| Cesta do pravěku, to byl silvestrovský tábor Máme
za sebou poslední tábor v roce 2011. Po svátcích vánočních jezdíme do
brány šumavské, Prachatic. Téma celotáborové hry bylo vskutku
netradiční, na námět starého filmu z 50. let, Cesta do pravěku.
 Hned
po příjezdu nebyl čas váhat, utvořily se soutěžní
týmy, jejichž úkolem
bylo obstarat zásoby potravin na cestu do pravěku.
Všechny týmy úkol
splnily na výbornou a tak mohly do pozdního večera
hrát ve dvou
společenských místnostech plných přírodnin
a zvířátek hry. Druhý den si
děti pod vedením lektorky z ekologického centra
Dřípatka udělaly
panáčka z bukvice a vlny. A také za vodními
radovánkami do krytého
bazénu se vydaly. Večer probíhali všeliké
soutěže na zručnost a důvtip.
Úkolem bylo například stavění,
určování přírodnin po hmatu,
skládání
hmyzu či hledání nerostů. Cesta
do pravěku nás čekala třetí den. Dopoledne se všichni náležitě
nabalili, obalili, zásobovali a mohlo se vyrazit. Na cestě, před
vstupem “do pravěku“ byla první zastávka – svačinová. Pak se výprava
vnořila do lesa, do sychravé doby ledové. Hned ze začátku spatřili jsme
pravěké obydlí. Někteří také modrého
dinosaura a někteří kdo ví, co ještě. Cesta, až na pár vyjímek, všem za
neustálého dovádění na vrchol Libína uběhla poměrně rychle a my se
vrátili oproti všem předpokladům zpět do základny ještě za světla. Ještě se vrátím k
vrcholu.
Tam byla rozhledna, ze které byly vidět jen mraky a vrcholky stromů,
neb jasné počasí nás opustilo někdy po ránu a také restaurace, na které
byl nápis “Z neznámých důvodů zavřeno“. Poslední
den roku 2011 byl ve znamení her a soutěží, které probíhali jak na
základně, tak v ulicích historického města. Děti si také vyzkoušely
uválet a tvarovat výrobky z lískového těsta. Večer se týmy vydaly na
takovou malou “stezku odvahy“. Po návratu všechny čekala slavnostní
hostina a přání některých dětí, kdy jsme si trochu povídali, než se
pustili do chlebíčků, vlastních výrobků, sušenek, ovoce, oříšků a
dalších pochutin. Zajímavostí je, že děti mají zcela opačné pořadí
hodnot co je dobré než dospělí. Po hostině jsme se
 přesunuli do
klubovny, kde děti sehrály své připravené scénky, některé skutečně povedené.
Pak už zbyl jen krátký čas na karnevalový rej, ale do toho se letos
nikdo příliš nehrnul. Tak jsme to vyřešili hrou. Už byl čas se jen
obléknout a hurá na kopeček, ze kterého byl pěkný výhled na všechny
půlnoční ohňostroje. Zvládli jsme i novoroční přípitek a pak už šup do
peřin. První
den v roce se samozřejmě dlouho vyspávalo. Také tento den
se hrály hry
venku i v klubovnách. V závěru dne jsme si udělali kino a
promítli, již
zmiňovaný film Cesta do pravěku, který naprostá
většina dětí nezná.
Mimo nezajímavého balení v den odjezdu nastalo
ještě slavnostní
vyhlášení a předání diplomů
všem malým i větším
účastníkům této
tradiční programově bohaté akce.
Podzimní tábor – poklad Černé Studnice  Podzimní
prázdniny proběhly na novém místě, v chatě v kopcovité horské oblasti u
Tanvaldu, nedaleko Jizerských hor se zvláštním názvem Zásada – Zbytky.
