Žlutý květ – tábory, výpravy, akce ...
ZVONOHLÍK ZAHRADNÍ se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech a dalších typech městské zeleně. Hnízdí 2x do roka od května do července. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov.
VLAŠTOVKA OBECNÁ má oproti jiřičce hlouběji vykrojený ocas a dlouhá zadní péra a červenohnědé hrdlo. Staví si miskovité, shora otevřené hnízdo uvnitř budov (hnízdo jiřičky je až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá vně budov). Na snůšce 4 až 5 vajíček sedí samička, která také zprvu sama krmí mláďata potravou přebíranou od samečka; po několika dnech se již oba rodiče podílejí na péči o mláďata rovným dílem. Vlaštovka se živí "vzdušným planktonem", tedy drobným až středně velkým hmyzem, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Koncem března přilétají z afrických zimovišť.


                      
       Vzkazovník / kontakty 
  Nově    29.5. – Poslední výprava před prázdninami zveme na Robinsona.
 
Archiv  20.5. Rodinné setkání s táborákem je ve fotogalerii.
Počasí Rudná - Slunečno.cz
Astronomický snímek dne
 


Dětské tábory
Výpravy, výlety
Oddílová činnost
Kalendář všech akcí
 
Bazar
Fotogalerie z táborů, výprav a akcí
Deskové a mechanické hry / dominový efekt
Den Země Rudná (archiv)
     
 
ZAJÍMAVOSTI
Výstava CZECH NATURE PHOTO
(do 17.6.)


Jedinečná výstava nejlepších fotografií od českých a slovenských fotografů přírody. Kromě snímků české přírody budete moct opět zhlédnout i zvířata a krajinu exotických zemí. Všechny snímky zachycují jedinečným stylem přírodu kolem nás a my jsme rádi, že se s vámi můžeme o tento pohled podělit. Více
.....................................
Tři čtvrtiny hmyzu u nás už vyhynuly

Z české krajiny mizí motýli, brouci, čmeláci. Květinám chybějí opylovači, ptákům potrava. Hmyz je navíc zapojen do potravního řetězce zvířat. Například pro ptáky představuje základní potravu. Pomoci situaci mohou sami lidé na svých zahradách. Úhledné sterilní anglické trávníky jsou sice moderní, ale hmyzu neprospívají. Každý si můžeme upravit zahradu tak, aby byla přirozenější. Aby to nebyly jen stříhané anglické trávníky s exotickými dřevinami a bylinami, které prostě nejsou pro hmyz zajímavé. Hmyzu můžeme jednoduše pomoci také tak, že nebudeme sekat všechno najednou, ale postaráme se, aby v zahradách, na loukách, v příkopu u silnice vždy něco kvetlo. Více (Zdroj iDnes)
.....................................
Hrabe vůbec hrabáč? V zoo Dvůr Králové mají druhé mládě

Mládě se v zoo narodilo s hmotností necelého kilogramu a půl. Ze zkušeností z jiných zahrad víme, že je tato váha hraniční. Malý hrabáč je velmi citlivý na teplo a vlhkost, proto je jeho lůžko v zázemí pavilonu Africká savana vyhříváno infra lampou na 33 stupňů Celsia,vzdušná vlhkost je 70 procent. Aby matku ani mládě nic nerušilo, je teď pavilon pro veřejnost uzavřený. Hrabáč kapský je noční živočich obývající subsaharskou Afriku. Ve volné přírodě se živí především termity a mravenci, k čemuž má výborně uzpůsobené tělo. Více (Zdroj ČRo)


.....................................
Karoserie auta před zplodinami z výfuků neochrání

Měření se uskutečnilo v magistrátním projektu Čistou stopou Prahou, který má za cíl upozorňovat na rizika spojená s emisemi z dopravy. Mnoho lidí se mylně domnívá, že jsou v autě chráněni před škodlivými látkami více, než kdyby se po městě pohybovali bez auta. Zásadní je vzdálenost od zdroje znečištění – při pohybu přímo na silnici, byť uzavřen v autě, je člověk vystaven mnohem větší zátěži, než když jde o pár ulic vedle dopravní tepny. Každých pár desítek metrů v tom hraje velkou roli. Při pohybu městem je tak podle něj dobré vybírat trasu vzdálenější od rušných ulic. Více (Zdroj iHned.cz)
.....................................
Sledování orlů královských


HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK
 
Noční obloha, červen 2019

......................................
Viditelnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Foto z ISS na Flickru
  
dat. od z na
*31.5. 23:21
z
jz
1.6. 22:31
z
j
*3.6. 22:29
jz
jz
Od 4.6. do 30.6. není ISS z ČR viditelná
 
