Není poklad jako poklad                                             14.9.20
 

---

Po oddílové noci do muzea v Nučicích                     15.9.20
 

---

Z Mníšku přes El-Paso do Řevnic                               7.6.20
 

---

Domácí Žluťák (poslední příspěvek 26.5.) Jedné rodině se v PR Karlické údolí u Dobřichovic podařilo spatřit naší vzácnou, krásnou a velkou ještěrku zelenou. Zatímco například ještěrka obecná je běžný druh (mám ji i na zahrádce), ještěrku zelenou můžete spatřit na několika slunných místech ČR. Ještěrky nejsou tak plaché, je tedy šance je spatřit. "Ptáčky se učíme poznávat, tedy asi hlavně já :-), kluci už jich pár zvládnou. Byli jsme na rybách na Mastníku (přítok do Slap) a víkend na Labi u Štětí. Takže o ptáky nebylo nouze. Na Mastníku byl k vidění kos, pěnkava, datel, strakapoud, straka, drozd, ledňáček a slyšet žluna zelená. A samozřejmě kachny a labutě. Jeden labuťák k nám plave už asi 5 rokem. Na Labi byli k vidění opět kachny, labutě, kos, pěnkava, datel, kukačky, racek, kormorán a slyšet opět žluna, po setmění až do rána slavíci. Pak mi aplikace rozeznala rákosníka obecného. Na Labi se nám konečně podařilo vidět hejno pulců, pár skokanů a plavat bobra, kousek od nás byli okousané a překousané stromy a pod jedním velkým měl asi domov. Kluci plní úkoly, doplňovačky a občas si zahrajeme nějakou tu hru. Dále pozorujeme noční oblohu, hvězdy, družice (SpaceX), na ISS jsme zatím neměli štěstí a pár meteoritů už bylo vidět. Přivezl jsem si od táty hvězdářský dalekohled, tak budeme koukat, až bude jasno. Ještě jednou moc děkujeme za domácí Žluťák. Chceme se podělit o zážitek z dnešní procházky kolem rybníku v Břvích. Narazili jsme na labutí rodinku. Bylo moc dojemné, jak se labutí rodiče starali o svá dítka. Maminka je nejdříve všechny schovávala pod křídlem, ale čekání se vyplatilo a nakonec nám je ukázala. Hrdý otec byl stále ve střehu a svou rodinku si chránil. No klidně bychom tam ještě zůstali, ale nechtěli jsme je znervózňovat. Jen všude kolem bylo poházeno spousta pečiva a vyšlapané cestičky směrem k hnízdu :-(. Cestou jsme narazili na hodně pokácených stromů a v jednom stromě se ukrývalo hnízdo a druhý strom byl ve uvnitř úplně vyžraný a zůstaly jen suky. Syn se toho bál, je pravdou, že to vypadá trochu strašidelně. "Děti už se moc těší na obnovení oddílové činnosti a na kamarády z oddílu Gepardů :)." Vlevo jsou foto zprávičky od Matěje z Kunžaku. Ruměnici našel, ale pomlázku nevím kdo pletl :-). „...Sešli jsme kousek z cesty, aby nám neunikl krásný výhled nejen na Velkou Lhotu, na této vyhlídce je ohniště a kamenné sedačky. Při návratu na stezku stál v cestě pomník jednoho místního občana, který byl ve špatné době na špatném místě – vydal se na jelena, ale v lese byli ukryti 3 nacisté, kteří když ho viděli se zbraní v ruce, okamžitě zvedli své zbraně a rozstříleli ho. Steska a vše kolem je plné kamenů. Hradisko je seskupení kamenů, skála, na kterou se dá vylézt jen tak a z přední strany jsou očka pro lezce. Nahoře je nádherný výhled např. na město Dačice. Jinak se snažíme chodit do přírody a vylézt kdejaký kámen – nádherné jsou např. kameny za Terezímen, Ďáblova prdel, Ďáblův chléb, kamenolom v lesích za Jitrama, ale také každý větší kámen v lese ;-).