Tábory Žlutého květu 2014

Pavlína P. Fotogalerie

LEDNÍ MEDVĚDI	DOBYTÍ ANTARKTIDY	SNĚŽNÍ VLCI
Gábina S. Natálie B. Jaroslava Š. Jáchym H. Lukáš H. Petr B.	Nikol T. Linda S. Jakub S. Filip S. Filip B.	Kristýna B. Kryštof S. Tadeáš P. Vašek M. Gloria P.
31 bodů	31 bodů	27 bodů
1. místo	1. místo	2. místo

Za dračí jeskyní (podzimní tábor)

Na Kokořínsku jsme tábor měli naposledy před 16 lety a to ještě letní. Na pohled rovná krajina, pole a mezi poli lesy. Jenže ty lesy nejsou obyčejné lesy. Skrývají velké pískovcové kaňony, skály a prolákliny bizarních útvarů. A někde v těch skalách se ukrývala dračí jeskyně. To bylo prostředí našeho podzimního tábora.

Už samotná cesta na tábor byla malým dobrodružstvím. Původně jsme měli cestovat jen vlakem, ale díky výluce jsme si užili i autobus. Útočištěm pro téměř třicítku dětí bylo „rodinné“ ubytování v obci Kanina.

V naší celotáborové hře bylo prvním úkolem si v divoké přírodě obstarat potravu – ulovit jelena. Tento úkol všichni zvládli pomocí šipek, které házeli na namalovaný obrázek jelena. Týmy tím získaly své první měďáky a zároveň vstoupili do Dračí jeskyně, samozřejmě pomyslně. Postup týmů v této hře byl poněkud netradiční. Na papíře byla namalována členitá jeskyně, rozdělená v pozadí na čtverečky, které se vybarvovaly v barvě týmu podle her a soutěží. Týmy musely nejdříve projít společnou chodbou jeskyně a poté musel každý projít ještě svou místností, než se dostal k drakovi v jeskyni.

Mezi zajímavé hry tábora patřila například hledačka zvířat s doplňováním křížovky, štafetový běh s úkoly (v umělé jeskyni pod stolem), stezka paměti mezi pískovcovými skalami, štafetové nošení potravy na párátku bez použití rukou nebo překážková dráha, která proběhla za krásného slunečného počasí. Týmy také vytvářely a slepily obraz draka z listů.

Jedno odpoledne proběhl výlet na hrad Kokořín. Vylezli jsme po dřevěných točitých schodech na věž, odkud byl výhled do dalekého okolí. Prohlédli jsme si nádvoří hradu a podívali se z některých ochozů, hrad není jinak příliš velký. Zajímavá byla také cesta lesem kolem rybníků a skal, některým dětem se moc líbily skály a kaňony posypané podzimním listím, u kterých se kochaly.

Ovšem mnohem zajímavější zážitek než hrad byla závěrečná výprava za skutečnou dračí jeskyní v jedné odnoži Kokořínského dolu. Putovali jsme pískovcovým kaňonem, který se v době dešťů mění v koryto řeky. To nám nemusel nikdo říkat, to jsme viděli na vlastní oči. Některá místa od skály nalevo po skálu napravo vypadala, jako když jdete po dně vyschlé řeky. Místy jsme šlijen po písku, někde zase byly veliké prohlubně vymleté vodou ve skále, v kterých se voda stále držela. Jednu takovou prohlubeň zkoušeli kluci klackem změřit, ale nedosáhli na dno.

Tato nevšední cesta byla umocněna opravdu monumentálními a často obrovskými pískovcovými skalami. Některé skály byli takového tvaru, že jsme procházeli pod nimi. Kaňon se navíc neustále zužoval a zužoval, až jsme došli na jeho konec. Na konci této cesty děti hledaly zprávu pro své týmy o tom, co je čeká večer. Skutečnou dračí jeskyni jsme ale nenašli.

Večer proběhl táborák, který vzhledem k ročnímu období nebyl dlouhý. Vyvrcholení nastalo po táboráku. Každá skupina dostala jasné a jednoduché pokyny, kam na zahradě večer jít a co dělat. Zde se naplno projevil výchovný moment při splnění úkolu. Dvě skupiny ze čtyř dodrželi vše, co se jim řeklo a získali tak nejvíce, jedna skupina ale přišla o bonus a jedna dokonce o část pokladu díky tomu, že si nevzali k srdci poučení a zřejmě úkol brali na lehkou váhu. Poučení pro příště je důležitější, než pár sladkostí. Všichni ale do cíle – do dračí jeskyně – symbolicky došli. A světélko na zahradě také každý našel. Tento velice zajímavý den byl ukončen vyhlášením výsledků a rozdáním dračích diplomů.

Fotogalerie

LOVCI DRAKŮ	ENDERDRAGONI	PLÍŽIVÁ SMRT	RYCHLÍ DRACÍ
Jan K. Petr Z. Lucie Z. Kryštof S. Dominik V. Kristýna B.	František N. Michal K. Nikola J. Lukáš K. Lukáš P. Viola N. Zuzka P.	Filip K. Bára M. David V. Lukáš H. Tomáš K. Štěpán M. Dominik V.	Markéta M. Jakub S. Katka N. Petra J. Petr B. Nela M.
73 bodů	72 bodů	71 bodů	66 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Vesmír a rakety o prázdninách

„Jedeme do úplného konce prázdnin,“ mohlo se říci o tomto vzdělávacím táboře. A skutečně, na úplném konci dvouměsíčního dětského volna se sešlo přes dvacet zvědavců, zajímající se o vesmír a kosmonautiku. 24 dětí na tábor není mnoho, ale tento počet je záměrný, aby vzdělávací aktivity a pozorování bylo pohodové.