Klik na datum = mapka.
* Nízko nad obzorem.
Let
ISS po celé obloze, (nevstoupí-li dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
 
Trajektorie ISS
Využíváme služby Heavens-Above a n2yo
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
......................................
Již neaktuální (historie)
Starty raket a události
Mise raketoplánů
Discovery STS-124 Endeavour STS-123
Atlantis STS-122
Discovery STS-120

KULTURNÍ SLOUPEK
TV TIP
 
ČT2 3.6. 21:50 / 5.6. 23:15
Útěk v řetězech
 
Jackson a Noah jsou trestanci v jednom pracovním táboře. Vzájemně se k sobě chovají se značnou nedůvěrou. Jackson pohrdá černochem Noahem pro jeho barvu pleti. Podaří se jim společně z tábora uprchnout, jsou však k sobě připoutáni řetězem a každý pokus o rozbití tohoto pouta končí neúspěšně. Jen zvolna překonávají své vzájemné výhrady: když se jim konečně podaří zbavit se osudného řetězu, obětuje jeden pro druhého svou šanci k útěku, aby svého přítele nenechal samotného v maléru. Nakonec společně očekávají příchod pátracího komanda, které je dopraví zpět do tábora.

......................................
KINO TIP
 
Arctic: Ledové peklo
 
Muž havaruje s letadlem uprostřed nedozírné ledové pustiny. Každý den dodržuje rutinní úkony a doufá, že se dočká záchrany. Jednoho dne se objeví vrtulník, silná sněžná bouře však zapříčiní pilotovu smrt a muž pochopí, že má jen dvě možnosti: zůstat v havarovaném vraku a připravovat se na jistou smrt, nebo se vydat na stovky dlouhou pouť s nejistým koncem... Více
 

......................................
HUDBA TIP
 
Metallica: WorldWired Tour
 
18. srpna 2019
Praha, Letiště Letňany

25 ohlášených koncertů turné WorldWired se se bude konat ve 20 zemích – turné odstartuje 1.5. 2019 v Lisabonu
a mimo jiné navštíví i některé destinace, které do posledního turné zahrnuty nebyly, včetně Milána, Curychu, Bruselu (poprvé od roku 1988), Berlína, Moskvy, Varšavy, Bukurešti nebo norského Trondheimu a Tartu v Estonsku. Speciálními hosty na všech koncertních zastávkách budou skupiny Ghost
a Bokassa.

SLOUPEK ŽK
......................................
....................................
 
....................................
 
Nejen přírodovědné hry
 
Poznej ptáky ČR.
Příroda ČR. Hraj o Zemi
je tvořivý projekt pro všechny žáky od druhého stupně zš.
Vítejte na Zemi... je název spousty naučných her a testů.
Jednoduchá hra ve stylu šibenice - urči ptačí druh
. Náročnější ekologická hra Honoloko.
Víte, jak naložit s bio- odpadem? Zde je kvízhra. Několik her pro děti.

Klasická hra šibenice na Českém rozhlasu.
Tři hry na balonek.cz.
HUMOR
Máte rádi PC magazín CHIP? Máme speciální číslo!
....................................
Pracovní pod hesly

ŽK chat
....................................
 Pokud chcete podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
 
Banner Žlutý květ
  ....................................
Santa do českých vánoc nepatří

Česká speleologická společnost

Noc v suchu
 

 
Fond ohrožených dětí
Rodinné setkání nad Mölkky a s táborákem         20.5.19
 
Někteří raději oželeli přenos nedělního hokejového utkání naší reprezentace, který vyšel na termín dalšího rodinného setkání. To první proběhlo v zimě nad kulečníkem, tentokrát jsme si užili krásné slunečné počasí v přírodě.

V Rudné se ještě dají najít poklidná zákoutí v přírodě, kde si lze zahrát hry a udělat táborák. Začali jsme finskou hrou Mölkky. Je to jednoduchá hra, při které se házecím kolíkem hází na 12 očíslovaných kolíků s cílem shodit určitý počet tak, aby bylo dosaženo 50 bodů. Hrát Mölkky bylo zábavné, občas házecí kolík několikrát přeskákal očíslované kolíky a žádné neshodil. V druhém kole si síly proměřily děti bez rodičů, když vystřídaly rodinné týmy.

Po hře vzplál připravený táborák. Průběžně se opékaly buřty řezané na několik způsobů (znáte buřta – stromeček, chobotnici?). Společenská část měla velký význam, protože jsme si povídali o jedné velké změně, která oddíl čeká (s bonusem pro oddílové rodiče). Přinesl jsem oddílovou kroniku, která byla aktivně udržována žel jen v prvních letech vzniku Žlutého květu. Část dětí si udělala svůj program a často mizely v houštinách přilehlého lesíka.

