ŽK slaví 30. let nepřetržité činnostiŽlutý květ – tábory, výpravy, akce ...
          
ČERVENKA OBECNÁ tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. V potravě převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé.
STEHLÍK OBECNÝ – Běžně ho nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Je částečně tažný. V České republice se vyskytuje celoročně. Hnízdo si staví v dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.
                             Kontakty 
 Nově     5.6. – Ve fotogalerii je prodloužená výprava v Srbsku
 
Archiv  29.5. Před námi je poslední výprava před prázdninami.

 
Počasí Rudná - Slunečno.cz
Astronomický snímek dne
Dětské tábory
Výpravy, výlety
Oddílová činnost
Souhrn všech akcí
 
Fotogalerie z akcí
Deskové a mechanické hry / dominový efekt
  
ZAJÍMAVOSTI
Výstava Czech Nature Photo 2023

11. 5. - 3. 9.

Soutěž a výstava Czech Nature Photo představuje nejlepší snímky přírody celého světa pořízené fotografy z České republiky a Slovenska. Prohlédněte si oceněné a další vybrané snímky na výstavě v Czech Photo Centre. K výstavě je připravený doprovodný program. Výstava (2)



Ptáci, kteří cestují na lodích

Otázka, kdy k nám připlují z teplých krajin vlaštovky, se může zdát podivná. Ptáci přece létají, neplavou. Jenže jak naznačuje aktuální výzkum italských ornitologů, opeřenci během svých sezonních tahů plavidla k zastávkám využívají. Někteří na chvilku, jiní přes noc. A další se vezou až do cíle. Dále.
Zdroj iDnes.cz
Vítězné podvodní snímky Ocean Art Underwater Photography

Soutěže Ocean Art Underwater Photography se v 11. ročníku účastnili fotografové z 96 zemí světa. Snímky na iDnes.
Originální stránka.
 

HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK
 
......................................
Živě z ISS  /  Foto z ISS

Viditelnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
  
dat. od z na
Do 25.6. není ISS
z ČR viditelná
*26.6. 3:57
jv
jv
28.6. 3:53
jz
v
*29.6. 3:05
jv
v
*30.6. 2:17
jv
jv
30.6. 3:50
jz
sv
 
Klik na datum = mapka.
* Nízko nad obzorem.
Let
ISS po celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
Přelety podrobně
 
Trajektorie ISS
Využíváme služby Heavens-Above a n2yo
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
KULTURNÍ SLOUPEK
KINO TIP
 
Sůl Země
 
Brazilský fotograf Sebastião Salgado zasvětil svůj život putování, při němž zaznamenával Zemi a nejrůznější tváře lidského údělu. V dokumentu Sůl Země jsme svědky jeho výprav napříč kontinenty i jeho osobní zpovědi. Salgadův syn Juliano se postavil za kameru a podílel se na režii společně s Wimem Wendersem. Připravte se na fotografie pořizované s výjimečným citem pro zachycení lidstva a na hluboká zamyšlení nad jeho směřováním. Snímek získal mnoho ocenění a nominací v nejprestižnějších mezinárodních soutěžích. Více
 

......................................
HUDBA TIP
 
Depeche Mode
 
30. července 2023
Letiště Letňany

Depeche Mode se po 5 letech vydávají na světovou tour Memento Mori, při které se představí českým fanouškům s doposud jejich největší show na pražském letišti Letňany. Memento Mori je patnáctým studiovým albem Depeche Mode a následovníkem kritikou oceňovaného alba Spirit z roku 2017.

SLOUPEK ŽK
......................................
Odkazy na hry 

On-line hry
HUMOR
Pracovní pod hesly
....................................
 Pokud chcete podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
 
Banner Žlutý květ
  ....................................
Noc v suchu
 
Fond ohrožených dětí

Archiv (historie)
Starty raket a události
Mise raketoplánů
Discovery STS-124 Endeavour STS-123
Atlantis STS-122
Discovery STS-120

Pevnost Boyard byla dobyta                                      5.6.23
 
Výprava na konci dubna byla bohatší o jeden den navíc. Inspirací prodloužené akce byl soutěžní seriál, který znají spíše dříve narození – Klíče od pevnosti Boyard.

