Konipas
horský upřednostňuje především horské a kopcovité oblasti, nevyhýbá se
však ani nižším polohám, a tak na něj můžeme narazit téměř kdekoli.
Konipasi horští přilétají ze zimovišť ve Středomoří ve druhé polovině
března. Kmitání ocasem je pro konipase příznačné. Vše o konipasu horském.
Mravenci porážejí lidi v kooperativní geometrické hádance
Lidé
a mravenci jsou v podstatě jediní, kdo dokáže systematicky
spolupracovat při přepravě velkých nákladů, které značně přesahují
velikost jejich těla. Radikální mezidruhový experiment s lidmi a
„šílenými“ mravenci Paratrechina longicornis ukázal, že při
individuálním řešení problému stěhování klavíru mají sice lidé navrch,
ale v kooperativním módu vítězí mravenci. Více
Zdroj: osel.cz
Houba rozpozná tvary a informuje
o nich zbytek podhoubí
Má paměť, učí se
a dokáže se rozhodovat, prohlašují japonští vědci
o kůrovce sametové. Houba podle nich dokáže rozpoznávat tvary a navíc o
nich informovat i další organismy napojené na takzvané houbové sítě.
Objevuje se čím dál víc vědeckých studií naznačujících, že spolu
mycelium a další členové sítě dokážou komunikovat a předávat si
důležité informace v rámci jakéhosi přírodního internetu. Více
Zdroj: hobby.idnes.cz
Dokonalé dny Hirajama
pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Žije spokojeně ve své pečlivě
sestavené rutině a volný čas tráví čtením knih, poslechem starých
rockových kazet nebo focením na svůj analogový fotoaparát. Ze životní
harmonie ho vyruší série nečekaných setkání, která postupně odhaluje
střípky z jeho minulosti. Proslulý režisér Wim Wenders (Paříž, Texas)
se triumfálně vrací s poetickým filmem o hledání krásy ve zdánlivých
maličkostech. Více
27.
září 2024 Šumperk Legenda
české hudební scény, skupina Pražský výběr, vystoupí v původním složení
v čele s Michaelem Kocábem, Michalem Pavlíčkem, Vilémem Čokem,
Klaudiusem Kryšpínem a Jiřím Hrubešem. Zazní průřez skladeb z alb
Straka v hrsti, Výběr a Běr a také skladby v novějších úpravách.
.................................... Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
Proč dát přednost pobytovému táboru místo příměstského?
Někteří
odmítají pravé tábory, aniž znají jejich skutečnou podstatu a
neuvědomují si bohatost přínosů pro své potomky. Příměstský tábor je
fajn pro zábavu a rozmanité aktivity, ale je to jakási „družina s
programem“ pro pracující rodiče. Nejedná se o plnohodnotný tábor.
Klasický, tedy pobytový tábor nabízí něco, co příměstský nenahradí –
zkušenosti, které dítěti pomohou v životě a rozvíjejí ho nejen fyzicky,
ale především psychicky. A to právě během toho rána a večera, které
jsou pro mnohé rodiče zanedbatelné nebo se zdají nedůležité. Nejde ale
“jen o večeři a snídani”. Podívejme se na to společně blíže…
Ranní
start není hektický, ale přirozeně pomalý. Na rozdíl od ranního shonu
doma, na táboře není kam spěchat. Dítě se už probouzí v prostředí a ve
společnosti, kde bude trávit den. Společné protáhnutí a snídaně se
stávají rituálem, kde děti se svými kamarády sdílí zážitky a plánují,
co je ten den čeká. Tento klidný začátek dne je ideální pro vytvoření
silného pocitu sounáležitosti a pomáhá dětem rozvíjet samostatnost –
musí se připravit na den, obléknout se, sbalit nebo si vzít správné
vybavení na výpravu. Učí se tím organizaci času, zodpovědnosti a jak
správně naplánovat svůj den.
Během
dne děti čelí praktickým problémům, které musí řešit – ať už jde o to,
jak si usušit mokré boty, nebo jak se domluvit v týmu. Děti spolu tráví
celý den i noc, což vytváří silnější pouta než na příměstském táboře,
kde se odpoledne každý vrací domů. Sdílené radosti i výzvy učí
spolupráci, toleranci a budování opravdových přátelství. Vedoucí jim
nechávají dostatek prostoru k samostatnému rozhodování. To podporuje
kreativitu dětí a jejich schopnost řešit problémy... bez pomoci rodičů.
Učí se.
Večer
si pak děti společně povídají, šeptají před spaním, jdou společně na
večerní stezku (my nestrašíme, naopak se učíme tmy nebát) – to jsou
okamžiky, které je spojují mnohem víc, než běžné denní aktivity.
