---

Cesta do nitra země
– podzimní tábor

Pětidenní tábor začal ve středu několika hrami. Scénkou vedoucích bylo uvedeno téma tábora a přečtena legenda. Vypráví se v ní příběh o starci, který nalezl starou listinu, na které byla napsána hádanka. Ta hádanka ale nebyla až tak těžká. Stařec měl uhodnout místo, kde se nalézá jeden starý důl. Když ten důl najde a vejde dovnitř, musí v onom dole najít dvě věci. Vzácný svítící kámen a cestu do nitra země. Když se starcovi podaří tyto věci najít, jednou se mu zjeví světlo života. Ovšem stařec už měl mnoho let, než stačil dojít do dolu a najít svítící kámen a místo, kam se vchází do nitra země, zemřel. Ale než zemřel, stačil svůj příběh povědět dalším lidem. I my na táboře jsme se příběh dozvěděli a do dolu se chystali.

Před večerkou se děti podívaly na film Arthur a Minimojové. Film byl alespoň trošičku tématický podzemím, jiný nebyl k mání. Pouštět malým dětem moderní akční filmy, byť tématické, nechceme.

Ve čtvrtečním ránu děti čekala hra, při které musely po budově hledat permoníky na kartičce do dvojice, čímž se utvořilo pět družstev. Každá skupina si pak vymyslela názvy a pět družstev bylo na světě: Minimojové, Horníci, Červení permoníci, Drahokamy a Zlatokopové. Následovalo několik aktivit v klubovně, malování, výzdoba a lepení permoníčků na cedulky. Před obědem proběhlo několik soutěží, například štafety a luštění šifry. Odpoledne se hrály hry v lese.

Večer proběhla divoká hra po budově, obcho- dování s archeologickými nálezy. Další hry byly klidnějšího rázu. Užili jsme si i jeden technický problém, kdy se jedné holce na pokoji zasekla klika a byla asi hodinu uvězněna. Zatímco jsme řešili a zkoušeli různé způsoby jak se dostat dovnitř, dítko si mezitím v klidu kreslilo. Nakonec se uplatnila metoda zahradnické motyky coby páčidla. Ke čtvrtku mám z tábora poznamenanou poslední poznámku: “vedoucí jsou kaput“.

Odpoledne se byl tábor podívat na zemědělské hospodářství a na koně, což se dětem samozřejmě líbilo. Večer se hrály scénky na téma cesta do středu země. Poslední letošní táborák v Železné byla hromadná opékací rychlovka. Buřty se opékali na roštu. Během táboráku se zájemci mohli podívat v daleko- hledu na Měsíc. Některým se pohled na “ty koláče“ moc líbil, tak se na krátery podívali znovu. Před večerkou si ještě vedoucí rozdělili děti podle zájmů a věku na skupinky, v kterých hrály hry.

Sobota byl den, v který jsme se podle legendy vydali do dolu hledat tajemný svítící kámen a cestu do nitra země. Cesta do dolu pro velkou zimu proběhla autobusem. Před vstupem do podzemí každé dítko dostalo přilbu a mohlo se vyrazit. Průvodce během prohlídky dolu šikovně dětem osvětlil, jak se dolovalo, že důlní vozíky
– hunty ze začátku dolování tahali koně a další zajímavé věci. Děti se rovněž svezly důlní mašinkou. Během prohlídky se dětem, které byly rozdělené na dvě skupiny, skutečně podařilo v jedné temné chodbě spatřit svítící kámen. Všechny děti došly na konec dolu, kde byla mříž. Mříž oddělovala cestu do nitra země, protože v hlubinách je nejen spalující láva, ale i temné bytosti. Spatřili jsme ještě jeden svažující se vchod do nitra země, ale ten byl zatopený. Měl jsem tu možnost svítící kámen z chodby vyzvednout a dětem ukázat z blízka. Na zpáteční cestě jsme hráli dvě cestovní hry. Ovšem největší úspěch mělo běhání a dovádění na srolovaných balících slámy.

Večer se jednomu vedoucímu zjevil permoník z dolu, aby dětem předal tyčinky se světlem života pocházejícího z tajemného svítícího kamene. Minimojové, Horníci, Červení permoníci, Drahokamy a Zlatokopové si v závěru dne došli to tmy zahrady, každý pro své světélko a dokonce pro poklad. Poslední noc všichni spokojeně spali, svírající svá světélka v rukách či uložená vedle polštáře.

V den odjezdu, v neděli jsme stihli ještě jednu bodovanou hru do družstev.
K našemu překvapení se nám ukázat i permoníček, docela malinký malinkatý, svírající v rukách tajemné světlo a skrývající se v přihrádce stolu. Byl to permoníček, který dětem věnoval tyčinky se světlem z kamene. 

Fotogalerie

Nejednalo se o tradiční tábor (proto ty uvozovky). K potěše většiny účastníků jsme z programu vyloučili takové klasické věci, jakými jsou rozcvičky nebo bodování úklidu.

