|
| ZAJÍMAVOSTI |
Výstava CZECH NATURE PHOTO
(do 17.6.)
Jedinečná
výstava nejlepších fotografií od českých a slovenských fotografů
přírody. Kromě snímků české přírody budete moct opět zhlédnout i
zvířata a krajinu exotických zemí. Všechny snímky zachycují jedinečným
stylem přírodu kolem nás a my jsme rádi, že se s vámi můžeme o tento
pohled podělit. Více
.....................................
Tři čtvrtiny hmyzu u nás už vyhynuly
Z
české krajiny mizí motýli, brouci, čmeláci. Květinám chybějí opylovači,
ptákům potrava. Hmyz je navíc zapojen do potravního řetězce zvířat.
Například pro ptáky představuje základní potravu. Pomoci situaci mohou
sami lidé na svých zahradách. Úhledné sterilní anglické trávníky jsou
sice moderní, ale hmyzu neprospívají. Každý si můžeme upravit zahradu
tak, aby byla přirozenější. Aby to nebyly jen stříhané anglické
trávníky s exotickými dřevinami a bylinami, které prostě nejsou pro
hmyz zajímavé. Hmyzu můžeme jednoduše pomoci také tak, že nebudeme
sekat všechno najednou, ale postaráme se, aby v zahradách, na loukách,
v příkopu u silnice vždy něco kvetlo. Více (Zdroj iDnes)
.....................................
Hrabe vůbec hrabáč? V zoo Dvůr Králové mají druhé mládě
Mládě
se v zoo narodilo s hmotností necelého kilogramu a půl. Ze zkušeností z
jiných zahrad víme, že je tato váha hraniční. Malý hrabáč je velmi
citlivý na teplo a vlhkost, proto je jeho lůžko v zázemí pavilonu
Africká savana vyhříváno infra lampou na 33 stupňů Celsia,vzdušná
vlhkost je 70 procent. Aby matku ani mládě nic nerušilo, je teď pavilon
pro veřejnost uzavřený. Hrabáč
kapský je noční živočich obývající subsaharskou Afriku. Ve volné
přírodě se živí především termity a mravenci, k čemuž má výborně
uzpůsobené tělo. Více (Zdroj ČRo)
.....................................
Karoserie auta před zplodinami z výfuků neochrání
Měření
se uskutečnilo v magistrátním projektu Čistou stopou Prahou, který má
za cíl upozorňovat na rizika spojená s emisemi z dopravy. Mnoho lidí se
mylně domnívá, že jsou v autě chráněni před škodlivými látkami více,
než kdyby se po městě pohybovali bez auta. Zásadní je vzdálenost od
zdroje znečištění – při pohybu přímo na silnici, byť uzavřen v autě, je
člověk vystaven mnohem větší zátěži, než když jde o pár ulic vedle
dopravní tepny. Každých pár desítek metrů v tom hraje velkou roli. Při
pohybu městem je tak podle něj dobré vybírat trasu vzdálenější od
rušných ulic. Více (Zdroj iHned.cz)
.....................................
Sledování orlů královských
|
| HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK |
......................................
Viditelnost
Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Foto z ISS na
Flickru
Klik
na datum = mapka.
* Nízko
nad obzorem.
Let ISS po
celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
......................................
Již
neaktuální (historie)
Starty raket a
události
Mise
raketoplánů
Discovery
STS-124 Endeavour
STS-123
Atlantis STS-122
Discovery
STS-120
|
| KULTURNÍ SLOUPEK |
TV TIP
So 25.5. – Čt2 20:00
Velký útěk
Za
2. světové války nejvyšší německé velení zřídilo speciální tábor, kam
byli deportováni nejproblémovější zajatci spojeneckých armád. Velitel
tábora plukovník von Luger upozorní seniora zajatých spojeneckých
důstojníků kapitána Ramseye, že z tohoto tábora, který má nejtvrdší
opatření proti útěku, se nikomu uniknout nepodaří. Ten však von
Lugerovi připomene, že pokusit se o útěk ze zajetí je povinností
každého správného důstojníka. A hned první den se tuto povinnost pokusí
splnit hned několik čestných mužů. Neúspěšně. Velitel Barlett, jemuž se
podařilo zorganizovat už několik útěků, proto navrhne Ramseymu
neuvěřitelnou akci, při níž by z tábora zmizelo najednou dvě stě
padesát zajatců.
