Žlutý květ – tábory, výpravy, akce ... 
ŽK slaví 30. let nepřetržité činnosti
          
ČERVENKA OBECNÁ tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. V potravě převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé.
STEHLÍK OBECNÝ – Běžně ho nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Je částečně tažný. V České republice se vyskytuje celoročně. Hnízdo si staví v dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.
                             Kontakty 
  Nově  26.11. – Děti zveme na zajímavou interaktivní výstavu o životě v podzemí...
 
Archiv  11.11. Podpořte tělesně postiženého Matýska, bratra Tomáška, který s námi jezdil na výpravy a tábory.
   
Počasí Rudná - Slunečno.cz
Astronomický snímek dne
Dětské tábory
Výpravy, výlety
Oddílová činnost
Souhrn všech akcí
 
Fotogalerie z akcí
Deskové a mechanické hry / dominový efekt
  
ZAJÍMAVOSTI
Houba rozpozná tvary a informuje
o nich zbytek podhoubí

Má paměť, učí se
a dokáže se rozhodovat, prohlašují japonští vědci
o kůrovce sametové. Houba podle nich dokáže rozpoznávat tvary a navíc o nich informovat i další organismy napojené na takzvané houbové sítě.
Objevuje se čím dál víc vědeckých studií naznačujících, že spolu mycelium a další členové sítě dokážou komunikovat a předávat si důležité informace v rámci jakéhosi přírodního internetu. Více
Zdroj: hobby.idnes.cz



Výstava The Best of Czech Press Photo 2016 - 2023

Výstava předkládá jedinečnou příležitost
k nahlédnutí do bohaté historie české a slovenské fotožurnalistiky. Skládá se ze dvou částí. Venkovní galerie představuje všechny vítězné Fotografie roku za poslední tři desetiletí. Vnitřní výstava vás provede lety 2016 až 2024. Výstava trvá do
5. ledna 2025. Informace

Proč ještěrky zahazují ocásky
a jak dlouho jim dorůstají?

Když se ještěrka cítí ohrožená a všechny ostatní způsoby obrany selžou, dokáže odhodit vlastní ocas. Pokud ji predátor drží právě za něj, ještěrka mu tak unikne. Odhozením ocastu také dokáže útočníka zmást. Některé ještěrky mají dokonce ocas zbarvený daleko výrazněji než zbytek těla, aby upoutal pozornost a predátor ji nechytil třeba za hlavu.
Více  Zdroj Rozhlas.cz


HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK
 
......................................
Živě z ISS  /  Foto z ISS
  
Viditelnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
  
dat. od z na
27.11. 16:57
sz
v
27.11. 18:34
sz
jz
28.11. 17:46
sz
jv
28.11. 19:23
z
z
29.11. 16:58
sz
jv
29.11. 18:35
z
jz
30.11. 17:46
z
jv
1.12. 16:58
sz
jv
1.12. 18:36
jz
jz
2.12. 17:48
z
jv
3.12. 17:00
z
jv
5.12. 17:02
jz
j
Od 6.12. do 13.12. není ISS z ČR viditelná
*14.12. 6:41
j
v
 
Klik na datum = mapka.
Časy platí pro zem. šířku Prahy, na východ a západ ČR je rozdíl +- 1 min.
* Nízko nad obzorem.
Let
ISS po celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
Přelety podrobně
 
Trajektorie ISS
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
KULTURNÍ SLOUPEK
KINO TIP
 
Dokonalé dny
 
Hirajama pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Žije spokojeně ve své pečlivě sestavené rutině a volný čas tráví čtením knih, poslechem starých rockových kazet nebo focením na svůj analogový fotoaparát. Ze životní harmonie ho vyruší série nečekaných setkání, která postupně odhaluje střípky z jeho minulosti. Proslulý režisér Wim Wenders (Paříž, Texas) se triumfálně vrací s poetickým filmem o hledání krásy ve zdánlivých maličkostech. Více
 

......................................
HUDBA TIP
 
Pražský výběr
 
14. září 2024
Zámecký park Ostrov

27. září 2024 Šumperk

Legenda české hudební scény, skupina Pražský výběr, vystoupí v původním složení v čele s Michaelem Kocábem, Michalem Pavlíčkem, Vilémem Čokem, Klaudiusem Kryšpínem a Jiřím Hrubešem. Zazní průřez skladeb z alb Straka v hrsti, Výběr a Běr a také skladby v novějších úpravách.

