|
Silvestrovský tábor aneb jak jsme dobyli jižní pól
 Po
časech vánočních přesunula se v úterý, dne 28.12. tlupa polárníků na
osvědčenou základnu Dřípatka v Prachaticích. Odkázáni sami na sebe
museli jsme splnit první úkol – pořízení expedičních zásob
potravinových. Tři skupiny, které se utvořily hned po příjezdu, se
prvního úkolu zhostili se ctí. Večer pak následovala série her. Středeční dopoledne polárníci poznávali opeřence. Zaměstnankyně Dřípatky připravila pro děti program o ptáčcích. Před obědem se všichni vydali provětrat a poprvé prověřit svá plastová oře, boby a pekáče. Mimo dopoledního klidu byl všeobecně veškerý čas věnovaný rozličným hrám a soutěžím. K utužení těla před dobytím pólu se účastníci výpravy byli odpoledne tužit v místním krytém bazénu.  K
výpravě patří i kultura, proto si ve čtvrtek každý připravoval scénku
na téma dobytí jižního pólu. Před obědem bylo opět potřeba procvičit
jízdu na pekáčích a bobech. Odpoledne jsme strávili v Muzeu české
loutky a cirkusu, kde jsme se snažili zjistit, kolik pohádek vystavené
loutky v expozicích vlastně představují. To se ale nikomu nepodařilo,
navíc tento údaj neznají ani pracovníci muzea. Pak nastalo v bývalé
konírně, dnes přestavěné na divadélko s jevištěm, vystoupení našich
umělců. Scénky byly povedené, některým se hraní zalíbilo natolik, že
nám sehráli ještě pohádku Červená karkulka s loutkami, které na jevišti
byly. Večer se na Dřípatce hrály hry, soutěžilo v úkolované, poznávaly
stopy. V
pátek, v den silvestrovský, družstva celé
dopoledne strávila hraním her
jak v klubovnách, tak venku. Po obědovém
trávení a odpočinku čekal
polárníky velký úkol, stopovaná po
městě. Všichni úkol zvládli, na
první večeři dorazili a na mapě se k pólu
přiblížili. Město Prachatice
připravilo dětský ohňostroj, na který se vydali i
naši polárníci. Po
návratu polárníky čekala druhá večeře, ta
hlavní a slavností, při které
někteří při svíčkách vyjádřili svá
přání do nového roku. Pak se všichni
dali do té spousty chlebíčků, oříšků,
sušenek, tyčinek a dalších
pochutin. Každý se nakonec odvalil od stolu užít si
karneval do
ozdobené klubovny. Některé děti si pro ostatní
připravily představení –
hraní na flétnu nebo vtipy. Před půlnocí jsme
napěchovali batoh
skleničkami a dětskými rychlími špunty a
hurá na kopec, odkud jsme
sledovali ohňostroje všude kolem a připili si na nový rok. S sobotu 1.1. se samozřejmě vstávalo později. Naši polárníci žádné budíčky ani rozcvičky nepotřebovali. Tělo protáhli při hrách venku – v tento den už ale naposledy. Však bylo třeba nastřádané kalorie vybít, neboť hodování pokračovalo – chlebíčky, pečené kuřátko, zmrzlinový pohárek s ovocem, palačinky. V neděli všechny čekalo jen balení, vyhlášení výsledků klání, předání diplomů a hledání sladké odměny. Všechny tři skupiny polárníků – Eskymáci, Tučňáci, Eskyma – nakonec na Jižní pól došly. Můžeme směle prohlásit, že Jižní pól je dobyt! Nekonečný příběh v Železné (27. - 31.10.) Cesta do jeskyň proběhla v pohodě. I prohlídka byla prý pěkná a dětem se líbila. Neužila si ji jen Barča, pes, který do jeskyň nesmí. Po prohlídce si děti daly svačinu a samozřejmě nemohl chybět nákup suvenýrů, který trval stejně dlouho, jako prohlídka jeskyně.
V neděli po pozdějším budíčku následuje tradičně balení, aby se stihlo
uklidit horní patro. Když bylo sbaleno, hrály se hry v klubovně. Před
odjezdem proběhla ještě pěvecká a taneční soutěž „Železná má talent“.