Hned v pátek večer se program pěkně rozjel. Nejprve totiž bylo potřeba se dostat do pevnosti Boyard, kam se týmy přes moře „plavily.“ Slepé posádky řídil vidoucí kapitán.

Ráno všechny pobavily scénky s otcem Furou. Pak už bylo nutné přemýšlet týmově. Hledat lístky po budově a skládat slova. Venku se prověřila týmová zručnost a souhra při umisťování barevných míčků do správných otvorů v prostěradle ovládaném členy. Na lukách u lomu se hrálo spousty dalších soutěžních i nesoutěžních klání.

První odpoledne jsme cestou ke Kubrichtově boudě nakoukli do jedné jeskyňky
a někteří se bavili sbíráním svízele, protože druhé botanické jméno „přítula“ je zcela výstižné. Nevynechali jsme návštěvu Bubovických vodopádů bez vody, ovšem tentokrát opravdu něco „teklo“. Zajímavé bylo další klání o zapíchnutí kolíků „co nejdál“ ve vymezený čas.


Pevnost Boyard – výprava duben 2023 Měli jsme před sebou další celý den. Krásný, slunečný. Týmy po ránu tentokrát prověřovaly své plíce při nasávání a přenášení lístků brčkem. Jak by se vám běhalo s míčkem mezi koleny? Asi špatně, ale jde to, jak si všichni ověřili. V dalším disciplíně se sbíraly pampelišky. Bez použití rukou, jen s kolíčkem v ústech. Uvázat se na gumové lano a dostat se co nejdál, hmm, to byl pořádný úkol. Či společná schůze na „lyžích.“ Bylo to pěkné soutěžní dopoledne, kdy se podlézalo, přelézalo, běhalo, přemýšlelo, donášelo.

Na akcích se snažíme navštěvovat stále nová místa. Tentokrát byl naším cílem Alkazar – bývalý lom u řeky Berounky. Děti se před cestou podívaly do dalekohledu přes sluneční filtr na Slunce. Na Alkazaru jsme vlezli do jedné z velkých štol, velkých jak tunel. Nebo si zahráli klasickou zapikávací schovávanou, která se zde výborně hraje. Někteří hráči využili k maskování dokonce skupinku turistů.

Cestou nazpět jsme se chtěli zastavit v Srbsku na čarodejnicích, ale zapálení ohně
a akce byli naplánované pro nás na příliš pozdní hodiny. My měli svůj táborák,
s opékáním, laserovým představením, ukazováním souhvězdí laserem a pozorování Venuše a Měsíce dalekohledem.

Pevnost Boyard – výprava duben 2023V pondělí dopoledne přišlo vyvrcholení. Týmy čekalo odemykání klíčů s nápovědami zavěšené „vysoko“ na větvích. Jak týmy zdolávaly překážky a nástrahy pevnosti Boyard, za své úsilí získávali odpovídající počet bodů. Před velkým finále, kterým bylo hádání hesla a hledání pokladu, družstva musela nejprve odemknout nápovědy. Klíče k jejich odemčení mohli vyměnit za již nasbírané body (4 body = 1 klíč). Získali však pouze ty nápovědy, které se jim za krátký časový limit podařilo opravdu s klíči odemknout a otevřít. Nakonec se žádnému týmu nepodařilo v prvním stanoveném časovém limitu uhádnout heslo k pokladu. Společnými silami však přemluvili Klíčníka. Ten všem odhalil ještě jednu nápovědu, díky které už spolehlivě věděli, jaké heslo poklad otevře. Kdyby ho jen našli… Hledání truhly se poněkud protáhlo.

Náctiletí účastníci měli pár svých aktivit mimo běžný program. Tichá zážitková aktivita po večerce malých, s mimoverbálním vyjadřováním byla nezapomenutelnou aktivitou. 
Nelze zde vypisovat každou hru a aktivitu. Na tento příjemný prodloužený víkend plný legrace, zakončený vyhodnocením a diplomy, budeme dlouho vzpomínat.