Z astronomie se děti dozvěděly něco o její historii, co jsou hvězdy, jaká je naše sluneční soustava, jak a co pozorují amatéři a jaká je současná profesionální astronomie. Nezapomněli jsme ani na světelné znečištění. Před prvním pozorováním jsme věnovali jeden blok orientaci na obloze, což byl pro mnohé tvrdší oříšek. Ani poznávání souhvězdí nebylo pro některé děti jednoduché, když někteří dlouho nemohli například pochopit, "kde že je ta Labuť.“ Přesto se dá říci, že téměř všechny děti na konci tábora zvládly pojmenovat většinu viditelných souhvězdí.

Děti se seznámily také s jednotlivými typy dalekohledů, montáží a zásadami pozorování. Zároveň jsme účastníkům vysvětlili, proč a jak si mají vést pozoro- vací deník. Promítaly se snímky mlhovin, hvězdokup, galaxií, komet a meteorů, doplněné o výklad. Nejzajímavější byla dvě 3D promítání, první složené ze snímků nebeských objektů a kosmických těles, při druhém jsme se pohybovali po povrchu Marsu.

Počasí nám vcelku přálo, povedla se tři větší pozorování. Kromě sledování mlhovin, galaxií a hvězdokup dalekohledy se děti snažily kreslit Jupiter s měsíci, Měsíc, odhadovat hvězdnou velikost (jasnost) a soutěžilo se v pozorování meteorů a družic.

V kosmonautické části jsme prošli základní historií dobývání vesmíru. Začali jsme u rakety V2, seznámili se s nejslavnějšími jmény, technikou a milníky a skončili zmínkou o budoucnosti kosmonautiky. U dětí měl velký úspěch čtyř- dílný hraný dokument Dobývání vesmíru. O poledním klidu si mnoho zájemců slepovalo papírové modely kosmických sond, družic a pilotovaných lodí, které vycházely v minulosti v časopise ABC.

Velkou podívanou nám připravili modeláři raketo- modelářského klubu Letostroj Letovice. Na rozlehlé louce povídali o raketových modelech a soutěžních kategoriích. Dotazů od obecenstva bylo mnoho, kromě našeho tábora se totiž na ně přišlo podívat i několik místních občanů. Mohli jsme se také pokochat krásným soutěžním modelem, věrnou kopií evropské rakety Ariane 1. Ten ovšem nelétal. Nakonec modeláři vypustili velký počet raket různých kategorií a velikostí, z nichž ta největší měla asi dva metry. Některé vystřelené modely si děti mohly ponechat.

Den po modelářích přijel na návštěvu Milan Halousek z České kosmické kance- láře a vyprávěl dětem o životě v kosmu a také o projektech, které se pořádají pro jejich vrstevníky.

Tečkou za letošním A-K táborem byla jakási preze- ntace toho nejzajímavějšího, co jsme na táboře zažili, včetně promítání fotografií. Byla pořádaná pro rodiče, kteří si přijeli pro své ratolesti, a končila společným obědem.

Důležitým aspektem astronomicko – kosmonau- tického tábora bylo děti nejen nadchnout pro vesmír nebo kosmonautiku, ale podchytit vážné zájemce o tyto obory, být s nimi v kontaktu a vést a směrovat je v jejich zájmu. A několik takových se našlo.

Na táboře jsme měli k dispozici šest triedrů a šest dalekohledů, z toho dva refraktory a čtyři reflektory na všech běžných montážích. PC, dataprojektor
a rozměrné promítací plátno bylo samozřejmostí.

Fotogalerie

Díky vedoucím Gábině, Lence, Zuzce, Martě, Blance, Lukášovi a Dobře proběhl tábor na výbornou.

Družstva
 
Červíci (Zuzka) – Adéla N., Tomáš J., Vendula Š., Tereza M., Pavlína, Rosťa, Jonáš K., Iveta, Anička B.

Polární lišky (Marta) – Bára V., Samantha, Maruška, David, Miška, Ondra V., Lukáš, Michal a Katka.

Rychlí šneci (Lenka) – Nikola, Tereza H., Kristýna S., Ondra S., Honza H., Honza B., Robert a Adam.

Ostrovani z večerníčku (Gábina) – Eliška, Hynek, Komár, Anička S.,
Katka Ř., Kristýna S., Martin a Ondra K.

Piráti (Blanka) – Kuba a Aneta, Sandra, Martina, Šimon, Zuzka, Jitka, Bára P.

Fotogalerie

---

---

Ve středu jsme vyrazili za doprovodu všeho možného, co se jen může v zimě z nebe snést, do Muzea české loutky a cirkusu na prachatickém náměstí. Expozice loutek je krásně vyvedená a děti zaujala, rovněž expozice cirkusu byla zajímavá. Ještě jsme ve stejném muzeu navštívili malou výstavu o Madagaskaru. Největší úspěch měl živý šváb a sbírka brouků. Zlatým hřebem návštěvy muzea byla naše divadlo. Zaměstnanci nás pustili do místnosti, kde si děti zahrály představení na divadelní scéně. Večer se vyráběly skupinové kroniky. Původně jsme plánovali stezku „odvahy" pro mrňata venku, nakonec jsme ji uskutečnili v budově. Celá stezka odvahy spočívala v tom, že každý sám při zhasnutých světlech prošel chodbou a společenskou místností s rozsvíceným lampiónem a na konci bylo třeba obkreslit jednoduchý obrazec.




Denní zprávy z tábora. Fotogalerie.