......................................
KINO TIP
Arctic: Ledové peklo
Muž
havaruje s letadlem uprostřed nedozírné ledové pustiny. Každý den
dodržuje rutinní úkony a doufá, že se dočká záchrany. Jednoho dne se
objeví vrtulník, silná sněžná bouře však zapříčiní pilotovu smrt a muž
pochopí, že má jen dvě možnosti: zůstat v havarovaném vraku a
připravovat se na jistou smrt, nebo se vydat na stovky dlouhou pouť s
nejistým koncem... Více
......................................
HUDBA TIP
Metallica: WorldWired Tour
18. srpna 2019
Praha, Letiště Letňany
25 ohlášených koncertů turné WorldWired se se bude konat ve 20 zemích – turné odstartuje 1.5. 2019 v Lisabonu
a mimo jiné navštíví i některé destinace, které do posledního turné
zahrnuty nebyly, včetně Milána, Curychu, Bruselu (poprvé od roku 1988),
Berlína, Moskvy, Varšavy, Bukurešti nebo norského Trondheimu a Tartu v
Estonsku. Speciálními hosty na všech koncertních zastávkách budou
skupiny Ghost
a Bokassa.
|
| SLOUPEK ŽK |
|
......................................
....................................
....................................
Poznej ptáky ČR.
Příroda ČR. Hraj o Zemi je
tvořivý projekt pro všechny žáky od druhého stupně zš.
Vítejte
na Zemi... je název spousty naučných her a testů. Jednoduchá
hra ve stylu šibenice - urči ptačí druh. Náročnější
ekologická hra Honoloko.
Víte, jak naložit s bio- odpadem? Zde je kvízhra. Několik her pro děti.
Klasická hra šibenice na Českém rozhlasu. Tři
hry na balonek.cz. |
| HUMOR |
....................................
|
....................................
Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
|
|
|
Rodinné setkání nad Mölkky a s táborákem 20.5.19
Někteří
raději oželeli přenos nedělního hokejového utkání naší reprezentace,
který vyšel na termín dalšího rodinného setkání. To první proběhlo v
zimě nad kulečníkem, tentokrát jsme si užili krásné slunečné počasí v
přírodě.
V Rudné se ještě dají najít poklidná zákoutí v přírodě, kde si lze zahrát hry a udělat táborák. Začali jsme finskou hrou Mölkky.
Je to jednoduchá hra, při které se házecím kolíkem hází na 12
očíslovaných kolíků s cílem shodit určitý počet tak, aby bylo dosaženo
50 bodů. Hrát Mölkky bylo zábavné, občas házecí kolík několikrát
přeskákal očíslované kolíky a žádné neshodil. V druhém kole si síly
proměřily děti bez rodičů, když vystřídaly rodinné týmy.
Po hře vzplál připravený táborák. Průběžně se opékaly buřty řezané na
několik způsobů (znáte buřta – stromeček, chobotnici?). Společenská
část měla velký význam, protože jsme si povídali o jedné velké změně,
která oddíl čeká (s bonusem pro oddílové rodiče). Přinesl jsem
oddílovou kroniku, která byla aktivně udržována žel jen v prvních
letech vzniku Žlutého květu. Část dětí si udělala svůj program a často
mizely v houštinách přilehlého lesíka.
Většina účastníků si po táboráku ještě prošla trasu, na které bylo
úkolem hledat obrázky živočichů a psát jejich názvy do políček
křížovky. Všichni tuto hru zvládli na jedničku. Zalili a uklidili jsme
ohniště a zakryli místo srolovaným čtvercem vyříznuté trávy – druhý den
ani nebylo vidět, že na místě nějaká akce proběhla. Byl to fajn
podvečer. Děkuji rodičům, kteří dali přednost společenské akci s dětmi. Mohli jsme si popovídat a lépe se poznat.
Hurá do bláta – jeskyňářská výprava 4.5.19
První
víkendovka po zimě byla netypická. Po čtyřech letech jsme si zopakovali
jeskyňářskou výpravu. Pobyt v Srbsku, tedy v Českém krasu, kde je v
okolí plno jeskyní, je k tomuto účelu přímo stvořené.
