|
| ZAJÍMAVOSTI |
Co červenec neuvaří, srpen nedopeče, říká stará pranostika. Prázdniny na zahradě a péče o rostliny
Na
zahradě je příjemně, ovoce dozrává a čerstvě utržené je plné chuti,
jaké nikdy zakoupené v supermarketu nedosáhne. Ze sklizené zeleniny
připravujeme lehká letní jídla, zejména pak osvěžující saláty. Také
nastává období zavařování, kompotování a nakládání. (Zdroj ČRo). Dále
.....................................
Fotopast v Doupovských horách zaznamenala výskyt kočky divoké
Oznámily
to Vojenské lesy a statky ČR, které lokalitu spravují. Výskyt šelmy, se
pokusí správci ověřit sběrem biologického materiálu, byl zaznamenán na
území vojenského újezdu Hradiště. „Podle obrázků se jedná velmi
jednoznačně o kočku divokou, nyní se ještě pokusíme zajistit srst,
abychom výskyt definitivně potvrdili,“ uvedl ředitel VLS Petr Král.
Kočka divoká patří mezi nejvzácnější druhy naší fauny. Více (Zdroj ČRo).
.....................................
Kam se ztratily hvězdy? Nový Zéland si svoji noční oblohu chrání
Pohled
na oblohu mi vždy připomene, jak nádherná tato planeta je a kolik
tajemství stále skrývá. Tolik hvězd na nebi, a to vidíme jen malinkatý
zlomek nekonečného vesmíru. Až na Zélandu jsem však poprvé spatřila
opravdu tmavou oblohu posetou tisíci jasnými hvězdami, která se
rozpínala od obzoru k obzoru a zdála se mnohem blíže zemi. Dále (Zdroj Příroda.cz)
.....................................
Kalifornské sekvoje a sekvojovce
Prastaré
velikány zvané latinsky Sequoiadendron giganteum a česky odborně
sekvojovec obrovský najdete v jejich přirozeném prostředí jenom na
západních svazích pohoří Sierra Nevada. To je jejich přirozené
prostředí. Jinde na planetě je lidé pěstovali a pěstují uměle. Nejsou
nejvyššími stromy na světě. Tenhle primát patří jejich blízkým
příbuzným, kterým se latinsky říká se sequoia sempervirens, česky
sekvoje vždyzelená, a které rostou blíž pobřeží Pacifiku. Dosahují
výšky obvykle okolo 90 metrů a ten nejvyšší, kterému se říká Hyperion,
dokonce přes 115 metrů. Více (Zdroj Příroda.cz)
.....................................
Sledování orlů královských
|
| HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK |
......................................
Viditelnost
Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Foto z ISS na
Flickru
Klik
na datum = mapka.
* Nízko
nad obzorem.
Let ISS po
celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
......................................
Již
neaktuální (historie)
Starty raket a
události
Mise
raketoplánů
Discovery
STS-124 Endeavour
STS-123
Atlantis STS-122
Discovery
STS-120
|
| KULTURNÍ SLOUPEK |
TV TIP
ČT2 31.8. 21:35
Katyň
Katyň
mapuje cesty několika navzájem propletených osudů lidí na pozadí
masakru v Katyni v roce 1940. Film je zvláštní jak svým "roztříštěným"
stylem vyprávění, který nemá jasně vytyčeného hlavního hrdinu, ale i
tím, jak režisér k dané problematice přistupuje. Na každém záběru je
totiž velmi dobře znát, že je to pro něj velmi citlivé a emotivní téma.
Spojte si všechny tyto body dohromady a dostanete syrový náhled na
jednu z nejtemnějších událostí novodobého Polska.
......................................
KINO TIP
Agape
Miran
rozhodně nesplňuje tradiční představu o tom, jak vypadá katolický kněz.
U svých farníků sdružených okolo moderního záhřebského kostela je však
velmi oblíben. Kromě kázání v kostele vede také výuku náboženství v
třídě problematických adolescentů pocházejících z větší části z
dětského domova. Ke svým žákům, zvláště pak k dospívajícímu sirotkovi
Goranovi, má velmi kamarádský vztah. Goran jej nepokrytě obdivuje a
jejich vztah se nejvíce podobá vztahu otce a syna. Když ale do třídy
přijde nový žák - starší, velmi inteligentní a citlivý Gabriel, obrací
se Miranova pozornost hlavně na něj. Goran to vnímá jako zradu a Mirana
obviní ze sexuálního zneužívání. Více
......................................