SLOUPEK ŽK
......................................
Odkazy na hry 

On-line hry
HUMOR
Pracovní pod hesly
....................................
 Pokud chcete podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
 
Banner Žlutý květ
  ....................................
Noc v suchu
 
Fond ohrožených dětí

Archiv (historie)
Starty raket a události
Mise raketoplánů
Discovery STS-124 Endeavour STS-123
Atlantis STS-122
Discovery STS-120

Sklo, přehrada, Křivoklát a Balto.                               10.3.24
Podzimní dobrodružství                                                       
 
Než nastala tuhá zima, udělali jsme si mimo plán ještě jednu podzimní výpravu navíc. Ve všech ohledech byla jiná než obvykle. Už místo bylo zajímavé – z oken byl výhled na hrad Křivoklát a ubytování v historické budově staré lékárny mělo své kouzlo. Akce byla o den prodloužená díky svátku a hlavně velice naučná.

Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023 Hned druhý den se naše skupinka vydala vlakem do Nižboru, navštívit sklárnu Rückl. Shlédli jsme tvarování skla vyndaného z pece, muzeum o celém procesu výrobě skla. Děti pozorně sledovali ruční broušení skla. Tyto ukázky byly s výkladem. Prošli jsme ještě něco
o historii sklárny a samozřejmě obchod. Ten byl mimo jiné zajímavý vystaveným hokejovým pohárem nebo soškami filmového Českého lva. Vlak nazpět nejel hned, čekání jsme si zkrátili hrami.

 Historie sklárny sahá do roku 1846 na Ostravsko. Sklo se tvaruje ve formách z převážně bukového či hruškového dřeva, ale na některé výrobky se používají formy litinové nebo hliníkové. Sklo z vysoce křemičitého písku se taví při teplotě 1 450 °C. Do nového skla se přidává 60% střepů recyklovaných z výroby. To byly některé kvízové otázky z návštěvy sklárny, které jsme si dali při večerním posezení v teple při původních litinových kamnech. A nejen to. Stihli jsme ještě táborák s opékáním buřtů a další hry.

Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023 Ještě téhož dne odpoledne šly mladší děti do lesa, kde bylo několik pohybových a naučných atrakcí. Mládežníci se vydali do Kellyho žaláře na hradě Křivoklát. Zavřeni ve středověké cele se snažili zdolat úkoly únikové hry. Ale do vypršení času se jim nepodařilo ze žaláře dostat.

Před námi byl další celý den, který měl zcela jiný program. Opět jsme ale museli popojet vlakem. Od vlaku vedla pěknou krajinou cesta dlouhá 4,2 km na Klíčavskou přehradu. Pan hrázný byl velice ochotný – i přes zákaz exkurzí byl ochotný předem domluvit prohlídku a ukázat nám vnitřek přehrady.

Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023 Dozvěděli jsme se, že hráz sestavená z 16 betonových bloků je gravitační (drží díky gravitačním silám hráze a síle vody), její výška je od země 37,5 metrů. Jednotlivé bloky hráze nejsou nijak pospojované, jen vyplněné, aby neprosakovali vodu! Přehrada se proto nesmí nikdy zcela vypustit, protože by se mohla zhroutit. Voda na dně přehrady má 4 °C a zásobuje vodou zejména Kladno, ale
i Mělník. Velín je v Praze a Plzni. Podívali jsme se na moderní zrekonstruovanou strojovnu se čtyřmi uzávěry a zabezpečovací zařízení, ale také do dolní 200 m revizní štoly v přehradě, kde je po celý rok 8 °C. Vyprávění bylo poutavé, včetně zajímavostí
o fauně, zejména o rybách v přehradě (a přemnožených sumcích). Několik let zde dělala výzkum podvodního života univerzita v Českých Budějovicích. Tyto zajímavosti – bylo jich ještě více – jsme uplatili v dalším kvízu v teple našeho útočiště.