Tábor začal ve středu večer. Hrálo se několik her a nakonec došlo na
úvod celotáborové hry. Do klubovny nás přišel navštívit stařec Black,
který vyprávěl příběh o učni jménem Podzimek, kterého si chtěl rod
Studnice, který vlastnil panství, ve kterém jsme pobývali, učiniti
dědicem. Ovšem Podzimek brzy pocítil chuť moci a stal se z něj hamižný
člověk, který se chtěl zmocnit pokladu rodu Studnice. Když už byl pán
rodu Studnice stár, prozradil svému sluhovi Blackovi, kam ukryl své
bohatství před zlým a hamižným Podzimkem. Sluha Black měl v kraji
nalézti lidi, kteří by si poklad zasloužili.  Druhý
den se Jednorožci, Činčely a Hledači pokladů vrhli do hraní a
soutěžení. Dopoledne se v soutěži například cvičila mysl, síla,
postřeh, čich a hmat. Den to byl věnovaný hrám, běhalo se po lese,
vyrábělo se a malovalo a hrály v klubovně nejen zábavné hry. I další
den bylo třeba popojít o kus dál v celotáborové hře, za pomoci sluhy
Blacka. Proběhla tak spousta štafetových soutěží na louce a v lese. Běh
se zavázanými nohami, klokaní skoky, cesta poslepu s navigací druhého,
běh pozpátku, přenášení družstva a další.  Odpoledne
jsme byli blíže prozkoumat panství Studnice. Cesta nás zavedla na
vrchol Černé studnice, kde děti velmi zaujala kamenná vyhlídka, kterou
prozkoumaly ze všech stran. Ani si v mlze nevšimly, že kousek dál stojí
rozhledna. Ale byla zavřená. To ani nevadilo, stejně by bylo jedno,
odkud by se koukalo do mlhy. V
sobotu už děti vstávaly po deváté hodině. Dopoledne družstva čekalo
další soutěžní klání. Také konečně vysvitlo slunko. Asi na 10 minut. V
lese se chodilo po slepu podél lana, přenášela vajíčka nebo házelo na
cíl a dálku. Odpoledne se tábor vydal opět prozkoumat okolí, tentokrát
opačným směrem, než den předešlý. Několik dětí si pochvalovalo
zajímavou horskou přírodu v sychravém podzimu.
 Stejně, jako každý den, přišel sluha Black, aby děti provedl závěrečnou večerní
etapou. U svítícího stromu přemohly hamižného Podzimka a získaly tak
zachráněný poklad. Večer to byl dlouhý, ukončený slavnostním vyhlášením
výsledků táborového klání a rozdáním diplomů.
Fotogalerie
Astronomicko-kosmonautický tábor pro začátečníky se povedl Jsou
různé dětské tábory. Ty klasické s celotáborovou hrou nebo zaměřené
třeba na nějaký sport. Téměř dvacítka dětí od desíti let se účastnila
tábora zaměřeného na osvojení si základů astronomie a kosmonautiky. A
Říčky v Orlických horách s tmavou noční oblohou na konci prázdnin je
výborné místo pro takový tábor.
 Na
začátku tábora se děti učily orientovat na noční obloze. První večer
bylo zataženo, proto jsme využili programu Stellarium, následující
večery již oblohu živě. V kosmonautice jsme zmínili první raketové
průkopníky, podrobněji se pak věnovali začátkům a následujícím krokům v
dobývání vesmíru. Omladinu bylo třeba seznámit také s technikou. Jak fungují dalekohledy a jak se s nimi zachází. Pak už nic nebránilo tomu pozorovat sluneční skvrny. Nejen pozorovat, ale také zakreslovat sluneční skvrny do svých deníčků, zápisníčků, bloků. O pár dní později jsme Slunce pozorovali a zakreslovali znovu. Naším cílem bylo, aby děti samy přišly na to, že se sluneční skvrny mění a Slunce rotuje, což se také podařilo.  Proběhlo
několik večerních pozorování za účelem osvojit si nejen základní
souhvězdní. Děti poznaly, že je dobré se na pozorování připravit, co je
světelné znečištění (což nebyl problém ukázat), na obloze různé
souřadnice, že objekty na obloze mají různou zdánlivou jasnost i
zdánlivé vzdálenosti mezi sebou. Mnoho těchto věcí jsme pak zkoušeli
uplatnit prakticky. Samozřejmostí bylo pozorování dalekohledy. V závěru
tábora byla pozorovací noc, kdy část dětí vydržela pozorovat ještě přes