HUDBA TIP
Stromboli
Pátek 27. září
KD Šeříková, Plzeň
Po
obnovení činnosti kapely v roce 2014 a vydání nového alba Fiat Lux (v
překladu Budiž světlo) se kapela nadechla ke vstupu do své nové éry. Že
to byl šťastný krok, o tom svědčí neutuchající zájem fanoušků, kteří si
koncerty Stromboli vychutnávají na velkých festivalech i v komornějších
podmínkách.
|
| SLOUPEK ŽK |
|
......................................
....................................
....................................
Poznej ptáky ČR.
Příroda ČR. Hraj o Zemi je
tvořivý projekt pro všechny žáky od druhého stupně zš.
Vítejte
na Zemi... je název spousty naučných her a testů. Jednoduchá
hra ve stylu šibenice - urči ptačí druh. Náročnější
ekologická hra Honoloko.
Víte, jak naložit s bio- odpadem? Zde je kvízhra. Několik her pro děti.
Klasická hra šibenice na Českém rozhlasu. Tři
hry na balonek.cz. |
| HUMOR |
....................................
|
....................................
Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
|
|
|
Deadpine (Kačlehy 2019)
19.8.19
Píše
se rok 2056. V osadě Deadpine, do níž nováčci přijíždí, však starý
letopočet nikdo nepoužívá. Rychle si tedy zvykají na to, že je vlastně
rok 31 a život v komunitě má svůj vlastní řád a pravidla. Hned po
příjezdu čeká všechny důkladná zdravotní prohlídka. Jejím závěrem je,
že jsou všichni pacienty typu D – jsou to tedy Dědicové Země, stejně
jako zbytek komunity. Ta je do této chvíle poněkud zdecimovaná, tvoří
ji jen rada starších v čele s mentorem, který si říká Nero.
Lidstvo před 26 lety zasáhla smrtící pandemie. Pacienti byli podle
příznaků rozděleni na několik typů. Typem D jsou právě Dědicové. Nesou
si s sebou velkou křivdu, protože během pandemie byli všichni nakažení
bez milosti posílání do karanténních táborů. Dědicové pobyt v těchto
táborech díky genetické mutaci přežili a vzpomínali na něj jako na čas
hrůzy a utrpení. Později je však Nero sjednotil a společně vytvořili
vzkvétající komunitu. Jsou přesvědčeni, že jejich přežití má jistý
důvod a že jsou vyvolení k tomu, aby převzali Zemi po smrtelnících,
kteří ji přivedli do záhuby. Vědec Boris, který měl svůj podíl na
vývoji viru, poskytl Dědicům léky, které zpomalují postup nemoci.
Dozvídáme se také o existenci sedmi kapitol, do nichž se Dědicové dělí.
Jednu z nich před časem potkal smutný osud. Nero vysvětluje, že
Babylonci pro jisté neshody z Deadpine před časem odešli a krátce poté
je smrtelníci – tak Dědicové říkají nenakaženým – vyvraždili. Nově
příchozí však také musí být rozděleni do kapitol a čtyři z nich
potřebují posílit. Jsou to Výrovci, Jezevci, Strážci a Horalové. Po
rozdělení do kapitol se koná tradiční sněm. Na něm jsou všichni
označeni symbolem Dědiců a všem je udělena nejnižší hodnost radovojce.
Poté se přistoupí k hlasování, ve kterém má každý počet hlasů daný svou
hodností.
 Novopečení radovojci se také dozvídají o tradici Času zúčtování, což je
válečná výprava, během níž si Dědicové berou od smrtelníků zpět, co jim
právem náleží. V rámci sedmi dnů soupeření proběhne několik bitev a
několik nebojových klání (stavba vodovodu, vědomostní hra a sportovní
turnaj). Vítězná kapitola pak získává právo vydat se na Čas zúčtování a
její vítězství bude náležitě oslaveno během festivalu, který se koná v
jeho předvečer.
