Žlutý květ – tábory, výpravy, akce ...
         
ZVONEK ZELENÝ. Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Žije v otevřené krajině s jednotlivými stromy a keři i v lidských sídlech. Stálý a zčásti tažný druh. Hnízdo si staví na stromech nebo keřích. Typický semenožravý pták.
STŘÍZLÍK OBECNÝ – je malý ptáček velký zhruba jako vlašský ořech. Velice nápadným znakem je zvednutý ocásek. Je to velice čilý, neposedný a na svou velikost zpěvem neobyčejně hlučný. Pokud mu vstoupíme do jeho obsazeného revíru, dokáže se hlasitě rozčílit. Zdržuje se při zemi v lesích s vývraty, v parcích a v okolí vodních toků, kde hbitě prolézá husté spleti kořenů a rostlin. Živí se převážně hmyzem.
                             Kontakty 
 Nově   20.11. – Jednodenní výprava do planetária se koná začátkem prosince.
 
Archiv  18.11. – Zveme na silvestrovský tábor – Doba ledová.
              
9.11. – Fotky z Večera světel zde. Veškeré foto ve velkém rozlišení ke stažení zde do 27.11.
 

Počasí Rudná - Slunečno.cz
Astronomický snímek dne
Dětské tábory
Výpravy, výlety
Oddílová činnost
Kalendář všech akcí
 
Fotogalerie z táborů, výprav a akcí
Deskové a mechanické hry / dominový efekt
  
ZAJÍMAVOSTI
Nejkrásnější fotografie přes mikroskop ze soutěže Nikon Small World

Fotografická soutěž ukazuje krásy a složitosti života viděného mikroskopem. Dále



Datel se učí jako my

Přezdívá se mu „lesní doktor“ nebo „lékař stromů“, ale ukazuje se, že stejně zajímavé je i datlovo bubenické nadání. Podle nové studie se rytmickým bušením dorozumívá podobně jako jiní ptáci zpěvem. A něco má společného i s lidmi. Dále


Dugongové
v čínských mořích už vyhynuli

Dugongové patřili po staletí k těm největším vodním savcům, na které se při pobřeží Číny dalo se štěstím narazit. Od sedmdesátých let minulého století počty těchto podmořských spásačů setrvale klesaly, počínaje rokem 2008 tu už nebyl spatřen žádný. Letos byli oficiálně vyhlášeni druhem funkčně vyhynulým.
Více
Zdroj iDnes.cz



HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK
 
Večerní obloha, listopad 2022
Živě z ISS  /  Živě II
Foto z ISS
......................................
Viditelnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
  
dat. od z na
*25.11. 19:29
sz
sz
26.11. 17:04
jz
sv
26.11. 18:41
z
sz
27.11. 17:52
z
sv
*27.11. 19:29
sz
sz
28.11. 17:03
z
sv
28.11. 18:40
sz
sz
29.11. 17:51
sz
sv
*29.11. 19:28
sz
z
30.11. 17:03
z
v
30.11. 19:39
sz
z
1.12. 17:51
sz
jv
*1.12. 19:28
z
z
2.12. 17:02
sz
v
2.12. 18:39
z
jz
3.12. 17:50
sz
jv
 
Klik na datum = mapka.
* Nízko nad obzorem.
Let
ISS po celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
 
Trajektorie ISS
Využíváme služby Heavens-Above a n2yo
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
KULTURNÍ SLOUPEK
KINO TIP
 
Město na řece
 
Tragikomické drama o lásce a ztrátách Město na řece, které natočil lotyšský režisér Viesturs Kairišs, vznikalo v české koprodukci a s českou hereckou účastí. Jednu z hlavních rolí zde ztvárnila česká herečka Brigita Cmuntová v postavě židovské dívky Zisly, do které se zamiluje hlavní hrdina výtvarník a písmomalíř Ansis.  Lotyšsko-česko-litevský snímek vypráví příběh člověka, který se v krátkém časovém úseku ocitne postupně uprostřed tří totalit: v autoritářském režimu předválečného Lotyšska a v době války v éře komunismu a nacismu. Absurdní a groteskní situace, kafkovská atmosféra, velká láska k dvěma ženám, důležitá morální rozhodnutí provází hlavního hrdinu napříč krutými i lyrickými dějinami východní Evropy minulého století. Více
 

......................................
HUDBA TIP
 
Ennio Morricone
 
19. prosince 2022
O2 arena Praha

Sám Ennio Morricone začal v roce 2019, ihned po svém odchodu ze světových pódií, pracovat na nové koncertní produkci. V polovině roku 2020 Maestro jako kurátor dokončil celý velký koncertní program. Podle jeho přání bude koncertní show zahrnovat ikonické scény z nejslavnějších filmů a na pódiu spolu s velkým pěveckým sborem a symfonickým orchestrem vystoupí sólisté, se kterými Maestro Morricone mnoho let spolupracoval.