Astronomicko-kosmonautický tábor 2014 - Enterprise Antares

Letos nám počasí na noční pozorování přálo více, než v minulém roce, i když mohlo být ještě více jasných nocí. První pozorování dalekohledy přerušila přicházející oblačnost, druhé pozorování bylo mnohem příjemnější – byla jasná celá noc. Ovšem konalo se v závěru tábora a tak někteří unavení zvolili raději pohodlí postele. Ti co zůstali, rozhodně nelitovali. Kvůli své nízké poloze nad obzorem není často vidět krásná mlhovina M8 Laguna, nám se ale poštěstilo ji dlouho pozorovat. Také jsme sladovali kulové i otevřené hvězdokupy, další mlhoviny, dvojhvězdy a planetu Uran. Jeden dalekohled byl vyčleněný pro děti, které si zkoušely samy najít objekty na obloze. Kdo by unaven, po pozorování zalehl na louce vedle dalekohledů do spacáku. Spaní pod širákem bylo báječné a ráno nikoho nevzbudilo ani svítící Slunce, ani skřehotání žab z mobilu. Ve dne jsme také pozorovali povrch Slunce, tedy se speciálními filtry na pozorování Slunce k tomu určených. Někteří zájemci si sluneční skvrny zakreslovaly.

Z astronomie jsme s dětmi probírali orientaci na noční obloze – učily se souhvězdí, určovaly jasnost objektů, úhly, zkoušely si pozorované objekty zakreslit aj. Důležité je také se dobře na pozorování připravit a vědět něco o dalekohledech, o tom, jak fungují a na čem fungují. Co se dá všechno na noční, ale i denní obloze pozorovat? Co jsou to vlastně hvězdy, galaxie a jak je to ve vesmíru všechno uspořádané? Jaká tělesa máme v naší sluneční soustavě? Na tyto otázky a mnoho dalšího našly děti odpověď. Protože někteří účastníci na tábor jezdí i několik let, byl pro ně připraven vzdělávací program pro pokročilé. Laikovi asi těžko něco řekne Kuiperův pás a Oortův oblak, exoplanety nebo ledová tělesa naší soustavy.

Z kosmonautiky zase například zvěděly, kde se vzaly první rakety a jak překotný byl vývoj kosmonautiky. Jak to, že se kosmonauté nad Zemí vznáší, jak funguje raketový motor, co všechno umí skafandr, nebo jak se žije v kosmu – co astronauté jedí, jak se myjí, jak funguje kosmické wc, kde nakupují, jak uklízí nebo spí. Velký úspěch měla výroba vzduchových raket a raket na vodní pohon. Po počátečních potížích s odpalovacím zařízením nakonec téměř všechny rakety úspěšně vzlétly.

Co by to bylo za tábor bez her a soutěží. Hry vyplňovaly čas mezi vzdělávacími aktivitami, nebo také jinak – stále se něco učit také nejde a proto bylo třeba tělo protáhnout. Program musí být vyvážený. Spousta her a aktivit bylo upravených na astronomická a kosmonautická témata. I některé vzdělávací aktivity probíhali formou hry. Například jeden kvíz si týmy nejdříve musely najít, tedy jeho kousky a správně složit, pak teprve mohly vyplňovat. Proběhla simulovaná vesmírná mise nebo průzkum Marsu. Týmy také stavěly sondu, jejíž hlavní částí bylo vejce. Materiál určený na stavbu sondy si týmy mohly za splnění daných úkolů kupovat. Sonda pak musela přistát z 1. patra, aniž se vejce rozbilo. Některým týmům se podařilo vejce z 1. patra skutečně nerozbít!

K táboru patří i celodenní výlet. Trasa tohoto ročníku proběhla přes Rokytnici na hřebeny Orlických hor se zastávkami na bunkrech předválečného opevnění, zejména na dělostřelecké tvrzi Hanička, ale také na rozhledně na Anenském vrchu. O osobním volnu po obědě, bylo na výběr z mnoha činností; stavění papírových modelů raket a sond, optické stavebnice, stavění domina, deskové hry nebo kvízy. Nesmíme zapomenout ani na táborák, který se pěkně protáhl, díky hrám u něj.

Uskutečnila se také dobrovolná soutěž o nejkvalitnější zápisník (deník, sešit…). Hlavním smyslem soutěže bylo naučit děti si své poznatky zapisovat svým způsobem, který jim vyhovuje a mít v zápisníku nějaký řád a úpravu, aby se v poznámkách orientovaly. Majitelé nejlepších zápisníků byli odměněni pěknými tematickými knihami a dalšími cenami. Na konci tábora jsme si promítli fotky z jeho průběhu, a tábor vyhodnotili (dostal průměrnou školní známku 1,2). Slavnostního vyhlášení celotáborové hry Enterprise Antares, rozdání diplomů a cen se účastnily týmy Vesmírná unie, Tým Apollo, Černá díra a Projekt – X.

Fotogalerie se připravuje

ČERNÁ DÍRA	PROJEKT-X	VESMÍRNÁ UNIE	TÝM APOLLO
Vít P. Robin S. Katka H. Adam M. Tomáš P. (Kajetán T.)	Dominik B. Tomáš R. Martin Č. Zuzka P. Jakub V. Vojta D.	Jan H. Míša S. Bára M. Matěj Š. David Š. Rosťa L.	Emilie Č. Hynek E. David Š. Lukáš T. Klára S. Petra J.
82 bodů	80 bodů	72 bodů	60 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Říčky 2014 – Šest znamení

Hned po příjezdu na tábor jsme si zahráli seznamovací hry na louce, představili se jak děti, tak vedoucí i praktikanti. Po večeři jsme byli seznámeni s hrou a zjistili jsme, že po následujících 12 dní musíme získat šest zmíněných symbolů.