Z klíčavské přehrady vedla naše trasa už jen na Křivoklát. Už jen… Během následujících devíti kilometrů nás čekaly krásné vyhlídky do krajin, zajímavé a měnící se lesy, jeden gloriet (ozdobná stavba) a před příchodem do městyse Křivoklát pohledy na Měsíc při stmívající se obloze. Během celé cesty se hrály hry, a navíc byla také poučná. Aby ne, když jsme šli po naučné stezce Brdatka a u každé informační tabule si povídali. 

Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023 Večery se hrály hry, někdy pohybové, někdy deskové, ale i legrační. Souběžným tématem výpravy byl pes Balto, který jako vůdčí pes dokázal na Aljašce roku 1925 zdolat 1 085 km v extrémním zimním počasí, dovést vakcíny do městečka None a zastavit šíření záškrtu. Balto se stal americkým národním hrdinou, který má newyorském Central Parku broznovou sochu. Ještě v neděli dopoledne jsme si na zahradě zahráli hru, při které nám byl inspirací právě Baltův příběh.

Byla to jedna z nejzajímavějších výprav, která mezi těmi desítkami uskutečněných vyčnívají.



Kalamitní oddílovka
                                                    18.1.24
 
V prosinci proběhla první oddílová noc v tomto školním roce. Začátek oddílovky byl posunut, poznamenám sběhovou kalamitou (jak se dnes říká vydatnému sněžení). Někteří tak ani nedojeli.

Zahráli jsme si pár známých her, ale také pro většinu dětí několik nových. Mezi hrami odcházely děti po jednom na venkovní hru v parku. Večer rychle ubíhal, a proto se nemohla vynechat klasika do tmy. Přeskakování skutečného zeleného laseru. Další klasiku se svítícími tyčinkami jsme už nestihly. Hrála se jen polovina her z připraveného seznamu. Efekty fialového laseru a rozsvěcování souhvězdí našeho „mini planetária“ nemohlo ale chybět. Stejně jako kino ve spacáku.

Po společné snídani, balením, a ještě pár hrami stojí za zmínku pozorování mikroskopy. Velké přírodniny vyniknout také ve svítící stojaté lupě. Sbírat neporušený uhynulý hmyz se vyplatí :-).




Pour Féliciter 2024

Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení)





 


 







Ručně dělané:

 




Ve městě zvířat
                                                         27.12.23
 
Město zvířat nebyla jen pohádka o zvířatech ve městě, ale také detektivní pátrání. Ovšem byla hlavně o soužití. Báječná výprava ve slunném víkendu, první po letních prázdninách, využívající zajímavou krajinu Srbska v Českém krasu.

Hledání a nošení zvířat (ale také ptačích vajec), z nichž nikdo nesměl ze začátku přinést stejné zvíře, byla první hra, kterou čtyři družstva v pátek hrála. První večer završilo kino ve spacáku. Mysl po ránu bystrá je. Po naplnění dutin břišních bylo tudíž třeba zapojit závity mozkové, abychom si mohli povídat a trochu rozebrat, jak kdo porozuměl shlédnuté pohádce. Mladší následně kreslili, pak jsme podle výkresu hádali, kdo by čím chtěl být. Náctiletí mezitím hráli v jiné místnosti deskovou hru.

Zootropolis – výprava říjen 2023 Na rozlehlých lukách si děti vyzkoušely „policejní výcvik.“ Různá běhání, podlézání, skákání, kutálení… a po dlouhé době jsme vytáhli Slackline – balanční pás natažený mezi stromy. Ve vápencovém lomu Na Chlumu, kam se družstva přesunula, proběhly další hry. Všechny plánované aktivity se nestihly, oběd je také důležitá součást programu, stejně jako osobní polední klid (sobotní polední klid je také v podstatě jediné delší volno za víkend).

