Bude ze mne horolezec?, přemýšlely děti na táboře v Říčkách
24.9.17
V
neděli 13. srpna na „Čerňák“ přicházeli lidé s velkými bágly. Někteří
kolemjdoucí koukali, co se děje. Byli to nadšenci do hor – horolezkyně,
horolezci a horolezčata. Ve dvě hodiny vyrazili do Orlických hor do
Říček se svými Šerpy zažít dobrodružství v Himalájích.
Letošní úvodní scénka byla o nejslavnějším horolezci se jménem Edmund Percival Hillary
– Novozélandský horolezec a jeho věrným šerpovi se jménem Tenzin
Norgay, kteří v roce 29. května 1953 vystoupili na nejvyšší vrchol v
Himalájích – Mount Everest. Po scénce se zahrálo pár seznamovacích her,
než šly děti do lesa rozluštit zprávu od šerpů.
Druhý
den je čekal nelehký úkol. Horolezčata se nejprve rozdělila do týmů a
poté hrála hru, aby mohla získat co nejvíce bodů. Podle získaných bodů
si kapitán mohl vybrat barvu. Podle barvy hledal tým stopy Yettiho, aby
mohl najít svého šerpu, který je bude povzbuzovat, radit, prudit, i
milým slovem pohladit. Po nalezení svého šerpy, jim začal nelehký úkol.
Týmy si musely vymyslet název, pokřik, udělat vlajku a bodovací plachtu
s horou a s našitými knoflíky v podobě skob. Všichni šerpové byly na
týmy hrdý, protože si vymyslely originální názvy – Horalky (šerpa Dáša
a Péťa), No Stress (šerpa Léňa a Bára), Redfoot (šerpa Bláňa a
Kočanda), Rychlá osma (šerpa Jirka a Káťa), Himalájští rebelové (šerpa
Eliška a Fanda), Horošplzi (šerpa DvDíčko a Vendy).
Na
cestu horolezci potřebují několik věcí. V lese musely týmy nejprve
složit z písmen slovo, například: batoh. Poté běžely pro obrázek
batohu. Celkem v lese bylo 12 slov. Pro všechny to bylo složité, ale
borkyně a borci se našli.
Během
dalších deseti dnů horolezčata vystoupala na několik nejvyšších vrcholů
v Himalájích. Při výstupu na vrchol Lhotse se plnilo pět úkolů –
převlékárna, překážky, šifry, origami, stavby z kostek. Za splněný úkol
získala část mapy. Než vystoupila na horu Makalu, musela získat
kyslíkovou bombu a cestovní pas. Za Himalájský časopis obdržela
cestovní pas. Na vrchol Makalu byly zvoleny tři cesty, kde v táboře ve
výšce 4 000 a 6 000 metrů nad mořem losovaly z obálek různé situace,
které jim buď ulehčily, nebo ztížily cestu. Na vrchol Kančendženga si
horolezčata maskovala obličej, vytvořila lodičku a na konec přednesla
modlitbu. I slza ukápla.
Při
výstupu na vrchol Nanga Parbat bylo rozmístěno pět barevných stanovišť
– házení kostek, rozpoznávání rasy psů, provazolezectví, zavazování
uzlů a běh stezkou. Po každém splnění úkolu získala písmeno do své
tabulky. Při cestě na vrchol Gasherbrumu dostala barevnou tabulku. Za
každý splněný úkol získala písmeno. Hodně horolezčat se zapotilo při
běhání s plným batohem, při nesení klády nebo běh s plnou „flaškou“
uvázanou okolo pasu. Po rozluštění zprávy, vyrazila na výstup na vrchol
hory. Všichni to zvládli bez újmy. Na Anapurně horolezčata získávala
kódy, aby mohla obdržet kousky lana k výstupu všech na vrchol.
Předposlední den všechny čekal výstup na nejvyšší vrchol Mount Everest,
kam donášela poštu svým kamarádům.
Při
pobytu v Himalájích nezažily děti jenom turistiku na nejvyšší vrcholy,
ale též i jinou legraci. Mezi sebou soutěžila v „Himalájským matchu“ –
petangue, frisbee, lyžování, šipky, kriket, zabíjačka alias vybíjená.