Prý to stálo za to!
Cesta do Beaverwoodu aneb poslední tábor „Bylo,
nebylo malé městečko a v tom městečku zastávka. Za okny
vítr svištěl a
déšť se z mraků spouštěl.“ To není
úryvek z knížky, ale reálný pohled
na počasí při odjezdu dětí na tábor do
Říček (17. – 29.8.). Kdo přišel,
nezažil jenom proměnlivé srpnové počasí, ale
též maškarní bál. Pozor!
To nebyl maškarní bál, ale vedoucí,
kteří se převtělili do známých
postav z českých i zahraničních filmů na motivy
naší celotáborové hry
„Ztracený film“. Na nástupišti jste
mohli vidět Simču jako Červenou
karkulku, Ivu jako Saxanu, Janu jako Popelku v důchodě, Standu jako
Jacka Sparrowa a Davida jako Shrekovo a Fionino mimino v přechodu.
Tyto postavy děti unášely do Říček, kde měly strávit 13 dní plného dobrodružství a zápolení ve Ski chatě alias Beaverwoodu neboli filmovém studiu. Po úvodní scénce se děti rozloučily s milovaným strýčkem, tetičkou, babičkou… alias Jackem Beaverem, a po přečtení závěti se dozvěděly, že strýček odkáže veškerý majetek tomu, kdo splní jeho sen a natočí ztracený film z kousků námětu na scénář, který celý život s pomocí magické koule v jiném světě sesbíral.  Co
obnáší natočení filmu? Tuto otázku si nekladly jenom děti, ale i
vedoucí jako budoucí režiséři. Nejprve režisér potřebuje svůj tým v
podobě scénáristů, dramaturgů, herců, kameramanů, zvukařů, kostymérů a
mnoho dalších lidí, proto se začal připravovat velký casting, kde děti
plnily u jednotlivých režisérů úkoly. Druhý den se děti
dozvěděly, jaký režisér si je vybral do svého týmu. Po vymýšlení
názvu a pokřiku vznikly tyto filmové štáby: Simča alias Zoidbergové,
Iva alias Tinky Winky, Standa alias Sněženky a Machři, Jana alias
Úžasňáci, David alias Vydrýsci.Aby se zrealizoval film, musí být dostatek finančních prostředků, proto každý filmový štáb musí mít svého producenta, který zaplatí veškeré náklady. Odpoledne druhého dne naší cesty musely filmové štáby sehrát reklamu pro jednotlivé producenty k získání peněz. Musím všechny děti pochválit, zhostily se tohoto úkolu jako profesionálové zabývající se reklamou. Křikem, řevem, zvukem vypáčených dveří trezoru začal třetí den, kdy z jiného světa pomocí magické koule přišli zloději ukrást námět na scénář. Aby mohly týmy pokračovat v realizaci filmu, musely nejprve vystopovat zloděje, ale bez magické koule se to neobešlo. Po vytyčené cestě se dostaly k „Svatému muži“, který po vypití jejich připraveného lektvaru promluvil. Od něho poté získaly magickou kouli. Magická koule umožňuje přemisťování v jiných světech. Odpoledne se s pomocí magické koule a „svatého muže“ všichni přemístili do jiné dimenze neboli jiného světa.  Po
dobu šesti dní
pomocí her se děti pohybovaly ve filmech a shromažďovaly
indicie, aby zjistily, kdo ukradl námět na scénář.
