Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...
            
Titulní strana  /  Zpět na výpravy
 
Výpravy v roce 2013
 
Jaká byla


Před svátky jsme si udělali ještě jednu jednodenní výpravu, při které toho bylo spousty nejen k vidění. Z Prahy přes Beroun jel parní vlak na Křivoklát a dále. V Berouně děti sledovaly přepojování parní lokomotivy, ale to už nás výpravčí naháněl do vagónů. Celá souprava byla neuvěřitelně dlouhá a přesto plná lidí. V Berouně část vagónů stála mimo perón a v Křivoklátě se z vagónů vystupovalo na dvě části. Nejdříve první polovina vagónů, pak vlak popojel a mohla vystoupit druhá zadní část. U parní lokomotivy jsem dětem vysvětlil princip fungovaní parního stroje.

Výprava párou na Křivoklát - prosinec 2013Na hradě probíhal Knížecí advent – řemeslnický jarmark. Ze začátku jsme si chtěli s dětmi projít stánky, ale šlo to pomalu. Děti by téměř u každého chtěly něco kupovat. Zdrželi jsme se pozorováním práce kováře. Další stánky už jsme nestíhali, bylo třeba se také najíst. Když dohrálo kvarteto Collegium Fiddledolce, pobavili jsme se dvěma vystoupeními. První sehráli Komedianti na káře představení Na káře až do Betléma. Na konci vystoupení si na pódiu zazpíval i náš člen výpravy Marek. Nastala přestávka, kterou někteří využili k nákupům. Kejklíř Vojta Vrtek předvedl výborné žonglérské kousky s vajíčky, míčky, ohněm a pánvičkou v legračním pojetí, kdy si za pomoci vybraných dětí postupně uvařil „míchaná“ vajíčka.

Ač představení byla pěkná a zábavná, bylo třeba se posunout dále, přeci jen nám začínalo být chladno. Vydali jsme se na vlak, ale cestou si ještě důkladně prohlédli historický parní stroj, který poháněl velký flašinet hrající skladby podle dírkovaných karet.

Výprava párou na Křivoklát - prosinec 2013Vlak do Berouna byl samozřejmě plný, děti si přesto místečko našly. V Berouně jsme měli na výběr, kam jít. Buď nějaké aktivity a hry pro děti na flerjarmarku v berounském muzeu, nebo medvědárium a hřiště na Městské hoře. S muzeem, lákaje tam děti, jsem se naprosto nechytal. A tak jsme si vyšlápli na hřiště, na které se děti vrhly. Medvědi byli zalezlí, později se ale jeden ukázal a vydal se na procházku. Chtěli jsme neplánovaně navštívit ještě rozhlednu, která je kousek od medvědária, ale přišli jsme už po zavíračce.

Cestou domů, na berounském náměstí děti zaujalo bruslařské kluziště, které fungovalo bez ledu. Byla to bohatě strávená sobota a příjemná změna oproti jiným parním jízdám, které jsme absolvovali v předchozích dvou letech.



Jaká bylo



Jak to utíká – v pražském planetáriu jsme byli naposledy před pěti lety, na tehdy nepovedeném egyptském příběhu pro děti. Snad se úroveň pořadů pro děti zlepšila, říkal jsem si, a naplánoval „hvězdářskou“ výpravu (28.11.). V tomto období jsou mediálně propagované komety a snad proto bylo v planetáriu na programu pro děti – O zvědavé kometě – zcela plno.

Výprava do planetária, listopad 2013Příběh, který namluvila herečka Jiřina Bohdalová, pojednává o mladé kometě Babetce, která se rozhodne podívat ke Sluníčku. Cestou potkává další vesmírná tělesa – hvězdu Vegu, Arktura a Antarese, vyhne se planetě Jupiter, a u Slunce je ji moc horko, málem se vypaří. Nakonec dorazí domů, poučená z vlastních zkušeností. Například, že přibližovat se ke Slunci se příliš nevyplácí, protože se „odpařuje.“

Byla to naučná pohádka. Skutečně se při ní mohly děti něco dozvědět. Ovšem dle referencí dětí a některých dospělých byla pohádka poněkud nudná. Opravdu je spíše pro ty nejmenší. Dle mého názoru bylo v tomto případě vizuálně dost nevyužito projekčních možností planetária, protože pohádka působila vizuálně velmi jednotvárně.

