Parádní velká výprava s Kukym
11.5.12
Velká byla počtem dětí, kterých se sešlo téměř čtyřicet, i vedoucích a
pomocníků se vystřídalo osm. Velká byla počtem dní, protože byla delší
o další dva dny, do úterý, díky volnu ve školách a svátku. Parádní byla, protože téma Kukyho vyloženě sedlo a bylo velice nosné. Parádní byla, protože se sešly fajn děti a výborná parta vedoucích. Je na co
vzpomínat.
V
pátek trávíme tradičně ve velké zahradě. Nesmí chybět představení se,
nějaká ta pravidla pobytu a pak už hurá na hry. Po večeři se děti
přesunuly na hry do klubovny, aby později opět vyběhly ven na
“rozdělovací hru“. Úkolem bylo v zahradě najít svítící tyčinku své
barvy a podle té utvořit družstvo a vymyslet si název. A pak už rychle
“do kina“, na promítání filmu Kuky se vrací.
V
sobotním dopoledni proběhlo několik herních hříček v klubovně, než se
celá výprava vydala do neznámého lesa, kde podle všeho působil Kuky a
další lesní obyvatelé. Stejně jako Kapitán von Hergot měl v autě mapu,
bylo úkolem družstev vytvořit svou mapu a najít významné body v lesíku.
To se některým družstvům podařilo. Našli vajíčka, která v příběhu
ujížděla na valníku a dokonce cestu se stopami po onom traktoru.
Samozřejmě nechybělo stavění domečků lesním postavičkám, stejně jako v
Kukym. Odpoledne se hráli hry na zahradě z toho jedna velká úkolovaná. Pak ale začalo pršet, tak se hry přesunuly do
chaty. Večer už bylo zase pěkně. Malé a velké děti byly rozdělené a
každá skupina měla svůj program. Posledním programem sobotního večera –
pokud nepočítám u dětí neoblíbenou aktivitu “voda a mýdlo proti tělu“ –
byl táborák s opékáním buřtíků a hromadou zeleniny k tomu a vyhodnocení
dne.
Hry,
hry a hry, ale i kreslení, to bylo nedělní dopoledne. Odpoledne nastala
malá střídačka, kdy pár dětí plánovaně odjelo, a malá Zuzanka přijela.
To už byl čas na velkou strategickou hru o vajíčka, která probíhala od
jednoho konce zahrady k druhému. Běhalo se, bránilo, chytalo,
kořistilo... Ani po večeři neměly děti dlouho oddych. Zahrály si pár
her venku a na závěr se rozdělily na několik skupinek podle zájmu,
kterou deskovou hru chtěly hrát.
V
pondělí dopoledne byly potřeba mapy, které si družstva vytvořily. Někde
v lesíku lesních zvířátek rostla svačina. Tu bylo potřeba podle mapy
najít, což se všem podařilo. Po svačině proběhlo nacvičení Kukých
scének. Kdo zná Kukyho, ví, co znamená, když se zvolá “jehličí“.
Všichni se musí schovat. I my hráli “jehličí“. Ovšem schování
nestačilo, bylo třeba se schovávajícího také dotknout, aby byl vyřazen.
Po obědě a poledním klidu jsme se sbalili a vyrazili na procházku za
Železnou. Na kopci byly pěkné výhledy a děti se po cestě vyřádily.
Cestou jsme si zahráli klasické “jehličí“ a při návratu oblékali
pláštěnky. Naštěstí byly potřeba jen chvíli. Hrálo se i po večeři. Po
krátké scénce se hrála Myšičkárna – soutěž, jaké družstvo sestaví
nejvíce myšiček na základě házení kostkou.
V
úterý byl předchozí náročný program znát. Spalo se dlouho a snídaně
byla
někdy po deváté. V den odjezdu je část programu daný. Je třeba sbalit a
vyklidit pokoje. A kdo má hotovo, může hrát hry. Ještě jsme stihli
poslední hodnocenou hru, za kterou získali Kukíni, Kukýci, Rudí Kukýni,
Čertíci a Samí lamy body. Už se začali sjíždět rodiče, když jsme ještě
vyhlašovali výsledky, rozdávali diplomy a odměny. A pak už jen najít
poklad.