Prvním filmem byl
„Flynn Carsen a kopí osudu“, kdy úkolem
dětí bylo zabránit Hadímu
bratrstvu ovládnout svět. Další přesun se
konal do filmu „Vodní
svět“ a obchodování se surovinami na
širém moři a bránění se novodobým
pirátům. Po dva dny jsme se nacházeli v
básnické sbírce od Karla
Jaromíra Erbena „Kytice“ s
nejznámějšími básněmi „Zlatý
kolovrat“
(úkolem bylo vytvoření Dory z kartonu, ta však
byla dle balady zbavena
údů a naši filmaři je musely najít a Dorničku
oživit), „Polednice“ (kde
musely vystopovat Polednici a ukrást hůl s velkou mocí
pomocí
uspávacího lektvaru), „Poklad“ tato etapa
byla v podobě všemi
očekávané noční bojovky (na cestě k pokladu
s pomocí živé vody
uzdravily chybějící ruku dívce, upírovi
daly nové zuby, pokempovaly s
vodníkem a získaly peníz a dušičku),
„Vodník“ (na louce nad Karlovým
mostem přenášely týmy duše chamtivců a tak
je odeklívaly, u
Karlova mostu zachraňovaly dítě ze spárů zlého
Vodníka). Čtvrtým
filmem bylo scifi „Fantastická pětka“, kde s
pomocí sil jednotlivých
představitelů děti plnily úkoly. Pátým filmem byl
„E. T Mimozemšťan“ -
pantomimou děti předváděly jednotlivým vedoucím
věci, činnosti,
předměty a úlohou vedoucích bylo poznat danou
ukázku. V úterý den
posledního filmu získaly děti poslední indicie a
vypátrali zloděje.
Byla to známá zpěvačka, herečka Britney Spears
představovanou naší
vedoucí Janou.  V
pondělí v předvečer posledního hraného filmu přijela známá a
celosvětově uznávaná zpěvačka a herečka Wendy, která zastoupila po
zbytek pobytu v Beaverwoodu režiséra Davida alias Vydrýsci.Sedmý den pobytu pomocí magické koule přešly děti zpět do našeho světa a zničily magickou kouli, aby nikdo nemohl z jiného světa opět přijít a ukrást námět na scénář. V posledních dnech finišovaly přípravy na splnění úkolu. Děti napsaly scénář, vyrobily si kostýmy, nakreslily plakát k filmu a booklet na DVD, natočily film a připravovaly se na závěrečný galavečer Beaver show alias Oscary. V „Den D“ si to všichni užili. Deset dětí získalo dřevěného bobra za nejlepší kostým, nejlepšího herce, herečku, jak v hlavní roli, tak i ve vedlejší roli, nejlepší hororovou postavu, hudbu a mluvené slovo. Ostatní též nepřišli zkrátka, dostaly ručně vyrobeného bobra z hlíny. V show děti předvedly, co se v nich skrývá na soundtrack ze známých filmů, například: Titanic, Princové jsou na draka, Muzikál ze střední, Rocky a Pomáda. Ukázaly nám tanec, zpěv i pantomimu.  Během celého pobytu
se děti nejenom zaměřovaly na celotáborovou hru„Ztracený
film“, ale též si užily rozmanité kroužky:
taneční,
dramatický, deskově hrající, posilovací ale
i míčový. Některé týmy si
sáhly až na dno svých sil, kdy došly na vrcholky
hor „Zakletý“. Výletem
na vojenskou pevnost Hanička se někteří staly malými a
ještě menšími
dětmi. Druhá skupina jela do Letohradu, kde
navštívila muzeum řemesel a
strašidelnou jeskyni, kde byl např. drak, co právě pojedl
princeznu,
hejkal strašící kolemjdoucí a různá
další pohádková stvoření.Děti také měly možnost poznávat, ze kterého filmu je daná ukázka, například hudba hláška či kratší úryvek. Myslím si, když vyslovím jeden výrok, bude mluvit za všechny, s jakými dojmy jsme odjížděli a přijížděli a jaké dojmy nám zůstanou v srdcích. „Bát neznáma se nemusíme, srdce otevřít můžeme. Zážitky, které prožijeme a přátelé, které poznáme, dál vídat můžeme, ale nemusíme. Někteří do stáří zůstanou a vrcholky hor s námi vyšlapou. Možná na tábor opět s námi pojedou.“ Astronomové a astronauti v Říčkách (8. - 17.8.) Deset
dní bohatých na zážitky trávilo 25 dětí a pět vedoucích z
Astronomicko-kosmonautického tábora v Říčkách v Orlických horách.