Noví Dědicové si musí osvojit čtyři základní dovednosti: orientaci v
mapách, lukostřelbu, šerm a zdravovědu. Právě při první orientaci v
mapách se však najde podivná zašifrovaná zpráva. Po rozluštění se
ukáže, že nás posílá cosi hledat. Vyrážíme hned večer a po dlouhém a
náročném hledání se nám konečně dostává do rukou nenápadná plechovka.
Jedná se o sebrané spisy, které nám zanechala jakási kronikářka.
Dozvídáme se z nich více o historii komunity. Také obsahují indicii k
nalezení dalšího spisu.
Druhý spis hledáme během dne a musíme přitom čelit útokům po zuby
ozbrojených Tyranů. Nacházíme v něm mimo jiné úryvek z Borisova deníku,
v němž popisuje vývoj léků, díky nimž můžeme nemoci tak dlouho
vzdorovat. Hlavně Dryák je důležitý pro radu starších, které bez něj
hrozí nepříjemná předčasná smrt. Proto se komunita ocitá ve velkém
nebezpečí, když je Dryák smrtelníky ukraden. Další dny proto věnujeme
zjišťování, kdo jsou a co je jejich záměrem, a snaze dostat Dryák zpět.
Spisy jsou odsunuty do pozadí a mentor zakazuje další hledání.
Během konfrontací se smrtelníky se dokonce zmocníme dvou zajatců.
Prvního Nero chvíli vyslýchá. Není spokojen s jeho spoluprací, a tak ho
obviní ze lži a strhne mu plynovou masku. To pro zajatce znamená
nakažení a téměř jistou smrt. V komunitě se začínají ozývat nesouhlasné
projevy ze strany radovojců i rady starších a Dědicové se začínají
rozdělovat. Druhého zajatce necháváme naživu déle a snažíme se ho
vyslýchat. Když nic užitečného neprozrazuje, schyluje se k dalšímu
demaskování. Nakonec však jedna hlídka zajatci pomůže k útěku a
statečně čelí následkům svého činu. Nero přitvrzuje a jeho režim se
stává mnohem přísnějším. Komunita se nakonec rozštěpí do tří tajných
frakcí – schází se Nerovi příznivci, revolucionáři v čele se Štikounem
a rovnostáři, které vede Ada.
Všechny tři frakce se snaží získat pro sebe třetí spis a jeho nalezení
vyústí ve velkou bitvu. Rovnostáři se snaží ochránit Adu, která luští
zašifrovaný spis, Štikoun s revolucionáři se snaží dostat moc na svou
stranu a Nero se pokouší uchránit poslední zbytky své autority. Nakonec
se ze spisů dozvídáme, že právě Nero a jeho bývalý pobočník Eryx jsou
zodpovědní za smrt Babylonců. Eryx stihne utéct, Nero je zajat a o jeho
osudu se rokuje na odpoledním sněmu.
Ada se pokouší spojit se skupinou Naděje, k níž patřili oba zajatci, a
k jejímu velkému překvapení jí odpovídá Boris. Vrací se do Deadpine s
tím, že má hotový lék, který dokáže Dědice vyléčit úplně. To je pro
Dědice, jimž nemoc dlouhá léta sloužila jako důkaz jejich výjimečnosti,
náročné, ale nakonec hlasování rozhodne o přerodu komunity. Všechny
hlasy jsou si teď rovny, Ada se stává novou mentorkou, Nerův trest bude
vyléčení a spolu s ním se vyléčí i všichni ostatní. Čas zúčtování je
jakožto zbytečné vraždění zrušen a festival se koná ve změněné podobě,
která jej už neoslavuje.
Poslední den tábora probíhá zcela mimo celotáborovou hru a slouží k
zamyšlení nad tím, co se během posledních dvou týdnů stalo. Bavíme se o
manipulaci a o motivech postav, které vedoucí představovali. Rozebíráme
především Nera, který šířil nenávist ke smrtelníkům a ospravedlňoval
Čas zúčtování, a Štikouna, který svou touhu po moci zvládl šikovně
zamaskovat nejrůznějšími prázdnými sliby. Mluvíme také o ponaučeních,
která si z příběhu osady Deadpine můžeme odnést, a den zakončíme
večerním táborákem.
