Tábory Žlutého květu 2017

Fotogalerie

BOŘISLÁVCI	RUDÍ RYTÍŘI	STÁRKOVÉ	BÍLÝ VRÁNY
Tomáš K. Ondra M. Katka S. Bára P. Jan S. Jan K.	Oskar P. Jakub S. David H. Lucka H. Samuel B. Magdaléna Š.	Antonín S. Kryštof S. Michal S. Nikola J. Lucka Z. Sofie B.	Petr B. Filip N. Nela N. Eliška Z. Marek S. Michal M. Markéta P.
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo

Adié tmavá obloho? Astronomický tábor ještě

v Orlických horách

Prázdniny až na doraz. Astronomicko-kosmonautický tábor se konal do posledního dne prázdnin a rozhodně to byly výborně strávené dny před školou. Počasí na pozorování celkem přálo. Jen pozorování dalekohledy bylo hodně „Měsíční.“ Tento souputník Země nám dělal večer společnost a den ode dne zapadal později a později. Jeho světlo tak ruší pozorování slabých objektů. To tak nevadilo, protože si děti alespoň vyzkoušely sledovat v dalekohledech měsíční detaily – krátery, brázdy, měsíční moře. A některým se povedly moc povedené kresby Měsíce. K vidění nebyl samozřejmě jen Měsíc. Děti si sami zkoušely, dalekohledy vyhledávat nebeské objekty.

Z astronomických témat byl tábor zaměřen především na orientaci na obloze. Tak jsme biflovali souhvězdí jak v promítaném planetáriu, tak na obloze. Vyznat se na noční obloze je základ. K tomu nechyběly ani základy jako jasnost objektů, úhlové vzdálenosti objektů, souřadnice, označování nebeských objektů aj. Laik by se divil, co vše se dá na denní, večerní, ranní a noční obloze pozorovat. Každá denní doba má svá specifika, i toto děti poznávaly. Dotkli jsme se také meteorologie a krajinné astrofotografie, kterou v dalších létech trochu prohloubíme i dalších hvězdářských témat.

Zpestřením tábora byla ukázka raketového modelářství pánů z raketomodelářského klubu (RMK) Letovice. Povídání o modelech bylo velice zajímavé, stejně jako létání ve větru. I stádo krav se přišlo na rakety podívat – naštěstí bylo za ohradníkem. Další zajímavostí byly optické hrátky s laserem, aneb jak se chová laserový paprsek ve vrstvách různě husté vody. Samozřejmostí byl táborák a došlo také na lanové centrum. Hrála se spousta her, při kterých například probíhal „výcvik astronautů,“ nebo ochutnávka „vesmírné gastronomie“ či se vyráběl „vajíčkový modul.“ Protože bylo pěkné teplé počasí, středobodem celodenního výletu byl aquapark v Žamberku, ale také procházka krásným Julinčiným údolím.

Vesmír a hry tvořily jen část tábora. Odborný program měl ještě část kosmonautickou. Kultovní díly Vývoje kosmonautiky prostě nesměly chybět a někdy to vypadalo, že někteří přijeli jen kvůli tomu. Nezůstalo ale jen u toho. Jak vypadají a fungují raketové motory, bylo také velice zajímavé.

Letos se poměr pokročilých a začátečníků poprvé za historii těchto táborů otočil a začátečníci byli výrazně v menšině. Zhruba od poloviny tábora probíhaly některé programy rozdělené pro zkušené a pro nováčky.

Všechno naplánované se nakonec nestihlo, ale to vůbec nevadí. Méně je někdy více. Hlavní byly krásy noční oblohy, že jsme ji mohli pozorovat a obdivovat. Že děti pozorovaly sluneční skvrny, zakreslovaly je a na základě tohoto pozorování zkoušely odvodit rotaci Slunce na rovníku. A to se podařilo.