Výprava byla tradičně plná (na spoustu dětí se nedostalo), proto mohla
v pátek vzniknout čtyři družstva, jejichž členové si vymysleli názvy;
Trilobiti, Tulmeni, Medvědi a Diamantové krápníky. Tyto týmy vyrazili
na louku, kde si zahráli oblíbený laser. Ovšem na připravenou
„krápníkovou“ hru už nezbyl čas. Před první nocí jsme si promítli
motivační dokument o slovenské expedici do velkých jeskyní ve stolových
horách ve Venezuele a výběr fotografií z našich dospěláckých jeskyních
akcí v Moravském krasu, kde jsou podzemní prostory násobně větší než v
krasu Českém. Včetně žebříků, které mají mnohdy i desítky metrů.
Sobotní dopoledne děti čekala generální zkouška – hra na prolézání
umělé jeskyně. Jeskyně byla vytvořena na terase, pod dlouhými
venkovními stoly, které byly zakryty plachtami a dekami. Děti musely
jeskyni po jednom v „plné polní,“ tedy s přilbou prolézt a neponičit
výzdobu a neublížit zvířátkům. Musely se tak vyhýbat stalagmitům
(kužele), brčkovým stalaktitům (špagety), stalagnátům (nohy stolu),
vodopádu (voda z várnice), žábě, hadovi a netopýrům. Abychom stihli
opravdovou jeskyni, byl oběd dříve.
Naším cílem na celé odpoledne byl lom Na Chlumu. Dvě skupiny se
chystaly do jeskyně pod vedením členů České speleologické společnosti,
konkrétně Speleologického klubu Praha. Pro další dvě skupiny bylo
přichystáno slaňování, které pro nás připravili jiní horolezečtí
dobrovolníci. Ovšem slaňování bylo dobrovolné, přesto si ho vyzkoušela
většina. Kdo neslaňoval, hrál hry.
 Než jsme do jeskyně vstoupili, povídali jsme si o bezpečnosti v
jeskyních a rozdělili dospělé mezi děti. Do uzavřené, veřejnosti
nepřístupné jeskyně se vstupovalo po asi 5 metrovém žebříku. Dále se
šlo po velkých kamenných blocích, různými chodbičkami až do velkého
dómu, kde děti řádily s blátem. Za dómem byl ještě jeden menší prostor
s množstvím vymodelovaných postaviček a všeho možného.
V krásném večeru, při plápolajícím táboráku, povídali jsme si o
uplynulém dni. Pak už se mohlo opékat. Chybět nemohlo ani tradiční
laserové představení. Protože bylo jasno, ukázali jsme si také některá
souhvězdí jarní oblohy.
Nedělní dopoledne po balení se ještě zahrála „krápníková“ hra, která se
v pátek nestihla, ale i jiné hry. Po obědě už na děti čekaly diplomy s
odměnami za parádní výpravu, kterou jsme mohli uskutečnit díky devíti
lidem, kteří se na ní podíleli. Díky!
TRILOBITI
|
TULMENI
|
MEDVĚDI
|
DIAMANTOVÉ KRÁPNÍKY
|
Simona L.
Lukáš B.
Lukáš R.
Vilém G.
Nela N.
Jan P.
Vít P.
|
Eliška Z.
Rosťa K.
Tonda K.
Ondra M.
Tomáš K.
Michal P.
|
Bohouš K.
Michal M.
Zuzka Z.
Ema O.
Meg O.
Ríša K.
Sára T.
|
Filip M.
Julie P.
Josef N.
Šárka P.
Marie B.
Šimon J.
Štěpán M.
|
52 bodů
|
43 bodů |
38 bodů |
36 bodů |
| 1.
místo |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Sobě pro radost – dominový efekt 25.4.19
Po
roce jsme si opět postavili domino. Vhodný prostor byl v klubu
Rudňáček, kam se ještě dominový efekt vešel. Na stavění jsme měli téměř
celý víkend. Domino stavěli průběžně převážně tři lidé od pátku do
nedělního poledne. Přepočítáno na jednoho člověka, práce trvala přes 25
hodin a prostavěli jsme cca 4 000 dílků. Od minulého domina byla další
sada 830 dílků přikoupena, ale neprostavělo se úplně vše. Je to zhruba
maximum, co lze během víkendu průběžně ve třech lidech postavit – tedy
pokud někdo nechce strávit stavěním od rána do večera, což už by bylo
fyzicky dost náročné, nebo by se dařilo postavit dominové efekty hned
napoprvé. Přeci jen na to není žádný stroj, všechno je to poctivá ruční
práce.