Erix
STRÁŽCI
|
JEZEVCI
|
VÝROVCI
|
HORALOVÉ |
Lily (Markét)
Zoen (Gábina)
|
Valkýra (Anežka)
Jožo (Štěpán)
|
Čolek (Vojta)
Megi (Terka)
|
Eda (Lukáš)
Elvíra (Bára)
|
Monika Z.
Kamila V.
Michal M.
Ondra M.
Adéla M.
Martin C.
Linda S.
Alex K.
Sára T.
Dan C.
Jiří M.
|
Ava J.
Max V.
Max H.
Liam J.
Alice V.
Lukáš K.
Lukáš P.
Tereza C.
Anežka Š.
Martina K.
František H.
|
Annabelle M.
Michaela L.
Viktorie K.
Samuel B.
Michal K.
Lukáš M.
Linda V.
Jakub B.
Ema R.
Dan V.
Eva S.
|
Jiří C.
Bárt V.
Bára Š.
Filip L.
Julie R.
Matěj Š.
Matyáš L.
Tereza H.
Denisa D.
Jindřiška B.
Karolína M.
|
|
|
|
|
Hráli jsme si na Robinsona
17.7.19
Do
zapeklité situace se dostal každý trosečník, který zůstal na osamělém
ostrově. Tím nejznámějším je bezesporu Robinson a jeho druh Pátek. Jeho
příběh jsme si připomenuli a někteří se s ním seznámili v starším filmu
z roku 1975. Ale ještě před filmem se čtyři družstva utkala v první
velké hře. Na rozlehlé louce (moře) se pohybovala družstva (lodě),
která se přesouvala a snažila se střelbou (míčky) zneškodnit další lodě
a zároveň nebýt sestřelen. Hra to byla náročnější, proto nejmladší
„školkoví“ účastníci výpravy měli svůj program.
Další den program probíhal na námět příběhu. Děti se schovávaly,
malovaly nejen na obličej jako domorodí indiáni, proběhly podobné
„turnaje,“ jaké si udělal Robinson s Pátkem, stejně tak se děti
napodobovaly, podobně jako když Robinson učil Pátka. Protože se děj
odehrával na ostrově plném zvířat, i děti zvířata hledaly a poznávaly.
V odpoledním programu v lese děti házely oštěpem a stavěly robinsonův
příbytek. Hlavní hrou bylo sbírání ptačích vajec. Hra, při které bylo
třeba vejce hlídat, kořistit a lovit u protivníků. K našemu překvapení
děti chtěly hrát v lese ještě schovávanou místo návštěvy hřiště, kde se
většinou stavíme při cestě z lesa na základnu.
 Po příchodu z lesa se z oblohy snesla pořádná sprcha. To výrazně
nevadilo, děti si domorodý tanec k táboráku mohly připravit na
pokojích. Večer vzplál tradiční táborák, opékalo se, povídalo,
nechybělo laserové „představení.“ Tentokrát byl k dispozici také
hvězdářský dalekohled, kterým jsme pozorovali Měsíc. Některé děti byly
tak uchvácené pohledem na krátery, že se do fronty řadily několikrát.
Poslední víkendový den už je kratší – děti spí po náročné sobotě déle,
musí se balit a uklízet, ale čas pro hry samozřejmě je. Vše je pak
zakončeno slavnostním vyhlášením výsledků, rozdáváním diplomů a odměn a
hledání pokladu.
ROBINSONOVÉ
|
KANIBALOVÉ
|
ZTROSKOTANÁ LOĎ
|
Bohumil K.
Michal M.
Tomáš K.
Pavel S.
Petr B.
Jan V.
|
Filip B.
Žofie T.
Adéla B.
Lukáš F.
Marie K.
Simona L.
Andrea K.
|
Ondra M.
Oliver P.
Natan C.
Anna B.
Ema O.