Po pořadu si děti prošly novou astronomickou výstavu, která je od té letité předešlé, výrazně zajímavější v tom, že je interaktivní. To znamená, že si návštěvník může věci osahat, vyzkoušet a zkusit si své znalosti a um. Tak bylo například možné si umíchat barvy světla ze tří základních barevných složek; modré, červené a zelené. Nebo vyzkoušet, kolik by vážila plná plechovka Coca-Coly na různých planetách, nebo jak se na pohled mění různě nasvícené krátery na Měsíci a mnoho dalšího. Na cestu domů jsem pro děti do metra připravil astronomický kvíz, který si děti udělaly ve dvojicích.                        



Jaká byla výprava


Ještě v listopadu se uskutečnila za poměrně teplého počasí víkendová výprava v Železné u Berouna na opravdu nezvyklé téma. Víkendové téma her bylo podle vysoce hodnoceného animovaného filmu Ratatouille (čti ratatuj). Příběh byl o tom, jak se krysák Remy snaží vařit ve vyhlášené pařížské restauraci, díky přátelství s mladíkem Linguinim, nechyběly ani záludné zápletky. Jak se kuchařský příběh dá napasovat na víkendové hry?

Výprava Železná, listopad 2013 - RatatouilleStejně jako číšníci, kteří na podnose nosí jídlo, i děti musely na „podnosech“ nosit (Kinder) vajíčka a nanosit jich do družstva co nejvíce. Zábavná, chutná i náročná hra bylo napichování ostružin (bonbónů) na párátko a to vše bez použití rukou donést do svého družstva opět v co největším počtu. V příběhu se mladík Linguini učil pracovat po hmatu. I děti se učily rozpoznávat nejen suroviny k vaření jen po hmatu. Nechybělo ani určování postav z filmu a kreslení.

Ovšem největší úspěch mělo „vaření“ po družstvech. Tři družstva Ratatujci, Ratatouille a Remy a Emilek měla za úkol z dodaných surovin připravit chutné a pěkně nazdobené chlebíčky. Zde se naplno projevil styl spolupráce jednotlivců v družstvech. Dvě družstva si vedla na výbornou, v třetím družstvu spolupráce vázla, nakonec ale všichni udělali krásné chlebíčky, které si také snědly.
 
Výprava Železná, listopad 2013 - Ratatouille
Děti hrály spousty her na zahradě, na hřišti a louce v Železné, jen do lesa už jsme se nedostali a na pouštění draků také nedošlo. Nechyběl ani tradiční táborák s opékáním buřtíků a laserovou show. V nedělním poledni začalo pršet, proto vyhlášení výsledků, předávání diplomů a odměn proběhlo v klubovně a poklad si děti musely najít schovaný někde v chatě.


REMY A EMILEK
RATATUJCI
RATATOUILLE
Veronika Z.
Gábina S.
Ondra M.
Linda S.
Anita N.
Julie Ř.
Jakub S.
Zuzka S.
Vojta V.
Filip N.
Nela M.
Markéta M.

Ema J.
Klára S.
Aneta Ž.
Amálie Č.
Vanessa V.
Berenika Č.
32 bodů 30 bodů 25 bodů
1. místo 2. místo 3. místo



Jaká byla výprava


Výprava Železná, září 2013 - Zachránce FlikV září začal další školní rok a s ním i výpravy. Na tu první zářijovou víkendovku přijelo v páteční podvečer 29 dětí. Obvykle se ještě v pátek hrají hry venku, ale páteční počasí hraní na zahradě nepřálo a tak jsme se museli spokojit s klubovnou. Téma víkendového hraní bylo podle příběhu o mravencovi Flikovi, podle animovaného filmu Život brouka z roku 1998. Však ho také většina dětí naznala. 

Kobylky, Červi, Mravenečci a Attyni pomocníci – to byla čtyři družstva, která v sobotu ráno měla už druhý soutěžní úkol. Přiřadit správně 15 hmyzích postav ke správným jménům, jak to bylo ve filmu Život brouka. Proběhla dvě kola, a nikdo neuhodl všechny postavy správně. Po pár hrách následovalo hledání svačiny, tedy hledání banánovníku v zahradě. Banány děti našly a celá výprava se mohla vydat do nedaleké obce Železné. Měli jsme domluvenu návštěvu u koní. Přišli jsme k ohradě, ale koně ne a ne se s námi přijít pozdravit. Když už jsme to chtěli vzdát, koně se nakonec rozhodli na děti podívat. Paní domácí dala dětem mrkvičku pro koně a tak bylo o zábavu postaráno. Po koních děti čekala návštěva hřiště a další soutěžní hra. 