Oproti minulému představení se nám ale nedařilo. Kazilo se, co se dalo.
Včetně natáčení (kamery zaostřily, až když domino spadlo, jedna nešla
vůbec…). Také stavění bylo náročnější – některé části jsme stavěli
mnohokrát, velká stěna se stavěla snad šestkrát! To bylo dané částečně
tím, že dřevěné domino není přesné, ale křivé, což bylo vidět právě na
stěně. Velkým problémem se ukázala velmi kluzká podlaha. Při
představení některé dílky proklouzly až do vedlejší druhé řady domin,
kde ji předčasně spustily. Domino postavené na širší stranu na kluzké
podlaze bylo téměř nefunkční a museli jsme použít gumovou podložku.
Přesto to byla fajn podívaná, naučili jsme se nové techniky a přibyli další zkušenosti.
Oddílová noc v novém
4.4.19
Poprvé
v nové klubovně proběhla během března tradiční oddílová noc, na kterou
se sešlo přes 30 dětí ve dvou termínech. Než se všichni sešli, hrály se
převážně deskové hry. Večer nemohlo chybět to, po čem děti vždy tak
touží – zelený laser. S laserem se dají dělat různé hrátky (pozor ale
na bezpečnost), oblíbené je jeho přeskakování nebo díky nástavcům
promítání pohybujících se obrazců na strop.
Pro zájemce byla připravena stezka odvahy. Tím byla cesta ve sklepení
domu, ve tmě mírně osvětlená svítícími tyčinkami. Úkolem dětí bylo jen
dojít co nejdále a položit na zem lísteček se svým jménem. Většina dětí
se stezky účastnila, podstatně menší část ale došla do úplného konce.
 Na slibované překvapení došlo ve spacácích. Zhaslo se a v siluetách
stromů a zvířat Afriky, které v klubovně máme, vycházel Měsíc v úplňku.
A na stropě se rozzářily hvězdy. Jarní a letní souhvězdí. Vlastně tak
máme v klubovně malé planetárium. Při druhém termínu oddílové noci jsme
si popisovali souhvězdí modrým laserem (předtím zeleným) a zjistili
zajímavou věc. Modrý (resp. fialový) laser hvězdy ještě více rozzářil,
což vypadalo úchvatně. Stačilo přejet laserem souhvězdí a bylo jasné, z
kterých hvězd se skládá.
Po „planetáriu“ se promítala hraná komedie, film ze sedmdesátých let.
Hlavně první skupina se mohla potrhat smíchy. V závěru filmu už ale
někteří přecházeli do snové části. Ranní, či spíše dopolední oddílová
noc byla zakončená společnou snídaní.
Pozn.: Lasery, zejména oblíbený zelený dětem do rukou nepatří. V
nepovolaných rukou se může stát nebezpečnou „hračkou,“ kdy jde o zdraví
(hlavně zrak) a další ohrožení. Nebezpečnost nemusí být ani úmyslná,
stačí nepozornost, nerozvážnost. Abych nenaváděl, neuvádím, co
vše se může laserem dělat a stát.
Budkování a mikroskopování
18.3.19
Ptačí
budky je vhodné v předjaří vyčistit od starých hnízd a trusu. Během
února a března jsme s několika zájemci uskutečnili tři „čistící“
vycházky do Úhonického lesa, kde máme 16 ptačích budek různých typů.
Tedy třetí vycházka byla o dost jiná. Ale nepředbíhejme. První dvě
akce, za krásného slunečného počasí, jsme budky jen čistili a povídali
si o složení ptačích hnízd. Každá je totiž nějakým způsobem otevírací
ze předu nebo z boku, některé mají dokonce pro jistotu ještě druhé
otevírání – stříškou. K čištění používáme ohnutou zednickou špachtli,
která se osvědčila. Vždy s sebou máme triedry. Bez pozorování života v
přírodě, především ptáčků se žádná akce do lesa neobejde.
 Třetí rychlá akce byla záživná. Slunce nás tentokrát neoblažovalo, zato
déšť se střídal s různou intenzitou. Naším cílem už nebylo čištění
budek, ale kontrola šoupálkovníků. To jsou netypické budky určené pro
šoupálky. Protože se některé nedají otevírat, proběhla kontrola budek
pomocí zubařského zrcátka a baterky. Podezření na jeden šoupálkovník
loni obsazený se v podstatě potvrdilo. Což by byl velký úspěch. Ještě
jsme potřebovali ze dna rybníka vylovit vodu s kalem, což se po
několika pokusech podařilo. Tím skončila venkovní deštivá část třetí
vycházky.