Přátelství vzniklá na pobytovém táboře bývají hlubší, protože děti
spolu sdílí každou chvíli, nejen program během dne. Večerní táboráky
při kytaře, večerní karnevaly a hry. A pak společné usínání na pokoji,
ve stanu či v indiánském stanu teepee při ohni také pomáhá překonávat
stesk. Tyto zkušenosti jsou důležité pro jejich sebevědomí – učí se, že
i když se cítí smutně, dokáží se s tím vyrovnat, ať už je to při
večerním vyprávění příběhů nebo při večerní hře. Pomalu překonávají své
obavy, což posiluje jejich sebedůvěru a připravuje je na další výzvy,
které život přinese. Noc strávená na táboře tedy není jen „spaní
jinde“, ale důležitá zkušenost, která pomáhá dětem růst – v odvaze,
samostatnosti i vztazích s ostatními.
Není
to tedy jen o zábavě a hrách, ale také o tom, že dítě získává praktické
dovednosti do života – samostatnost, sebedůvěru, schopnost překonávat
výzvy a fungovat v kolektivu. Zkrátka, pobytový tábor není jen program
na pár hodin denně – je to velké letní dobrodružství, které dětem dává
svobodu, přátelství a nezapomenutelné zážitky!
Júlia P.
Za nejdelším živočichem světa24.2.25
Návštěvu
Národního muzea jsme uskutečnili naposledy před neuvěřitelnými 16 roky.
Od té doby se muzeum výrazně proměnilo. Nádherný centrální prostor
historické budovy po rekonstrukci, nové expozice a prostory. Po dlouhé
době jsme tak v prvním měsíci kalendářního roku zašli obdivovat
živočišnou říši do přírodovědných expozic.
Ke koukání i čtení toho bylo vskutku mnoho, nebylo tedy možné podrobně
projít vše. Dozvěděli jsme se například, že nejdelší živočich na světě
je pásmovka velká. Vypadá jak velká tkanička, nejdelší exemplář
dosahoval 55 metrů, čímž s necelými 30 metry předčí i plejtváka
obrovského. Ale běžně dosahují o dost kratších délek. K vidění byl také
velekrab japonský s rozpětí nohou až 3,7 m. Expozice nejsou
interaktivní, ale pár zajímavých naučných „hejblátek“ se našlo. Velice
zajímavé bylo přiřazování ptáků ke krmení podle zobáků a přirovnání s
lidskými nástroji. Návštěva Národního muzea stála za to a snad se tam
podíváme dříve, než zase za 16 let.
Sklo,
přehrada, Křivoklát a
Balto.
10.3.24 Podzimní dobrodružství
Než
nastala tuhá zima, udělali jsme si mimo plán ještě jednu podzimní
výpravu navíc. Ve všech ohledech byla jiná než obvykle. Už místo bylo
zajímavé – z oken byl výhled na hrad Křivoklát a ubytování v historické
budově staré lékárny mělo své kouzlo. Akce byla o den prodloužená díky
svátku a hlavně velice naučná.
Hned druhý den se naše skupinka vydala vlakem do Nižboru, navštívit sklárnu Rückl.
Shlédli jsme tvarování skla vyndaného z pece, muzeum o celém procesu
výrobě skla. Děti pozorně sledovali ruční broušení skla. Tyto ukázky
byly s výkladem. Prošli jsme ještě něco
o historii sklárny a samozřejmě
obchod. Ten byl mimo jiné zajímavý vystaveným hokejovým pohárem nebo
soškami filmového Českého lva. Vlak nazpět nejel hned, čekání jsme si
zkrátili hrami.
Historie sklárny sahá do roku 1846 na Ostravsko. Sklo se tvaruje ve
formách z převážně bukového či hruškového dřeva, ale na některé výrobky
se používají formy litinové nebo hliníkové. Sklo z vysoce křemičitého
písku se taví při teplotě 1 450 °C. Do nového skla se přidává 60%
střepů recyklovaných z výroby. To byly některé kvízové otázky z
návštěvy sklárny, které jsme si dali při večerním posezení v teple při
původních litinových kamnech. A nejen to. Stihli jsme ještě táborák s
opékáním buřtů a další hry.
Ještě téhož dne odpoledne šly mladší děti do lesa, kde bylo několik
pohybových a naučných atrakcí. Mládežníci se vydali do Kellyho žaláře
na hradě Křivoklát. Zavřeni ve středověké cele se snažili zdolat úkoly únikové hry. Ale do vypršení času se jim nepodařilo ze žaláře dostat.
Před námi byl další celý den, který měl zcela jiný program. Opět jsme
ale museli popojet vlakem. Od vlaku vedla pěknou krajinou cesta dlouhá
4,2 km na Klíčavskou přehradu. Pan hrázný byl velice ochotný – i přes zákaz exkurzí byl ochotný předem domluvit prohlídku a ukázat nám vnitřek přehrady.
Dozvěděli jsme se, že hráz sestavená z 16 betonových bloků je
gravitační (drží díky gravitačním silám hráze a síle vody), její výška
je od země 37,5 metrů. Jednotlivé bloky hráze nejsou nijak pospojované,
jen vyplněné, aby neprosakovali vodu! Přehrada se proto nesmí nikdy
zcela vypustit, protože by se mohla zhroutit. Voda na dně přehrady má 4
°C a zásobuje vodou zejména Kladno, ale
i Mělník. Velín je v Praze a
Plzni. Podívali jsme se na moderní zrekonstruovanou strojovnu se čtyřmi
uzávěry a zabezpečovací zařízení, ale také do dolní 200 m revizní štoly
v přehradě, kde je po celý rok 8 °C. Vyprávění bylo poutavé, včetně
zajímavostí
o fauně, zejména o rybách v přehradě (a přemnožených
sumcích). Několik let zde dělala výzkum podvodního života univerzita v
Českých Budějovicích. Tyto zajímavosti – bylo jich ještě více – jsme
uplatili v dalším kvízu v teple našeho útočiště.