Kde bude tábor příště, je zatím ve hvězdách. Opustili jsme Říčky v Orlických horách a hledáme další tábořiště. Toto byl osmý astronomicko-kosmonautický tábor a úplně poslední, 52 tábor, který jsme v chatě Ski klub uspořádali.

ORBITÁLNÍ INŽENÝŘI	SPUTNICI	APOLLO 69
Zdeněk Ř. Honza H. Tomáš R. Martin Č. Vláďa O.	Míša S. Jakub V. Zuzka P. Katka H. Jindra P. Štěpán V.	Katarína H. Tereza K. Emilie Č. Klára S. Matěj Z. Vítek Z.
69 bodů	60 bodů	55 bodů
1. místo	2. místo	3. míst

Bude ze mne horolezec?, přemýšlely děti na táboře v Říčkách

V neděli 13. srpna na „Čerňák“ přicházeli lidé s velkými bágly. Někteří kolemjdoucí koukali, co se děje. Byli to nadšenci do hor – horolezkyně, horolezci a horolezčata. Ve dvě hodiny vyrazili do Orlických hor do Říček se svými Šerpy zažít dobrodružství v Himalájích.

Letošní úvodní scénka byla o nejslavnějším horolezci se jménem Edmund Percival Hillary – Novozélandský horolezec a jeho věrným šerpovi se jménem Tenzin Norgay, kteří v roce 29. května 1953 vystoupili na nejvyšší vrchol v Himalájích – Mount Everest. Po scénce se zahrálo pár seznamovacích her, než šly děti do lesa rozluštit zprávu od šerpů.

Druhý den je čekal nelehký úkol. Horolezčata se nejprve rozdělila do týmů a poté hrála hru, aby mohla získat co nejvíce bodů. Podle získaných bodů si kapitán mohl vybrat barvu. Podle barvy hledal tým stopy Yettiho, aby mohl najít svého šerpu, který je bude povzbuzovat, radit, prudit, i milým slovem pohladit. Po nalezení svého šerpy, jim začal nelehký úkol. Týmy si musely vymyslet název, pokřik, udělat vlajku a bodovací plachtu s horou a s našitými knoflíky v podobě skob. Všichni šerpové byli na týmy hrdí, protože si vymyslely originální názvy – Horalky (šerpa Dáša a Péťa), No Stress (šerpa Léňa a Bára), Redfoot (šerpa Bláňa a Kočanda), Rychlá osma (šerpa Jirka a Káťa), Himalájští rebelové (šerpa Eliška a Fanda), Horošplzi (šerpa DvDíčko a Vendy).

Na cestu horolezci potřebují několik věcí. V lese musely týmy nejprve složit z písmen slovo, například: batoh. Poté běžely pro obrázek batohu. Celkem v lese bylo 12 slov. Pro všechny to bylo složité, ale borkyně a borci se našli.

Během dalších deseti dnů horolezčata vystoupala na několik nejvyšších vrcholů v Himalájích. Při výstupu na vrchol Lhotse se plnilo pět úkolů – převlékárna, překážky, šifry, origami, stavby z kostek. Za splněný úkol získala část mapy. Než vystoupila na horu Makalu, musela získat kyslíkovou bombu a cestovní pas. Za Himalájský časopis obdržela cestovní pas. Na vrchol Makalu byly zvoleny tři cesty, kde v táboře ve výšce 4 000 a 6 000 metrů nad mořem losovaly z obálek různé situace, které jim buď ulehčily, nebo ztížily cestu. Na vrchol Kančendženga si horolezčata maskovala obličej, vytvořila lodičku a na konec přednesla modlitbu. I slza ukápla.