Druhý den jsme se probudili s nadšením, co nás čeká. Dopoledne proběhlo rozdělení do týmů, vymýšlel se pokřik a znamení. Pěkné počasí nevydrželo, věnovali jsme se tedy kroužkům (divadelní, hudební, výtvarný, naturistický). Po výborné večeři jsme si střihli ještě túřičku, abychom v noci neměli příliš roupy :-).

Třetí den nás naštěstí budilo sluníčko! Po snídani jsme byli rozděleni do 4 skupin a věnovali se různým činnostem v přírodě. Během dopoledne někteří z nás urazili neskutečných 12 km, počasí nám přálo, vládla výborná nálada. Odpoledne naše čtyři družstva hledala znamení železa při balónkové hře. Pak jsme hledali Pěšáka s dalším symbolem, získali zprávu, která byla zašifrována – inu, nic není tak jednoduché, jak se zprvu zdá. Večer jsme věnovali přípravám na Štědrý den – vyráběli jsme vánoční ozdoby, připravovali dárky na Vánoce, které nás čekaly čtvrtý táborový den.

Čtvrtý den nás probudily vánoční koledy! Krásně se nám vstávalo, protože jsme se těšili, až ozdobíme svůj vánoční stromeček a byli jsme plni očekávání, jaké vánoční dárečky dostaneme (Vánoce 2x do roka – to není častý jev). Dokonce se nám podařilo nalézt symbol železa, což byl rest z předešlého dne. Byla to trošku léčka – symbol železa visel na krku Strážce! Vše jsme zvládli na jedničku, zdobení vánočních stromečků v lese bylo zábavné, všichni jsme se radovali z dárků. Po obědě bohužel opět vypovědělo službu počasí, byli jsme šťastní, že můžeme zůstat v chatě, kde bylo rozhodně sucho a výrazně přívětivěji, než venku. Zabavili jsme se různě. Někdo nacvičoval divadelní aktovky Červená karkulka a Perníková chaloupka, někdo kreslil, zpíval při kytaře, hrály se stolní hry. Celkem rychle nám to uteklo a před večeří jsme ještě zvládli táborový AZ kvíz. Získání Knihy kouzel jsme byli nuceni realizovat také v interiéru naší chaty, zvládli jsme to společně s vedoucími bez ztráty kytičky.

Pátý den – počasí se nechce umoudřit, nejen, že prší, ale citelně se i ochladilo. Po snídani se věnujeme kroužkům, někteří z nás opět zdolávají neuvěřitelné vzdálenosti v terénu, stavíme domečky v lese, hledáme poklad. Po výborném obědě se snažíme co nejvtipněji odpovědět na neuvěřitelné záludné otázky a hádanky typu: 50 očí a jeden zub. Čím vtipnější odpověď, tím více bodů pro tým. Cestou zpět nalézáme indicie k získání symbolu dřeva. Pantomima, kterou jsme museli předvést, byla vskutku legrační. Nejvíce se pobavili zřejmě vedoucí. Plánovaná večerní vybíjená se bohužel díky další nepřízni počasí bohužel nekonala.

Šestý den jsme se probudili do slunečního dne – bezva! Mohli jsme po delší době realizovat rozcvičku – nadšení některých jedinců nebralo konce. Po snídani jsme luštili osmisměrku v lese, hledali jsme symbol kamene. Cesta lesním bludištěm byla pro některé z nás opravdovou fuškou. Protože počasí vydrželo, zvládli jsme i dlouho plánovanou vybíjenou. Zápasy byly napínavé, ohebnost a mrštnost některých z nás byla neuvěřitelná. Odpoledne nás opět zastihl déšť. Před večeří se věnujeme hraní divadla, výtvarným činnostem a večer nám vedoucí zprostředkovali netradičně pojatou Šípkovou Růženku. Moc nás to pobavilo!

Sedmý den – ráno opět trapně prší, dopoledne se musíme spokojit s interiéry naší chaty. Využili jsme možnost dohrát AZ kvíz a hráli jsme lidské pexeso. Po luxusním obědě (knedlo, vepřo, zelo) vykouklo sluníčko, vyrážíme na procházku, ale domů se vracíme opět za deště. Večerní program si zpestřujeme oblíbenou hrou Partička – opět jedna velká legrace, která skvěle konkuruje televiznímu originálu.

Osmý den – den naruby! Děti se stávají vedoucími místo skutečných vedoucích! Budíček, rozcvička a celý dopolední program je v rukou nejstarších dětí jednotlivých týmů. V součinnosti jsme vymysleli parádní soutěže, disciplíny. Odpoledne už plníme další úkoly související s nalezením znamení ohně. Museli jsme prokázat motorické, fyzické, čichové a další schopnosti. Obstáli jsme všichni velmi dobře. Večer se konal avizovaný táborák, opékali buřty, zpívaly, hráli na kytary, flétny a navštívit nás přišel soused se štěňátkem jezevčíka. Zasvěcoval nás do kovbojského umění s lasem. Všem se s lasem nevedlo, ale rozhodně to bylo velké zpříjemnění celého večera.

