Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...

Titulní strana   /  Zpět na výpravy
   
Výpravy v roce 2015
Jaké bylo



Pár dnů před Vánoci proběhla ještě jedna, poměrně nevšední výprava, která měla dvě části. Na nábřeží u Mánesova mostu v Praze se sešli malí i velcí a naše skupina dětí i dospělých, abychom po Vltavě poslali lodičky. K posílání lodiček jsme se připojili, nebyla to naše akce. Po příchodu na nábřeží nás zarazil provoz parníků. Tolik jich na Vltavě před několika lety snad nebylo. Plujících, otáčejících se, jsem jich před námi napočítal osm. Museli jsme vyčkat, až se Velká řeka (Vltava) trochu “vylodí,“ aby jejich vlny neohrožovaly naše malé lodičky.

Lodičky + hra po Praze, prosinec 2015Odhadem se sešlo k dvaceti lodičkám zajímavých konstrukcí. Například lodička poslepovaná ze špejlí, nebo různé “pontony“ pospojované k sobě, či lodičky čistě z papíru. Všechny byly pěkně osvětlené svíčkami, obzvlášť když byla svíčka v komínku, to pak celý komínek pěkně svítí. Některé měly v komínkách vystřižené ornamenty. Mnohé lodičky pluly a svítily ještě daleko za Mánesovým mostem. Všechny lodičky musely být z rozložitelného materiálu, tedy většinou z papíru nebo dřeva.

Na druhou část výpravy jsme se přesunuli na druhou stranu Vltavy, k Rudolfinu. Tam začala, po rozdělení dětí na tři skupiny a s dospělým doprovodem, pátrací hra po Starém městě. Každá skupina dostala desky, obsahující různé úkoly. Na úvod měly tři skupiny například zjistit, jak se původně jmenovalo náměstí Jana Palacha. Všechny skupiny si z ulice vedle Rudolfina ověřily, že Rejdiště a mohly postoupit dále, k Pinkasově synagoze. Zde děti čekalo další luštění. Jednoduchá šifra zněla Kameny zmizelých. To bylo hlavní téma skupin.

Lodičky + hra po Praze, prosinec 2015Skupiny se rozprchly po starém městě, aby hledaly Kameny zmizelých (2). Jedná se o evropský projekt na upomínku obětí holocaustu a nacistického režimu. Toto téma jsme s dětmi nijak nerozebírali s tím, že se o tom budou učit ve škole. Poukázali jsme jen na to, že tito lidé byli v minulosti násilím odvlečeni a zavražděni. A jací lidé? Například Dr. Hans Loew, narozený v roce 1908, Sophie Lieben, narozena v roce 1888, Růžena Bergmannová, narozena v roce 1931... a desítky dalších, kteří mají před domem, kde bydleli, “kámen zmizelých.“ Jedná se čtverhrannou dlaždici z betonu s hranou vždy 10 centimetrů, zakončenou mosaznou destičkou a nesoucí text „Zde žil/a…“ Úkolem skupin bylo nalézt v zadaných ulicích co nejvíce těchto kamenů a zapsat jména na nich nalezená. Skupiny zhruba za 45 minut našly kolem 10 jmen (na některých místech je více kamenů vedle sebe).




Jaká byla výprava

Netradiční výprava na začátku prosince měla hlavní cíl, vyvěsit ptačí budky do lesa vedle Úhonic. Tuto akci jsme dělali v rámci oddílu poprvé. Kdysi dávno, v začátcích Žlutého květu, se do lesa také vyvěšovaly budky, ale jednalo se o zcela soukromou záležitost, s dětmi jsme je byli jen kontrolovat. Tomu už je více jak 10 let. Ptačí budky je lépe vyvěšovat na podzim, protože ptáci si je často už v tuto dobu vyhlížejí. Brzo z jara je to možné také, je ale třeba vést v patrnosti, že zpěvní ptáci staví hnízda většinou už v březnu a v dubnu hnízdí.

Vyvěšování ptačích budek, prosinec 2015Naše oddílová skupina vyvěsila 9 ptačích budek různých typů. Klasické budky s různě širokými vletovými otvory, dvě polobudky a dvě budky pro šoupálky. Všechny budky jsou otvírací, aby se daly kontrolovat a čistit. Některé jsou technicky připraveny na to, že se v nich na krátký čas umístí kamera na dokumentaci průběhu hnízdění a krmení. Některé budky byly doma vyráběné, a některé kupované (a upravované) u různých výrobců s tím, že po delší době vznikne test budek jak do kvality, tak co do osvědčenosti, protože existuje několik způsobů otvírání budek.

Kvůli bezpečnosti děti po stromech nelezly. Děti rády asistovaly, tři nízko položené budky přibíjeli velcí kluci. Nebylo to vždy jednoduché, však se nám na některých vyhlídnutých stromech budku vyvěsit nepovedlo a museli jsme se poohlédnout po jiných. Očekáváme, že budky obsadí nejběžnější lesní ptáci, tedy s největší pravděpodobností brhlík lesní, sýkora koňadra nebo modřina a sýkory babky či lužní. Když zahnízdí také jiné druhy, budeme velmi rádi. Uvidíme na jaře.

Jen vyvěšování budek by děti asi nebavilo, proto se hodila i nějaká ta hra. Děti chtěly neustále hrát lovení ocásků (zastrčených šátků za kalhoty). Zahráli jsme se také “lesní kymovku.“ Na šátku bylo asi deset přírodnin, které si hráči snažili zapamatovat, po otočení hráčů jedna přírodnina zmizela a kdo si myslel která, přišel ji vedoucímu hry pošeptat. Byl to příjemný půlden za krásného slunného a na prosinec teplého odpoledne. Klidně bychom vydrželi v přírodě déle, však jsme na autobus museli pospíchat.




