| Silvestrovský tábor a polární expres Rok
s rokem se sešel a my opět sjeli se do Prachatic na tábor, v počtu
hojném, loučíce se s rokem starým. 17 dětí od 3 do 14 let bylo tak
akorát pro pohodový průběh a pro vytvoření tří družstev; Expresní
výprava, Rolničky a Silná káva.
 Celotáborová
hra byla na téma animovaného filmu Polární expres. Příběh byl o jednom
snu, o cestě polárním expresem na severní pól a o víře dětí v Santu
Clause, který jim nosí dárky. Protože ale Santa Claus do naší kultury
nepatří, děti se dozvěděly, kdo po světě na vánoce nosí dárky a jaké
vánoční zvyky se po naší planetě slaví. Takže účastníci našeho tábora
už vědí, že například v Rusku dárky nosí děda Mráz, ve Švédsku dědeček
Jultomten (Vánoční muž), v Itálii Babbo Natale nebo v Řecku Mikuláš. Každý
účastník dostal na začátku tábora jízdenku polárního expresu, stejnou
jako ve filmu a originální pro každého se svým jménem. Jízdenka byla
velmi důležitá, bylo potřeba si ji střežit, aby se neztratila. To se
ale všem nepodařilo. Za jízdenku – která byla během pobytu několikrát
kontrolována a proštípnuta – bylo také na konci tábora nejvíce bodů. A
stejně jako ve filmu, každý ji na konci tábora dostal označenou s
nějakou jemu charakteristickou vlastností nebo vizí.
Celým táborem se samozřejmě prolínaly hry podle tématu (tulákovy boty, běh k
průvodčímu, vlaková štafeta, polární kvíz, zastávka Prachatické
náměstí, scénky, filmové postavy atd.), ale i hry veselé pro pobavení.
Hrálo se jak ve dvou klubovnách v budově, na lukách za slunečného
počasí, tak ve městě za tmy. Děti si také užily krytého bazénu, ty
menší dováděly v malém, velcí zašli do velkého. Tradičně jsme
navštívili Muzeum české loutky a cirkusu (patřící pod Národní muzeum),
kde je mimo stálých expozic každý rok jiná výstava. Ta letošní byla o
dětském světě za císaře pána. Jak se v té době děti oblékaly a s čím si
hrály. Některé dobové zvyklosti nebo obleky si děti mohly vyzkoušet.
K
našim táborům patří i trocha vzdělávání. Tentokrát to bylo o našich
ptáčcích. Celé jedno dopoledne probíhal program o ptácích formou her,
výtvarných a jiných aktivit. Jeden večer děti nakoukly do filmového
světa, aby se dozvěděly, jak se točil film Polární expres. Zajímavostí
je, že nejdříve byl natočen jako normální film, až posléze byl
animován, že všechny dětské postavy hráli ve skutečnosti dospělí ve
větších kulisách, nebo že jeden herec hrál šest postav (posléze
zanimovaných).
 Poslední
den roku jsme oslavili hrami v klubovně a především hostinou, plnou
chlebíčků a dalších dobrot. Zmrzlinový pohár jsme už ale raději nechali
na druhý den. Před půlnocí byl čas vyrazit ven na ohňostroje, na které
jsme měli výborný výhled. Každé děcko si zaprskalo prskavkou a o
půlnoci jsme si připili dětskou sladkou šťávičkou přezdívanou rychlé
špunty. Druhý den, 1.1. po setmění proběhl oficiální městský ohňostroj,
započatý bengálskými ohni. Celou podívanou jsme sledovali z plného
prachatického náměstí.Ač
se tábor konal před branami Šumavy, po sněhu podobně jako v posledních
letech nebylo ani památky. To nás ale nijak netrápilo, protože to bylo
sedm nádherných dní plných legrace, her a soutěží, radovánek, dobrého
jídla, vzdělávaní i kultury.
S Tintinem na podzimním táboře Tintin
– komiksová postava, mladý reportér. Podle belgického autora Tintina a
kreslíře Hergé – Georgese Remiho (1907 – 1983) jsme na podzimním táboře
v Železné u Berouna hráli celotáborovou hru. V sobotním odpoledni
přijelo přes 30 dětí a hned se začaly hrát hry na zahradě, dokud bylo
venku ještě světlo. Večer se utvořilo pět družstev a hned následovala
první soutěžní hra...
