Do Asie, kde jsme strávili dva dny, už to byl také jen skok. V Africe expedičníci poznali hodnotu vody. A to doslova. Pro některé byla hra, kde bylo třeba získat po malých dávkách každou kapku vody, trochu náročnější. O to důležitější bylo poučení, že skuteční obyvatelé musí pro vodu chodit mnoho kilometrů denně. Samozřejmě nemohly chybět klasické domečky, tentokrát se stavěla nemocnice nositele Nobelovi ceny, doktora Alberta Schweitzera.

V dalších dnech děti, tedy expedičníky, čekala ještě Evropa a také oba póly.upina byla poznávat Rokytnici
a Rychnov a třetí grupa si prošla Julinčino údolí.
A hlavas sólo hřebeny Orlických hor.

Během expedice jsme měli dva táboráky se vším, co k nim patří, tedy buřtíky a kytara. I jedna noční bouře zastihla spící účastníky, z nich se někteří vzbudili. Celou expedicí zavládla mánie pletení náramků z bavlnek, což bylo fajn i u mužské části osazenstva :-). Žel naší celou expedici trochu zdecimovali stavy nemocných již před táborem, kdy odpadli čtyři účastníci a expedici museli opustit tři členové. Všech sedm členů mělo shodně angínu.

Věcným sponzorem táborů v Říčkách je společnost Ferring.
Rovněž děkujeme mnohým rodičům za dary pro děti.

Malé tábory pro malé děti - Putování s Rumcajsem   

                                                                                                                        (27.7. - 3.8. a 3.8. - 10.8.)

Bylo nebylo. V lese Řáholci žil loupežník jménem Rumcajs. A tento panáček se nám na dva týdny přestěhoval do Orlických hor, přesněji řečeno do Říček v Orlických horách, aby po týdnu provázel dvě skupinky čtyřiceti malých dětí po svých oblíbených pohádkách. Třeba hned druhý den po příjezdu se to celý den hemžilo Trautunberkem z Krkonoš, když mu třeba hořel seník a děti musely rychle hasit. Ovšem kelímky na vodu byly trochu děravé, proto nošení vody nebylo vůbec jednoduché. Jednou se zase Krakonošovi ztratila sojka hlídalka, kterou bylo třeba najít.  

Následující den byl věnovaný Broučkům. Hnedle 
z rána bylo třeba procvičit broučí křidýlka, nožičky
i tělíčko a přes den si broučci hráli spousty her. To byl mumraj, když se vylíhli malí broučkové a děti v kruhu je musely uhlídat, aby se nerozeběhli. Další den nás vítal Maxipes Fík. S ním jsme se podívali trochu i do světa, když se každý přesouval po ledových krách, nebo si vyzkoušel psí spřežení.

Rákosníček, bylo oblíbené téma dalšího dne. Však děti udělaly krásné rybníčky Brčálníčky s Rákosníčkem, rybkami i rákosím. Jen mlha hustá tak, že by se dala krájet, chyběla. Po vodní pohádce, ale suchých dnech, přišli dva králíci z klobouku. Jak tak Bob s Bobkem šli po lese, zjistili, jací jsou někteří lidé čuňátka a vedoucím hlásili, co že to do přírody za věcičky nepatří. Úspěšná byla i králičí olympiáda, kdo by si také nezaházel mrkví do klobouku nebo do dálky, neproběhl překážkovou dráhu nebo se nepověsil na větev? Jeden den jsme prožili s opicí Žofkou ze zoologické zahrady. To samozřejmě každé družstvo stavělo svá zoo a všechna byla velmi precizně povedená. 

Děti taktéž čekala jedna večerní hra za tmy, tedy spíš jednoduchá cestička, kde se tradičně ukázalo, že se nejvíce bojí ti největší “ramenáči“. Na začátku tábora každý dostal svou loupežnickou knížku, do které si děti kreslily, co za den zažily, a vlepovaly rumcajsovi dukátky. Družstva místo bodů dostávala za hry vystřižené stromečky, které se vlepovaly na nástěnku. Tím si každé družstvo tvořilo svůj les Řáholec. 

Oba turnusy se celkově povedly, i když program byl připraven stejný, byl každý turnus atmosférou přirozeně trochu jiný. Je to dáno především partou vedoucích, dětí a počasím. Na první turnus bylo překrásně, slunečno, proto jsme se také po poledním klidu většinou koupali. Druhý turnus na počasí už takové štěstí neměl, občas bylo zamračeno a přišla i noční bouřka, ale důležité je, je tábor nepropršel. 