Jaká byla výprava


Na jaře 2015 jsme začali jezdit na víkendové výpravy na nová místa, mj. do Srbska, ležící v CHKO Český kras. Už z názvu “kras“ je jasné, že na území budou jeskyně. Kolem Srbska jsou jeskyně všude a byla by velká škoda, toho při našich výpravách nevyužít. Říjnová výprava byla tedy výjimečná, podzemní, jeskyňářská.

Jeskyňářská výprava - Srbsko, říjen 2015V pátek se stihlo pár her ještě venku, už v družstvech, ale protože už byla brzo tma, hrálo se uvnitř domu. Večer proběhla ještě jedna hra za tmy na louce. Den se zakončil předzvěstí dne druhého – filmem s podzemní tématikou, ovšem nereálnou, bylo to sci-fi. 

Druhého dne děti čekala “jeskyňářská soutěž.“ Venku se nalézala umělá jeskyně pod stoly, téměř se vším, co do ní patří. Děti musely jeskyni prolézt na čas v plné polní (přilba), zapamatovat si obrázky, kolem kterých se plazily a neshodit a nepoškodit stalagmity (mléko) a stalaktity (špagety). V umělé jeskyni byl také malý vodopád, i ty je třeba v jeskyních někdy zdolávat. Po tomto soutěžním výcviku, jsme se vydaly do jeskyňářské reality.

V lomu Na Chlumu se nás ujali dobrovolníci z České speleologické společnosti, konkrétně ze základní organizace 1-06 Speleologický klub Praha. Naše tři družstva se hodila, do jeskyň se šlo po třech skupinách. Zatímco ostatní hráli hry a prozkoumávali okolí lomu s nádhernými výhledy, my po žebříku sestoupili pod povrch zemský. Postup jeskyní s dětmi byl kvůli bezpečnosti pomalý. Občas bylo třeba chodit po jednom, děti přidržovat na kluzkých kvádrech vápenců. Některé úzké chodby vyžadovaly chůzi v řadě za sebou. Ocitli jsme se ve velkém dómu. Za ním byla další kopcovitá chodba, která vedla do menší “modelářské“ místnosti, kde byly desítky výrobků z jílu. Děti si mohly také něco uplácat. Co ale pro děti bylo asi nejvíce zábavné, bylo lepivé bláto. V některých místech holínky držely v zemi tak, jako by je někdo přilepil.
 
Jeskyňářská výprava - Srbsko, říjen 2015
Postupně se tak před obědem i po obědě vystřídaly všechny tři skupiny. V plánu bylo ještě postavení lanovky přes lom, ale ta se z technických důvodů nakonec nepostavila. Proto se pro zájemce připravilo slaňování. Ne každý měl tu odvahu chodit po skále. A někteří jedinci chtěli, ale po obléknutí výstroje a prvních krocích na okraj skály slaňování vzdali. Ovšem některým to šlo výborně, i když nikdy neslaňovali.

Během půl dne se tedy skupiny střídaly v jeskyních, hraní her a slaňování. Po návštěvě jeskyň se ještě hrály na louce hry a pomalu se začalo smrákat. Večer proběhl mezi družstvy jeskyňářský kvíz a pak hurá na táborák. Míra hrál na kytaru, děti zpívaly, buřtíky se pekli... V neděli, poslední hodiny před odjezdem, po balení a zametání bláta, se stihlo ještě několik her na louce. Závěr jako vždy, patřil vyhlášení, rozdávání diplomů a odměn.

Výprava to byla vskutku nevšední, logisticky náročná, ale stálo to za to. Děti se podívaly do veřejnosti nepřístupné jeskyně, vyzkoušely si, jaké je to být na chvíli jeskyňářem a odvážlivci slaňovali, což k jeskyňaření také patří. Některé děti by prý chtěly být jeskyňáři. Ale někteří prý ne. Bylo to zajímavé, ale ani z některých vedoucích jeskyňáři prý nebudou :-). Každopádně dík patří všem, protože na této akci se podílelo celkem 9 dospělých. A doufáme, že si ji po nějaké době opět zopakujeme. 
KAMENNÍ GIGANTI
MUTANTI
PRŮZKUMNÁ DIVIZE
Kristina Č.
Natálie B.
Nikola J.
Nikola M.
Jakub S.
Mirek N.
Klára S.

Petr B.
Filip B.
Katka H.
Adam D.
Tereza Š.
Martin Š.

Magda S.
Prokop M.
Amálie Č.
Berenika Č.

Theodor K.
Michal B.
Ondra M.
Lukáš M.
Vojta M.
Míša M.
Jirka C.
Šárka Z.
Aleš Z.

20 bodů
16 bodů 16 bodů
1. místo 2. místo 2. místo



Jaká byla výprava



Jednoho slunného říjnového dne (3.10.) se průvod 25 výletníků – z toho 18 dětí – vydalo za Prahu, protáhnout nožky a podívat se, kde se psala naše trampská historie. Namířeno jsme měli do údolí říčky Kocáby. Některé řeky a říčky se v trampské hantýrce jmenují jinak a stejně je tomu u Kocáby, které se říká Hadí řeka. Však to bylo občas z nápisů po cestě vidět.