Ennio Morricone složil hudbu k více než 500 filmů a televizním produkcím. Složil také přes 100 samostatných hudebních děl. Do nového koncertního programu budou zařazeny nejznámější skladby z filmů Bio Ráj, Tenkrát v Americe, Hodný, zlý a ošklivý, Neúplatní a Mise.

SLOUPEK ŽK
......................................
Odkazy na hry 

On-line hry
HUMOR
Máte rádi PC magazín CHIP? Máme speciální číslo!
....................................
Pracovní pod hesly
....................................
 Pokud chcete podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
 
Banner Žlutý květ
  ....................................

Česká speleologická společnost

Noc v suchu
 

 
Fond ohrožených dětí

Archiv (historie)
Starty raket a události
Mise raketoplánů
Discovery STS-124 Endeavour STS-123
Atlantis STS-122
Discovery STS-120

Večer světel                                                              9.11.22
 
Letošnímu ročníku, na rozdíl od silně větrného loňského, přálo počasí. Snad proto přišlo o poznání více lidí. Začátek trasy byl u kostela Stětí sv. Jana Křtitele v dolní části Rudné. Děti si po cestě všímaly zavěšených obrázků až do ulice Na Přídělu, kde byl cíl. U stolků pak bylo jejich úkolem z nabízených předloh určit, které obrázky se po cestě nevyskytovaly. Na trase bylo obrázků sedm, v cíli dva navíc.  Večer světel, Rudná 2022

Každý si mohl vzít svítící tyčinku a obrázek na vybarvování, ti starší něco na luštění. Na závěr akce, která trvala přibližně hodinu, proběhl tradiční ohňostroj. Podle rozdaných svítících tyčinek
a obrázků se účast odhaduje na 550 osob.

Fotogalerie
Foto ve velkém rozlišení ke stažení zde do 27.11.




Galové v Čechách
                                                    29.10.22
 
Kdo by neznal Asterixe a Obelixe. Takové téma bylo nachytáno na víkendové výpravě v Srbsku. V tom bližším Srbsku, u Berouna, v nádherném prostředí Českého krasu. Po pátečních hrách a rozdělení do skupin jsme se podívali na jedno z mnoha filmových ztvárnění těchto galských postav.

Druhý den dopoledne už si to galské vesnice – tedy družstva – vykračovala na rozlehlé louky.  Začala série tematických her. Galské vesnice tak soutěžili v „sušení“ Obelixova oblečení. Nejprve bylo potřeba najít kalhoty, tričko, boty… někde na louce, a když byl komplet hotový, pak museli vesnice najít a natáhnout provaz, najít kolíčky a prádlo pověsit. Vyhráli Lektvarovice.

Výprava květen 22 – Asterix a Obelix Další zajímavou hrou byly pasti na Góty. Každý z vesnice štafetově běhal k provázku a snažil se ho omotat kolem jednoho stromu. Po otrhání plodů zázračného banánovníku, jehož plody dozrávají v Srbsku v dubnu a květnu, se vesnice posunuly dále do lomu Na Chlumu. Zde, mezi skalami proběhl turnaj vesnic v hodu kamenem a další nesoutěžní hry.

Po zaslouženém poledním odpočinku se Galové vydali na místo, kde jsme na výpravách už několik let nebyli. Ke Kubrychtově boudě. Zašli jsme také na nedaleké Bubovické vodopády. Tedy, na vodopády bez vody. Na lukách se pokračovalo v sérii her. Vesnice nosili Gala (ten se měl), vyráběli lektvary a proběhl mini turnaj v přetahované, kde se dařilo především Kancům.

Večer byl zpestřen kulturním programem Galských vesnic. Táborák s opékáním a laserové hrátky je běžná součást výpravy. Ale když se zadaří počasí, děti pozorují hvězdářským dalekohledem. Měli jsme štěstí na Měsíc v první čtvrti a tak děti obdivovaly měsíční krátery. Po vydatném spánku už děti čekal dopolední program. Například střelbu na Římana vyhráli Antiřímani. Rozloučení nad víkendovým kláním s Asterixem a Obelixem se odehrálo jako vždy u diplomů a rozdávání odměn.

Fotogalerie 

LEKTVAROVICE
ANTIŘÍMANI
ŘÍMANI KANCI
Štěpánka Z.
Jindřiška Z.
Alžběta Z.
Iveta P.
Filip K.
Viki K.