půlnoc, než ulehla do svých spacáků na louce. Z astronomie se dále během tábora děti dozvěděly také základy o kometách a dalších tělesech sluneční soustavy včetně naší mateřské hvězdy, o hvězdách, exoplanetách, galaxiích a opomíjeném tématu - struktuře vesmíru. Zajímavé bylo sledovat, jak se tvoří krátery v modelu měsíčního povrchu z mouky. Důležité je také nesměrování dětí a podpora jejich zájmů, které se dají uplatnit v kroužcích, v České astronomické společnosti či povídáním si přes internet. Proto jsme se věnovali i tomuto tématu a tím, čím mohou být astroamatéři oboru stále prospěšní.  Z
kosmonautiky děti poznaly celý vývoj nastartovaný zpočátku dobyvačnými
cíli. Překvapením pro děti bylo zjištění, jak vlastně vzniká stav
beztíže. Povídali jsme si o kosmonautech, mezinárodní kosmické stanici,
kosmickém smetí, jaké jsou základní raketové motory a jak vlastně
pracují i jaké jsou rozdíly mezi družicí a sondou. Děti si také zkusily
udělat „přistávací modul“ ve kterém bylo vejce, které se nesmělo v
modulu při pádu na zem ze dvou metrů rozbít. Jeden účastník tábora také
povídal a promítal o svých zážitcích v účastni Expedice Mars.Jedno odpoledne proběhly starty raket raketomodelářského klubu Letovice (RMK Letovice). Ovšem představení narušila delegace. Delegace čtyřnohých, bučících. Celé stádo krav se také přišlo podívat a byly tak zvědavé, že nehodlaly odejít. Proto jsme kvůli bezpečnosti dětí raději představení předčasně ukončili.  K programovým blokům, jak astronomickým, tak kosmonautickým, jsme
používali obrazový a filmový materiál a promítali si rovněž snímky ve
3D. Děti se mohly dobrovolně pochlubit svými pracovními sešity, kam si
zapisovaly a zakreslovaly své poznatky. Obsah i formu těchto sešitů
jsme zhodnotili a každý si odnesl brožuru o kosmonautice nebo nějakou
pozornost, kterou jsem pro děti získal v Kennedy Space Center na
Floridě. Astronomicko-kosmonautický tábor není a ani nemůže být jen o poznávání a vzdělávání. Aktivity je třeba střídat, program musí být pestrý a prokládaný hrami a jinými aktivitami. Proto nechyběl táborák s buřtíky, celodenní výlet na vojenskou pevnost Hanička, spousta her a především papírová kosmonautická modelařina, na kterou byl čas v odpoledním klidu. To vše bylo završeno závěrečným rozdáním diplomů a věcných i sladkých odměn. Chybělo jen jedno. Na astronomicko-kosmonautickém táboře, kde ve velké míře programové bloky a večerku určuje počasí, chybí rozcvičky. Souběžně s naším táborem proběhl ještě astronomicko-kosmonautický tábor pro pokročilé, kterého se účastnila část dětí z předešlých ročníků, kdy byl tábor ještě jeden pro všechny. Zbyšek Prágr
Klíče od pevnosti Boyard v Orlických horách Chtěli bychom Vás přivítat při čtení našeho, jak jsme viděli náš pobyt ve Ski chatě alias pevnost Boyard. U našeho sloupku Vás vítá, Jane Winter, Káťa, Klára, Týna, Míša, Markéta, Dejváč DvDíčko. Máte rádi hádanky? Jsme zvědaví, jestli nějakou z nich uhádnete:  Víte,
co ty hádanky znamenají, anebo se necháte podat? Když nedáte, my Vám to
prozradíme. Odpovědi na hádanky jdou za sebou slunce, déšť, bouřková
mračna, vítr. Toto nás doprovázelo celým pobytem v Říčkách v Orlických
horách.Naše
vyprávění začíná 7. srpna 2011, kdy jsme se na Černém mostě v Praze
nalodili na nepotopitelnou loď, která nás dopravila na naší pevnost
Boyard. Při nalodění dětí, vítali je a i rodiče osadníci z pevnosti
čertice Bertice Jane, mušketýr Týna, dvorní dáma Míša, mnich Pačes
Dejváč a dvorní mastičkář Zbyšek. V druhém přístavu v Hradci Králové po
vodě přistoupil duch Klokočník Káťa. V pevnosti na příjezd dětí čekala
Bílá paní Klára a šlechtična Markéta.