Oblíbený pískovcový lom byl cíl sobotního odpoledne. Opět byly připraveny hry, jejichž námětem byl příběh z města zvířat – Zootropolisu. Dominantní hrou byly SPZtky, běhací hra se sháněním písmen na „poznávací značky“ družstev.

Večer, ještě před táborákem bylo úkolem družstev přiřazovat postavy z města zvířat ke správným jménům. U táboráku jsme si popovídali o uplynulém dni. To ale ještě nebyl konec dne. Každý sám za sebe si došel v lesíku po tmě pro svítící tyčinku. Aby se děti odnaučily bát tmy (my nestrašíme).

Také v neděli se stihlo ještě dost her, i těch hodnocených. A u některých byla legrace kopec. Každá výprava má svůj konec. Mrkvičky, Králíci, Rychlí lenochodi a Draví lišáci zjistili výsledky svého klání a všichni dostali odměny a diplomy.


RYCHLÍ LENOCHODI
MRKVIČKY
KRÁLÍCI DRAVÍ LIŠÍCI
Natálie H.
Gabriel H.
Simona L.
Adam S.
Jakub S.
Viki S.

Ríša H.
Žofie K.
Zuzka Z.
Magda Š.
Štěpán Š.
Rozálie H.

Justýna Š.
Barbora Č.
Albert Č.
Tomáš J.
Ivan Z.

Elisabeth T.
Patrik M.
Michal J.
Marek S.
Vašek H.

22 bodů 21 bodů 21 bodů 15 bodů
1. místo 2. místo 2. místo 3. místo



Mokrý večer světel
                                                 16.11.23
 
Letošní ročník byl trochu jiný. Trasa vedla z místa, odkud jsme v podstatě před 17 lety začínali – na pohorku kostela Sv. Jiří v Dušníkách. Tehdy ale nebyl sraz přímo na pohorku, park a cesty jsou u kostela teprve krátce. Po mnoha letech to byla změna, kdy se chodilo z Rudné Hořelic. Cestou se tradičně koukalo po obrázcích.

Večer byl ovšem deštivý. Proto stolky s obrázky a nově LED svíčkami byly zakryté průhlednými plachtami. Dokonce jsem měl připravený dalekohled, že se podíváme alespoň na „žárovku“ v lampě, když bylo zataženo. Ale kapky deště optika dalekohledu odklonit neumí. Škoda, že další novinku zhatilo počasí.

Co si pamatuji, je to poprvé, kdy na akci bylo takto deštivo. Alespoň, že ohňostroj už nebyl zavlažován. Ale i tak to byl příjemně strávený listopadový večer pro děti, obohacený mnohými setkáními nás starších.
  Fotogalerie    

           Další články (archiv)
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Úniková hra – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Balto – křivoklátská prodloužená výprava, listopad 2023
Oddílová noc, prosinec 2023
Oddílová noc, prosinec 2023



Ručně vyráběné PF




Zootropolis – výprava říjen 2023
Zootropolis – výprava říjen 2023
Zootropolis – výprava říjen 2023
Zootropolis – výprava říjen 2023
Zootropolis – výprava říjen 2023
Večer světel Rudná 2023
Večer světel Rudná 2023
   
   Stránky, které většinou doporučuji na základě osobních zkušeností pro svou 
obsahovou hodnotu:
  
    Vše kolem přírody

    Zahrada     Internetová rádia a televize
  • RADIOO.CZ poslouchejte nebo vysílejte...
  • AndyNet-Radio Jean Michel Jarre nonstop 
  • TV Noe nekomerční nezávislá tv bez násilí  
  • Hope TV křesťanská tv mezinár. sítě Hope Channel
    Ubytování 
    Počasí jinak
    Čtení
    Různé
   Pro rodiče a vedoucí dětských skupin
     
