|
| ZAJÍMAVOSTI |
Za co v přírodě hrozí vysoké pokuty a kdy lze přijít o psa
Houbaření,
turistika i táboření u nás mají dlouhou tradici, pro pohyb a pobyt v
přírodě současně platí řada právních pravidel. Za jejich porušení hrozí
pokuta od pěti do 100 tisíc korun. Víte, kam nesmíte vstupovat, co
můžete a naopak nesmíte v lese sbírat, kde lze tábořit a kde maximálně
přespat? Dále (Zdroj
Aktualne.cz)
.....................................
Zahrada Jiřího Trnky ožila na zámku Ctěnice
V
roce 1962 vyšla pohádková kniha Zahrada, již napsal a ilustroval
výtvarník Jiří Trnka. Magický příběh o pěti klucích, kteří se starou
brankou dostanou do krásné zahrady, se stal inspirací i pro
interaktivní výstavu Trnkova Zahrada 2. Tu je až do začátku září možné
vidět v zámeckém areálu Ctěnice v pražské Vinoři. Dále
(Zdroj
Aktualne.cz)
Projekt Zahrada2.
.....................................
Výstava: Lidé a velké šelmy Šumavy
Před
55 lety byla na Šumavě díky obrovskému úsilí a nadšení několika
osobností vyhlášena chráněná krajinná oblast a začal se odvíjet
pozoruhodný příběh, jehož nedílnou součástí jsou velké šelmy a lidé,
kteří se zasloužili o jejich návrat do šumavské přírody.
Klíčovou úlohu na výstavě hrají lidé: šumavští obyvatelé, lesníci,
ochranáři a milovníci svérázné šumavské krajiny. Výstava trvná do
31.10. 2018 v muzeu Šumavy v Kašperských horách. Více
(Zdroj
Šelmy.cz)
.....................................
V žádném ze 143 pramenů v Praze není pitná voda
V
metropoli se nachází 143 studánek a pramenů. Podle rozborů však ani
jeden pramen a studánka nesplňují hygienické normy pro pitnou vodu.
Metropole investuje peníze do obnovy studánek v rámci strategie, která
má pomoci mírnit dopady změny klimatu na život ve městě. Vypařováním
vody a zeleně je totiž možné ochlazovat město. To se přehřívá kvůli
dopravě a plochám z betonu a asfaltu, jenž do sebe kumulují teplo. Více
(Zdroj
vodarenstvi.cz)
Registr pramenů
a studánek
Další
zajímavosti
|
| HVĚZDÁŘSKÝ
SLOUPEK |
......................................
Viditelnost
Mezinárodní
kosmické stanice (ISS)
Foto z ISS na Flickru
| dat. |
od |
z |
na |
| 1.6. |
22:22
|
sz
|
jv
|
| *1.6. |
23:59
|
z
|
jz
|
| 2.6. |
23:06
|
z
|
j
|
| 3.6. |
22:14
|
z
|
jv
|
| *4.6. |
22:59
|
jz
|
jz
|
| 5.6. |
22:06
|
z
|
jv
|
| *7.6. |
21:59
|
jz
|
jz
|
Od 8.6. do 4.7. není ISS z ČR viditelná
|
Klik
na datum = mapka.
*
Nízko
nad obzorem.
Let
ISS
po
celé obloze,
(pokud nevstoupí dříve do stínu
Země), trvá cca 5 min.
......................................
Již
neaktuální
(historie)
Starty
raket a
události
......................................
Mise
raketoplánů
Discovery
STS-124
Endeavour
STS-123
Atlantis
STS-122
Discovery
STS-120
|
| KULTURNÍ SLOUPEK |
TV TIP
Ne 6.6. – ČT2 22.00
Všichni moji blízcí
Příběh
se odehrává rok před vypuknutím druhé světové války, bezprostředně po
podepsání Mnichovské dohody v roce 1938. Na pozadí historických
událostí sleduje osud židovské rodiny, která se po svém vyrovnává s
přicházejícími událostmi. Síla příběhu je umocněna kontrastním
ztvárněním, kdy se na naznačeném tragickém pozadí vstupujícího do filmu
v podobě historických týdeníků a rozhlasových zpráv, odehrává poetický
příběh lidí. Film si klade za úkol přiblížit dnešnímu divákovi
historickou postavu pana Nicholase Wintona, jehož velký čin ve
fiktivním příběhu o rodině Silbersteinových znovu ožívá.