Počasí se celkem vydařilo, technika poslouchala a táborníci zlobili jen
malinko. Ani nápor viróz nás nezdolal. Jestliže jsme odjížděli před
rokem z prvního A-K tábora velice spokojení, letos jsme byli ještě
spokojenější. Co všechno jsme podnikali jsem popsala v
článku na stránkách Sekce pro děti a mládež ČAS. Jak ale letošní
A-K tábor viděla naše táborová mládež?
 Eva:
„Hodně jsme si užili. Opět se sešla naše „čtverka“ z loňska a poznali
jsme se s dalšími lidmi. Báječný byl třeba náš vedoucí Honza. Nezkazil
žádnou legraci, dokonce nás i podpořil, ale dokázal nás i brzdit,
abychom to s něčím nepřehnali. Byli jsme bezchybný kolektiv. Napomohl k tomu i volnější program, který nás nenutil chodit spát přesně v deset, takže co se mezi kamarády nestihlo ve dne, stihlo se večer. Jednu noc se spalo pod širákem, jindy se hrála noční „bojovka“. V odborných blocích jsme se toho hodně dozvěděli. Přitom nikdo nás k ničemu nenutil. Například kdo chtěl, mohl se ještě večer vyžívat v pohledu na noční oblohu a počítat třeba meteory, kdo byl unavený, mohl si jít místo nočního pozorování lehnout. Loučení na konci tábora bylo moc smutné... Myslím si, že letošní tábor byl ještě lepší než loňský.“  Standa: „Hned první den po příjezdu se šlo na pozorování, kde nám bylaukázána
souhvězdí, dvě hvězdokupy a několik dvojhvězd. To bylo
výborné,
protože začátečníci, kteří nikdy nepozorovali
nebe, se tu aspoň
něco naučili pro příští pozorování a
táborové hry. Nejvíc se mi
líbilo pozorování po celodenním
výletě - šlo nás jen pár a tím to
bylo
zajímavější. Počasí nám ze
začátku přálo, obloha byla jasná a bylo
teplo. Kromě mnoha hvězdokup a mlhovin jsme během dvou hodin
zahlédli i
pár meteorů. Pak to zkazily mraky…Skvělé byly také táborové hry, nejlepší z nich ale byli Zlatokopové. Jen by to pro příště chtělo víc zlatých nugetů a méně lupičů. Zbyškovo povídání o kosmonautice mi šlo od srdce, protože kosmonautiku miluji. A jeho vlastní fotky z Kennedyho vesmírného střediska neměly chybu. Úžasný byl také film Apollo 13, který jsme si jeden večer pouštěli. Báječně jsme se bavili také při vypouštění raket. Ty jsme si z papíru a PET lahví sami vyrobili asi o dva dny dřív, a když jsme s nimi konečně mohli na „rampu“, starty nebraly konce. Bylo to i docela napínavé, například když jedna raketa dopadla asi 2 metry od zaparkovaného auta.  V
týmu jsme si skvěle rozuměli, byli jsme skvělá banda. Vyhráli jsme
celotáborovou hru, ale musím uznat, že to nebylo úplně spravedlivé, my
jsme byli silnější než ostatní týmy. Nešlo o výhru (odměna pro
týmy byla na všech místech stejná), ale o samotnou hru a ta nás bavila
všechny.Bylo to asi nejlepších deset dní co jsem zažil o prázdninách a už se těším na příští rok.“ Adam: „Podle mě se letošní tábor povedl stejně jako ten minulý, jen počasí mohlo být trošičku lepší. Na druhou stranu nás bylo víc, co už jsme měli nějaké zkušenosti, tak to bylo mnohem zajímavější. Třeba pozorování slunečních skvrn bylo dobré, jen škoda, že se Slunce nedalo pozorovat víckrát. No a rakety byly skvělé! Oproti loňským pozvaným modelářům se mi líbilo, že jsme si letos rakety vyráběli sami. Vlastně se mi moc líbilo všechno, ať už to byly hry, pozorování nebo výlet. Prostě skvělý tábor. A abych nezapomněl: skvělí vedoucí!“ Zdá se, že se v názoru na Astronomicko-kosmonautický tábor shodují všichni: náramně se vydařil! Tak za rok „na viděnou“ v Říčkách! Ohlédnutí za třemi turnusy MTMĎ Po
článcích od našich vedoucích o
malých táborech pro malé děti (MTMĎ) si
dovolím několik dodatků.