Fotogalerie
KUKÝCI
|
KUKÍNI
|
RUDÍ KUKÝNI
|
ČERTÍCI
|
SAMÝ LAMY
|
Angelika M.
Filip M.
Max V.
Katka K.
Katka M.
Bára Ž.
Matěj Ž.
|
Ivo R.
Tomáš Ch.
Katka F.
Lukáš F.
Anita N.
Tereza Š.
Honza V.
|
Marek B.
Alice V.
Honza K.
Oliver D.
Vojta D.
Honza B.
Rosťa L.
|
Kristýna N.
Katka K.
Ondra K.
Petra J.
Dominika H.
Anna P.
Adam K.
|
Tomáš B.
David P.
Petr J.
Tomáš J.
Filip N.
Gábina S.
Linda S.
Zuzka S.
|
| 46 bodů |
31 bodů |
31 bodů |
28 bodů |
27 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Den Země Rudná – víkend plný akcí
24.4.12
Cestopisné promítání
Svátek
naší planety Země, který připadá na 22. dubna, jsme započali první akcí
páteční večer. Jiří Hruška přijel na dnešní dobu s již archaickými
diapozitivy, aby se podělil o své zážitky z putování po severoamerickém
kontinentě. Jak říkal, “východ USA je o historii, střed o zemědělství a
západ o přírodě.“ Promítání s povídáním bylo ode všeho trochu, hlavní
část ale patřila přírodním parkům. Na fotografiích jsme spatřily
nádherné monumentální skalnaté útvary, gejzíry, vodopády, ale i
obrovské stromy sekvojovce a zajímavá zvířata.
Hlavní akce
V
sobotním odpoledni proběhla dvě divadelní vystoupení. První se
představilo divadélko V Kufru se svou africkou pohádkou O zvědavém
slůněti. Při pohádce se také zpívalo v doprovodu akordeonu a dalších
hudebních nástrojů. Slůně bylo opravdu tak zvědavé, až mu z toho
narostl chobot! Dalším divadlem, které zároveň ukončilo sobotní akci,
bylo Divadlo Elf. Rozpustilá taškařice Jezinky – bezinky byli vlastně
tři pohádky O Smolíčkovi.
Velkou
podívanou bylo sokolnické představení na hřišti. Sokolník nejprve
seznámil diváky s historií sokolnictví a pak se začalo létat. V akci
byly k vidění sovy – výr velký, sova pálená nebo puštík a další
jestřábovití a sokolovití ptáci. Z našich to byla poštolka obecná a
káně. Ovšem nejvíce zaujali svou velikostí obrovští orlové, včetně
severoamerického orla bělohlavého. Někteří diváci si mohli nechat tyto
dravce přistát na ruce jak v hlavním programu, tak po programu, což byl
silný zážitek.
Během odpoledne si každý mohl vyzkoušet indiánské hry se skutečnými
indiány a dobovým vybavením, nebo pozorovat dalekohledy Venuši, Slunce
a další objekty včetně pozemských, pod taktovkou hvězdářů z České
astronomické společnosti. ZOO koutek nabízel nejen k vidění živá
zvířata. Na Den Země se přišla na chvíli podívat i koza. Nově na akci
bylo stanoviště s binokulárními mikroskopy a hádáním, na co se to
díváte. Většina dětí si nechala namalovat obličej (face painting) od
tří výtvarnic. Milovníci pěkným snímků se mohli v klidu podívat na
fotografie přírody jak dospělých, tak dětských fotografů.
Pro
děti bylo připraveno 18 soutěžních stanovišť s úkoly. Po vyplnění
soutěžní karty každý účastník dostal u brány odměny. Na sobotní Den
Země přišlo přes 500 lidí. Na akci bylo většinou sluníčko a většina
věcí se odehrála venku
– můžeme mluvit skoro o štěstí na počasí. Déšť přišel až po skončení akce
a uklizení posledních atrakcí.