Výprava Údolím Kocáby, říjen 2015Než jsme se ocitli v údolí, museli jsme do něj samozřejmě dojít. Naše pěší cesta započala na vlakové stanici Čisovice, odkud to do údolí Hadí řeky bylo 4 km převážně přes les a obec Bratřínov. Ke Kocábě, tedy Hadí řece jsme přišli už pěkně hladoví. Během vyjídání batohů se četly kapitoly z faktografické knihy Dějiny trampingu od Boba Hurikána (1907 – 1965). Pro zajímavost, Bob Hurikán byl především spisovatel, redaktor, sportovec, cestovatel a trampský písničkář, autor několika trampských „hitů.“ Málokdo ale zná jeho skutečné jméno: Josef Peterka.

Z kapitol o Hadí řece se vnímaví posluchači dozvěděli, že první osada na Hadí řece byla osada Utah s první chatou postavenou v roce 1925. „Chata, zrobená z prken, byla postavena v jednom týdnu i s vnitřním zařízením. Pracovalo se ve dne v noci a tak v sobotu již zavlála černá vlajka Utahu nad novým claimem a hromové hurá zvěstovalo zrození haciendy,“ píše Bob Hurikán. Nutno podoktnout, že první trampové začali do údolí jezdit už o rok dříve, v roce 1924, ale stavební horečka začala později.

Druhou osadou v povodí, v roce 1926 byl založen Uragan a ještě téhož roku osada Liberty. A další osady rostly: Údolí chladu, Rewaston, Havran, Louisiana, Merida, New-Camp,  Dachwood (dnes Dashwood), Zlatá zář, Tahiti, Údolí sporů, Kansas a známá Askalona. My cestou viděli nápisy jen některých těchto osad a jejich osadních srubů.
 
Výprava Údolím Kocáby, říjen 2015
Někteří výletníci ani netušili, že trampské osady byly útočištěm sportu, když na osadních nástěnkách viděli rozpisy sportovních turnajů. V raných dobách trampingu se hojně provozoval fotbal, volejbal a nohejbal, mnoho atletických disciplín a kanoistika. Není třeba psát v čísle minulém, protože osadní sport se hojně provozuje dodnes. Rozhodně je třeba dodat, že z trampských osad v minulosti pocházelo mnoho známých sportovců, kteří se prosadili na předních místech doma i v zahraničí.

Šli jsme nenáročnou cestou údolím, kolem sruby staré i novější. Ty staré sruby měly všude stejný charakteristický lomený tvar střech. Po cestě bylo i několik zajímavostí. Například autobusová zastávka na cestě, kam by se autobus těžko dostal. Co ale každého zarazilo, byla v údolí Hadí řeky lačnost po elektřině. Téměř na každém srubu a přístavku, zejména na Askaloně, solární panely! „Solárko,“ kam se člověk podíval. Při tomto pohledu se člověku vkrádala na mysl otázka, kolik z těchto osadníků vlastně ještě prožívá romantické večery při petrolejce s kamarády nebo u ohně při kytaře a nakolik se vlastně cítí být součástí trampské historie. Nebo prostě už jen chataří?

Výprava Údolím Kocáby, říjen 2015Další přestávka byla na Dashwoodu (nápis je vysoko na skále, stejně jako Hollywood), kde bylo dětské hřiště a kde se děti vylítaly, při hře Mrazík. Jak se naše výprava blížila ke Štěchovicím, bylo koryto řeky Kocáby stavebně upraveno a spoutáno mezi kameny, i cesta dále už nevedla po pěšinách a polních cestách, ale po asfaltce. Posledními osadami, na které jsme podle viditelných nápisů narazili, byly osady Maják a Louisiana, kde to evidentně stále žije sportem. Za nimi jsme už přicházeli do Štěchovic na autobus. Žel autobus přijel se zpožděním a ještě byl totálně plný, takže další cestující nebral. Pamatuji doby, kdy v této turisticky atraktivní lokalitě jezdily o víkendu autobusy častěji, než jen jednou za hodinu.

Při této pěkné akci se ušlo 11,2 km, a pokud se někdo chce vydat v našich šlépějích z Čisovic do Štěchovic, zde najdete trasu: www.mapy.cz/s/lwzK. A k výletu si doporučuji sehnat knihu Dějiny trampingu.



Jaká byla výprava


Ještě v září (18. - 20.9.) naše výprava měla štěstí na krásný a teplý víkend, podobně, jako osamocený chameleon, toužící po přátelství, chameleon, toužící po uplatnění. S chameleonem jsme se seznámili na výpravě v Řevnicích. A kdo že byl onen chameleon? Děti ho poznaly v letním kině, ale našem, které jsme si po setmění venku udělali. Byl bezejmenný, až ho nečekaná událost zavedla do zvířecí vesničky jménem Prach, až tam si dal jméno Rango.

Výprava září 2015 – RangoPro svůj vynucený hrdinský čin se z Ranga stává šerif vesnice Prach. Rád se předvádí, rád si vymýšlí, hledá sám sebe. Vesnička Prach, má ale jeden vážný problém. Nikde žádná voda a zásoby vody v bance povážlivě dochází. Až když někdo ukradne i poslední zásoby vody z banky, Rango se odhodlá s několika vesničany vodu hledat… Samozřejmě se mu to podaří. Tento nadmíru povedený animovaný western plný humoru, akce, zamyšlení, úžasnou kvalitou animace, hudbou, originalitou od titulků do titulků není jen pro děti (kvalitu ocení spíše dospělí). Western, ve kterém šlo o vodu. Stejně jako nám na výpravě – hry se točily kolem vody nebo scén z filmu.