......................................
KINO TIP
Planeta Česko
Naše
příroda je pestrá jako málokde na světě. Krásu a dobrodružství máme na
dosah ruky – stačí se jen dobře dívat! První celovečerní film o české
přírodě ukazuje díky nejmodernějším technologiím fascinující
dobrodružství zvířat a rostlin žijících kolem nás zcela zblízka.
Seznamte se s s tetřevem tokajícím za úsvitu, se vzácnými sysly, s
nimiž na louce laškují děti, ledňáčkem prorážejícím při lovu střemhlav
vodní hladinu, s lososy putujícími z českých řek do moře a zpátky nebo
s užovkami v dramatickém zápase s rybí kořistí. Prožijte vzrušující
výpravu za muflony, bobry, modrajícími žabáky a desítkami dalších
hrdinů. Některé z nich možná ani neznáte – divočina přitom začíná hned
za vašimi dveřmi! Více
......................................
HUDBA TIP
HUUN-HUUR-TU
21. listopadu 2018
KZ Domovina,
Na Maninách 1525/32a, Praha
Huun-huur-tu
pocházejí z Kyzylu, tuvinského hlavního města a díky nim se o tuvinském
hlasovém umění dozvídá celý svět. Jejich jméno znamená v překladu
„sluneční vrtule“, což je prý úkaz související s lomem světla při
západu Slunce. Za své objevení vděčí kapela americkému fyzikovi
Richardu Feynmanovi, na jehož popud se prý vypravil jiný fyzik (Ted
Levin) do Tuvy a objevil zde hudebníky, které pozval do USA. O rok
později vzniklo Huun-huur-tu, která od té doby absolvovala
několikanásobné turné po USA i Evropě. Kromě vlastních alb (je jich asi
deset) nahrávali Huun-huur-tu i s celou řadou známých jmen z
nejrůznějších hudebních oblastí jako byli Frank Zappa, Kronos Quartet,
The Chieftens a Johnny Watson a další. Jejich hlasy zazněly i na
soundtracku k filmu Geronimo.
|
| SLOUPEK ŽK |
|
......................................
....................................
....................................
Poznej ptáky ČR.
Příroda ČR. Hraj o Zemi je
tvořivý projekt pro všechny
žáky od druhého stupně zš.
Vítejte
na
Zemi... je název
spousty naučných her a testů. Jednoduchá
hra
ve stylu šibenice - urči ptačí druh.
Náročnější
ekologická
hra Honoloko.
Víte,
jak naložit s
bio- odpadem? Zde je kvízhra. Několik
her pro děti.
Klasická hra šibenice na
Českém rozhlasu.
Tři
hry na balonek.cz. |
| HUMOR |
"Sex je
náš" od skupiny Lucie v
úpravě pro dechovku! :D
...................................
....................................
|
....................................
Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a
vložte do
svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
|
|
|
Velká výprava o Poklad Černé perly 30.5.18
Akce
o prodlouženém květnovém víkendu si vyžadovala ubytovací zařízení
vhodné pro děti a kousek od velkého rybníka, nejlépe s ostrovem. Jediné
takové místo v rozumném dosahu od Prahy bylo nedaleko Mýta (okres
Rokycany), kam se sjelo hledat poklad 34 námořníků.
Mladí námořníci se ještě v pátek rozdělili do pěti posádek. Všichni s
napětím vyslechli příběh O pokladu Černé perly, o starém lodníkovi,
který před svou smrtí popsal cestu k pokladu, ale ve své řeči, o lodním
deníku a šifrovací tabulce. Naše posádky tak čekala spousta práce,
chtěli-li najít poklad. Druhý den bylo zapotřebí najít v lese části
zprávy a tu dát dohromady tak, aby byla čitelná. Ve zprávě stálo, že je
potřeba společnými silami najít mapu v lese u hřbitova. Mapu, která
měla ukazovat, kde se nachází Lodní deník (šifrovací tabulka) pro
každou posádku. Mapa byla po úskalích nalezena. Ovšem mělo to háček.