Hvězdářský večer
Na poslední chvíli bylo rozhodnuto, že hvězdářský večer bude s dalekohledem a
vyjasnilo. Po odpolední akci totiž za přeháňky odjeli hvězdáři,
nevěříce, že by večer byla jasná obloha. Tak jsme večer zůstali s
jedním dalekohledem a muselo se déle
čekat, než se každý u dalekohledu vystřídal. Účast byla nad očekávání
hojná, a kdo přišel, nelitoval. Pozorovali jsme planety. Fázi Venuše,
jak někteří poznamenali “jako Měsíc“, červený Mars a Saturn se svým
prstencem.
Poslední Den Země?
Tato úvaha stále platí. V pozadí se totiž akce potýká se dvěma problémy.
Jednak nedostatkem dobrovolníků, kteří jsou na akci ochotni pomáhat.
Tímto bych obzvlášť rád poděkoval více jak dvaceti lidem, kteří se na
Dni Země podíleli. Hlavním problémem jsou ale finance. Všechny hlavní
atrakce a účinkující stojí každoročně téměř 30 000 Kč. Částí přispěje
město Rudná, něco málo se vybere na vstupném, ale naše dětská
organizace ročně doplácí kolem 10 000 tisíc. Příští Den Země bude tedy
záviset na tom, zdali se podaří sehnat finance.
Dubnová Shrečí výprava v Železné
18.4.12
Téměř
třicet malých i velkých dětí se sešlo na výpravě, jejíž základní
program byl hodně změněn, oproti tradičnímu schématu. Předvídači počasí
hrozili deštěm hlavně v době, kdy děláme v sobotu večer táborák.
Táborák s opékáním buřtíků jsme si tedy udělali v pátek večer. Ještě
než byl táborák zažehnut, 
buřtíky a hromada zeleniny snědena, hrály se
hry na zahradě. Důležitá byla hra “rozdělovací“. Každý dostal jeden
dílek obrázku ze Shreka. Po zahradě byly čtyři kompletní obrázky, každý
dílek tak pasoval do jednoho z nich. Tímto způsobem se utvořila
družstva Šrečata, Green Dragons, Perníčky a Roztomilé kočičky.
V sobotu dopoledne se mimo jiné hrálo divadlo, scénky ze Shreka.
Proběhla také spousta dalších pohybových her a několik soutěžních
aktivit. Dopoledne jsme se ani nedostali ze zahrady. Zato po poledni
byla připravena výjimečná atrakce na místě, kam ještě naše výpravy
nezamířily. Sjezd na laně v sedáku volným pádem ze stráně, byl pro
většinu silný zážitek. Jen dvě děti jízdu vzdaly. Na lanovku se vydala
dvě družstva, další dvě družstva hrála hry, pak se role obrátily. Po
sjíždění se opět hrálo několik her, než došlo k večerní očistě a
závěrečnému promítání Shreka, které by jinak bylo páteční večer.
V neděli se chrupčilo o něco déle. Po sbalení se výprava přesunula do
klubovny, kde si všichni zahráli několik her, zvlášť velcí a malý.
Venku zbývalo sehrát ještě jednu soutěžní aktivitu. Družstva se snažila
zapamatovat co nejvíce detailů na obrázcích ze Shreka, rozmístěných po
celé zahradě. Po obědě proběhlo tradiční vyhlášení výsledků, gratulací
s diplomy a hledání pokladu. Výprava se vydařila, a deštivá předpověď
nevyšla. Tedy vyšla, ale opozdila se o jeden den, až když výprava
skončila. Naštěstí.
ROZTOMILÉ KOČIČKY
|
PERNÍČKY
|
ŠREČATA
|
GREEN DRAGONS
|
Kristýna N.
Amálie P.
Bára V.
Klára D.
Kristýna D.
Tereza P.
Joana M.
|
Ivo R.
Marek B.
Slávek R.
Prokop R.
Katka P.
Zuzka B.
Juliana B.
|
Tereza B.
Kristýna B.
Marian T.
Jonatan R.
Ondra K.
Tereza Š.
Klára S.
|
Tomáš B.
Michal B.
Honza V.
Daniel M.
Matouš M.
|
| 26.
bodů |
20.
bodů |
18.
bodů |
16.