ALFÍCI
KLÍČNÍCI
SKŘÍTCI
Alžběta P.
Štěpán Š.
David B.
Zuzka Z.
Oliver P.
Evan C.
Viki O.

Ivan Z.
Ríša H.
Petr K.
Žofie K.
Anna G.
Tomáš K.

Richard M.
Simona L.
Magda Š.
Vašek H.
Adam B.
Pavel R.
Julie Š.
Viki R.
26 bodů 24,5 bodů 13 bodů
1. místo 2. místo 3. místo



Jak jsme zachránili fantazii 
                                        8.5.23
 
Písmena, slova, věty, příběhy, fantazie. V tomto duchu se nesla březnová výprava v Českém krasu. Za víkend jsme stihly 17 her a jiných aktivit na téma, které jsme čerpali z filmu Nekonečný příběh.

První hra pro tři družstva proběhla ještě v pátek večer, dříve, než se děti seznámily s příběhem. Šlo o jednoduché „lovení“ písmen. Trochu nečekaným překvapením bylo, že jen pár jedinců znalo Nekonečný příběh. O tom, jak mizely celé části knihy, jak se vytrácela fantazie. Ale než všichni zalezli do spacáků, už příběh znali.

Písmenka z předešlého dne byla potřeba na sestavování slov. Další aktivitou sobotního dopoledne bylo představení svých oblíbených knih. Tedy ti, co čtou a knihu si přivezli. Pak se hledaly lístky – jak jinak než se slovy – po celé budově. Venku se prolézalo pavučinou, běhalo s knihou pod tričkem (stejně jako ve filmu) a pozorovalo dalekohledem. Tentokrát ne obloha, ale části vět ukrytých v lese. V lomu jsme nemohli zapomenout na kamenožrouta a další hry.

Nekonečný příběh – výprava březen 2023Odpoledne družstva trávila v jiné části krasu. Po oblíbené schovávané (klasické zapikávací) musely děti správným se seřazením sestavit větu ze slov, které měly přilepené na čelech. Ovšem bez mluvení. Výborná hra na týmovou spolupráci. V další hře se hledalo, nebo hrálo s míčem.

Večer jsme shlédli několik dramatických představení. Následoval táborák, buřtíky se zeleninou a na laserové představení už nedošlo. Všichni se vydali ke Slonovinové věži, poslednímu zachovalému místu v říši fantazie, odkud si každý odnesl světélko.

V neděli jsme se zasmáli nad kompilací vět z různých knih. Nastalo poslední zahřívání mozkových závitů. Družstva nedostávala za hry body, ale písmena. Vítězem se nestal ten, kdo nasbíral za víkend více písmenek, ale ten, kdo z nasbíraných písmen sestavil více slov dle daných pravidel. Počet písmen nasbíraných za víkend byl různý; 69, 55 a 48. Z těchto písmen dvě družstva pokládala 15 a jedno družstvo 13 slov. Nejlépe skládání slov zvládli Fialový lenochodi. Z nejmenšího počtu písmen dokázali sestavit stejně slov, jako Nekonečňáci s největším počtem písmen.


NEKONEČŇÁCI
FIALOVÝ LENOCHODI
SKLÁDAČI PÍSMEN
Matouš M.
Simona L.
Lukáš K.
Adam B.
Oliver P.
Viki O.
Ivan Z.
Sára T.
David B.
Zuzka Z.
Tomáš H.
Tomáš M.
Blanka P.
Rozálie K.

Rozálie H.
Tomáš K.
Adéla V.
Adam V.
Anna G.
Žofie K.
Iveta P.
69 písmen 48 písmen 55 písmen
15 slov 15 slov 13 slov
1. místo 1. místo 2. místo



Hlavy plné techniky 
                                                   30.3.23
 
Další navštívené muzeum bylo technické. Vzali jsme ho trochu proti proudu, od shora. Bicykle, nejdříve dřevěné přes roztodivné konstrukce až k motocyklům, jsme to prošli, průběžně z ochozu obdivujíc letadla a další vznášející se stroje. Letecké díly, artefakty a nádherné modely bylo další zastavení. Následovala menší expozice lodní dopravy, zejména té nákladní říční, kde máme svou historii. 