Výprava Železná, září 2013 - Zachránce Flik
Po obědě a poledním odpočinku jsme šli do nedalekého lesa, kde proběhla jedna běhací soutěžní hra a jedna výtvarná aktivita – z přírodnin vyrobit ptáčka, podobně, jako to dokázali mravenečci v příběhu. Všem družstvům se ptáček vyvedl nad očekávání na výbornou. Ve filmu Život brouka bylo spousty tanců, scének a cirkusových vystoupení. Po návratu z lesa a první večeři každé z družstev také předvedlo nějaké to filmové vystoupení. V závěru sobotního dne vzplál táborák, opékali se buřtíky a chleby a jedly se spoustou zeleniny. A někteří si rádi zazpívali při kytaře.
 
Předchozí nabitý den byl v neděli po ránu znát. Snídalo se spíše dopoledne. Po nutném balení proběhlo několik her v klubovně, ale zejména poslední hodnocené soutěže na zahradě (sbírání mravenčích vajíček...), kde už konečně vykukovalo sluníčko. Po obědě proběhlo tradiční slavnostní vyhlášení výsledků víkendového klání, rozdání diplomů a odměn a nakonec hledání sladkého pokladu.

RAVENEČCI ČERVI
KOBYLKY
ATTYNI POMOCNÍCI
Tereza Ch.
Lukáš M.
Adéla B.
Ivo R.
Nela M.
Klára S.
Markéta M.
Tomáš Bo.
Kryštof B.
Vojta B.
Adéla M.
Tereza M.
Ondřej M.
Tomáš Bur.

Marek B.
Michal B.
František N.
Nikola M.
Lukáš P.
Iveta N.
Jan N.

Eliška F.
Bára P.
Lucie B.
Štěpánka B.
Berenika Č.
Amálie Č.
Andrea H.
28 bodů 22 bodů 20 bodů 15 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla

Shlédnout vnitřek přehrady lákalo v sobotu 14. září 20 účastníků, většinou rodičů s dětmi. Víc jich
do přehrady ani nesmělo. Domluvená exkurze do hráze vodní nádrže Slapy začala u informačního panelu, pak jsme se za doprovodu průvodce – bývalého zaměstnance – přesunuli do strojovny přehrady, odkud byly vidět vršky generátorů elektrické energie. Nahlédli jsme do chodby, která vedla do hráze a také do velké rozvody.  Do rozvodny nás pan průvodce vzhledem k počtu dětí v naší skupině nechtěl pustit.

Výprava do Slapské přehrady + Svatojánské proudy, září 2013
Podívali jsme se také do kontrolní místnosti s počítači a desítkami ukazatelů různých hodnot. I my jsme zkontrolovali hodnoty na jednom počítači a došli k poznatku, že dno slapské přehrady skýtá planetární, ba přímo vesmírný unikát – voda měla přes mínus 3 500 °C (absolutní nula je přitom – 273 °C, což je dosud známý stav látky, ve které se zastaví veškerý pohyb částic). Sám průvodce uznal chybu. Zajímavostí Slapské vodní elektrárny pro nás byla například informace, že elektrickou energii nevyrábí nepřetržitě, ale pouze vykrývá energetické špičky domácností (např. ráno, večer), nebo že chod elektrárny Slapy se řídí z vodní elektrárny Štěchovice. Opustili jsme vnitřek 65 metrové hráze se třemi Kaplanovými turbínami (výkon 3 x 48 MW), dali si pozdní oběd a některé děti se smočily ve Vltavě.

Vydali jsme se na stezku, které se říká Svatojánské proudy, podle nedaleké sochy sv. Jana Nepomuckého, postavené roku 1772. Jedná se o velmi romantickou stezku, která vede Vltavským údolím mezi obcemi Štěchovice a Slapy. O údolí se píše, že je to jedno z nejkrásnějších přírodních výtvorů naší vlasti. A Svatojánské proudy? To je již minulost. Nezkrotné vltavské peřeje, které sjížděli voraři, pohřbila stavba Štěchovické a Slapské přehrady.

Výprava do Slapské přehrady + Svatojánské proudy, září 2013Stezka od Slapské přehrady (Třebenic) vede po zelené turistické značce nejdříve běžnou lesní cestou sjízdnou i pro auta. Na trase potkáváme lesní samoobsluhu se suvenýry. Stoleček s pohlednicemi místní krajiny, malované kamínky, magnetky, turistickou známku a další drobnosti s mističkou na peníze. Děti samozřejmě stoleček obstoupily dožadující se financí od rodičů. Kousek dále byla na palisádě výstavka starých fotografií dokladující život na vodě a osadách na Svatojánských proudech. Později se stezka zařezává do skalnatých prudkých svahů, mnohde je vytesána do skal včetně několika tunelů pro pěší. Tato stezka vedoucí často vysoko nad Vltavou se stala roku 1889 první turistickou cestou u nás.