Většina účastníků si po táboráku ještě prošla trasu, na které bylo úkolem hledat obrázky živočichů a psát jejich názvy do políček křížovky. Všichni tuto hru zvládli na jedničku. Zalili a uklidili jsme ohniště a zakryli místo srolovaným čtvercem vyříznuté trávy – druhý den ani nebylo vidět, že na místě nějaká akce proběhla. Byl to fajn podvečer. Děkuji rodičům, kteří dali přednost společenské akci s dětmi. Mohli jsme si popovídat a lépe se poznat.




Hurá do bláta – jeskyňářská výprava
                     4.5.19
 
První víkendovka po zimě byla netypická. Po čtyřech letech jsme si zopakovali jeskyňářskou výpravu. Pobyt v Srbsku, tedy v Českém krasu, kde je v okolí plno jeskyní, je k tomuto účelu přímo stvořené.  

Výprava byla tradičně plná (na spoustu dětí se nedostalo), proto mohla v pátek vzniknout čtyři družstva, jejichž členové si vymysleli názvy; Trilobiti, Tulmeni, Medvědi a Diamantové krápníky. Tyto týmy vyrazili na louku, kde si zahráli oblíbený laser. Ovšem na připravenou „krápníkovou“ hru už nezbyl čas. Před první nocí jsme si promítli motivační dokument o slovenské expedici do velkých jeskyní ve stolových horách ve Venezuele a výběr fotografií z našich dospěláckých jeskyních akcí v Moravském krasu, kde jsou podzemní prostory násobně větší než v krasu Českém. Včetně žebříků, které mají mnohdy i desítky metrů.

Jeskyňářská výprava, duben 2019 Sobotní dopoledne děti čekala generální zkouška – hra na prolézání umělé jeskyně. Jeskyně byla vytvořena na terase, pod dlouhými venkovními stoly, které byly zakryty plachtami a dekami. Děti musely jeskyni po jednom v „plné polní,“ tedy s přilbou prolézt a neponičit výzdobu a neublížit zvířátkům. Musely se tak vyhýbat stalagmitům (kužele), brčkovým stalaktitům (špagety), stalagnátům (nohy stolu), vodopádu (voda z várnice), žábě, hadovi a netopýrům. Abychom stihli opravdovou jeskyni, byl oběd dříve.

Naším cílem na celé odpoledne byl lom Na Chlumu. Dvě skupiny se chystaly do jeskyně pod vedením členů České speleologické společnosti, konkrétně Speleologického klubu Praha. Pro další dvě skupiny bylo přichystáno slaňování, které pro nás připravili jiní horolezečtí dobrovolníci. Ovšem slaňování bylo dobrovolné, přesto si ho vyzkoušela většina. Kdo neslaňoval, hrál hry.

Jeskyňářská výprava, duben 2019Než jsme do jeskyně vstoupili, povídali jsme si o bezpečnosti v jeskyních a rozdělili dospělé mezi děti. Do uzavřené, veřejnosti nepřístupné jeskyně se vstupovalo po asi 5 metrovém žebříku. Dále se šlo po velkých kamenných blocích, různými chodbičkami až do velkého dómu, kde děti řádily s blátem. Za dómem byl ještě jeden menší prostor s množstvím vymodelovaných postaviček a všeho možného.

V krásném večeru, při plápolajícím táboráku, povídali jsme si o uplynulém dni. Pak už se mohlo opékat. Chybět nemohlo ani tradiční laserové představení. Protože bylo jasno, ukázali jsme si také některá souhvězdí jarní oblohy.

Nedělní dopoledne po balení se ještě zahrála „krápníková“ hra, která se v pátek nestihla, ale i jiné hry. Po obědě už na děti čekaly diplomy s odměnami za parádní výpravu, kterou jsme mohli uskutečnit díky devíti lidem, kteří se na ní podíleli. Díky!


TRILOBITI
TULMENI
MEDVĚDI
DIAMANTOVÉ KRÁPNÍKY
Simona L.
Lukáš B.
Lukáš R.
Vilém G.
Nela N.
Jan P.
Vít P.

Eliška Z.
Rosťa K.
Tonda K.
Ondra M.
Tomáš K.
Michal P.

Bohouš K.
Michal M.
Zuzka Z.
Ema O.
Meg O.

Ríša K.
Sára T.

