| Silvestrovský tábor v době ledové
Tradiční šestidenní novoroční tábor se nesl, v duchu příběhu animovaných filmů Doba ledová. Ovšem počasí příliš dobu ledovou nepřipomínalo, spíše se jednalo o konec doby ledové a oteplování. Po sněhu, ani památky. Užívat prázdnin se odhodlalo deset dětí, které se rozdělily do dvou družstev; Mamuti a Scretíci. Protože
tábor probíhal, v prostorách Centra ekologické výchovy Dřípatka,
využili jsme nabídky vzdělávacích programů. Děti se dozvěděly něco o
mravencích - čím se živí, jak bydlí a jaké mají mezi sebou
rozdělené úlohy. Při programu se hrálo, stavělo, malovalo, hádalo i
zpívalo.
 Na
Dobu ledovou jsme hráli spousty her jak venku, tak uvnitř. Děti se
například venku změnily ve veverku Scrat, která hledala žaludy. Nebo
stavěly obydlí z doby ledové, stejně tak bylo třeba z přírodních
materiálů udělat panáčka a uběhnout s ním určenou trasu. Legrační bylo
přenášení velkých dinosauřích “vajec“ tak, jak je přenášel lenochod
Sid. Zajímavé byly také stavby přístřešků pro Mannyho nebo štafeta s
plody. Hrálo
se samozřejmě mnoho jiných her a soutěží, mezi oblíbené patřilo hledání
pexesa, Na Popelku, Na zvířata, Na šéfa, Městečko Palermo, Sardel,
obouvání židlí a další. V závěru tábora došlo i na deskové hry,
například Trans America, Želví závody nebo Jungle Jam.
Děti
také navštívily městský bazén,
zejména v malém dětském se vyřádily.
Tradičně jsme zavítali do Muzea české loutky a cirkusu,
kde byli k
vidění loutky nejstarších loutkářů přes
rodinná a spolková divadla a
profesionální loutky. V další části
jsme se ocitli v cirkusové manéži s
hrazdami, jednokolkami a žonglérským
náčiním i kostýmy, nebo v
místnosti, věnované kouzelnictví. Vystaven je
také motocykl, na kterém
jezdili medvědi ze známého filmu Šest medvědů s
Cibulkou.
V
muzeu probíhala také výstava o veselých kostlivcích v Mexiku. Mexické
oslavy svátku zesnulých jsou totiž spíše karnevalové a velice barevné,
jak jsme se z výstavy dozvěděli. Součástí muzea je také loutková
divadelní scéna, kde si návštěvníci mohou zkusit zahrát loutkové
divadlo. Toho samozřejmě naše dvě družstva využila, ale největší úspěch
mělo sólo vystoupení Vašíka Mareše.
Poslední
den v roce jsme si udělali slavnostní hostinu plnou chlebíčků a dalších
pochutin. Samozřejmě proběhl karneval, kde si každý zařádil v maskách.
Hlavně jsme hráli spousty her, některé zcela nové. A někteří nám
zahráli na flétnu. Když dětem vytrávilo, zaplnili jsme žaludky pro
změnu zmrzlinovým pohárem. Všichni kupodivu vydrželi až do půlnoci.
Před půlnocí jsme se vydali na blízký pahorek, abychom sledovali
ohňostroje, které probíhali všude kolem nás a také si popřáli na nový
rok.
Druhý
den, tedy den před odjezdem se hrálo ještě několik her a zobaly zbylé
dobroty. Město Prachatice na první den v roce uspořádalo v
podvečer velký ohňostroj, na kterém děti nesměly chybět. Slavnostní
vy
 hlášení výsledků
klání družstev jsme vyhlásili v den odjezdu už v
poněkud obměněném složení vedoucích. Někteří vedoucí totiž onemocněli,
a tak byla povolána zdravá posila. Silvestrovský tábor se povedl a dobu
ledovou jsme úspěšně zdolali. Podzimní tábor s mimozemšťanem Na
konci října se uskutečnil tradiční pětidenní podzimní tábor. Podruhé v
Jizersko-horské přírodě u Hamrů poblíž města Tanvald. Námět na
celotáborovou hru byl 30. let starý Spielbergův film E.T. –
Mimozemšťan. V té době slavný film kupodivu některé děti znaly.