Při výstupu na vrchol Nanga Parbat bylo rozmístěno pět barevných stanovišť – házení kostek, rozpoznávání rasy psů, provazolezectví, zavazování uzlů a běh stezkou. Po každém splnění úkolu získala písmeno do své tabulky. Při cestě na vrchol Gasherbrumu dostala barevnou tabulku. Za každý splněný úkol získala písmeno. Hodně horolezčat se zapotilo při běhání s plným batohem, při nesení klády nebo běh s plnou „flaškou“ uvázanou okolo pasu. Po rozluštění zprávy, vyrazila na výstup na vrchol hory. Všichni to zvládli bez újmy. Na Anapurně horolezčata získávala kódy, aby mohla obdržet kousky lana k výstupu všech na vrchol. Předposlední den všechny čekal výstup na nejvyšší vrchol Mount Everest, kam donášela poštu svým kamarádům.

Při pobytu v Himalájích nezažily děti jenom turistiku na nejvyšší vrcholy, ale též i jinou legraci. Mezi sebou soutěžila v „Himalájským matchu“ – petangue, frisbee, lyžování, šipky, kriket, zabíjačka alias vybíjená. Došlo i na koupačku. Na tomto táboře nesměl chybět ani výstup na Zakleťák.

Děti i vedoucí si poslechli zajímavou horolezeckou přednášku s názornými ukázkami. Další přednášející, člen horské služby v Orlických horách, měl poutavé vyprávění o expedici a výstupu v Himalájích. Děti si vyzkoušely „jumarování,“ tedy svislý výstup na laně pomocí dvou blokantů. Pro všechny to bylo zpestření pobytu před lanovým centrem v závěru tábora. Mladí horolezci viděli i pár horolezeckých dokumentů a jeden horolezecký film natočený podle skutečných událostí. Člověk byl vtažen do děje a prožíval to s hrdiny v každé skulince daného filmu.

Nastal den odjezdu. Budeme odjíždět se vzpomínkami, kdy jsme našli nové přátelé, kamarády, zažili legraci a hlavně v nás zůstane několik myšlenek k zamyšlení. My šerpové chceme všem horolezčatům poděkovat za úžasných 13 dní strávené v horách. Za nápady, které nám každý den svými skutky přinášeli. Za to, že, i když výstup byl náročný, tak se společným taháním za jeden provaz, se vše zvládlo. Děkujeme všem a hlavně na pohodu.

David Dvořák

RYCHLÁ OSMA	MO. HO- ROŠPLZI	HORALKY	RED FOOT	HIMALÁJ. REBELOVÉ	NO STRESS
Maxine P. Matyáš N. Radim M. Ondra B. Honza T. Katka T. Jarka Š.	Petr T. David B. Verča Š. Vendy Š. Radim T. Lenka Č. Štěpán M.	Michal D. Marek M. Lucka M. Anna H. Petra J. Jirka Š. Filip B. Dan D.	Alex K. David Č. Eliška B. Marek S. Adéla M. Michal P. Michal B. Kryštof B.	Franta N. Tomáš F. Matěj M. Jakub F. Vojta B. Jirka F. Bára J. Petr B.	Bára M. David J. Verča Č. Lukáš N. Aneta B. Anette B. Honza M.
73 bodů	65 bodů	62 bodů	59 bodů	58 bodů	45 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo	6. místo

Tábor vynálezů

Na konci července jsme se dopravili do Země vynálezů. Zprvu se nám místo jevilo jako obyčejný stanový tábor, ale hned ráno jsme zjistili, že tomu tak není. V budově zvané M.A.S.H. jsme objevili obrovský bílý stroj, ze kterého se vyklubal stroj času, který nás každý den přenášel do roku, ve kterém byl objeven nějaký vynález. Stroj však nefungoval sám od sebe, museli jsme ho vždy spustit svými oddílovými pokřiky. A tak jsme se dostali do doby pravěku, starověkého Řecka nebo do časů egyptských faraonů. Každý den byl věnován jednomu vynálezu.