Meg O.
|
25 bodů
|
24 bodů |
21,5 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Putování s hobitem
21.6.19
Květnová
výprava se nesla ve znamení malých a veselých postaviček, hobitů. Jak
už to bývá, čekali jsme při hrách na všechny malé i větší hobity, než
se ze všech koutů Středozemě dopraví. První větší hra se odehrála večer
na velké louce. Děti se chtě nechtě seznámily s Runami – trpasličími
písmeny. Trpaslíci se totiž s hobity znali. Na louce byla spousta
písmenek a každá hobití vesnice (= družstvo) měla písmenka ve své
barvě. Právě ta písmenka bylo třeba získávat. Hodila se na druhý den.
Každý neznal příběh o hobitovi, a proto se s ním děti ještě před
spánkem ve zkrácené formě seznámily.
Ráno proběhla rekapitulace příběhu a hobití kvíz. Každá vesnice si také
připravila pro jinou vesnici hádanku. Hádanky měl náš hobit rád. Hobit
také cestoval divočinou a bylo důležité, aby v ní dokázal přežít. Musel
si tedy umět rozdělat oheň, něco na něj nalovit, být obratný… a stejně
tak si děti tyto dovednosti na stanovištích ověřily.
Odpoledne se hobití vesnice vydali do lesa. Po cestě se hrály dvě hry.
V lese už na děti čekala další hra, při které se využívaly trpasličí
Runy. Ve výsledku bylo potřeba sestavit a slepit správně zprávu. Tu ale
vesnice zatím nemohli přečíst, protože neznali klíč. Zprávu luštili až
v neděli. Nechybělo ani stavění hobití vesnice a další hry.
Večer po vzoru trpaslíků nám vesnice předvedli pěkná taneční nebo
pěvecká vystoupení. K výpravě patří i táborák a zde to nebylo jiné. V
neděli se luštili a četli zprávy, proběhlo několik menších her a jedna
velká, závěrečná do bodování. Bodování bylo tentokrát jiné než obvykle.
Náš hobit z příběhu cestoval a stejně tak vesnice cestovali na mapě.
Víkendy bývají mnohdy krátké a děti odpoledne odcestovaly z hobitího
příběhu do reality všedních dnů.
Fotogalerie
SPOLEČENSTVO PRSTENŮ
|
ŠMAKOVÍN
|
ZLOBYDLOV
|
HOBITÍN |
Ondra M.
Oliver P.
Jakub H.
Sam H.
Jan P.
Vít P.
|
Zuzka Z.
Eliška K.
Amálie K.
Gábina N.
Markéta M.
Karolína K.
|
Veronika K.
Jáchym S.
Natálie S.
Katka N.
Marie K.
Nela M.
Žofie T.
Jan V. |
Petr B.
Marie B.
Štěpán Š.
Michal M.
Aaron Ch.
Alžběta P.
Adriana Ch.
|
39 bodů
|
37 bodů |
35 bodů |
33 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Rodinné setkání nad Mölkky a s táborákem 20.5.19
Někteří
raději oželeli přenos nedělního hokejového utkání naší reprezentace,
který vyšel na termín dalšího rodinného setkání. To první proběhlo v
zimě nad kulečníkem, tentokrát jsme si užili krásné slunečné počasí v
přírodě.
V Rudné se ještě dají najít poklidná zákoutí v přírodě, kde si lze zahrát hry a udělat táborák. Začali jsme finskou hrou Mölkky.
Je to jednoduchá hra, při které se házecím kolíkem hází na 12
očíslovaných kolíků s cílem shodit určitý počet tak, aby bylo dosaženo
50 bodů. Hrát Mölkky bylo zábavné, občas házecí kolík několikrát
přeskákal očíslované kolíky a žádné neshodil. V druhém kole si síly
proměřily děti bez rodičů, když vystřídaly rodinné týmy.
Po hře vzplál připravený táborák. Průběžně se opékaly buřty řezané na
několik způsobů (znáte buřta – stromeček, chobotnici?). Společenská
část měla velký význam, protože jsme si povídali o jedné velké změně,
která oddíl čeká (s bonusem pro oddílové rodiče). Přinesl jsem
oddílovou kroniku, která byla aktivně udržována žel jen v prvních
letech vzniku Žlutého květu. Část dětí si udělala svůj program a často
mizely v houštinách přilehlého lesíka.