Filip M.
Julie P.
Josef N.
Šárka P.
Marie B.
Šimon J.
Štěpán M.
52 bodů
43 bodů 38 bodů 36 bodů
1. místo 1. místo 2. místo 3. místo




Sobě pro radost – dominový efekt
                       25.4.19
 
Po roce jsme si opět postavili domino. Vhodný prostor byl v klubu Rudňáček, kam se ještě dominový efekt vešel. Na stavění jsme měli téměř celý víkend. Domino stavěli průběžně převážně tři lidé od pátku do nedělního poledne. Přepočítáno na jednoho člověka, práce trvala přes 25 hodin a prostavěli jsme cca 4 000 dílků. Od minulého domina byla další sada 830 dílků přikoupena, ale neprostavělo se úplně vše. Je to zhruba maximum, co lze během víkendu průběžně ve třech lidech postavit – tedy pokud někdo nechce strávit stavěním od rána do večera, což už by bylo fyzicky dost náročné, nebo by se dařilo postavit dominové efekty hned napoprvé. Přeci jen na to není žádný stroj, všechno je to poctivá ruční práce.

Oproti minulému představení se nám ale nedařilo. Kazilo se, co se dalo. Včetně natáčení (kamery zaostřily, až když domino spadlo, jedna nešla vůbec…). Také stavění bylo náročnější – některé části jsme stavěli mnohokrát, velká stěna se stavěla snad šestkrát! To bylo dané částečně tím, že dřevěné domino není přesné, ale křivé, což bylo vidět právě na stěně. Velkým problémem se ukázala velmi kluzká podlaha. Při představení některé dílky proklouzly až do vedlejší druhé řady domin, kde ji předčasně spustily. Domino postavené na širší stranu na kluzké podlaze bylo téměř nefunkční a museli jsme použít gumovou podložku.

Přesto to byla fajn podívaná, naučili jsme se nové techniky a přibyli další zkušenosti.
 


Oddílová noc v novém
                                            4.4.19
 
Poprvé v nové klubovně proběhla během března tradiční oddílová noc, na kterou se sešlo přes 30 dětí ve dvou termínech. Než se všichni sešli, hrály se převážně deskové hry. Večer nemohlo chybět to, po čem děti vždy tak touží – zelený laser. S laserem se dají dělat různé hrátky (pozor ale na bezpečnost), oblíbené je jeho přeskakování nebo díky nástavcům promítání pohybujících se obrazců na strop.

Pro zájemce byla připravena stezka odvahy. Tím byla cesta ve sklepení domu, ve tmě mírně osvětlená svítícími tyčinkami. Úkolem dětí bylo jen dojít co nejdále a položit na zem lísteček se svým jménem. Většina dětí se stezky účastnila, podstatně menší část ale došla do úplného konce.

Oddílová noc, březen 2019Na slibované překvapení došlo ve spacácích. Zhaslo se a v siluetách stromů a zvířat Afriky, které v klubovně máme, vycházel Měsíc v úplňku. A na stropě se rozzářily hvězdy. Jarní a letní souhvězdí. Vlastně tak máme v klubovně malé planetárium. Při druhém termínu oddílové noci jsme si popisovali souhvězdí modrým laserem (předtím zeleným) a zjistili zajímavou věc. Modrý (resp. fialový) laser hvězdy ještě více rozzářil, což vypadalo úchvatně. Stačilo přejet laserem souhvězdí a bylo jasné, z kterých hvězd se skládá.

Po „planetáriu“ se promítala hraná komedie, film ze sedmdesátých let. Hlavně první skupina se mohla potrhat smíchy. V závěru filmu už ale někteří přecházeli do snové části. Ranní, či spíše dopolední oddílová noc byla zakončená společnou snídaní.


Pozn.: Lasery, zejména oblíbený zelený dětem do rukou nepatří. V nepovolaných rukou se může stát nebezpečnou „hračkou,“ kdy jde o zdraví (hlavně zrak) a další ohrožení. Nebezpečnost nemusí být ani úmyslná, stačí nepozornost, nerozvážnost. Abych nenaváděl, neuvádím, co vše se může laserem dělat a stát.
 


Budkování a mikroskopování
                                18.3.19
 
Ptačí budky je vhodné v předjaří vyčistit od starých hnízd a trusu. Během února a března jsme s několika zájemci uskutečnili tři „čistící“ vycházky do Úhonického lesa, kde máme 16 ptačích budek různých typů. Tedy třetí vycházka byla o dost jiná. Ale nepředbíhejme. První dvě akce, za krásného slunečného počasí, jsme budky jen čistili a povídali si o složení ptačích hnízd. Každá je totiž nějakým způsobem otevírací ze předu nebo z boku, některé mají dokonce pro jistotu ještě druhé otevírání – stříškou. K čištění používáme ohnutou zednickou špachtli, která se osvědčila. Vždy s sebou máme triedry. Bez pozorování života v přírodě, především ptáčků se žádná akce do lesa neobejde.