Meg O.
David V.
Tomáš V.
Michal M.
Angelica K.
Elisabeth T.

Ondra M.
Zuzka Z.
Adéla V.
Adam V.
Adam B.
David B.
Ivan Z.
Vojta K.
Oliver P.
Matouš M.
Richard M.
Viktorie R.

31 bodů 30 bodů 27 bodů 24 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo



Panika v městečku? Jen ve filmu
 
                              16.9.22
 
Konečně. Na začátku dubna jsme se po zimě dočkali první víkendové jarní výpravy. Tedy jarní? Pěkné počasí bylo před víkendem a po něm. Ještě v pátek večer máme ve zvyku chodit ven, tentokrát soustavně pršelo, proto se hry hrály pod střechou. Rozdělení do čtyř družstev bylo tentokrát dobrodružnější. V každé předem určené skupině byl někdo z oddílových dětí, které znají šifry. Přečtení zašifrovaných dopisů tak bylo na bedrech zkušenějších.

Víkendové aktivity probíhaly na námět zajímavě animovaného „figurkového“ filmu Panika v městečku, kde všechny postavy včetně zvířecích dělají běžné lidské činnosti. Kůň se tak například sprchuje a čistí si zuby, paní Koňová hraje na klavír atd. Indián s kovbojem omylem objednají místo 50 cihel na postavení grilu cihel několik miliónů. A z této lapálie se staly neuvěřitelné příhody.

Děti si zahrály scénky, které jsme dlouho nedělali. Schovávaly se, trefovali se „sněhovou“ koulí, proběhla „rybí honička“ a další aktivity napodobující části příběhu. V oblíbeném pískovcovém lomu děti dávaly přednost v jízdě (nová hra vymyšlená jen kvůli filmovému příběhu), ale velice úspěšné bylo „pouštění balvanu“ z kopce. Akorát místo balvanu dětem posloužila pneumatika, která musela projet co nejblíže vytyčenému cíli.

Vzhledem k aprílovému počasí byl večerní táborák s otazníkem. Obloha nad námi se naštěstí umoudřila a o oheň, buřtíky a představení zeleného laseru děti nepřišly. V neděli před závěrečným „diplomováním“ se družstva ještě zahřála při hrách na rozhlehlé louce Českého krasu.

Fotogalerie  

CIHLÁŘI
KONĚ
CIHLY
ZMATKAŘI
Damián W.
Ondra M.
Jakub S.
Oliver P.
Miky W.
David V.
Viki O.
Šárka P.
Marek S.
Michal M.
Kristýna D.

Michael K.
Viktorie R.
Patrick K.
Tomáš M.
Adéla J.
Viki V.

Iveta P.
Simona L.
Barbora J.
Kateřina J.
Karolína K.

41,5 bodů 28 bodů 26 bodů 25,5 bodů
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo
 


Čištění ptačích budek
                                                10.7.22
  Výprava do lesa
V druhé polovině března proběhla přírodovědná výprava do Úhonického lesa. Však bylo na čase. Po dvou letech bylo třeba vyčistit ptačí budky, které jsme s dětmi vyvěšovali v roce 2015. Pokud to jen šlo vzhledem k přístupnosti, každý měl příležitost si budku otevřít a vyndat staré hnízdo.

Při zastávkách se nešlo nezmínit o lýkožroutovi, alias kůrovci. Na holých kmenech smrků byly krásně vidět jeho chodbičky. Děti zaujaly také velké choroše, které si se zájmem prohlížely. Při jedné zastávce se naučily poznávat stromy podle kůry. Některý strom má kůru hladkou, drsnou, loupavou, tvrdou… Děti poznávačku pak zvládly poslepu. Během lesní výpravy se hrálo pár her, včetně oblíbených ocásků.




Víkend plný akcí – mezi medúzy, deskové hry…
 
   5.6.22
 
V únoru jsme si zajeli za přírodou do Prahy. Ke konci roku 2019 bylo otevřeno na Praze 4 „medúzárium“. Oficiálně Svět medúz. Návštěva byla naplánována už dříve, ale ze známých důvodů k ní došlo až nyní.

Svět medúz se nachází na střeše obchodního centra, kde po našem příjezdu přišlo nemilé překvapení. Sto metrová fronta. Nezbývalo nám nic jiného, než na úkor jiných aktivit si hodinovou frontu vystát. Ale vyplatilo se. Všechna akvária pro medúzy jsou kruhového tvaru z prostého důvodu – medúzy potřebují k životu neustálý proud vody. Pozorně jsme si prohlíželi medúzy a jejich vznášení se v proudech vody. Děti samozřejmě zaujala také skluzavka a další atrakce.

