Velké putování na malých táborech
Víte,
kolik států má Afrika? Umíte postavit věž? Zažili jste tu pravou zimu
na Aljašce? Zkusili jste si pohybovat se jako klokani nebo se potápět
pro perly v moři? Děti po letošním táboře mohou na všechny tyto otázky
odpovědět – ano!
Tentokrát
se tábor v Říčkách neomezoval jen na Orlické hory – cestovali jsme po
celém světě. Každý den jsme navštívili jeden světadíl. Abychom se v
tom, kde se zrovna nacházíme, lépe orientovali, v klubovně nám visela
mapa, po které s námi putovaly dvě postavičky dětí. Než vyrazíme, bylo
ale třeba zabalit si na cestu vše potřebné a děti si tak dle vlastního
uvážení vymyslely a zabalily (tedy nakreslily) řadu potřebných věcí –
stanem počínaje a mečem či vývrtkou konče.
Pak
už nám nic nebránilo vydat se na cestu. Za pouhý týden jsme toho
zvládli opravdu požehnaně – navštívili jsme řadu evropských památek,
podívali se do pralesa, zkusili si, jaké to je pracovat na rýžové
plantáži, postavit věž, luštit čínské znaky, jíst tyčkami či být
potápěčem. Potkali jsme se také s řadou – často i méně známých –
zvířat, která jsme si zkusily nakreslit tak, jak si je představujeme.
Jaké pak bylo překvapení, když jsme je spatřili ve skutečnosti.
V
Africe se z nás po namalování obličejů stal jeden velký africký kmen.
Ti, kteří rádi tvoří, si ale na své přišli i jindy – vyráběli jsme
masky pro čínské divadlo či navlékali africké korále. Zážitky jsme
každý večer zaznamenávali do cestovatelských deníčků, ve kterých se
vedle trampolíny a bazénu občas objevovaly i hry z daného dne.
V
rámci cestování po světě jsme si stihli udělat čas
i na koupání v
bazénu, trampolínu, táborák,
procházku, nebo klasické táborové hry,
které nesměly chybět. Celý tábor zakončil karneval
a slavnostní
vyhlašování a rozdávání
diplomů. I když se nám sešly různé masky z
celého (tentokrát pohádkového) světa,
připomněli jsme si i některé již
navštívené světadíly a uvítali jsme
na karnevalu mnoho indiánů... Tábor
jsme si užili a těšíme se na příště :-).
Markéta Dočekalová
1. turnus
TULÁCI
|
COLUMBOVÉ
|
U.S.A.
|
CESTOVATELÉ
|
TYGŘÍCI |
Karolína M.
Anežka Š.
Michal M.
Nikolai P.
Tobias T.
Tomáš D.
Pavel K.
David K.
|
Dan R.
Petr Z.
Lucie Z.
Šárka P.
Lukáš H.
Bára Ko.
Michal P.
Alžběta N.
|
Berenika Č.
Samuel H.
Amálie Č.
Hubert Č.
Ondra M.
Jakub M.
Bára Ka.
Matěj K.
|
Igor P.
Jakub H.
Tomáš G.
Magda P.
Nikola B.
Eduard A.
Jáchym H.
Ladislav T.
Annamari B.
|
Alžběta R.
Oliver V.
Vanesa A.
Andrej A.
Teodor P.
Zuzana R.
Robin K.
Lukáš K.
Jan Ž.
|
74 bodů
|
70 bodů |
65 bodů |
61 bodů |
58 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
|
|
|
|
|
2. turnus
ŽRALOCI
|
TULÁCI
|
SILÁCI
|
EROPLÁNI
|
Alexandr K.
Markéta P.
Markéta Š.
Antonín P.
Pavlína P.
Ondra M.
Aleš Z.
|
Ema R.
Filip Š.
Julie R.
Šárka Z.
Alena P.
Tobiáš K.
Eduard A.
Vanesa A.
|
Viktorie K.
Teodor P.
Michal M.
Zuzana P.
Tadeáš K.
Andrej A.
Daniel H.
Igor P.
|
Viola N.
Lucie H.
Jakub H.
David H.
Tomáš G.
Nikolai P.