Pak nastal auty přesun do klubovny. Mokré věci šly na sušení, voda z
rybníka pod mikroskop. Život ve vodě byl velice zajímavý. V ní jezdila
a převalovala se spousta živočichů všelijakých tvarů (hvězdice, šipka),
které jsme ani neznali. Na vodní život se nejlépe osvědčilo 100 násobné
zvětšení. V dalších mikroskopech jiného typu jsme pozorovali už
připravené živočichy. Suché brouky, motýly a jiný hmyz, který se dá
kdekoliv sebrat. Děti se rozplývaly nad tím, jak zajímavě vypadá
tykadlo nočního motýla nebo složené oko mouchy. V mikroskopování určitě
budeme zase někdy pokračovat.
Výprava na zmatení smyslů
18.2.19
Jak
zmást některé lidské smysly, tak bychom mohli nazvat lednovou výpravu
do Muzea smyslů. Zájem o výpravu byl veliký, stejně jako počet
návštěvníků toho dne. Děti se před odchodem na expozice musely
samozřejmě posilnit a mohlo se vyrazit.
V úvodu nás čekala květinová stěna s tekoucím kohoutkem – ovšem
kohoutek byl ve vzduchu, „držela“ ho jen tekoucí voda. Takový kohoutek
byl v muzeu ještě jednou. Míchání barev byla další místnost. Barvy
vznikaly mícháním červené, modré a zelené, jak jsme si mohli s
průvodcem přiděleným naší skupině ověřit. Když jsme se prošli po laně
nad mrakodrapy, přes 3D plastiky a další atrakce, došli jsme do
konírny. Jak pan průvodce říkal, byla to historická místnost, která
musela být architektonicky zachována, tudíž byla vymalována jako
konírna, ale patrová.
Lože z hřebíků si musel každý vyzkoušet. Někteří i dvakrát. V další
části jsme se věnovali šikmému prostoru, hledali černý bod, který na
obraze ve skutečnosti není, nebo jsme se mnohokrát namnožili. Odhady
velikosti předmětů nebo rovin byl docela tvrdý oříšek. Obrácená
místnost byla spíš na fotografický efekt, co ale fungovalo dokonale,
byla místnost na změnu výšky, jak dokládají fotografie. Zajímavých
exponátů bylo více, děti si některé vyzkoušely i vícekrát (např.
fialový tunel). Byla to zajímavá a poučná výprava, což je výpravy vždy
účel.
Silvestrovský tábor a krokodýli
26.1.19
Na
pomezí Šumavy, v Prachaticích, sešli jsme se jako vždy v závěru
končícího roku, abychom domů odjeli v roce novém. Letošní setkání bylo
trochu rozlítané. Někteří účastníci později přijížděli nebo dříve
odjížděli, jen část zakusila celý program.
Letos jsme poprvé navštívili krokodýlí zoo v Protivíně. Skutečně se
specializují na chov těchto plazů a snaží se mít všechny druhy na Zemi.
K tomu jim chybí pouze dva, ostatních 23 druhů v zoo uvidíte. Mají cca
150 krokodýlů v chovu, z toho 100 vystavených. K vidění byli také
aligátoři, kajmani, gaviáli, ale i jiná „nekrokodýlí“ zvířata, jako
želvy kajmanky, varani, gekoni a jedovatí hadi. Jen škoda, že se
nesmělo fotit.
 Jiný
den jsme si udělali procházku kousek za Prachatice po naučné Zlaté
stezce. Ta nás zavedla na Fefrovské rybníčky, kde je zoo koutek, obora,
pozorovací stanoviště, expozice hornin… Vysoká zvěř nebyla přímo u
plotu, ale zrovna se krmila v povzdálí. Nejvíce zaujala divoká prasata
a selata, která nás pištěním a chrochtáním patřičně přivítala. Během
pobytu jsme se se zvířaty setkávaly stále. Při procházkách a hrách na
konci Prachatic je několik ohrad s ovcemi a kozami. Také na Dřípatce,
naší základně, bylo v jedné z velkých kluboven několik zvířat – užovka,
osmáci, rybičky, strašilky a lupenitky.