Mapa nebyla úplná, kousek chyběl. Ale na ten už nebyl momentálně čas.
Měli jsme k dispozici čluny, vesty, ale posádky byly většinou
nezkušené. Proto proběhlo námořnické školení o tom, jak se na takové
lodi chovat a jak ji uvést pokud možno do přímého pohybu. Pak si děti,
pardon, námořníci zkoušeli jezdit na člunech. Nyní přišel správný čas
získat další díl mapy. Ten byl získán jen tak, že vyplaval na
polystyrenu v lahvi. Do ní ale bylo potřeba nanosit štafetově vodu ve
stříkačkách. Hurá, mapa byla celá a říkala, že se Lodní deník nachází
na druhé straně rybníka. Posádky už na člunech uměly, nebyl tedy
problém Lodní deníky na druhém břehu najít.
Tabulka lodního deníku byla ovšem prázdná. Tu posádky zaplňovaly
písmeny podle her a úkolů v dalších dnech. Stejně jako jsme se v
dalších dnech stále věnovali plavbám ale i cachtání na břehu rybníka.
Nechyběl samozřejmě také táborák s kytarou a zpěvem při nádherném
večerním západu Slunce.
Největší hry probíhaly v blízkém lese. Hry, při kterých se muselo
pátrat, schovávat a často utíkat. Při jedné takové hře někdo na zemi
našel ležet srnče. A protože máme rádi přírodu, už víme, že není
opuštěné a nesahá se na něj. Tak jsme srnče pro jistotu obklopili
kužely, aby snad na něj někdo v zápalu hry nešlápl. Protože každý
námořník je tak trochu i zálesák, stojí za zmínku zálesácké aktivity,
při kterých si mladí námořníci vyzkoušeli záludnosti rozdělání ohně,
ale také aktivity na přemýšlení či zručnost. Protože to byla námořnická
výprava, proběhly také závody na člunech.
A poklad? Tím, jak si každá posádka za hry říkala o písmenka do Lodního
deníku, se jim odkrývalo tajemství, kde je poklad ukryt. Kompletní
příběh se nakonec podařilo sestavit všem pěti posádkám dohromady. V
Lodním deníku se psalo o pokladu, který je skrytý na jednom ze dvou
ostrovů na rybníku. Posádky vybraly své nejlepší námořníky – přeci jen
všichni se na čluny nevešli – a plavba za pokladem mohla začít.
Prohledávání prvního ostrova bylo zdlouhavější, ale se zdárným
výsledkem. Truhlice byla nalezena!
Není zde zaznamenáno vše, ba většina her tu není popsána, to by byl
článek už příliš dlouhý. I díky stále slunečnému počasí tato pětidenní
výprava patřila k těm nejkrásnějším, které jsme zatím uskutečnily a
děti mají na co vzpomínat.
HAWKINSOVÉ
|
ELITNÍ
PIRÁTI
|
ČERNÉ
PERLY
|
SILVEROVÉ
| ČERNÁ SKVRNA
|
Honza K.
Tomáš K.
Marek H.
Patrik Ř.
Adéla S.
David H.
|
Kristýna K.
Štěpán M.
Simona L.
Tereza M.
Michal H.
Michal P.
Filip B.
|
Markéta M.
Jáchym S.
Natálie S.
Tomáš K.
Vilém G.
Šárka P.
Nela M.
|
Michal M.
Lukáš Č.
Šimon J.
Adéla D.
Jakub S.
Ema O.
Meg O.
| Markéta P.
Patrícia R.
Mikuláš Z.
Ondra M.
Eliška Z.
Lucie H.
Petr B.
|
58. bodů
|
51. bodů |
49. bodů |
44. bodů | 44. bodů |
| 1. místo
|
2. místo
|
3. místo
|
4. místo
| 4. místo |
Jaký byl květnový širák
13.5.18
Poměrně
narychlo svolaná akce byla specifická tím, že se pevný termín nedal
dopředu plánovat. Je závislý na mém volnu a to se musí skloubit s
příhodným počasím, aby akce měla smysl. Příhodným počasím je myšlena
obloha bez oblaků. Abychom mohli dalekohledem pozorovat noční oblohu,
stejně tak pohled na nebeskou klenbu ze spacáku nesmí chybět.