Devátý den. Dopoledne nás čekalo získání posledního symbolu – znamení vody. Tentokrát jsme uplatnili alespoň minimální znalosti ze zdravovědy. Díky bezdeštivému počasí jsme ukončili turnaj ve vybíjené, byl to lítý boj, ale po zásluze vyhráli ti nejlepší! Odpoledne jsme využili k hraní různých netradičních her. Jdeme brzy spát, zítra bude nároční den.

Desátý den je výletní! Výletu na předválečnou pevnost Hanička se účastní 12 výletníků, celkem ujdou neuvěřitelných 22 km, prozkoumají několik bunkrů a vylezou na rozhlednu na Annenském vrchu. Výletníci, kteří si zvolili Letohrad, ráno prchají na autobus. V malebném Letohradu navštíví park s voliérou. Jeden z papoušků uměl mluvit, což je podnětem pro neustálé opakování jednoduchého slova všemi členy této výpravy – jak málo stačí k dětské radosti! Navštívili jsme také strašidelnou jeskyni. Třetí skupinka se vydává do Rychnova nad Kněžnou, zdolává dlouhých 10 km, na náměstí navštěvují muzeum hraček, Olda nám překrásně zahrál na piano. Večer nás čekali tradiční, oblíbené „krámky.“ Každé družstvo mělo připraveno obchůdky a nabízí vedoucím své služby. Úspěch mají masáže, kadeřnický salón, tetování ... Za všechny luxusní služby jsme vedoucími odměněni dobrůtkami, byl to dlouhý, namáhavý, ale krásný den.

Jedenáctý den - dopoledne jsme posláni pánem Temnot na borůvky. Potřebuje je na výrobu lektvaru. Takové kvantum borůvek už jsme dlouho nezažili! Cestou zpět jsme se téměř všichni svezli lanovkou. Z borůvek nám v kuchyni slíbili upéct koláč. Odpoledne věnujeme sportu. Olympiáda, při které se např. házelo oštěpem, lyžovalo, probíhalo opičí dráhou, se nám velmi líbila a ještě jsme protáhli naše těla. Na večerní stezce odvahy jsme se potkali mimo jiné s čarodějnicí Morganou...

Dvanáctý den. Budíček je posunut – noční hra se protáhla. Po snídani se věnujeme tradičním kroužkům, po výborném obědě a borůvkovém koláči nás čeká boj s pánem Temnot. Využíváme znalosti Knihy kouzel a hádanek, předvádíme mj. také vymazlené aerobické sestavy. Čeká nás závěrečný večer – vystoupení hudebního kroužku, divadelní hry, představení karnevalových masek, dozvídáme se konečné pořadí jednotlivých oddílů – rozdíly byly vskutku minimální. Třešinkou na dortu je vyhlášení výsledků a předání zasloužených odměn a diplomů. Večer si balíme, druhý den frčíme domů. Ach jo, to to zase uteklo! Bylo tu parádně, už se těšíme na příští srpen, jen teď musíme zvládnout těch výrazně méně záživných 10 měsíců bez táborové hry, divadla, kroužků, kytar, táboráků, borůvek, kamarádů ...

Anna Babíčková, praktikantka, podle denních zpráv Jany a Davida

BRONZOVÝ (NA)TURISTI	OCHRÁNCI SVĚTLA	MROŽÁCI	ŽALUDI	ZAMOŘENÝ NEVIM	OHNIVÝ LAMY
Bronz	Kámen	Železo	Dřevo	Voda	Oheň
ved. David	ved. Klára	ved. Jana	ved. Diana	ved. Vendy	ved. Ondra
Olda B. Naty K. Marie B. Jakub V. Verča Č. Lukáš S. Štěpán Š.	Michal V. Martin V. Marek S. Ondra Č. Vojta M. Anna V. Jan Š.	Jan M. Alex K. Jarka Š. Adam R. Lucka P. Marek B. Michal B. Franta W.	Slávek R. Tereza K. Vendy Š. Jakub P. Nikola J. Matěj Š. Pavel K. Naty Z.	Jan K. David Č. Adéla M. Franta N. Roman N. Prokop R. Anežka V.	Matouš M. Radek N. Lukáš P. Ondra Š. David H. Petra V. Jan V. Ivo R.
189 bodů	120 bodů	134 bodů	114 bodů	122 bodů	112 bodů
1. místo	4. místo	2. místo	5. místo	3. místo	6. místo

Sullivanovy trampoty na táboře pro malé děti

Poněkud netradiční téma proběhlo na třech turnusech letošních Malých táborů pro malé děti (MTMĎ). Děti se seznámily se strašákem Mikem Wazowskim, řečenému Kuliočko a zprvu sebevědomým frajírkem Jamesem Sullivanem. Tyto dvě příšerky ve světě příšer totiž navštěvovali Univerzitu pro příšerky. Po různých peripetiích se z těchto dvou příšerek, které se zprvu neměli příliš v lásce, stali přátelé.

Malý tábor pro malé děti (MTMĎ) 2014 - Sullivanovy trampoty

Oba dva měli sen pracovat v továrně, kde se získává energie z jekotu dětí. Tento sen se jim nakonec splnil, i když jinou cestou, než si zprvu představovali. Pro svět příšer byly děti nebezpečné, alespoň si to všichni mysleli. A tak se jednoho dne stalo, že se do světa příšerek dostala malá holčička Boo, která rázem život Kuliočka a Sullivana obrátila naruby.