Většina účastníků si po táboráku ještě prošla trasu, na které bylo
úkolem hledat obrázky živočichů a psát jejich názvy do políček
křížovky. Všichni tuto hru zvládli na jedničku. Zalili a uklidili jsme
ohniště a zakryli místo srolovaným čtvercem vyříznuté trávy – druhý den
ani nebylo vidět, že na místě nějaká akce proběhla. Byl to fajn
podvečer. Děkuji rodičům, kteří dali přednost společenské akci s dětmi. Mohli jsme si popovídat a lépe se poznat.
Hurá do bláta – jeskyňářská výprava 4.5.19
První
víkendovka po zimě byla netypická. Po čtyřech letech jsme si zopakovali
jeskyňářskou výpravu. Pobyt v Srbsku, tedy v Českém krasu, kde je v
okolí plno jeskyní, je k tomuto účelu přímo stvořené.
Výprava byla tradičně plná (na spoustu dětí se nedostalo), proto mohla
v pátek vzniknout čtyři družstva, jejichž členové si vymysleli názvy;
Trilobiti, Tulmeni, Medvědi a Diamantové krápníky. Tyto týmy vyrazili
na louku, kde si zahráli oblíbený laser. Ovšem na připravenou
„krápníkovou“ hru už nezbyl čas. Před první nocí jsme si promítli
motivační dokument o slovenské expedici do velkých jeskyní ve stolových
horách ve Venezuele a výběr fotografií z našich dospěláckých jeskyních
akcí v Moravském krasu, kde jsou podzemní prostory násobně větší než v
krasu Českém. Včetně žebříků, které mají mnohdy i desítky metrů.
Sobotní dopoledne děti čekala generální zkouška – hra na prolézání
umělé jeskyně. Jeskyně byla vytvořena na terase, pod dlouhými
venkovními stoly, které byly zakryty plachtami a dekami. Děti musely
jeskyni po jednom v „plné polní,“ tedy s přilbou prolézt a neponičit
výzdobu a neublížit zvířátkům. Musely se tak vyhýbat stalagmitům
(kužele), brčkovým stalaktitům (špagety), stalagnátům (nohy stolu),
vodopádu (voda z várnice), žábě, hadovi a netopýrům. Abychom stihli
opravdovou jeskyni, byl oběd dříve.
Naším cílem na celé odpoledne byl lom Na Chlumu. Dvě skupiny se
chystaly do jeskyně pod vedením členů České speleologické společnosti,
konkrétně Speleologického klubu Praha. Pro další dvě skupiny bylo
přichystáno slaňování, které pro nás připravili jiní horolezečtí
dobrovolníci. Ovšem slaňování bylo dobrovolné, přesto si ho vyzkoušela
většina. Kdo neslaňoval, hrál hry.
 Než jsme do jeskyně vstoupili, povídali jsme si o bezpečnosti v
jeskyních a rozdělili dospělé mezi děti. Do uzavřené, veřejnosti
nepřístupné jeskyně se vstupovalo po asi 5 metrovém žebříku. Dále se
šlo po velkých kamenných blocích, různými chodbičkami až do velkého
dómu, kde děti řádily s blátem. Za dómem byl ještě jeden menší prostor
s množstvím vymodelovaných postaviček a všeho možného.
V krásném večeru, při plápolajícím táboráku, povídali jsme si o
uplynulém dni. Pak už se mohlo opékat. Chybět nemohlo ani tradiční
laserové představení. Protože bylo jasno, ukázali jsme si také některá
souhvězdí jarní oblohy.
Nedělní dopoledne po balení se ještě zahrála „krápníková“ hra, která se
v pátek nestihla, ale i jiné hry. Po obědě už na děti čekaly diplomy s
odměnami za parádní výpravu, kterou jsme mohli uskutečnit díky devíti
lidem, kteří se na ní podíleli. Díky!
TRILOBITI
|
TULMENI
|
MEDVĚDI
|
DIAMANTOVÉ KRÁPNÍKY
|
Simona L.
Lukáš B.
Lukáš R.
Vilém G.
Nela N.
Jan P.
Vít P.
|
Eliška Z.
Rosťa K.
Tonda K.
Ondra M.
Tomáš K.
Michal P.
|
Bohouš K.
Michal M.
Zuzka Z.
Ema O.
Meg O.