Různé meteorologické modely říkaly, že v noci bude jasno, ale večer to
tak vůbec nevypadalo. Byla úplně zatažená obloha. Ovšem rozhodnutí
vyjet na louku v sobotní květnový večer bylo správné – opravu se
vyčasilo. Všichni viděli ve dvou dalekohledech Jupiter a Venuši.
Později, až když se opravdu setmělo, jsme už jen ve dvou pozorovali
hvězdokupy, galaxie a další objekty hlubokého vesmíru. S Adamem jsme se
vyřádili při malování světlem. Fotoaparát na stativu byl nastaven na
dlouhou expozici a my před ním vymýšleli různé kreace s baterkou,
mobily, svítícími hodinkami, zeleným, červeným a fialovým laserem.
Noc byla příjemná a všichni spali dlouho, i když do nich ráno pralo
Slunce. Po snídani jsme obešli pár ptačích budek, a spočítali, kolik je
v nich mláďat. Ráno i večer někteří dalekohledem pozorovali ťuhýka
obecného a zpívajícího strnada. Jen vzlétávající letadlo z ruzyňského
letiště jsme neviděli za celou dobu ani jedno. Kvůli větru vzlety
probíhaly z druhého směru. Byla to parádní akce, za rok se těšíme na další širák.
Za včelami, do lesa a na mikroskopy
30.4.18
Ideální
slunečné počasí, nedělní odpoledne, dvanáct zvědavých dětí. Jarní
poznávací výprava do lesa byla zpestřena o návštěvu včelaře. Pan včelař
byl velmi zkušený, své řemeslo dělá celý život. Z počátku nám povídal o
včelích „bodancích“ a jak je obranný jed během roku u různých včel
rozdílně silný. Zajímavé to bylo ve včelíně. Včelař nejdříve jeden úl
zakouřil – měl k tomu „kuřák,“ kde se pálí troud. Včely po zakouření
zkrotly a my se mohli podívat na vytaženou plástev v rámu se včelstvem.
Děti si prohlédly také odstředivku na med, pak následovaly dotazy a
diskuze.
Cestou lesem si děti zapisovaly, co viděly za živočichy, velké plus
měly za spatřenou dutinu ve stromě. Povídali jsme si o pobytových
znameních – podle čeho poznáme, kde jaký živočich byl. A že toho není
málo. To nejsou jen stopy, ale napočítali bychom hodně přes deset
„stopařských“ důkazů. Na pozorování přírody měly děti zapůjčené triedry
(dalekohledy). Ty se hodily také na pozorování veverčího hnízda v
rozsedlině stromu.
 Na
výpravě nechyběly také hry. V lese klasické ocásky s šátky, děti si
zahrály také dvě hry s šiškami. Další hry proběhly na louce (např.
lesní telefon) a poslední před odjezdem ve vesnici. Oproti předchozím
lesním výpravám měla tato jinou trasu, takže byl její závěr u tří
rybníčků. Tam pro změnu děti pozorovaly přírodu zblízka – pomocí lup
(měly jsme tři typy). Nabrali jsme vzorky vody do sklenice, protože pro
většinu výprava pokračovala ještě v klubovně.
Před odjezdem jsme si probrali spatřené živočichy a pokochali se
kozičkami ve výběhu. Tedy těma dvěma, ostatním se k nám moc nechtělo.
Po příjezdu do Rudné jsme v klubovně některé nasbírané přírodniny
pozorovali pod binokulárními mikroskopy. Prozkoumávali jsme také vodu z
rybníku. V našem vzorku toho moc nebylo, sem tam jsme poznali jen
trepku. Ovšem co akce skončila a děti odešly, jsem ještě prohlížel
vzorky vody... a nalezl doslova výstavního, velice aktivního vířníka (kmen mikroskopických živočichů, v ČR žije asi 600 druhů).