Čištění budek 2019Třetí rychlá akce byla záživná. Slunce nás tentokrát neoblažovalo, zato déšť se střídal s různou intenzitou. Naším cílem už nebylo čištění budek, ale kontrola šoupálkovníků. To jsou netypické budky určené pro šoupálky. Protože se některé nedají otevírat, proběhla kontrola budek pomocí zubařského zrcátka a baterky. Podezření na jeden šoupálkovník loni obsazený se v podstatě potvrdilo. Což by byl velký úspěch. Ještě jsme potřebovali ze dna rybníka vylovit vodu s kalem, což se po několika pokusech podařilo. Tím skončila venkovní deštivá část třetí vycházky.

Pak nastal auty přesun do klubovny. Mokré věci šly na sušení, voda z rybníka pod mikroskop. Život ve vodě byl velice zajímavý. V ní jezdila a převalovala se spousta živočichů všelijakých tvarů (hvězdice, šipka), které jsme ani neznali. Na vodní život se nejlépe osvědčilo 100 násobné zvětšení. V dalších mikroskopech jiného typu jsme pozorovali už připravené živočichy. Suché brouky, motýly a jiný hmyz, který se dá kdekoliv sebrat. Děti se rozplývaly nad tím, jak zajímavě vypadá tykadlo nočního motýla nebo složené oko mouchy. V mikroskopování určitě budeme zase někdy pokračovat.



Výprava na zmatení smyslů
                                  18.2.19
 
Jak zmást některé lidské smysly, tak bychom mohli nazvat lednovou výpravu do Muzea smyslů. Zájem o výpravu byl veliký, stejně jako počet návštěvníků toho dne. Děti se před odchodem na expozice musely samozřejmě posilnit a mohlo se vyrazit.

Výprava – Muzeum smyslů, leden 2019 V úvodu nás čekala květinová stěna s tekoucím kohoutkem – ovšem kohoutek byl ve vzduchu, „držela“ ho jen tekoucí voda. Takový kohoutek byl v muzeu ještě jednou. Míchání barev byla další místnost. Barvy vznikaly mícháním červené, modré a zelené, jak jsme si mohli s průvodcem přiděleným naší skupině ověřit. Když jsme se prošli po laně nad mrakodrapy, přes 3D plastiky a další atrakce, došli jsme do konírny. Jak pan průvodce říkal, byla to historická místnost, která musela být architektonicky zachována, tudíž byla vymalována jako konírna, ale patrová.

Lože z hřebíků si musel každý vyzkoušet. Někteří i dvakrát. V další části jsme se věnovali šikmému prostoru, hledali černý bod, který na obraze ve skutečnosti není, nebo jsme se mnohokrát namnožili. Odhady velikosti předmětů nebo rovin byl docela tvrdý oříšek. Obrácená místnost byla spíš na fotografický efekt, co ale fungovalo dokonale, byla místnost na změnu výšky, jak dokládají fotografie. Zajímavých exponátů bylo více, děti si některé vyzkoušely i vícekrát (např. fialový tunel). Byla to zajímavá a poučná výprava, což je výpravy vždy účel.




Silvestrovský tábor a krokodýli
                             26.1.19
 
Na pomezí Šumavy, v Prachaticích, sešli jsme se jako vždy v závěru končícího roku, abychom domů odjeli v roce novém. Letošní setkání bylo trochu rozlítané. Někteří účastníci později přijížděli nebo dříve odjížděli, jen část zakusila celý program.

Letos jsme poprvé navštívili krokodýlí zoo v Protivíně. Skutečně se specializují na chov těchto plazů a snaží se mít všechny druhy na Zemi. K tomu jim chybí pouze dva, ostatních 23 druhů v zoo uvidíte. Mají cca 150 krokodýlů v chovu, z toho 100 vystavených. K vidění byli také aligátoři, kajmani, gaviáli, ale i jiná „nekrokodýlí“ zvířata, jako želvy kajmanky, varani, gekoni a jedovatí hadi. Jen škoda, že se nesmělo fotit.
 