Předně chci poděkovat mnohým rodičům za odměny pro děti, většinou se jednalo o hračky a odměny sladké, i jak jsem psal v instrukcích, všelicos možné nemožné, co se hodí na hry. Nestihl jsem si při odjezdu na tábor zaznamenat všechny, kteří něco poskytli, snad se nikdo nebude zlobit, že tu nenapíši konkrétní jména. Za celou dobu všech táborů v Orlických horách se ani jednou nestalo, že by nepřetržitě pršelo celé dny. Na horách bylo počasí poměrně jiné, než udávali předpovědi pro nižší polohy. Přesto na koupání bylo pouze na prvním turnusu MTMĎ v červenci. Počasí dalším dvěma turnusům a následujícím táborům koupání dětem nedopřálo. Z výtvarných prací toho nakonec také moc nebylo. V plánu bylo modelování z barevné hmoty, která se dá vyrobit s hladké mouky, octa, lepidla Herkules, soli, oleje a potravinářského barviva. Před mnoha lety jsme se stejné hmoty s dětmi modelovali – hmota ztvrdla na kámen. Je mi záhadnou, proč letos při úplně stejném receptu hmota vůbec neztvrdla. Letos se hlavní výtvarný program nezadařil.  Před
táborem se téměř všichni vedoucí podílí na přípravě programu. Ačkoliv
byl pro všechny tři turnusy připraven program stejný, přesto byl každý
turnus trochu jiný. Je to dáno především dvěma aspekty. Her a aktivit
máme záměrně připraveno více, než by bylo možné zvládnout. Ovšem
program tábora dělají vedoucí a ti si určují, jaké hry a aktivity se
budou hrát. A jaké hry se budou hrát, určuje například počasí a složení
dětí na každém turnusu i jejich momentální stav (živost nebo naopak
únava). Proto si vedoucí každého turnusu uzpůsobili program tak, aby
vyhovoval konkrétním podmínkám a tím byl každý turnus trochu jiný jak
hrami, tak atmosférou.Na příští rok určitě dojde k nějakým změnám, které uděláme na základě zkušeností z jednoho turnusu. Sešlo se totiž příliš dětí, vyžadující naprosto individuální péči, což bylo pro vedoucí značně vyčerpávající. Pravděpodobně dojde ke zpřísnění výběru dětí na tábor. Doufáme, že se dětem tábory líbily a dvacítka vedoucích může být spokojená z odvedené práce. Nic ale nekončí. Zatímco dětem pomalu odeznívají zážitky z prázdnin, my na podzim začneme pomalu připravovat další letní tábory. Navíc nás čekají další během roku a víkendové akce. Na viděnou se těší Zbyšek Prágr a dvacítka vedoucích od malých prcků.
Tábor Český rok do třetice Bylo
nebylo, první týden v srpnu (1. – 8.8.) se v Říčkách v Orlických horách
zrodilo kouzelné místečko plné úsměvů, lásky a hravosti. Ale co to
povídám! Aha, už vím! To je jedna z prvních pohádek, kterou jsem
vypravovala dětem. Zkusím to tedy znovu...
