O
víkendu 7. – 8. 10. se uskuteční mezinárodní Festival ptactva. Za
pozorováním ptáků se o tomto víkendu vydají lidé nejen v České
republice, ale i v dalších zemích po celé Evropě, aby se stali přímými
svědky fascinující ptačí migrace. Během vycházek zaznamenávají
data o celkovém počtu pozorovaných druhů a jedinců ptáků, nejčastěji
pozorovaných druzích apod. Dále
Hermafrodit, který vidí kůží
Pyskoun
korunkatý je ryba ze západního Atlantiku. Může měřit skoro metr a vážit
až 11 kilo. Jeho tělo bývá zbarvené oranžově, barvu ale dokáže rychle
změnit. Pyskoun podle umí prostřednictvím buněk pokožky získat
informace o prostředí, ve kterém se pohybuje. Dále
Zdroj Rozhlas.cz
Čeští vědci u nás objevili nového savce
Do
Česka doputoval nový druh savce. Bělozubka tmavá se tak stala 90.
savčím druhem u nás. Na Chebsku ji objevili vědci ze dvou ústavů
Akademie věd na podzim loňského roku. Zkoumali myši domácí, do pasti se
jim ale chytil dosud v Česku nevídaný drobný savec. Bělozubka tmavá
pochází původně ze severní Afriky a do Evropy se dostala už před deseti
tisíci lety. Více
Zdroj Rozhlas.cz
Sůl Země Brazilský
fotograf Sebastião Salgado zasvětil svůj život putování, při němž
zaznamenával Zemi a nejrůznější tváře lidského údělu. V dokumentu Sůl
Země jsme svědky jeho výprav napříč kontinenty i jeho osobní zpovědi.
Salgadův syn Juliano se postavil za kameru a podílel se na režii
společně s Wimem Wendersem. Připravte se na fotografie pořizované s
výjimečným citem pro zachycení lidstva a na hluboká zamyšlení nad jeho
směřováním. Snímek získal mnoho ocenění a nominací v nejprestižnějších
mezinárodních soutěžích. Více
...................................... HUDBA TIP
Depeche Mode 30.
července 2023 Letiště Letňany Depeche
Mode se po 5 letech vydávají na světovou tour Memento Mori, při které
se představí českým fanouškům s doposud jejich největší show na
pražském letišti Letňany. Memento Mori je patnáctým studiovým albem
Depeche Mode a následovníkem kritikou oceňovaného alba Spirit z roku
2017.
.................................... Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
Na
květnové a červnové výpravy se vydáváme do Řevnic. Podobně, jako se
Mike Wazowski alias Kuliočko, vydal na Univerzitu pro příšerky. Na
univerzitě se seznámil se Sullivanem, kde byli „donuceni“
spolupracovat. Ze začátku totiž nebyli vůbec kamarádi, ba naopak.
Spousta dětí uskupené ve čtyřech klubech (týmech) se vydala v jejich
šlépějích.
Začali jsme lidským živým Člověče, nezlob se, jako první soutěžní hrou
ještě v pátek. Po sobotní výrobě praporků svých týmů začali některé
soutěže ze Strašných her, jimiž jsme se inspirovali v Univerzitě pro
příšerky. Kluby například probíhali mezi „žahavkami“ (míčky) a ještě
byly trefovány nebo vytvářeli past na příšerky – cílem bylo získat co
nejvíce stromů omotáním provázkem ve své barvě. Aktivity byly proložené
ještě poznáváním příšerkových postav.
Odpolední hry v lese nám částečně překazila těžba dřeva. Tradiční místo
vhodné na hry bylo bez stromů, které jsme potřebovali. Večerní táborák
byl zpestřen vystoupeními některých skupin ztělesňující nejen filmové
příšerky.
Poslední den výpravy se hrálo ještě několik her jak v areálu, tak na
konci chatové osady, kam běžně nechodíme. Vyhodnocení, diplomy a odměny
patří k závěrečnému koloritu víkendových výprav. Nutno podotknout, že
náctiletí si zahrály pár svých her, jen „pro velké.“
Natálie H.
Gabriel H.
Gábina N.
Oliver P.
Žofie K.
Anna G.
Iveta P.
Viki O.
Žofia Z.
Nela M.
Anna R.
Eliška V.
Adam M.
Matyáš M.
Benjamin H.
Martina K.
Michal M. Adam K.
Anna Č. Julie P.
