Nejkrásnější fotografie přes mikroskop ze soutěže Nikon Small World
Fotografická soutěž ukazuje krásy a složitosti života viděného mikroskopem. Dále
Datel se učí jako my
Přezdívá
se mu „lesní doktor“ nebo „lékař stromů“, ale ukazuje se, že stejně
zajímavé je i datlovo bubenické nadání. Podle nové studie se rytmickým
bušením dorozumívá podobně jako jiní ptáci zpěvem. A něco má společného
i s lidmi. Dále Dugongové
v čínských mořích už vyhynuli
Dugongové
patřili po staletí k těm největším vodním savcům, na které se při
pobřeží Číny dalo se štěstím narazit. Od sedmdesátých let minulého
století počty těchto podmořských spásačů setrvale klesaly, počínaje
rokem 2008 tu už nebyl spatřen žádný. Letos byli oficiálně vyhlášeni
druhem funkčně vyhynulým. Více Zdroj iDnes.cz
Město na řece Tragikomické
drama o lásce a ztrátách Město na řece, které natočil lotyšský režisér
Viesturs Kairišs, vznikalo v české koprodukci a s českou hereckou
účastí. Jednu z hlavních rolí zde ztvárnila česká herečka Brigita
Cmuntová v postavě židovské dívky Zisly, do které se zamiluje hlavní
hrdina výtvarník a písmomalíř Ansis. Lotyšsko-česko-litevský
snímek vypráví příběh člověka, který se v krátkém časovém úseku ocitne
postupně uprostřed tří totalit: v autoritářském režimu předválečného
Lotyšska a v době války v éře komunismu a nacismu. Absurdní a groteskní
situace, kafkovská atmosféra, velká láska k dvěma ženám, důležitá
morální rozhodnutí provází hlavního hrdinu napříč krutými i lyrickými
dějinami východní Evropy minulého století. Více
...................................... HUDBA TIP
Ennio Morricone 19.
prosince 2022 O2 arena Praha Sám
Ennio Morricone začal v roce 2019, ihned po svém odchodu ze světových
pódií, pracovat na nové koncertní produkci. V polovině roku 2020
Maestro jako kurátor dokončil celý velký koncertní program. Podle jeho
přání bude koncertní show zahrnovat ikonické scény z nejslavnějších
filmů a na pódiu spolu s velkým pěveckým sborem a symfonickým
orchestrem vystoupí sólisté, se kterými Maestro Morricone mnoho let
spolupracoval.
Ennio Morricone složil hudbu k více než 500 filmů a televizním
produkcím. Složil také přes 100 samostatných hudebních děl. Do nového
koncertního programu budou zařazeny nejznámější skladby z filmů Bio
Ráj, Tenkrát v Americe, Hodný, zlý a ošklivý, Neúplatní a Mise.
.................................... Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
Letošnímu
ročníku, na rozdíl od silně větrného loňského, přálo počasí. Snad proto
přišlo o poznání více lidí. Začátek trasy byl u kostela Stětí sv. Jana
Křtitele v dolní části Rudné. Děti si po cestě všímaly zavěšených
obrázků až do ulice Na Přídělu, kde byl cíl. U stolků pak bylo jejich
úkolem z nabízených předloh určit, které obrázky se po cestě
nevyskytovaly. Na trase bylo obrázků sedm, v cíli dva navíc.
Každý si mohl vzít svítící tyčinku a obrázek na vybarvování, ti starší
něco na luštění. Na závěr akce, která trvala přibližně hodinu, proběhl
tradiční ohňostroj. Podle rozdaných svítících tyčinek
a obrázků se
účast odhaduje na 550 osob.
Kdo
by neznal Asterixe a Obelixe. Takové téma bylo nachytáno na víkendové
výpravě v Srbsku. V tom bližším Srbsku, u Berouna, v nádherném
prostředí Českého krasu. Po pátečních hrách a rozdělení do skupin jsme
se podívali na jedno z mnoha filmových ztvárnění těchto galských postav.
