Den Země Rudná 2016

První akcí letošního rudenského Dne Země byla dopolední exkurze do čističky odpadních vod. Každý měl možnost zavítat na místo, které je veřejnosti nepřístupné a především se podívat, jakým procesem musí projít odpadní voda, než se z ní stane opět nejvzácnější čistá tekutina na této planetě. Návštěvníci mj. shlédli nový moderní lis na odvodňování kalu s technologií Volute, který je na takto velké ČOV instalován jako vůbec první v ČR. Na úpravnu vody se přišlo podívat zhruba 70 lidí.

Rozhodnout se, zdali udělat jubilejní desátý ročník odpoledne venku na zahradě, nebo pod střechou základní školy, nebylo vůbec jednoduché. Že přijde nějaký déšť, bylo jasné – otázka byla, kdy to bude. Nakonec se připravila kombinovaná varianta – část programu byla venku, část uvnitř.

Na pódiu, jako první vystoupení, se představil český herec, spisovatel, klaun a divadelní pedagog Jiří Bilbo Reidinger a Sylvie Krobová v komedii o tučňákovi Pingu. Nezbedný synáček Pingu v drsné krajině sněhu a ledu zlobí a zlobí nebohou mamku... Herecké představení bylo velice kvalitní. Aby ne. Jiří Bilbo Reidinger hraje v Národním divadle, Na zábradlí, v Dlouhé… Výčet jeho angažmá je dlouhý.

Venku proběhl sokolnický program (sokolnická společnost TEIR), při kterém nad hlavami létal například výr velký, káně, orel nebo luňák, ale spatřili jsme i nejmenší sovu Evropy, kulíška nejmenšího. Byl opravdu malinký! Na programu bylo, mimo létaní, velice zajímavé poutavé vyprávění o sovách a dravcích. Jaké jsou mezi nimi zásadní rozdíly, jak loví, o jejich chovu a myslím, že většina účastníků byla vyvedena z některých běžně zažitých omylů o dravcích. Bylo to vskutku zajímavé a poučné.

Poslední ročníky se vždy osvědčilo pozvat nějakého kouzelníka. Ani letos tomu nebylo jinak. Na pódiu jsme přivítali mladého kouzelníka Michala Klause a jeho kouzelnickou partnerku, kteří dokázali pobavit plný sál nejen dětí. Představení bylo velice interaktivní, děti hádaly, radily, pomáhaly na pódiu.

Na akci bylo připraveno 18 soutěžních stanovišť, na kterých děti plnily rozličné úkoly. Od klidného kreslení nebo skládání, po házení, prolézání, podlézání, myšlení… Nově jsme zařadili na stanoviště finskou kolíkovou hru Mölkky, ovšem ve velmi zjednodušené variantě, bez pravidel. Dalším zajímavým stanovištěm bylo sfoukávání míčků brčkem, nechyběla ani poznávačka v mikroskopech, tajemné pytlíky, slalom se zednickým kolečkem, záludné otázky v zoo koutku a mnoho dalšího.

Indiáni s sebou měli lovecký stan a velké množství indiánských předmětů. Přijeli rovněž hvězdáři (Česká astronomická společnost), u kterých bylo neustále plno, Tonda obal (EKO-KOM); ze stánků byl na akci nově obchůdek s Fair trade výrobky a nádherná ruční papírová Trang přáníčka, jejichž výrobu si účastníci mohli vyzkoušet. Jen objednaná trampolína nějak nepřijela.

Odpoledne plné her se i přes hrozící déšť vydařilo. Kromě několika kapek v průběhu, opravdový déšť přišel až na konci akce, když už bylo po všem. Tím to ale odnesl hvězdářský večer, přece jen dalekohledy se vodní kapky a dešťové mraky nepozorují.

Den Země by nebyl bez dobrovolníků, kterých je vždy třeba minimálně 20. Tímto jim patří velký dík! Rodičům i mládežníkům na stanovištích pro děti, u vchodu i těm, kteří nejsou na akci vidět.

Uspořádat Den Země stojí především několik dní příprav. A není to jen shánění, ježdění, telefonování, e-mailování... Abych pravdu řekl, vůbec bych se nezlobil, kdyby tuto dobrovolnou práci (tj. bez nároku na odměnu), někdo převzal. Protože stále něco organizuji (tábory, víkendové výpravy tak, aby každá byla programem jiná a další akce), už jsem tak trochu unavený a seriózně zvažuji, že desátý ročník rudenského Dne Země byl poslední. Někdy se říká, v nejlepším přestat. Nebo chce někdo pokračovat?