“ „Chceme Vám moc poděkovat za hry. Musím říct, že jsme se parádně pobavili a zasmáli. Fotek není mnoho, protože jsme hráli naplno všichni a já nestíhala fotit. A ještě jednou se u nás pletly pomlázky. Děti se je chtěly naučit.“ „Udělali jsme si neděli se žluťákem. Úkoly jsme si zase moc užili a posíláme pár fotek. Nestíháme vše (škola nám dává hodně zabrat) snažíme se to uschovávat na volné chvilky.“ "Cestou lesem jsme tam také narazili na vodní zdroj, ale ten nemám zdokumentován. Studánka je posazena uprostřed louky. Tak jsme jí trochu očistili, vyfotili. Dívala jsem se na seznam vodních zdrojů, studánek a není tam. Máme nafocené i ruměnice, kterých je tedy všude dost. Z cyklovýletu jsme si domů dovezli berušku, kterou si Vandi chtěla ubytovat v našem hmyzím domečku. Jenže berušce nebyl náš hotel zřejmě dost dobrý, takže odlétla :)). Ostatní fotky jsou z kunžateckých Struh, kde holky "čistili" potůček. Cestou po pěšině jsme došli k rybníku. Fotit žabí vajíčka bavilo Vandi, žáby ne. Pak už jsem nestačila nic nafotit, jelikož jsme se ztratili a ještě nás popoháněl déšť. Deštivo určitě oceníte Vy, jelikož jsme při něm stačili vyrobit pár hadráků :)." "Děkujeme za zprávy, které nás nenechají propadnout stereotypu :). Zkusíme hlavně poznávat ptáčky, mám v telefonu pěknou aplikaci s hlasy a popisy ptáků, ale dobrý nápad je zaměřit se na výběr (tak, jak to máte na stránkách). Kačka má ve škole za úkol vytvořit si herbář, tak na zahradě trháme běžné kytičky." Námět od jedné maminky: „Posíláme námět, co se dá dělat na zahradě (foto vpravo), ale je to spíš pro holčičí osazenstvo. Zahrát si na Vesnu s jarním kvítím. My jsme u toho poznávali květinky, které jsme si pak dali do herbáře. Viděla jsem obrázky, že i používali barvy na obličej a doplňovali rozkvetlým líčením." Fotky z Hledání jara Tatínek: Pozorovali a poslouchali jsme ptáky na zahradě. Pozorovali kosáky, sýkorky, pak tu byl jeden vrabčák, poštolky, straky a nakonec hrdličky, těch jsou tu mraky. Zážitek byl, když jsme si sedli do trávy a pouštěl jsem ptačí zvuky. Kos nám odpovídal, ale nepřiblížil se, za to sýkorka koňdra, ta přilétla až k nám a hledala odkud jde zvuk. V jednu chvíli si s námi povídali tři sýkorky. To se klukům líbilo. Minulý víkend jsme postavili hmyzí hotel. (Výborný námět pro toho, kdo má zahradu). Poznámka: Někteří ptáci reagují na nahrávky zpěvů, ale nepřehánějte to. V lese (jinde je neuvidíte) takto můžete snadno nalákat naše nejmenší ptáky králíčky obecné a ohnivé. Jinak se hůře pozorují. O nahrávku jejich hlasů si napište. První pozorování ptáků: Petr B. (Kunžak, začátek dubna) – sýkora uhelníček (pole), kos černý (louka), čáp bílý mezi husami (pole).  Jedna maminka píše: "Na vaše doporučení celá naše rodina sleduje ISS stanici." Dokonce z práce viděla vláček družic Starlink od SpaceX. Pro upřesnění, abyste si nepletli družice s letadlem: Družice je zcela bezhlučná, nebliká, ale může měnit pozvolna jas jak večer vletí do zemského stínu. Svítí tedy odraženým světlem od Slunce. Můžete si je také najít v reálném čase v PC planetáriu Stellarium. Letadlo barevně bliká, může být slyšet a můžete si najít na PC či mobilní aplikaci (např. Flightradar24), co vám letí nad hlavou. Parádní hmyzí hotel. Umělecký příspěvek od Natálky S. z Prahy