Julie R.
Sam L.
Šárka P.
Ondra M.
Emma L.
Natálie J.
Blanka P.
Matouš M.
26,5 bodů
23 bodů
22,5 bodů
19 bodů
1.
místo
2.
místo
3.
místo
4.
místo
Pevnost Boyard byla dobyta
5.6.23
Výprava
na konci dubna byla bohatší o jeden den navíc. Inspirací prodloužené
akce byl soutěžní seriál, který znají spíše dříve narození – Klíče od
pevnosti Boyard.
Hned v pátek večer se program pěkně rozjel. Nejprve totiž bylo potřeba
se dostat do pevnosti Boyard, kam se týmy přes moře „plavily.“ Slepé
posádky řídil vidoucí kapitán.
Ráno všechny pobavily scénky s otcem Furou. Pak už bylo nutné přemýšlet
týmově. Hledat lístky po budově a skládat slova. Venku se prověřila
týmová zručnost a souhra při umisťování barevných míčků do správných
otvorů v prostěradle ovládaném členy. Na lukách u lomu se hrálo spousty
dalších soutěžních i nesoutěžních klání.
První odpoledne jsme cestou ke Kubrichtově boudě nakoukli do jedné
jeskyňky
a někteří se bavili sbíráním svízele, protože druhé botanické
jméno „přítula“ je zcela výstižné. Nevynechali jsme návštěvu
Bubovických vodopádů bez vody, ovšem tentokrát opravdu něco „teklo“.
Zajímavé bylo další klání o zapíchnutí kolíků „co nejdál“ ve vymezený
čas.
Měli jsme před sebou další celý den. Krásný, slunečný. Týmy po ránu
tentokrát prověřovaly své plíce při nasávání a přenášení lístků brčkem.
Jak by se vám běhalo s míčkem mezi koleny? Asi špatně, ale jde to, jak
si všichni ověřili. V dalším disciplíně se sbíraly pampelišky. Bez
použití rukou, jen s kolíčkem v ústech. Uvázat se na gumové lano a
dostat se co nejdál, hmm, to byl pořádný úkol. Či společná chůze na
„lyžích.“ Bylo to pěkné soutěžní dopoledne, kdy se podlézalo,
přelézalo, běhalo, přemýšlelo, donášelo.
Na akcích se snažíme navštěvovat stále nová místa. Tentokrát byl naším
cílem Alkazar – bývalý lom u řeky Berounky. Děti se před cestou
podívaly do dalekohledu přes sluneční filtr na Slunce. Na Alkazaru jsme
vlezli do jedné z velkých štol, velkých jak tunel. Nebo si zahráli
klasickou zapikávací schovávanou, která se zde výborně hraje. Někteří
hráči využili k maskování dokonce skupinku turistů.
Cestou nazpět jsme se chtěli zastavit v Srbsku na čarodejnicích, ale
zapálení ohně
a akce byli naplánované pro nás na příliš pozdní hodiny.
My měli svůj táborák,
s opékáním, laserovým představením, ukazováním
souhvězdí laserem a pozorování Venuše a Měsíce dalekohledem.
V pondělí dopoledne přišlo vyvrcholení. Týmy čekalo odemykání klíčů s
nápovědami zavěšené „vysoko“ na větvích. Jak týmy zdolávaly překážky a
nástrahy pevnosti Boyard, za své úsilí získávali odpovídající počet
bodů. Před velkým finále, kterým bylo hádání hesla a hledání pokladu,
družstva musela nejprve odemknout nápovědy. Klíče k jejich odemčení
mohli vyměnit za již nasbírané body (4 body = 1 klíč). Získali však
pouze ty nápovědy, které se jim za krátký časový limit podařilo opravdu
s klíči odemknout a otevřít. Nakonec se žádnému týmu nepodařilo v
prvním stanoveném časovém limitu uhádnout heslo k pokladu. Společnými
silami však přemluvili Klíčníka. Ten všem odhalil ještě jednu nápovědu,
díky které už spolehlivě věděli, jaké heslo poklad otevře. Kdyby ho jen
našli… Hledání truhly se poněkud protáhlo.
Náctiletí účastníci měli pár svých aktivit mimo běžný program. Tichá
zážitková aktivita po večerce malých, s mimoverbálním vyjadřováním byla
nezapomenutelnou aktivitou.
Nelze zde vypisovat každou hru a aktivitu. Na tento příjemný
prodloužený víkend plný legrace budeme dlouho vzpomínat.
Alžběta P.
Štěpán Š.
David B.
Zuzka Z.
Oliver P.
Evan C.
Viki O.
Ivan Z.
Ríša H.
Petr K.
Žofie K.
Anna G.
Tomáš K.
Richard M.
Simona L.
Magda Š. Vašek H. Adam B. Pavel R. Julie Š. Viki R.
26 bodů
24,5 bodů
13 bodů
1.
místo
2.
místo
3.
místo
Jak jsme zachránili fantazii
8.5.23
Písmena,
slova, věty, příběhy, fantazie. V tomto duchu se nesla březnová výprava
v Českém krasu. Za víkend jsme stihly 17 her a jiných aktivit na téma,
které jsme čerpali z filmu Nekonečný příběh.
První hra pro tři družstva proběhla ještě v pátek večer, dříve, než se
děti seznámily s příběhem. Šlo o jednoduché „lovení“ písmen. Trochu
nečekaným překvapením bylo, že jen pár jedinců znalo Nekonečný příběh.
O tom, jak mizely celé části knihy, jak se vytrácela fantazie. Ale než
všichni zalezli do spacáků, už příběh znali.
Písmenka z předešlého dne byla potřeba na sestavování slov. Další
aktivitou sobotního dopoledne bylo představení svých oblíbených knih.
Tedy ti, co čtou a knihu si přivezli. Pak se hledaly lístky – jak jinak
než se slovy – po celé budově. Venku se prolézalo pavučinou, běhalo s
knihou pod tričkem (stejně jako ve filmu) a pozorovalo dalekohledem.
Tentokrát ne obloha, ale části vět ukrytých v lese. V lomu jsme nemohli
zapomenout na kamenožrouta a další hry.
Odpoledne družstva trávila v jiné části krasu. Po oblíbené schovávané
(klasické zapikávací) musely děti správným se seřazením sestavit větu
ze slov, které měly přilepené na čelech. Ovšem bez mluvení. Výborná hra
na týmovou spolupráci. V další hře se hledalo, nebo hrálo s míčem.
Večer jsme shlédli několik dramatických představení. Následoval
táborák, buřtíky se zeleninou a na laserové představení už nedošlo.
Všichni se vydali ke Slonovinové věži, poslednímu zachovalému místu v
říši fantazie, odkud si každý odnesl světélko.
V neděli jsme se zasmáli nad kompilací vět z různých knih. Nastalo
poslední zahřívání mozkových závitů. Družstva nedostávala za hry body,
ale písmena. Vítězem se nestal ten, kdo nasbíral za víkend více
písmenek, ale ten, kdo z nasbíraných písmen sestavil více slov dle
daných pravidel. Počet písmen nasbíraných za víkend byl různý; 69, 55 a
48. Z těchto písmen dvě družstva pokládala 15 a jedno družstvo 13 slov.
Nejlépe skládání slov zvládli Fialový lenochodi. Z nejmenšího počtu
písmen dokázali sestavit stejně slov, jako Nekonečňáci s největším
počtem písmen.
Matouš M.
Simona L.
Lukáš K.
Adam B.
Oliver P.
Viki O.
Ivan Z.
Sára T.
David B.
Zuzka Z.
Tomáš H.
Tomáš M.
Blanka P.
Rozálie K.
Rozálie H.
Tomáš K.
Adéla V.
Adam V.
Anna G. Žofie K. Iveta P.
69 písmen
48 písmen
55 písmen
15 slov
15 slov
13 slov
1.
místo
1.
místo
2.
místo
Hlavy plné techniky
30.3.23
Další
navštívené muzeum bylo technické. Vzali jsme ho trochu proti proudu, od
shora. Bicykle, nejdříve dřevěné přes roztodivné konstrukce až k
motocyklům, jsme to prošli, průběžně z ochozu obdivujíc letadla a další
vznášející se stroje. Letecké díly, artefakty a nádherné modely bylo
další zastavení. Následovala menší expozice lodní dopravy, zejména té
nákladní říční, kde máme svou historii.
Po pauze jsme se vydali k vizuálně nejzajímavějším exponátům do spodní
části muzea. I holky obdivovaly auta, hlavně ta závodní. U lokomotivy
jsme si vysvětlili princip fungování pohonu. Nechápajíce, jak pára
mohla pohybovat tunami železa s vagóny. Někoho zaujala Tatra T815 zvaná Puma, se kterou se proslavil mnoha vítězstvími Karel Loprais na Rallye Dakar. Prozkoumali jsme také jachtu Nike, která uplavala po světových mořích celkem 75 932 km (41 000 námořních mil).
Druhá pauza oddělila prostředí a my se ocitly ve světě, kde světlo
tvoří fotografie. Pak jsme se dozvěděli něco z optiky. Barvivo a
pigmenty není totéž. Tuto informaci a další zajímavosti jsme vstřebali
v expozici o chemii. Pro obsáhlost nebylo možné navštívit všechny
expozice. Ani to nebylo cílem. I zde platí, „méně je někdy více.“
Tradiční
oddílová akce, které se ale účastní i neoddílové děti, proběhla za
hojné účasti druhý zimní měsíc. Náplní byly deskové hry, ale zejména
pohybové, z toho některé, co jsme ještě nikdy nehrály. V rozhlehlém
sklepení byla připravena hra, která se hrála zcela po tmě. Žádné
strašení, ale sbírání svítících kamínků ve vymezeném čase. Pokud se
někomu podařilo sebrat ještě svítící (USB) svíčku, dostal cenné minuty
navíc.
Na další hru byla potřeba také tma. Přeskakování skutečného laseru.
Před kinem ve spacáku jsme si ukazovali souhvězdí a rozsvěcovali
laserem hvězdičky v našem malém planetáriu na stropě. Ale také si
ukazovali, co zelený a fialový laser dokáže udělat za světelné divadlo.
Pak už nastala ležatá část programu o lvici Elze a další africké fauně, která u mnohých přešla do snového režimu.
Lednová
výprava směřovala do Národního zemědělského muzea. Na první pohled toto
muzeum možná nevypadá zajímavě, ale je to jen zdání. Je to asi
nejinteraktivnější muzeum v Praze a s bohatými tematickými celky je
jeho návštěva na půl dne.
Naše početná skupina se rozdělila na dvě. Starší děti měly hlavu plnou
pátrací hry, při které musely používat čtečku QR kódů v mobilním
telefonu a kufřík s pomůckami. Cílem bylo vyluštit šifru a získat jméno
zapomenutého génia. Většině se po zhruba hodině bádání a hledání po
muzeu úkol podařil (s malou odměnou na závěr). Druhá skupina se vydala
po expozicích. Začínajíc u skutečně historických traktorů. Samozřejmě
jsme nedošli daleko. V cestě byl funkční bagr a další ježdění…
U myslivosti si děti vyzkoušely zvuky různých druhů dřev. Na rozdíl u
vycpanin, v rybářství byly také živé ryby. A několik atrakcí – chytání
ryb, rybí frotáž pastelkami a interaktivní tabule s hrami. Velice
zajímavý byl mikroskop, který promítal na velkou obrazovku přírodniny v
otočných miskách, ale bylo možno vložit i své předměty. Například
prsty. Navštívili jsme ještě další expozice a interaktivní panely, ale
byl také čas na odpočinek a svačinu. Zde se obě skupiny opět sloučily.
Na hodně dlouhou dobu jsme se zasekli u potravin. Ze začátku u lednice,
u obalů a jejich funkcích a třídění surovin. Nejvíce děti bavilo
virtuální vaření. Aby účastník něco „uvařil“, musel zadat nejen správné
potraviny, ale i správný postup vaření. Nákupy v dalším koutku byly
rovněž nekonečné a tvořili se fronty. Jen ceny na paragonech byly z
říše snů nebo snad ve venezuelských bolívarech.
Vodní hospodářství, skutečná tvorba vodního víru, poznávání po sluchu,
po hmatu a další expozice. Záměrně jsme všechno neprošli. I tak toho
bylo hodně. Muzeum se od roku 2015, kdy jsme ho navštívili naposledy, k
lepšímu proměnilo. Neustále bylo co poznávat. Nejen očima.
Na Vypich přijíždíme už za tmy. Než přijel náš autobusový spoj, využili
jsme plochu nepošlapaného sněhu k eskymácké honičce. Nejprve všichni
jako husičky za sebou udělají ve sněhu změť cestiček. Pak nastává
honička na babu. Ale jen v cestičkách.
Nově 17.9. – Ve fotogalerii je květnová víkendová výprava s Řevnicích.