Došlo i na koupačku. Na tomto táboře nesměl chybět ani výstup na
Zakleťák.
Děti
i vedoucí si poslechli zajímavou horolezeckou přednášku s názornými
ukázkami. Další přednášející, člen horské služby v Orlických horách,
měl poutavé vyprávění o expedici a výstupu v Himalájích. Děti si
vyzkoušely „jumarování,“ tedy svislý výstup na laně pomocí dvou
blokantů. Pro všechny to bylo zpestření pobytu před lanovým centrem v
závěru tábora. Mladí horolezci viděli i pár horolezeckých dokumentů a
jeden horolezecký film natočený podle skutečných událostí. Člověk byl
vtažen do děje a prožíval to s hrdiny v každé skulince daného filmu.
Nastal
den odjezdu. Budeme odjíždět se vzpomínkami, kdy jsme našli nové
přátelé, kamarády, zažili legraci a hlavně v nás zůstane několik
myšlenek k zamyšlení. My šerpové chceme všem horolezčatům poděkovat za
úžasných 13 dní strávené v horách. Za nápady, které nám každý den svými
skutky přinášeli. Za to, že, i když výstup byl náročný, tak se
společným taháním za jeden provaz, se vše zvládlo. Děkujeme všem a
hlavně na pohodu.
David Dvořák
Tábor vynálezů
16.9.17
Na
konci července jsme se dopravili do Země vynálezů. Zprvu se nám místo
jevilo jako obyčejný stanový tábor, ale hned ráno jsme zjistili, že
tomu tak není. V budově zvané M.A.S.H. jsme objevili obrovský bílý
stroj, ze kterého se vyklubal stroj času, který nás každý den přenášel
do roku, ve kterém byl objeven nějaký vynález. Stroj však nefungoval
sám od sebe, museli jsme ho vždy spustit svými oddílovými pokřiky. A
tak jsme se dostali do doby pravěku, starověkého Řecka nebo do časů
egyptských faraonů. Každý den byl věnován jednomu vynálezu.
Celý
den se hrály hry na toto téma a oddíl, který v nich získal nejvíce
bodů, obdržel večer k tomuto vynálezu patent. Po celou dobu tábora se
objevovaly i tzv. náhodné patenty. Tady nešlo ani tolik o šikovnost a
znalosti, jako o štěstí. Pořadí oddílů na konci tábora určil počet
získaných patentů.
Zároveň
probíhala i soutěž jednotlivců. Každý mohl získat během soutěží body
(jejich součet nám na konci tábora určil vítěze) i drobné odměny.
Počasí nám celou dobu přálo, proto jsme téměř každé odpoledne věnovali
čas i koupání v rybníku nebo vodním hrátkám na plachtě. Nechyběl ani
celodenní výlet, plavba na raftu a kánoi nebo noční bokovka a přespání
v lese pod přístřešky, které jsme si sami postavili.
Dokonce
nás navštívil i skutečný vědec, který vlastní opravdový patent. Ten nám
přivezl ukázat. Zjistili jsme, že není vůbec tak pěkný a obrázkový, jak
ty naše táborové :-). Když se přiblížil poslední večer, bylo nám
smutno, že krásné dva týdny končí. U táboráku jsme si rozdali diplomy a
odměny, zazpívali písničky za doprovodu kytar, opekli buřtíky a začali
se těšit na rodiče. A také na příští prázdniny, kdy se opět sejdeme.
Klára Weiss
MONITOŘI
|
ZELENÁ ŠESTKA
|
ATOM. BOMBY
|
RUDÁ SEDMA
|
Monika A.
|
Michal Š.
|
Vendula P.
|
Diana R.
|
Michal K.
Tomáš P.
Radek S.
Marek S.
Lukáš K.
Sofie P.
|
Jan P.
Dan Š.
Jára M.
Jirka M.
Jinda P.
Katka F.
Adéla P.
|
Šarlota K.
Renáta K.
Tonda J.
Kamil B.
Adam V.
Sam B.
|
Nora F.
Petr Ž.
Vojta N.
Jakub N.
Franta R.