Svět medúz Medúzy žijí v mořích po celém světě. Vyskytují ve všech různých tvarech a barvách a mají velikost v průměru od 3 mm do 3 metrů. Jeden druh má chapadla delší než 30 metrů. Většina těla medúz je tvořená vodou. Ve Světě medúz se pochopitelně ty největší nevyskytovaly, zato jsme viděli úplně malinkaté medúzy, odhadem kolem 1 cm.

Další akcí byla tradiční oddílová noc, kterou děláme 2x do roka. K oddílové noci patří tradičně hry, ale na co se děti obzvláště těší, jsou laserové hrátky. Přeskakování laseru ve tmě, laserové představení na stropě a ukazování souhvězdí. Tradiční se stává také hra „curling“ se svítícími tyčinkami. Druhý den ráno hodně dětí zajímalo pozorování v mikroskopech, které se také stává součástí oddílových nocí.

Na závěr víkendu proběhlo hraní deskových her v naší klubovně a přilehlých prostorách. Na několika stolech a na koberci v klubovně si děti a rodiče zahřívali mozkové závity a bavili se. Přišlo i několik bývalých členů oddílu.

Fotogalerie Svět medúz  /  oddílová noc   
 



Silvestrovský tábor po letech a v novém 
 
            30.5.22
 
Znovuzrození silvestrovského tábora po pár letech, tak bychom mohli shrnout akci na přelomu roku. Bylo to navíc s velkou změnou. Stará dobrá Dřípatka v Prachaticích byla budova s ubytováním, klubovnami … vnitřek byl zabydlený, parádně přizpůsobený na práci s dětmi, byla tam zvířátka. Ač se jednalo o starou, po technické stránce nevyhovující budovu, měla Dřípatka své Genius loci, které zažily desítky rudenských dětí. Už není. S dětmi jsme nyní jeli do nové Dřípatky, nové budovy, která už nemá takové kouzlo. Ale důležité je, že je kam jezdit.

Silvestrovský tábor 2021-22 Námět pro celotáborový program byl příběh z Antarktidy, který se odehrál v roce 1958. Hlavními postavami příběhu nebyli lidé, ale tažní psi husky. Kvůli počasí se při evakuaci jedné základny počítalo s tím, že při druhém evakuačním letu budou evakuováni také psi. Nestalo se tak. Zesilující bouře další lety znemožnila. Psi zůstali na základně sami, navíc uvázáni. Většině se podařilo uvolnit a přežít. Ovšem podle skutečné události po roce samoty z 15 psů přežili dva, pět bylo pohřešováno (ve filmovém zpracování „Osm statečných“ jsou počty jiné, příznivější).

Tři družstva se snažila zápolit se strastmi a nástrahami podobnými příběhu. Ovšem počasí vůbec pro antarktické hry nemělo pochopení. Například při hře na psí spřežení jsme táhly boby po trávě. Sníh roztál den před naším příjezdem. Děti „chytaly ptáky,“ zkoušely aport, probíhaly mezi tuleněm, hledaly meteorit… Užily si také spousty her mimo celotáborovou hru.

Silvestrovský tábor 2021-22Zpestření programu byla mnohá. Dětmi milovaný bazén (po rekonstrukci), návštěva do světa loutkového divadla, kouzel i cirkusu. Navštívili jsme poměrně novou atrakci, Areál lesních her. Různé aktivity, inspirované zvířaty podle toho, jak se pohybují a jaká prostředí obývají. Nevynechali jsme ani zvířecí obůrku Fefrovské rybníčky, kde děti obdivovaly muflony a jinou zvěř. Ale největší zábava byla s divočáky a selaty. Jeden divočák chrochtal blahem, když se nechal klackem drbat. Při jedné cestě děti kupodivu zaujala gegologická expozice velkých hornin s popisky. Děti se rozpovídaly, co kde kdy našly za kameny a donesly domů (a my vedoucí vzpomněli na letní tábory a kameny dětí pod polštáři a v kufrech).

Silvestrovský večer byl jak jinak, než herní. Slavnostní večeře se proměnila ve žranici, aneb „musím vyzkoušet ode všeho všechno.“ Naštěstí nikomu špatně nebylo. O půlnoci byl výhled na celé město z vršku se všemi ohňostroji kolem dokola. Jen škoda, že město zrušilo svůj ohňostroj, protože byl vždy parádní a pěkně ladil s reprodukovanou hudbou. Nezdá se to, ale za pět dní jsme toho stihli opravdu hodně. Dle některých rodičů je prý silvestrovský tábor výborný nápad a škoda, že o něm nevěděli dříve. Tak zas na konci roku.