Na táboře jsme hráli bodované hry do „celotáborovky“, aby se tematicky co nejvíce podobaly příběhu. Ve světě příšer a na jejich univerzitě pro příšerky existovaly jednotlivé zájmové kluby. I my měli kluby (družstva), po 8 nebo 9 dětech (kdo v jakém klubu byl a jak si klub vedl je níže v tabulce). Kluby tak například honily prasátko Archieho (áčího), uskutečnily se rovněž Strašné hry, stejně jako na univerzitě například s těmito úkoly: „vystraš mrně, děj co se děj, na puberťáka však velký pozor si dej,“ nebo „někdo se blíží, po chodbě jde, schovej se před ním tak, ať tě nenajde.“

Na univerzitu patří samozřejmě zkoušky a jedny krátké proběhly také na táboře. Především v rozesmívání vedoucích. Děti také třídily postavičky z příběhu, nebo se snažily zachránit co nejvíce dveří do světa lidí, aby mohly malou Boo poslat domů. Každá parta vedoucích si přizpůsobila program podle sebe a počasí, takže některé stejně naplánované hry se nakonec na každém turnusu hrály trochu jinak a s jinými rekvizitami.

Her, nejen tematických bylo spousty a děti měly osobní volno jen po obědě a chvíli po večeři. Počasí na koupání letos celkem přálo, takže bazén a trampolína neleželi ladem. Každý táborník dostal svůj univerzitní sešit (deníček), kam si kreslil zážitky uplynulého dne, kdo uměl psát, mohl si je popsat. Na závěr tábora proběhl velký karneval, kde se vyhlašovaly výsledky, rozdávaly diplomy a odměny.

A jak to vše dopadlo? Děti v příběhu zjistily, že není dobré získávat energii ze strašení, ale ze smíchu dětí, že děti nejsou nebezpečné a že dokáží víc, když budou spolupracovat. A především, že přátelství – stejně jako u Sullivana a Kuliočka – je moc fajn věc.

Jak tábor viděla vedoucí Markéta Dočekalová z 2. turnusu:

Námět na hry byl letos opravdu bohatý. Děti měly pořádný důvod snažit se. V klubech – tak jsme v duchu pohádky říkali jednotlivým družstvům – sbíraly nádobky jekotu (příšerky právě z jekotu vystrašených dětí získávaly energii). Zvítězil klub s nejvíce nádobkami. Hry, za které se v průběhu celého tábora jekot získával, byly opravdu rozmanité. Děti například musely chytit prasátko Archieho, udělat past na příšerky (past byla v podobě provázkem omotaných stromů, a aby to nebylo tak lehké, stromy se omotávaly na jeden nádech a nesměly být omotány stromy, které již omotal jiný klub), zúčastnit se Strašných her – kde bylo úkolem například projít bludiště nebo uniknout jedovatým ježovkám. Mezi další hry patřila také zkouška rozesmívání vedoucích, kde se někteří ukázali být opravdu překvapivým talentem :-).

Nenudili jsme se ani v dešti – děti si zkusily hru, při které házely kostkou a poté se musely obléknout a příborem si ukrojit čokoládu dřív, než někdo další hodil šestku a také jsme se naučili spoustu ukazovacích i jiných písniček, které nám pak pomohly později zpestřit si cestu autobusem.

Ten, kdo rád vyrábí, si také přišel na své. Děti si v klubech vyzdobily svůj pohár, což byla trofej za Strašné hry, malovaly dohromady v klubu svou vlastní příšerku a také za příšerku musely přestrojit jednoho člověka z klubu. Jedna z her byla také štafeta, kde si každé dítě z klubu muselo zapamatovat a poté překreslit kousek obrázku s příšerkami. Každý den jsme navíc zakončili malováním do univerzitních sešitů (deníčků), kde děti různou formou zaznamenávaly své zážitky. Jako již tradičně na táboře nechyběl táborák a závěrečný karneval. Tábor si všichni užili a doufám, že se zas uvidíme na příštím táboře nebo některé z výprav.

1. turnus

NAŠTVANÍ KNIHOVNÍCI	SULLIVANI	KULIOČKA	MALÉ PŘÍŠERKY	OŠKLIVÁ KÁČÁTKA
Tereza S. Nicole O. Teodor T. Sabina F. Oliver Č. Zuzka Z. Tibor T. Míša D. Petr H.	Viola N. David V. Lukáš K. Zuzka P. Šimon Š. Ondra Ch. Dominik V. Karolína A.	Vanessa V. Denisa D. Tomáš K. Katka V. Sára G. Filip K. Jára T. Dan H.	Jan Z. Petr Z. Lucka Z. Kylie W. Martin Š. Nikola D. Tereza J. Tereza Š. Jáchym Š.	Martina K. Miriam Š. Eliška G. Milan S. Adéla J. Šárka Z. Jana G. Josef G. Aleš Z.
61 bodů	58 bodů	53 bodů	52 bodů	? bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

2. turnus

SULLIVANI	DĚSIVÉ PŘÍŠERKY	MIKE S.R.O.	SUPER PŘÍŠERKY	KULIOČKA
Renáta K. Šarlota K. Nikola D. Ondra Š. Matěj P. Iveta N. Petr V. Jan V.	Eva J. Jana G. Anna P. Jakub H. Ondra H. Tomáš P. Tadeáš J. Kristina Č. Berenika Č.	Veronika Š. Maxine P. Denisa D. David J. Bára J. Ema Ji. Klára S. Lukáš P. Matyáš N.	Jirka J. Josef G. Ema Ja. Adéla R. Eliška G. Lukáš K. Tereza Č. Michal K. Amálie Č.	Adriana W. Dominik V. Denisa M. Nikola M. Katka P. Zuzka S. Vašek J. Adam K. Kryštof K.
73 bodů	64 bodů	64 bodů	63 bodů	51 bodů
1. místo	2. místo	2. místo	3. místo	4. místo

3. turnus / Fotogalerie

SYČAVKY	HŇAHŇOVÉ	VLCI	ŽROUTI DĚTÍ	DĚSIVÁ KÁČÁTKA
Yevheniya Y. Dominik V. Jáchym H. Amélie R. Tomáš B. Lukáš H. Nelly S. Aleš H.	Dan K. Jirka B. Ondra J. David D. Tereza T. Renáta K. Šarlota K. Rozálie D.	Evelína M. Kryštof S. Kryštof H. Mateo A. Denis M. Katka P. Kuba P. Anna H.	Ema J. Matt K. Nela M. Marek P. Šimon P. Tomáš B. Marcel K. Markéta M.	Štěpánka B. Veronika H. Amálie Č. Kryštof B. Lucka B. Agáta H. Vojta B. Vojta V.
55 bodů	49 bodů	48 bodů	45 bodů	37 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo	5. místo

Hubenov 2014 – Prrrravěk

Na začátku prázdnin jsme se přesunuli nazpět v čase a ocitli se tak v době kamenné. Rázem se vytratila všechna naše původní jména a po zhlédnutí filmu Rrrr!!!! se z nás všech stali Kameni. Přišli jsme o veškeré vymoženosti dnešní doby a nezbylo nám nic jiného, než se spoléhat na vlastní síly a přírodu, která nás v celé své kráse měla obklopovat následujících 13 dní.

Prvním úkolem byl boj o oheň, neboť bez něj by nám v jeskyních, které jsme si nejdříve museli sami postavit, byla zima. Naštěstí byly všechny čtyři oddíly úspěšné a oheň se jim podařilo ukořistit zlému kmenu Špinavovlasů, který se usídlil nedaleko naší pravěké vesnice. Oheň však nestačilo pouze ukrást, ale museli jsme ho uchránit i před nepříznivým počasím, které nás v tu dobu dostihlo. Navíc nikdo z nás neuměl zajistit potravu ani kožešiny na obleky, proto jsme museli začít navštěvovat pravěkou školu života. Zde jsme se postupně učili rozeznávat různé druhy rostlin a živočichů, určovat, co nám z nich bude k užitku. Došla řada i na umění rozdělat oheň, abychom ho nemuseli neustále hlídat nebo krást Špinavovlasům.

Postupně jsme všechny své nově nabyté znalosti začali využívat. Uměli jsme rozeznat stopy zvěře a tudíž i vystopovat budoucí potravu. Dokázali jsme vyrobit pravěké zbraně či pasti a díky nim ulovit ryby, jelenomuta nebo mamuta. Když nebylo žádné stádo nablízku, spokojili jsme se s plody a bylinkami, co jsme našli v lese a vypěstovali na svých políčkách. Nebo jsme si upekli placky na pecích, které jsme si sami postavili z kamenů. Jednou nám náš šaman při půldenním výletě do Záhorčic dokonce vyčaroval buřtíky, které jsme si opekli k obědu, abychom měli sílu na cestu zpět do tábora.

Když jsme nalovili dost zvěře, začali jsme si z kožešin vyrábět oblečky a připravovat se tak na nejdelší celodenní cestu, co nás čekala v půlce tábora. Potřebovali jsme dojít do nedaleké Blatné a tam si v Kyjárně zakoupit kyje pro svůj kmen. Nejdříve proběhla módní přehlídka, abychom si všechny oblečky pořádně prohlédli, a pak jsme mohli vyrazit. Cestou jsme nalezli několik indicií, které nám ukázaly, kde se Kyjárna nachází. Museli jsme zaplatit sedm zubů z divočákomuta, aby nám kyj prodali. Ještěže jsme zuby a jiné ozdoby (ořechové skořápky, šnečí ulity..) dostávali za každé úspěšné splnění úkolů.

Jak se čas tábora chýlil ke konci, dorazila k nám i vymoženost – směnný obchod. Vzali jsme tedy pro nás nepotřebnou hrací kostku bez čísel a vyrazili ji do nejbližší osady vyměnit. Dostali jsme za ni spoustu potřebných vynálezů, které jsme do té doby neznali. Abyste si ale nemysleli, že jsme se jen učili nebo pracovali, to ne! Došlo i na kmenové radovánky, slavnost po lovu nebo srnabal – tedy tanec či sportovní klání. Dva týdny utekly jako voda, sundali jsme pravěké obleky, odhodili zbraně a byl čas na odjezd domů. Už teď jsme ale všichni napjatí, co nás v Hubenově potká příští rok.

Klára Pražáková

MAMUŤÁCI	BOMBÓNOMAMUTI	TODAPE MALAKUTO	ŠAVLOZUBÍ TYGŘI
Vojta V. Anita N. Ondra B. Marie V. Pavla P. Filip N. Jirka P.	Petr T. Jirka C. Klára S. Linda V. Tomáš P. Tomáš B. Veronika L.	Tomáš Ch. Magda V. Lada Ch. Tomáš K. Jakub P. Dan V. Petr K.	Kryštof M. Adéla M. Nikola T. Tereza M. Michal H. Petr M.
1. místo	2. místo	3. místo	4. místo

Z letopisů setkání druidských – Katlehia 2014

Na začátku Samnawnu, letního období našeho roku, se uskutečnilo tradiční setkání druidů a nových adeptů, kteří byli vybráni k tomu, aby zasvětili svůj život druidskému učení. Pod vedením zkušených druidů rozličných škol a generací se adepti učili rozličnému umění. Nebylo však tomuto setkání přáno odehrát se v klidu. Náznaky přítomnosti temné síly přicházející z Andebnosu, ne-světa, přiměly zkušené druidy k výcviku nejen adeptů Filidských, ale také adeptů Brehonských. Jak Brehonští, tak Filidští adepti podstoupili vlastní specializovaný výcvik.