Silvestrovský tábor 2018/19Jiný den jsme si udělali procházku kousek za Prachatice po naučné Zlaté stezce. Ta nás zavedla na Fefrovské rybníčky, kde je zoo koutek, obora, pozorovací stanoviště, expozice hornin… Vysoká zvěř nebyla přímo u plotu, ale zrovna se krmila v povzdálí. Nejvíce zaujala divoká prasata a selata, která nás pištěním a chrochtáním patřičně přivítala. Během pobytu jsme se se zvířaty setkávaly stále. Při procházkách a hrách na konci Prachatic je několik ohrad s ovcemi a kozami. Také na Dřípatce, naší základně, bylo v jedné z velkých kluboven několik zvířat – užovka, osmáci, rybičky, strašilky a lupenitky.

Táborové dny byly vyplněny všemožnými hrami a úkoly jak venku, tak v klubovnách. Na soutěžní hry jsme se nechali inspirovat skutečným traperským příběhem ze současnosti, jehož život se odehrává v kanadské divočině, kde žije se svou indiánskou ženou a smečkou psů. Traper – lovec jezdil také na ručně vyřezávané kánoi na divokých řekách. Děti také bavilo pouštět lodičky na „divokém“ potoce.

V prachatickém muzeu loutek a cirkusu (muzeum nepatří městu, ale spadá pod Národní muzeum) jsme dlouho nebyli, proto byl čas dluh napravit. Děti loutky zaujaly jako další expozice, stejně tak když si mohly zahrát divadlo na malém pódiu se zavěšenými loutkami. První lednový den se na prachatickém náměstí konal tradiční ohňostroj s hudbou. Jako vždy velmi povedený a s hudbou ladící.

Dřípatka se nám stala velmi příjemným pobytovým zázemím s velkou spoustou vzdělávacích pomůcek a expozic z botaniky, zoologie a geologie, kde jsme uskutečnili asi 25 zimních a jarních táborů. Pravděpodobně se Dřípatka bude stěhovat do jiné části Prachatic a tak jen doufáme, že nové prostory budou stejně zajímavé. Jen kejhání sousedovic kachen a hus nám bude chybět.
 



Rodinné setkání nad kulečníkem
                         10.1.19
 
Před závěrečnými svátky koncem kalendářního roku jsme si na pražském Zličíně udělali rodinné dostaveníčko. Nad kulečníkem, tedy přesněji řečeno nad POOLem. Nejprve jsme si řekli něco o pravidlech, protože v naprosté většině se všude hrají špatně (např. rozehrávání z jednoho bodu, nebo hraní černé na protilehlou kapsu). Objednané dva kulečníkové stoly obsadily převážně děti, které většinou hrály za asistence dospělých. I když nás bylo téměř 20, dospěláci si příliš nezahráli, děti kulečník bavil. A ukázalo se, že mezi dětmi je jeden kulečníkový talent. Někteří se později přesunuli k větším koulím, na bowling (pozor, bowling nejsou kuželky a naopak). Byla to příjemná akce, která aspiruje na zopakování.



PF 2018 Žlutý květ

Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení)















Ptačí výprava
                                                          21.12.18
 
Jednodenní „pozorovací“ výprava proběhla za krásného listopadového slunečného počasí. Nabalil jsem hlavně triedry (dalekohledy) a vyrazili jsme na Kařezské rybníky nedaleko Mýta. Přírodní památka Kařezské rybníky byla vyhlášena roce 1992 a zahrnuje soustavu čtyř rybníků. My navštívili ještě pátý, Štěpánský rybník, který do soustavy sice nepatří, ale je nedaleko a je z nich největší. 

Výprava na Kažezské rybníky, listopad 2018Procházeli jsme hráze a louky a pozorovali ptactvo. Jako první zaujal letící kormorán. Na prvním rybníku byly jen labutě velké. Velkou zkušenost děti učinily při pozorování lučního ptactva, kdy dlouho pozorovaly na keřích strnada obecného, či spíš celé hejno a červenku. A později také duhu. Dva rybníky byly vypuštěné, ale na jednom napuštěném jsme spektivem (větší dalekohled) pozorovali kormorány. Zajímavá byla rybářská plynová plašička, která dávala v intervalech rány, ale kormoráni na konci rybníka byli zcela v klidu.

Na Štěpánském rybníku žel nic vidět nebylo, ale při jiných výpravách jsme na něm viděli velké hejno volavek bílých a šedých a orla mořského. V hlavní ptačí sezóně se uvádí, že v oblasti Kařezských rybníků jsou k vidění strnadi rákosní, moudivláčci lužní, rákosníci, bekasiny otavní, slučky a dravci moták pochop či orel mořský. To jsou druhy ptáků, z nichž někteří jsou velice vzácní, kolem Rudné je rozhodně neuvidíte. I flóra stojí za to: na loukách rostou vzácné druhy rostlin jako je upolín, prstnatec nebo prvosenka. Kařezské rybníky i ten Štěpánský doporučuji jako výborný tip na poznávací výlet. Dalekohled rozhodně s sebou.