Večer, kdy měsíc na obloze hvězdy vítá, ale počasí nám to nedovolovalo, děti
šly ke Karlovu mostu, kde řekou za pochodu bubnů přišla delegace v čele
s otcem Furou a s věrným služebnictvem mnichem Pačesem a Týnou, která
nesla lucernu naděje, štěstí a fair play. Otec Fura dětem povyprávěl o
historii pevnosti a též pravidla chování během třináctidenního pobytu
na jeho panství. Pevnost Boyard byla postavena kvůli ochraně před
nepřátelskými vojsky, později sloužila jako vězení a dnes se propůjčila
k soutěži pro dobrou věc. Aby mohly soutěžit, musely se nejdříve
rozdělit do týmu, proto plnily pětici úkolů, které byly zaměřeny na
zručnost, logiku, fyzičku, postřeh, důvtip. Po splnění těchto úkolů si
mohly do mučírny dojít pro svoji vizitku s barevným náramkem.
Druhý
den se soutěžící podle barevnosti náramku rozdělily do skupin,
vymysleli názvy a pokřiky a tím vznikly tyto týmy: Stateční
Kukýni, Draci, Dobyvatelé, Rychlí a zběsilí, Klíčníci. To by nebyl
tábor, kdyby si děcka nepostavila své útočiště. Během dopoledne v lese
vyrostly krásné pevnosti a myslím si, že by jim záviděl, ne jeden
architekt. Za pochodu hudby byla nad pevností vztyčena vlajka.
 Náplní
těch třinácti dní bylo, aby se užilo mnoho legrace, dobrodružství, her.
Tým během pobytu měl získat sedm klíčů a osmý klíč pomocí indicií.
Každý den se hrály hry, za zmínku stojí orientační běh s vtipnými
otázkami, pálkovaná, kdy soutěžící s míčkem se museli dostat tam a
zpět, potravní řetězec, kdy týmy musely vychovat čápa, kunu a štiku,
logické hry (kdy museli dát správně geometrický tvar do políček),
brána, kdy se všichni z týmu museli dostat ke správné bráně, opičí
dráha. Víme, že se na školách opomíjí první pomoc, tak si jeptiška
Miranda spolu se záchranářkou připravily besedu o první pomoci a o
záchraně tonoucího. Dětem se to moc líbilo a všechny poznatky využily v
hrách, které posléze přišly. Mohli bychom jmenovat sběr virů a následné
léčení jednotlivých vedoucích. U jednotlivých vedoucích se objevilo
například: jaké krvácení máme a jak bychom ho ošetřili, co je to 5T (teplo,
ticho, transport, tišící prostředky, tekutiny), jak byste se zachovali,
kdybyste narazili na člověka, který má nůž v břiše a jiné zajímavé
úkoly na vyléčení. Co děti pobavilo, byly Boyardská siamská dvojčátka,
kdy pomáhali lékařům s operací.
Hry
se na konci dne vyhodnotily a první tři umístěné týmy získávaly klíč a
později indicii. Zbylé dva týmy musely hledat zadání hádanky, aby
nemusely být pozadu se získáváním klíčů a indicií. Každému družstvu
náležely boyardské peníze, které sloužily pro nákup nápověd pro řešení
hádanek a pro závěrečnou noční hru.
Nastal večer jednoho z posledních dnů a družina dětí vyrazila na svoji cestu k
získání posledního klíče. Z louky nad kostelem jejich cesta vedla a na
cestě měly mnoho světla. Měsíc nad obzorem svítil a úkoly u bludiček
soutěžící plnil. Na louku k Pačesovi dorazily a heslo z indicií
vykouzlily. Písmena na louce byla rozprostřena a cesta k osmému klíči
nalezena. Dlouhou cestou běžely, k domečku se dostaly. V kleci velké
zvíře čekalo a otevřením osmi zámků
 se pustit
nechalo. Plánek mapy získaly a poklad s vytoužením čekaly. Druhého dne
na cestu se vydaly, ale vytoužený poklad na daném místě neshledaly.
Mnich Pačes a čertice Bertice na scestí sešli a poklad si pro sebe
vzali. Odpoledne se dětí zželelo a poklad do domečku přineslo. Mince
čokoládové našly a medaili si z Pevnosti Boyard vezly. Během
pobytu se nejenom hry hrály, ale též mnoho zábavy zažili. Pár večerů
kroužky byly v plánu, například turistický kroužek ke kostelu a zpět,
taneční kroužek, kroužek míčových her, deskových her. Nezapomnělo se na
dětskou fantazii, kreaci v podobě Furáčorálie, kdy každý tým si musel
připravit tanec, divadlo a zpěv a to na libovolné téma. Dětem se to moc
povedlo a při tom se zasmálo,
nějaká slzička se uronila a překvapení se zrodila. Zakletému vrchu se
vstříc šlo a lanovkou se dolů družstvo vezlo. Ráno znělkou ze soutěže
z pevnosti Boyard se budilo a rozcvičku na Jožina z Bážina se tančilo.