 Vzala
jsem na svá bedra totiž nelehký úkol a tím se pro mě v tuto chvílí
stává článek, ve kterém bych Vám moc ráda vylíčila každou maličkost,
kterou jsme s dětmi zažili. Ale čím začít? Vyprávět, v kolik byla
snídaně, oběd a večeře, v kolik se chodilo spát, jmenovat každodenní
program, to je už minulost a tou zatěžovat nechci. Navíc, o tom nejlépe
povypráví právě děti. Měla jsem ale možnost na týden se vrátit do
těchto dětských let, do těch dnů, ve kterých jsme se nejvíce zajímali o
to, jestli zítra můj nejvíc nejlepší kamarád přijde do školky (školy),
abych si s ním mohla hrát a jestli mi maminka odpoledne udělá to dobré
kakao, které mi tak moc chutná. S radostí oznamuji, povedlo se!Každý den byl přátelštější a hravější ještě o trochu více, než ten předchozí. Nespočet her, kterými jsme s dětmi zaměstnávali nejen nohy a ruce, se stal každodenní touhou být o něco lepší. Soutěžilo se úplně ve všem, snad i v tom, kdo sní víc knedlíků. Ano, jídlo se stalo neodmyslitelnou součástí denního rituálu, a že nám všem chutnalo! Ale abych se dostala k tomu hlavnímu. Tábor jsme s dětmi pojali jako jeden český rok. Každý den jsme si vyzkoušeli tradice a zvyky ze dvou měsíců. Od tří králů jsme tak došli až po Silvestr, který se stal závěrečným vyvrcholením a oslavou báječného týdne, který jsme tam prožili.  Na začátku tábora, pro stmelování kolektivu, lepší poznání se s dětmi a získání důvěry jsme se rozdělili do 5 družstev po 8-9 dětech. Každý tým měl za úkol vymyslet si své jméno a meze se nekladli. Ostatně posuďte sami: Orlická říčata, Čertíci, Indiánské koně, Bubáci a Rychlíci. Celý týden tato družstva bojovala o poklad, který byl nalezen právě při konečném vyhlašování a zhodnocování celého tábora. Ovšem i samotné některé děti prohlásily, že přece nejde o to vyhrát, ale užít si co nejvíce srandy a najít si nové kamarády. Když jsem pak přijela zpátky domů, ptali se mě, jaké jsou mé dojmy. Než jsem na otázku odpověděla, přehrála jsem si v hlavě celý tábor znovu a pak jsem řekla: „Tohle není o dojmech, ale o tom zážitku. Pravda je, že vedoucí nemohou mluvit za děti, ale za vedoucí mohu říct, užili jsme si to...“
Český rok - II. turnus Letos
jsme se s malými táborníky vydali na cestu časem, během jednoho
táborového týdne (25.7. - 1.8.) jsme stihli prožít celý rok s různými českými
tradicemi a svátky.
První den nás svým zpěvem probudili Tři králové a my se rázem ocitli v měsíci lednu a únoru. Začátek roku si žádal rozdělení do družinek, proto jsme dopoledne strávili seznamováním, vymýšlením názvů a pokřiků jednotlivých družstev. Na oběd jsme se vydali již jako Duhoví jednorožci, Tygři, Mořský vlci a také Škrtivé anakondy a Surikaty. Odpoledne propuklo masopustní veselí s předváděním tanečních čísel, která děti nacvičily. Po té jsme pomáhali svatému Valentýnovi, v zimě nesměla samozřejmě chybět oblíbená hra na Mrazíka. 
V úterý jsme putovali březnem a dubnem. V tu dobu se příroda probouzí
ze zimního spánku, procházeli jsme se proto přírodou a všímali si, co
do ní nepatří. Odpoledne jsme na louce lovili barevné motýly, lov dětem
znepříjemňovali ostražití strážci území. Také jsme oslavili Velikonoce,
na jednom stanovišti si například děti zdobily lesní velikonoční
vajíčka, na dalším si pak vyzkoušeli obratnost slalomem s vejcem na
lžíci.Další den patřil květnu a červnu. Velkým úkolem bylo sbírání Medardových kapek z území, které bedlivě střežili nabručení Medardovi pomocníci. Nutno podotknout, že dětem se podařilo nás od čtyřiceti dnů kápě uchránit. Osvobozovali jsme také zvířátka od ledových mužů. Večer jsme si udělali svatojánský oheň a upekli tradiční českou pochutinu-buřty. Čtvrtek byl ve znamení prázdninových měsíců. Dopoledne jsme se po družstvech vydali na prázdninovou pouť, cestou nás provázela například svatá Lucie-patronka nevidomých, na její počest děti část cesty překonaly poslepu. Na konci trasy si za odměny mohli očesat sladké plody, které se urodily na stromě zvaném lízátkovník. Odpoledne jsme pomáhali babičce sbírat borůvky, zaslouženou odměnou pro všechny pilné sběrače byly výborné borůvkové knedlíky a koláč-rovněž borůvkový.  V pátek přišlo září a říjen a tyto měsíce povolaly děti zpět do
školních lavic. Prvním úkolem družstev bylo společně vytvořit plakát s
ideální školou. Dozvěděli jsme se, že děti by rády školu plnou
klouzaček, zvířátek, ale také technických vymožeností všeho druhu.