           Další články (archiv)
 
Rodinné setkání – květen 2019
Rodinné setkání – květen 2019
Rodinné setkání – květen 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Jeskyňářská výprava, duben 2019
Domino, březen 2019
Domino, březen 2019
Domino, březen 2019
Oddílová noc, březen 2019
Oddílová noc, březen 2019
Oddílová noc, březen 2019
Oddílová noc, březen 2019
Čištění budek 2019
Mikroskopování
 
Výprava – Muzeum smyslů, leden 2019
Výprava – Muzeum smyslů, leden 2019
Výprava – Muzeum smyslů, leden 2019
 
Silvestrovský tábor 2018/19
Silvestrovský tábor 2018/19
Silvestrovský tábor 2018/19
Silvestrovský tábor 2018/19
Silvestrovský tábor 2018/19
Rodinný sraz, kulečník, prosinec 2018






Výprava na Kažezské rybníky, listopad 2018
Výprava na Kažezské rybníky, listopad 2018
Výprava na Kažezské rybníky, listopad 2018
   
   Stránky, které většinou doporučuji na základě osobních zkušeností pro svou 
obsahovou hodnotu:
  
    Vše kolem přírody
    Internetová rádia a televize
  • RADIOO.CZ - poslouchejte nebo vysílejte...
  • AndyNet-Radio - Jean Michel Jarre nonstop 
  • TV Noe - nekomerční nezávislá tv bez násilí  
  • Hope TV - křesťanská tv mezinár. sítě Hope Channel
    Ubytování 
    Počasí jinak
    Čtení
    Různé
   Pro rodiče 
    Blogy a osobní stránky
     
