylo 131. Výhled z rozhledny je pěkný, ovšem rozhledna je tak akorát pro výškomilce. Schody i vyhlídková plošina je udělaná z roštů, to znamená, že je vidět i pod vás. Někteří se opravdu dlouho na rozhledně nezdrželi. Po cestě do chaty jsme si v lese ještě zahráli na schovávanou.

Po první části večeře – polévky se téměř každý dle zájmu přiřadil k nějaké deskové hře. Až na tři soutěžící z každého družstva, kteří mezi sebou bojovali o body ve hře, kde je nejdůležitější postřeh – Jungle Jam. V závěru dne jsme zapálili táborák a opékali si druhou část večeře, buřtíky. Jestli někdo říká, že děti zeleninu nejí, tak my tvrdíme opak. Děti vždy k buřtům snědí několikanásobně více zeleniny, než buřtů.

V neděli se samozřejmě hrály hry také a Lama team, Zombíci a Lotăći dostali poslední várku indicií. Všechna tři družstva nakonec poskládala poměrně dobře příběh o Lhotě. Akorát si nikdo nedokázal spojit indicie o tom, proč byl rok 1634 pro vesnici smutný, třicetiletá válka a že údajně přežil jediný člověk.

Děti se dozvěděly, že předchůdkyní dnešní Lhotky byla Březová Lhota, která byla založena roku 1320 Přibíkem z Chrustenic a že rolníci byli po dvanáct let osvobozeni od placení daní. Význačným rodákem byl bakalář Jan Střelec, který primátoroval městu Berounu. A proč byl rok 1634 pro vesnici smutný? Protože byla třicetiletá válka a vesnici vypálili šiky švédských vojáků. Údajně přežil jediný člověk. Vesnice byla znovu postavena na dnešním místě brzy po vypálení Březové Lhoty.

Výprava končila slavnostním vyhlášením výsledků, předáním diplomů a odměn a hledáním sladkého pokladu. Jednomu družstvu se poklad podařilo najít hned, dalším to trvalo mnohem déle.

Fotogalerie

LOTǍĆI	LAMA TEAM	ZOMBÍCI
Marek B. Ivo R. Matyáš S. Tobiáš S. Běla N. Julie R. Michaela K.	Tomáš B. Michal B. Vojta V. Slávek R. Prokop R. Tereza Š. Zuzka S.	Adam R. Vojta M. Petr J. Tomáš J. Vojta O. Bety S. Katka S.
25 bodů	21 bodů	21 bodů
1. místo	2. místo	2. místo

Jaká byla výprava

V polovině června (15. - 17.6.) jsme se s 13-ti člennou skupinkou převážně teenagerů sešli ve Višňové u Křivoklátu a jali se vypátrat stínadelskou záhadu Ježka v kleci. Po úvodní scénce Červenáčka s Mirkem Dušínem přišlo rozdělení do třech družstev: Vontotlamy, Ježci v kleci a Rychlokvašky ze Znojma.

Po vydatné večeři – čerstvý chléb s tuňákovou a česnekovou pomazánkou, event. máslem mazaný a loveckým salámem zdobený, jsme vyrazili na procházku do okolí. My vedoucí, jsme se pomalu dostávali do tajů teenagerovské mluvy. Jedině tak jsme mohli být IN ne OUT a hlavně se neustále na nějaké výrazivo nevyptávat.

K naší základě jsme dorazili již za šera. Kolotoč, který byl při vycházce největším bodem zájmu, naše svěřence dokonale unavil. Všichni usnuli okamžitě a vyspávali až do překvapující 8 hodiny ranní.

Po snídani, kdy se podávalo kakao s vánočkou, jsme lesní cestou vyrazili na hrad Křivoklát. Začínalo být pěkné teplo. V cíli, po zmrzlinářské přestávce, měly družstva najít v rámci celovíkendové hry, kostelníka. U něj obdrželi zašifrovanou zprávu z Tleskačova deníku.