Pracovalo se také s modelínou, kterou jsme záhy vzhledem k
charakteristické „vůni“, překřtili na octolínu. Poslední den nás čekalo putování listopadem a prosincem. Procvičovali jsme paměť prostřednictvím obrázkových kartiček a stavěli jsme v lese domečky zvířátkům na zimu. Odpoledne jsme barevnými fáborky krásně ozdobily vánoční stromeček, kolem kterého jsme si zazpívali vánoční koledy. Slavnostní večer pak patřil karnevalu, maskám, tanci a rozdávání diplomů a odměn. Putování českým rokem jsme prokládali osvědčenými hrami jako je například Mrazík, Cukrkáva limonáda, Vybíjená, často žádanou byla také hra na Jedovatou žábu a malým táborníkem vymyšlená hra Letníci. Při nepřízni počasí jsme ve skupinkách hráli nejrůznější deskové a karetní hry. Každý večer si děti kreslili nejhezčí zážitky dne do deníčků, které se postupem času za odměnu plnily zvířátkovými razítky. Před spaním vedoucí a zdatní dětští čtenáři předčítali pohádky na dobrou noc, jednou se k velké radosti děti pouštěly krátké animované pohádky na velkém plátně v klubovně.
Malý tábor pro malé děti - I. turnus Účastníkům
tábora (18. – 25.7.), který se konal v Říčkách v Orlických horách, jsme
přiblížili kalendářní český rok a významné svátky, které k němu
neodmyslitelně patří. Děti sbíraly v soutěžích razítka pro své družstvo
a na závěr byly po zásluze odměněny.
 Vaše
malé ratolesti tedy mohly vstávat za zpěvu Tří králů, koledujících
vedoucích či zpěvu koled apod. Před snídaní byla na programu ranní
rozcvička pro zahřátí, kterou naši účastníci neabsolvovali zrovna s
úsměvy na rtech. Ty jim ale navrátil pohled na stoly, na nichž byla
snídaně. Dopolední program byl vyhrazen hrám, ať už soutěžním či
nesoutěžním. Děti si vyzkoušely jarní úklid, záchranu zvířátek z
hořícího lesa, chůzi kolem lana se zavázanýma očima a řadu skupinových
her, které sloužily k navázání nových přátelských vztahů a utužení těch
již dávno vzniklých. Po náročném dopoledni přišla odměna v podobě vydatného obědu a odpoledního klidu, který provázelo nakupování v bufetu, které bylo mezi dětmi velmi oblíbené. A poté šup na odpolední program na hry a soutěže. Nutno podotknout, že děti do her vkládaly opravdu všechno a podávaly neuvěřitelné výkony. Náročný den byl zakončen hygienou a čtením pohádek, při kterých děti hladově hltaly každé slovo. A jelikož vše jednou končí, i náš tábor došel ke konci. Ale jak jej zakončit? Jak jinak než karnevalem. K vidění bylo mnoho kostýmů, které si děti samy připravily či dovezly z domova. Samotný tábor můžeme jakožto vedoucí prohlásit za vydařený, i počasí stálo při nás. Můžeme jen doufat, že stejně jako jsme spokojeni my vedoucí, jsou spokojeny i Vaše ratolesti a budou chtít s námi účastnit se dalšího tábora.
Kačlehy 2010 ve znamení hippies (1. - 16.7.) Od konání hudebního festivalu ve Woodstocku uplynulo v letošním roce 41 let.