Celý den se hrály hry na toto téma a oddíl, který v nich získal nejvíce bodů, obdržel večer k tomuto vynálezu patent. Po celou dobu tábora se objevovaly i tzv. náhodné patenty. Tady nešlo ani tolik o šikovnost a znalosti, jako o štěstí. Pořadí oddílů na konci tábora určil počet získaných patentů.

Zároveň probíhala i soutěž jednotlivců. Každý mohl získat během soutěží body (jejich součet nám na konci tábora určil vítěze) i drobné odměny. Počasí nám celou dobu přálo, proto jsme téměř každé odpoledne věnovali čas i koupání v rybníku nebo vodním hrátkám na plachtě. Nechyběl ani celodenní výlet, plavba na raftu a kánoi nebo noční bokovka a přespání v lese pod přístřešky, které jsme si sami postavili.

Dokonce nás navštívil i skutečný vědec, který vlastní opravdový patent. Ten nám přivezl ukázat. Zjistili jsme, že není vůbec tak pěkný a obrázkový, jak ty naše táborové :-). Když se přiblížil poslední večer, bylo nám smutno, že krásné dva týdny končí. U táboráku jsme si rozdali diplomy a odměny, zazpívali písničky za doprovodu kytar, opekli buřtíky a začali se těšit na rodiče. A také na příští prázdniny, kdy se opět sejdeme.

Klára Weiss

MONITOŘI	ZELENÁ ŠESTKA	ATOM. BOMBY	RUDÁ SEDMA
Monika A.	Michal Š.	Vendula P.	Diana R.
Michal K. Tomáš P. Radek S. Marek S. Lukáš K. Sofie P.	Jan P. Dan Š. Jára M. Jirka M. Jinda P. Katka F. Adéla P.	Šarlota K. Renáta K. Tonda J. Kamil B. Adam V. Sam B.	Nora F. Petr Ž. Vojta N. Jakub N. Franta R. Anežka Š.
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Tajemná Zahrada a tři turnusy malých táborů

Tajemná zahrada obývaná starým kocourem byla námětem letošní celotáborové hry pro menší děti. Hry se hrály podle unikátního literárního díla “Zahrada“ výtvarníka, ilustrátora a spisovatele Jiřího Trnky (2) (1912 – 1969). Pět kluků zažívá v zahradě dobrodružství, při kterých potkávají především zlomyslného kocoura, kamenného trpaslíka, učenou velrybu a pět slonů. Jiří Trnka se pro sepsání pohádkové knihy Zahrada inspiroval v poetické zahradě na Turbové v Praze Košířích. Jen pro zajímavost – na táboře jsme měli několik potomků Jiřího Trnky.

Aby děti mohly hrát ve smyšlené zahradě hry, bylo třeba ji nejprve „odemknout.“ To se uskutečnilo první soutěžní hrou ve družstvech sbíráním klíčů, branek a čísel. V dalších hrách se děti setkaly s kocourem, nebo se staly trpaslíky. Proběhlo několik her se stanovišti, kdy družstva obíhala stanoviště s úkoly a děti zkoušely například prolézt křovím k velrybě, házet šišky na kocoura, nebo si zkoušely uvázat ruku do šátku. Tedy taková malá zdravověda to byla. V další aktivitě děti vyráběly pro kocoura nosítka, v knize ho vozily na pekáči.

V knize Zahrada je chytrá velryba, která ráda čte a luští křížovky. Děti si také vyzkoušely jednu křížovku vyluštit hrou. A nejen to. Stejně jako velryba musely vyluštit přesmyčky. Všechna družstva tyto úkoly zvládla a dokonce pro velrybu děti vytvořily krásné časopisy. Každý se tak mohl uplatnit podle svých možností. Starší něco napsaly, mladší kreslily.

V jedné hře si děti zahrály na mouchu, která se v příběhu snažila klukům napsat text divadelního představení. To děti zkoušely také, ale fixou drženou nohou nebo v ústech. V příběhu se také vyskytovali psi. Mnoho psů. Právě ty plemena psů měla družstva za úkol při štafetové hře správně přiřadit. A také sesbírat psí víno.