Druhý den dopoledne už si to galské vesnice – tedy družstva –
vykračovala na rozlehlé louky. Začala série tematických her.
Galské vesnice tak soutěžili v „sušení“ Obelixova oblečení. Nejprve
bylo potřeba najít kalhoty, tričko, boty… někde na louce, a když byl
komplet hotový, pak museli vesnice najít a natáhnout provaz, najít
kolíčky a prádlo pověsit. Vyhráli Lektvarovice.
Další zajímavou hrou byly pasti na Góty. Každý z vesnice štafetově
běhal k provázku a snažil se ho omotat kolem jednoho stromu. Po otrhání
plodů zázračného banánovníku, jehož plody dozrávají v Srbsku v dubnu a
květnu, se vesnice posunuly dále do lomu Na Chlumu. Zde, mezi skalami
proběhl turnaj vesnic v hodu kamenem a další nesoutěžní hry.
Po zaslouženém poledním odpočinku se Galové vydali na místo, kde jsme
na výpravách už několik let nebyli. Ke Kubrychtově boudě. Zašli jsme
také na nedaleké Bubovické vodopády. Tedy, na vodopády bez vody. Na
lukách se pokračovalo v sérii her. Vesnice nosili Gala (ten se měl),
vyráběli lektvary a proběhl mini turnaj v přetahované, kde se dařilo
především Kancům.
Večer byl zpestřen kulturním programem Galských vesnic. Táborák s
opékáním a laserové hrátky je běžná součást výpravy. Ale když se zadaří
počasí, děti pozorují hvězdářským dalekohledem. Měli jsme štěstí na
Měsíc v první čtvrti a tak děti obdivovaly měsíční krátery. Po vydatném
spánku už děti čekal dopolední program. Například střelbu na Římana
vyhráli Antiřímani. Rozloučení nad víkendovým kláním s Asterixem a
Obelixem se odehrálo jako vždy u diplomů a rozdávání odměn.
Štěpánka Z.
Jindřiška Z.
Alžběta Z.
Iveta P.
Filip K.
Viki K.
Meg O.
David V.
Tomáš V.
Michal M.
Angelica K.
Elisabeth T.
Ondra M.
Zuzka Z.
Adéla V.
Adam V.
Adam B. David B.
Ivan Z.
Vojta K.
Oliver P.
Matouš M.
Richard M.
Viktorie R.
31 bodů
30 bodů
27 bodů
24 bodů
1.
místo
2.
místo
3.
místo
4.
místo
Panika v městečku? Jen ve filmu
16.9.22
Konečně.
Na začátku dubna jsme se po zimě dočkali první víkendové jarní výpravy.
Tedy jarní? Pěkné počasí bylo před víkendem a po něm. Ještě v pátek
večer máme ve zvyku chodit ven, tentokrát soustavně pršelo, proto se
hry hrály pod střechou. Rozdělení do čtyř družstev bylo tentokrát
dobrodružnější. V každé předem určené skupině byl někdo z oddílových
dětí, které znají šifry. Přečtení zašifrovaných dopisů tak bylo na
bedrech zkušenějších.
Víkendové aktivity probíhaly na námět zajímavě animovaného
„figurkového“ filmu Panika v městečku, kde všechny postavy včetně
zvířecích dělají běžné lidské činnosti. Kůň se tak například sprchuje a
čistí si zuby, paní Koňová hraje na klavír atd. Indián s kovbojem
omylem objednají místo 50 cihel na postavení grilu cihel několik
miliónů. A z této lapálie se staly neuvěřitelné příhody.
Děti si zahrály scénky, které jsme dlouho nedělali. Schovávaly se,
trefovali se „sněhovou“ koulí, proběhla „rybí honička“ a další aktivity
napodobující části příběhu. V oblíbeném pískovcovém lomu děti dávaly
přednost v jízdě (nová hra vymyšlená jen kvůli filmovému příběhu), ale
velice úspěšné bylo „pouštění balvanu“ z kopce. Akorát místo balvanu
dětem posloužila pneumatika, která musela projet co nejblíže vytyčenému
cíli.
Vzhledem k aprílovému počasí byl večerní táborák s otazníkem. Obloha
nad námi se naštěstí umoudřila a o oheň, buřtíky a představení zeleného
laseru děti nepřišly. V neděli před závěrečným „diplomováním“ se
družstva ještě zahřála při hrách na rozhlehlé louce Českého krasu.
Damián W.
Ondra M.
Jakub S.
Oliver P.
Miky W.
David V.
Viki O.
Šárka P.
Marek S.
Michal M.
Kristýna D.
Michael K. Viktorie R. Patrick K.
Tomáš M.
Adéla J.
Viki V.
Iveta P.
Simona L.
Barbora J.
Kateřina J.
Karolína K.
41,5 bodů
28 bodů
26 bodů
25,5 bodů
1.
místo
2.
místo
3.
místo
4.
místo
Čištění ptačích budek
10.7.22
V
druhé polovině března proběhla přírodovědná výprava do Úhonického lesa.
Však bylo na čase. Po dvou letech bylo třeba vyčistit ptačí budky,
které jsme s dětmi vyvěšovali v roce 2015. Pokud to jen šlo vzhledem k
přístupnosti, každý měl příležitost si budku otevřít a vyndat staré
hnízdo.
Při zastávkách se nešlo nezmínit o lýkožroutovi, alias kůrovci. Na
holých kmenech smrků byly krásně vidět jeho chodbičky. Děti zaujaly
také velké choroše, které si se zájmem prohlížely. Při jedné zastávce
se naučily poznávat stromy podle kůry. Některý strom má kůru hladkou,
drsnou, loupavou, tvrdou… Děti poznávačku pak zvládly poslepu. Během
lesní výpravy se hrálo pár her, včetně oblíbených ocásků.
Víkend plný akcí – mezi medúzy, deskové hry…
5.6.22
V
únoru jsme si zajeli za přírodou do Prahy. Ke konci roku 2019 bylo
otevřeno na Praze 4 „medúzárium“. Oficiálně Svět medúz. Návštěva byla
naplánována už dříve, ale ze známých důvodů k ní došlo až nyní.
Svět medúz se nachází na střeše obchodního centra, kde po našem
příjezdu přišlo nemilé překvapení. Sto metrová fronta. Nezbývalo nám
nic jiného, než na úkor jiných aktivit si hodinovou frontu vystát. Ale
vyplatilo se. Všechna akvária pro medúzy jsou kruhového tvaru z
prostého důvodu – medúzy potřebují k životu neustálý proud vody.
Pozorně jsme si prohlíželi medúzy a jejich vznášení se v proudech vody.
Děti samozřejmě zaujala také skluzavka a další atrakce.
Medúzy žijí v mořích po celém světě. Vyskytují ve všech různých tvarech
a barvách a mají velikost v průměru od 3 mm do 3 metrů. Jeden druh má
chapadla delší než 30 metrů. Většina těla medúz je tvořená vodou. Ve
Světě medúz se pochopitelně ty největší nevyskytovaly, zato jsme viděli
úplně malinkaté medúzy, odhadem kolem 1 cm.
Další akcí byla tradiční oddílová noc, kterou děláme 2x do roka. K
oddílové noci patří tradičně hry, ale na co se děti obzvláště těší,
jsou laserové hrátky. Přeskakování laseru ve tmě, laserové představení
na stropě a ukazování souhvězdí. Tradiční se stává také hra „curling“
se svítícími tyčinkami. Druhý den ráno hodně dětí zajímalo pozorování v
mikroskopech, které se také stává součástí oddílových nocí.
Na závěr víkendu proběhlo hraní deskových her v naší klubovně a
přilehlých prostorách. Na několika stolech a na koberci v klubovně si
děti a rodiče zahřívali mozkové závity a bavili se. Přišlo i několik
bývalých členů oddílu.