---

Jarní „budková“ výprava do lesa                           24.3.20
 

---

Komorní noc                                                              23.3.20
 

---

Dominové představení u Jindřichova Hradce        3.3.20
 

---

Podzimní oddílová noc                                             6.3.20
 

---

Ve vesmíru a přesto na zemi. Výprava na parádní výstavu                                                                       5.2.20

Běžně se nestává, abych měnil naplánovaná témata výprav. Tentokrát jsem to ale s radostí udělal, když jsem se dozvěděl o kosmonautické výstavě Cosmos Discovery. Na jedné podobné jsme byli před pěti lety. Hlavně se jedná o unikátní příležitost, protože stálá výstava na toto téma v tomto rozsahu a s originálními artefakty u nás není a dost pravděpodobně ani nikde v Evropě. Výstava je navíc jenom do dubna 2020, takže volba byla jasná.

Každý návštěvník dostal hlasového asistenta. U některých exponátů byla čísla, to stačila zadat na hlasovém asistentovi a mohli jste poslouchat výklad. Pro děti byla navíc připravena samoobslužná „hra“ s razítky umístěnými na výstavě. Výstava začínala projekcí, kinem. Žel v angličtině, jen s titulky, takže pro část dětí to byly jen pěkné záběry.

Nejde popisovat všechny exponáty – bylo jich hodně a spousta originálních nebo velmi povedených kopií – ale některé stojí za zmínku. Úžasné bylo si osahat originál spalovací komory (zajímavý materiál) jednoho z pěti obřích motorů F1, který byl na Saturnu 5, co vynášel lidi na Měsíc. Parádní byla prohlídka kosmické lodě Mercury včetně vnitřku. Člověk v reálu viděl, jak byla malá a představa, že sedíte „v létající sedačce,“ kde si ani nenatáhnete nohy třeba přes 30 hodin, není lákavá (obdobné to bylo u lodi Gemini, aneb „dvě létající sedačky,“ nejdelší let 14 dní!).

Stejně tak jsme obdivovali servisní a přistávací moduly kosmické lodi Sojuz, část již zaniklé orbitální stanice Mir, pneumatiku „Michelinku“ z raketoplánu nebo trysku z největšího motoru na kapalný kyslík a vodík SSME, používaný v raketoplánech (motory se budou opět používat). Takový  motor měl spotřebu 467 kg kapalného kyslíku a kapalného vodíku + dalších 17 kg vodíku se používalo k chlazení spalovací komory a trysky – to vše za jednu sekundu! Teplota hoření plynů ve spalovací komoře byla 3 500 °C (což o dost přesahuje teplotu varu železa).

Velmi zajímavý byl pohled do modelu pilotní kabiny raketoplánu. Na měsíční vozítko, průkopnický Lunochod, padák Sojuzu, československý Magion 2, sovětskou Lunu 15, marsovské vozítko – sondu Opportunity, která přes 15 let zkoumala Mars, první družice Země Sputnik 1 … Nejen u skafandrů (jsou různé typy a každý na jiný účel) jsme se dozvěděli o úskalí pobytu ve vesmíru, včetně základních lidských potřeb.

V závěru výstavy si děti mohly vyzkoušet trenažér na výcvik kosmonautů a další atrakce a samozřejmě nesmí chybět suvenýry. Cestou v tramvaji si děti udělaly zajímavý kvíz z výstavy, který jsme při čekání na autobus probrali.

Výstava rozhodně stojí za návštěvu (pro fandy vesmíru a kosmonautiky je to povinnost), protože nic obdobného u nás na dlouhou dobu neuvidíte. Pro nás výstava měla další význam, protože jsou k vidění exponáty, o kterých si povídáme na našich astronomicko-kosmonautických táborech.