 Celý pobyt jeden pokřik provázel, který zněl: "Máme sice málo sil, dosáhneme však svůj cíl. Vše na pohodu."Jednou
tábor končí a rej masek se okolím hemží. Cestou úsměv na tváři
vyluzují. Co na závěr dodat, vrátit se za rok chceme a legraci a novým
zážitkům naproti jdeme.
Jak dopadlo zápolení? Vše bylo těsné a napínavé do poslední chvíle. David Dvořák a Jana Vašáková Fotogalerie
Putování s pošťákem Kolbabou aneb tábory pro ty nejmenší Povídání od Markéty  Protože
nám počasí příliš nepřálo, dost času jsme trávili i v chatě. I tak jsme
ale vystřídali mnoho zajímavých aktivit. Děti si v průběhu tábora
vyrobily barevné korálky a také kolíčky se zvířátkem. Plnily také mnoho
náročných úkolů jako například na čas srovnat sirky do krabičky a to
pouze za pomoci jedné ruky, omotat co nejrychleji jednoho člena
družstva toaletním papírem, vysbírat v lese balíčky, které poztrácel
pan Kolbaba, udělat mezi stromy pavučinu z vlny, vylovit stříbrné
valounky z řeky, rozlousknout hádanky, lovit rybičky, sbírat
Zlatovlásčiny perly po lese, “šít“ nebo překonat opičí dráhu.
Celotýdenní snažení všech dětí završilo hledání pokladu podle map od
pana Kolbaby.
Tábor nám utekl velice rychle a tak jsme ho slavnostně zakončili
karnevalem, kde se nám sešlo úctyhodné množství různých pohádkových
postav – od pirátů a princezen přes břišní tanečnice až po dráčka.
Pozadu nezůstali ani vedoucí a tak si děti mohly zatančit s kuřetem,
vidět na vlastní oči Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého nebo si nechat
odebrat od sestřiček krev obří stříkačkou.
Družstva 1. turnus Fotogalerie 1. turnus
Jak to vidí Zdeňka  Výrazná
postava tábora Pošťák Kolbaba nám
každý den putování po naší republice
nosil v obálkách kousky mapy, která nás
měla zavést na konci našeho
dobrodružství k pokladu. Na poklad se děti moc těšily a
poslední
odpoledne i večer byl naplněn kouzelnou atmosférou
blížícího se
pokladu. Všechna družstva poklad objevila, ale musely čekat až
do
západu slunce, protože byl začarován a kdyby se otevřel
dříve, proměnil
by se v kamení. Čekání se zkrátilo
karnevalem, který se spojil s tancem
a dětem se moc líbil.
Při hrách a soutěžích byly děti spokojené a veselé, občas někdo
zazlobil, ale od toho to jsou děti a vyloženě neposlušný nikdo nebyl.
Což o to, oni i dospělý umí zlobit :o). To co mě velice potěšilo, byla
kuchyně. Jídla byla dobrá, děti si hodně přidávali a to i ti, na které
nás rodiče upozorňovali, že moc nejedí. To je pocta tamnímu kuchaři.
 Nejnáročnější
část tábora byla večerka, kdy se těm menším
občas stýskalo.
Vedoucí si ale přivezli dětské knížky a každý večer se četli pohádky, u
kterých se všem krásně usínalo. Poté se krásně usínalo i vedoucím. Přes
den si pro pestrý program nikdo ani nepostesknul.
Atmosféru tábora nám trochu pošramotila viróza, ale to jen v posledních dvou
dnech a naštěstí to nebylo vážné. Jakmile bylo dětem lépe, zapojily se
zpátky do programu a to se týkalo i vedoucích zasažených virózou. Vše
jsme sportovně zvládli. Vedoucí se sešli veselé povahy a tak nebylo o
zábavu nouze.
Táborová atmosféra byla nezapomenutelná, a co jsem měla možnost mluvit
s některými dětmi, i když je odloučení od rodičů těžké, také se jim
tábor líbil. Nesčetněkrát jsme se smáli a byli v krásném prostředí
přírody na dosah. Již se těším na příští rok, až se zase sejdeme.