Anežka Š.
|
1. místo
|
2. místo |
3. místo |
4. místo |
|
|
|
|
Tajemná Zahrada a tři turnusy malých táborů 20.8.17
Tajemná
zahrada obývaná starým kocourem byla námětem letošní celotáborové hry
pro menší děti. Hry se hrály podle unikátního literárního díla
“Zahrada“ výtvarníka, ilustrátora a spisovatele Jiřího Trnky (2)
(1912 – 1969). Pět kluků zažívá v zahradě dobrodružství, při kterých
potkávají především zlomyslného kocoura, kamenného trpaslíka, učenou
velrybu a pět slonů. Jiří Trnka se pro sepsání pohádkové knihy Zahrada
inspiroval v poetické zahradě na Turbové v Praze Košířích. Jen pro
zajímavost – na táboře jsme měli několik potomků Jiřího Trnky.
Aby
děti mohly hrát ve smyšlené zahradě hry, bylo třeba ji nejprve
„odemknout.“ To se uskutečnilo první soutěžní hrou ve družstvech
sbíráním klíčů, branek a čísel. V dalších hrách se děti setkaly s
kocourem, nebo se staly trpaslíky. Proběhlo několik her se stanovišti,
kdy družstva obíhala stanoviště s úkoly a děti zkoušely například
prolézt křovím k velrybě, házet šišky na kocoura, nebo si zkoušely
uvázat ruku do šátku. Tedy taková malá zdravověda to byla. V další
aktivitě děti vyráběly pro kocoura nosítka, v knize ho vozily na pekáči.
V
knize Zahrada je chytrá velryba, která ráda čte a luští křížovky. Děti
si také vyzkoušely jednu křížovku vyluštit hrou. A nejen to. Stejně
jako velryba musely vyluštit přesmyčky. Všechna družstva tyto úkoly
zvládla a dokonce pro velrybu děti vytvořily krásné časopisy. Každý se
tak mohl uplatnit podle svých možností. Starší něco napsaly, mladší
kreslily.
V
jedné hře si děti zahrály na mouchu, která se v příběhu snažila klukům
napsat text divadelního představení. To děti zkoušely také, ale fixou
drženou nohou nebo v ústech. V příběhu se také vyskytovali psi. Mnoho
psů. Právě ty plemena psů měla družstva za úkol při štafetové hře
správně přiřadit. A také sesbírat psí víno.
To
byl jen malý výčet her a aktivit, které děti od dopoledne do večera
hrály. Občas všechny připravené hry nestihly a pak je dohrávaly večer.
Všichni, včetně vedoucích, si zahráli také divadlo. Nechyběl táborák,
opékání a individuální představení s flétnou, zpěvem, scénkami nebo
vtipy. Každý turnus byl trochu jiný, program nám upravovalo hlavně
počasí. Deštivý byl hlavně první turnus. Díky tomu se děti
nedostaly do bazénu. Trampolíny si ale užili do sytosti.
Poslední
večer na táboře byl pro všechny turnusy stejný. Křepčilo se a každý na
karnevalu předváděl svou masku (těm, kteří ji neměli, jsme půjčili z
erárních zásob). Průběžně probíhalo vyhlašování hodnocení. Nejdříve
pořádek na pokojích, pak se rozvávala spousta materiálů, výrobků,
vlajek a deníčků do kterých každý táborník večer zaznamenával kresbou
či slovy zážitky uplynulého dne. V úplném závěru se všichni dočkali
celkového vyhlášení – kolik družstva nasbírala „zahradových“ obrázků za
hry a aktivity (obrázek = bod). Diplomy, podání ruky, fotografie
družstva, taška odměn do družstva, poslední nic a hajdy domů.
Bylo
to fajn, i když někdy náročné, ale často s dětmi radostné. Legrace jsme
si užili spoustu a už se těšíme na další prázdniny. Námět na táborovou
hru již máme, ovšem ten prozradíme na podzim :-).
Moc děkujeme za sponzorské tematické dary pro děti Studiu Trnka a všem rodičům, kteří dětem něco věnovali.
1. turnus
VELCÍ TRPASLÍCI
|
ČTYŘLÍSTCI
|
JIRKOVA ZAHRADA
|
RYCHLÁ VODA
|
VČELKY |
Berenika Č.
Jakub H.
Pavel K.
David K.
Zuzka P.
Matěj K.
Viola N.
Ríša K.
Jan H.
|
Jan B.
Jan P.
Zuzka P.
Martin P.
Gábina S.
Antonín P.
Alžběta P.
Alžběta W.
|
Oleksandra L.
Dominik V.
Amélie P.
Michal P.
Štěpán K.
Lukáš P.
Šárka P.
Ella M.
Ela K.
|
Eliška Z.
David V.
Alena P.
Radek U.
Blanka J.
Kamila T.
Mikuláš Z.
Markéta P.
|
Michaela M.
Barbora K.
Alžběta H.
Hubert Č.
Tereza F.
Lukáš W.
Eliška H.
Filip M.
|
74 bodů
|
72 bodů |
69 bodů |
61 bodů |
57 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
|
|
|
|
|
2. turnus
KOŤÁTKA
|
VELRYBY
|
KOCOUŘI
|
CHYTŘÍ KOCOUŘI
|
ZVÍŘATA |
Karolína S.
Václav H.
Kryštof S.
Ondřej Č.
Adéla K.
David H.
Matěj Š.
Nicol S.
Sára G.
|
Filip Š.
Olivie K.
Radek J.
Anna Kl.
Anna Kn.
Zuzana S.
Martina K.
Viktorie K.
|
Kateřina S.
Justýna K.
Amálie Z.
Lukáš H.
Robin K.
Klára K.
Lucie Z.
Jiří Š.
|
Vojta V.
Adam K.
Adéla H.
Alena Š.
Antonín P.
Vendula R.
Alexandr K.
Adriana Ch.
Dominika H.
|
Annamari B.
František H.
Veronika V.
Štěpánka J.
Jáchym H.
Anežka L.
Ondřej J.
Eliška J.
Elly Ch.
|
77 bodů
|
76 bodů |
70 bodů |
68 bodů |
59 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
 |
|
|
|
|
3. turnus
SLONI
|
KOCOUŘI
|
ZMIJE
|
JAHODNÍCI
|
CHYTRÉ VELRYBY
|
Kateřina Š.
Adriana D.
Tereza Š.
Daniel D.
Ondra M.
Adam D.
Lucie G.
Nela M.
|
Jiří Š.
Tom J.
Petr J.
Julie P.
Sofie P.
Oliver V.
Tomáš K.
Simona L.
Charlotta Ř.
|
Veronika V.
Teodora V.
Kryštof V.
Jakub V.
Matei V.
Karel Ř.
Vojta H.
Filip N.
Jan O.
|
Ema O.
Nela N.
Jakub H.
Michal G.
Tereza V.
Samuel H.
Michal M.
Markéta M.
|
Dominika Ch.
Richard K.
Viktor K.
Adéla K.
Adam D.
Jakub K.
Matěj Š.
Nella S.
Bára J.
|
84 bodů
|
78 bodů |
76 bodů |
76 bodů |
76 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
|
|
|
|
|
Příběh Ebrourie (tábor Kačlehy)
9.8.17
Když
jsme dorazili do tábora, proběhlo jako obvykle seznamování, a podle
všech zvyklostí probíhal i první den v království Ebrourie. Království
bylo rozděleno do čtyř rodů, v jejichž čele stáli konzulové a kvestoři
z řad královské družiny. Po večerním táboráku, na kterém zazněla kromě
zpěvů i jedna z mnoha prastarých legend, však bylo několika obyvateli
Ebrourie nahlášeno, že se kolem tábora pohybují zvláštní modrá světla.
Nebyl to ojedinělý úkaz, i druhý večer se objevila, a to ve větším
počtu.
Zanedlouho
jsme zjistili, že nejde jen o světla, ale o zvláštní přízraky s bílými
obličeji bez výrazu, se kterými jsme se brzy nato střetli tváří v tvář.
Bohužel na ně nezabíraly naše zbraně ani očarované mong-kharamy.
Poslední, co jsme mohli dělat, bylo provést pod vedením Kharazima,
učence řádu pěti, ochranný rituál, který by přízrakům zabránil dostat
se do obydlené části království. Rituál byl nebezpečný, v táboře směli
zůstat jen vyvolávači, kteří se ho účastnili, a proto šli všichni
ostatní přenocovat mimo tábor. Bohužel je ale zahnaly zpátky přízraky a
rituál se nezdařil. Druhý den jako podmínku za poskytnutí prostředků k
provedení rituálu správce Zavan nařídil vybírání daní – již druhé v
měsíci. Velká část přinesené inkarnitové rudy však putovala do jeho
kapsy.
K
velkému zármutku všech král Ebrourie padl na výpravě. Zavan se okamžitě
zmocnil vlády, ale v královské družině se našel králův právoplatný
dědic. Když se správce odmítl vzdát trůnu dobrovolně, byl rozzlobenými
Ebrourijci vyhnán, za což se později nezapomněl pomstít. Spolu se
správcem zmizela i většina inkarnitové rudy z královské pokladnice, a
tak musely rody po čichu vypátrat naleziště, proplížit se okolo
přízraků a natěžit nové zásoby.
Velké
pozdvižení způsobila zelená kaše. Královská družina usoudila, že je
kaše v pořádku, při večerním nástupu se však u všech objevily zvláštní
příznaky – bolesti rukou, nohou a slepota. Nakonec nám pomohla zvláštní
bytost jménem Mongphera, která z ingrediencí, které jí nemocné rody
přinesly, uvařila protijed. Také nás naučila bránit se proti přízrakům.
Za svou pomoc ale chtěla rukavici válečného hrdiny Agaraga, pro kterou
jsme se hned druhý den vypravili.
Každý
měl příležitost si pod vedením velmistrů z řad královské družiny během
prvního týdne osvojit šerm, lukostřelbu, boj beze zbraně, ranhojičství
a řemeslnictví. Všechny tyto umy se později osvědčily v nesčetných
bitvách, které Ebrourii čekaly. Nejprve jsme bojovali s černokněžníkem
vyvolávajícím přízraky o rukavici, kterou jsme pak přinesli Mongpheře.
Druhá bitva byla svedena o královskou korunu, ukradenou Zavanem, pro
kterou jsme se museli probít lesem plným přízraků.
Přízraků
neubývalo a po tolika střetech jsme byli pevně rozhodnuti zjistit o
nich více. S tím nám pomohla návštěva učených mistrů Řádu pěti, kteří
nás odkázali na prvního mistra z pěti a Knihu spojení, kterou měl u
sebe. Ani to však nebylo jednoduché a museli jsme splnit čtyři úkoly
mistra Kethariho, abychom dokázali, že jsme hodni znát polohu sídla
Řádu. Tu nám Řád nakonec nesdělil, ale bylo nám prozrazeno, že první z
pěti je na výpravě nedaleko od nás a Knihu má u sebe. Ozbrojili jsme se
a vydali jsme se za ním na dobrodružnou cestu, která trvala dva dny.
Zjistili jsme, že z knihy byl vytržen list, a museli jsme znovu čelit
přízrakům, abychom mohli vytvořit ochranné kouzlo kolem tábořiště.
Legendy,
které se četly u táboráků, se nakonec ukázaly být důležitějšími, než se
zdálo. Z přízraků se vyklubaly bytosti jménem Xartha, o kterých jsme se
v legendách doslechli a které kdysi dávno přicházely pomocí mocného
Porthillského kamene do našeho světa v naději na záchranu vlastního
druhu. Vše se ale zvrtlo, v dlouhou krutou válku, kterou nakonec
zastavili spojenými silami, tři lidští vládci, jeden čistokrevný Xartha
jménem Zareth a jeden poloviční Xartha Solgar.
Po
porážce mocné První Bytosti, která kámen chránila, roztříštil Solgar
Porthillský kámen na pět úlomků a tím přerušil spojení mezi světy. V
poslední době se kolem nás zvláštní kamenné úlomky opravdu objevovaly a
dali jsme si dohromady, že se asi jedná o Porthill. Jeden jsme měli u
sebe na královské koruně, další u sebe měl černokněžník a jeden byl na
rukavici, kterou jsme získali pro Mongpheru. Ve třetí bitvě, ve které
položil život král Ehrak, jsme se opět postavili černokněžníkovi a jeho
přízrakům. Černokněžníka jsme zajali a v táboře proběhl soud, kde jsme
hlasovali o jeho osudu. Byl nad ním vynesen rozsudek smrti a byl
okamžitě vykonán. Bohužel jsme odsoudili nepravého.
Hned
po popravě nás přepadla Mongphera se Zavanem po boku, ukradla nám
všechny získané úlomky kamene a vyšlo najevo, že černokněžník byl celou
dobu Solgar. Legendy byly pravdivé. Později jsme omylem vyvolali i
Zaretha a ten nám prozradil, že Mongphera je ve skutečnosti První
bytost. Měla u sebe všechny úlomky a hrozilo velké nebezpečí, že kámen
spojí a ovládne. Proto jsme proti ní společně se Zarethem svedli
poslední velkou bitvu, ve které byla poražena a po dalším hlasování
vydána Xartha, kteří byli konečně z Porthillu vysvobozeni, aby se s ní
vypořádali po svém.
Jejich
příběh porážkou Mongphery zdaleka neskončil, Ebrourie v něm však svou
roli sehrála a mohla se poklidně navrátit k nápravě škod napáchaných
správcem Zavanem.
Lucie Pavlišová – Zeya
ETHELBERTI
|
ŇÚWDEGÁTI
|
KINGESTOUNI
|
JENDRINGOVÉ
|
Matyáš – Aikr
Lucie – Zeya
|
Markéta – Rowena
Tomáš – Eothain
|
Jindra – Karazim
Terka – Morgien
|
Terka – Thabie
Vojta – Monfon
|
Veronika T.
Matyáš L.
Monika Z.
Gábina J.
Linda V.
Linda S.
Katka T.
Josef G.
Julie R.
Bára V.
Ema R.
|
Liam J.
Vojta V.
Kamila V.
Helena H.
Amálie H.
Martina K.
Viktorie K.
Karolína M.
Veronika L.
Jindřiška B.
|
Bartoloměj V.
Kristýna H.
Markéta H.
Gábina S.
Štěpán H.
Denisa D.
Sabina F.
Alice V.
Jana G.
Stela B.
Max V.
|
Jan Š.
Jirka C.
Patrik S.
Eliška G.
Tereza L.
Denisa H.
Štěpán V.
Žaneta F.
Andrea F.
Amálie Č.
Valérie H.
|
|
|
|
|
Jak jsem konečně spatřil žluvu
7.8.17
Letos
tomu bylo už 16 rokem, co jsme měli tábor u velkého Kačležského rybníka
v jižních Čechách, v České Kanadě. Dlouho jsem nevěděl, že nad našimi
hlavami létá náš jediný zástupce tropického ptactva – žluva hajní (2).
Nevědomky jsem znal jen její flétnovitý zpěv, navozující atmosféru
tropického pralesa. Až před lety jsem zjistil, že patří tomu nádhernému
ptáku, kterého znám jen z knih a kterého jsem chtěl jednou spatřit.
A
tak ve chvilkách volných během tábora, zaslechnul-li jsem hlas žluvy,
prohledával jsem koruny stromů, leč marně. Žluva je poměrně plachá,
drží se vysoko v korunách stromů a díky zbarvení je při pohledu zespoda
nenápadná. Den po táboře jsem si udělal výlet. Ani jsem neopustil louku
tábora a opět slyším ten nezapomenutelný zpěv. Dlouho prohledávám
koruny olší, ale kde nic tu nic. Pokračuji tedy na sousedovic louku.
Znovu se ozve Oriolus oriolus, což je pro žluvu latinské, mezinárodní
jméno. Triedrem prohledávám osamocenou velkou břízu na louce. Mé přání
se splnilo!
Svítivě
žluté tělo s černými křídly, jak nádherný pták. A dokonce dva. Jeden z
nich si čistil peří na křídle a já se mohl dlouho kochat žluvou,
vystavenou na okraji větve v celé své kráse. Konečně jsem spatřil
opeřence, jednoho ze zhruba 400 párů hnízdících v ČR. Snad se další
podobné úlovky beze zbraní podaří v dalších letech.
Cyklistická výprava za největším dopravním letadlem světa
21.6.17
V
květnu jsme si udělali netradiční akci, kterou můžete brát také jako
typ na nevšední cyklistický výlet. Poloha Rudné je v tomto směru
výhodná.
Výprava
měla dvě části. V té první jsme se sešli v klubovně Žlutého květu v
základní škole na promítání naučného dokumentu o největším dopravním
letadle světa – Airbusu A380.
Dokument byl zajímavý a některé věci, o kterých se v dokumentu mluvilo,
jsme si za nedlouho živě ověřili. Zcela plná klubovna účastníků,
především dětí, měla jednu výsadu. Díky jednomu tatínkovi, který
opravuje na Ruzyňském letišti letadla, jsme si mohli osahat a podívat
se na díly z letadel a ukázky leteckých materiálů.
Mezi účastníky tak například kolovala lopatka z motoru Boeingu 737–400 po střetu s ptáky, okénko z trupu letadla, kryt pozičního světla, obraceč (reverz) tahu proudového motoru. Z materiálů jsme si mohli osahat moderní uhlíková vlákna
(u A380 se z nich vyrábí např. směrové křídlo), hliníkové a jiné
výplně/výztuže používaných především v podlahách letadel, kevlar a
různé nezpevněné tkaniny a síťky. Jako bonus byla k vidění kopie
tepelné dlaždice raketoplánů, které raketoplány chránily před žárem při
vstupu do atmosféry Země.
Po
naučné části nastala část pohybová, cyklistická. Po úvodním
bezpečnostním ponaučení se více jak 30 cyklistů – rodičů a dětí –
vydalo k letišti. A v tom tkví výhodná poloha Rudné. Z Rudné vede trasa
přes dálniční most (nyní v opravě, ale pro pěší a cyklisty je otevřený)
na Chýni. Chcete-li se vyhnout silnicím (např. kvůli dětem), v podstatě
stačí přejet kopeček z Rudné do Chýně a na konci Chýně u rybářství u
Černých zahnout ze silnice doprava, na cestičku vedle chat a vojenského
objektu. Pak už jedete jen po vedlejších cestách a ulicích. Kolem
Břevského rybníku, dále stezkou kolem Litovického rybníku, kde se
můžete zastavit na vyhlídce (ptačí pozorovatelna Litovický rybník). V
Hostivici od Litovického rybníku zahnete do ulic města, dojedete pod
nádražní most a pokračujete dále k areálu letiště. Samozřejmě se dá jet
jednoduše z Chýně i po hlavních komunikacích. Možností je spousta.
Trasa od dálničního mostu až na vyhlídku letiště je dlouhá zhruba 11
km. Zde je příklad trasy: www.mapy.cz/s/1Lxpt.
Vyhlídkový val (spotterská plošina, letecká vyhlídka…) u křížení leteckých drah se
naším příjezdem zaplnila. Měli jsme nádherný výhled na přistávající a
odlétající letadla, protože vyhlídka jen nad úrovní plotu. V podvečer
je na Ruzyňském letišti vždy rušno. Nyní jsme na vlastní oči viděli to,
o čem byl dokument; Airbus A380. Tento kolos k nám létá každý den,
pravidelně. V 13:30 přistává, v 15:55 je odlet (viz www.planes.cz).
V dokumentu popisovali, jak dosáhli toho, že je letadlo při letu tiché.
A skutečně. Jeho start byl oproti jiným menším letadlům neuvěřitelně
tichý! Měli jsme štěstí na datum výpravy, protože nás čekala jedna
rarita, která u nás není běžně k vidění – Antonov An-124 Ruslan.
Tento kargo kolos po přistání popojížděl kolem nás a na rozdíl od všech
letadel to bylo s velkým náskokem nejhlučnější letadlo, až si někteří
zakrývali uši. Letadel jsme se nabažili a po společné fotce vydali
zpět. Ovšem na zpáteční cestě se většina zasekla u stánku se zmrzlinou
v Chýni.
Zkuste
to také. Na výlet na kole s nevšedním cílem (aneb letadla na dosah),
navíc pokud si ještě přidáte přírodovědnou zastávku u Litovického
nebo i jiného rybníka, budete rádi vzpomínat. Cesta na leteckou vyhlídku i s malými
dětmi (s námi jeli i prvňáci) trvá přibližně hodinu.