 Po pauze jsme se vydali k vizuálně nejzajímavějším exponátům do spodní části muzea. I holky obdivovaly auta, hlavně ta závodní. U lokomotivy jsme si vysvětlili princip fungování pohonu. Nechápajíce, jak pára mohla pohybovat tunami železa s vagóny. Někoho zaujala Tatra T815 zvaná Puma, se kterou se proslavil mnoha vítězstvími Karel Loprais na Rallye Dakar. Prozkoumali jsme také jachtu Nike, která uplavala po světových mořích celkem 75 932 km (41 000 námořních mil).

Národní technické muzeum, únor 2023Druhá pauza oddělila prostředí a my se ocitly ve světě, kde světlo tvoří fotografie. Pak jsme se dozvěděli něco z optiky. Barvivo a pigmenty není totéž. Tuto informaci a další zajímavosti jsme vstřebali v expozici o chemii. Pro obsáhlost nebylo možné navštívit všechny expozice. Ani to nebylo cílem. I zde platí, „méně je někdy více.“




Noc světel a světélek
                                                 11.3.23
 
Tradiční oddílová akce, které se ale účastní i neoddílové děti, proběhla za hojné účasti druhý zimní měsíc. Náplní byly deskové hry, ale zejména pohybové, z toho některé, co jsme ještě nikdy nehrály. V rozhlehlém sklepení byla připravena hra, která se hrála zcela po tmě. Žádné strašení, ale sbírání svítících kamínků ve vymezeném čase. Pokud se někomu podařilo sebrat ještě svítící (USB) svíčku, dostal cenné minuty navíc.

Na další hru byla potřeba také tma. Přeskakování skutečného laseru. Před kinem ve spacáku jsme si ukazovali souhvězdí a rozsvěcovali laserem hvězdičky v našem malém planetáriu na stropě. Ale také si ukazovali, co zelený a fialový laser dokáže udělat za světelné divadlo.

Pak už nastala ležatá část programu o lvici Elze a další africké fauně, která u mnohých přešla do snového režimu.

Fotogalerie  
 



Dobrodružství u zemědělců
                                      23.2.23
 
Lednová výprava směřovala do Národního zemědělského muzea. Na první pohled toto muzeum možná nevypadá zajímavě, ale je to jen zdání. Je to asi nejinteraktivnější muzeum v Praze a s bohatými tematickými celky je jeho návštěva na půl dne.

Naše početná skupina se rozdělila na dvě. Starší děti měly hlavu plnou pátrací hry, při které musely používat čtečku QR kódů v mobilním telefonu a kufřík s pomůckami. Cílem bylo vyluštit šifru a získat jméno zapomenutého génia. Většině se po zhruba hodině bádání a hledání po muzeu úkol podařil (s malou odměnou na závěr). Druhá skupina se vydala po expozicích. Začínajíc u skutečně historických traktorů. Samozřejmě jsme nedošli daleko. V cestě byl funkční bagr a další ježdění…

Národní zemědělské muzeum, leden 2023U myslivosti si děti vyzkoušely zvuky různých druhů dřev. Na rozdíl u vycpanin, v rybářství byly také živé ryby. A několik atrakcí – chytání ryb, rybí frotáž pastelkami a interaktivní tabule s hrami. Velice zajímavý byl mikroskop, který promítal na velkou obrazovku přírodniny v otočných miskách, ale bylo možno vložit i své předměty. Například prsty. Navštívili jsme ještě další expozice a interaktivní panely, ale byl také čas na odpočinek a svačinu. Zde se obě skupiny opět sloučily.

Na hodně dlouhou dobu jsme se zasekli u potravin. Ze začátku u lednice, u obalů a jejich funkcích a třídění surovin. Nejvíce děti bavilo virtuální vaření. Aby účastník něco „uvařil“, musel zadat nejen správné potraviny, ale i správný postup vaření. Nákupy v dalším koutku byly rovněž nekonečné a tvořili se fronty. Jen ceny na paragonech byly z říše snů nebo snad ve venezuelských bolívarech.