 Druhý
den malování a představování malůvek z Tintinových dobrodružství
proběhlo v klubovně, ale hned poté jsme využili slunečného počasí ke
hrám na zahradě. V podvečer došlo také na pouštění draků. Vítr krásně
foukal, proto většina draků létala bez problémů, za krásných oblačných
scenérií a zapadajícího Slunce. Večer, již za tmy děti hledaly v
nedaleké tajemné zahradě do svého družstva zprávu, zašifrovanou v
obrázku plachetnice. Škoda, že dost dobře nešlo fotit světélka baterek
pobíhající ve tmě v zahradě. Všechna družstva zprávu úspěšně vyluštila,
i když ne každý našel všechny dílky. Nechyběly ani tematické scénky
dětí, většinou velmi povedené. Další
den byl výlet krásnou krajinou do Berouna. Žádná štreka to nebyla –
dvakrát se popojelo autobusem. Cestou si děti vyrobily lodičky. V
Berouně navštívily Kubu, Vojtu a Matěje, dnes už velké medvědy, kteří
jsou v Berouně od roku 2 000 a kteří jako malý medvídci hráli ve
večerníčku Méďové. Za zmínku také stojí večerní kvíz, při kterém si
děti vyzkoušely, jak si z Tintinova příběhu na začátku tábora
zapamatovaly hlavní postavy a události.
Další zvířata děti viděly v Železné, kam jsme se šli podívat na koně a zvěř v
ohradě. Děti zvěř příliš nezajímala, koně ano. Nemohli jsme vynechat
dětské hřiště. Když se děti vyřádily, čekala je další důležitá hra na
louce. Sbírání rozesetého pokladu. Při sbírání bylo ale potřeba dávat
pozor na protivníky. Další zajímavá hra proběhla večer při západu
Slunce. Běhání po a mezi balíky slámy pro další zašifrovanou zprávu
děti velmi bavila.
Večer proběhl táborák. Někteří zpívali při kytaře, opékaly se buřty, chleby a
většina si k tomu dala spoustu zeleniny. Během táboráku bylo v plánu
pozorování vesmíru dalekohledem, ale podívalo se jen prvních pár dětí,
pak se obloha zatáhla. K táboráku u nás patří už tradičně také laserová
show. Na úplný závěr dne si děti po družstvech chodily na odlehlé místo
zahrady pro svítící tyčinky.
Poslední
den vysvitlo sluníčko a tak se děti dívaly speciálním dalekohledem na
povrch Slunce, které bylo v dalekohledu skvrnité. Na zahradě se hrála
spousta her. Důležité ale bylo, že děti získaly závěrečnou mapu k
pokladu. Jen jim v první chvíli nedošlo, že princip rozluštění mapy je
stejný jako v Tintinových dobrodružstvích; každé družstvo mělo jen část
nakreslené mapy a po složení map na sebe proti světlu se promítla mapa
kompletní. Všichni nakonec mapu pochopili a poklad úspěšně našli.
Zatažený astronomický tábor, Mise Space•X Pátý
rok tohoto typu tábora se konal na samém konci prázdnin. To proto,
abychom z noční oblohy něco měli, což v červenci pro své pozdní západy
Slunce není optimální a také nesmí rušit svit Měsíce. 26 dětí je až až
na pohodovou práci na tomto táboře netáboře. Astronomicko-kosmonautický
tábor je totiž velmi netypický tábor, kde pro svůj specifický
vzdělávací program jsou večerky velmi variabilní, neděláme ani
rozcvičky (případně jen pro dobrovolníky, i tací se najdou) a
nehodnotíme úklid. Je to tedy zájmový vzdělávací tábor, ale velká část
programu patří samozřejmě i hrám a soutěžím.
 Letos
jsme hráli celotáborovou hru Mise Space•X. O body a o cestu na velkém
obrázku vesmíru soutěžili týmy Vesmírní lovci, Team elite, Vládci
vesmíru a Vesmírná (j)elita. Hrála se spousta rozličných her, většina
venku na louce. Velký úspěch mělo Hutututu, hry se zavázanýma očima a
různé pohybové štafety. Děti si vyzkoušely „výcvik astronautů,“ při
kterém bylo potřeba zvládnout zmatení smyslů orientace a stability,
hbitost, zručnost prstů „ve skafandru“ nebo přežití v přírodě, které k
výcviku astronautů patří. Ke koupání v bazénu nedošlo, přeci jen nikdy
nebylo takové teplo, zato trampolíny si všichni užili dosyta. 
Polední
klid na astronomicko-kosmonautickém táboře je také nevšední. Děti si
mohly vystřihovávat a lepit modely družic a raket, nebo se účastnit
simulačního sestavování kosmické rakety a lodi v počítačovém programu.