V sobotu dopoledne si děti vyzkoušely, nakolik si pamatují filmové postavy. Pak se je jaly po rozhlehlém areálu hledat. Měly možnost najít 108 obrázků Ranga a dalších postav. Najít ale všech 108 obrázků, aby žádný nebyl stejný, se žádnému ze čtyř družstev nepodařilo. Už jste někdy hráli přehazovanou přes síť s prostěradlem a balónkem plným vody? Děti ano. Družstvo drží po obvodu prostěradlo a hází balónek s vodou přes síť. Úkolem druhého družstva je balónek chytit a akci opakovat. Vyhrává ten, komu na jeho polovině praskne méně balónků, které nechytí. Před obědem proběhly další hry na nedalekém hřišti.

Odpoledne se děti malovaly tělovými barvami, nejen po obličeji. Někteří se ze sebe snažili udělat chameleóna. Následovalo velké vodní odpoledne. První disciplína bylo přenášení vody. Ale kdepak na lžíci nebo v ruce, ale pěkně v nádobě na zádech a po čtyřech. Následovalo řetězové posílání vody v družstvu – nad hlavami. Toto odpoledne byl u všech zcela dodržen pitný režim – družstvo muselo vypít kelímek vody zhruba metrovým brčkem. Zajímavá štafetová hra byla o plnění kelímků, samozřejmě vodou, tentokrát obarvenou jednou barvou do družstva. Štafetově se také běhalo s wc papírem za kalhotami, stejně jako s ním běžel Rango, když utíkal před jestřábem, před kterým se ukryl na wc. Víc už se toho žel nestihlo, muselo se na dřevo, aby mohl být táborák.

Výprava září 2015 – RangoTáborák byl, ale ještě před ním proběhlo pár filmových scének v podání některých členů družstev. V příběhu o Rangovi se vyskytoval jeden had a my si hady pekli. Ale kdepak živé. Z těsta. Bylo to náročnější, než jen napichovat buřty, ale stálo to za to. Uválet, omotat a dlouho péct. Opravdu bylo třeba péct spíše v teple uhlíků, než opékat jako buřty. Protože dost těsta zbylo, děti si těsto vytvarovaly podle fantazie, dalo se na pekáč a hajdy s ním do trouby. Během pečení hadů na ohni se družstva střídala po jednom v „noční“ hře. Bylo třeba projít poslepu trasu podle potrubí (provázku) podobně jako ve filmu pod zemí.

O nedělním dopoledni se stihlo ještě několik her, z těch bodovaných například hledání (kinder) vajíček. Ale jen některá byla s vodou, a o vodu šlo především. Nuže, i Rango vstoupil do příběhu a chtěl z něj vystoupit, my museli z příběhu vystoupit skutečně. Rango hledal vodu, děti končily hledáním pokladu (asi by jako odměnu vodu neocenily :-)) a slavnostním vyhlášením s diplomy.

Víkend oproti našim jiným výpravám byl vskutku nevšední. Za zmínku stojí ještě nástupy - za nastoupené se považovalo družstvo, které předvádělo tanec z filmu, tedy jen onen "píst" na začátku, tj. pohupování v kolenou (viz video ve fotogalerii). Je jasné, že si toto výborné téma zopakujeme a za nějaký ten rok se v některém z letních měsíců s Rangem opět potkáme.

LANGOŠI
LÍNÝ LEMRY
RANGO-
REBELOVÉ

CHŘESTÝŠI JAKEOVÉ
Tereza M.
Teodor P.
Nikolai P.
Michal M.
Martin V.
Ondra M.
Gloria P.
Aleš Z.
Šárka Z.
Adam D.
Michal B.
Tadeáš P.
Theodor K.
Jáchym H.
Nikola J.
Lukáš H.
Jakub S.
Klára S.
Jan K.
Jan S.
Petr B.
Adam V.
Patrik S.
Tomáš G.
Matyáš Ch.
43 bodů
37 bodů 30 bodů 28 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla výprava



Poslední výprava tohoto školního (19. - 21.6.) roku se nesla v duchu divokého Západu, avšak jen velmi volně na motivy filmu Tenkrát na Západě – vlastně jsme si vypůjčili pouze hlavní titul.

Výprava červen 2015 - Tenkrát na západěA kdeže jsme to tentokrát byli? Divoký Západ s jeho jedinečnou atmosférou, včetně indiánů a kovbojů, se nám podařilo, zejména díky úžasně bohaté fantazii dětí a koneckonců i dospělého osazenstva, přesunout do Řevnic. Zdejší areál má tu velkou výhodu, že je prostorný, dětí spí v chatkách, které se na víkend proměnily v indiánská tee pee, z jídelny se stal pěkný saloon a nechybělo ani ohniště, kde si jednotlivé kmeny mohly v klidu „vykouřit svou dýmku míru“. Ale to bychom příliš předbíhali.

I v Řevnicích se sešla skvělá parta vedoucích a báječných dětí, které úžasně spolupracovaly, a tak se záhy mohla utvořit jednotlivá družstva (Kovbojové, Rychlé šípy, Náčelníci, Indiáni, Ohnivá pera) a mohli jsme se s plnou parádou přenést na prérii a hrát si, soutěžit a sbírat bodíky za splněné úkoly.