Na stezce se prochází trampskými osadami, které jsou roztroušené po celé délce trasy. Chatky často stojí na neuvěřitelných místech ve svazích a skalnatých útesech. Tento kaňon nosí další prvenství – zrodila se tu pravděpodobně první trampská osada Ztracenka (dříve Ztracená naděje). Na toto místo jezdila už před první světovou válkou skupina skautů a později jejich následovníků a kamarádů, kde si stavěli „chaty“ z klacků a chvojí. První skutečné dřevěné chaty se začaly objevovat až od roku 1923. 

Výprava do Slapské přehrady + Svatojánské proudy, září 2013
Naše putování v závěru vedlo kolem osvětlené hráze vodní elektrárny Štěchovice a obřích přečerpá- vajících potrubí a končilo za tmy ve Štěchovicích, odkud jsme se vydali autobusem domů. 

Pokud si chcete udělat romantický výlet za slunečného počasí kousek od Prahy, je Naučná stezka Svatojánské proudy tou nejlepší volbou; úchvatné přírodní scenérie, zajímavá stezka ve skalách s výhledy na Vltavu, zajímavé chatařské umění… Není to přitom nic extra náročného – stezka měří zhruba 9 km, cestu zvládnou i školáci prvního stupně (pro mladší už moc není). Je to ale jen pro pěší a za sucha, s kolem na stezce rozhodně nepochodíte.
Zdroj o osadách: Český tramping 1918 – 1945, M. Waic, J. Kössl.



Jaká byla výprava



Výprava Železná červen 2013 - Poklad kapitána KidaKonečně se nám vypršelo a výprava v Železné proběhla 14. - 16.6. za krásného počasí za účasti 20 dětí. Počasí bylo natolik příznivé, že jsme všechny aktivity po celý víkend mohli dělat venku v přírodě a ani jednou nebylo třeba se “schovávat“ v klubovně. Celý páteční večer probíhaly hry na zahradě. Protože jsme měli námořnické téma, utvořila se tři družstva; Černá perla, Jack Sperouti a Pirátský parchanti. Jak vidno, některé filmy mají silný vliv.

Děti se seznámily s příběhem kapitána Kida. Páteční večer byl dlouhý, museli jsme čekat do soumraku, protože byl družstvům poslán vzkaz od bývalého kapitána Kida, že v tajemné zahradě (viz přechozí květnová výprava) je strom, jehož kmen svítí. A někde na kmeni se ukrýval jeden dílek mapy pro každé družstvo, který nakonec všichni našli. Pro zájemce (což byli všichni) byl připraven dalekohled, s kterým jsme pozorovali Měsíc a ty jeho “díry“ (krátery). Žel nám občas pozorování přerušovala oblaka.

V sobotu dopoledne jsme již běhali po zahradě a hráli hry, soutěžilo se… Jako námořníky bylo třeba vyzkoušet všechny dovednosti, bystrost, zručnost, vytrvalost…  Třeba ve štafetě, při které každý svůj kolíček přenášel pouze ústy a musel ho také jen ústy nasadit na špagát. Před obědem už děti řádily na hřišti v Železné.
 
Výprava Železná červen 2013 - Poklad kapitána Kida
Odpoledne jsme se vydali do velkého lesa. “Maminka mi na cestu sundává bačkůrky“ hlásil po chvíli cesty jeden kluk, který měl bačkůrky v imitaci tenisek. Námořníci tráví svou službu po většinu času v lůně přírody, kterou musí znát – i družstva si prověřila své znalosti přírody. Zatím co ostatní družstva stavěla v lese svou námořní plachetnici, jedno družstvo se vydalo do vymezeného lesa hledat obrázky se zvířaty a jejich úkolem bylo dát dohromady křížovku. Většinu zvířat všichni poznali, ale nikdo nepoznal úplně všechny.
 