Barbora T.
|
52 bodů
|
48 bodů |
42 bodů |
37 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
|
|
|
|
3. turnus
TROSEČNÍCI
|
CESTOVATEL. ŠNECI
|
HUSTÝ CESTOVATELÉ
|
PRŮZKUMNÍCI
|
ANAKONDY |
Vendula R.
Amélie P.
Kryštof V.
Martin P.
Lukáš K.
David N.
Lukáš V.
Vojta V.
|
Petr T.
Petr B.
Filip B.
Radim T.
Martin P.
Tereza P.
Zuzana P.
Alžběta P.
|
Veronika V.
Karolína A.
Markéta M.
Mikuláš P.
Michal G.
Vojta H.
Nela M.
Jára T.
|
Jan N.
David V.
Eliška R.
Tomáš H.
Dominik V.
Vanessa V.
Veronika D.
Annamari B.
|
Valerie Ch.
Veronika T.
Kateřina J.
Šimon J.
Ondra Ž.
Adam J.
Nicol S.
|
86 bodů
|
77 bodů |
74 bodů |
73 bodů |
71 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
|
|
 |
|
|
Reportáž z jedné velké události ve Zliji (tábor Kačlehy)
Vážení čtenáři,
jistě
jste v novinách zaznamenali zprávy o hromadném útěku ze Zlije všech
občanů celého okresu Katošlehy. Jsem jedním z bývalých občanů Zlije,
kteří se rozhodli Zliji opustit a nyní šťastně žijí v Nezliji. Redakce
vašeho časopisu mě požádala, abych seznámil čtenářskou veřejnost s
tehdejšími událostmi. Jak se tedy vše odehrálo?
Zlije,
rok X. Země žila šťastně a spokojeně pod pevnou rukou
vlády Olikracie.
V pohraničním okresu Katošlehy začala tradiční
soutěž vesnic
Holostřevy, Blátopečky, Tatobity a Uzeničky o vládu nad
okresem v
dalším volebním období.
Veškerá soutěž byla řízena
Centrálním výborem
okresu Katošlehy (CVOK), který dbal na
dodržování pravidel a zejména na
to, aby vše bylo v souladu s přáními a
nařízeními Olikracie. Kolegové
vesničané se ale kromě hospodaření na polích a ve
stájích a soutěžení o
vládu nad okresem věnovali ještě další
činnosti, která byla skryta
zrakům Olikracie – pašování. Vše se
ale odehrávalo s vědomím CVOKu,
jehož členům tak plynuly do kapes další zisky.
Do
relativně poklidného života zasáhla kromě soutěžení i jedna nečekaná
událost. Kolegové totiž obdrželi zprávu od Helmuta Czernina von und zu
Chudenitz, majitele okresu Katošlehy před začátkem vlády Olikracie,
který nabídl velkou odměnu za dohledání rodinných památek zanechaných
na území okresu při svém nuceném odchodu do emigrace. Nabídka byla tak
lákavá, že kolegové neodolali a postupně vypátrali velkou část
předmětů, o kterých je Helmut informoval.
Postupně
ale docházelo ke změně situace a atmosféry v okrese. Olikracie totiž
vydávala nařízení, kterými se snažila naučit občany Zlije správným
způsobům a zlepšit tak jejich život. Například se do příbytků smělo
vstupovat pouze levou nohou a vycházet pravou nohou, aby byly obě nohy
rovnoměrně zatěžovány. Pro zvýšení bezpečnosti konzumace bylo také
zapovězeno jíst lžící a vidličkou a veškerá strava se moha jíst pouze
nožem nebo rukama. Přestože tato opatření byla vydávána pro zlepšení
kvality života občanů, nesetkala se s pochopením, jejich smysl se zdál
pochybný, a postupně narůstající nespokojenost občanů vedla až k
revoluci v okrese a sesazení předsedy CVOKu. Následně bylo na setkání
občanů rozhodnuto opustit Zliji a přestěhovat se do Nezlije, kde
neplatí nařízení Olikarcie a dobře se tam prý žije. Při té příležitosti
se měla taktéž podniknout cesta za Helmutem a předat mu věci z jeho
dědictví.