    Astronomie a kosmonautika

    Umění, výtvarno     Webové kamery z celého světa a panorama     Svět fotografie
    Lidství a Božství       Humor 
    Blogy a osobní stránky
  • Nachi art stránky o ptácích, nádherné kresby
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů © 2006 2024
Autorská práva : Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte
Naši činnost podporují:     Mladí ochránci přírody, z.s.     MŠMT     Město Rudná     NNO uznané MŠMT pro práci s dětmi a mládeží na léta 2022 – 2023
SÝKORA MODŘINKA – Určitě modřinku poznají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky na krmítku, neboť spolu se sýkorami koňadrami patří modřinky k jejich nejčastějším návštěvníkům. Živí se hmyzem, na podzim i bobulemi a v zimě olejnatými semeny. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů. Je stálá a přelétavá (podniká mimohnízdní potulky do 50 km); mladí ptáci odlétají do jižní a západní Evropy. Na zimu k nám přilétají modřinky ze severovýchodu.  SÝKORA UHELNÍČEK. Na obrázku velice připomíná sýkoru koňadru, ve skutečnosti je výrazně menší než koňadra a není tak pestře zbarvena. Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. Hnízdí od května do července, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Potravu hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. O mláďata pečují oba rodiče a rodinky pak zůstávají pohromadě až do hnízdního období v následujícím roce. Zdroj: nasiptaci.info SÝKORA KOŇADRA – Živí se převážně hmyzem, pupeny, semeny, plody, larvami... Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou, na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).  SÝKORA PARUKÁŘKA – poměrně malá sýkora, kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé chocholky, kterou dovede vztyčovat a sklápět. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší.  DROZD BRÁVNÍK – Je částečně tažný - u nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého. Žije ve vysokokmenných lesích různého typu, vzácněji se vyskytuje také v parcích, zahradách a sadech. Je všežravý, v jeho potravě se objevují především drobní bezobratlí, hlavně žížaly, měkkýši, hmyz a jeho larvy, ale, zejména v zimě, požírá také bobule.    POŠTOLKA OBECNÁ je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz.    STŘÍZLÍK OBECNÝ – je malý ptáček velký zhruba jako vlašský ořech. Velice nápadným znakem je zvednutý ocásek. Je to velice čilý, neposedný a na svou velikost zpěvem neobyčejně hlučný. Pokud mu vstoupíme do jeho obsazeného revíru, dokáže se hlasitě rozčílit. Zdržuje se při zemi v lesích s vývraty, v parcích a v okolí vodních toků, kde hbitě prolézá husté spleti kořenů a rostlin. Živí se převážně hmyzem.  
  DLASK TLUSTOZOBÝ je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Žije v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.  BABOČKA JILMOVÁ je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných cestách a číhají na proletující samice. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.  BABOČKA KOPŘIVOVÁ patří mezi naše nejhojnější motýli. Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka o počtu 80 až 100 kusů na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je většinou kopřiva dvoudomá. Dospělí motýli sají nektar z květů různých rostlin dostupných v místě výskytu. Ve střední Evropě se začínají objevovat v březnu až dubnu a občas i v zimě během oblevy za slunných dní.  BABOČKA ADMIRÁL je jeden z největších denních motýlů Česka. V našich podmínkách jsou k zastižení od května do října. V květnu k nám přilétají jedinci z jihu. Rozmnoží se tu a na podzim zase odlétají zpět na jih. Když je u nás zima, zakládají tam generaci, která k nám na jaře přilétá. Tato babočka se vyskytuje na loukách, okrajích lesů a zahradách. Dospělci se živí nektarem a na podzim mnohdy přezrálým ovocem, na kterém je lze díky tomu také často vidět. Samice kladou vajíčka na různé druhy kopřiv. RORÝS OBECNÝ – Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.  STRAKAPOUD VELKÝ. Náš nejběžnější datlovitý pták. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Strakapoud velký je stálým druhem. Potrava je složena z drobných živočichů, zejména larev hmyzu, a ze semen jehličnanů, různých plodů apod. V období, kdy je živočišné potravy nedostatek (konec podzimu až začátek jara), se v jeho potravě zvedá podíl plodů, zejména bobulí, ořechů a žaludů. Hnízdění v dutinách začíná koncem dubna. Ve snůšce bývá obvykle 5 až 6 vajíček; zahřívají je oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata.  MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ – Jeden z našich nejmenších ptáků. Obývá větší zarostlé zahrady a parky, lesy všeho druhu i břehové porosty vodních toků. Často se ve všech polohách zavěšuje na větve. Hnízdí dvakrát do roka. Stálý druh, po vyhnízdění se sdružuje do hejnek, někdy společně se sýkorami. Živí se především vajíčky a larvami hmyzu. ZVONEK ZELENÝ. Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Žije v otevřené krajině s jednotlivými stromy a keři i v lidských sídlech. Stálý a zčásti tažný druh. Hnízdo si staví na stromech nebo keřích. Typický semenožravý pták.
HÝL OBECNÝ – silný kuželovitý, černě zbarvený zobák mu umožňuje vyštipovat nejrůznější semena a pupeny (pouze během hnízdění je v potravě zastoupena i živočišná složka). V těle je hýl mohutnější než vrabec. Hnízdí především v jehličnatých, případně smíšených lesích ve vyšších polohách; v zimě, kdy k nám přilétají ptáci ze severu, ho lze zastihnout i v nížinách. Hnízdo staví nejčastěji při kmenech hustých smrčků. Samička snáší 4 až 5 vajíček a sama je zahřívá, zatímco sameček ji krmí. O mláďata pečují oba rodiče. Naši hýlové jsou převážně stálí, často však podnikají zimní potulky.  BRKOSLAV SEVERNÍ je severský pěvec velikosti špačka, s nápadnou chocholkou. U nás se nepravidelně vyskytuje jako zimní host; lze jej zastihnout jak v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, tak v lesích, kde vyhledává jeřáby, jmelí, ochmet a další rostliny s bobulovitými plody. Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les, kde se ziví převážně hmyzem. Hnízdo staví na stromech. Na snůšce 3 až 6 vajec sedí jen samička, na péči o mláďata se podílí i sameček. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.  REHEK DOMÁCÍ je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách, pod střechami... Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.  HRDLIČKA ZAHRADNÍ hnízdí nejčastěji v rozmezí od března do října. Do hnízda, které je většinou umístěno na stromech, snáší samička až několikrát ročně po 2 vejcích, při jejichž zahřívání ji střídá sameček. Mláďata krmí oba rodiče nejprve 6 až 11 dní "holubím mlékem", poté rostlinnou potravou (semena, bobule a části rostlin) z volete. Hrdlička zahradní je stálá, na zimu se však v mnoha případech ptáci posouvají na jihovýchod a tyto přesuny mohou mít až charakter tahu.   HOLUB HŘIVNÁČ – je náš největší holub snadno určitelný podle bílé skvrny na stranách krku (kterou ovšem mladí ptáci nemají) a výrazné příčné bílé pásky na svrchní straně křídel. Živí se především semeny. Obývá lesy, ale v posledních letech u nás proniká i do parků a zahrad. Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata. Ze zimovišť v oblasti Pyrenejí přilétá v březnu, odlétá v říjnu. (Zdroj Český rozhlas)   BRHLÍK LESNÍ – po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, parcích a zahradách. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.    ŠPAČEK OBECNÝ – Žije v kulturní krajině s remízky a skupinami stromů či na lesních okrajích. Samec zpívá vsedě se spuštěnými polorozevřenými křídly, často napodobuje jiné ptáky a zvuky. Hnízdí v dutinách; samička snáší 5 až 6 vajíček, která zahřívají oba rodiče. Samička i sameček rovněž společně krmí mláďata; sbírají pro ně především žížaly. Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz. Naši špačci zimují v západním Středomoří (jen výjimečně přezimují menší hejnka i u nás), kam odlétají v září až listopadu a vracejí se koncem února a v březnu.    VRABEC DOMÁCÍ (na obr. samec). Známější ze dvou druhů u nás žijících vrabců. Po celý rok žije v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí. Potrava převážně rostlinná, v době hnízdění i živočišná. Hnízdí od dubna, většinou pospolitě. Hnízdo staví převážně na stavbách. V zahřívání snůšky, ve které bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček, se střídají samička i sameček. Stejně tak oba staří ptáci krmí mláďata, a to výhradně hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy. U dospělých převažuje rostlinná složka, nejvíce zrní. Oštipují ale i listy a pupeny.