Oddílová noc a filmové triky 
 
                                  13.5.22
 
Na konci listopadu proběhla tradiční oddílová noc v klubovně. Večerní brzká tma je totiž ideální k „světelným hrám.“ Než se všichni sešli, hrála se spousta deskových her. Pak už děti přeskakovaly laser, nebo házely svítící tyčinky k jinému světlu. Kdo byl blíž, vyhrál. Na kino ve spacáku už byly natěšené, ale ještě předtím jsme si udělali promítání efektů zeleného a fialového laseru na strop. Nechyběla ani prohlídka souhvězdí našeho statického „planetária“ na stropě. Souhvězdí byla krásně vidět, ale laser jednotlivé hvězdy přímo rozzářil.

Po ranní společné snídani se hry poněkud přeorientovaly na stavění dominového efektu. Domino začali stavět všichni. Alespoň jsem měl čas připravit mikroskopy a velké příložní lupy s LED osvětlením. Úžasná věc! Během plánovaného i neplánovaného pouštění dominového efektu se děti chodily dívat na živočichy a jejich části zblízka.

Druhý den bylo v plánu muzeum Karla Zemana na Malé Straně v Praze. V Praze nás o dva táborové členy přibylo. Ze začátku bylo na expozicích pěkně znázorněné, jak se dříve dělaly klasické filmové triky, např. ve filmu Cesta do pravěku. I další expozice byly věnované Zemanovým filmům, zejména pak Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Některé exponáty byly interaktivní. Dlouhou dobu jsme strávili u panelu, kde bylo možno vytvořit svůj animovaný klip a poslat si ho na email. To považuji ta nejvychytanější atrakci. Mimo to si děti také zahrály úkolovanou Cestu do pravěku, kdy šlo o hledání a doplňování pracovních listů.

Fotogalerie oddílová noc  /  filmové muzeum   
 



Podzimní dvoudenní putování
 
                                24.4.22
 
Podzimní výprava do Českého krasuPodzemní den

V době podzimních prázdnin jsme uskutečnili dvě zajímavé výpravy. Autobusem do Hostimi, pak cesta kolem Kačáku (potok Loděnice) v Českém Krasu nás vedla mlhavé ráno na sraz s jeskyňáři. Domluvena byla návštěva jedné nepřístupné, archeologicky významné jeskyně. Oba jeskyňáři dětem nejdříve ukázali malou jeskyňku, kam si mohly vlézt. Do takzvané blbodíry, jak jeskyňáři těmto pár metrovým dutinám říkají.

Po úvodním zmazání jsme šplhali do prudkého kopce, abychom zakotvili ve velkém portálu, vchodu do jeskyně. Vyslechli jsme si zajímavé povídání o jeskyni. Nasadily čelovky a po delším odemykání hurá do podzemí. Jeskyně vedla z kopce, podél kolejnic, po kterých se vyváží suť a hlína. Jeskyní se dalo projít téměř bez zašpinění, jen jílovité bláto má výbornou vlastnost perfektně se lepit na boty a boty zouvat. Děti si vyzkoušely jezdit s vozíky určené na vyvážení bláta z jeskyně, která má délku chodeb přes 300 metrů.

V portálu jeskyně byl čas na svačinu a poděkování. Pěkně začalo svítit Slunce, když jsme si vykračovali lesy necelé 4 kilometry k hornickému skanzenu Solvayovy lomy. Jízda mašinkou vystřídala vtipně komentovaná prohlídka štoly. Mezitím jsme si také prohlídli pár technických zajímavostí. Cesta po lukách až do Loděnic a odjezdem do Rudné výprava nekončila. Konečným cílem byla klubovna, kde na řadu přišlo občerstvení, hra Jungle Speed a pozorování makro světa v binokulárním mikroskopu.


Podzimní výprava do pražské zooZvířecí den

Druhý vyrážíme do pražské zoo (už víme, že zoo se píše s malými písmeny). Dopoledne bylo docela chladno, proto jsme uvítali návštěvu afrického pavilonu. Indonéská džungle byla totiž uzavřena. Africký pavilon jsme prozkoumali důkladně. Také bylo zajímavé pokoukání na žirafy a venku na slony. To už děti měly za sebou několikátý pracovní list. Snažily se přijít na úkoly a odpovědi, na které bylo možno najít řešení během prohlídky zoo.

V dalších částech zoo děti zaujal především pavilon šelem a plazů. Někteří se těšili na lanovku, leč marně, při pohledu na zavěšené dělníky na sloupech lanovky. U vodních ptáků byli někteří ptačí jedinci značně ochočení, takže se s nimi dalo fotografovat (jen je obejmout) a jeden byl natolik divoký, že bral dětem klacek z ruky. U tučňáků jsme dostali vynadáno, protože jsme se s jedním tučňákem příliš spřátelili. Na hřišti v Rezervaci Bororo jsme si prošli a vyhodnotili pracovní listy, které děti dělaly ve dvojicích. Za jejich práci je čekala drobná pozornost. Celodenní prohlídka se poněkud protáhla. Proto jsme do Rudné přijeli už za tmy.