Nadšení pro cestu bylo velké, přípravy zahájeny a nakonec jsme se všichni vydali
na cestu. Nikdo ale nečekal, že to bude tak náročné. Olikracie totiž
kvůli vzpouře proti svým nařízením nařídila změnit počasí a nad Zlijí
se spustil dlouhotrvající silný déšť, který značně komplikoval cestu
zejména starší části výpravy občanů. Občané Nezlije nám ale pomohli a
dopravili nás rychleji do sucha a tepla svými obytnými vozy.
Pořádkové jednotky vyslané Olikracií naštěstí nestihly dorazit včas a
zabránit nám ve splnění našich plánů. Radost z příchodu do nové země
byla korunována setkáním s Helmutem, který měl velkou radost ze získání
rodinných památek a na oplátku nám věnoval občanům velkou sumu peněz,
kterou jsme mohli použít na úspěšný start v nové zemi.
V
Nezliji se nám žije dobře, jsme zde svými pány a nikdo nás nenutí
dodržovat hloupá nařízení. Chtěli bychom tímto poděkovat občanům
Nezlije za vlídné přijetí!
Sepsal jeden z občanů, který si nepřeje být jmenován
Sláva Olikracii? Už nikdy!
TATOBITY
|
HOLOSTŘEVY
|
UZENIČKY
|
BLÁTOPEČKY
|
Terka J.
Tomáš
|
Matyáš
Terka S.
|
Jindra
Adéla
|
Adam
Jakub
|
Kryštof M.
Tereza M.
Magda S.
Matyáš L.
Gloria P.
Lucka P.
Lukáš N.
Katka H.
Liam J.
Viki K.
|
Dan V.
Jirka C.
Adéla P.
Lukáš K.
Michal K.
Amálie H.
Helena H.
Anežka V.
Valérie H.
Barbora V.
|
Jindřiška B.
Veronika T.
Kateřina T.
Martina K.
Denisa H.
Nikola J.
Jarka Š.
Láďa N.
Filip M.
Petr Ž.
Ivo R.
|
Bart V.
Anna T.
Lukáš S.
Vojta V.
Jakub F.
Monika Z.
Gábina S.
Gábina J.
Kryštof F.
Markéta H.
|
|
 |
 |
 |
Cesta světem za víkend
30.7.16
Putování
světem za víkend? Pravda, bylo na to méně času, ale někde jsme se
zastavit přece jen stihli. Než se čtyři družstva podívala na první
kontinent, bylo jejich úkolem nakreslit co nejvíce vlajek. Mohly být i
vymyšlené. A pak už hurá do Asie. Děti poznávaly po podle zvuků hlasy
zvířat, která žijí nejen v Asii. Poslední soutěžní disciplínou dne bylo
vyzkoušení si Japonského zvyku – jíst tyčinkami. Úkolem družstev bylo
tyčinkami vyjíst misku dobrot.
Ráno se děti probudily do Afriky. Dopoledne běhaly po areálu a hledaly
africká zvířata. Obrázků zvířat bylo všude hodně, ale důležité bylo
určit, která patří na jižní kontinent. Byla načase také fyzická hra.
Jak je možné, že Afričanky umí pěkně nosit nádoby na hlavě? Právě to
bylo úkolem dětí, aby si tuto dovednost vyzkoušely. Někdo měl asi
africké předky, někdo by se domorodým Afričanem stát nemohl. Po této
hře se družstva snažila nanosit zároveň co nejvíce pštrosích vajec a
vody, které je v některých částech Ariky málo. Další nesoutěžní hry
před obědem proběhly na louce a hřišti.
Odpoledne
se náš cestovatelský tým přesunul na začátek Brdského lesa. Každý si
našel a případně upravil svůj oštěp. A lovil africké prase
bradavičnaté. Po lovení prasat si děti zahrály na jednotlivé africké
kmeny, které procházejí územím cizího kmene. Další hrou jsme udělali
odskok do severní Ameriky, kde se stavěla železnice napříč celým
kontinentem. Jinde tuto hru nešlo hrát, proto ten odskok. Družstva se
snažila z lesního materiálu postavit co nejdelší železnici.
Večer
děti shlédly kousíček z filmu Baraka, jako inspiraci. Jejich úkolem
totiž bylo připravit si africký tanec. Než se zapálil táborák, dvě
družstva se snažila napodobit stejný tanec z filmu, jedno družstvo mělo
pěkný africký tanec a jedno si Afričany spletlo zřejmě s indiány :-).
Na úplný závěr dne byl u některých velký zájem o pozorování
dalekohledem. Byl krásně vidět pruhovaný Jupiter s měsíčky, Saturn s
prstencem a Měsíc s krátery.
V neděli nastal přesun na americký kontinent, kde se
hrála soutěžní
„pašovací“ hra a další
volné hry. Jak už to bývá, v neděli se spí
déle,
probíhá balení a úklid, proto už
není tolik herního času. Přesto se
rychlá cesta po světě dotáhla do zdárného
konce, až do vítězného
předávání diplomů a odměn. S některými o
prázdninách na táborech na
viděnou a s některými po prázdninách na
výpravách od září.
CESTOVATELÉ
|
DRSNÍ POUTNÍCI
|
ANGLIE
|
JING JUNG
|
František H.
Kristina Č.
Theodor K.
Kryštof V.
Tereza V.
Dorota M.
Ondra M.
Jan S.
|
Dan U.
Adam D.
Šimon J.
Filip H.
Tobias T.
Patrik S.
Kryštof S.
|
Berenika Č.
Amálie Č.
Hubert Č.
Tomáš G.
Jakub M.
Šárka Z.
Aleš Z.
Eva J.
|
Dan R.
Bára K.
Šárka P.
Ester P.
Jarka Š.
Michal P.
Dorota N.
Alžběta N.
|
43 bodů
|
30 bodů |
28 bodů |
26 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Všichni jsme byli Malými indiány
12.6.16
Druhá
květnová víkendová výprava se odehrála tentokrát v Řevnicích, na místě
zcela odlišném pro hry než v Srbsku. Téma bylo tak trochu indiánské, i
když to nebyla klasická indiánská výprava. Námětem byla kniha Škola
Malého stromu od Forresta Cartera, podle které byl natočen také film.
Je to příběh osmiletého chlapce, kterého si po smrti jeho rodičů,
indiánské maminky a bílého otce, odvedli k sobě babička a dědeček.
Babička z kmene Čerokíů učila chlapce moudrosti předků, laskavý děda
zase řemeslu a umění přežít a vyjít čestně se světem i sám sebou.
Osiřelému chlapci říkali Malý indián.
Také
tato výprava učila indiánským dovednostem,
moudrosti a jak si počínat s
nástrahami počasí, a to nejen děti. V pátek se
děti rozdělily do kmenů
(družstev) a zahrály si první hodnocenou hru. V sobotu
kmeny chodily
mezi stanovišti s indiánskými úkoly.
Hrálo se po celém areálu a na
louce vedle areálu. Nechyběla střelba z luků ani hod
kládou do dálky
(menší děti měly menší),
nošení vody jako v příběhu, skokanda a
další
dovednosti.
Odpoledne
se kmeny vydaly do lesa. V lese se začala hrát velká hledací hra s
kolíky a obrázky zvířat, ale vydatná a dlouhá dešťová přeháňka hru
přerušila. Šlo se zpět. Déšť tak po zbytek sobotního večera upravil
program. Jedna hra se stihla zahrát pod střechou, naštěstí už
přestávalo pršet. Pak se venku dohrála lesní hra. Přeháňky a mokro nám
překazily večerní táborák, děti v jídelně alespoň odehrály indiánské
scénky, které měly připravené k ohni.
Na
nedělní dopoledne jsme měli připravenou velmi oblíbenou počítací
schovávanou, aneb kdo se vydrží schovávat co nejdéle při snižujícím se
počítání pikajícího v každém kole. Inu, je to něco jiného, než klasická
schovávaná. Před obědem se stihla ještě jedna hodnocená „archeologická“
štafetová hra – hledání kousků indiánského džbánu. Po obědě už na kmeny
čekal schovaný poklad, diplomy a odměny.
LOVCI
|
ORLOVÉ
|
YAKARI
|
KALAMAROVÉ
|
DRAVCI |
Markéta Š.
Ondra H.
Jakub H.
Jakub J.
Adéla J.
Filip Š.
Jan Ž.
|
Jakub S.
Ondra M.
Jakub M.
Mirek N.
Lucie H.
David H.
Michal M.
|
Berenika Č.
Amálie Č.
Hubert Č.
Šárka Z.
Ester P.
Petr B.
Aleš Z.
Bára K.
|
Nela M.
Katka N.
Lukáš K.
Oliver V.
Michal B.
Gábina N.
Markéta M.
|
Kateřina T.
Veronika T.
Martina K.
Alžběta P.
Michal P.
Nikola J.
Linda O.
Šárka P.
|
51 bodů
|
?? bodů |
39 bodů |
27 bodů |
20 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
5.
místo |
Širák – spaní pod hvězdnou oblohou 5.6.16
Oblíbená
louka u lesa nedaleko Úhonic se dočkala naší další návštěvy. Poprvé
jsme louku vyzkoušeli přes noc. Na místo naše skupinka dětí došla ještě
za sluníčka. Vybalili se spacáky a nejrovnější plácek připravil na
spaní. Ovšem do tmy zbývalo ještě dost času. Zahráli jsme si ocásky,
tedy spíš obaláčky – šátky nikdo neměl, tak se musely použít obaly od
spacáků. Všechny děti ale chtěly neustále hrát schovávanou. Na místě
bylo dost křovin, proláklin a vysoké trávy, že se hrálo do omrzení.
Sebou
jsme měli dalekohled, určený především na pozorování ptáků (tzv.
spektiv). Z této louky se s ním dobře pozorují i vzlétající letadla z
ruzyňského letiště. Dalekohled jsme ale využili hlavně po setmění na
pozorování planet; Jupitera s měsíčky, Marsu, který vypadl jak červená
kulička a Saturnu s prstencem. Saturn viděl ale jen Adam, ostatní už
spali. Ráno se dalekohled velmi hodil na pozorování ptáků. Pozoroval se
zejména strnad obecný a ťuhýk obecný, o kterém jsem ani nevěděl, že se
na tomto místě vyskytuje.
V
noci se někteří kluci inspirovali mým fotografováním ze stativu. Začali
používat mobily a baterky a při dlouhých expozicích kreslili světlem.
Byl to náš první a hned povedený širák. Měsíc v úplňku
osvětlující louku a les, a hvězdy zastřené slabou oblačností vytvořily
romantickou atmosféru.
Rodinné setkání s Mölkky
30.5.16
Jedno
květnové nedělní odpoledne proběhlo rodinné setkání členů oddílu
Žlutého květu a příznivců na jedné „ukryté“ louce na kraji Rudné.
Zahráli jsme si dvě kola hry Mölkky. Mölkky je kolíková hra, která
pochází z jižní části Finska. Trochu připomíná ruskou hru gorodky. Při
hře Mölkky se hází kolíkem na očíslované kolíky, kdy je třeba v
několika kolech srazit kolíky s takovými čísly, aby byl dosažen ideální
počet bodů. Tedy 50, ani o bod více, neboť pak by se součet snížil na
25.
Po hře jsme si udělali táborák, opékalo se a
povídalo … a některé děti si ještě
zahrály Mölkky.
Zoo výprava
19.5.16
Hledat
dům k bydlení a k němu bezděčně koupit zoologickou zahradu se jen tak
někomu nepoštěstí. Jednomu muži s dvěma dětmi se to ale povedlo u města
Plymouth na jihu Anglie. Zoo se dnes jmenuje Dartmoor Zoological Park.
Zoo
byla prvně otevřena jako Dartmoor Wildlife Park v roce 1968. Po
problémech s úřady přišlo zrušení licence a zoo byla uzavřena v dubnu
2006. Po půl roce ji koupil Benjamin Mee, upravil, přestavěl, zoo
získala znovu licenci a byla znovu otevřena v červenci 2007. Podle
tohoto skutečného příběhu byl natočen film – Koupili jsme zoo.