Oproti
loňsku v chatě přibyla nově přistavěná společenská místnost, kterou
jsme náležitě využili, protože nevlídné počasí delším pobytům venku
příliš nepřálo. Přesto se hrálo několik her v lese, například
sestavování vzkazu z písmen na trase. Udělali jsme si také výpravu na
místo (kamennou vyhlídku), kde E.T. přistál. Místo to bylo zajímavé;
rozhledna, občerstvení, ale všechno zavřeno. Zažili jsme i jedno
slunečné dopoledne v podzimním zlatavém listí. Zato druhý den už
někteří zájemci řádili v čerstvě napadaném sněhu.
 Stejně
jako v přírodě, i ve společenské místnosti družstva E.T. Šneci,
Tanvaldský Ufoni s.r.o, Mimozemšťany a Líný lemry soutěžila mezi sebou.
Velmi povedené byly některé scénky, představujícího E.T.ho, protože
jednoduchými prostředky a převleky dokázaly malého mimozemšťánka věrně
napodobit. Napínavá byla také hledací štafeta po celém patře chaty,
nebo kreslení co nejvíce mimozemšťánků do družstva na čas podle hodů
kostky. Hrála se spousta dalších her na pobavení, na spolupráci a také
deskové hry Gulo Gulo, Želví závody a Jungle Jam. Na
závěr podzimního tábora si poslední večer každý sám šel pro dárek od
E.T.ho. Tedy až na ty nejmladší, ti šli po dvou. Svítící tyčinky byly v
tajné sklepní místnosti, o které nikdo z dětí nevěděl. Kupodivu skoro
jediní, kdo se báli si pro světélko dojít, byli nejstarší kluci.
Jak
už to bývá, k poslednímu večeru patří
vyhlášení výsledků, rozdání
diplomů a odměn a ani na tomto táboře tomu nebylo jinak.
Rovná dvacítka
dětí a čtyři vedoucí ráno čekalo už je
balení a většinu společná cesta
vlakem domů.
Vesmír a rakety o prázdninách  O
všechno kolem naší planety, která „pluje“ vesmírem se zabývá věda,
které se říká astronomie (žel si většina lidí plete pojmy jako
astronomie a astrologie, což je úplně něco jiného). Děti se na táboře
dozvěděly některé základní věci o vesmíru. Pokud se ale chceme zajímat
o vesmír, je důležité, ba přímo nezbytné znát noční oblohu. Proto jsme
se poznávání souhvězdí a orientaci na obloze věnovali hned od začátku
tábora. Děti si také vyzkoušely zakreslovat některé objekty noční
oblohy. K pozorování je potřeba také něco vědět o dalekohledech. Ale
dalekohledy se nemusí pozorovat jen v noci. Děti se dozvěděly, jaké
objekty se dají pozorovat i přes den a také jsme si to vyzkoušely.Zajímavé
bylo praktické srovnání velikostí a vzdáleností planet Sluneční
soustavy v měřítku 1:1 miliardě. Děti musely odhadnout a udělat dané
rozměry planet a umístit je ve zmenšeném měřítku od sebe. Skončili jsme
u Saturna, protože další planety bychom museli umisťovat už o mnoho
kilometrů dále. Bylo by toho ještě mnoho o čem psát, co se děti z
astronomie dozvídaly. Třeba o hvězdách, galaxiích, o Sluneční soustavě,
mapách a dokonce o struktuře vesmíru. Nechybělo ani astronomicko
kosmonautické riskuj.