Ríša K.
Sára T.
|
Filip M.
Julie P.
Josef N.
Šárka P.
Marie B.
Šimon J.
Štěpán M.
|
52 bodů
|
43 bodů |
38 bodů |
36 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Sobě pro radost – dominový efekt 25.4.19
Po
roce jsme si opět postavili domino. Vhodný prostor byl v klubu
Rudňáček, kam se ještě dominový efekt vešel. Na stavění jsme měli téměř
celý víkend. Domino stavěli průběžně převážně tři lidé od pátku do
nedělního poledne. Přepočítáno na jednoho člověka, práce trvala přes 25
hodin a prostavěli jsme cca 4 000 dílků. Od minulého domina byla další
sada 830 dílků přikoupena, ale neprostavělo se úplně vše. Je to zhruba
maximum, co lze během víkendu průběžně ve třech lidech postavit – tedy
pokud někdo nechce strávit stavěním od rána do večera, což už by bylo
fyzicky dost náročné, nebo by se dařilo postavit dominové efekty hned
napoprvé. Přeci jen na to není žádný stroj, všechno je to poctivá ruční
práce.
Oproti minulému představení se nám ale nedařilo. Kazilo se, co se dalo.
Včetně natáčení (kamery zaostřily, až když domino spadlo, jedna nešla
vůbec…). Také stavění bylo náročnější – některé části jsme stavěli
mnohokrát, velká stěna se stavěla snad šestkrát! To bylo dané částečně
tím, že dřevěné domino není přesné, ale křivé, což bylo vidět právě na
stěně. Velkým problémem se ukázala velmi kluzká podlaha. Při
představení některé dílky proklouzly až do vedlejší druhé řady domin,
kde ji předčasně spustily. Domino postavené na širší stranu na kluzké
podlaze bylo téměř nefunkční a museli jsme použít gumovou podložku.
Přesto to byla fajn podívaná, naučili jsme se nové techniky a přibyli další zkušenosti.
Oddílová noc v novém
4.4.19
Poprvé
v nové klubovně proběhla během března tradiční oddílová noc, na kterou
se sešlo přes 30 dětí ve dvou termínech. Než se všichni sešli, hrály se
převážně deskové hry. Večer nemohlo chybět to, po čem děti vždy tak
touží – zelený laser. S laserem se dají dělat různé hrátky (pozor ale
na bezpečnost), oblíbené je jeho přeskakování nebo díky nástavcům
promítání pohybujících se obrazců na strop.
Pro zájemce byla připravena stezka odvahy. Tím byla cesta ve sklepení
domu, ve tmě mírně osvětlená svítícími tyčinkami. Úkolem dětí bylo jen
dojít co nejdále a položit na zem lísteček se svým jménem. Většina dětí
se stezky účastnila, podstatně menší část ale došla do úplného konce.
 Na slibované překvapení došlo ve spacácích. Zhaslo se a v siluetách
stromů a zvířat Afriky, které v klubovně máme, vycházel Měsíc v úplňku.
A na stropě se rozzářily hvězdy. Jarní a letní souhvězdí. Vlastně tak
máme v klubovně malé planetárium. Při druhém termínu oddílové noci jsme
si popisovali souhvězdí modrým laserem (předtím zeleným) a zjistili
zajímavou věc. Modrý (resp. fialový) laser hvězdy ještě více rozzářil,
což vypadalo úchvatně. Stačilo přejet laserem souhvězdí a bylo jasné, z
kterých hvězd se skládá.
Po „planetáriu“ se promítala hraná komedie, film ze sedmdesátých let.
Hlavně první skupina se mohla potrhat smíchy. V závěru filmu už ale
někteří přecházeli do snové části. Ranní, či spíše dopolední oddílová
noc byla zakončená společnou snídaní.
Pozn.: Lasery, zejména oblíbený zelený dětem do rukou nepatří. V
nepovolaných rukou se může stát nebezpečnou „hračkou,“ kdy jde o zdraví
(hlavně zrak) a další ohrožení. Nebezpečnost nemusí být ani úmyslná,
stačí nepozornost, nerozvážnost. Abych nenaváděl, neuvádím, co
vše se může laserem dělat a stát.
|
|
|