Vodní hospodářství, skutečná tvorba vodního víru, poznávání po sluchu, po hmatu a další expozice. Záměrně jsme všechno neprošli. I tak toho bylo hodně. Muzeum se od roku 2015, kdy jsme ho navštívili naposledy, k lepšímu proměnilo. Neustále bylo co poznávat. Nejen očima.

Na Vypich přijíždíme už za tmy. Než přijel náš autobusový spoj, využili jsme plochu nepošlapaného sněhu k eskymácké honičce. Nejprve všichni jako husičky za sebou udělají ve sněhu změť cestiček. Pak nastává honička na babu. Ale jen v cestičkách.




Výprava do planetária a oddílová noc
                      13.1.23
 
Po devíti letech jsme s oddílem jeden prosincový víkend zavítali do pražského planetária. Od té doby se toho přeci jen dost změnilo. Úvodní program pod kopulí planetária byl pro děti zajímavý, interaktivní v dikci moderátora. Dětem ukazoval některá souhvězdí, povídalo se o Měsíci a dalších souvislostech. Promítání noční oblohy je opravdu na špičkové úrovni a velice realistické.
 
Pohádka Polaris 2 byla pěkná a rovněž poučná. O tom, jak medvěd Vladimír a tučňák James se s kolibříkem Lucií vydají rozluštit záhadu polárních září. Ovšem vezmou to přes Měsíc, aby vyřešili další tajemství.
 
Ještě před pořadem byla zajímavá „procházka“ po interaktivní výstavě ve foye planetária. Zkusili jsme si Tellurium, tedy pohyby planet a Měsíce vůči Slunci, podívali se do modelu kabiny kosmické lodi Vostok, na modelu povrchu Měsíce si ukázali, proč je nejvýhodnější pozorovat Měsíc kolem první a poslední čtvrti, jak by se změnily váhy na jiných planetách a mnoho dalšího.
 
O stejném víkendu proběhla v klubovně tradiční oddílová noc. Tedy večerní hry, zejména ty, které se dají hrát za tmy. Děti by nám asi neodpustily, kdyby se za tmy nehrál laser, nebo curling se svítícími tyčinkami. Závěr dne patřil kinu ve spacáku. Dopoledne se hrály hry deskové a jiné. Také jsme koukali do mikroskopů a svítících lup na nové exempláře z hmyzího světa.

Fotogalerie planetárium  /  oddílová noc  

           Další články (archiv)
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Pevnost Boyard – výprava duben 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Nekonečný příběh – výprava březen 2023
Národní technické muzeum, únor 2023
Národní technické muzeum, únor 2023
Národní technické muzeum, únor 2023
Oddílová noc, únor 2023
Oddílová noc, únor 2023
Národní zemědělské muzeum, leden 2023
Národní zemědělské muzeum, leden 2023
Národní zemědělské muzeum, leden 2023
Národní zemědělské muzeum, leden 2023
Národní zemědělské muzeum, leden 2023
Oddílová noc, prosinec 2022
Oddílová noc, prosinec 2022
Výprava do planetária, prosinec 2022
   
   Stránky, které většinou doporučuji na základě osobních zkušeností pro svou 
obsahovou hodnotu:
  
    Vše kolem přírody

    Zahrada     Internetová rádia a televize
  • RADIOO.CZ poslouchejte nebo vysílejte...
  • AndyNet-Radio Jean Michel Jarre nonstop 
  • TV Noe nekomerční nezávislá tv bez násilí  
  • Hope TV křesťanská tv mezinár. sítě Hope Channel
    Ubytování 
    Počasí jinak
    Čtení
    Různé
   Pro rodiče a vedoucí dětských skupin
     