Hráli jsme mnoho tematických her, které prověřily zdatnost, obratnost a bystrost jednotlivců i celých týmů a většinou se v dětech skutečně podařilo probudit týmového ducha, zápal pro věc a to vše s dobrou náladou a „na pohodu.“
 
Výprava červen 2015 - Tenkrát na západě
Hry byly úžasné všechny; hodně legrace jsme si užili při hledání orlích vajec, která byla důmyslně ukryta v travnatém prérijním porostu, dále byla moc fajn „olympiáda“ která byla koncipována tak, aby si děti vyzkoušely dovednosti, jimiž musí každý sluncem a větrem (v našem případě občas i deštěm) ošlehaný obyvatel divokého Západu velmi dobře vládnout, pokud chce v tvrdých podmínkách obstát. Takže jsme vrhali šipky, stopovali, procvičili se v bravurním zacházení s tomahawkem, děti si vyzkoušely ovládání dostavníku a v lese postavily jednotlivé týmy krásná města, za která by se žádný starousedlík rozhodně nemohl stydět.

Z lesa jsme se vrátili obtěžkáni dřevem na otop a večer jsme strávili u ohně, kde si většina pěkně po indiánsku – i s kostýmy - zatančila a zazpívala a atmosféra byla opět naprosto neopakovatelná a báječná.

V neděli se po posledních hrách rozdělily poslední body a po vyhlášení vítězných družstev, předání diplomů, potlesku a gratulaci se nám všichni indiáni a kovbojové rozjeli domů. Nechme se překvapit, jaká bude příští výprava, první v novém školním roce…

Pavlína P.                  Fotogalerie

OHNIVÁ PERA
INDIÁNI
RYCHLÉ ŠÍPY
NÁČELNÍCI KOVBOJOVÉ
Michal G.
Patrik K.
Martin P.
Jakub H.
Ondra H.
Jakub M.
Adam J.

Matěj Z.
Vítek Z.
Maxim H.
Ondra M.
Michal M.
Gloria P.
Teodor P.

Nela F.
Petr B.
Klára S.
Matěj H.
Nikolai P.
Kristýna H.

Kryštof V.
Tadeáš P.
Julie R.
Filip B.
Šárka Z.
Aleš Z.
Ema R.

Karolína M.
Kristýna R.
Gabriela N.
Markéta M.
Jarka Š.
Adam D.
Nela M.

75 bodů 51 bodů 46 bodů 36 bodů 33 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo



Jaká byla výprava



Na konci května (29. - 31.5.) jsme se opět usídlili v lůně Českého Krasu, v Srbsku. Nejdříve se pěkně načas sjeli všichni přihlášení a chvilku po nich přidrandil na kole také pošťák Kolbaba a přivezl balíček plný úžasných her, aby se děti o nadcházejícím víkendu něco přiučily, sportovně se vyžily, pohrály si a pobavily se. A tak nikdo dlouho neotálel a děti se hned, společně s vedoucími, vrhly do víru her.

Výprava květen 2015 - Kolbabovy příhodyPátek byl zahřívacím a seznamovacím dnem, a tak poté, co jsme si vzájemně sdělili, jak se kdo jmenuje, a co ho nejvíce těší, si děti zahrály na Peška, na Mrazíka..., a rozdělili se do družstev obálkovou hrou. Družstva si pojmenovali tematicky Poštmistři, Pošťáci, Obálky, Dopisy, tak aby se odměnou za Kolbabův pestrý program skutečně vše neslo v duchu poštovního tématu, volně na motivy Pošťácké pohádky Karla Čapka.

V sobotu nás probudilo modré nebe bez mráčku, což ovšem netrvalo dlouho, neb po idylickém, sluncem zalitém ránu, se dopoledne zatáhlo, začal foukat vítr a sem tam přišla nějaká ta dešťová přeháňka. Ale tato změna nikoho neodradila, naopak, vybaveni pláštěnkami, se všichni společně vydali na procházku do nedalekého lomu, kde byla možnost nasbírat body za splněné úkoly. Na náhorní plošině se hrály hry spíše pohybové, dole v lomu děti trénovaly paměť a své výtvarné vlohy, když musely v týmech překreslit poštovní znaky uschované kdesi v terénu. 

Po výstupu vzhůru dostaly děti chuť na malou svačinku, a tak měly možnost zjistit, že v jeskyních Českého Krasu zcela překvapivě rostou banánovníky! V sobotu také dostal Kolbaba chuť na buřtíky, proto se týmy vydaly nasbírat dřevo na oheň, za což získaly další cenné body. A po obědě a chvilce odpočinku nás čekala procházka ke Kubrychtově boudě, kde vyvrcholil herní program úžasnou velkou adrenalinovou hrou, při níž děti musely nasbírat co nejvíce obálek s různými symboly, které se Kolbabovi rozsypaly po celé louce. Hra to byla nesmírně zábavná a děti si trénovaly rychlost, postřeh, paměť a týmového ducha; a ještě při hledání obálek musely dávat pozor na chytače, kteří jim vše notně komplikovali a na falešné obálky.
 
Výprava květen 2015 - Kolbabovy příhody
Před návratem zpět jsme si ještě procvičili výviny zvířat, a tak se děti proměňovaly z vajíček na kuřata, slepici, opici až k pánu všeho tvorstva. Na zpáteční cestě jsme se dozásobili otopem na večerní opékání, které se neslo v příjemném duchu za zpěvu táborákových písní při kytaře. A děti byly tak při chuti, že na Kolbabu nakonec už vůbec nic nezbylo...

V neděli nás dokonce navštívil i sám Večerníček, který letos slaví 50. narozeniny (Kolbaba  byl zrovna zaneprázdněn rozvážkou pošty), a zahrál si s námi u Berounky veselou hru, při které děti dostaly papírové čepičky, a pak se všichni malí „Večerníčci“ museli snažit v časovém limitu uhlídat tu svou a zároveň o ni připravit spoluhráče. Komu čepička vydržela, ten získal pro svůj tým další bodíky.