V
kosmonautické části se děti dozvěděly průřez celé
historie dobývání
vesmíru. Někdy stručně, někdy podrobněji, od prvních
jednoduchých
„raket“ v Číně až po současnost. Seznámily se
s důležitými jmény
průkopníků raketové techniky i tím, že
počáteční motivace „dobývání
vesmíru“ nebyla mírumilovně a vědecky
motivována. Inu, svět není
černobílý. Děti se tak naučily něco o raketách,
sondách a družicích,
kosmických lodích, ale že létají
také kosmické lodě zásobovací a v
neposlední řadě velká Mezinárodní
kosmická stanice a jak se v ní žije
astronautům. Velký úspěch měla výroba
vodních a vzduchových raket.
Každý si vyrobil a vyzdobil dvojici raket a vypustil.
Některé
programy probíhaly odděleně pro začátečníky a
pokročilé, protože velká část dětí už byla
na táboře loni i předloni. V závěru
tábora jsme si povídali o tom, kde všude se
amatéři nadšenci (tedy i děti
a mládež), mohou v astronomii a kosmonautice uplatnit, kde
shánět
informace a kde se scházet s lidmi společných
zájmů.
 Co
by to bylo za tábor bez her. Mezi programy probíhaly
menší i větší hry, při kterých
družstva, která si daly dohromady děti, soutěžila
mezi sebou. Velmi povedené byli také scénky.
Nechyběla ani trampolína a dokonce počasí tak
přálo, že
došlo na koupání v bazénu, i když byla
druhá polovina srpna na horách.
Polední klid byl hodně činorodý, děti většinou
hrály deskové hry nebo
vystřihovaly a lepily modely raket, raketoplánů a sond. Na
konci tábora děti vyplnily dotazníček, ze kterého vyplynuly zajímavé
výsledky. Například, že se o vesmír a kosmonautiku před táborem
zajímalo 22 dětí z 27 a všechny tyto děti v jejich koníčku rodiče
podporují (jen jeden nevěděl). Čtyři děti více zajímala kosmonautika,
více astronomii než kosmonautiku zajímalo sedm dětí a 16 dětí se
zajímalo o oboje. Tábor jako celek děti hodnotily jako ve škole a
získal výbornou známku: 1,3.
Poslední trosečník na táboře v Říčkách  Byl
to příběh člověka, který s přítelem pustý ostrov obývá. Byl to příběh
dědečka, který jediný se vrátil z daleka. Příběh je o posledním
trosečníkovi, který 11 let žil a přežíval na ostrově. Nás příběh
zaujal, ale i nás varoval. Na pustém ostrově i zvířata žijí a i někdy
krev pijí. Byl to náročný pobyt, zvířata hlídat a chytit. Na Čerňáku se
výprava nalodila a za dobrodružstvím vyrazila. Nikdo nevěděl, co je
čeká. Doufejme, že se s nebezpečím nesetká. Na obchodní lodi plulo 47
dětí s osmičlennou posádkou Džejn, Kačerka, Cermati (dcera s matkou –
Kamčatka a Pavluša), Lusinda, Marťanka, Dvdíčko, David mládě. Naše
cesta za posledním trosečníkem pokračuje úvodním příběhem, co bylo před
ztroskotáním. Rodiče Robinsona odešli do Anglie za lepším obchodem z
Německa do přístavu Hullu. Jmenovali se Kreutznauerovi, ale Angličané
jim začali říkat Crusoeovi. Dědeček vnoučka byl právě zmiňovaný
Robinson, který od malička miloval moře. Chtěl se stát námořníkem, ale
rodiče chtěli, aby převzal po otci obchod a stal se obchodním
úředníkem. Když byl větší, začal vypomáhat otci.