Večer opět v zahradě objektu proběhlo několik dalších her a soutěží. Třeba ve vymezený čas dostat co nejvíce dělových koulí na soupeřovu stranu. Družstva bojovala ze všech sil a dílky mapy se za soutěže shromažďovaly. Na závěr dne vzplál táborák, každý si opekl buřtíka (ke kterému tradičně jíme hromadu zeleniny) a vyhodnotili jsme si uplynulý den. Po táboráku už děti čekala jen neoblíbená aktivita “voda a mýdlo proti tělu & kartáček proti zubům.“

V neděli po balení jsme stihli ještě jednu soutěž, abychom uzavřeli víkendové klání a rozdali poslední dílky mapy. Samozřejmě her bylo více, využili jsme poprvé i novou trampolínu. Černá perla, Jack Sperouti a Pirátský parchanti si poskládali a poslepovali dílky mapy od kapitána Kida a vydali se hledat poklad, který všichni úspěšně našli.
ČERNÁ PERLA
JACK SPEROUTI
PIRÁTSKÝ PARCHANTI
Kristýna N.
Dominik V.
Vojtěch V.
Jakub S.
Anita N.
Ema J.
Bára V.
Simona K.
Mariánka M.
Michal K.
Petr M.
Filip N.
Adam R.
Marek B.
Michal B.
Kryštof B.
Vojta B.
Julie M.
Agáta M.
Veronika Z.
36 bodů 26 bodů 24 bodů
1. místo 2. místo 3. místo



Jaká byla výprava


Téma víkendové výpravy v květnu v Železné bylo pro většinu dětí i dospělých neznámé – Zahrada od Jiřího Trnky. O tom ale až dále. Užít si víkend plný her, soutěží, scének, pátrání a tajemna si přijelo 25 dětí. Hned v páteční večer se děti hrou rozdělily do družstev, každé družstvo mělo přiřazeno jednu barvu. A začala první soutěž mezi družstvy, tedy spíš turnaj, který se dohrával v sobotu. Ještě předtím si děti zahrály několik seznamovacích her. Večer, před ulehnutím do pelíšků se všichni seznámili se čtyřmi kluky (v knižní verzi je jich pět), zlomyslným kocourem a tajenou zahradou v animovaném loutkovém seriálu o pěti dílech z roku 1974.

Výprava Železná květen 2013 - ZahradaDruhý den výpravy dopoledne děti kreslily scény ze Zahrady – výkresy byli moc pěkné. Družstva si také ke své barvě vymyslela druhou část názvu, která se týkala Zahrady; Šest modrých rybiček, Oranžový trpaslíci, Zelená zahrada a Žlutá koťátka. Abychom šli hrát hry ven, to nám déšť nechtěl dovolit. Tak se hry hrály v klubovně. Když se počasí umoudřilo, část družstev dohrávala turnaj a část jiné hry v zahradě u chaty.

Pak přišla chvíle předůležitá. Čtyři družstva měla podle mapy najít v okolí chaty tajemnou zahradu a v ní čtyři obrázky, ze kterých měli určit postavu z příběhu a hlavně zjistit, jaký vzkaz obrázky obsahují. Ze začátku se všichni vydali špatným směrem, ale když znovu prozkoumali mapu, byla cesta jasná a všichni tak našli tajemnou zahradu. A v zahradě tři obrázky se vzkazem, na čtvrtý opět kvůli dešti nedošlo.

Výprava Železná květen 2013 - Zahrada
Po poledni se celá výprava vydala do lesa za Železnou. Do lesa, v kterém jsme za ta léta, co do Železné jezdíme, ještě nebyli. Ovšem, museli jsme jít okolo dětského hřiště, což bylo menší, tedy spíš větší zdržení. Po vydovádění se na hřišti jsme došli do lesa, kde podle vzkazu kamenného trpaslíka spočíval čtvrtý díl obrázku se vzkazem z tajemné zahrady. Vzkaz děti našly. A jaký to byl po složení všech čtyř díků vzkaz? Stálo tam něco o tom, že mají děti přijít večer do tajemné zahrady.

Za léta to byla nejdeštivější výprava, i táborák byl zrušen. Na buřty jsme se tak dívali jen za sklem trouby. Po večeři si družstva zahrála scénky ze Zahrady, “brčkovanou“ štafetu s lístky a další hry. Když už se trochu setmělo, každé družstvo se vydalo podle vzkazu od moudré velryby v zahradě pro tyčinky, které ve tmě svítily různými barvami.

Výprava Železná květen 2013 - ZahradaProtože velryba ze zahrady byla moudrá a čtyři kluci z příběhu také ledacos znali, každý si vyzkoušel své znalosti v nedělním dopoledni při různých doplňovačkách. Počasí nás stále nechtělo pustit ven, proto do oběda probíhaly hry a soutěže v klubovně. Po obědě všechny čekalo už jen vyhlášení výsledků víkendového klání, rozdání diplomů a odměn. Za zmínku stojí jedna zajímavost; 15 dětí z 25 na této výpravě bylo stejných, jako na výpravě v dubnu. I proto byly v podstatě ve stejných družstvech.