Březnová vesmírná výprava
16.4.18
Po
zimě máme za sebou první víkendovou výpravu, která proběhla v Českém
krasu. Tedy, zrovna ten víkend vůbec předjarně nevypadal, spíše to byla
výprava zimní, na sněhu. Ale o to byla zajímavější.
Ještě
v pátek večer se utvořily tři kosmonautické týmy; M 355, Venušský
Orioni a NASA. Na velké louce se tak sehrála první týmová hra, která
měla dvě kola. Nejprve šlo o hledání meteorů a pak získávání vesmírných
světel. V závěru dne se dětem promítl vesmírný animovaný film, který
zaujal i dospělé vedoucí a který byl inspirací na hry po následující
dva dny.
 Ráno
jsme se probudili do bílého dne. Ovšem do sněhu jsme se hned nevydali,
první aktivity probíhaly ještě v domě. Tou první bylo kreslení robotů z
filmu nebo kosmické lodi nebo mimozemšťana podle představ. Následovala
dětská prezentace výtvorů. Další hra byla přímo filmová, úkolem týmů
bylo napodobit uklízecího robota. Jako „cizí znečištění“ nám posloužila
rýže. Nakonec měly týmy za úkol bez dotyků pohnout kamennými tvářemi
„robotů.“ Byl čas provětrat se na čerstvém vzduchu, ehm, sněhu. Na
louce se v týmech hrála schovávaná robotů (prchající roboti) a hlavně
hledání rostliny. Cenné rostliny v botě, jako posla života na Zemi
zanesené odpadky, jak to bylo ve filmovém příběhu.
Po
obědě a poledním klidu se celá vesmírná grupa vydala do pískovcového
lomu, kde pokračovalo týmové klání. Tedy především hledání a
sestavovaní souhvězdí. Večerní táborák výjimečně nebyl, mimo jiné
bychom těžko pod sněhem hledali vhodné dříví. Nijak to ovšem nevadilo,
protože jsme si pěkně užili soutěžního a zábavného večera. Týmy stavěly
věž z „odpadků,“ ale také sehrály povedené scénky podle pátečního
filmu. Další spousta her už byla zábavných.
Třetí
den, ještě před příjezdem rodičů, se ještě pár her stihlo. V domě se
hrálo „robotické rameno“ a venku například týmová hra, při které byla
důležitá správná domluva a navigace nevidících hráčů. Po poledni už si
všichni pochutnávali na obědě a těšili se na vyhlášení, zhodnocení,
diplomy a odměny.
NASA
|
VENUŠSKÝ ORION
|
M 355 |
Veronika R.
Richard H.
Michal S.
Matěj O.
Bára J.
|
Katka S.
Lukáš Č.
Adam D.
Simona L.
Štěpán M.
Anežka M.
|
Teodora V.
Alžběta P.
Tomáš K.
Lukáš K.
Ema O.
Ian B.
|
| 28 bodů |
25 bodů |
17 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Oddílová noc s čísly
2.4.18
Na
březnové oddílové akci se sehráli některé tradiční oblíbené hry, tak
hry nové. Než se všichni sešli, hrály se hry deskové. Při větším
množství dětí, jakým oddílová noc je, se dobře hrálo „mokro-sucho“ a
nemohla samozřejmě chybět vybíjená. V malé tělocvičně se hrála také
naše oddílová schovávaná (je trochu jiná než tradiční). Večer proběhlo
ještě přeskakování zeleného laseru, které se dá uskutečnit jen za tmy.
Tím výčet známých her v podstatě skončil, protože se hrály hry nové.
Například „Krabí vybíjená.“ Kdo byl vybit nebo se ho dotknul krab –
hráč pohybující se po čtyřech – stával se z něj také krab. Krab se mohl
vysvobodit jen tím, že se dotkl stojícího hráče. Zbylo tak jen pár
nejhbitějších jedinců. Hra na „zajíce a lišky“ byla zase honička, kdy
se zajíc mohl zachránit vběhnutím do domečku, ale musel se vyměnit s
jiným hráčem, který se stal zajícem.