Podle zadaných součástí a parametrů se ukázalo, zdali jim kosmická loď
doletí do cíle. Uskutečnil se jeden celodenní výlet. Přes hřebeny a
válečné bunkry, přes rozhlednu na Anenském vrchu do Rokytnice v
Orlických horách. V Rokytnici stojí za zmínku výborné zákusky, pečivo a
sýry v místním elektru! Dále jsme vešli do krásného Julinčina údolí a
putovali podél říčky Říčky až do Říček.
 Větší
část účastníků tábora je stálá. Poslední roky si děti vyráběly
vzduchové a vodní rakety nebo sledovali starty modelářských raket, na
tomto ročníku tábora byla změna. Proběhlo odpoledne fyzikálních pokusů.
Viděli jsme „hrnečku vař“ - „nekončící“ proud pěny linoucí se z
baňky, malinkou sopku, magnetické uspořádání kovových pilin do ježka,
plamen na ruce, který nepálí, raketový pohon nebo „kouzelnou hmotu.“ Ta
měla zajímavou vlastnost – v klidném stavu je to kaše, ale čím se na
kaši vyvinula rukou síla, byla rázem tvrdší. Takže při úderu pěstí se
kaše změnila v tvrdou hmotu. Přitom je to tak jednoduché, může se
udělat třeba ze škrobu smíchaného s vodou. Důležité na všem bylo, že
spoustu věcí si mohly děti vyzkoušet. Týmy dětí také zkoumaly chemické
parametry cenného zdroje k životu z různých oblastí (Marsu) – vody. 
V
čem jsme měli letos na táboře velkou smůlu, bylo to, co neovlivníme. Z
oné noční oblohy jsme nic neměli, neb nám ani jednou nevyšla zcela
jasná obloha. Snažili jsme se něco vidět mezi oblačností hned první
večer a pak ještě jednou v druhé polovině tábora se stihl vytáhnout
jeden dalekohled na mezery mezi oblaky. Ani přes den na pozorování
Slunce to nebyla žádná sláva, ale nakonec jsme sluneční skvrny viděli.
Oborný program byl v některých částech rozdělený na začátečníky a
pokročilé. A jak vyplynulo z dotazníku dětí, byl
Astronomicko-kosmonautický opět velmi úspěšný.
Jaký byl tábor Záhady s Rychlými šípy 1. den Dnes
jsme se vypravili do Říček zažít plno dobrodružství s Partou hic alias
Rychlé šipky. Dorazili jsme kolem páté hodiny a ubytovali se v krásných
klubovnách. První den jsme poznali mnoho kamarádů ze všech koutů naší
země. Už jsme i byli na brigádě na tenisových kurtech ve Dvorcích
(hra). Byl to prima den.
2. den Druhý
den se v návaznosti na brigádu ve sbírání tenisových míčků ve Dvorcích
utvořilo 5 týmů s těmito názvy: Vontové, Stínadla, Gigolové EM, Pasáci
ze Stínadel a Zhulené Veverky v kleci. Odpoledne se družstva pomocí
skládanky dozvěděly o Vontech a ježkovi v kleci. Večer jsme plnili
odznak mrštnosti a poté nás družstva zničily při hře Rybičky.
3. den Dopoledne
se družstva pomocí indicií dostaly ke kostelu svatého Jakuba, kde na ně
čekal kostelník se zašifrovaným příběhem o Janu Tleskačovi. Luštilo se
jak o závod. Odpoledne jsme vyráběli žlutý květ, abychom mohli na
výpravu do Stínadel. Ve Stínadlech jsme navštívili kostel sv. Jakuba,
kde po splnění daných úkolů (zdravověda, houby, Kimovka, lanová dráha)
a s pomocí indicií získali polohu místa, kde nalezli část Tleskačova
deníku. Když večer nastal, plnění odznaku míření nám nachystal. Konečně
jsme se dočkali i krvavého boje ve vybíjené. Družstvo Gigolů nám plení
ostatní družiny...
 4. denOpět
probíhala napínavá vybíjená družstev a dozískávání odznaku z míření.
Poté následoval nelehký útěk před Vonty dlouhou chodbou (bludiště v
lese). Po odpoledním klidu následovala cesta ke kůlně k pohřebnímu
vozu, kde byla nalezena plechovka s prázdnou záhadnou tabulkou. Když se
party vracely do klubovny, našly před dveřmi dopis, že mají nalezenou
část deníku nechat za 100,-Kč v domě č. 5. Večer měla družstva na výběr
ze 4 zábavných kroužků - deskové hry, skákání na trampolíně, sportovní
hry, klubové hry.