První
hrou bylo, aby děti přenesly obchodní balíky na loď. Podle výkonu byly
děti rozděleny do těchto šesti týmů: Trosečníci v čele s Džonem
Kubáskem a s hlavní posádkou Kamčatka a Pavluša, Lidožrouti v čele s
Barunkou od Božky Němcové a s hlavní posádkou David mládě s Lusindou,
Natvrdlí kokosi s Klarindou a Kačerkou, Po-po-po s Marťasem a
Marťankou, Trosečnící z Říček s Johnáčem a s Džejn, Kozičky s Marťasem
a Dvdíčkem.
Během tří dnů s Robinsonem prožily týmy vzlety a pády, kdy jeho přání cestovat
lodí na moři, i přes zákaz rodičů, se mu splnilo. Děti si složily
plachtu s kormidlem, vázaly uzly, jako kdyby byly na opravdové lodi.
Mořská bouře nás zastihla a všechny děti polila. Na vlastní kůži děti
zažily mořskou nemoc a některá děvčata z družiny se na pár dni staly
zdravotními sestřičkami, kdy opečovávaly chlapeckou část posádky i
někdy do časných ranních hodin.
Ve
třetí části, kdy se Robinson, za vidinou velkého bohatství, vydal s
kapitánem Dublym na velkou cestu do Afriky. Bohužel z hodiny na hodinu
se obloha zatáhla a piráty přivála a do zajetí padl a žádné nároky si
kladl. Během pobytu v otroctví si týmy vyzkoušely práci s mapou,
trpělivost v podobě naučných, zábavných a pro život užitečných her.
Po
útěku z otroctví a ztroskotání lodi, kdy přežil Robinson jen sám,
začalo poslední období Robinsona – „Jeho život na pustém ostrově“. Toto
období bylo pro některé velmi náročné. Někteří měli nastláno v
kalhotách, někteří v baťohu, někteří na pohodu. Prozkoumat ostrov
museli, na Zakletý vystoupali a i něco při tom zaseli. Týmy si vyrobit
a postavit si věci k přežití musely, aby s úsměvem stávat mohly.
Chytily kozičku a podojily jí. Musíme říct, že někteří kozu nedojily
poprvé. Prozkoumat ostrov hodlaly a pomocí mapy cestu hledaly, při tom
hlavy a svaly využívaly, aby cestu domů nalezly.
 Dlouho
na lodě čekaly, ale žádné se neobjevovaly. Křováci to byli jen, ale byl
to sen. Večerní křováckou cestou týmy pochodovaly, až k šamanovi došly
a tanec s maskou mu ukázaly a ejhle, když šaman byl spokojen, tak jim
amulet proti duchům daroval. Všechny
písmena z lahve získaly a zprávu z toho dostaly.
Za pokladem vyrazily a nazpět lodní lístek
získaly.
Nesmí
se zapomenout, že karnevalem to na ostrově žilo, při tom se jedlo,
pilo. Večer tanec se vmísil a bok na všechny strany se tísnil. I
hlavičku si procvičily, s hlasovátky soutěž zvítězily. Jednoho
ekologická popelnice přijela a všechny svou recyklací hltila. Někteří
křováci na stromy lezli a překážky s nadšením přecházeli. Jeden křovák
výšek se bojí a ze stromu slezl s kopí.
Cesta byla trnitá, občas zrnitá. Všichni jsme to přežili a příští rok, abychom se všichni vrátili.
Mach a Šebestová – tři tábory s malými dětmi Malé tábory pro malé děti (MTMĎ) se nesly v duchu Macha a Šebestové. Prvního turnusu MTMĎ
se účastnilo 42 dětí ve věku od 4 do 9 let (na ostatních turnusech to
bylo obdobné). Jak to bylo na počátku v Machovi a Šebestové? Starý pán
hledal ztracené brýle, které mu Mach s Šebestovou našli. Za to jim dal
utržené sluchátko, ale nebylo to obyčejné sluchátko… Stejně tak děti na
 začátku tábora hledaly brýle a přitom si musely zapamatovat obrázky,
které patřily do pohádky o Machovi a Šebestové a které nikoliv. I
hledání sluchátka se všem družstvům zdařilo. A kočiček na každém
turnusu bylo také požehnaně – několik tisíc. Malovaných. Na třetím to
bylo přesně 2 668 kočiček. Jak
to poslední roky ale bývá, v červenci nebylo příliš slunečno, a proto u
prvního turnusu nedošlo na oblíbený bazén. Několik aktivit se kvůli
deštivému počasí muselo hrát místo venku uvnitř chaty. Na všechny tři
turnusy byl připraven stejný program, ale vedoucí si často program
uzpůsobí podle svého, obzvlášť když do programu zasáhne deštivé počasí.