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Jak jsme poznávali Český kras
5.4.12
Poslední
březnovou sobotu se sešla desítka zájemců a návštěvu krasu, toho
Českého. Z Berouna jsme popojeli vlakem do Srbska. V Srbsku u Berounky
se nachází povodňový sloup, nejvyšší zaznamenaná povodeň je až z roku
1872. Po cestě dál jsme až do konce výpravy hráli dvě průběžné hry –
“Zoro, brouci, povodeň“ a hru “Na klíště“ s kolíčky. Klíštětem se
nakonec nikdo nestal, i když některým chybělo málo, a dokonce se
Lukášovi podařilo nezískat ani jeden trestný bod!
Kousek
za Srbskem se nachází jeskyně vhodná pro děti, do které se podívaly.
Některé průzkumníky jeskyně překvapili její obyvatelé, malí pavoučci.
Kousek dál ale byly další, větší a zajímavější jeskyně. Došli jsme pod
skály na Alkazaru, kde jsme si trochu odpočinuli, zahráli na
schovávanou a naobědvali se. Toto místo je ideální na další hry, ale
počasí tomu nepřálo. Po obědě se vyndaly baterky a šlo se na průzkum.
Obrovská štola měla mnoho slepých uliček a zákoutí. Děti spatřily i
její obyvatele – netopýry. Museli jsme se chovat potichu a nesvítit na
ně, abychom je nerušili. Přesto jsme poznali minimálně dva druhy
netopýrů.
Po návštěvě štoly cesta vedla podél Kačáku do Hostimi. Cestou nám ale Zbyšek
ještě ukázal jednu zajímavou jeskyni, ke které se muselo po strmé
stráni. Jeskyně je sice zavřená, ale i tak se dá do ní nahlédnout a
hlavně má velikánský vstupní portál. V jeskynním portálu jsme si dali
kvíz. Byly zde otázky, o kterých jsme si během výpravy povídali nebo je
rovnou zažili. Děti si téměř všechny pamatovaly! Dnes už vědí, co
vytváří jeskyně, jaký je rozdíl mezi jeskyní a štolou, kdo v jeskyních
žije a další zajímavosti.
Výprava
byla krásná a vyplatilo se na ni jít, přestože nám počasí příliš
nehrálo do karet. Déšť nás ale nezastihl, jen pár bezvýznamných kapek.
Gábina Jarolímková
Fotogalerie
Výprava o Ledové královně v teple
25.3.12
Sluníčko
zapadalo tak, že jsme v pátek po příjezdu mohli hrát hry venku ve velké
zahradě. Později samozřejmě v klubovně; nějaké hry společně a deskové
hry rozděleně podle zájmu dětí. Pak přišla první soutěžní hra na
družstva. Sněžní borci, Králové zimy, Havrani zkázy a Křišťálová
zrcadla hledali kousky rámu obrazu. Každé družstvo samozřejmě své.
Všichni nakonec sestavili a slepili své “zrcadlo“. Před večerkou jsme
si chtěli promítnout animovanou pohádku – Ledová královna, kterou podle
průzkumu téměř žádné dítě neznalo, což bylo docela překvapení. Trochu
nás zradila technika, tak jsme koukali místo na velký obraz na malý na notebooku.
Druhý den bylo třeba prázdné zrcadlo zaplnit. Všichni z každého družstva tak nakreslil do zrcadla
svůj “odraz“. Po této aktivitě přišla novinka, jakou jsme na výpravě
ještě nikdy nedělali. Maňáskové divadlo. Dva vedoucí dětem zahráli
Červenou karkulku.
Na
zahradě za slunečného počasí si děti zahrály několik her a po nalezení
banánovníku a jeho plodů se všichni vydali do Železné. Měli jsme na
farmě domluvenou prohlídku koní, jelenů a daňků. Po přesunu na hřiště
jsme nechali děti chvíli dovádět na kolotoči, prolézačkách, houpačkách
a dalších tělohybů. Když se všichni vydováděli, proběhla další soutěžní
hra (při které jsem ovšem nebyl, proto nemohu poreferovat).
Po dobrém obědě a vylízání kastrolu od krupicové kaše do dna, jsme odpoledne
šlapali do lesa a hráli cestovní hru Brouci, Zoro, povodeň a bomba. Les
byl trochu jiný než obvykle – částečně vykácený. V lese se hrálo
několik her. Například hra, při které byla nejdůležitější paměť a dobrá
domluva, nebo hra, při které byly naopak nejdůležitější rychlé nohy.