Snad nejobtížnější na táboře pro malé děti je udržet pořádek na pokojích a nezamíchat věci jednoho dítěte 
s druhým. To je někdy náročný úkol, protože děti často 
o svých podepsaných věcech vehementně tvrdí, že nejsou jejich. Obzvlášť, když se jim věci uklidí, vedoucí odejde a po pár minutách to na pokoji vypadá jak po výbuchu. A tak to chodí :-).

Na obou turnusech se dohromady vystřídalo 79 dětí od 4 let a 16 lidí, starajících se o děti, na každý turnus 8. Vždy bylo po pěti družstvech, 
v každém družstvu 8 dětí.

Družstva a vedoucí 1. turnusu: Trpaslíci – Zuzka, Dráčata 
– Petra, Krtečci – Iveta, Dubínci – Vlaďka a Plamínci – Honza.

Družstva a vedoucí 2. turnusu: Mumínci – Petra, Hvězdičky 
– Jana, Koumáci – Blanka, Ovečky – Eliška a Borůvky 
– Gábina. 

......................................................................................................................

Tábor Kačlehy, Kletba Many-ary                            (28.6. - 13.7.)

Večerní táborák, prokládaný úvodní nudou, se jako vždy povedl na výbornou. Úvodní nudou se rozumí představení táborového řádu, režimu dne a dalších táborových zvyklostí. Povedl se především proto, že naše děti téměř sborově rády zpívají, k čemuž vybízí i výborná hra Jiřího na kytaru. Tolik perličky z prvního dne.

V úvodu hry děti hledaly mapu, podle které musely najít afrického mudrce. Hry byly plné afrických témat, například uctívání posvátného ibisa, Krokodýlí údolí, kobylky, naklonění boha duhy aj. Ale i další hry měly velký úspěch, například Afričane, nezlob se, Afričtí zajatci, Africká olympiáda nebo Krámky. Ten stánek s karetním prší se mi obzvláště zamlouval :). Letos se nám vydařilo i několik nočních (večerních, bez buzení) her.

Samozřejmě byl v plánu družinový program, ale

Tradičně nás navštívili hvězdáři s dodávkou plné techn- iky. Nejdříve jsme pozorovali Slunce, žel bez slunečních skvrn. Večer následovala zajímavá přednáška s projekcí a tradiční legrační animovaný film Kráva na Měsíci. A po mnoha letech jsme konečně měli jasno na noční pozorování výkonnými dalekohledy, takže někteří vytrvalci šli spát až po půlnoci.

První týden nás ráno budilo teplo a jas slunečních paprsků. V odpoledních vedrech nezbývala jiná možnost, než využít báječné koupání vedlejšího rozlehlého rybníka. Zato druhý týden nás trápil nějaký zlý africký bůh deště. Tedy, můžeme být alespoň rádi, že na nás déšť posílal občas a v malých dávkách a ne celý týden souvisle.

Na druhý týden byla naplánována výprava s pře- spáním mimo tábor, ale počasí nám zavelelo jinak. Výlet se sice konal, dokonce pro některé skupiny dva a to do Jindřichova Hradce, například do bazénu. Poslední večer, samozřejmě až po dešti, u ohně předvedly družiny své rituální africké tance a vhodily do ohně magické předměty. Pak na břehu „jezera“ šaman zahnal zlého ducha.

Na zpáteční cestě do Prahy jsem již chyběl, proto nemohu popsat cestu. Ale jedna vedoucí referovala, že když dojeli vlakem do Prahy, při vystupování jí zastavila starší paní, co s nimi jela již z Veselí nad Lužnicí a ptala se, co je to za školu. Vedoucí se lekla se, že děti zlobily a ona si chce stěžovat. A tak jí pěkně vysvětlila, co jsme zač. A ona „no to jsou tak hodné děti, že vydržely celou cestu v klidu...“ a rozplývala se nad nimi jak nad vlastníma. Tak už to bývá, zpáteční cesty jsou vždy klidnější, když jsou děti unavené nebo se dospává :-).

Protože mám s čím srovnávat, letošní tábor nebyl ničím vyjímečný. Skoro bych řekl cimrmanovské „nuda, nuda, šeď šeď.“ Nemyslím tím, že by byla nuda, ale nestala se žádná výrazná událost, která by vybočovala z běžného táborového života, ani na vlajku nám nikdo nepřijel, druhý týden byl negativně ovlivněn deštivým počasím a co je dobře, mimo škrábanců se nestaly žádné úrazy. Ale jedna věc bylo opravdu vítečná, a tou bylo kuchařské umění našeho šéfkuchaře Pepy. Vždy se najde někdo, kdo něco nejí, ale jídlo bylo od začátku do konce opravdu vynikající. Tak tedy, s mnohými doufáme na viděnou nejpozději příští rok, ale třeba i dříve, protože tábory a akce děláme, jen co se naskytne nějaké volno kdykoliv během roku.

Fotogalerie

Klikni pro zvětšení