To byl jen malý výčet her a aktivit, které děti od dopoledne do večera hrály. Občas všechny připravené hry nestihly a pak je dohrávaly večer. Všichni, včetně vedoucích, si zahráli také divadlo. Nechyběl táborák, opékání a individuální představení s flétnou, zpěvem, scénkami nebo vtipy. Každý turnus byl trochu jiný, program nám upravovalo hlavně počasí. Deštivý byl hlavně první turnus. Díky tomu se děti nedostaly do bazénu. Trampolíny si ale užili do sytosti.

Poslední večer na táboře byl pro všechny turnusy stejný. Křepčilo se a každý na karnevalu předváděl svou masku (těm, kteří ji neměli, jsme půjčili z erárních zásob). Průběžně probíhalo vyhlašování hodnocení. Nejdříve pořádek na pokojích, pak se rozvávala spousta materiálů, výrobků, vlajek a deníčků do kterých každý táborník večer zaznamenával kresbou či slovy zážitky uplynulého dne. V úplném závěru se všichni dočkali celkového vyhlášení – kolik družstva nasbírala „zahradových“ obrázků za hry a aktivity (obrázek = bod). Diplomy, podání ruky, fotografie družstva, taška odměn do družstva, poslední nic a hajdy domů.

Bylo to fajn, i když někdy náročné, ale často s dětmi radostné. Legrace jsme si užili spoustu a už se těšíme na další prázdniny. Námět na táborovou hru již máme, ovšem ten prozradíme na podzim :-).

Moc děkujeme za sponzorské tematické dary pro děti Studiu Trnka a všem rodičům, kteří dětem něco věnovali.

1. turnus

VELCÍ TRPASLÍCI	ČTYŘLÍSTCI	JIRKOVA ZAHRADA	RYCHLÁ VODA	VČELKY
Berenika Č. Jakub H. Pavel K. David K. Zuzka P. Matěj K. Viola N. Ríša K. Jan H.	Jan B. Jan P. Zuzka P. Martin P. Gábina S. Antonín P. Alžběta P. Alžběta W.	Oleksandra L. Dominik V. Amélie P. Michal P. Štěpán K. Lukáš P. Šárka P. Ella M. Ela K.	Eliška Z. David V. Alena P. Radek U. Blanka J. Kamila T. Mikuláš Z. Markéta P.	Michaela M. Barbora K. Alžběta H. Hubert Č. Tereza F. Lukáš W. Eliška H. Filip M.
74 bodů	72 bodů	69 bodů	61 bodů	57 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

2. turnus

KOŤÁTKA	VELRYBY	KOCOUŘI	CHYTŘÍ KOCOUŘI	ZVÍŘATA
Karolína S. Václav H. Kryštof S. Ondřej Č. Adéla K. David H. Matěj Š. Nicol S. Sára G.	Filip Š. Olivie K. Radek J. Anna Kl. Anna Kn. Zuzana S. Martina K. Viktorie K.	Kateřina S. Justýna K. Amálie Z. Lukáš H. Robin K. Klára K. Lucie Z. Jiří Š.	Vojta V. Adam K. Adéla H. Alena Š. Antonín P. Vendula R. Alexandr K. Adriana Ch. Dominika H.	Annamari B. František H. Veronika V. Štěpánka J. Jáchym H. Anežka L. Ondřej J. Eliška J. Elly Ch.
77 bodů	76 bodů	70 bodů	68 bodů	59 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

3. turnus

SLONI	KOCOUŘI	ZMIJE	JAHODNÍCI	CHYTRÉ VELRYBY
Kateřina Š. Adriana D. Tereza Š. Daniel D. Ondra M. Adam D. Lucie G. Nela M.	Jiří Š. Tom J. Petr J. Julie P. Sofie P. Oliver V. Tomáš K. Simona L. Charlotta Ř.	Veronika V. Teodora V. Kryštof V. Jakub V. Matei V. Karel Ř. Vojta H. Filip N. Jan O.	Ema O. Nela N. Jakub H. Michal G. Tereza V. Samuel H. Michal M. Markéta M.	Dominika Ch. Richard K. Viktor K. Adéla K. Adam D. Jakub K. Matěj Š. Nella S. Bára J.
84 bodů	78 bodů	76 bodů	76 bodů	76 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo	3. místo

Příběh Ebrourie (tábor Kačlehy)

Když jsme dorazili do tábora, proběhlo jako obvykle seznamování, a podle všech zvyklostí probíhal i první den v království Ebrourie. Království bylo rozděleno do čtyř rodů, v jejichž čele stáli konzulové a kvestoři z řad královské družiny. Po večerním táboráku, na kterém zazněla kromě zpěvů i jedna z mnoha prastarých legend, však bylo několika obyvateli Ebrourie nahlášeno, že se kolem tábora pohybují zvláštní modrá světla. Nebyl to ojedinělý úkaz, i druhý večer se objevila, a to ve větším počtu.

Zanedlouho jsme zjistili, že nejde jen o světla, ale o zvláštní přízraky s bílými obličeji bez výrazu, se kterými jsme se brzy nato střetli tváří v tvář. Bohužel na ně nezabíraly naše zbraně ani očarované mong-kharamy. Poslední, co jsme mohli dělat, bylo provést pod vedením Kharazima, učence řádu pěti, ochranný rituál, který by přízrakům zabránil dostat se do obydlené části království. Rituál byl nebezpečný, v táboře směli zůstat jen vyvolávači, kteří se ho účastnili, a proto šli všichni ostatní přenocovat mimo tábor. Bohužel je ale zahnaly zpátky přízraky a rituál se nezdařil. Druhý den jako podmínku za poskytnutí prostředků k provedení rituálu správce Zavan nařídil vybírání daní – již druhé v měsíci. Velká část přinesené inkarnitové rudy však putovala do jeho kapsy.

K velkému zármutku všech král Ebrourie padl na výpravě. Zavan se okamžitě zmocnil vlády, ale v královské družině se našel králův právoplatný dědic. Když se správce odmítl vzdát trůnu dobrovolně, byl rozzlobenými Ebrourijci vyhnán, za což se později nezapomněl pomstít. Spolu se správcem zmizela i většina inkarnitové rudy z královské pokladnice, a tak musely rody po čichu vypátrat naleziště, proplížit se okolo přízraků a natěžit nové zásoby.

Velké pozdvižení způsobila zelená kaše. Královská družina usoudila, že je kaše v pořádku, při večerním nástupu se však u všech objevily zvláštní příznaky – bolesti rukou, nohou a slepota. Nakonec nám pomohla zvláštní bytost jménem Mongphera, která z ingrediencí, které jí nemocné rody přinesly, uvařila protijed. Také nás naučila bránit se proti přízrakům. Za svou pomoc ale chtěla rukavici válečného hrdiny Agaraga, pro kterou jsme se hned druhý den vypravili.

Každý měl příležitost si pod vedením velmistrů z řad královské družiny během prvního týdne osvojit šerm, lukostřelbu, boj beze zbraně, ranhojičství a řemeslnictví. Všechny tyto umy se později osvědčily v nesčetných bitvách, které Ebrourii čekaly. Nejprve jsme bojovali s černokněžníkem vyvolávajícím přízraky o rukavici, kterou jsme pak přinesli Mongpheře. Druhá bitva byla svedena o královskou korunu, ukradenou Zavanem, pro kterou jsme se museli probít lesem plným přízraků.