5. den Po
snídani jsme vyrazili plnit tři odznaky - mlčení, záchrany a hbitosti.
Zejména splnění toho prvního byl velký oříšek :-). Odpoledne jsme šli
znovu do kostela svatého Jakuba pro deník Jana Tleskače. Po propletení
záhadnou a obrovskou pavučinou a nalepení získaných symbolů z cesty ho
nalezly všechna družstva. Hurá na číselné pexeso a večeři. Po krmi
přichází pořad dne – vybíjená s Partou HIC. No snažili jsme se, ale
družstvo Veverek nás zdolalo.
6. den Pro
odznak navigace jsme museli dojít na vrchol kopce Zakletý vrch - po
černé sjezdovce. Letošní rok nás děti překvapily, neboť jsme v cíli
byli v rekordním čase a hlavně bez řečí! Pějeme na všechny chválu!
Odměnou byla zpáteční jízda lanovkou (až na pár výjimek). Před obědem
nastalo dohrávání "mačů" ve vybíjené. Ten zápal bychom Vám přáli vidět,
někteří při fandění přišli o hlas :-). Po poledním klidu následovala
Vontská stezka - prověření znalostí získaných z deníku Jana Tleskače.
Ano, kdo poctivě četl – věděl, kdo nečetl... A už se svoláváme na
Vontskou radu – před námi je souboj Losny s Mažňákem o velké Vontství.
Jaký den to bude? Po večeři proběhlo trochu výtvarné a pracovní
činnosti - družstva vyráběly Losnu - zadání bylo jednoduché – musí být
rozebratelný na 6 částí. Povedl se všem, byl všude na stole, pod
stolem, vedle stolu, na teplácích, tričku, rukou i obličeji. Stopy po
zhotovování Losny jste nalezli doma v pytli se špinavým prádlem.
7. den  Děti
sbíraly podpisy na volbu Velkého Vonta. Každý musel donést 15 podpisů.
Poté následoval relax v podobě různých her na louce. Rajská omáčka nás
zasytila a hurá zachraňovat Losnu. Aby družstva získala jednotlivé díly
Losny, musí plnit různé úkoly (skákání po jedné noze, trakař, nést
šišku a raketě, dojít do cíle se svázanýma nohama, jít po papírech).
Pak už jen chybí uvést Losnu do původního stavu. Po oživení následuje
jeho zpověď. Večer při vybíjené konečně nastalo „smažení“ Party HIC.
Děti mají radost, že nás porazily.
8. den V
neděli je den naruby, vedoucí týmů (nejstarší děti) si s námi vyměnili
role a mají na starosti program dopoledne. Vše začalo budíčkem a
rozcvičkou, my odmlouváme a nic se nám nelíbí, na vše se 3x ptáme. Jsou
z nás vyřízení. Za připravený program jim nicméně děkujeme, byl
perfektní! Po poledním klidu se poprvé koupeme v bazénu u chaty, poté
začíná olympiáda. Večer zakončujeme táborákem a opékáním buřtíků, domů
nás vyhání déšť.
9. den Dopoledne
probíhá program Družstva sobě. Každé družstvo má program dle svého
uvážení. Např. družstva Pasáků a Gigolů šly společně na pěší 8 km výlet
ke Třem pramenům. Po cestě nás čekaly krásné výhledy na Orlické hory.
Veverky a Stínadla hrají hru Hu-Tu-Tu-Tu. Po obědě začíná pršet a my se
pouštíme do AZ kvízu Vontské rady. Perfektně zpracovaný AZ kvíz
pouštíme přes projektor na plátno a s hlasovacím zařízením odpovídáme
na otázky z historie, sportu a zeměpisu. Po večeři družstva plní odznak
za operní árie. Největší úspěch má Gumy méďa i s tancem v podání Gigolů
EM. I my – parta HIC se nenecháváme zahanbit a též vystupujeme s námi
upravenou písní – Povíme vám baladu o princezně a o hradu.
10. den Ráno
se probouzíme do deštivého rána. Přemlouváme sluníčko, aby vykouklo,
dnes je přeci ten celodenní výlet. Navzdory počasí vyrážíme směr
Rokytnice a odtud jedna skupina do Žamberku a druhá do Rychnova nad
Kněžnou. Naštěstí pršiplášť zůstal celý den v batohu a my přežili bez
úhony. V chatě se společně scházíme ve 20h, někteří při zpáteční cestě
ušli 7 km a jsou stále svěží.