Fotogalerie podzemní den / zvířecí den   
 
           Další články (archiv)
Večer světel, Rudná 2022
Večer světel, Rudná 2022
Výprava květen 22 – Asterix a Obelix
Výprava květen 22 – Asterix a Obelix
Výprava květen 22 – Asterix a Obelix
Výprava květen 22 – Asterix a Obelix
Výprava květen 22 – Asterix a Obelix
Výprava duben 22 – Panika v městečku
Výprava duben 22 – Panika v městečku
Výprava duben 22 – Panika v městečku
Výprava duben 22 – Panika v městečku
Jarní výprava do lesa
Jarní výprava do lesa
Svět medúz
Svět medúz
Jarní oddílová noc
Silvestrovský tábor 2021-22, Osm statečných
Silvestrovský tábor 2021-22
Silvestrovský tábor 2021-22
Silvestrovský tábor 2021-22
Silvestrovský tábor 2021-22
Podzimní oddílová noc 2021
Výprava do filmového muzea
Výprava do filmového muzea
Podzimní výprava do Českého krasu
Podzimní výprava do Českého krasu
Podzimní výprava do Českého krasu
Podzimní výprava do pražské zoo
Podzimní výprava do pražské zoo
   
   Stránky, které většinou doporučuji na základě osobních zkušeností pro svou 
obsahovou hodnotu:
  
    Vše kolem přírody
    Zahrada     Internetová rádia a televize
  • RADIOO.CZ poslouchejte nebo vysílejte...
  • AndyNet-Radio Jean Michel Jarre nonstop 
  • TV Noe nekomerční nezávislá tv bez násilí  
  • Hope TV křesťanská tv mezinár. sítě Hope Channel
    Ubytování 
    Počasí jinak
    Čtení
    Různé
   Pro rodiče a vedoucí dětských skupin
     