Přízraků neubývalo a po tolika střetech jsme byli pevně rozhodnuti zjistit o nich více. S tím nám pomohla návštěva učených mistrů Řádu pěti, kteří nás odkázali na prvního mistra z pěti a Knihu spojení, kterou měl u sebe. Ani to však nebylo jednoduché a museli jsme splnit čtyři úkoly mistra Kethariho, abychom dokázali, že jsme hodni znát polohu sídla Řádu. Tu nám Řád nakonec nesdělil, ale bylo nám prozrazeno, že první z pěti je na výpravě nedaleko od nás a Knihu má u sebe. Ozbrojili jsme se a vydali jsme se za ním na dobrodružnou cestu, která trvala dva dny. Zjistili jsme, že z knihy byl vytržen list, a museli jsme znovu čelit přízrakům, abychom mohli vytvořit ochranné kouzlo kolem tábořiště.

Legendy, které se četly u táboráků, se nakonec ukázaly být důležitějšími, než se zdálo. Z přízraků se vyklubaly bytosti jménem Xartha, o kterých jsme se v legendách doslechli a které kdysi dávno přicházely pomocí mocného Porthillského kamene do našeho světa v naději na záchranu vlastního druhu. Vše se ale zvrtlo, v dlouhou krutou válku, kterou nakonec zastavili spojenými silami, tři lidští vládci, jeden čistokrevný Xartha jménem Zareth a jeden poloviční Xartha Solgar.

Po porážce mocné První Bytosti, která kámen chránila, roztříštil Solgar Porthillský kámen na pět úlomků a tím přerušil spojení mezi světy. V poslední době se kolem nás zvláštní kamenné úlomky opravdu objevovaly a dali jsme si dohromady, že se asi jedná o Porthill. Jeden jsme měli u sebe na královské koruně, další u sebe měl černokněžník a jeden byl na rukavici, kterou jsme získali pro Mongpheru. Ve třetí bitvě, ve které položil život král Ehrak, jsme se opět postavili černokněžníkovi a jeho přízrakům. Černokněžníka jsme zajali a v táboře proběhl soud, kde jsme hlasovali o jeho osudu. Byl nad ním vynesen rozsudek smrti a byl okamžitě vykonán. Bohužel jsme odsoudili nepravého.

Hned po popravě nás přepadla Mongphera se Zavanem po boku, ukradla nám všechny získané úlomky kamene a vyšlo najevo, že černokněžník byl celou dobu Solgar. Legendy byly pravdivé. Později jsme omylem vyvolali i Zaretha a ten nám prozradil, že Mongphera je ve skutečnosti První bytost. Měla u sebe všechny úlomky a hrozilo velké nebezpečí, že kámen spojí a ovládne. Proto jsme proti ní společně se Zarethem svedli poslední velkou bitvu, ve které byla poražena a po dalším hlasování vydána Xartha, kteří byli konečně z Porthillu vysvobozeni, aby se s ní vypořádali po svém.

Jejich příběh porážkou Mongphery zdaleka neskončil, Ebrourie v něm však svou roli sehrála a mohla se poklidně navrátit k nápravě škod napáchaných správcem Zavanem.

Lucie Pavlišová – Zeya

ETHELBERTI	ŇÚWDEGÁTI	KINGESTOUNI	JENDRINGOVÉ
Matyáš – Aikr Lucie – Zeya	Markéta – Rowena Tomáš – Eothain	Jindra – Karazim Terka – Morgien	Terka – Thabie Vojta – Monfon
Veronika T. Matyáš L. Monika Z. Gábina J. Linda V. Linda S. Katka T. Josef G. Julie R. Bára V. Ema R.	Liam J. Vojta V. Kamila V. Helena H. Amálie H. Martina K. Viktorie K. Karolína M. Veronika L. Jindřiška B.	Bartoloměj V. Kristýna H. Markéta H. Gábina S. Štěpán H. Denisa D. Sabina F. Alice V. Jana G. Stela B. Max V.	Jan Š. Jirka C. Patrik S. Eliška G. Tereza L. Denisa H. Štěpán V. Žaneta F. Andrea F. Amálie Č. Valérie H.