Družstva 2. turnus Fotogalerie 2. turnus
Co na tábor Karel  Celý
tábor se nesl v duchu Pošťácké
pohádky a putování pošťáka Kolbaby
po
naší celé zemi. Tak jsme s dětmi postupně
navštívili střední Čechy s
pohádkou Ať žijí duchové. Děti např. v lese
hledaly penízky a balíčky,
které se rozsypali pošťáku Kolbabovi, když ho
vylekal rytíř Brtník z
Brtníku. Odpoledne si děti zahrály na Bílou
paní a navzájem se
obalovaly toaletním papírem ve snaze vytvořit
strašidlo. Další den jsme
„jeli“ na Šumavu a hráli si s
Vydrýskem – děti poznávaly různé domečky
a odpoledne hledaly stříbro v řece.
Ve středu jsme doputovali do jižních Čech a spřádali pavučinky. Potkali
jsme i Jiříka a Zlatovlásku. Večer jsme za odměnu shlédli animovaný
film WALL-E. V pátek nás cestou po Jičínsku překvapil Rumcajs a
Cipískovské hrátky v chatě, protože venku pršelo. V pátek nás navštívil
Rampušák a princezna Kačenka jako postavy Orlických hor. Na závěr
tábora jsme zdolali naši nejvyšší horu Sněžku, našli tolik očekávaný
poklad pošťáka Kolbaby, uspořádali závěrečný karneval plný masek,
sbalili děti a v neděli ráno po rozloučení odjeli zpět domů.
Celý tábor byl plný různorodých her, písniček, dovádění, kreslení, scének, trampolíny, míčových her a všelijakých úkolů. Družstva 3. turnus Fotogalerie 3. turnus
Indiáni na Stříbrném potoce Úkoly
byly čím dál složitější a vyzkoušel
si nás i sám Velký Duch, vládce
indiánské říše. Seslal na
naší osadu dvoudenní nepřetržitý
déšť.
Dokázali jsme ho však společnými silami
přestát. Vyčkali jsme totiž na
lepší počasí v chatě, která byla
součástí osady.
Poslední
den bylo opět krásně, a tak jsme všechno mokré usušili. Navíc jsme
mohli večer zasednout k ohni. Každý z nás musel ještě projít poslední
zkouškou a prokázat svou statečnost. Na konci stezky odvahy, která
vedla lesem, čekal náčelník. Ten každého rituálně pomaloval a dal mu
indiánský
 náhrdelník jako důkaz odvážnosti. Pevně
věříme, že všechny indiánky a všichni indiáni budou dál rozvíjet
získané dovednosti a pokračovat tak v indiánské tradici, které jsme se
stali součástí.
Hau kola! Hau, hau, hau! Vaši náčelníci
Takový byl tábor Úsvit nad Surviville  Vstupem
do komunity získali ochranu v podobě přístroje (emitoru) zahánějícího
příšery zvané gemoři, žijící v okolních lesích, očkování proti
zákeřnému typu chřipky a střechu nad hlavou. Přátelství a uznání
starších členů komunity si ale museli tito nováčci teprve zasloužit.
Každý den ještě před snídaní byly zkoušeny jejich obratnost, přesnost,
síla a vytrvalost v takzvaném ranním tréninku. Dále pak musel každý z
nich absolvovat nejméně čtyři různě zaměřené dovednosti, které
vyučovali starší členové komunity. Nemálo z těchto nově přijatých členů
se zapotilo při tvrdém vojenském výcviku vedeném bývalým vojákem
Drainem a jen někteří z nich se vyrovnali kvalitám loveckých dovedností
zálesáka Štěrka. Při přírodozpytu vedeném známou paní doktorkou
Hildegard Landstromovou si možná odpočinulo jejich tělo, ale mozek
musel o to více zapracovat a ukládat do paměti názvy všemožných
podivných rostlin pnoucích se v okolí tábora. Kuchař a zároveň
stařešina komunity, známý BJ, prokázal svou všestrannost při výuce
šifrování a vysílání zpráv. 