Ve výsledku je pak každý turnus trochu jiný.
O druhém turnusu MTMĎ Markéta Dočekalová píše:  Další
hra byla například ta, kdy si děti během cesty po fáborcích musely
zapamatovat co nejvíce obrázků souvisejících s tématem tábora – Mach a
Šebestová. Ale pozor, cesta obsahovala i chytáky v podobě obrázků,
které s Machem a Šebestovou nesouvisely! Zavzpomínali jsme také
na první slova Macha a Šebestové, která pronesli do kouzelného
sluchátka: „Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako
hrom, ať je koček milion!“ a zasoutěžili jsme si, který tým zvládne
během časového limitu namalovat nejvíce kočiček. Stejně jako naši
večerníčkoví hrdinové jsme se i my ocitli v pravěku a děti si mohly
vyrobit „pravěké“ výrobky z hlíny a zkusit si například hod na mamuta. Poslední den samozřejmě nechyběl karneval, kterého se zúčastnili i vedoucí ve svých maskách, načež jsme si s dětmi s chutí „zatrsali“, došlo dokonce i na dětmi vytoužený bazén. A tak, doufám, můžu říct za všechny děti i vedoucí, že na tento týden strávený ve společnosti Macha a Šebestové budeme rádi vzpomínat.
Fotogalerie II. turnusu
O třetím turnusu MTMĎ Karolina Risingerová píše:  Od
té doby, co jsme měli kouzelné sluchátko, se děly zvláštní věci.
Nejdříve jsme se ocitli v pravěku. Nejenže jsme museli sbírat lesní
plody, abychom neumřeli hlady, ale také jsme házeli kyjem. Postavit dům
pro neandrtálce už nám připadalo jako hračka, ale v tom jsme objevili
neandrtálce opravdové. Asi se nám snažili něco říct, ale slyšeli jsme
jen nesrozumitelné výkřiky. Jisté je jen jedno, byli pěkně naštvaní, že
jsme je vyrušili ze spánku. Nepomohla ani naše snaha o komunikaci, šla
z nich hrůza, a tak jsme radši utíkali honem pryč. Tím ale naše cesta
do pravěku neskončila. Všichni jsme si z hlíny udělali malé ozdoby,
které jsme si pak nabarvili. Většina z nás dělala korálky, kterými si
pak ozdobila krk.Další
den jsme museli pomoci Machovi seznámit se se světem zajíců. Dostal
totiž ve škole pětku, protože při zkoušení o nich nic nevěděl. Díky
kouzelnému sluchátku jsme se stali zajíci a hupkali jsme k lesu. Být
zajícem ale není žádná legrace. Jeden aby neustále dával pozor na
lišky, které na malé zajíčky v lese číhají. Schovali jsme se proto do
houští, ale když nás lišky našly, museli jsme utíkat a kličkovat, aby
nás nechytili. Utéct se bohužel podařilo jen některým zajíčkům.
Naštěstí
jsme se pak vrátili do světa lidí a mohli jsme si nerušeně užívat
prázdnin. Když svítilo sluníčko, koupali jsme se v bazénu a skákali na
trampolíně. Také jsme opékali buřty s chlebem na ohni vedle naší chaty.
Ten večer jsme se i mohli pochlubit tím, co umíme. Někdo z nás si
připravil písničku, kterou zazpíval, nebo zahrál na flétničku. Někdo si
dokonce připravil krátkou scénku, nebo představil kouzlo.
Když
jsme se vrátili za Machem a Šebestovou, zjistili jsme, že Kropáček
dostal angínu. Bylo nám ho líto, tak jsme se rozhodli ho vyléčit.
Zmenšili jsme se pomocí kouzelného sluchátka na takovou velikost, že
jsme mu mohli vlézt do pusy a všechny bacili pochytat. Bránily nám v
tom sice větší bacily, které nás při léčení chytaly, ale my jsme se
nedali. Kropáčkův jazyk jsme vyčistili od malých bacilů a ty větší pak
neměli šanci přežít.
 Jakmile
byl Kropáček vyléčen, vydali jsme se do zoo. Ale Pažout s Horáčkem hned
zase mysleli na nějaké lumpárny. Představte si, že pustili ven všechna
zvířata! Nezbývalo nám nic jiného, než je všechna zase pochytat, aby se
jim ve městě nic nestalo. Naštěstí se nám to podařilo a našli jsme je
všechna.Letošní
tábor se opravdu povedl. Nejenže nám přálo počasí a skoro každý den na
nás i Macha s Šebestovou a Jonatánem svítilo sluníčko. Užili jsme si
koupání i her. Přestože někteří z nás pojedou příští rok už na tábor
pro větší děti, těšíme se, že s většinou se zase sejdeme a pojedeme
znovu do Orlických hor užívat léta.
Pátý element – záhada na táboře v Kačlehách  Vše
začalo mezinárodní vědeckou konferencí, jejíž hlavním organizátorem byl
náš kolega Excelence, Dc. CSc Zbychoslav Strakatý, TTM. Dozvěděli jsme
se zde o takzvaném „Globálním výjimečném stavu“, který se začal
projevovat na rozličných místech naší planety. Odborníci na jednotlivé
živly nám pomohli osvětlit, jak se globální výjimečný stav projevuje
konkrétně na jejich živlu. Záhy se zformovaly vědecké pátrací týmy, z
nichž každý se začal dopodrobna zabývat jedním ze čtyř živlů. Názvy
vzniklých týmů jsou více než výmluvné: Tornáda, Tsunami, Fénixové a
Zemozem.Zanedlouho
po prvních měřeních provedených v okolí
našeho vědeckého ústavu se
ukázalo, že kromě naměřených vysoce nadprůměrných
hodnot lze v
blízkosti naší základny narazit také
na prazvláštní domorodé kmeny
uctívající jednotlivé živly. Díky
Bohu, že naše vědecká komunita
získala jistou etnografickou příručku
popisující jednotlivé kmeny a
jejich zvyky! Bez ní bychom asi jen těžko rozeznali Morhejce od
Gebalunců a věděli, co od nich můžeme přibližně čekat. Po prvním
setkání s příslušníky těchto kmenů
měla většina z nás smíšené pocity.
Dozvěděli jsme se tak akorát, že Fejrofejfové jsou
nejspíš naštvaní na
všechny ostatní kmeny a není přesně jasné
proč.
Situace
na zemi je nadále vážná, dokladem toho jsou i časté silné bouře
vyskytující se v okolí výzkumné stanici, práci neohrožených vědců ale
nic nemůže zastavit.
I
když výzkum globálního výjimečného stavu zatím nepokračoval valně
kupředu tak, jak bychom si představovali, byl alespoň čas pocvičit se v
kybernetice a astronomii. Do těchto věd zasvětili naše mladé akademiky
kolegové Dr. Břetimír Doktor a Prof. Kedluben. Všichni členové vědecké
komunity byli také podrobeni přísným plaveckým testům pod vedením naší
milé kolegyně Mgr. Králové. Po jednodenním výzkumném úkolu nazvaném
interně „Výzkum veřejného mydlení“ se vědecké týmy intenzivně věnovali
šití šátků a dalších potřebných oděvů. Zde se výrazně projevila
zručnost kolegyně Prof. MUDr. Lily Scienziato, DrSc.
Nakonec
se ukázalo, že setkání s domorodci nebylo úplně k ničemu. Díky dobře
naladěnému Jáhíjovi, uctívači větru, našli vědci zprávu, která je
vyzývala k tomu, aby se v pátek 6. 7. dostavili mezi 22:00 a 24:00
hodinou na určitou louku, která se nachází nedaleko cesty na Hejlíček.
S hrdostí musím konstatovat, že všem vědeckým týmům se povedlo uvedené
místo najít a být zde včas. Asi se k Vám všem již doneslo, kdo tam na
vědce čekal, aby jim předal důležitou zprávu… ano, byli to mimozemšťané.
 Tito
mimozemšťané předali týmům zprávu,
která byla bohužel zašifrovaná, a
bylo třeba k ní najít klíč. Každý
vědecký tým měl klíč ke své zprávě
ukryt na území svého živlu. Některé
klíče byly ukryty tak důkladně, že
je vědecké týmy našli až v pozdější
fázi výzkumu…Po
náročném týdnu práce přichází
zasloužená přestávka a vědci jdou na
dvoudenní odpočinkový výlet do okolí
stanice. Mladší část vědců jede
místní lokálkou do Nové Bystřice a
pokračuje na výzkumnou výpravu na
vrch Hradiště, kde pod skalním útvarem také
přenocuje. Mladí vědci
prokázali několikrát svoji statečnost a získali
cenné zkušenosti, které
se jim hodily v dalším řešení
globálních problémů světa. Starší
část
vědců se neohroženě vydává téměř bez zásob
potravy do hlubokých
Landštejnských lesů. Cestou se jim podaří
nějaké potraviny získat a
vyřešit úspěšně potravinovou krizi. Druhý
den se přes Novou Bystřici
šťastně vrátí zpět na základnu, stejně jako
mladší skupina.
Obě
skupiny se vrátily dobře naladěné a odpočaté na další práci. A že to
nebyla práce jen tak ledajaká! Jednotlivé vědecké týmy se pokusily
zpřítomnit jejich živel pomocí relativně nově objevené metody land-art.
Tomuto pokusu byl vyhrazen celý den. Večer pak byla možnost navštívit
zbývající tři tzv. svatyně živlů. A vězte, že bylo na co se dívat.
Cílem tohoto experimentu bylo přilákat členy jednotlivých domorodých
kmenů do námi vytvořených svatyní.
Po
předlouhém luštění vyšlo najevo, co nám chtěli sdělit mimozemšťané:
nerovnováha na Zemi je způsobena nerovnováhou mezi kameny živlů, které
byly ukradeny z hlavní svatyně živlů. Dokud se kameny nevrátí na své
původní místo, nemůže se rovnováha obnovit.
Zástupci
kmenů živlů jsou ochotni prozradit, kde se přibližně kameny nacházejí.
Ale pod jednou podmínkou, že jim opatří chybějící suroviny, které jim
zmizely po krádeži kamenů. Vědci tedy podstoupí náročnou cestu při
shánění surovin a jejich přenášení do míst kmeny určených. Napětí
vrcholilo, o přesné souřadnice kamenů živlů byl sveden boj. Boj mezi
vědeckými pátracími týmy a námi, jejich staršími kolegy a tutory. Ano,
i my jsme si chtěli „urvat“ svůj kousek slávy. Leč běda. Vědecké
pátrací týmy byly rychlejší. Jakmile se jim povedlo sestavit poslední
zprávu o kamenech, vydali se je ihned vykopat. To však ještě nevěděli,
že je třeba nejdříve spojit všechny živly dohromady, aby byly konečně
usmířeny kmeny živlů.
Kam
ale kameny patří? Informaci znají jen kmeny živlů. Ve
vědeckých knihách
je psáno, že pokud dojde ke spojení všech čtyř
živlů, obnoví se dávná
tradice setkání kmenů živlů přímo na
posvátném místě. Každý vědecký
tým
tedy musí spojit všechny čtyři živly.
 Kolega
Prof. KLDr. et PUDr. Jiří Bureš, PhD., MBA, F.R.S.C, dr.h.c., který se
již několik let intenzivně zabývá astronomií a starými naukami,
konstatoval, že nejlepším způsobem, jak provést spojení živlů je
vytvořit plavidla, která by byla schopna nést zemi a oheň a zároveň
byla poháněna větrem. Po několika hodinové přípravě dřevěných vorů byly
všechny týmy připraveny projít tímto rituálem, který proběhl za
soumraku na hladině Kačležského rybníka. Všechny vory i se zapáleným
ohněm uplavaly předepsanou vzdálenost a všichni přítomní vědci se
velice radovali. Pořád ale nebylo jisté, jak na tento rituál zareagují kmeny živlů...Někteří
mladí vědci již se ukládali k spánku, když tu náhle z lesa, píseň
jáhijské flétny se nesa. A po chvíli, světe div se, morhea, jáhíj,
fejrofejful i gebalunec vynořili se z lesa. Bok po boku stáli vedle
sebe a nad nimi hvězdné nebe. Tak přece jen po dlouhé době, zavládl
mezi kmeny živlů smír!
Po
chvíli zpěvné jáhíjské komunikace jsme se rozhodli vydat se s nimi
společně ke svatyni živlů. Po dlouhém pochodu ve tmě docházejí vědci na
místo, kde se nachází svatyně živlů. Nyní stačí jen umístit kameny do
správné polohy tak, aby došlo k jejich spojení, a zároveň vyslovit
jméno posledního elementu. Chvíle napětí... není totiž lehké spojit
dohromady kameny živlů. Nakonec se to podaří a slovo láska stvrdí
spojení všech pěti elementů. Přilétají mimozemšťané a předávají vědcům
kameny stvrzující, že Země byla zachráněna a rovnováha živlů opět
nastolena.
Země
byla tedy nakonec zachráněna a náš dík patří především všem čtyřem
vědeckým týmům, bez jejichž participace si lze takto úspěšnou misi jen
těžko představit. Dále pak můj dík patří všem mým obětavým kolegům,
kteří měli odvahu se pustit do tohoto téměř beznadějného a
nevyzpytatelného projektu.
Doc. Eva Marie Divuplná, Hchkrdtn a Prof. KLDr. et PUDr. Jiří Bureš, PhD., MBA, F.R.S.C, dr.h.c.  Protože
jsme byli ubytováni ve středisku ekologické výchovy, využili jsme
jejich bohaté pomůcky a zahráli si několik přírodovědných poznávacích
aktivit. V jedné klubovně mají dokonce zvířátka; hada, osmáky, rybičky,
králíka a strašilky. Z
venkovních aktivit stojí za zmínku
pouštění “lodiček“ na širokém
potoce
a samozřejmě neušlo pozornosti dětské hřiště. Nebo
cukrárna. Navštívili
jsme také Muzeum české loutky a cirkusu,
které patří pod Národní muzeum. Děti celé expozice velmi zaujaly. V
rámci muzea je možnost využít i malou dětskou scénu s loutkami, což
všichni samozřejmě využili a skupina kluků a skupina holek sehráli své
pojetí Červené karkulky.
Těch pár dnů za pěkného počasí bylo fajn, i přes rozčilování a pár
slziček, když se zrovna nedařila nějaká ta hra :-).
Fotogalerie |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
| MTMĎ - 1. turnus |
|
| MTMĎ - 2. turnus |
|
| MTMĎ - 3. turnus |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
 |
|
|
|
|
 |
|
|
|
 |
|
| Nejmladší účastník tábora |
|
 |
 |