    Astronomie a kosmonautika

    Umění, výtvarno     Webové kamery z celého světa a panorama     Svět fotografie
    Lidství a Božství       Humor 
    Blogy a osobní stránky
  • Nachi art stránky o ptácích, nádherné kresby
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů © 2006 2023
Autorská práva : Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte
Naši činnost podporují:     Mladí ochránci přírody, z.s.     MŠMT     Město Rudná     NNO uznané MŠMT pro práci s dětmi a mládeží na léta 2022 – 2023
SÝKORA MODŘINKA – Určitě modřinku poznají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky na krmítku, neboť spolu se sýkorami koňadrami patří modřinky k jejich nejčastějším návštěvníkům. Živí se hmyzem, na podzim i bobulemi a v zimě olejnatými semeny. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů. Je stálá a přelétavá (podniká mimohnízdní potulky do 50 km); mladí ptáci odlétají do jižní a západní Evropy. Na zimu k nám přilétají modřinky ze severovýchodu.  SÝKORA UHELNÍČEK. Na obrázku velice připomíná sýkoru koňadru, ve skutečnosti je výrazně menší než koňadra a není tak pestře zbarvena. Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. Hnízdí od května do července, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Potravu hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. O mláďata pečují oba rodiče a rodinky pak zůstávají pohromadě až do hnízdního období v následujícím roce. Zdroj: nasiptaci.info SÝKORA KOŇADRA – Živí se převážně hmyzem, pupeny, semeny, plody, larvami... Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou, na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).  SÝKORA PARUKÁŘKA – poměrně malá sýkora, kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé chocholky, kterou dovede vztyčovat a sklápět. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší.  DROZD BRÁVNÍK – Je částečně tažný - u nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého. Žije ve vysokokmenných lesích různého typu, vzácněji se vyskytuje také v parcích, zahradách a sadech. Je všežravý, v jeho potravě se objevují především drobní bezobratlí, hlavně žížaly, měkkýši, hmyz a jeho larvy, ale, zejména v zimě, požírá také bobule.    POŠTOLKA OBECNÁ je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz.    STŘÍZLÍK OBECNÝ – je malý ptáček velký zhruba jako vlašský ořech. Velice nápadným znakem je zvednutý ocásek. Je to velice čilý, neposedný a na svou velikost zpěvem neobyčejně hlučný. Pokud mu vstoupíme do jeho obsazeného revíru, dokáže se hlasitě rozčílit. Zdržuje se při zemi v lesích s vývraty, v parcích a v okolí vodních toků, kde hbitě prolézá husté spleti kořenů a rostlin. Živí se převážně hmyzem.  
  DLASK TLUSTOZOBÝ je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Žije v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.  BABOČKA JILMOVÁ je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných cestách a číhají na proletující samice. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.  BABOČKA KOPŘIVOVÁ patří mezi naše nejhojnější motýli. Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka o počtu 80 až 100 kusů na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je většinou kopřiva dvoudomá. Dospělí motýli sají nektar z květů různých rostlin dostupných v místě výskytu. Ve střední Evropě se začínají objevovat v březnu až dubnu a občas i v zimě během oblevy za slunných dní.  BABOČKA ADMIRÁL je jeden z největších denních motýlů Česka. V našich podmínkách jsou k zastižení od května do října. V květnu k nám přilétají jedinci z jihu. Rozmnoží se tu a na podzim zase odlétají zpět na jih. Když je u nás zima, zakládají tam generaci, která k nám na jaře přilétá. Tato babočka se vyskytuje na loukách, okrajích lesů a zahradách. Dospělci se živí nektarem a na podzim mnohdy přezrálým ovocem, na kterém je lze díky tomu také často vidět. Samice kladou vajíčka na různé druhy kopřiv. RORÝS OBECNÝ – Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.  STRAKAPOUD VELKÝ. Náš nejběžnější datlovitý pták. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Strakapoud velký je stálým druhem. Potrava je složena z drobných živočichů, zejména larev hmyzu, a ze semen jehličnanů, různých plodů apod. V období, kdy je živočišné potravy nedostatek (konec podzimu až začátek jara), se v jeho potravě zvedá podíl plodů, zejména bobulí, ořechů a žaludů. Hnízdění v dutinách začíná koncem dubna. Ve snůšce bývá obvykle 5 až 6 vajíček; zahřívají je oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata.  MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ – Jeden z našich nejmenších ptáků. Obývá větší zarostlé zahrady a parky, lesy všeho druhu i břehové porosty vodních toků. Často se ve všech polohách zavěšuje na větve. Hnízdí dvakrát do roka. Stálý druh, po vyhnízdění se sdružuje do hejnek, někdy společně se sýkorami. Živí se především vajíčky a larvami hmyzu. ZVONEK ZELENÝ. Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Žije v otevřené krajině s jednotlivými stromy a keři i v lidských sídlech. Stálý a zčásti tažný druh. Hnízdo si staví na stromech nebo keřích. Typický semenožravý pták.
HÝL OBECNÝ – silný kuželovitý, černě zbarvený zobák mu umožňuje vyštipovat nejrůznější semena a pupeny (pouze během hnízdění je v potravě zastoupena i živočišná složka). V těle je hýl mohutnější než vrabec. Hnízdí především v jehličnatých, případně smíšených lesích ve vyšších polohách; v zimě, kdy k nám přilétají ptáci ze severu, ho lze zastihnout i v nížinách. Hnízdo staví nejčastěji při kmenech hustých smrčků. Samička snáší 4 až 5 vajíček a sama je zahřívá, zatímco sameček ji krmí. O mláďata pečují oba rodiče. Naši hýlové jsou převážně stálí, často však podnikají zimní potulky.  BRKOSLAV SEVERNÍ je severský pěvec velikosti špačka, s nápadnou chocholkou. U nás se nepravidelně vyskytuje jako zimní host; lze jej zastihnout jak v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, tak v lesích, kde vyhledává jeřáby, jmelí, ochmet a další rostliny s bobulovitými plody. Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les, kde se ziví převážně hmyzem. Hnízdo staví na stromech. Na snůšce 3 až 6 vajec sedí jen samička, na péči o mláďata se podílí i sameček. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.  REHEK DOMÁCÍ je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách, pod střechami... Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.  HRDLIČKA ZAHRADNÍ hnízdí nejčastěji v rozmezí od března do října. Do hnízda, které je většinou umístěno na stromech, snáší samička až několikrát ročně po 2 vejcích, při jejichž zahřívání ji střídá sameček. Mláďata krmí oba rodiče nejprve 6 až 11 dní "holubím mlékem", poté rostlinnou potravou (semena, bobule a části rostlin) z volete. Hrdlička zahradní je stálá, na zimu se však v mnoha případech ptáci posouvají na jihovýchod a tyto přesuny mohou mít až charakter tahu.   HOLUB HŘIVNÁČ – je náš největší holub snadno určitelný podle bílé skvrny na stranách krku (kterou ovšem mladí ptáci nemají) a výrazné příčné bílé pásky na svrchní straně křídel. Živí se především semeny. Obývá lesy, ale v posledních letech u nás proniká i do parků a zahrad. Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata. Ze zimovišť v oblasti Pyrenejí přilétá v březnu, odlétá v říjnu. (Zdroj Český rozhlas)   BRHLÍK LESNÍ – po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, parcích a zahradách. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.    ŠPAČEK OBECNÝ – Žije v kulturní krajině s remízky a skupinami stromů či na lesních okrajích. Samec zpívá vsedě se spuštěnými polorozevřenými křídly, často napodobuje jiné ptáky a zvuky. Hnízdí v dutinách; samička snáší 5 až 6 vajíček, která zahřívají oba rodiče. Samička i sameček rovněž společně krmí mláďata; sbírají pro ně především žížaly. Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz. Naši špačci zimují v západním Středomoří (jen výjimečně přezimují menší hejnka i u nás), kam odlétají v září až listopadu a vracejí se koncem února a v březnu.    VRABEC DOMÁCÍ (na obr. samec). Známější ze dvou druhů u nás žijících vrabců. Po celý rok žije v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí. Potrava převážně rostlinná, v době hnízdění i živočišná. Hnízdí od dubna, většinou pospolitě. Hnízdo staví převážně na stavbách. V zahřívání snůšky, ve které bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček, se střídají samička i sameček. Stejně tak oba staří ptáci krmí mláďata, a to výhradně hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy. U dospělých převažuje rostlinná složka, nejvíce zrní. Oštipují ale i listy a pupeny.
  ZVONOHLÍK ZAHRADNÍ se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech a dalších typech městské zeleně. Hnízdí 2x do roka od května do července. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov.   KŘIVKA OBECNÁ je pták s překříženým zobákem. Další zajímavostí je, že hnízdí po celý rok, převážně však v lednu až dubnu. Na snůšce 3 až 4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí. Samec je cihlově červený, samice olivově žlutozelená. Hnízdí v horských smrkových lesích, ale je to nomád, kdy se občas vyskytuje i v nížinách. Rádi se zdržují v hejnech. Požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků, modřínů a borovic.   DROZD KVÍČALA je pěvec veliký jako kos černý, společenský pták žijící v hejnech. Přes léto vyhledává především drobný hmyz, plže a žížaly. V zimě se živí bobulemi a spadanými jablky. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně naokrajích lesů, polích, na březích rybníků... Samice snáší 4 – 7 vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů. O mláďata se starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.   VLAŠTOVKA OBECNÁ má oproti jiřičce hlouběji vykrojený ocas a dlouhá zadní péra a červenohnědé hrdlo. Staví si miskovité, shora otevřené hnízdo uvnitř budov (hnízdo jiřičky je až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá vně budov). Na snůšce 4 až 5 vajíček sedí samička, která také zprvu sama krmí mláďata potravou přebíranou od samečka; po několika dnech se již oba rodiče podílejí na péči o mláďata rovným dílem. Vlaštovka se živí "vzdušným planktonem", tedy drobným až středně velkým hmyzem, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Koncem března přilétají z afrických zimovišť.      PĚNKAVA OBECNÁ. Běžný druh, který se vyskytuje v lesích, zahradách a parcích. Na snůšce, která obvykle obsahuje 5 vajíček, sedí převážně samice, sameček se však později podílí na péči o mláďata. Živí se semeny rostlin, živočišnou složku potravy tvoří převážně hmyz. Potravu sbírá často na zemi. Naše pěnkavy jsou převážně tažné, jejich zimoviště leží v jihozápadní Evropě. Přílet vrcholí koncem února a v první polovině března, odlet v říjnu. Avšak mnoho starých ptáků, většinou samečků, však zůstává v místech hnízdění i přes zimu.    ČÍŽEK LESNÍ – je výrazně menší než vrabec, zelenavě zbarvený. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách. Hnízdí od dubna do července 2x ročně. Samička staví hnízdo obvykle vysoko v nejhustším jehličí na konci postranní větve. Snáší 4-5 vajec, na kterých sedí sama a sameček ji krmí. Vylíhlá mláďata krmí rodiče téměř výhradně hmyzem. Hlavní potravu čížků tvoří převážně semena olší a bříz. Přelétavý a tažný druh.  KÁNĚ LESNÍ je náš nejhojnější dravec. Jeho zbarvení je velmi proměnlivé (výrazně světlé nebo naopak velmi tmavé exempláře). Dominantní složku její potravy tvoří hlodavci. Hnízdí v lesích, zejména mimo dobu hnízdění se vyskytuje v polích; často sedá na vyvýšených místech, např. stromech podél silnic nebo sloupech. Káně lesní je částečně tažný pták, v zimě se u nás objevují sevení populace, přilétají v říjnu a listopadu a zpět odlétají počátkem března.          JIŘIČKA OBECNÁ nemá na rozdíl od vlaštovky dvě dlouhá zadní péra a hnízdí většinou na vnějších stěnách budov v uzavřeném hnízdě (vlaštovka v miskovitém). Jiřička je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. Víme, že při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, je záhadou. Jiřičky se věrně vracejí tam, kde hnízdí. Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května. Výhradní složkou jídelníčku jiřičky je drobný hmyz. Do Afriky odlétají v září.