Toto všechno byly ale poměrně bezpečné aktivity, které se konaly povětšinou v
prostředí tábora komunity. Opravdové výzvy čekaly naše dobrodruhy v
terénu, při plnění úkolů nutných pro přežití celé komunity. Zde byly
opět testovány dovednosti, předávané staršími komunity. Kromě výše
zmíněných se zde ověřila schopnost orientace v mapě, které vyučoval
nadějný mladý kolega Diego. Jednou při únosu několika členů komunity
zákeřnými bandity došlo i na využití zdravotnických znalostí při léčbě
otravy jedem zvaným curare.
Tyto výpravy do okolních lesů měli rozličné cíle, jako například prohledat staré
vojenské bunkry v okolí Hejlíčku a zajistit tak komunitě nové informace
o proběhlé válce či prostě ukořistit co nejvíce jídla, které bylo
shozeno leteckou pomocí do nedalekých lesů a získat tak pro komunitu
potraviny na pár dalších dní. Při většině z těchto výprav se členové
komunity setkávali s už zmíněnými gemory. Bytostmi, které se všude po
světě začali objevovat po masovém podání protichřipkové vakcíny
Solution.
 Ze
začátku jsme o gemorech měli jen málo informací,
věděli jsme pouze, že
na základě mutace genů se z nich stala poměrně agresivní
stvoření,
která mají delší biorytmus než lidé
a střídají se u nich fáze útlumu,
kdy se chovají více otupěle a fáze, kdy jsou
agresivnější a rychleji
reagují na okolní podněty. Dále jsme zjistili jak
se gemorům brání jiné
skupiny obyvatel žijící v okolí. Ze
setkání se zvláštní skupinou
poutníků, kteří procházeli kolem našeho
tábora, vyplynulo, že gemoři
přece jen mají nějakou inteligenci. Poutníci jim chtěli
obětovat jistou
vědmu a zajistit si tak přátelství s gemory.
Naštěstí se nám vědmu před
krutou smrtí povedlo zachránit. Na oplátku
nám vědma pomohla od
slepoty, která se začala rychle rozšiřovat v našem
táboře po návštěvě
poutníků.Postupně
jsme se o gemorech začali dovídat více informací. Hlavní roli v tomto
posunu hrál nepochybně nový člen komunity, pan doktor Radek Marek. Na
setkání s ním jsme se museli vypravit daleko od tábora. Tento podnik
byl velice nejistý. Zezačátku jsme měli pouze zašifrovanou zprávu o
jeho poloze a věděli jsme, že v okolí se nejspíše potulují bandité i
gemoři. Po půldenní chůzi jsme konečně dorazili na místo, kde Radek
nechal pouze další zprávu. Situace vypadala beznadějně, ale nakonec se
nám přece jen podařilo zachránit Radka Marka před gemory i jistou smrtí
hladem. Ve stejný den večer jsme ještě museli osvobodit našeho
milovaného kuchaře a Diega ze spárů ziskuchtivých banditů.
 Nakonec se vše podařilo a my uléhali k spánku, myslíc si, že máme vyhráno. V
noci jsme si ale užili ještě větší dobrodružství. Bouře, která přišla,
předčila naše očekávání. Všichni jsme ale nakonec noc ve zdraví přežili
a druhý den se za ospalého slunečného dopoledne vrátili do tábora i s
Radkem, kterého jsme zde přijali za právoplatného člena komunity. Další
vývoj byl rychlý a nelze o něm vypovědět vše.
Díky nejvynalézavějším
členům komunity se podařilo chytit živého gemora, na němž pan
doktor
mohl názorně ukazovat jevy, o kterých nám
všem ten večer přednášel.
Zjistili jsme, že gemorům chutná lidské jídlo a že
mají smysl pro
rytmus, možná dokonce i hudební sluch. Ke konci
přednášky jsme
vyzkoušeli, jak gemoři reagují na různé
chemické sloučeniny. Byla zde
vyzkoušena i látka pro gemory smrtelná.
Na
základě této přednášky se mezi staršími komunity začaly postupně
vymezovat dvě odlišně smýšlející skupiny lidí. Jedni zastávali názor,
že gemoři pro nás vždy byli nebezpeční a proto je nejlepším řešením
situace, zneškodnit je co nejdříve. Druhý tábor takzvaných humanistů
tvrdil, že bychom měli gemory dále zkoumat a pokusit se s nimi nějakým
způsobem komunikovat.