Výcvik Brehonských adeptů byl intenzivnější a náročnější. Jako adepti na vyšší druidský stupeň museli prokázat, že jejich schopnosti daleko přesahují schopnosti ostatních. Jedné temné noci se ocitli daleko od tábořiště a museli najít cestu zpět. Jindy zase překonávali cestu mezi dvěma stromy jen po tenkém lýkovém provaze. Museli také ukázat své kulinářské schopnosti při zpracování živé až polomrtvé stravy. Jen někteří dosáhli dostatečné úrovně pro získání lektvaru spojení.

Výcvik Filidských adeptů byl někdy méně obtížný, ale všichni Filidští adepti se ho zhostili se ctí a jejich vlastnosti doznaly během výcviku značného vylepšení, zejména schopnost magie a obrany proti magii. Temná síla se během výcviku postupně projevovala. Podezření padlo na příslušníky kmene Bolai, kteří přišli druidské shromáždění žádat o pomoc v boji proti silným římským legiím. Ukázalo se však, že členové kmene Bolai nemají s temno silou nic společného, přesto však byli ze setkání pro jistotu vyhnáni.

Původce temné síly stále nebyl znám a jedné noci došlo k události, kterou nezažily již generace druidů. Byl proveden temný rituál a posel Kernunův, vládce temnot, byl vyvolán z ne-světa. Vyšlo najevo, že s temnou silou si zahrávali Brehoni v čele s Erakem, kteří se za tímto účelem nebáli dokonce znesvětit lektvar pravdomluvnosti připravený ze surovin z dalekých krajů, které donesli společně všichni adepti. Brehonům hrozilo okamžité kruté potrestání, nebýt příchodu Vercingetorixe, který přinesl zprávy o slavném vítězství Keltů proti Římanům díky Kernunovu poslovi. Brehoni tedy potrestáni nebyli pod podmínkou, že budou všichni spolupracovat na zahnání Kernunova posla zpět do Andebnosu. Jeho přítomnost v našem světě by totiž byla všem velmi nebezpečnou. Podařilo se uskutečnit i již dávno zapomenutý rituál vymítání temnoty a vrátit posedlé zpět do našho světa. Taková moc byla v rukách druidů!

Společnými silami se nakonec podařilo po náročných bojích dobýt posvátný kruh, zbavit Kernunova posla jeho pomocníků a všech sil a vrátit ho zpět do Andebnosu. Adepti i druidi oslavili velké vítězství a keltská říše bla zachráněna před říší římskou. Všem adeptům se na vědomost dává, že splnili podmínky druidského výcviku!

Druidi a Filidové, kteří vedli výcvik adeptů – Cadwgawn, Erak, Gormal, Mo-dhia, Kaitira, Révin, Quaesita, Tris, Tirimir, Dagda a Kejto. Zvláště pak děkujeme za dobrou stravu během výcviku keltským kuchařským mistrům Pavlii, Ivii a Honzii.

Poznámky ze setkání druidů v Katlehii zapsal Cadwgawn, pradruid

Jarní tábor Tajemství Stínadel

Čtvrteční květnový svátek a volno mnohých dětí ve škole jsme využili k uspořádání jarního tábora, k takové prodloužené výpravě v Železné u Berouna. Ale ne všechny děti měly ředitelské volno, přesto byla účast třiceti dětí hojná. Za tento krátký tábor se hrálo deset hodnocených her a mezi sebou zápolili Červeňáčci, Ježci v kleci, Šest odvážných šípů, Stínadla a Rychlé šípy.

Děti si užily hry a soutěže v různých prostředích. Pohrály si na hřišti v Železné a na tamní louce byla velká soutěž ve štafetovém sbírání lístků Ginkga, znaku jedné vontské skupiny. Sbírání lístků ve vysoké trávě se ukázalo těžší, než jsme odhadovali, přesto všichni soutěž na výbornou zvládli. Další hry probíhaly v lese. Velká bojová hra na lovení zkamenělých listů Ginkga měla velký úspěch i když některá družstva ztroskotala na nedobré spolupráci. To bylo mnohým poučením pro další hry. V lese se také konala soutěž „boj o velkého Vonta,“ kde si děti vyzkoušely některé dovednosti popsané v knihách o Vontech. Mezi těmito dovednostmi nesmělo samozřejmě chybět vyndávání ježka z klece.

Na zahradě se hrála také spousta her. Třeba Mumie Jana Tleskače, různé štafetové soutěže, starší si oblíbili trojnožku, ale velký úspěch měla hra Latrína. Je to běhací hra, kde pobíhají různé průjmy (které vás nesmí chytit!), doktor, ale také zácpa. Úkolem hráčů je dostat se k latríně a doktorovi a získat co nejvíce dílků wc papíru.