 11. denPomalu
se blížíme do finále. Dopoledne je Vontská rada a jeden zápas ve
vybíjené - zápas nad Pasáky vyhrála Parta HIC. Po obědě probíhá volba o
Velké Vontství – družstva plní na stanovištích různé úkoly. Vyhrává
družstvo Gigolů EM. Do večeře dáváme poslední zápas ve vybíjené se
Stínadly, který zázrakem vyhráváme. Večer začínají "krámky" – každý
pokoj si připraví pro ostatní program – fantazii se meze nekladou.
Takže jsme mohli navštívit masáže, kadeřnictví, “tetování“, lakování
nehtů, hrály se různé stolní hry, byl tu DJ s písněmi, rozlévala se
kofola… A už je zde očekávaná noční hra. Na jejím konci družstva musí
vyndat ježka v kleci a rozšroubovat hlavici. Tam se skrývá vzkaz, kde
najít plánek na létající kolo a mapku. S těmito poklady jdou spát a
ostatní se dozví ráno.
12. den Končíme
poslední den našeho tábora. Tak tedy jak to všechno probíhalo a
dopadlo. Dopoledne družstva předváděla ze všech svých členů létající
kolo Jana Tleskače. Poté týmy hledaly souřadnice a podle mapky se
dostaly ke kostelu svatého Jakuba. Kostelník je poslal hledat hrob Jana
Tleskače, u kterého se nacházely tajemné krabice – každý tým získal
ježka v krabičce. Před večeří se oblékáme do kostýmů na maškarní ples.
Většina je již nedočkavá jak to všechno dopadlo. Takže: 1. místo
Gigolové EM, 2. místo Pasáci ze Stínadel, 3. místo Vontové, 4. místo
Stínadla, 5. místo Zhulené veverky v kleci. Rozdávání cen, klubový
tanec, pláč, radost, stesk, že se rozloučíme, že už jedeme domů, když
jsme se tak pěkně sžili. Také jsme nějakou tu slzu zamáčkli, občas to
byla fuška, ale zážitky nám nikdo nevezme.
Jana Z. a David D. Fotogalerie
Kuky a lesní bytosti na malých táborech Když
jsme přijížděli na letošní tábor do Orlických hor, ještě jsme netušili,
že se setkáme se samotným strážcem místního lesa. Od začátku jsme
trávili nejvíce času na okolních loukách a ve smrkových lesích.
Nejdříve bylo nutné postavit dům v lese pro Kapitána von Hergota a
Kukyho, aby měli kde bydlet. Aby se ale Kuky mohl dostat zpět domů k
Ondrovi, museli jsme mu na jeho cestě hodně pomáhat. Postavit auto v
lese byla maličkost, ale navigovat skoro slepého Kapitána von Hergota
podle mapy ze včelí plástve bylo o poznání těžší. Během cesty jsme se
nesměli ztratit a navíc jsme plnili úkoly, které nám připravili lesní
bohové. Z lesa na nás dokonce vyběhl Plasťák, a to se většina z nás
pěkně polekala!
 Protože
v lese se nachází mnoho věcí, které tam nepatří, rozhodli jsme se
pomoci pracovníkům skládky s jejich sběrem. Vyčistit les od plastových
víček a dalších odpadků, které tam lidé zapomněli, nám trvalo dlouhou
dobu. Nakonec se nám ale podařilo najít vše. Nejnebezpečnější ale byla
zuřivá veverka, která byla sice naštěstí přivázaná ke stromu, přesto z
ní šel strach. Našim úkolem bylo ukrást oříšky, které si veverka
pečlivě střežila. Někomu z nás se to povedlo, někoho ale veverka
chytila. Musel proto oříšek vrátit a utíkat zase pryč.Ve středu se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. V klubovně jsme našli dopis od strážce lesa! Psal nám, že se s námi chce setkat a že mu máme přinést nějaký dárek. Dohodli jsme se, že nejlepším dárkem bude náhrdelník z nejrůznějších věcí, které se v lese nacházejí. Strážce lesa by přeci nechtěl, abychom mu nosili nějakou umělou parádu. Odpoledne každý z nás vytvořil náhrdelník z kamínků, trávy a dřívek, které našel. Večer jsme se vydali do lesa i s dárkem, který jsme pro něj měli. Byli jsme zvědaví, jestli ho opravdu potkáme. Když jsme došli k potoku, krve by se v nás nedořezalo. Stál tam obrovský tvor zabalený v kapradí a vydával divné zvuky. Naštěstí jedna z vedoucích znala jeho řeč a mohla nám přeložit jeho slova. Darovali jsme strážci lesa náhrdelníky a on nám za to dovolil hrát si v jeho lese.  Protože