U příležitosti tohoto kulatého výročí jsme se rozhodli, že letošní tábor bude ve znamení dobré nálady, pohody, květin, prostě hippies. Na přípravy festivalu se do Kačleh sjelo 40 dětí dychtivých po správné hippies atmosféře. Hned u prvního táboráku jim organizátoři Woodstocku začali vyprávět příběh, jak vznikla myšlenka festivalu a kde se na něj sehnaly peníze. Dva z nich, Mistr M. a Mistr P., provázeli novou generaci hippies během celého období před začátkem festivalu.  První
týden tábora proběhl ve znamení příprav na
uspořádání festivalu.
Připravit všechno potřebné nebylo vůbec jednoduché
– tak velký festival
vyžaduje pořádné zázemí. Díky
velkému úsilí organizátorů se podařilo
zajistit vše potřebné – vodu, elektřinu,
zásoby jídla a pití, ošetřovnu
a hlavně dostatek WC a toaletního papíru. Zejména
při hře, kdy byl celý
přípravný tým nucen utíkat před
zákeřnými průjmy a nedočkavě hledat
nenápadnou zácpu, která je vysvobodila z jejich
problémů, ocenili
členové týmu předchozí kvalitní konstrukci
a úspěšné hlídání
dostatečného počtu WC. Celá tato náročná
příprava se neobešla bez
zranění – vědeckými metodami bylo zjištěno a
experimentálně ověřeno, že
nejchoulostivější částí průměrného
hippies těla je kotník. Po čtvrtém
podvrtnutém kotníku jsme přestali vyhledávat pomoc
externích ne-hippies
lékařů a spolehli se na vlastní síly. Kolik
kotníků nakonec bylo
zraněno? Při osmém kotníku přestal hippies
zdravotník počítat, takže
přesnou pravdu už asi nikdy nikdo nezjistí...  Místo
pro pořádání festivalu bylo po týdnu
náročných příprav konečně hotové a
tak se všichni hipíci z celé kačležské oblasti vydali na cestu směrem
do New Beestrits, protože tam někde prý ještě prodávali zbylé lístky na
festival. Cesta byla o to náročnější, že jeden z členů party nemohl
dobře chodit a ostatní ho museli část cesty nést. Těžkého úkolu se však
nezalekli nakonec všichni stihli nějaký dopravní prostředek New
Beestrits – ti nešťastnější moderní autobus firmy Greyhound, ti méně
nešťastní expresní rychlovlak se speciálním úzkým rozchodem
kolejí, který dokáže na některých úsecích vyvinout rychlost až 32 km/h.
Po přespání nedaleko New Beestrits poblíž tajemného skalního útvaru našli hipíci pokladnu, kde jim nerudný prodavač prodal lístky za lidových 30 Kd (kačležských dolarů). S lístky v kapsách se již všichni začali těšit na blížící se festival. V dalších dnech se organizátoři starali o festivalové místo – zejména neustále ucházející duše festivalového zásobovacího vozidla dala organizátorům dost zabrat. Na festival se začali sjíždět první hipíci z okolí. Ne všichni místní obyvatelé však měli radost z festivalu a snažili se hipíkům jejich cestu všemožně znepříjemnit. Nic však nemohlo zastavit natěšené davy a ve čtvrtek 15.7. proběhl nefalšovaný Woodstock 2010. Na úvod zazněl stylový hippies film Tři zlaté VLASY děda Vševěda. Písničky všech možných autorů a žánrů prokládala dramatická vystoupení uměleckých skupin.  Diváci
viděli autentické
vzpomínky účastníků Woodstocku 1969 a show slavného patologa
dr.Wernera. Mezi pohádkami zaujala Sněhurka v podání umělecké dvojice
Jat a Mat. Pohodový večer zakončila dražba vzácných hippies pokrmů a
déšť zchladil rozehřáté účastníky festivalu. Woodstock 2010 skončil. Co
bude příští rok? Na to se zeptáme stránek Žlutého květu v zimě.Díky všem, kteří se na Kačlehách 2010 podíleli – Pepovi, Zbychovi, Adamovi, Matějovi, Evě, Janě, Lucce, Zuzce, Anežce, Elišce, Pavlovi a Darče. Díky účastníkům, kteří svým nasazením a přístupem ke hrám pomohli ke skvělé atmosféře. Všichni už se těšíme na Kačlehy 2011. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |