Soutěž a výstava Czech Nature Photo představuje nejlepší snímky přírody
celého světa pořízené fotografy z České republiky a Slovenska.
Prohlédněte si oceněné a další vybrané snímky na výstavě v Czech Photo
Centre. K výstavě je připravený doprovodný program. Výstava (2)
Ptáci, kteří cestují na lodích
Otázka,
kdy k nám připlují z teplých krajin vlaštovky, se může zdát podivná.
Ptáci přece létají, neplavou. Jenže jak naznačuje aktuální výzkum
italských ornitologů, opeřenci během svých sezonních tahů plavidla k
zastávkám využívají. Někteří na chvilku, jiní přes noc. A další se
vezou až do cíle. Dále. Zdroj iDnes.czVítězné podvodní snímky Ocean Art Underwater Photography
Soutěže Ocean Art Underwater Photography se v 11. ročníku účastnili fotografové z 96 zemí světa. Snímky na iDnes. Originální stránka.
Sůl Země Brazilský
fotograf Sebastião Salgado zasvětil svůj život putování, při němž
zaznamenával Zemi a nejrůznější tváře lidského údělu. V dokumentu Sůl
Země jsme svědky jeho výprav napříč kontinenty i jeho osobní zpovědi.
Salgadův syn Juliano se postavil za kameru a podílel se na režii
společně s Wimem Wendersem. Připravte se na fotografie pořizované s
výjimečným citem pro zachycení lidstva a na hluboká zamyšlení nad jeho
směřováním. Snímek získal mnoho ocenění a nominací v nejprestižnějších
mezinárodních soutěžích. Více
...................................... HUDBA TIP
Depeche Mode 30.
července 2023 Letiště Letňany Depeche
Mode se po 5 letech vydávají na světovou tour Memento Mori, při které
se představí českým fanouškům s doposud jejich největší show na
pražském letišti Letňany. Memento Mori je patnáctým studiovým albem
Depeche Mode a následovníkem kritikou oceňovaného alba Spirit z roku
2017.
.................................... Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
Výprava
na konci dubna byla bohatší o jeden den navíc. Inspirací prodloužené
akce byl soutěžní seriál, který znají spíše dříve narození – Klíče od
pevnosti Boyard.
Hned v pátek večer se program pěkně rozjel. Nejprve totiž bylo potřeba
se dostat do pevnosti Boyard, kam se týmy přes moře „plavily.“ Slepé
posádky řídil vidoucí kapitán.
Ráno všechny pobavily scénky s otcem Furou. Pak už bylo nutné přemýšlet
týmově. Hledat lístky po budově a skládat slova. Venku se prověřila
týmová zručnost a souhra při umisťování barevných míčků do správných
otvorů v prostěradle ovládaném členy. Na lukách u lomu se hrálo spousty
dalších soutěžních i nesoutěžních klání.
První odpoledne jsme cestou ke Kubrichtově boudě nakoukli do jedné
jeskyňky
a někteří se bavili sbíráním svízele, protože druhé botanické
jméno „přítula“ je zcela výstižné. Nevynechali jsme návštěvu
Bubovických vodopádů bez vody, ovšem tentokrát opravdu něco „teklo“.
Zajímavé bylo další klání o zapíchnutí kolíků „co nejdál“ ve vymezený
čas.
Měli jsme před sebou další celý den. Krásný, slunečný. Týmy po ránu
tentokrát prověřovaly své plíce při nasávání a přenášení lístků brčkem.
Jak by se vám běhalo s míčkem mezi koleny? Asi špatně, ale jde to, jak
si všichni ověřili. V dalším disciplíně se sbíraly pampelišky. Bez
použití rukou, jen s kolíčkem v ústech. Uvázat se na gumové lano a
dostat se co nejdál, hmm, to byl pořádný úkol. Či společná schůze na
„lyžích.“ Bylo to pěkné soutěžní dopoledne, kdy se podlézalo,
přelézalo, běhalo, přemýšlelo, donášelo.
Na akcích se snažíme navštěvovat stále nová místa. Tentokrát byl naším
cílem Alkazar – bývalý lom u řeky Berounky. Děti se před cestou
podívaly do dalekohledu přes sluneční filtr na Slunce. Na Alkazaru jsme
vlezli do jedné z velkých štol, velkých jak tunel. Nebo si zahráli
klasickou zapikávací schovávanou, která se zde výborně hraje. Někteří
hráči využili k maskování dokonce skupinku turistů.
Cestou nazpět jsme se chtěli zastavit v Srbsku na čarodejnicích, ale
zapálení ohně
a akce byli naplánované pro nás na příliš pozdní hodiny.
My měli svůj táborák,
s opékáním, laserovým představením, ukazováním
souhvězdí laserem a pozorování Venuše a Měsíce dalekohledem.
V pondělí dopoledne přišlo vyvrcholení. Týmy čekalo odemykání klíčů s
nápovědami zavěšené „vysoko“ na větvích. Jak týmy zdolávaly překážky a
nástrahy pevnosti Boyard, za své úsilí získávali odpovídající počet
bodů. Před velkým finále, kterým bylo hádání hesla a hledání pokladu,
družstva musela nejprve odemknout nápovědy. Klíče k jejich odemčení
mohli vyměnit za již nasbírané body (4 body = 1 klíč). Získali však
pouze ty nápovědy, které se jim za krátký časový limit podařilo opravdu
s klíči odemknout a otevřít. Nakonec se žádnému týmu nepodařilo v
prvním stanoveném časovém limitu uhádnout heslo k pokladu. Společnými
silami však přemluvili Klíčníka. Ten všem odhalil ještě jednu nápovědu,
díky které už spolehlivě věděli, jaké heslo poklad otevře. Kdyby ho jen
našli… Hledání truhly se poněkud protáhlo.
Náctiletí účastníci měli pár svých aktivit mimo běžný program. Tichá
zážitková aktivita po večerce malých, s mimoverbálním vyjadřováním byla
nezapomenutelnou aktivitou.
Nelze zde vypisovat každou hru a aktivitu. Na tento příjemný
prodloužený víkend plný legrace, zakončený vyhodnocením a diplomy,
budeme dlouho vzpomínat.
Alžběta P.
Štěpán Š.
David B.
Zuzka Z.
Oliver P.
Evan C.
Viki O.
Ivan Z.
Ríša H.
Petr K.
Žofie K.
Anna G.
Tomáš K.
Richard M.
Simona L.
Magda Š. Vašek H. Adam B. Pavel R. Julie Š. Viki R.
26 bodů
24,5 bodů
13 bodů
1.
místo
2.
místo
3.
místo
Jak jsme zachránili fantazii
8.5.23
Písmena,
slova, věty, příběhy, fantazie. V tomto duchu se nesla březnová výprava
v Českém krasu. Za víkend jsme stihly 17 her a jiných aktivit na téma,
které jsme čerpali z filmu Nekonečný příběh.
První hra pro tři družstva proběhla ještě v pátek večer, dříve, než se
děti seznámily s příběhem. Šlo o jednoduché „lovení“ písmen. Trochu
nečekaným překvapením bylo, že jen pár jedinců znalo Nekonečný příběh.
O tom, jak mizely celé části knihy, jak se vytrácela fantazie. Ale než
všichni zalezli do spacáků, už příběh znali.
Písmenka z předešlého dne byla potřeba na sestavování slov. Další
aktivitou sobotního dopoledne bylo představení svých oblíbených knih.
Tedy ti, co čtou a knihu si přivezli. Pak se hledaly lístky – jak jinak
než se slovy – po celé budově. Venku se prolézalo pavučinou, běhalo s
knihou pod tričkem (stejně jako ve filmu) a pozorovalo dalekohledem.
Tentokrát ne obloha, ale části vět ukrytých v lese. V lomu jsme nemohli
zapomenout na kamenožrouta a další hry.
Odpoledne družstva trávila v jiné části krasu. Po oblíbené schovávané
(klasické zapikávací) musely děti správným se seřazením sestavit větu
ze slov, které měly přilepené na čelech. Ovšem bez mluvení. Výborná hra
na týmovou spolupráci. V další hře se hledalo, nebo hrálo s míčem.
Večer jsme shlédli několik dramatických představení. Následoval
táborák, buřtíky se zeleninou a na laserové představení už nedošlo.
Všichni se vydali ke Slonovinové věži, poslednímu zachovalému místu v
říši fantazie, odkud si každý odnesl světélko.
V neděli jsme se zasmáli nad kompilací vět z různých knih. Nastalo
poslední zahřívání mozkových závitů. Družstva nedostávala za hry body,
ale písmena. Vítězem se nestal ten, kdo nasbíral za víkend více
písmenek, ale ten, kdo z nasbíraných písmen sestavil více slov dle
daných pravidel. Počet písmen nasbíraných za víkend byl různý; 69, 55 a
48. Z těchto písmen dvě družstva pokládala 15 a jedno družstvo 13 slov.
Nejlépe skládání slov zvládli Fialový lenochodi. Z nejmenšího počtu
písmen dokázali sestavit stejně slov, jako Nekonečňáci s největším
počtem písmen.
Matouš M.
Simona L.
Lukáš K.
Adam B.
Oliver P.
Viki O.
Ivan Z.
Sára T.
David B.
Zuzka Z.
Tomáš H.
Tomáš M.
Blanka P.
Rozálie K.
Rozálie H.
Tomáš K.
Adéla V.
Adam V.
Anna G. Žofie K. Iveta P.
69 písmen
48 písmen
55 písmen
15 slov
15 slov
13 slov
1.
místo
1.
místo
2.
místo
Hlavy plné techniky
30.3.23
Další
navštívené muzeum bylo technické. Vzali jsme ho trochu proti proudu, od
shora. Bicykle, nejdříve dřevěné přes roztodivné konstrukce až k
motocyklům, jsme to prošli, průběžně z ochozu obdivujíc letadla a další
vznášející se stroje. Letecké díly, artefakty a nádherné modely bylo
další zastavení. Následovala menší expozice lodní dopravy, zejména té
nákladní říční, kde máme svou historii.
Po pauze jsme se vydali k vizuálně nejzajímavějším exponátům do spodní
části muzea. I holky obdivovaly auta, hlavně ta závodní. U lokomotivy
jsme si vysvětlili princip fungování pohonu. Nechápajíce, jak pára
mohla pohybovat tunami železa s vagóny. Někoho zaujala Tatra T815 zvaná Puma, se kterou se proslavil mnoha vítězstvími Karel Loprais na Rallye Dakar. Prozkoumali jsme také jachtu Nike, která uplavala po světových mořích celkem 75 932 km (41 000 námořních mil).
Druhá pauza oddělila prostředí a my se ocitly ve světě, kde světlo
tvoří fotografie. Pak jsme se dozvěděli něco z optiky. Barvivo a
pigmenty není totéž. Tuto informaci a další zajímavosti jsme vstřebali
v expozici o chemii. Pro obsáhlost nebylo možné navštívit všechny
expozice. Ani to nebylo cílem. I zde platí, „méně je někdy více.“
Tradiční
oddílová akce, které se ale účastní i neoddílové děti, proběhla za
hojné účasti druhý zimní měsíc. Náplní byly deskové hry, ale zejména
pohybové, z toho některé, co jsme ještě nikdy nehrály. V rozhlehlém
sklepení byla připravena hra, která se hrála zcela po tmě. Žádné
strašení, ale sbírání svítících kamínků ve vymezeném čase. Pokud se
někomu podařilo sebrat ještě svítící (USB) svíčku, dostal cenné minuty
navíc.
Na další hru byla potřeba také tma. Přeskakování skutečného laseru.
Před kinem ve spacáku jsme si ukazovali souhvězdí a rozsvěcovali
laserem hvězdičky v našem malém planetáriu na stropě. Ale také si
ukazovali, co zelený a fialový laser dokáže udělat za světelné divadlo.
Pak už nastala ležatá část programu o lvici Elze a další africké fauně, která u mnohých přešla do snového režimu.
Lednová
výprava směřovala do Národního zemědělského muzea. Na první pohled toto
muzeum možná nevypadá zajímavě, ale je to jen zdání. Je to asi
nejinteraktivnější muzeum v Praze a s bohatými tematickými celky je
jeho návštěva na půl dne.
Naše početná skupina se rozdělila na dvě. Starší děti měly hlavu plnou
pátrací hry, při které musely používat čtečku QR kódů v mobilním
telefonu a kufřík s pomůckami. Cílem bylo vyluštit šifru a získat jméno
zapomenutého génia. Většině se po zhruba hodině bádání a hledání po
muzeu úkol podařil (s malou odměnou na závěr). Druhá skupina se vydala
po expozicích. Začínajíc u skutečně historických traktorů. Samozřejmě
jsme nedošli daleko. V cestě byl funkční bagr a další ježdění…
U myslivosti si děti vyzkoušely zvuky různých druhů dřev. Na rozdíl u
vycpanin, v rybářství byly také živé ryby. A několik atrakcí – chytání
ryb, rybí frotáž pastelkami a interaktivní tabule s hrami. Velice
zajímavý byl mikroskop, který promítal na velkou obrazovku přírodniny v
otočných miskách, ale bylo možno vložit i své předměty. Například
prsty. Navštívili jsme ještě další expozice a interaktivní panely, ale
byl také čas na odpočinek a svačinu. Zde se obě skupiny opět sloučily.
Na hodně dlouhou dobu jsme se zasekli u potravin. Ze začátku u lednice,
u obalů a jejich funkcích a třídění surovin. Nejvíce děti bavilo
virtuální vaření. Aby účastník něco „uvařil“, musel zadat nejen správné
potraviny, ale i správný postup vaření. Nákupy v dalším koutku byly
rovněž nekonečné a tvořili se fronty. Jen ceny na paragonech byly z
říše snů nebo snad ve venezuelských bolívarech.
Vodní hospodářství, skutečná tvorba vodního víru, poznávání po sluchu,
po hmatu a další expozice. Záměrně jsme všechno neprošli. I tak toho
bylo hodně. Muzeum se od roku 2015, kdy jsme ho navštívili naposledy, k
lepšímu proměnilo. Neustále bylo co poznávat. Nejen očima.
Na Vypich přijíždíme už za tmy. Než přijel náš autobusový spoj, využili
jsme plochu nepošlapaného sněhu k eskymácké honičce. Nejprve všichni
jako husičky za sebou udělají ve sněhu změť cestiček. Pak nastává
honička na babu. Ale jen v cestičkách.
Po
devíti letech jsme s oddílem jeden prosincový víkend zavítali do
pražského planetária. Od té doby se toho přeci jen dost změnilo. Úvodní
program pod kopulí planetária byl pro děti zajímavý, interaktivní v
dikci moderátora. Dětem ukazoval některá souhvězdí, povídalo se o
Měsíci a dalších souvislostech. Promítání noční oblohy je opravdu na
špičkové úrovni a velice realistické.
Pohádka Polaris 2 byla pěkná a rovněž poučná. O tom, jak medvěd
Vladimír a tučňák James se s kolibříkem Lucií vydají rozluštit záhadu
polárních září. Ovšem vezmou to přes Měsíc, aby vyřešili další
tajemství.
Ještě před pořadem byla zajímavá „procházka“ po interaktivní výstavě ve
foye planetária. Zkusili jsme si Tellurium, tedy pohyby planet a Měsíce
vůči Slunci, podívali se do modelu kabiny kosmické lodi Vostok, na
modelu povrchu Měsíce si ukázali, proč je nejvýhodnější pozorovat Měsíc
kolem první a poslední čtvrti, jak by se změnily váhy na jiných
planetách a mnoho dalšího.
O stejném víkendu proběhla v klubovně tradiční oddílová noc. Tedy
večerní hry, zejména ty, které se dají hrát za tmy. Děti by nám asi
neodpustily, kdyby se za tmy nehrál laser, nebo curling se svítícími
tyčinkami. Závěr dne patřil kinu ve spacáku. Dopoledne se hrály hry
deskové a jiné. Také jsme koukali do mikroskopů a svítících lup na nové
exempláře z hmyzího světa.