    Astronomie a kosmonautika

    Umění, výtvarno     Webové kamery z celého světa a panorama     Svět fotografie
    Lidství a Božství       Humor 
    Blogy a osobní stránky
  • Nachi art stránky o ptácích, nádherné kresby
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů © 2006 2022
Autorská práva : Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte
Naši činnost podporují:     Mladí ochránci přírody, z.s.     MŠMT     Město Rudná     NNO uznané MŠMT pro práci s dětmi a mládeží na léta 2022 – 2023
SÝKORA MODŘINKA – Určitě modřinku poznají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky na krmítku, neboť spolu se sýkorami koňadrami patří modřinky k jejich nejčastějším návštěvníkům. Živí se hmyzem, na podzim i bobulemi a v zimě olejnatými semeny. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů. Je stálá a přelétavá (podniká mimohnízdní potulky do 50 km); mladí ptáci odlétají do jižní a západní Evropy. Na zimu k nám přilétají modřinky ze severovýchodu.  SÝKORA UHELNÍČEK. Na obrázku velice připomíná sýkoru koňadru, ve skutečnosti je výrazně menší než koňadra a není tak pestře zbarvena. Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. Hnízdí od května do července, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Potravu hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. O mláďata pečují oba rodiče a rodinky pak zůstávají pohromadě až do hnízdního období v následujícím roce. Zdroj: nasiptaci.info SÝKORA KOŇADRA – Živí se převážně hmyzem, pupeny, semeny, plody, larvami... Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou, na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).  SÝKORA PARUKÁŘKA – poměrně malá sýkora, kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé chocholky, kterou dovede vztyčovat a sklápět. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší.  DROZD BRÁVNÍK – Je částečně tažný - u nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého. Žije ve vysokokmenných lesích různého typu, vzácněji se vyskytuje také v parcích, zahradách a sadech. Je všežravý, v jeho potravě se objevují především drobní bezobratlí, hlavně žížaly, měkkýši, hmyz a jeho larvy, ale, zejména v zimě, požírá také bobule.    POŠTOLKA OBECNÁ je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz.  STEHLÍK OBECNÝ – Běžně ho nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Je částečně tažný. V České republice se vyskytuje celoročně. Hnízdo si staví v dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.
ČERVENKA OBECNÁ tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. V potravě převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé.  DLASK TLUSTOZOBÝ je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Žije v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.  BABOČKA JILMOVÁ je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných cestách a číhají na proletující samice. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.  BABOČKA KOPŘIVOVÁ patří mezi naše nejhojnější motýli. Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka o počtu 80 až 100 kusů na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je většinou kopřiva dvoudomá. Dospělí motýli sají nektar z květů různých rostlin dostupných v místě výskytu. Ve střední Evropě se začínají objevovat v březnu až dubnu a občas i v zimě během oblevy za slunných dní.  BABOČKA ADMIRÁL je jeden z největších denních motýlů Česka. V našich podmínkách jsou k zastižení od května do října. V květnu k nám přilétají jedinci z jihu. Rozmnoží se tu a na podzim zase odlétají zpět na jih. Když je u nás zima, zakládají tam generaci, která k nám na jaře přilétá. Tato babočka se vyskytuje na loukách, okrajích lesů a zahradách. Dospělci se živí nektarem a na podzim mnohdy přezrálým ovocem, na kterém je lze díky tomu také často vidět. Samice kladou vajíčka na různé druhy kopřiv. RORÝS OBECNÝ – Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.  STRAKAPOUD VELKÝ. Náš nejběžnější datlovitý pták. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Strakapoud velký je stálým druhem. Potrava je složena z drobných živočichů, zejména larev hmyzu, a ze semen jehličnanů, různých plodů apod. V období, kdy je živočišné potravy nedostatek (konec podzimu až začátek jara), se v jeho potravě zvedá podíl plodů, zejména bobulí, ořechů a žaludů. Hnízdění v dutinách začíná koncem dubna. Ve snůšce bývá obvykle 5 až 6 vajíček; zahřívají je oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata.  MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ – Jeden z našich nejmenších ptáků. Obývá větší zarostlé zahrady a parky, lesy všeho druhu i břehové porosty vodních toků. Často se ve všech polohách zavěšuje na větve. Hnízdí dvakrát do roka. Stálý druh, po vyhnízdění se sdružuje do hejnek, někdy společně se sýkorami. Živí se především vajíčky a larvami hmyzu. 
HÝL OBECNÝ – silný kuželovitý, černě zbarvený zobák mu umožňuje vyštipovat nejrůznější semena a pupeny (pouze během hnízdění je v potravě zastoupena i živočišná složka). V těle je hýl mohutnější než vrabec. Hnízdí především v jehličnatých, případně smíšených lesích ve vyšších polohách; v zimě, kdy k nám přilétají ptáci ze severu, ho lze zastihnout i v nížinách. Hnízdo staví nejčastěji při kmenech hustých smrčků. Samička snáší 4 až 5 vajíček a sama je zahřívá, zatímco sameček ji krmí. O mláďata pečují oba rodiče. Naši hýlové jsou převážně stálí, často však podnikají zimní potulky.  BRKOSLAV SEVERNÍ je severský pěvec velikosti špačka, s nápadnou chocholkou. U nás se nepravidelně vyskytuje jako zimní host; lze jej zastihnout jak v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, tak v lesích, kde vyhledává jeřáby, jmelí, ochmet a další rostliny s bobulovitými plody. Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les, kde se ziví převážně hmyzem. Hnízdo staví na stromech. Na snůšce 3 až 6 vajec sedí jen samička, na péči o mláďata se podílí i sameček. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.  