hry v lese mohly pokračovat dál, věnovali jsme se další den uzdravení
Kukyho kamaráda Ondry. V holinkách jsme mu museli donést co nejvíce
léčivé vody. Nebylo to ale tak jednoduché, jak se může zdát. Jelikož
cesta byla náročná a nemohli jsme jít bosi, museli jsme si holinky
nechat na nohách. Proto se velká část léčivé vody vylila. Nakonec se
nám přesto podařilo Ondru uzdravit.Táboráku jsme se dočkali ve čtvrtek. Nejenom že jsme si opekli buřty, ale také někteří z nás předvedli, co umí – hraní na flétnu, zpívání, nebo své sportovní umění. Každé družstvo si navíc připravilo scénku z filmu Kuky se vrac, a zbytek musel hádat, o jakou část se jedná. Jeden den pršelo, a tak jsme radši zůstali v klubovně. Fenka Samantha, která s námi trávila celý týden, nám ukázala, co dělá ve své práci. Dozvěděli jsme se, jak se chovat, když potkáme cizího pejska, ale také v čem spočívá práce hlídače objektů.  Závěrečný
karneval začal jako každý jiný. Převlékli jsme se do masek, někdo šel
za pejska, někdo za doktora, jiný za Supermana. Najednou ale přišel náš
známý strážce lesa. Chvilku nám předváděl své taneční umění a pak zase
odešel do svého lesa, kde se cítí nejlépe.Díky hezkému počasí po většinu týdne jsme si skoro každý den užili bazén a trampolínu. Všichni jsme si mohli namalovat obrázek z barev na sklo a na konci týdne si ho nalepit na sklenici přivezenou z domova. Z tábora jsme si také odvezli “Kukyho!“ deníček, do kterého jsme si každý den zaznamenávali, co se nám nejvíc líbilo. Vedoucí na III. turnusu Karolína Risingerová
...................................................Letošní tábor pro malé děti se odehrál ve znamení Kukyho. Hned první večer jsme si tuto pohádku pustili a mnohé děti se tak poprvé setkaly s kapitánem von Hergotem, Dubánkem, plasťáky i samotným Kukym. Tak začalo naše putování s Kukym. A putování to opravdu bylo – děti na naší táborové mapě (v podobě cesty) mohly sledovat, který obrázek se zde objeví a hádat, jaká hra nás asi bude čekat. Za tyto hry pak každé družstvo sbíralo do svého lesa body v podobě obrázků Kukyho, Hergota, Dubánka, Choroše nebo Anušky. Nejlepší zážitky dne jsme každý večer pečlivě zaznamenávali do Kukyho deníčků a mezi obrázky se, mimo bazénu a trampolíny, občas probojovala i některá z her :-). 
Jaké
nás na cestě vlastně čekaly? Prvním úkolem naší cesty bylo oživit
Kukyho a tak děti hledaly orgány, které oživení měly zajistit. Ale
pozor! Musely sbírat rozvážně a nebrat si obrázky věcí k oživení
nepotřebných, jinak by Kuky neožil! Mezi další úkoly patřilo například
postavit Hergotův lesní domeček a auto nebo ukrást veverce oříšky
obsahující body (veverka ovšem nebyla tak hodná jako v pohádce a oříšky
dětem nedala tak snadno – ještě že byla uvázaná ke stromu!). Jelikož v
lese je každý bůh něčeho (jak pravil von Hergot), děti také čekalo
obcházení bohů a plnění rozmanitých úkolů, které od bohů dostávaly.
Nechyběla ani výroba náhrdelníku strážce lesa a každá skupinka
vytvořila také povedeného plasťáka. Z filmu jsme se dozvěděli, že když
Hergot zjistil nebezpečí, zavelel všem lesním tvorům ,,do jehličí“ a
tak i tento pokřik nás během tábora provázel.
 Jelikož
nám počasí přálo, mohli jsme se během týdne také pravidelně osvěžovat v
bazéně a jeden večer si dopřát i táborák. Nesměl chybět samozřejmě ani
koláč z vlastnoručně nasbíraných zaječích bobků (borůvek), které na nás
čekaly na konci cesty za sluníčkem. A celý tábor již tradičně
zakončil karneval a ocenění všech družstev – bez ohledu na počet bodů
se snažili všichni a tak si zasloužili odměnu v podobě pokladu. Protože
jsme se snažili být v lese pořádní a chránit ho, snad jsme strážce lesa
nerozhněvali a les nám propůjčí i na další tábor.Vedoucí na I. turnusu Markéta Dočekalová
1.