Znovuzrození
silvestrovského tábora po pár letech, tak bychom mohli shrnout akci na
přelomu roku. Bylo to navíc s velkou změnou. Stará dobrá Dřípatka v
Prachaticích byla budova s ubytováním, klubovnami … vnitřek byl
zabydlený, parádně přizpůsobený na práci s dětmi, byla tam zvířátka. Ač
se jednalo o starou, po technické stránce nevyhovující budovu, měla
Dřípatka své Genius loci, které zažily desítky rudenských dětí. Už
není. S dětmi jsme nyní jeli do nové Dřípatky, nové budovy, která už
nemá takové kouzlo. Ale důležité je, že je kam jezdit.
Námět pro celotáborový program byl příběh z Antarktidy, který se
odehrál v roce 1958. Hlavními postavami příběhu nebyli lidé, ale tažní
psi husky. Kvůli počasí se při evakuaci jedné základny počítalo s tím,
že při druhém evakuačním letu budou evakuováni také psi. Nestalo se
tak. Zesilující bouře další lety znemožnila. Psi zůstali na základně
sami, navíc uvázáni. Většině se podařilo uvolnit a přežít. Ovšem podle
skutečné události po roce samoty z 15 psů přežili dva, pět bylo
pohřešováno (ve filmovém zpracování „Osm statečných“ jsou počty jiné,
příznivější).
Tři družstva se snažila zápolit se strastmi a nástrahami podobnými
příběhu. Ovšem počasí vůbec pro antarktické hry nemělo pochopení.
Například při hře na psí spřežení jsme táhly boby po trávě. Sníh roztál
den před naším příjezdem. Děti „chytaly ptáky,“ zkoušely aport,
probíhaly mezi tuleněm, hledaly meteorit… Užily si také spousty her
mimo celotáborovou hru.
Zpestření programu byla mnohá. Dětmi milovaný bazén (po rekonstrukci),
návštěva do světa loutkového divadla, kouzel i cirkusu. Navštívili jsme
poměrně novou atrakci, Areál lesních her. Různé aktivity, inspirované
zvířaty podle toho, jak se pohybují a jaká prostředí obývají.
Nevynechali jsme ani zvířecí obůrku Fefrovské rybníčky, kde děti
obdivovaly muflony a jinou zvěř. Ale největší zábava byla s divočáky a
selaty. Jeden divočák chrochtal blahem, když se nechal klackem drbat.
Při jedné cestě děti kupodivu zaujala gegologická expozice velkých
hornin s popisky. Děti se rozpovídaly, co kde kdy našly za kameny a
donesly domů (a my vedoucí vzpomněli na letní tábory a kameny dětí pod
polštáři a v kufrech).
Silvestrovský večer byl jak jinak, než herní. Slavnostní večeře se
proměnila ve žranici, aneb „musím vyzkoušet ode všeho všechno.“
Naštěstí nikomu špatně nebylo. O půlnoci byl výhled na celé město z
vršku se všemi ohňostroji kolem dokola. Jen škoda, že město zrušilo
svůj ohňostroj, protože byl vždy parádní a pěkně ladil s reprodukovanou
hudbou. Nezdá se to, ale za pět dní jsme toho stihli opravdu hodně. Dle
některých rodičů je prý silvestrovský tábor výborný nápad a škoda, že o
něm nevěděli dříve. Tak zas na konci roku.
Na
konci listopadu proběhla tradiční oddílová noc v klubovně. Večerní
brzká tma je totiž ideální k „světelným hrám.“ Než se všichni sešli,
hrála se spousta deskových her. Pak už děti přeskakovaly laser, nebo
házely svítící tyčinky k jinému světlu. Kdo byl blíž, vyhrál. Na kino
ve spacáku už byly natěšené, ale ještě předtím jsme si udělali
promítání efektů zeleného a fialového laseru na strop. Nechyběla ani
prohlídka souhvězdí našeho statického „planetária“ na stropě. Souhvězdí
byla krásně vidět, ale laser jednotlivé hvězdy přímo rozzářil.
Po ranní společné snídani se hry poněkud přeorientovaly na stavění
dominového efektu. Domino začali stavět všichni. Alespoň jsem měl čas
připravit mikroskopy a velké příložní lupy s LED osvětlením. Úžasná
věc! Během plánovaného i neplánovaného pouštění dominového efektu se
děti chodily dívat na živočichy a jejich části zblízka.