Po obědě vyhlášení výsledků za potlesku všem zúčastněným, předání diplomů a balíčků od pošťáka Kolbaby a hurá domů a už se těšíme na další výpravu, pro změnu do Řevnic; tam se přeneseme až na dávný Divoký západ a třeba se proměníme i v opravdové kovboje a indiány?!

  Pavlína P.              Fotogalerie

POŠŤÁCI
OBÁLKY
POŠTMISTŘI
DOPISY
Markéta M.
Kristýna R.
Gábina N.
Marek B.
Katka N.
Jarka Š.
Nela M.
Zuzka P.
Klára S.
Gloria P.
Ondra M.
Teodor P.
Michal M.
Amálie Č.
Samuel H.
Jessica K.
Tadeáš P.
Michal B.
Adam D.
Lucie Z.
Hana P.
Petr Z.
Petr B.
Ema R.
Julie R.
Matej H.
Jakub S.
Adam V.
Nikolai P.
27 bodů 25 bodů 22 bodů 16 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla výprava


Výprava květen 2015 - Ovečka ShaunJeden z květnových prodloužených víkendů (7. - 10.5.) jsme využili k další výpravě, podobně jako v dubnu, poprvé na dalším novém místě – tentokrát v Řevnicích. A rovnou musím napsat, že jde o místo velmi příjemné, báječné a s výtečnými herními možnostmi. Téma bylo podle letošního premiérového filmu (animace z plastelíny) „Ovečka Shaun ve filmu.“ Příběh stáda oveček, které nejdříve svého pastýře nechtěně “odešlou“ do města, až se jim po něm a po jeho péči začne stýskat a tak ho jdou do města hledat.

A tak děti dělaly strašáky, jak se o to snažila jedna z oveček. V příběhu ovečky hbitě skákaly přes ploty a zídky, i tento běh přes překážky děti v družstvech – tedy stádech – výborně zvládly. Nechyběla ani zkouška bečení, ani ovčí tanec, schovávání před lovcem, honba za klíči, lov oveček a mnoho dalších soutěžních her. Jaká že to stáda soutěžila?: Ovečkynové (pro znalce – výborný název v době MS v hokeji :-)), Divocí kanci, Shauni, Ozbrojené ovce a Děti Shoni. Jedno velké stádo dohromady nám tak čítalo 38 oveček a na ně bylo 7 pastýřů!  
 
Výprava květen 2015 - Ovečka Shaun
Nejen soutěžní, ale i další hry jsme hráli v areálu, nebo na velkých loukách hned vedle areálu a samozřejmě také v Brdském lese. Uvnitř areálu jsme např. oprášili dlouho nehranou „počítací schovávanou,“ což je náročnější a o dost jiná verze klasické schovávané. Na jedné z velkých luk poblíž areálu se stáda pěkně vydováděla při speciálním fotbálku, kdy hráči museli při honbě za míčem zapojit i ruce. Možná si v tu chvíli mohli připadat aspoň trošku jako skutečné ovečky. A rozhodně nesměl chybět tradiční táborák s opékáním a zpěvem při kytaře. Jen na cachtání v Berounce nedošlo.
 
V Řevnicích jsme se od čtvrtka pěkně zabydleli, proto nedělní balení bylo pro někoho náročnější. I tak se ale ještě v neděli stihly hrát hry v lese, rozdat diplomy a odměny a hledat poklad. Hledání pokladu bylo pro některé náročnější. Zatímco některá stáda se už vyvalovala s plnými břichy, obklopena prázdnými obaly, jiná stáda stále hledala. Poklad našli ale nakonec všichni.

DĚTI SHONI
OVEČKYNOVÉ
SHAUNI
DIVOCÍ KANCI OZBROJENÉ OVCE
František N.
Vanessa V.
Nikolai P.
Teodor P.
Marek S.
Tonda S.
Anna R.
Nicol N.
Filip R.
Jan K.
Petr B.
Adam V.
Lukáš H.
Nikola J.
Michal D.
Kryštof S.
Annemari B.
Veronika Z.
Jáchym H.
Jakub M.
Tomáš J.
Bára K.
Petr J.
David Č.
Lenka Č.
Lukáš P.
Lucie H.
Anette B.
Ondra M.
Michal M.
Tadeáš P.
Jan S.
Vítek P.
Hanka P.
Patrik S.
Jakub S.
Michal S.
Natálie B.
49 bodů 42 bodů 42 bodů 35 bodů 33 bodů
1. místo 2. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla výprava



V pražských Holešovicích jsme navštívili putovní výstavu Gateway To Space (26.4.). Výstava je svými exponáty věnovaná především historii kosmonautiky, ze současnosti je tam věcí jen pár. Na začátku bylo několik exponátů z průkopnické doby kosmonautiky. Několik panelů o raketovém pohonu, první raketa na kapalné palivo, která vůbec raketu nepřipomíná, první sériová “skutečná“ raketa, která byla žel nosič bomb za druhé světové války, první umělá družice Země; Sputnik 1. K hlédnutí byly také různé skafandry nebo kosmická pilotovaná loď Mercury.

Kosmonautická výprava, duben 2015Součástí expozice bylo malé kino, kde se promítal zhruba šestiminutový snímek o raketoplánech, ty dolétaly v roce 2011. Za kinem byla hala s většími exponáty. Nejdelším exponátem byl model rakety Saturn 5 (bez motorů), originál měří 110 metrů. Zajímavý byl rovněž jeden z modulů bývalé orbitální stanice Mir, jehož vnitřní vybavení bylo umístěno našikmo, abychom si představili, jak to ve skutečnosti ve vesmíru vypadá – rovně, nahoře a dole mají tyto pojmy ve vesmíru irelevantní, tedy nepodstatný význam.  Mohli jsme se podívat také na ukázky kosmické stravy, nebo si sáhnout na Měsíční kámen.