Parádní zimní prázdniny v Krkonoších

Nějak se s tábory začínáme přesouvat do Krakonošova. Nejdříve podzimky, nyní jarní tábor. Velká Úpa to jistila, akorát boudu, jak se v Krkonoších říká chalupám, jsme vyzkoušeli jinou. A výše – bydleli jsme v 800 m s výhledem na úpské údolí a Černou horu. Vyšší poloha s sebou nesla výhody i nevýhody. Tedy ono je to relativní. Muselo se často chodit do kopce, což může být nevýhoda, ale pro zdraví těla nebylo nic lepšího. Kufry nám nahoru vyvezl sněžný skútr, dolů jsme je vezli na bobech.

Vyšší poloha byla jednoznačně výhodná pro bobování. Několika stometrové a kilometrové sjezdy se dají jinde než na horách těžko uskutečnit. Vyzkoušeli jsme několik tras, ale nejlepší místo na ježdění bylo u Janovy Boudy. A pak pořádný 660 m dlouhý sešup až na cestičku k chatě. Ti nejmladší předškolní účastníci jezdili z bezpečnostních důvodů s vedoucími nebo nejstaršími dětmi na jedněch bobech. Bobování bylo parádní, přesto nebylo jedinou náplní zimního tábora. Chtěli bychom jezdit více, jenže často byl den krátký.

Především večer probíhaly hry a soutěže. Sněhuláci a Sněhové vločky, dvě družstva, co hrála hry, luštila, zápolila nebo se venku pokoušela postavit sněhové stavby. To ovšem příliš nešlo, sníh byl po mnohém natátí a zase zmrznutí příliš krupičkovatý. Jeden večer jsme si povídali u praskajícího dřeva v krbu a hodnotili předešlé dny.

Poslední dva dny před odjezdem jsme strávili také jinde, než jen v Úpě. Naše grupa popojela o pár kilometrů dále do Horního Maršova. Zamířili jsme do bývalé barokní fary, která je komplet perfektně zrekonstruovaná a protkaná moderními technologiemi. Tam sídlí DOTEK – Dům Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury. Na půdičce bývalých chlévů (dnes společenská místnost) jsme si pověděli něco o původních lidových řemeslech nejen v Krkonoších. Ty si pak děti mohly vyzkoušet a výrobky odnést. Každý si vybral nějakou činnost; někteří kluci dělali dřevěné knoflíky, někdo korálkoval, někdo splétal ozdobné pavučiny z vlny.

Děti se také hodně těšily na Zoo Dvůr Králové. Venku nebylo samozřejmě tolik zvířat jako v létě, přesto návštěva stála za to. Podle reakcí dětí se jim hodně líbila pouštní „lištička“ fenek, sloni, opičky nebo hrabáč, kterého někteří považovali za mravenečníka. Byly unešení velikostí želv obrovských a spekulovaly, jestli jsou to opravdu želvy nebo jestli nejsou umělé. Hrošíky některé děti ani nezaregistrovaly, protože je zaujaly odklápěcí kvízové panely na opačné straně chodby. Při našem večerním zoo kvízu na chatě se pak divily, že tam něco takového bylo :-). Ve dvorské zoo je opravdu velká síťová prolézačka, ta samozřejmě neunikla naší pozornosti.

Počasí nám nadmíru přálo, celý týden bylo jasno. Co víc si přát. Nejednou jsme tak obdivovali noční oblohu posetou hvězdami, tak, jak ji z města přes světelný smog není možné vidět. Ukazovali si souhvězdí (první večer i Měsíc) a zářící Venuši. Přes den bylo na sluníčku pěkné vedro a sníh na cestách tál, aby večer zase pěkně ztuhl. Jarní prázdniny se vyvedly a já už pokukuji pro další tábor v Krkonoších ještě výše…

Fotogalerie