Děti
si na výpravě také vyzkoušely
„postavit“ svou zoo. Pravda, víkend moc
času na takovou realizaci neskýtal, ale povedlo se. Čtyři
družstva
dostala svůj pozemek – velký karton papíru. S dětmi
jsme probírali, že
zoo nejsou jen zvířata. Ta potřebují žrát, krmivo
musí být někde
uskladněno, lidé potřebují také
zázemí ke své práci… Suma
sumárum, k
výběhům bylo třeba dodat hospodářské a
další stavby, pokladnu,
občerstvení, atd.
Děti
si zoo načrtly a nakreslily včetně zvířat. Ale některá
zvířata družstva
dostávala za hry. Za 4 body slona, páva, lva a žirafu, za
3 body
žirafu, páva a slona atd. Při první páteční
hře na louce si družstva
také nějaká zvířata našla. Hrabáče,
okapi, pásovce a bércouny. Počasí
bylo nádherné, v mladé zářící
zeleni se hrály spousty zvířecích her.
Velice oblíbený byl přechod před území
tygrů (chytačka).
V
bývalé pískovně – kterou jsme si oblíbili – se hrály Ptačí rodinky.
Dvojice (s nejmladšími dětmi trojice) měli nejprve vytvořit ptačí
hnízdo a pak ho plnit (Kinder) vajíčky, která bylo třeba na jednom
území najít. Vajíčka se do hnízd nosila po jednom. Ale mezi hnízdy
lovil jeden velký pták, který si pochutnával na vejcích. Kdo pořádně
nehlídal své hnízdečko, tomu vetřelec vejce sebral.
Hrála
se samozřejmě spousta dalších her, soutěžních i sportovních, děti
hledaly skutečná zvířátka (mimo motýlů) a zkusily si i jednu
jednoduchou znalostní hru; v družstvu napsat co nejvíce zvířat na
určené začáteční písmeno. V sobotu večer samozřejmě nechyběl táborák s
buřty a kytarou. Také jsme u táboráku neopomněli efekty zeleného a
fialového laseru. A protože byly vidět hvězdy, ukazovali jsme si
souhvězdí. V neděli před odjezdem si každý vybral odměnu, co jiného než
zvířátko. To dětem alespoň na rozdíl od těch sladkých odměn zůstane :-).
DIVOCÍ KONĚ s.r.o.
|
DELFÍNI
|
KLOKANI
|
ZEBRA BABIČKA s.r.o
|
Alžběta N.
Dorota N.
Tobiáš K.
Nikol B.
Lucie Z.
Petr Z.
|
Ema R.
Julie K.
Julie R.
Ester P.
Adam L.
Lukáš N.
František H.
|
Vanessa V.
Alžběta H.
Amálie Č.
Tomáš G.
Šimon H.
David N.
Jan N.
|
Jakub S.
Nikola J.
Ondra M.
Michal M.
Prokop M.
Theodor K.
|
27 bodů
|
21 bodů |
20 bodů |
19 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Výlet za Mrijou
12.5.16
Noční,
neboli brzký výlet po čtvrté ranní na kole
na Ruzyňské letiště bylo
nádherné zpestření všedního dne.
Zcela prázdné silnice bez aut obsadily
desítky zajíců, které jsem na cestách
potkával – zejména v okolí letiště.
I jižní vyhlídka při křížení drah u plotu
letiště byla prázdná. Zatím.
Tedy jeden nadšenec tu už byl. Desítky lidí se na
podívanou začaly
hrnout až mezi pátou a šestou hodinou. Asi dvacet minut
před šestou se
nic nedělo, což nám bylo divné, nervozita stoupala,
protože představení
bylo ohlášeno na 6:00. Nakonec se přeci jen postupně
ozvaly startující
motory doprovázené zaburácením. Ale
největší současné letadlo světa
jsme dosud neviděli.
Až se objevil zpoza letištních hal; Antonov An-225 Mrija.
Mrija si to rolovala po dráze 24, odkud měla také původně startovat.
Poměrně dlouho čekala na přistávající a jedno odlétající letadlo. K
radosti všech na naší straně nastala změna, startovalo se na dráze 30.
Tento kolos „šlápl na plyn“ přímo před námi…
Vzkazovník. Stránky
pro Vás připravuje Zbyšek Prágr.