Táborové dny byly vyplněny všemožnými hrami a úkoly jak venku, tak v
klubovnách. Na soutěžní hry jsme se nechali inspirovat skutečným
traperským příběhem ze současnosti, jehož život se odehrává v kanadské
divočině, kde žije se svou indiánskou ženou a smečkou psů. Traper –
lovec jezdil také na ručně vyřezávané kánoi na divokých řekách. Děti
také bavilo pouštět lodičky na „divokém“ potoce.
V prachatickém muzeu loutek a cirkusu (muzeum nepatří městu, ale spadá
pod Národní muzeum) jsme dlouho nebyli, proto byl čas dluh napravit.
Děti loutky zaujaly jako další expozice, stejně tak když si mohly
zahrát divadlo na malém pódiu se zavěšenými loutkami. První lednový den
se na prachatickém náměstí konal tradiční ohňostroj s hudbou. Jako vždy
velmi povedený a s hudbou ladící.
Dřípatka se nám stala velmi příjemným pobytovým zázemím s velkou
spoustou vzdělávacích pomůcek a expozic z botaniky, zoologie a
geologie, kde jsme uskutečnili asi 25 zimních a jarních táborů.
Pravděpodobně se Dřípatka bude stěhovat do jiné části Prachatic a tak
jen doufáme, že nové prostory budou stejně zajímavé. Jen kejhání
sousedovic kachen a hus nám bude chybět.
Rodinné setkání nad kulečníkem
10.1.19
Před
závěrečnými svátky koncem kalendářního roku jsme si na pražském Zličíně
udělali rodinné dostaveníčko. Nad kulečníkem, tedy přesněji řečeno nad
POOLem. Nejprve jsme si řekli něco o pravidlech, protože v naprosté
většině se všude hrají špatně (např. rozehrávání z jednoho bodu, nebo
hraní černé na protilehlou kapsu). Objednané dva kulečníkové stoly
obsadily převážně děti, které většinou hrály za asistence dospělých. I
když nás bylo téměř 20, dospěláci si příliš nezahráli, děti kulečník
bavil. A ukázalo se, že mezi dětmi je jeden kulečníkový talent. Někteří
se později přesunuli k větším koulím, na bowling (pozor, bowling nejsou
kuželky a naopak). Byla to příjemná akce, která aspiruje na zopakování.
Došlé
PFky a přání (klikni
pro
zvětšení)
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Ptačí výprava
21.12.18
Jednodenní
„pozorovací“ výprava proběhla za krásného listopadového slunečného
počasí. Nabalil jsem hlavně triedry (dalekohledy) a vyrazili jsme na
Kařezské rybníky nedaleko Mýta. Přírodní památka Kařezské rybníky
byla vyhlášena roce 1992 a zahrnuje soustavu čtyř rybníků. My
navštívili ještě pátý, Štěpánský rybník, který do soustavy sice
nepatří, ale je nedaleko a je z nich největší.
 Procházeli jsme hráze a louky a pozorovali ptactvo.
Jako první zaujal letící kormorán.
Na prvním rybníku byly jen labutě velké. Velkou zkušenost děti učinily
při pozorování lučního ptactva, kdy dlouho pozorovaly na keřích strnada obecného, či spíš celé hejno a červenku.
A později také duhu. Dva rybníky byly vypuštěné, ale na jednom
napuštěném jsme spektivem (větší dalekohled) pozorovali kormorány.
Zajímavá byla rybářská plynová plašička, která dávala v intervalech
rány, ale kormoráni na konci rybníka byli zcela v klidu.
Na Štěpánském rybníku žel nic vidět nebylo, ale při jiných výpravách
jsme na něm viděli velké hejno volavek bílých a šedých a orla mořského. V hlavní ptačí sezóně se uvádí, že
v oblasti Kařezských rybníků jsou k vidění strnadi rákosní, moudivláčci
lužní, rákosníci, bekasiny otavní, slučky a dravci moták pochop
či orel mořský. To jsou druhy ptáků, z nichž někteří jsou velice
vzácní, kolem Rudné je rozhodně neuvidíte. I flóra stojí za to: na
loukách rostou vzácné druhy rostlin jako je upolín, prstnatec nebo
prvosenka. Kařezské rybníky i ten Štěpánský doporučuji jako výborný tip
na poznávací výlet. Dalekohled rozhodně s sebou.
|
|
|