Z klíčavské přehrady vedla naše trasa už jen na Křivoklát. Už jen…
Během následujících devíti kilometrů nás čekaly krásné vyhlídky do
krajin, zajímavé a měnící se lesy, jeden gloriet (ozdobná stavba) a
před příchodem do městyse Křivoklát pohledy na Měsíc při stmívající se
obloze. Během celé cesty se hrály hry, a navíc byla také poučná. Aby
ne, když jsme šli po naučné stezce Brdatka a u každé informační tabule si povídali.
Večery se hrály hry, někdy pohybové, někdy deskové, ale i legrační.
Souběžným tématem výpravy byl pes Balto, který jako vůdčí pes dokázal
na Aljašce roku 1925 zdolat 1 085 km v extrémním zimním počasí, dovést
vakcíny do městečka None a zastavit šíření záškrtu. Balto se stal
americkým národním hrdinou, který má newyorském Central Parku broznovou
sochu. Ještě v neděli dopoledne jsme si na zahradě zahráli hru, při
které nám byl inspirací právě Baltův příběh.
Byla to jedna z nejzajímavějších výprav, která mezi těmi desítkami uskutečněných vyčnívají.
V
prosinci proběhla první oddílová noc v tomto školním roce. Začátek
oddílovky byl posunut, poznamenám sběhovou kalamitou (jak se dnes říká
vydatnému sněžení). Někteří tak ani nedojeli.
Zahráli jsme si pár známých her, ale také pro většinu dětí několik
nových. Mezi hrami odcházely děti po jednom na venkovní hru v parku.
Večer rychle ubíhal, a proto se nemohla vynechat klasika do tmy.
Přeskakování skutečného zeleného laseru. Další klasiku se svítícími
tyčinkami jsme už nestihly. Hrála se jen polovina her z připraveného
seznamu. Efekty fialového laseru a rozsvěcování souhvězdí našeho „mini
planetária“ nemohlo ale chybět. Stejně jako kino ve spacáku.
Po společné snídani, balením, a ještě pár hrami stojí za zmínku
pozorování mikroskopy. Velké přírodniny vyniknout také ve svítící
stojaté lupě. Sbírat neporušený uhynulý hmyz se vyplatí :-).
Město
zvířat nebyla jen pohádka o zvířatech ve městě, ale také detektivní
pátrání. Ovšem byla hlavně o soužití. Báječná výprava ve slunném
víkendu, první po letních prázdninách, využívající zajímavou krajinu
Srbska v Českém krasu.
Hledání a nošení zvířat (ale také ptačích vajec), z nichž nikdo nesměl
ze začátku přinést stejné zvíře, byla první hra, kterou čtyři družstva
v pátek hrála. První večer završilo kino ve spacáku. Mysl po ránu
bystrá je. Po naplnění dutin břišních bylo tudíž třeba zapojit závity
mozkové, abychom si mohli povídat a trochu rozebrat, jak kdo porozuměl
shlédnuté pohádce. Mladší následně kreslili, pak jsme podle výkresu
hádali, kdo by čím chtěl být. Náctiletí mezitím hráli v jiné místnosti
deskovou hru.
Na rozlehlých lukách si děti vyzkoušely „policejní výcvik.“ Různá
běhání, podlézání, skákání, kutálení… a po dlouhé době jsme vytáhli
Slackline – balanční pás natažený mezi stromy. Ve vápencovém lomu Na
Chlumu, kam se družstva přesunula, proběhly další hry. Všechny
plánované aktivity se nestihly, oběd je také důležitá součást programu,
stejně jako osobní polední klid (sobotní polední klid je také v
podstatě jediné delší volno za víkend).
Oblíbený pískovcový lom byl cíl sobotního odpoledne. Opět byly
připraveny hry, jejichž námětem byl příběh z města zvířat –
Zootropolisu. Dominantní hrou byly SPZtky, běhací hra se sháněním
písmen na „poznávací značky“ družstev.
Večer, ještě před táborákem bylo úkolem družstev přiřazovat postavy z
města zvířat ke správným jménům. U táboráku jsme si popovídali o
uplynulém dni. To ale ještě nebyl konec dne. Každý sám za sebe si došel
v lesíku po tmě pro svítící tyčinku. Aby se děti odnaučily bát tmy (my
nestrašíme).
Také v neděli se stihlo ještě dost her, i těch hodnocených. A u
některých byla legrace kopec. Každá výprava má svůj konec. Mrkvičky,
Králíci, Rychlí lenochodi a Draví lišáci zjistili výsledky svého klání
a všichni dostali odměny a diplomy.
Nově 4.3. – Zveme děti na první víkendovou jarní výpravu v novém roce.