Následovaly štafetové hry, vždy ve čtyřech družstvech. Jednou musela
družstva hledat míčky s určenými čísly. Ale na dvě družstva připadal
jeden lavor s jednou sadou očíslovaných míčků. Další hra byla také s
čísly. Mezi dvěma družstvy byly kartičky s čísly. Hráč vyběhl a hledal
u kužele stejné číslo. Rychlejší tak nasbírali více.
 Během dvou termínů byli i programové odlišnosti. To bylo dáno tím, že
na druhém, sobotním termínu byli velcí kluci, kteří už v mnohém pomohou
nebo si dokonce něco vymyslí. Svítící tyčinky, které každý účastník
dostal, tak měla pod palcem mládež v druhém termínu – děti si chodily
pro světélka do zhasnuté chodby. V prvním termínu bylo získání světélek
jednodušší, ale zase se s nimi hrál „curling.“ V prvním termínu jsme
stihli dopoledne ještě jednu hru s barevnými míčky.
Před chrupkáním ve spacáku jsme si pustili animovaný film (v podstatě
pokračování z podzimní oddílové noci). Ráno všechny čekala společná
snídaně, vyprávění a nějaké ty hry během odebírání si dětí rodiči.
Brdy historické a slunečné – třetí přechod 15.3.18
Po
třetí jsme se s dětmi vydali na přechod Brd. Tentokrát byla trasa úplně
jiná, jen cíl byl stejný. Z Rudné jsme na přiblížení se k Brdům využili
vlakového spojení. Výchozí bod byl v Rejkovicích, což je o zastávku
před Jincemi, odkud jsme vyráželi předchozí dva roky.
 Cesta
zpočátku vedla po velké louce a polní cestě s krásnými výhledy a
zajímavými přírodními scenériemi. Došli jsme do malé vesničky Křešín.
Tam dětem neušla pozornosti kozí farma, tedy desítky koz za plotem. Z
Křešína už vedla cesta do brdských lesů, v první půlce z větší části po
asfaltové hospodářské cestě. Mimo nezbytných zastávek na doplnění
kalorií se významnější zastávka udála na Hrachovišti. Tato místo bylo
zajímavé z historického a přírodovědného hlediska.
Hrachoviště byla obec, která stávala mezi léty 1331 a 1952. „Osudnou se
jí stala až válka studená. Vždy ji tvořilo pouze několik chalup. Že zde
někdy byla obec, dnes připomíná už jen stodola, která dříve patřila k
č.p. 4 a dodnes slouží vojenským lesům, několik rozvalin domů, studen a
malé vápenné pícky, tři lípy
vysazené u příležitosti vzniku Československa v roce 1918, malý křížek
a kamenný památník s názvem obce a letopočty jejího vzniku a zániku pod
ním“ (citace z poznejbrdy.cz/hrachoviste). Z přírody jsme nic vzácného
vzhledem k ročnímu období neviděli, ale s dětmi jsme si ukázali
lokalitu, kde žijí velice vzácní živočichové (např. listonoh letní,
kuňky žlutobřiché) a rostou taktéž vzácné rostliny.
Na lesních cestách byly zamrzlé louže, které děti náležitě využily ke klouzání.
Další zastávka byla u starých dolů na Jedové Hoře. Ovšem z dolů už nic
podle informací z literatury v podstatě nezbylo. Většina chodeb je
zavalených nebo zaplavených a vchody zavřené. Stejně jako 72 metrů
hluboká hlavní těžební šachta Barbora. U zrekonstruované šachty byla
informační tabule, která je součástí naučné stezky Okolím Komárova.
 Pod
Jedovou horou se nachází docela velká vodní nádrž Záskalská. Po
hlubokých mrazech to bylo obrovské kluziště. Po „rybníku“ se proháněly
bruslaři, běžkaři, psi, rodiny s dětmi a samozřejmě naše děti. Když už
byly děti náležitě vyklouzané a uválené, šli jsme dále přes obec Mrtník
a po lukách rovnou do cíle. Tím nám byl rodinný dům v Jivině u
Komárova, teplá večeře, spacáky (dovezené, děti s nimi nešly) a děti
domácích. Ranní výhledy do krajiny z obrovského okna ze spacáku děti
zaujal. Po snídani a sbalení spacáků jsme si ještě povídali o tom, jak
správně zorientovat mapu a jak jít podle azimutu. Proběhla tedy názorná
ukázka s mapou a buzolou. Cesta zpět už byla jednoduchá. Auty na vlak
do Hořovic a pak vlakem do Rudné.