REHEK DOMÁCÍ je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách, pod střechami... Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.  HRDLIČKA ZAHRADNÍ hnízdí nejčastěji v rozmezí od března do října. Do hnízda, které je většinou umístěno na stromech, snáší samička až několikrát ročně po 2 vejcích, při jejichž zahřívání ji střídá sameček. Mláďata krmí oba rodiče nejprve 6 až 11 dní "holubím mlékem", poté rostlinnou potravou (semena, bobule a části rostlin) z volete. Hrdlička zahradní je stálá, na zimu se však v mnoha případech ptáci posouvají na jihovýchod a tyto přesuny mohou mít až charakter tahu.   HOLUB HŘIVNÁČ – je náš největší holub snadno určitelný podle bílé skvrny na stranách krku (kterou ovšem mladí ptáci nemají) a výrazné příčné bílé pásky na svrchní straně křídel. Živí se především semeny. Obývá lesy, ale v posledních letech u nás proniká i do parků a zahrad. Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata. Ze zimovišť v oblasti Pyrenejí přilétá v březnu, odlétá v říjnu. (Zdroj Český rozhlas)   BRHLÍK LESNÍ – po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, parcích a zahradách. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.    ŠPAČEK OBECNÝ – Žije v kulturní krajině s remízky a skupinami stromů či na lesních okrajích. Samec zpívá vsedě se spuštěnými polorozevřenými křídly, často napodobuje jiné ptáky a zvuky. Hnízdí v dutinách; samička snáší 5 až 6 vajíček, která zahřívají oba rodiče. Samička i sameček rovněž společně krmí mláďata; sbírají pro ně především žížaly. Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz. Naši špačci zimují v západním Středomoří (jen výjimečně přezimují menší hejnka i u nás), kam odlétají v září až listopadu a vracejí se koncem února a v březnu.    VRABEC DOMÁCÍ (na obr. samec). Známější ze dvou druhů u nás žijících vrabců. Po celý rok žije v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí. Potrava převážně rostlinná, v době hnízdění i živočišná. Hnízdí od dubna, většinou pospolitě. Hnízdo staví převážně na stavbách. V zahřívání snůšky, ve které bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček, se střídají samička i sameček. Stejně tak oba staří ptáci krmí mláďata, a to výhradně hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy. U dospělých převažuje rostlinná složka, nejvíce zrní. Oštipují ale i listy a pupeny.
  ZVONOHLÍK ZAHRADNÍ se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech a dalších typech městské zeleně. Hnízdí 2x do roka od května do července. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov.   KŘIVKA OBECNÁ je pták s překříženým zobákem. Další zajímavostí je, že hnízdí po celý rok, převážně však v lednu až dubnu. Na snůšce 3 až 4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí. Samec je cihlově červený, samice olivově žlutozelená. Hnízdí v horských smrkových lesích, ale je to nomád, kdy se občas vyskytuje i v nížinách. Rádi se zdržují v hejnech. Požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků, modřínů a borovic.   DROZD KVÍČALA je pěvec veliký jako kos černý, společenský pták žijící v hejnech. Přes léto vyhledává především drobný hmyz, plže a žížaly. V zimě se živí bobulemi a spadanými jablky. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně naokrajích lesů, polích, na březích rybníků... Samice snáší 4 – 7 vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů. O mláďata se starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.   VLAŠTOVKA OBECNÁ má oproti jiřičce hlouběji vykrojený ocas a dlouhá zadní péra a červenohnědé hrdlo. Staví si miskovité, shora otevřené hnízdo uvnitř budov (hnízdo jiřičky je až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá vně budov). Na snůšce 4 až 5 vajíček sedí samička, která také zprvu sama krmí mláďata potravou přebíranou od samečka; po několika dnech se již oba rodiče podílejí na péči o mláďata rovným dílem. Vlaštovka se živí "vzdušným planktonem", tedy drobným až středně velkým hmyzem, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Koncem března přilétají z afrických zimovišť.      PĚNKAVA OBECNÁ. Běžný druh, který se vyskytuje v lesích, zahradách a parcích. Na snůšce, která obvykle obsahuje 5 vajíček, sedí převážně samice, sameček se však později podílí na péči o mláďata. Živí se semeny rostlin, živočišnou složku potravy tvoří převážně hmyz. Potravu sbírá často na zemi. Naše pěnkavy jsou převážně tažné, jejich zimoviště leží v jihozápadní Evropě. Přílet vrcholí koncem února a v první polovině března, odlet v říjnu. Avšak mnoho starých ptáků, většinou samečků, však zůstává v místech hnízdění i přes zimu.    ČÍŽEK LESNÍ – je výrazně menší než vrabec, zelenavě zbarvený. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách. Hnízdí od dubna do července 2x ročně. Samička staví hnízdo obvykle vysoko v nejhustším jehličí na konci postranní větve. Snáší 4-5 vajec, na kterých sedí sama a sameček ji krmí. Vylíhlá mláďata krmí rodiče téměř výhradně hmyzem. Hlavní potravu čížků tvoří převážně semena olší a bříz. Přelétavý a tažný druh.  KÁNĚ LESNÍ je náš nejhojnější dravec. Jeho zbarvení je velmi proměnlivé (výrazně světlé nebo naopak velmi tmavé exempláře). Dominantní složku její potravy tvoří hlodavci. Hnízdí v lesích, zejména mimo dobu hnízdění se vyskytuje v polích; často sedá na vyvýšených místech, např. stromech podél silnic nebo sloupech. Káně lesní je částečně tažný pták, v zimě se u nás objevují sevení populace, přilétají v říjnu a listopadu a zpět odlétají počátkem března.          JIŘIČKA OBECNÁ nemá na rozdíl od vlaštovky dvě dlouhá zadní péra a hnízdí většinou na vnějších stěnách budov v uzavřeném hnízdě (vlaštovka v miskovitém). Jiřička je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. Víme, že při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, je záhadou. Jiřičky se věrně vracejí tam, kde hnízdí. Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května. Výhradní složkou jídelníčku jiřičky je drobný hmyz. Do Afriky odlétají v září.