  ZVONOHLÍK ZAHRADNÍ se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech a dalších typech městské zeleně. Hnízdí 2x do roka od května do července. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov.   KŘIVKA OBECNÁ je pták s překříženým zobákem. Další zajímavostí je, že hnízdí po celý rok, převážně však v lednu až dubnu. Na snůšce 3 až 4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí. Samec je cihlově červený, samice olivově žlutozelená. Hnízdí v horských smrkových lesích, ale je to nomád, kdy se občas vyskytuje i v nížinách. Rádi se zdržují v hejnech. Požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků, modřínů a borovic.   DROZD KVÍČALA je pěvec veliký jako kos černý, společenský pták žijící v hejnech. Přes léto vyhledává především drobný hmyz, plže a žížaly. V zimě se živí bobulemi a spadanými jablky. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně naokrajích lesů, polích, na březích rybníků... Samice snáší 4 – 7 vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů. O mláďata se starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.   VLAŠTOVKA OBECNÁ má oproti jiřičce hlouběji vykrojený ocas a dlouhá zadní péra a červenohnědé hrdlo. Staví si miskovité, shora otevřené hnízdo uvnitř budov (hnízdo jiřičky je až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá vně budov). Na snůšce 4 až 5 vajíček sedí samička, která také zprvu sama krmí mláďata potravou přebíranou od samečka; po několika dnech se již oba rodiče podílejí na péči o mláďata rovným dílem. Vlaštovka se živí "vzdušným planktonem", tedy drobným až středně velkým hmyzem, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Koncem března přilétají z afrických zimovišť.      PĚNKAVA OBECNÁ. Běžný druh, který se vyskytuje v lesích, zahradách a parcích. Na snůšce, která obvykle obsahuje 5 vajíček, sedí převážně samice, sameček se však později podílí na péči o mláďata. Živí se semeny rostlin, živočišnou složku potravy tvoří převážně hmyz. Potravu sbírá často na zemi. Naše pěnkavy jsou převážně tažné, jejich zimoviště leží v jihozápadní Evropě. Přílet vrcholí koncem února a v první polovině března, odlet v říjnu. Avšak mnoho starých ptáků, většinou samečků, však zůstává v místech hnízdění i přes zimu.    ČÍŽEK LESNÍ – je výrazně menší než vrabec, zelenavě zbarvený. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách. Hnízdí od dubna do července 2x ročně. Samička staví hnízdo obvykle vysoko v nejhustším jehličí na konci postranní větve. Snáší 4-5 vajec, na kterých sedí sama a sameček ji krmí. Vylíhlá mláďata krmí rodiče téměř výhradně hmyzem. Hlavní potravu čížků tvoří převážně semena olší a bříz. Přelétavý a tažný druh.  KÁNĚ LESNÍ je náš nejhojnější dravec. Jeho zbarvení je velmi proměnlivé (výrazně světlé nebo naopak velmi tmavé exempláře). Dominantní složku její potravy tvoří hlodavci. Hnízdí v lesích, zejména mimo dobu hnízdění se vyskytuje v polích; často sedá na vyvýšených místech, např. stromech podél silnic nebo sloupech. Káně lesní je částečně tažný pták, v zimě se u nás objevují sevení populace, přilétají v říjnu a listopadu a zpět odlétají počátkem března.          JIŘIČKA OBECNÁ nemá na rozdíl od vlaštovky dvě dlouhá zadní péra a hnízdí většinou na vnějších stěnách budov v uzavřeném hnízdě (vlaštovka v miskovitém). Jiřička je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. Víme, že při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, je záhadou. Jiřičky se věrně vracejí tam, kde hnízdí. Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května. Výhradní složkou jídelníčku jiřičky je drobný hmyz. Do Afriky odlétají v září.