A co tajemná Zahrada? Ta je v Železné stále, kousek od chaty, stejně tajemná a zarostlá, jako je v původním příběhu. Je to pravděpodobně jediné dílo pro děti, které Jiří Trnka napsal (a zároveň ilustroval). J. Trnka byl profesí výtvarník, ilustrátor a režisér animovaných filmů a je obrovská škoda, že nebyl také spisovatel. Protože po slohové stránce je Zahrada výjimečné dílo, které nemá v české literatuře obdoby. Dodnes se kniha dá koupit a číst dětem na dobrou noc. S patřičným přednesem, protože Zahrada si to zaslouží.
ŠEST MODRÝCH RYBIČEK
ŽLUTÁ
KOŤÁTKA

ZELENÁ ZAHRADA ORANŽOVÝ TRPASLÍCI
Zuzka P.
Martin P.
Klára S.
Jakub S.
Anna M.
Lucie M.
Šimon K.
Adam R.
Bára K.
Verča Z.
Anna H.
Zuzka B.
Katka P.

Filip N.
Petr M.

Štěpánka B.
Lucka B.
Šarlota K.
Renáta K.
Ivo R.
Anita N.
Dominik V.
Amálie Č.
Berenika Č.
Zuzka S.
32 bodů 28 bodů 23 bodů 21 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla výprava
 


Po třech týdnech se konala v Železné u Berouna další výprava, tentokrát dubnová a v hojnějším počtu. 36 dětí si přijelo zahrát hry na mořské téma – Hledá se Nemo. Vedoucí opět přišli s novými hrami a tak se děti v pátek po příjezdu rozhodně nenudily. Když si děti zahrály společné rozehřívací hry, začaly hledat lístečky se svým jménem a barvou a tím se utvořilo pět družstev: Hvězdice, Nemíci, Mořský Nemo, Akvarijní rybičky a Klauni očkatí. Před promítáním se hrála první soutěžní hra o body – štafetové hledání postaviček z Nema.

Výprava Železná duben 2013 - Hledá se Nemo V sobotu po snídani proběhla výtvarná hodinka. Každý si vymaloval svou rybičku a vystřihl. Rybičky jsme pak rozvěsili do akvárií udělaných z krabic. Venku akorát na třech stromech dozrály banány, děti si svačinu našly poměrně rychle. Pak už se do oběda na zahradě hrály hry. V příběhu otec Nema soutěžil s Dory, kdo rychleji přeskáče medúzy po hřbetech a přitom se nesmí dotknout chapadel. Taktéž děti musely projít trasu „po hřbetech“ a nesměly se dotknout chapadel (vlajícího krepového papíru).
 
Výprava Železná duben 2013 - Hledá se Nemo
Po obědě se naše početná mořská skupina vydala do lesa, kde proběhla soutěžní strategická hra, při které se hodně běhalo, sbíraly se lístečky (jikry) a lovilo. Po této hře jsme podlehli žadonění některých dětí, aby si mohly postavit domečky. A tak si každý postavil rybí domeček. Po návratu z lesa je tradičně první část večeře – polévka. Po hrách v klubovně nastal přesun k táboráku a druhé části večeře. Buřty s hromadou zeleniny. Většina dětí si buřtíka opekla sama, jen těm nejmenším jsme museli pomáhat. Při opékání se hrálo na kytaru, zpívalo a také jsme si udělali „laserové show“.

Neděle se nám poněkud natáhla. Po snídani a balení se sotva stihla zahrát hra v klubovně a už jsme děti hnali na zahradu, kde proběhlo ještě několik her. Pak oběd a rychle na vyhlašování výsledků, rozdávání diplomů a odměn a do toho již začali přijíždět rodiče. Byla to fajn výprava,
i když jsme si nestihli zahrát všechny naplánované hry.

KLAUNI OČKATÍ
MOŘSKÝ NEMO
AKVARIJNÍ RYBIČKY
NEMÍCI HVĚZDICE
Kristýna N.
Zuzka P.
Martin P.
Jakub S.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
Ivo R.
Anita N.
Lukáš S.
Norman T.
Dominik V.
Berenika Č.
Amálie Č.
Marek B.
Michal B.
Kryštof B.
Vojta B.
Markéta M.
Katka N.
Adéla U.
Kamila S.
Natálie S.