Po sluncem vysilující zpáteční cestě a obědě jsme vyrazili na koupačku do Berounky. Pravda, někteří jedinci, byli překvapení jakou podobu má koupání v přírodním toku - že voda není průzračně čistá jako v bazénu a že ve vodě jsou kameny, ale za chvíli už všichni ve vodě řádili.

Zdatní plavci se nechali unášet malými proudy vody, kluci oslňovali svými plaveckými styly děvčata a pohodička některých při krajích řeky či na dece byla ukázková.

Večeři si družstva musely zasloužit – bylo třeba připravit a rozdělat oheň. Po notné hodině konečně vzplál oheň a mohli jsme opékat buřty. Po krmi přišla řada na prezentaci létajícího kola a co nejvtipnější scénky. Fantazie dětí je neuvěřitelná a škoda, že jsme se s Vámi o ní nemohli podělit. Jedním slovem: KRÁSA.

Na večerní procházku jsme vyrazili v pravý čas – zrovna jsme šli okolo restaurace v kempu, když Češi dali Řekům na EURU gól. To byla sláva! Opět nechyběla projížďka na kolotoči a hajdy spát.

Dopoledne družstva, na základě získaných indicií z předešlých her, našly ježka v kleci.
S hlavolamem si poradili bleskově. Celkovými vítězi se stalo družstvo Rychlokvašky ze Znojma.

K obědu jsme připravili frankfurtskou polévku a lívance. Vřele doporučujeme urychlovač kynutého těsta – a to sluncem vyhřáté auto. Nic nezbylo, všechno jsme snědli. Zanedlouho už přijížděli rodiče a my byli smutní, že víkend tak rychle utekl.

Jana Zímová Fotogalerie

Jaká byla výprava

V tomto školním roce to byla poslední výprava v Železné u Berouna, kde jsme se na konci května sešli. V červnu už nás čekají výpravy na jiném místě. Podruhé jsme pokračovali na téma Shrek. V pátek po roztáhlém příjezdu dětí se konečně mohlo začít. Po sérii her a večeři přišlo na řadu rozdělení do družstev hrou. Utvořila se družstva Draconion, Perníčci, Dráčata, Drako-oslíci a Green Dragons a mohla začít první soutěžní hra. Po velké zahradě se vyskytovalo několik desítek postaviček Shreka, Fion, Oslíků, draků, perníčků, kocourů v botách atd. Družstva měla najít a zapamatovat si, kolik je v zahradě od každé z postaviček. V závěru pátečního dne všechny čekalo kino, jak jinak, než Shrečí.

Představování erbů a shrečích malůvek proběhlo sobotní dopoledne, ještě před tím, než se celá výprava vydala na hřiště do Železné. Dětské hřiště nešlo minout, všechny děti se pořádně vyřádily. Po nabažení se z dětských atrakcí přišla na řadu soutěžní štafetová hra, trakaři a další herní hříčky. Po obědovém klidu se všichni přesunuli do lesa, kde jsme předchozí výpravy už dlouho nebyly. Každé družstvo si v lese vybudovalo své stanoviště a mohla začít velká strategická hra. Běhalo se a loupilo, bránilo se i padalo. Po této náročné hře přišla aktivita klidnější, stavění shrečího příbytku.

Večer bylo krásně a tak se hrály všelijaké hry na zahradě. Do chvíle, než se zažehl táborák a mohlo se začít zpívat při kytaře a opékat buřtíky, které tradičně dlabeme se spoustou zeleniny. Na závěr táboráku jsme se ještě podívali na laserovou „show“. Na to, že děti téměř celý den běhaly a dováděly, nevypadaly večer vůbec unaveně, ale přeci jen nakonec spokojeně a rychle usnuly.

Nedělní den už byl o poznání kratší. Novou sílu bylo třeba načerpat odpočinkem a spánkem a v neděli se spí vždy déle. Děti na výpravách obvykle nebudíme – budíček je až když se většina dětí přirozeně vzbudí. Před obědem mimo spousty dalších her, se stihla zahrát ještě jedna soutěž, abychom mohli dopsat umístění na diplomy. V závěru výpravy se slavnostně vyhlásily výsledky klání mezi družstvy - týmy byly velice vyrovnané a bodování těsné. Rozdaly se drobné odměny a hledal sladký poklad. Přes třicet dětí v tomto slunečném víkendu absolvovalo výpravu na výbornou.

Fotogalerie

PERNÍČCI	DRACONION	GREEN DRAGONS	DRAKO-OSLÍCI	DRÁČATA
Míša Dv. Klára D. Kristýna D. Kathlen D. Denisa H. Klára S.	Tomáš Dv. Marian T. Kristýna B. Slávek R. Prokop R. Lenka P.	Tomáš B. Marianka M. Inka F. Ben F. Karolína K. Martin Č. Filip M.	Johanna L. Adéla T. Katka Č. Šimon P. Štěpán P. Vojta O. Vláďa O.	Kristýna N. Sabina F. Matěj N. Lucka V. Andrea H. Bára V. Míša J.
36 bodů	32 bodů	31 bodů	29 bodů	28 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Jaká byla výprava

Velká byla počtem dětí, kterých se sešlo téměř čtyřicet, i vedoucích a pomocníků se vystřídalo osm. Velká byla počtem dní, protože byla delší o další dva dny, do úterý, díky volnu ve školách a svátku. Parádní byla, protože téma Kukyho vyloženě sedlo a bylo velice nosné. Parádní byla, protože se sešly fajn děti a výborná parta vedoucích. Je na co vzpomínat.

V pátek trávíme tradičně ve velké zahradě. Nesmí chybět představení se, nějaká ta pravidla pobytu a pak už hurá na hry. Po večeři se děti přesunuly na hry do klubovny, aby později opět vyběhly ven na “rozdělovací hru“. Úkolem bylo v zahradě najít svítící tyčinku své barvy a podle té utvořit družstvo a vymyslet si název. A pak už rychle “do kina“, na promítání filmu Kuky se vrací.

V sobotním dopoledni proběhlo několik herních hříček v klubovně, než se celá výprava vydala do neznámého lesa, kde podle všeho působil Kuky a další lesní obyvatelé. Stejně jako Kapitán von Hergot měl v autě mapu, bylo úkolem družstev vytvořit svou mapu a najít významné body v lesíku. To se některým družstvům podařilo. Našli vajíčka, která v příběhu ujížděla na valníku a dokonce cestu se stopami po onom traktoru. Samozřejmě nechybělo stavění domečků lesním postavičkám, stejně jako v Kukym. Odpoledne se hráli hry na zahradě z toho jedna velká úkolovaná. Pak ale začalo pršet, tak se hry přesunuly do chaty. Večer už bylo zase pěkně. Malé a velké děti byly rozdělené a každá skupina měla svůj program. Posledním programem sobotního večera – pokud nepočítám u dětí neoblíbenou aktivitu “voda a mýdlo proti tělu“ – byl táborák s opékáním buřtíků a hromadou zeleniny k tomu a vyhodnocení dne.

Hry, hry a hry, ale i kreslení, to bylo nedělní dopoledne. Odpoledne nastala malá střídačka, kdy pár dětí plánovaně odjelo, a malá Zuzanka přijela. To už byl čas na velkou strategickou hru o vajíčka, která probíhala od jednoho konce zahrady k druhému. Běhalo se, bránilo, chytalo, kořistilo... Ani po večeři neměly děti dlouho oddych. Zahrály si pár her venku a na závěr se rozdělily na několik skupinek podle zájmu, kterou deskovou hru chtěly hrát.

V pondělí dopoledne byly potřeba mapy, které si družstva vytvořily. Někde v lesíku lesních zvířátek rostla svačina. Tu bylo potřeba podle mapy najít, což se všem podařilo. Po svačině proběhlo nacvičení Kukých scének. Kdo zná Kukyho, ví, co znamená, když se zvolá “jehličí“. Všichni se musí schovat. I my hráli “jehličí“. Ovšem schování nestačilo, bylo třeba se schovávajícího také dotknout, aby byl vyřazen. Po obědě a poledním klidu jsme se sbalili a vyrazili na procházku za Železnou. Na kopci byly pěkné výhledy a děti se po cestě vyřádily. Cestou jsme si zahráli klasické “jehličí“ a při návratu oblékali pláštěnky. Naštěstí byly potřeba jen chvíli. Hrálo se i po večeři. Po krátké scénce se hrála Myšičkárna – soutěž, jaké družstvo sestaví nejvíce myšiček na základě házení kostkou.

V úterý byl předchozí náročný program znát. Spalo se dlouho a snídaně byla někdy po deváté. V den odjezdu je část programu daný. Je třeba sbalit a vyklidit pokoje. A kdo má hotovo, může hrát hry. Ještě jsme stihli poslední hodnocenou hru, za kterou získali Kukíni, Kukýci, Rudí Kukýni, Čertíci a Samí lamy body. Už se začali sjíždět rodiče, když jsme ještě vyhlašovali výsledky, rozdávali diplomy a odměny. A pak už jen najít poklad.

Fotogalerie

KUKÝCI	KUKÍNI	RUDÍ KUKÝNI	ČERTÍCI	SAMÝ LAMY
Angelika M. Filip M. Max V. Katka K. Katka M. Bára Ž. Matěj Ž.	Ivo R. Tomáš Ch. Katka F. Lukáš F. Anita N. Tereza Š. Honza V.	Marek B. Alice V. Honza K. Oliver D. Vojta D. Honza B. Rosťa L.	Kristýna N. Katka K. Ondra K. Petra J. Dominika H. Anna P. Adam K.	Tomáš B. David P. Petr J. Tomáš J. Filip N. Gábina S. Linda S. Zuzka S.
46 bodů	31 bodů	31 bodů	28 bodů	27 bodů
1. místo	2. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Jaká byla výprava

Téměř třicet malých i velkých dětí se sešlo na výpravě, jejíž základní program byl hodně změněn, oproti tradičnímu schématu. Předvídači počasí hrozili deštěm hlavně v době, kdy děláme v sobotu večer táborák. Táborák s opékáním buřtíků jsme si tedy udělali v pátek večer. Ještě než byl táborák zažehnut, buřtíky a hromada zeleniny snědena, hrály se hry na zahradě. Důležitá byla hra “rozdělovací“. Každý dostal jeden dílek obrázku ze Shreka. Po zahradě byly čtyři kompletní obrázky, každý dílek tak pasoval do jednoho z nich. Tímto způsobem se utvořila družstva Šrečata, Green Dragons, Perníčky a Roztomilé kočičky.

V sobotu dopoledne se mimo jiné hrálo divadlo, scénky ze Shreka. Proběhla také spousta dalších pohybových her a několik soutěžních aktivit. Dopoledne jsme se ani nedostali ze zahrady. Zato po poledni byla připravena výjimečná atrakce na místě, kam ještě naše výpravy nezamířily. Sjezd na laně v sedáku volným pádem ze stráně, byl pro většinu silný zážitek. Jen dvě děti jízdu vzdaly. Na lanovku se vydala dvě družstva, další dvě družstva hrála hry, pak se role obrátily. Po sjíždění se opět hrálo několik her, než došlo k večerní očistě a závěrečnému promítání Shreka, které by jinak bylo páteční večer.

V neděli se chrupčilo o něco déle. Po sbalení se výprava přesunula do klubovny, kde si všichni zahráli několik her, zvlášť velcí a malý. Venku zbývalo sehrát ještě jednu soutěžní aktivitu. Družstva se snažila zapamatovat co nejvíce detailů na obrázcích ze Shreka, rozmístěných po celé zahradě. Po obědě proběhlo tradiční vyhlášení výsledků, gratulací s diplomy a hledání pokladu. Výprava se vydařila, a deštivá předpověď nevyšla. Tedy vyšla, ale opozdila se o jeden den, až když výprava skončila. Naštěstí.

Fotogalerie

ROZTOMILÉ KOČIČKY	PERNÍČKY	ŠREČATA	GREEN DRAGONS
Kristýna N. Amálie P. Bára V. Klára D. Kristýna D. Tereza P. Joana M.	Ivo R. Marek B. Slávek R. Prokop R. Katka P. Zuzka B. Juliana B.	Tereza B. Kristýna B. Marian T. Jonatan R. Ondra K. Tereza Š. Klára S.	Tomáš B. Michal B. Honza V. Daniel M. Matouš M.
26. bodů	20. bodů	18. bodů	16. bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Jaká byla výprava

Sluníčko zapadalo tak, že jsme v pátek po příjezdu mohli hrát hry venku ve velké zahradě. Později samozřejmě v klubovně; nějaké hry společně a deskové hry rozděleně podle zájmu dětí. Pak přišla první soutěžní hra na družstva. Sněžní borci, Králové zimy, Havrani zkázy a Křišťálová zrcadla hledali kousky rámu obrazu. Každé družstvo samozřejmě své. Všichni nakonec sestavili a slepili své “zrcadlo“. Před večerkou jsme si chtěli promítnout animovanou pohádku – Ledová královna, kterou podle průzkumu téměř žádné dítě neznalo, což bylo docela překvapení. Trochu nás zradila technika, tak jsme koukali místo na velký obraz na malý na notebooku.

Druhý den bylo třeba prázdné zrcadlo zaplnit. Všichni z každého družstva tak nakreslil do zrcadla svůj “odraz“. Po této aktivitě přišla novinka, jakou jsme na výpravě ještě nikdy nedělali. Maňáskové divadlo. Dva vedoucí dětem zahráli Červenou karkulku.

Na zahradě za slunečného počasí si děti zahrály několik her a po nalezení banánovníku a jeho plodů se všichni vydali do Železné. Měli jsme na farmě domluvenou prohlídku koní, jelenů a daňků. Po přesunu na hřiště jsme nechali děti chvíli dovádět na kolotoči, prolézačkách, houpačkách a dalších tělohybů. Když se všichni vydováděli, proběhla další soutěžní hra (při které jsem ovšem nebyl, proto nemohu poreferovat).

Po dobrém obědě a vylízání kastrolu od krupicové kaše do dna, jsme odpoledne šlapali do lesa a hráli cestovní hru Brouci, Zoro, povodeň a bomba. Les byl trochu jiný než obvykle – částečně vykácený. V lese se hrálo několik her. Například hra, při které byla nejdůležitější paměť a dobrá domluva, nebo hra, při které byly naopak nejdůležitější rychlé nohy. Večer zaplál tradiční táborák, opékali se buřtíky a dlabali se s hromadou zeleniny. K táboráku patří kytara a tak se také zpívalo a hrálo. Zatímco někteří opékali a zpívali, přijela návštěva s astronomickým dalekohledem. Skupinky zájemců tak chodili pozorovat Jupiter, Mars, mlhovinu v Orionu a další zajímavosti, i když oblačnost ten večer zrovna pozorování nepřála.

V neděli po balení a úklidu proběhlo několik her v klubovně. Venku ale družstva čekala poslední soutěžní hra. Nošení střípků zrcadla (kolíčků) na čas a jejich umisťování, to vše bez použití rukou. Také jsme poprvé v historii Železné hráli hru na “hřišti“ za potokem a zahradou - Hu tu tu tu. Po obědě nastalo slavnostní vyhlášení výsledků, které bylo velmi vyrovnané a těsné, předávání diplomů a hledání pokladů. To už byl závěr programově velmi bohatého víkendu.

Na tuto po zimně první víkendovou výpravu se sešlo téměř na třicet dětí, což je na březen nadprůměr. Aby ne, počasí bylo celý víkend krásné a ledové téma víkendové hry se jaksi ke slunečnému počasí nehodilo. To se ovšem dlouho předem odhadnout nedá. Třeba před dvěma lety nám na výpravě ve stejnou napadl sníh.

Fotogalerie

HAVRANI SKÁZY	SNĚŽNÍ BORCI	KRÁLOVÉ ZIMY	KŘIŠŤÁLOVÁ ZRCADLA
Tomáš B. Marco M. Laura M. Filip N. Anita N. Dominik V.	Jakub V. Marek B. Eliška G. Honza G. Linda S. Gábina S. Anička P.	Ivo R. Jirka P. Anika B. Eliška F. Eliška K. Nella P.	Aneta Š. Štěpán V. Daniel D. Vojta O. Vláďa O. Lucka B. Filip Š.
22. bodů	21. bodů	21. bodů	20. bodů
1. místo	2 - 3. místo	2 - 3. místo	4. místo

Jaká byla výprava

První sobotu v březnu se sešla skupinka dětí v ideálním počtu, abychom se vydali do lesní říše. Po vstupu do lesa bylo dětem rozdáno několik dalekohledů a úkol, aby každý během výpravy objevil co nejvíce živočichů. Vydali jsme se kolem tří ještě zamrzlých rybníků hlouběji do lesa za občasných otázek, kdy už bude svačina. Po svačině všichni koukali na ptačí budku na stromě a pověděli jsme si, proč si někteří ptáci zadělávají vchod hlínou a další zajímavosti. Přišel čas na první hru, klasickou a dětmi stále oblíbenou Cukr, káva, limonáda… Po této následovala další hra Na liščí ocásky a na jiném vhodném místě v lese přišla na řadu schovávaná.

Po přesunu a další svačině jsme se pustili do obhlídky liščích nor, které jsou na tomto místě v hojném počtu už desetiletí. Bylo vidět, že některé nory byly obývané, co jak prohlásila Alička, se pozná podle pachu a začala jednu noru očichávat. Na řadu přišlo stavění domečků. Kluky zaujal led z potoka a udělali ledové stavení. Po této zábavě jsme si zahráli lesní Kimovu hru – na pamatování si přírodnin.

Dále jsme se hodně věnovali pobytovým znamením, tedy podle čeho poznáme, jaké zvíře na místě bylo. Většinou všichni přišli na to, že takovým znamením pobytu zvířete je trus, peří, stopy, okusy stromů nebo zbytky ohlodaných šišek, oříšků a dalších plodů. Skutečně se nám podařilo několik takových pobytových znamení najít a podle knihy zvířátka určit.

Po cestě nazpět k autobusu jsme ještě udělali několik zastávek; u dutiny ve stromě, u lišejníků, u pařezu stromu, kdy jsme si povídali o letokruzích (pařez měl “cca 80 let“). Velkým pozdvižením byl nález skokana hnědého a pýchavek, protože se všem líbil oblak prachových výtrusnic, který pýchavky po stisknutí vydávají.

Byla to první výprava tohoto typu, kdy jsme několik poznávacích aktivit a her nestihli, ba co víc, museli jsme rychle uhánět na autobus. A jaké živočichy jsme to během výpravy viděli? Bažanta a spoustu dalších ptáků, hlemýždě, žížalu, mouchu, mravence, slunéčko, skokana a pavouky. Někdo prý napočítal 40 zvířat, ty ale ostatní neviděli :-).

Fotogalerie

Jaké bylo

V lednu (25.1.) bylo na programu další divadelní představení. S dětmi a s jedním tatínkem a s jednou babičkou jsme se vydali do Švandova divadla v Praze 5 na Smíchově. Před začátkem představení jsme měli ještě chvíli času, tak jsme si u divadla zahrály dvě hry. Představení se jmenovalo O dvanácti měsíčkách. Herců bylo jako máku, ale tu hlavní roli hráli přeci jen tři. Tedy herců, spíše začínajících herců. Účinkující byli členové Divadelního souboru KLAP, což je nejstarší skupina Dětského divadelního studia. Název už sám napovídá, že divadelníci byli mládežníci.

Hlavní děj představení se nijak neodlišoval od klasické pohádky Boženy Němcové. Představení bylo oživené tancem a písněmi. Příběh je o matce, která má vlastní dceru Holenu a nevlastní Marušku. Holena krásy moc nepobrala, zato Maruška do ní rostla. Stejně tak rostla zlost matky a Holeny. Holena pošle v zimě nevlastní sestru pro fialky, které přinese, poté jahody, které přinese a nakonec jablka, které přinese. Díky dvanácti měsíčkům. Jak už to v pohádkách bývá, vše šťastně dopadlo a zlo bylo potrestáno.

Fotogalerie