Ze současné kosmonautky jsme se prodívali na model kosmické lodě vyvíjený firmou Boeing. Zajímavější byl jeden z modulů Mezinárodní kosmické stanice (ISS), respektive jeho přístrojový vnitřek. Další část výstavy byla převážně „atrakciózní.“ Děti si za zakoupené žetony mohly vyzkoušet být součástí gyroskopu (což je pro pevné žaludky), různé simulátory, nebo si zahrát a vyzkoušet přistání raketoplánu.

Není to samozřejmě úplný výčet toho, co bylo k zhlédnutí. Pro skutečné zájemce výstava smysl má a něco se dozví, i když za nemalou cenu. Exponátů, obzvlášť originálních není zase tolik, na druhou stranu nic jiného, co by se této výstavě u nás jen blížilo, nemáme.




Jaká byla výprava



Po mnoha dlouhých letech jsme změnili místo, kde budeme trávit čas na víkendových výpravách, s dalším novým místem v Řevnicích. V Srbsku, v srdci Českého krasu jsme byli v dubnu poprvé (10. - 12.4.). Místo má své kouzlo a přímo vybízí využít přírodní specifika Českého krasu v příštích výpravách po letních prázdninách. Nyní ale k uplynulé akci.

Výprava Srbsko duben 2015 - E.T. MimozemšťanNa třicet dětí se setkalo ve velkém ubytovacím domě v Srbsku, aby si zpočátku zahrály hry na zahradě, než všichni přijeli. Dojelo i mnoho nových tváří. Když výprava byla komplet a i zabloudivší vedoucí nás našla, řekli jsme si pravidla pobytu a snažili si zapamatovat jména všech. Po večeři proběhl přesun na rozhlehlou rovnou louku, kde se hrály další hry. Ne každý znal E.T. Mimozemšťana, proto jsme si jeho příběh, jako poslední páteční program, promítli.

Druhý den dopoledne se kreslil E.T. a na louce hrála hra, při které se děti rozdělily do čtyř družstev. Děti družstva pojmenovaly: Talíře, Tygři, Vesmírná loď a Jupiterové. I v Českém krasu rostou kouzelné banánovníky, poskytující dětem dopolední svačinu. Po očesání „banánovníků“ se výprava přesunula do lomu na Chlumu. Na dně lomu proběhlo soutěžení v rychlosti a obratnosti, stejně jako to dovedli kluci v příběhu s E.T. Pak děti vytvářely z kamenů obrazce.
 
Výprava Srbsko duben 2015 - E.T. Mimozemšťan
Odpoledne jsme se vydali k Bubovickým vodopádům, samozřejmě s mnoha zastávkami na hry nebo naučných cedulí. Cestou všechny zaujala volně přístupná jeskyně, tedy jak se ukázalo, spíš díra ve skále. U Kubrychtovy boudy byla zastávka na další soutěžní hru. Úkolem družstev bylo přenést půlku svých členů v ležaté poloze, podobně, jako se přenášel mimozemšťan. Ukázalo se, že pro všechny to byl poměrně jednoduchý a splnitelný úkol. Další kroky vedly členitou stezkou k Bubovickým vodopádům, přesnější označení by bylo ke kaskádám. Na zpáteční cestě se hrály další hry, mimo jiné oblíbený Laser s lanem.

Po první části večeře se šlo na dříví, dále proběhlo „mimozemské“ divadlo, tedy spíše scénky v podání všech týmů. A pak tolik vytoužený táborák s druhou částí večeře, opečenými nezdravími buřty s hromadou zdravé zeleniny, která se jako vždy snědla. V neděli nás čekalo balení, ale stihli jsme také hry na louce a po obědě slavností vyhlášení, rozdání diplomů a odměn.                               

TALÍŘE
TYGŘI
VESMÍRNÁ LOĎ
JUPITEROVÉ
Filip B.
Katka T.
Marek B.
Martin P.
Martina K.
Veronika T.
Michal D.
Verča Z.
Šárka Z.
Aleš Z.
Ema R.
Julie R.
Patrik K.
Jakub M.
Gabriela N.
Markéta M.
Nikola J.
Adéla U.
Katka N.
Nela M.
Petr B.
Hana P.
Vítek P.
Adam D.
Jakub S.
Michal B.
Amálie Č.
Berenika Č.
26 bodů 23 bodů 20 bodů 17 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Jaká byla výprava



Na konci března (29.3.) proběhla jednodenní výprava do Úhonického lesa. U tří rybníků jsme si řekli dobré zásady, jak se v lese chovat, abychom viděli co nejvíce živočichů. A také pravidla dvou her, které se hráli, během celé výpravy. U prvního rybníku rostlo množství podbělu, někteří se snažili vyčuchat jeho vůni. Škoda, že jsme v rybnících nespatřili jedinou žábu, které se tu před lety hojně vyskytovaly.  Malé triedry byly rozdány a mohlo se jít dále.

Výprava do lesa, březen 2015První větší zastávka byla na hru s šátky, kdy se lovily „ocásky“ zastrčené za kalhoty. Pak si všichni zahráli na schovávanou, na výborném místě plném úkrytů za stromy a stromky. Po hrách jsme se přesunuli dále. Vydali jsme se na průzkum nor, kde jich na jednom místě bylo asi sedm. Některé nory byly zjevně obydlené podle čerstvě vyhrabané hlíny, ale kdo v nich přebýval, či liška nebo jezevec, jsme podle stop nenašli.