 K
opravdové komunikaci s gemory došlo hned dva dny poté. Nejprve bylo
nutné získat zápisky s gemořími výrazy od bláznivé lingvistky, staré
přítelkyně Radka Marka. Tento úkol nebyl lehký a vyžadoval od
nejmladších členů naší komunity značnou trpělivost. Po dlouhém
odpoledni byli přecejen dokonce tři gemoří slovníky dopraveny do tábora.Další
dny se situace vyvíjela velice rychle. Všechny oddíly se vypravily na
posvátné místo gemorů, kde celkem zdárně proběhla první zkouška
komunikace s nimi. Poprvé za celou dobu se k nám některé z těchto
bytostí chovali vyloženě přátelsky. Navzdory této nově vzniklé situaci
se v nitru tábora dál kuly plány na zničení tlupy gemorů žijící v
největší blízkosti našeho tábora. Konflikt vyvrcholil následujícího dne
na nástupu, kdy bývalý voják Drain oznámil, že položil bomby se smrtící
sloučeninou na šest míst v nejbližším okolí tábora a že je hodlá co
nejdříve aktivovat. K Drainovi se přidali další členové starších a
chvíli to vypadalo, že se jejich plán vyplní. Po proběhlém hlasování
vedeném Radkem Markem, však vyšlo najevo, že většina komunity je proti
zneškodnění gemorů.
 Následoval jeden z nejtěžších úkolů pro mladé členy komunity. Drain s
ostatními odpadlíky uprchli z tábora a jali se aktivovat bomby se
smrtící sloučeninou. Radek Marek byl při pokusu o jejich zadržení
postřelen. Ostatní starší se vydali stopovat odpadlíky. Radek Marek
stihl ještě před smrtí instruovat zbylé členy komunity, kde leží
některé z bomb a jak mají postupovat při jejich deaktivaci. Dál už to
bylo pouze na nich. Při plnění tohoto úkolu se oddíly střetávali s
odpadlíky, které honili po lesích, dokud je nedopadli a nezískali od
nich informace o poloze dalších bomb. Mezitím se setkali i s několika
gemory, kteří se často snažili s nimi vyjednávat. Někteří gemoři
dokonce chránili bomby, které považovali za dar od „malých gemorů“
(chaol hestó), jak členům naší komunity začali přezdívat.
 K
večeru začali přicházet jednotlivé oddíly
zpátky do tábora. Všechny bomby se
nakonec podařilo deaktivovat a gemoři byli od této hrozby
ochráněni.
Ukázalo se, že gemoři jsou si tohoto činu naší
komunity vědomi a při
setkání s Lily a Keylou, na jejich cestě zpátky do
tábora, projevili
tři gemoři přání více se s naší
komunitou sblížit. Všichni zbývající
členové komunity s tímto návrhem souhlasili a tak
jsme po vypnutí
emitoru (přístroje odpuzujícího gemory) a
vyslání signálu mlácením
klacků o stromy mohli být svědky návštěvy gemorů v
našem táboře. Na
počátku jsme se báli, jak budou gemoři reagovat a proto
jsme si
neustále drželi na obličejích masky, které
nám pro komunikaci s gemory
doporučil nosit Radek Marek. Gemoři se s každým z nás
přivítali a my je
pozvali ke slavnostnímu táborovému ohni.Celý
večer proběhl v přátelském duchu, postupně jsme si všichni mohli sundat
své masky a zpívat táborové písně, ke kterým se gemoři přidávali
rytmickým bušením do laviček i bubnováním na buben komunity. Mohli jsme
být svědky gemořího tance, zpěvu i rvačky mezi dvěma gemory, kterým se
zalíbila krásná Pyraňa, nedávno přijatá členka komunity. Troufám si
říci, že i ti, kteří původně hlasovali pro zneškodnění gemorů, měli radost ze setkání s nimi. A tak skončil příběh naší komunity.
Díky
všem členům Surviville, kteří se podíleli na
jejím bohatém životě. Díky BJovi, Drainovi,
Diegovi, Štěrkovi, Želvě, Hildě, Lily, Piraně, Mimy, Hobojovi i
Radkovi. Díky banditům, gemorům i poutníkům za zpestření našeho
komunitního života.
Keyla (alias vědma) – Eva Ždímalová
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
| 1. tur. MTMĎ (Malý tábor pro malé děti) |
|
| 2. turnus MTMĎ |
|
| 3. turnus MTMĎ |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