Jednoho dne šly děti ke kostelníkovi od kostela sv. Jakuba. Kostelník jim převyprávěl příběh o nalezeném dítěti, kterému potom dali jméno Jan Tleskač. Úkolem družstev bylo si co nejlépe příběh o Janu Tleskačovi zapamatovat a pak ho u táboráku převyprávět. Většinou družstva zvládla příběh víceméně výborně. Po příběhu se rozjelo zpívání při kytaře, tentokrát se hrálo na dvě kytary. Samozřejmě se opékali buřtíky a jedli se spoustou zeleniny.

Během tábora jsme hrály hry na vontská témata a co se dělo ve Stínadlech. Ke konci tábora jsme si promítly film o Rychlých šípech a Vontech, aby ti, co tento příběh neznají, zjistili, o čem že se hry hrály a o čem jsme si povídali.

V sobotu proběhl celodenní výlet. Velká část cesty šla pěkným lesem, kde se ovšem najednou ztratila cesta. Zarostla. Ale neztratili jsme se a cíl byl dosažen. Cílem byla Chrustenická šachta. Již jsme byli dle domluvy očekáváni, neb pro veřejnost je šachta otevřena jen o prázdninách. Tábor se na prohlídku podzemí rozdělil na dvě skupiny. V šachtě jsme si poslechli poutavé vyprávění o dobývání železné rudy s názornými ukázkami, děti měly možnost si některé nástroje zkusit a potěžkat. Málokdo tušil, že v počátcích dobývání rudy se v dolech využívali koně. Navštívili jsme místa (a osahali si nástroje), která se objevila v několika filmech a seriálech (např. Zdivočelá země), protože v Chrustenické šachtě se poměrně často natáčí. Zajímavým zážitkem byla bezesporu jízda důlním vláčkem za úplné stoprocentní tmy. Stejná tma byla určitě i v podzemí ve Stínadlech, když Rychlé šípy objevily chodbu do kostela sv. Jakuba. Cesta zpět do chaty vedla opět lesem, ale jinou cestou. Po celou dobu cesty tam i zpět se hrály tři hry.

V neděli před odjezdem už moc času na hry nezbývalo, bylo třeba si také sbalit. Přesto se ještě několik her se zvládlo a také jeden soutěžní kvíz o předešlé návštěvě podzemí a našeho Stínadelského příběhu. Po obědě nastalo velké vyhlašování a rozdávání diplomů a odměn. A také hledání malého sladkého pokladu. Tábor byl fajn, hrála se spousta dalších her cvičících například smysly, fyzičku, postřeh... Několik důležitých večerních her jsme ale nestihly, někdy bychom den potřebovali natáhnout. A někteří vedoucí si neodpočali ani v noci, protože tábor prožívali i ve spánku, když se v noci ze spaní ozvalo: „Řekni dětem, ať se seřadí do družstev!“

Fotogalerie

ČERVEŇÁČCI	JEŽCI V KLECI	ŠEST ODVÁ- ŽNÝCH ŠÍPŮ	RYCHLÉ ŠÍPY	STÍNADLA
Jan K. Vojta V. Lenka Č. Štěpán V. Markéta P. Dominik V.	Veronika Z. Michael T. Ondra M. David H. David Č. Sára G.	Viola N. Matěj J. Vojta M. Zuzka P. Lukáš P. František N.	Natálie B. Nikola J. Jakub S. Klára S. Max V. Jan K.	Ivo R. Alice V. Linda V. Matěj K. Tomáš B. Vanessa V.
44 bodů	43 bodů	41 bodů	41 bodů	35 bodů
1. místo	2. místo	3. místo	3. místo	4. místo

Jaro na jarním táboře

Začátkem března jsme si udělali jarní mini tábor. Záměrně píši „udělali,“ protože tábor v podstatě proběhl na přání rodičů, kdy se sešlo několik zájemců na jeden z termínů. Kdyby letos byla opravdová zima, jeli bychom někam na hory, ale díky letošní zimě ne-zimě jsme jeli do tradičních Prachatic na Dřípatku. Dřípatka je díky svému zázemí na herní využití bez sněhu prostě bezkonkurenční.

Ani na tisíc metrové hoře Libín u Prachatic sníh nebyl, proto plánovaná cesta za sněhem byla zbytečná. Zato her si děti užily… Venku mělo velký úspěch pouštění „lodiček“ a jejich stíhání na velkém potoce, ale také běhací hry (třikrát plácni, ocásky, Mrazík aj.). Při jedné pěkné cestě přírodou si někteří popovídali s kozlem a ovcemi. Zvířátky jsme byli vůbec obklopeni. Vedle Dřípatky se chovají exotické kusy a kachny, ale dětem se u kachen nejvíce líbili čápi bílé. V Dřípatce mají rybičky, osmáky, strašilky a užovku červenou. Venku mělo samozřejmě úspěch také dětské hřiště.

Přes den jsme se snažili být venku, po setmění se hráli v klubovnách hry. Různé štafetové soutěže, skládačky hmyzu, stavby z kostek, prolézání „nory,“ hry s bačkory, hry na postřeh a zručnost, hledací nebo také deskové hry. V Prachaticích si děti užily krytého bazénu, tedy byli jsme jen v malém dětském. Navštívili jsme také Muzeum loutek a cirkusu - shlédli převážně dřevěné loutky ze všech možných pohádek, cirkusové náčiní a pomůcky a také výstavu o tom, jak se žilo dětem (a s čím si hrály) za císaře pána. V muzeu si děti také pohrály s míčky nebo se trefovaly kruhy na cíl.

Jarní tábor proběhl úspěšně a ve zdraví, teplé předjarní počasí bylo příjemné, škoda jen té absence sněhu. I přesto si děti domů odvezly diplomy, odměny a především spoustu zážitků.

Fotogalerie