Šimon K.
Adam R.
Vojta V.
Bára K.
Thea D.
Timon D.
Míša D.
Filip N.
Kristýna D.
Kathlen D.
Sabina F.
Lukáš V.
Nikol V.
27 bodů 23 bodů 22 bodů 22 bodů 21 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 3. místo 4. místo




Jaká byla výprava


Výprava Železná březen 2013 - BaltoNa víkendové výpravě v Železné jsme byli naposledy v září, touto výpravou začala série víkendových akcí pro děti. Než v pátek všechny děti dojely na místo, byla už venku tma. Proto se večer všechny hry hrály už jen v klubovně. Na výpravě byly nové vedoucí, které přinesly nové seznamovací hry. Děti utvořily tři družstva: Polární vlci, Čivavy a Čoklové z ulice. Málokdo z dětí, natož z dospělých, znal příběh o Baltovi, s kterým jsme se před večerkou seznámili, a který nás provázel celý víkend. 

Pes Balto, tažný aljašský malamut, který žil v letech 1919 až 1933, byl pojmenován po norsko-americkém objeviteli Samuelu Baltovi. Tomuto psovi přinesl rok 1925 slávu. Zima na Aljašce toho roku byla extrémní. V aljašském městě Nome navíc propukla epidemie záškrtu a docházely léky na tuto nemoc. Díky extrémní zimě a chumelenici, kdy viditelnost byla pouhých několik centimetrů, byly jedinou nadějí pro nemocné děti tažní psy.
 
Výprava Železná březen 2013 - Balto
Vzdálenost na poštovní stezce Iditarod Trail dlouhé 1085 km si rozdělilo dvacet musherů (psovodů), kteří si vakcíny předávali jako štafetu. Balto byl nejen vynikající tažný pes, ale také prozíravý – zachránil své spřežení před smrtí v řece Topkok. Tento psí hrdina má svůj pomník v New Yorském Central Parku a od roku 1973 se na Aljašce na památku celé události koná několikadenní extrémní závod Iditarod Trail Sled Dog Race. Pěkně popsaný příběh je zde.

Mezi soutěžní disciplíny družstev na výpravě patřilo, například spí spřežení, kdy družstva musela projít “ve spřežení“ určenou trasu co nejrychleji, nebo stejně jako v příběhu hledala značky. Ovšem, především šlo o to, dopravit vakcíny proti nemoci včas a nejlépe všechny nepoškozené. I toto jsme simulovali. Žádné družstvo nepřeneslo úplně všechny vakcíny (Kinder vajíčka) do cíle, ale to jsme očekávali, naloženo měli všichni opravdu vrchovatě. K víkendové výpravě samozřejmě nesmí chybět táborák. Protože ale bylo frišno, děti si buřtíky venku jen opekly a v jídelně se zeleninou snědly. Za zmínku stojí i krátká scénka z příběhu, kterou si jedno družstvo připravilo.
 
Výprava Železná březen 2013 - Balto
O víkendu nám sice nesněžilo, ale psí počasí bylo (i když k Aljašce to bylo ještě hodně daleko). Tedy, děti si toho většinou ani “nevšimly“, jaký byl mráz. Když jsme se jich večer ptali, co se jim ten den nejvíce líbilo, často to byli aktivity, které by někteří vedoucí pro zimu nejraději zrušili. Znovu a znovu se nám tak ukázalo, že děti často hodnotí jako nejlepší zážitky právě ty obtížné a pro nás dospělé nepříjemné podmínky. A je to tak dobře, protože i takto si dítě cvičí mysl i tělo. Taková správná výprava pak bude nepříjemná jen pro lenochy, kteří místo dobrodružství chtějí raději vysedávat za počítačem.
POLÁRNÍ VLCI
ČIVAVY
ČOKLOVÉ Z ULICE
Zuzka P.
Vojta M.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
Ivo R.
Lukáš K.
Michal K.
Dominik V.
Tomáš B.
Lukáš S.
Zdeněk D.
Martin P.
Bára K.
30 bodů 26 bodů 20 bodů
1. místo 2. místo 3. místo



Jaká byla


Výprava do botanické zahrady, březen 2013Původně byla výprava naplánovaná do lesa, ale oproti létům minulým bylo toto období značně chladnější a tak jsme udělali velkou změnu. Vydali jsme se do vlhkých deštných lesů Jižní Ameriky, do Mexika, Austrálie, Afriky, Madagaskaru, Filipín, Vietnamu, Venezuely, Oceánie i na pohoří And. To vše jsme stihli za jeden sobotní březnový půlden ve skleníku Fata Morgana, v pražské botanické zahradě v Troji.

Bylo krásně slunečno, snad proto mělo stejné plány jako my další spousty lidí. Po vstupu do první části skleníku – polopouště – na nás dýchlo slušné teplo. Děti se zde zdržely dost dlouho, pozorujíce různé rostliny a květy. Kdo chtěl, mohl černou tenkou fixou na papír zaznamenávat různé tvary listů květin, keřů a stromů, které nejvíce zaujali. Později se tak utvořila pestrá malovaná sbírka tvarů listů.
 
Výprava do botanické zahrady, březen 2013
Jestli-že nám bylo v prvním oddělení skleníku teplo, o druhé části – tropický deštný prales – se dalo hovořit o sauně. Doslova. Zde byla kromě pestrých rostlin, zamlženého fotoaparátu, brýlí a plic pěkná jezírka – jedno s velkými rybami a jedno s vodopádem. Pod velkým jezerem byla jeskyně, kde bylo možno za sklem pozorovat život v jezeře pod hladinou. Některé děti zaujaly bambusy. A některé děti věděly, že bambusy patří k nejrychleji rostoucím rostlinám na světě (a že se používali k mučení).
 
Ve třetí, poslední části skleníku – údajně chlazené – bylo skutečně chladněji, rozhodně ale ne chladno. Příroda zde byla nádherná, se zarostlým jezírkem. Děti velice zaujaly orchideje různých barev a tvarů a především masožravé rostliny, zejména láčkovky. To jsou ty masožravky tvořené lapací nádobkou. Těch bylo ve skleníku spousty, různých tvarů a velikostí.

V závěru návštěvy skleníku si někteří domů koupili nějaké to rostlinstvo a suvenýry. Navíc jsme se ještě stihli zastavit na prodejní výstavě orchidejí. Tam se dala koupit také pěkně osázená terária.

Výprava do botanické zahrady, březen 2013Obdobnou návštěvu do botanické zahrady jsme s naším oddílem učinili naposledy před šesti lety. V té době tam ale nebylo tolik lidí a tím pádem byla prohlídka pohodovější. Tato návštěva ukázala, jak jsou prostory skleníku Fata Morgana pro větší počet návštěvníků velice malé. V jedné části bylo pro mnohé nesnesitelné vedro, ale tak to v tropické přírodě prostě je. Jediným negativem jsou poddimenzované prostory skleníku Fata Morgana. Přesto návštěvu skleníku velice doporučuji, protože stovky nádherných květů jsou úchvatné, navíc od jara se dají procházet i venkovní zahrady.



Jaké bylo



Vesnice Nučice těsně sousedí s Rudnou, přesto pravděpodobně málokdo z rudenských navštívil muzeum v Nučicích, pokud o něm ovšem ví. Jednoho sobotního únorového a studeného dopoledne (9.2.), se přes deset dětí v doprovodu několika dospělých vydalo do muzea, kde jsme měli návštěvu domluvenou. Muzeum není totiž běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost, první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.

Muzeum Nučice, únor 2013Protože jsme k muzeu přišli o chvíli dříve, než jsme měli domluveno, zahráli jsme si starou hru Cukr, káva, limonáda…, ovšem některé děti zaujaly spíše sousedovic slepice u plotu. Když pan průvodce přišel, hned začala prohlídka. Ze začátku jsme se dozvěděli něco o odbojovém vojenském oddílu Železo, o kterém nám pan průvodce později povídal osobní zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a vojenském oddíle Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné). Odkud pocházel název odbojového oddílu, je asi jasné.

O dobývání železné rudy v našem kraji byla větší část expozice. Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se nejdříve začala ruda dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro horníky bylo vězení, že v kraji bylo 6 dolů a každý horník měl svou známku, aby se poznalo, že se z fárání vrátil. Kluky také zaujalo, že nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve značky Mercedes a poději Fiat, nebo že do trafostanice se přivádělo 35 000 voltů a odtud se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou výrobnu elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná hornická škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní nástroje, písemnosti a další exponáty.
 
Muzeum Nučice, únor 2013
Další expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a sportovních spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé ženy slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a předměty v roce 1958 při stavebních pracích.

Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu, jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení – nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Po návštěvě muzea jsme si cestou do Rudné dali kvíz z toho, co všechno si děti z muzea zapamatovaly. Návštěva muzea byla zajímavá a rozhodně doporučuji se s přáteli domluvit a objednat si prohlídku na obecním úřadě v Nučicích