turnus / fotogalerie
2. turnus / fotogalerie
3. turnus / fotogalerie
Prsten moci na táboře v Hubenově Na
počátku táborového života se mezi čtyři družiny odvážných bytostí
Středozemě - Elfíky, Vládce koblih, Hobití roztleskávačky a 4 Elements
- dostala zpráva, že Temný pán Sauron chce získat Prsten moci. Tento
prsten je nejmocnější v celé Středozemi. V hlubinách Ohnivé hory
Orodruiny ho ukoval
 sám Temný pán. Kdo tento prsten vlastní, stává se
neporazitelným. Než se ho Sauron naučil ovládat, musel se ho pod
nátlakem spojených vojsk bytostí Středozemě vzdát. Teď se ale rozhodl,
že prsten znovu najde a zmocní se ho. Aby mohla být Středozem
zachráněna, rozhodly se naše statečné družiny společnými silami
Sauronovi v získání prstenu zabránit. Každá
z družin si vyrobila svoji vlajku, složila si bojový pokřik a mohli
jsme vyrazit vstříc dobrodružstvím. Cesta to nebyla nikterak
jednoduchá. Museli jsme zdolat nesčetně překážek. Prvním úkolem bylo
přejít bažinu. Pomocí dvou prkýnek všechny skupiny zdolaly nebezpečný
úsek a mohly si oddechnout, že nedošlo k žádným ztrátám. Neméně
jednoduchá byla další zkouška – přelstít zlého pavouka, nezachytit se v
jeho obří pavučině a ukrást mu tajnou informaci o místě, kde je prsten
schován. Příšera neměla proti našim bojovníkům šanci.
Jediný,
s kým si ovšem neporadili, byl neoblomný strážce věže, kterého se
nepodařilo nikomu rozesmát, a proto musely všechny skupiny hledat
nápovědu jinde. Ve chvíli, kdy všichni členové prokázali své tábornické
dovednosti - uzlování, zdravověda, topografii, ohně - byla jim nápověda
předána v šifře. Ani tentokrát se naši udatní nedali a všichni zprávu
rozluštili.
Nade
všemi našimi statečnými po celou dobu strastiplné cesty bděl a držel
ochrannou ruku hodný bílý Elf. Poprvé se nám ukázal při cestě nočním
lesem. Všichni táborníci, kteří se této stezky odvahy zúčastnili, byli
zapsáni na listinu statečných. Podruhé nás Elf čekal na samém konci
cesty na hoře Orodruině. Nejen díky Elfově podpoře, ale především díky
odvaze, šikovnosti a dobré spolupráci všech družin, se nám podařilo
Prsten nalézt dříve než Sauronovi. Objevili jsme ho schovaný v truhle v
lese při výpravě do nedaleké Blatné.
Poslední
večer byl Prsten moci vhozen do Ohnivé hory a zničen. Za jasné noci a
třpytu hvězd se hora Orodruina otevřela, a prsten, který jsme do ní
vhodily, svými plameny pohltila. Středozem je zachráněna a zlý Sauron
již nemá šanci ji nikterak ovládnout.
O setkání irokézských kmenů v Kačlehách Na
březích Kačležského rybníka se uskutečnilo
výroční shromáždění
irokézských kmenů Mohawků, Oneidů, Kojungů a Seneků.
Velký Duch byl
shromáždění nakloněn a seslal nádherné
slunečné počasí, které přerušil
jen dvakrát krátký déšť.
Shromáždění probíhalo v poklidné
atmosféře až
do příchodu mluvící kůže od Tupých Nožů.
Tento nebezpečný indiánský
prakmen, považovaný za dávno vymizelý, vyzval
irokézské kmeny k
tajemnému jednání. Cestou na jednání
byli ale irokézští bojovníci
zákeřně přepadeni a jen se štěstím vyvázli
ze spárů Tupých Nožů. Bylo
jasné, že od Tupých Nožů nelze čekat nic dobrého.
 Náčelníci
kmene se tedy začali více věnovat výcviku mladých
bojovníků v různých
dovednostech. Brzy získali mnozí bojovníci
své první sokolí drápy za
různé význačné schopnosti a činy, a i
jednotlivé kmeny získávaly
zkušenosti v různých situacích. Podařilo se jim
např. ulovit několik
statných divokých bizonů nebo přivést vodu do
indiánské vesnice. I při
nočním setkání s dušemi zemřelých
kmenových náčelníků prokázali svoji
odvahu. Bojovníci Tupých Nožů o sobě dlouho
nedávali vědět, jednoho dne
však náhle přepadli a obsadili tábor a zajali
několik bojovníků z
každého kmene. Po velkém boji se kmenům podařilo
získat tábořiště zpět
a zahnat Tupé Nože pryč, zajatci byli také osvobozeni.Nebezpečí
bylo na chvíli zažehnáno a kmeny se tak mohly vydat na poznávání okolí.