Cesta přes Brdy byla celkově v porovnání s minulými roky přímější,
jednodušší a to až tak, že by se dala označit za „rodinnou procházku.“
Před akcí jsem měl obavu z předpovědi na mrazivé, zatažené až deštivé
počasí. Ale dopadlo to úplně opačně. Bylo slunečno a teplo tak, že si
někteří místy sundávali bundy. Od vlaku z Křešína do Jiviny jsme ušli
14 km a cesta se všemi zastávkami nám trvala 7 hodin a 15 minut. Však
tempo chůze bylo také velmi pomalé, výletní.
Když choroby kazí plány
10.3.18
V
zimních měsících řadu dětí a našich vedoucích přemohly různé choroby a
žel toto klání zasáhlo některé akce. Pro značný úbytek účastníků odpadl
asi po jedenácti letech silvestrovský tábor. Lednová jednodenní výprava
se z obdobného důvodu přesunula na všední den – pátek, což se ale
ukázalo jako schůdné a zajímavé řešení. Jarňáky žel dopadly obdobně
jako silvestrovský tábor. Alespoň jsme si se zbytkem dětí udělali
zkrácený náhradní program.
První večer patřil především zvídavým pohledům do hvězdářského
dalekohledu. Mj. jsme pozorovali mlhovinu v Orionu a hlavně krátery na
Měsíci. Přespávalo se v oddílové klubovně, která vystačila spolu s
malou tělocvičnou také na hry. Hlavním bodem programu byl celodenní
výlet do Prahy. Nejprve jsme navštívili Mořský svět. Koukali po rybách,
korálech, murénách a já dětem o těchto živočiších vyprávěl... a
najednou jsem zjistil, že si povídám sám pro sebe. Aktivní podlahová
projekce, kde se pohybují ryby a děti je honí, byl zajímavější zážitek.
Nakonec jsme si ale mořské živočichy podrobně prošli.
Po obědě v restauraci a zastávce na prolézačkách na Střeleckém ostrově
jsme si to namířili do Muzea filmových triků Karla Zemana na Malé
straně. Děti si nejprve zahrály hledací hru, kterou mají v muzeu pro
zájemce připravenou. Pak jsme si u jednotlivých expozic, povídali o
poctivých klasických filmových trikách. Za svitu Měsíce ubíhala cesta
zpět do klubovny. Po večeři byla zmrzka a animovaný film ve spacáku. O
rybách, které jsme viděli v Mořském světě.
Rudenský dominový rekord
19.2.18
Stejně jako v prosinci, také v lednu proběhly deskové hry v základní škole v Rudné. K „deskohraní“
se stal tradicí bonus – představení dominového a kinetického efektu, na
kterém se podílejí starší žáci základní školy. Tento krát bylo využito
všech zhruba 3 600 dílků domina různých velikostí, které máme k
dispozici a několik stovek špachtlí do krku na kinetický efekt. Stavění
zabralo také více času než v prosinci – pokud bychom to počítali na
jednoho člověka, byla to práce přibližně na 22 hodin. Samozřejmě jsme
některé pasáže stavěli několikrát...
Od
prosincového domina lednové mělo už profesionálnější vzezření a některé
techniky byly naše, nikde neokoukané. Originální byla i 145 cm vysoká
věž. I když se dominový efekt párkrát zastavil a museli jsme ho
pošťouchnutím rozjet, oproti minulým akcím to byl úspěch – vzhledem k
množství a složitosti jsme byli spokojeni. Další dominový efekt
proběhne až na podzim. Přikoupíme dalších pár stovek dílků. Lednové
stavění domina už se ale ukázalo časově náročné a pomalu je to maximum,
co můžeme za víkend zvládnout.