Večer zaplál tradiční táborák, opékali se buřtíky a dlabali se s
hromadou zeleniny. K táboráku patří kytara a tak se také zpívalo a
hrálo. Zatímco někteří opékali a zpívali, přijela návštěva s
astronomickým dalekohledem. Skupinky zájemců tak chodili pozorovat
Jupiter, Mars, mlhovinu v Orionu a další zajímavosti, i když oblačnost
ten večer zrovna pozorování nepřála.
V
neděli po balení a úklidu proběhlo několik her v klubovně. Venku ale
družstva čekala poslední soutěžní hra. Nošení střípků zrcadla (kolíčků)
na čas a jejich umisťování, to vše bez použití rukou. Také jsme poprvé
v historii Železné hráli hru na “hřišti“ za potokem a zahradou - Hu tu
tu tu. Po obědě nastalo slavnostní vyhlášení výsledků, které bylo velmi
vyrovnané a těsné, předávání diplomů a hledání pokladů. To už byl závěr
programově velmi bohatého víkendu.
Na
tuto po zimně první víkendovou výpravu se sešlo téměř na třicet dětí,
což je na březen nadprůměr. Aby ne, počasí bylo celý víkend krásné a
ledové téma víkendové hry se jaksi ke slunečnému počasí nehodilo. To se
ovšem dlouho předem odhadnout nedá. Třeba před dvěma lety nám na
výpravě ve stejnou napadl sníh.
HAVRANI SKÁZY
|
SNĚŽNÍ BORCI
|
KRÁLOVÉ ZIMY
|
KŘIŠŤÁLOVÁ ZRCADLA
|
Tomáš B.
Marco M.
Laura M.
Filip N.
Anita N.
Dominik V.
|
Jakub V.
Marek B.
Eliška G.
Honza G.
Linda S.
Gábina S.
Anička P.
|
Ivo R.
Jirka P.
Anika B.
Eliška F.
Eliška K.
Nella P.
|
Aneta Š.
Štěpán V.
Daniel D.
Vojta O.
Vláďa O.
Lucka B.
Filip Š.
|
| 22.
bodů |
21.
bodů |
21.
bodů |
20.
bodů |
| 1.
místo |
2 - 3.
místo |
2 - 3.
místo |
4.
místo |
Mini jarní tábor
15.3.12
V
únoru jsme si udělali takový malý čtyřdenní jarní tábor, v tolik nám
známých Prachaticích. Za tu dobu jsme stihli zahrát mnoho her a pořádně
se vyřádit. Velmi oblíbená byla liščí nora, uměle postavená dutina v
jedné z kluboven, nebo hledání pexesa po celé klubovně, kdy se každý
horlivě hlásil, aby je mohl schovávat.
Protože
jsme byli ubytováni ve středisku ekologické výchovy, využili jsme
jejich bohaté pomůcky a zahráli si několik přírodovědných poznávacích
aktivit. V jedné klubovně mají dokonce zvířátka; hada, osmáky, rybičky,
králíka a strašilky.
Z
venkovních aktivit stojí za zmínku
pouštění “lodiček“ na širokém
potoce
a samozřejmě neušlo pozornosti dětské hřiště. Nebo
cukrárna. Navštívili
jsme také Muzeum české loutky a cirkusu,
které patří pod Národní muzeum. Děti celé expozice velmi zaujaly. V
rámci muzea je možnost využít i malou dětskou scénu s loutkami, což
všichni samozřejmě využili a skupina kluků a skupina holek sehráli své
pojetí Červené karkulky.
Těch pár dnů za pěkného počasí bylo fajn, i přes rozčilování a pár
slziček, když se zrovna nedařila nějaká ta hra :-).