Nedaleko doupat bylo vhodné místo nejen ke svačince, ale především k oblíbenému stavění z lesních materiálů... domečků, cest a dokonce lanovky. Při stavění děti našly kuklu nočního i denního běžného motýla, s názvem kovolesklec gama. Než jsme se přesunuli do jiné části lesa, děti zkoušely přemýšlet nad tím, podle všeho poznáme, že na daném místě bylo nějaké zvíře. Na většinu věcí děti přišly a to jsme si také v knize ukázali. Zvířata za sebou nechávají okusy stromků, šišek, oříšků, pírka, trus, draví ptáci vývržky, stopy, hnízda aj.

Výprava do lesa, březen 2015Hledali jsme „pobytová znamení,“ ovšem moc jich nebylo. Nějaké šišky, oříšky. Cestou jsme našli dutinu ve stromě, ale uvnitř nic nebylo slyšet. Na poslední zastávce se děti učily poznávat stromy po slepu. Není to nic těžkého, jak by se mohlo zdát. Bříza, smrk, dub a buk mají kůru něčím specifickou. Poznat loupavou kůru smrku, hladkou břízy nebo tvrdou vystouplou buku nebylo po slepu problém.

Více jsme toho už nestihli, navíc začalo trochu poprchávat. Ještě na cestě k autobusu si někteří stihli prohlédnout mech velkou lupou. Na autobusovou zastávku jsme došli za deště a pod střechou vyjmenovávali, co všechno jsme za celou výpravu viděli za zvířata. Bylo jich nakonec téměř několik desítek.



Jaké bylo




V únoru (8.2.) jsme si udělali výpravu do Národního zemědělského muzea. Což na jednu stranu pro někoho nemusí vypadat lákavě, ovšem v tomto muzeu byli k vidění věci, které bychom v něm ani nečekali. Naše první kroky směřovali do expozice traktorů, kde jsme viděli vskutku pěkné historické stroje. Nebyly to ale jen traktory, např. takovou mlátičku na obilí děti neznají. Trochu jsme se zdrželi u počítačové hry, jejímž úkolem byl absolvovat celý roční zemědělský proces na poli. Od orání, setí a sklízení.

Výprava - Národní zemědělské muzeum, únor 2015Zastavili jsme se na expozici o včelařství, ovšem ta děti příliš nezaujala. Ale expozice Venkov v proměnách staletí byla pro děti mnohem zajímavější. Velice pěkné byly modely hospodářských stavení našich předků až po moderní. Seznámili jsme se se stroji a nástroji v zemědělství a řemeslech. Po svačině si děti hrály na obchodníky. V jedné hale byly dětské prodejničky ovoce a zeleniny, masna, pekařství, cukrárna…

Další část byla věnovaná obalové technice. Na první pohled možná nezajímavé téma, ale týká se doslova každého z nás. Zde byla výstava z části interaktivní, což bylo jen dobře. Seznámili jsme se s historickými obaly (např. plechovými), sifonem, o kterém jsem povyprávěl z vlastní zkušenosti z dětství, a část výstavy byla také o třídění obalů. Co se z tříděných surovin získává a co se z nich dále vyrábí.

Ke konci naší výpravy naše kroky zamířili do expozice pivovarnictví. Většina dětí poprvé viděla chmel tak, jak roste na chmelnici. Také nablýskanou varnu na výrobu piva, historickou myčku na lahve a další zajímavosti. Po opuštění muzea bylo venku krásně slunečno a v přilehlém parku jsme si ještě zahráli tři pohybové hry, než jsme se vydali domů. 



Jaká byla výprava



Výprava do Mořského světa, leden 2015Naše první výprava v novém kalendářním roce (11.1.), v hojném počtu 16 účastníků, vedla mezi převážně mořské živočichy. V pražských Holešovicích do Mořského světa. Před pavilon jsme to stihli ještě před otvírací dobou, proto přišla na pořad pohybová hra. Bylo báječné být mezi prvními návštěvníky a rozletět se po Mořském světě. Ale děti nejdříve udělaly dvojice, do kterých dostaly devět úkolů, které musely během prohlídky zjistit.

Splnit některé úkoly nebylo tak jednoduché, protože bylo důležité si číst popisky u akvárií. Ovšem popisky nebyly často šťastně řešené. Malé displeje s ubíhajícím textem umístěné poměrně vysoko, některé ani nefungovaly. Děti měly například zjistit, zdali je paúhoř elektrický pro člověka nebezpečný, co je perutýn, kajmanka, bodlok, nebo doplnit “o s t r . . .p   a m e r . . . .“

Mezi nejzajímavější živočichy patřili bezesporu 4 druhy žraloků, murény, velikánský paúhoř elektrický, různé druhy rejnoků, ostrorepi (což většina lidí ani neví, co to je), želva matamata třásnitá a děti samozřejmě zaujal filmový klaun očkatý (Nemo) a bodlok pestrý (Dory). U žraloků jsme si vyhodnotili pátrání po otázkách. Před odchodem děti měly ještě rozchod a mnozí si zvonu expozice prošli. Přeci jen bylo stále co pozorovat. Někteří využili interaktivní promítání a chytání ryb na podlaze. Cestou nazpět, na Zličíně jsme si ještě zahráli upravenou staročeskou hru.

Výpravy 2014, 2013, 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů
Autorská práva  Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte © 2006 2016