Jedna skupina bojovníků se vydala na plavbu po Velké řece, další
skupina podnikla velkou pouť k sousedním indiánským táborům a skupina
nejmladších bojovníků prozkoumala blízké okolí včetně dávno zaniklého
skalního města. Mluvící kůže nalezená jednou ze skupin hovořila o
dalším nebezpečí ze strany Tupých Nožů. Kletba seslaná Tupými Noži navíc vyvolala nepřátelství mezi jednotlivými irokézskými kmeny, které se z
 ačaly připravovat na velkou bitvu jak mezi sebou,
tak proti Tupým Nožům. Noční bitva skončila vítězstvím a smířením
irokézských kmenů, Tupé Nože neměly proti jejich vynikající obranné
strategii žádnou šanci. Kmen Tupých nožů se po porážce stáhl a nedal o sobě více vědět a Irokézové mohli slavit velké vítězství. Shromáždění vedli náčelníci Nanthan Watan Sata, Lomasi, Topsi, Maina, Aditsan, Haauk, Hototo, Mamuto Kahuna a Malý Velký muž, o jeho hladký průběh se starali Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny, Pa-nza a Ho-vla. Události
ze setkání zapsal Lonatem - šaman kmene
Irokézů
Howgh!
Malé jarňáky na velkém sněhu Vyhlídky
na bobování před odjezdem na jarní prázdniny, které se uskutečnily na
konci února „na přání“ několika rodičů, nebyly optimistické. A to jsme
jeli do Prachatic, kde začíná Šumava. Protože děti zde byly poprvé,
využili jsme pro nás už osvědčených kulturních možností, které
Prachatice nabízejí. Tou největší „atrakcí“ pro děti (nikoliv pro
vedoucí) bývá vždy bazén. V bazénu se děti samozřejmě náležitě
vydováděly.
 Navštívili
jsme rovněž osvědčené Muzeum české loutky a cirkusu, které patří pod
Národní muzeum. Výstava pohádkových postaviček, vyřezávaných loutek a
malých divadelních scén děti dost zaujala. Zajímavé byli také místnosti
věnované cirkusovému umění nebo kouzelnictví. V době pobytu v muzeu
probíhala také výstava “Veselí kostlivci. Jak se slaví v Mexiku?“
Výstava byla především o tom, že oslavy svátku zemřelých probíhají v
Mexiku zcela jinak – v karnevalovém duchu. Dětem jsem po výstavě
zakoupil vystřihovánky, které si pak večer v duchu výstavy pestře
vymalovaly, případně dozdobily, vystřihly a poslepovali. Někdo si pak
večer stihl ještě udělat masku – škrabošku.Před
zavíračkou v muzeu si děti stihly zahrát v divadelní scéně s loutkami –
které jsou pro veřejnost k dispozici – pohádku O Červené Karkulce.
Škoda, že nebylo na divadlo více času. Protože nás nebylo tolik, zašli
jsme si po divadle do cukrárny.
Navzdory
vyhlídkám, začalo sněžit a sněžit a brzo bylo všude krásně bílo a
hromady sněhu. Na ubytovně jsme si půjčili pro děti, které neměly,
sáňkovací lopaty a hurá na stráň. Bílých vloček bylo tolik, že se
musely ve sněhu nejdříve vyjezdit cesty, aby stráň byla sjízdná. Sněhu
a zimních radovánek si děti užily až až. Byl to také poslední pořádný
sníh zimy.
Nejen v klubovnách ubytovny se hrála spousta her. Dětem se velmi
líbila “liščí
nora,“ což je ze dřeva postavená prolézačka
imitující noru. Díky
menšímu počtu jsme si mohli zahrát sousty
stolních her, mezi
nejúspěšnější hry patřily; Gulo Gulo
(rosomáci) nebo Dobble. V klubovně
to byla například upravená hra “Umí prase
létat?“ a další skládačky a
herní hříčky. Soutěžní družstva byla dvě,
klučičí a holčičí. Holky si
daly název Jezevčíci a kluci Mloci. Zprvu v
soutěžích vedli Jezevčíci,
ale později se vítězství přiklonilo ke klučičím
Mlokům.
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| MTMĎ III. turnus |
|
| MTMĎ II. turnus |
|
| MTMĎ I. turnus |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