Jak jsme poznávali les
4.3.12
První
sobotu v březnu se sešla skupinka dětí v
ideálním počtu, abychom se
vydali do lesní říše. Po vstupu do lesa bylo dětem
rozdáno několik
dalekohledů a úkol, aby každý během výpravy
objevil co nejvíce
živočichů. Vydali jsme se kolem tří ještě
zamrzlých rybníků hlouběji do
lesa za občasných otázek, kdy už bude svačina. Po svačině
všichni
koukali na ptačí budku na stromě a pověděli jsme si, proč si
někteří
ptáci zadělávají vchod hlínou a
další zajímavosti. Přišel čas na
první
hru, klasickou a dětmi stále oblíbenou Cukr, káva,
limonáda… Po této
následovala další hra Na liščí
ocásky a na jiném vhodném místě v lese
přišla na řadu schovávaná.
Po
přesunu a další svačině jsme se pustili do obhlídky liščích nor, které
jsou na tomto místě v hojném počtu už desetiletí. Bylo vidět, že
některé nory byly obývané, co jak prohlásila Alička, se pozná podle
pachu a začala jednu noru očichávat. Na řadu přišlo stavění domečků.
Kluky zaujal led z potoka a udělali ledové stavení. Po této zábavě jsme
si zahráli lesní Kimovu hru – na pamatování si přírodnin.
Dále
jsme se hodně věnovali pobytovým znamením, tedy podle čeho poznáme,
jaké zvíře na místě bylo. Většinou všichni přišli na to, že takovým
znamením pobytu zvířete je trus, peří, stopy, okusy stromů nebo zbytky
ohlodaných šišek, oříšků a dalších plodů. Skutečně se nám podařilo
několik takových pobytových znamení najít a podle knihy zvířátka určit.
Po
cestě nazpět k autobusu jsme ještě udělali několik zastávek; u dutiny
ve stromě, u lišejníků, u pařezu stromu, kdy jsme si povídali o
letokruzích (pařez měl “cca 80 let“). Velkým pozdvižením byl nález
skokana hnědého a pýchavek, protože se všem líbil oblak prachových
výtrusnic, který pýchavky po stisknutí vydávají.
Byla
to první výprava tohoto typu, kdy jsme několik poznávacích aktivit a
her nestihli, ba co víc, museli jsme rychle uhánět na autobus. A jaké
živočichy jsme to během výpravy viděli? Bažanta a spoustu dalších
ptáků, hlemýždě, žížalu, mouchu, mravence, slunéčko, skokana a pavouky.
Někdo prý napočítal 40 zvířat, ty ale ostatní neviděli :-).
Výprava do Botanické zahrady
19.2.12
Protože se v únoru u nás nic významnějšího
neudálo, vyhrabal jsem článek
z února před sedmi lety, z doby, kdy ještě tyto stránky neexistovaly.
Byla to jedna z mnoha výprav s dětmi v roce 2005.
Sníh
a led odtával pod paprsky slunce a s rachotem sjížděl ze skleníku Fata
Morgana, když jsme se k němu jedno nedělní dopoledne blížili. Stojíme
před vchodem do botanické zahrady v Troji. Slunce vystrkuje své jasné
paprsky a my oklepáváme sníh z bot.
Usedáme
v sedacím koutku a sedavě svačíme, sedavě se bavíme a pak se také
postavíme, abychom se podívali do vitríny, z čeho že se to vlastně
vyrábí čokoláda. Žádná růžová kravička, žádné mlíčko.
Děti
dostávají úkol. Nakreslit různé tvary listů. Po vstupu do skleníku je
občas fronta na blok, kam se listy zakreslují. Co vám budu vyprávět. Za
dopoledne jsme procestovali několik kontinentů. Jižní a severní
Amerika, Afrika, Asie… A těch rozmanitých květin, křovin, stromů,
kaktusů, masožravek, květů, kvítků a barev. Nádhera. Také jsme se na
chvíli stali potápěči a kochali pohledem pod hladinu jezer a mohli
pozdravit spoustu ryb.
Dva
listy bloku se zaplnily malůvkami roztodivných tvarů listů, naše
žaludky se vyprázdnily a tak po dlouhé cestě po světě přichází
odpočinek, zasloužená svačina a možná i ta čokoláda.
Cesta
domů do Rudné nám trvala jako ve skleníku projít několik kontinentů.
Ale kdo by se nechtěl podívat do světa. Je to možné. My jsme to zkusily
a stojí to určitě za to. A z čeho že se vyrábí ta čokoláda? Běžte se
podívat do botanické zahrady!