Kdyby se nějaký nadšenec (min. od 11 let) chtěl přidat, budeme rádi.
Výprava
na lodě, letadla, auta,
tiskařství...
5.2.18
Byla
to
první výprava v historii, která se
konala ve všední den. I když to
původně nebyl záměr. První nedělní
termín se výprava musela zrušit
pro
vysokou nemocnost přihlášených a
navrhl se pátek po škole. Což se
ukázalo jako výhodné, protože
páteční termín se zaplnil. Většina
dětí
si po škole nechala školní aktovku
v klubovně a vyrazili jsme do
Prahy
do Národního technického muzea. A
v metru si zahráli tichou poštu...
 Velká
hlavní
hala byla na dlouhou dobu
útočištěm zvídavých pohledů i
dotazů.
Začali jsme prozkoumávat první
automobily a jejich výkony. Děti
porovnávaly, „kolik jezdily.“ Také
je zaujal letoun Supermarine
Spitfire. Ano ten, který
ztvárnil pěkné letecké pokoukání
ve filmu Dunkirk.
Překvapivě zaujala i jachta Niké,
kterou postavil český
mořeplavec Richard Konkolski v
polovině 70. let. V té době to
byla
druhá nejmenší loď, která obeplula
celý svět. Na stejném patře byly
zajímavé také lokomotivy, modely
vagónů a jídelní vůz Františka
Josefa
I. Na ochozech hlavního sálu jsme
se dost zdrželi u motocyklů a
leteckých dílů, součástek a
modelů. Děti byly zvědavé, ale
cedulky se
jim číst moc nechtělo – otázka je
jednodušší. Než jsme opustili
hlavní
halu, ještě jsme posvačili a
zastavili se u jízdních kol,
jestli se
některým tak dalo vůbec říkat.
Expozice
Fotografický
ateliér byla bez vysvětlení nevím
proč uzavřená, ta by pro
děti byla zajímavá. Ale tu
vynahradila expozice Tiskařství.
Dětí se
ujal průvodce, který je povídáním
zaujal. Evidentně to neměl v plánu
nás provázet, ale děti měly
zvídavé otázky a pán byl ochotný.
Tak jsme
se například dozvěděli, jak se
tiskly první knihy, sázelo písmo
(stranově obráceně) a jak se tyto
techniky zdokonalovaly. Čas se
krátil, ještě jsme spíše krátce
navštívili tři expozice a vydali
se
dom. Venku už byla tma a my se
mohli na živo podívat na odpověď
hádanky
„Neustále to mění tvar, ale přesto
je to stále kulaté. Co je to?“
Domino
opět větší
25.1.18
V
závěru roku jsme v rudenské škole
pořádali deskohraní, tedy hraní
stolních her pro veřejnost. Jak už
se stává zvykem, v rámci
„deskovek“
děláme také dominový efekt. S
každou akcí je větší a složitější.
Na
prosincový jsme si už museli
udělat poradu a hlavní části dráhy
rozvrhnout a většinu dominových
„triků“ i vyzkoušet. Všechno co
jsme
chtěli, nešlo ani realizovat. Při
zkoušení například piruety domina,
které se nám moc líbili, vůbec
nešly. Záleží totiž také na tom,
jak
kvalitní domina jsou.
Ačkoliv
jsme
si mysleli, že zděláme všech téměř
4 000 dominových dílků, nakonec
jsme postavili dráhu odhadem jen z
polovičky. Každé stavění, každé
představení je obrovská zkušenost,
která nás posouvá dále. A kolikrát
nám to spadlo! Něco jsme stavěli
5, i 7x. Náročné pasáže vcelku
vyšli,
zato jsme pohořeli na jednoduchých
technikách, které nikdo
nevyzkoušel
a nezkontroloval. Další poučení.
Závěr
představení
nepatřil dominu, ale na domino
navazující kinetický efekt.
Dělá se obvykle z lékařských
špachtlí do krku (používají se i
na
výtvarné práce a dají se snadno
koupit) tak, že se poskládají přes
sebe
způsobem, aby v každé špachtli
bylo pnutí. Jako to vypadá, se
můžete
přesvědčit na videu.
|
|
|