Druhý den bylo v plánu muzeum Karla Zemana na Malé Straně v Praze. V
Praze nás o dva táborové členy přibylo. Ze začátku bylo na expozicích
pěkně znázorněné, jak se dříve dělaly klasické filmové triky, např. ve
filmu Cesta do pravěku. I další expozice byly věnované Zemanovým
filmům, zejména pak Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Některé exponáty
byly interaktivní. Dlouhou dobu jsme strávili u panelu, kde bylo možno
vytvořit svůj animovaný klip a poslat si ho na email. To považuji ta
nejvychytanější atrakci. Mimo to si děti také zahrály úkolovanou Cestu
do pravěku, kdy šlo o hledání a doplňování pracovních listů.
V době podzimních prázdnin jsme uskutečnili dvě zajímavé výpravy.
Autobusem do Hostimi, pak cesta kolem Kačáku (potok Loděnice) v Českém
Krasu nás vedla mlhavé ráno na sraz s jeskyňáři. Domluvena byla
návštěva jedné nepřístupné, archeologicky významné jeskyně. Oba
jeskyňáři dětem nejdříve ukázali malou jeskyňku, kam si mohly vlézt. Do
takzvané blbodíry, jak jeskyňáři těmto pár metrovým dutinám říkají.
Po úvodním zmazání jsme šplhali do prudkého kopce, abychom zakotvili ve
velkém portálu, vchodu do jeskyně. Vyslechli jsme si zajímavé povídání
o jeskyni. Nasadily čelovky a po delším odemykání hurá do podzemí.
Jeskyně vedla z kopce, podél kolejnic, po kterých se vyváží suť a
hlína. Jeskyní se dalo projít téměř bez zašpinění, jen jílovité bláto
má výbornou vlastnost perfektně se lepit na boty a boty zouvat. Děti si
vyzkoušely jezdit s vozíky určené na vyvážení bláta z jeskyně, která má
délku chodeb přes 300 metrů.
V portálu jeskyně byl čas na svačinu a poděkování. Pěkně začalo svítit
Slunce, když jsme si vykračovali lesy necelé 4 kilometry k hornickému
skanzenu Solvayovy lomy. Jízda mašinkou vystřídala vtipně komentovaná
prohlídka štoly. Mezitím jsme si také prohlídli pár technických
zajímavostí. Cesta po lukách až do Loděnic a odjezdem do Rudné výprava
nekončila. Konečným cílem byla klubovna, kde na řadu přišlo
občerstvení, hra Jungle Speed a pozorování makro světa v binokulárním
mikroskopu.
Zvířecí den
Druhý vyrážíme do pražské zoo (už víme, že zoo se píše s malými
písmeny). Dopoledne bylo docela chladno, proto jsme uvítali návštěvu
afrického pavilonu. Indonéská džungle byla totiž uzavřena. Africký
pavilon jsme prozkoumali důkladně. Také bylo zajímavé pokoukání na
žirafy a venku na slony. To už děti měly za sebou několikátý pracovní
list. Snažily se přijít na úkoly a odpovědi, na které bylo možno najít
řešení během prohlídky zoo.
V dalších částech zoo děti zaujal především pavilon šelem a plazů.
Někteří se těšili na lanovku, leč marně, při pohledu na zavěšené
dělníky na sloupech lanovky. U vodních ptáků byli někteří ptačí jedinci
značně ochočení, takže se s nimi dalo fotografovat (jen je obejmout) a
jeden byl natolik divoký, že bral dětem klacek z ruky. U tučňáků jsme
dostali vynadáno, protože jsme se s jedním tučňákem příliš spřátelili.
Na hřišti v Rezervaci Bororo jsme si prošli a vyhodnotili pracovní
listy, které děti dělaly ve dvojicích. Za jejich práci je čekala drobná
pozornost. Celodenní prohlídka se poněkud protáhla. Proto jsme do Rudné
přijeli už za tmy.