Táborové srazy (1. díl). Poprvé v Kačlehách
6.2.12
Než
se pustím do těch našich současných víkendových srazů, které budou
spíše dobrým námětem na výlet (a proto si je nechám na jaro),
poohlédneme se do naší historie a poodhalíme kousek z dění příprav
našich táborů. Tedy, spíše jsou to ty “veselé historky z natáčení.“
Letos
tomu bude již 11 rok, kdy se pravidelně koná náš první prázdninový
tábor – na tábořišti v Kačlehách. Kačlehy tomu říkáme i přesto, že tato
malebná vesnička je vzdálena 3 km od tábořiště. Poprvé jsme na
pronajatém tábořišti stanuli v květnu Léta Páně 2002. Toto je původní
interní zápis z té doby:
“Další
sraz proběhl 17. – 19.5., s účastí o jednu osobu k plusu oproti srazu
minulému. Zde šlo hlavně o obhlídku tábořiště, terénu a kam v okolí
schovat truhly s kameny a kde udělat úvodní scénku. Ještě že Komolík v
Praze na pátek koupil místenky, do nacpaného autobusu se fakt hodí. V
Jindřichově Hradci čekáme na zahrádce hotelu, občerstvujíc se, asi dvě
hodiny na autobus další. V Jindřichově Hradci nespoléhejte na to, že
autobus pojede z nástupiště, z kterého má, ačkoliv to může být všude
napsané třeba stokrát! Řiďte se podle toho, kde stojí lidi, byť by tam
stál jeden! My nejsme z toho kraje a tak jsme šli pěšky. Asi další tři
hodiny.
Noční
krajina byla pěkná a je to přímo žabí ukřičený kraj. Tam noční stopaře
také neberou. Ale nakonec jsme na tábořiště došli, byť zdrchaní více či
méně. Asi nejvíce Magda, ta už ke konci neměla sílu ani mluvit. Už 3 km
před Kačležským rybníkem se radovala, protože už slyšela šplouchat
vodu. Vůbec ji nevadilo, že ji šplouchá voda v petce na batohu. Kvůli
nočnímu pochodu jsme v sobotu dost pozdě vstávali. Místo je moc pěkné,
hned několik kroků od velikánského Kačležského rybníka, kde, dle mínění
Magdy, žijí draví sumci a létající ryby. Ale skutečnost je, že na
rybníku žijí např. potápky roháči. Rybník a jeho bezprostřední okolí,
je totiž přírodní rezervací. Kolem samé lesy, lesy střídající se s
loukami.
Odpoledne
jsme tedy vybrali čtyři místa, kam se uschovají truhly s kameny (a
nebylo to jednoduché). Při hledání míst na nás zaútočily vosy, ale
důležitější je, že jsme našli velkovýkrmnu (min. 140 lůžek), tedy pěkně
udržovaný chatkový tábor. Už se na ně těšíme. Od kolemjdoucích jsme se
nechali slyšet, že v jedné vesnici je nová otevřená hospoda s venkovní
zahrádkou a že tam grilují. Večer vyrážíme na ty grilované pochoutky.
Procházíme vesnicí křížem krážem, dolů a nahoru, ale jediné, čeho se
nám dostává, když se dozvoníme u majitelů potravin, je pivo a chemická
limonáda pro Magdu. Pak projel Family Frost, nebo jak se to jmenuje a
koupili si bednu zmrzlin. Tak skončil náš výlet za večerní pohodou. To
že jsme cestou zpět z vesnice s Komolíkem chytli slinu a vrátili se
zazvonit pro další pivo, se raději rozepisovat nebudu.
V
noci, sedíce na hrázi rybníka, pozorujíce hvězdy, družice, dravé sumce
a létající ryby, potkáváme člověka, který nám tak výborně poradil. Na
dotaz, v které vesnici že měl být ten gril, sám nevěděl. Dodejme jen,
že výlet se podařil a zpáteční courák jel ze zastávky, ze které měl jet
(to bylo tím, že u silnice jiná nebyla). V autobuse na Prahu jsem
rozdal pár letáčků na tábor a ulehl. Jezděte s námi na předtáborové
srazy!“
» 