    Astronomie a kosmonautika

    Umění, výtvarno     Webové kamery z celého světa a panorama     Svět fotografie
    Lidství a Božství       Humor 
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů • © 2006 2019
Autorská práva : Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte
  SÝKORA MODŘINKA – Určitě modřinku poznají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky na krmítku, neboť spolu se sýkorami koňadrami patří modřinky k jejich nejčastějším návštěvníkům. Živí se hmyzem, na podzim i bobulemi a v zimě olejnatými semeny. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů. Je stálá a přelétavá (podniká mimohnízdní potulky do 50 km); mladí ptáci odlétají do jižní a západní Evropy. Na zimu k nám přilétají modřinky ze severovýchodu.  SÝKORA UHELNÍČEK. Na obrázku velice připomíná sýkoru koňadru, ve skutečnosti je výrazně menší než koňadra a není tak pestře zbarvena. Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. Hnízdí od května do července, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Potravu hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. O mláďata pečují oba rodiče a rodinky pak zůstávají pohromadě až do hnízdního období v následujícím roce. Zdroj: nasiptaci.info SÝKORA KOŇADRA – Živí se převážně hmyzem, pupeny, semeny, plody, larvami... Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou, na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).  SÝKORA PARUKÁŘKA – poměrně malá sýkora, kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé chocholky, kterou dovede vztyčovat a sklápět. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší.  DROZD BRÁVNÍK – Je částečně tažný - u nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého. Žije ve vysokokmenných lesích různého typu, vzácněji se vyskytuje také v parcích, zahradách a sadech. Je všežravý, v jeho potravě se objevují především drobní bezobratlí, hlavně žížaly, měkkýši, hmyz a jeho larvy, ale, zejména v zimě, požírá také bobule.  MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ – Jeden z našich nejmenších ptáků. Obývá větší zarostlé zahrady a parky, lesy všeho druhu i břehové porosty vodních toků. Často se ve všech polohách zavěšuje na větve. Hnízdí dvakrát do roka. Stálý druh, po vyhnízdění se sdružuje do hejnek, někdy společně se sýkorami. Živí se především vajíčky a larvami hmyzu.  POŠTOLKA OBECNÁ je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz. 
Od 28.11.2006
ČERVENKA OBECNÁ tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. V potravě převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé.  DLASK TLUSTOZOBÝ je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Žije v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.  STEHLÍK OBECNÝ – Běžně ho nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Je částečně tažný. V České republice se vyskytuje celoročně. Hnízdo si staví v dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.  BABOČKA JILMOVÁ je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných cestách a číhají na proletující samice. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.  BABOČKA KOPŘIVOVÁ patří mezi naše nejhojnější motýli. Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka o počtu 80 až 100 kusů na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je většinou kopřiva dvoudomá. Dospělí motýli sají nektar z květů různých rostlin dostupných v místě výskytu. Ve střední Evropě se začínají objevovat v březnu až dubnu a občas i v zimě během oblevy za slunných dní.  RORÝS OBECNÝ – Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.  STRAKAPOUD VELKÝ. Náš nejběžnější datlovitý pták. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Strakapoud velký je stálým druhem. Potrava je složena z drobných živočichů, zejména larev hmyzu, a ze semen jehličnanů, různých plodů apod. V období, kdy je živočišné potravy nedostatek (konec podzimu až začátek jara), se v jeho potravě zvedá podíl plodů, zejména bobulí, ořechů a žaludů. Hnízdění v dutinách začíná koncem dubna. Ve snůšce bývá obvykle 5 až 6 vajíček; zahřívají je oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata.  PĚNKAVA OBECNÁ. Běžný druh, který se vyskytuje v lesích, zahradách a parcích. Na snůšce, která obvykle obsahuje 5 vajíček, sedí převážně samice, sameček se však později podílí na péči o mláďata. Živí se semeny rostlin, živočišnou složku potravy tvoří převážně hmyz. Potravu sbírá často na zemi. Naše pěnkavy jsou převážně tažné, jejich zimoviště leží v jihozápadní Evropě. Přílet vrcholí koncem února a v první polovině března, odlet v říjnu. Avšak mnoho starých ptáků, většinou samečků, však zůstává v místech hnízdění i přes zimu.
HÝL OBECNÝ – silný kuželovitý, černě zbarvený zobák mu umožňuje vyštipovat nejrůznější semena a pupeny (pouze během hnízdění je v potravě zastoupena i živočišná složka). V těle je hýl mohutnější než vrabec. Hnízdí především v jehličnatých, případně smíšených lesích ve vyšších polohách; v zimě, kdy k nám přilétají ptáci ze severu, ho lze zastihnout i v nížinách. Hnízdo staví nejčastěji při kmenech hustých smrčků. Samička snáší 4 až 5 vajíček a sama je zahřívá, zatímco sameček ji krmí. O mláďata pečují oba rodiče. Naši hýlové jsou převážně stálí, často však podnikají zimní potulky.  BRKOSLAV SEVERNÍ je severský pěvec velikosti špačka, s nápadnou chocholkou. U nás se nepravidelně vyskytuje jako zimní host; lze jej zastihnout jak v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, tak v lesích, kde vyhledává jeřáby, jmelí, ochmet a další rostliny s bobulovitými plody. Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les, kde se ziví převážně hmyzem. Hnízdo staví na stromech. Na snůšce 3 až 6 vajec sedí jen samička, na péči o mláďata se podílí i sameček. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.  HOLUB HŘIVNÁČ – je náš největší holub snadno určitelný podle bílé skvrny na stranách krku (kterou ovšem mladí ptáci nemají) a výrazné příčné bílé pásky na svrchní straně křídel. Živí se především semeny. Obývá lesy, ale v posledních letech u nás proniká i do parků a zahrad. Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata. Ze zimovišť v oblasti Pyrenejí přilétá v březnu, odlétá v říjnu. (Zdroj Český rozhlas)  BRHLÍK LESNÍ – po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, parcích a zahradách. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.  ZVONEK ZELENÝ. Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Žije v otevřené krajině s jednotlivými stromy a keři i v lidských sídlech. Stálý a zčásti tažný druh. Hnízdo si staví na stromech nebo keřích. Typický semenožravý pták.  ŠPAČEK OBECNÝ – Žije v kulturní krajině s remízky a skupinami stromů či na lesních okrajích. Samec zpívá vsedě se spuštěnými polorozevřenými křídly, často napodobuje jiné ptáky a zvuky. Hnízdí v dutinách; samička snáší 5 až 6 vajíček, která zahřívají oba rodiče. Samička i sameček rovněž společně krmí mláďata; sbírají pro ně především žížaly. Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz. Naši špačci zimují v západním Středomoří (jen výjimečně přezimují menší hejnka i u nás), kam odlétají v září až listopadu a vracejí se koncem února a v březnu.  REHEK DOMÁCÍ je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách, pod střechami... Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.  VRABEC DOMÁCÍ (na obr. samec). Známější ze dvou druhů u nás žijících vrabců. Po celý rok žije v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí. Potrava převážně rostlinná, v době hnízdění i živočišná. Hnízdí od dubna, většinou pospolitě. Hnízdo staví převážně na stavbách. V zahřívání snůšky, ve které bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček, se střídají samička i sameček. Stejně tak oba staří ptáci krmí mláďata, a to výhradně hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy. U dospělých převažuje rostlinná složka, nejvíce zrní. Oštipují ale i listy a pupeny.