..............................................
Pracovní pod
hesly
|
NOVINKY * ZE SVĚTA
ZAJÍMAVOSTI |
Zatmění Slunce: Fotografie čtenářů astro.cz
Rozmanitou fotogalerii
z nedávného vzácného astronomického úkazu
.....................................
Mořští šneci se brání světlem
Některým
organismům slouží bioluminiscence jako prostředek vizuální komunikace.
Jeden druh mořských plžů ji ale povýšil na obranný prostředek. Plži
Hinea brasiliana z jihozápadního Pacifiku mají na první pohled zcela
běžnou, matně bílou kónickou ulitu. Pokud však plže něco mechanicky
podráždí nebo se cítí ohrožen, celá ulita se rozzáří jasně zeleným
světlem. Více
.....................................
Záhadný úhyn ptáků pokračuje.
V Itálii našli 700 mrtvých hrdliček
Záhadný úhyn ptáků po USA a Švédsku ohlásily
i Kanada a Itálie. Nedaleko italské Boloni bylo za
poslední týden nalezeno na 700 mrtvých hrdliček. V
obci Saint -Augustin-de-Desmaures západně od Quebeku zase místní občan nalezl na svém pozemku
za poslední tři týdny na 80 mrtvých holubů, informoval kanadský
internetový list National Post. Více
.....................................
Ruský miliardář chce vyrábět levná hybridní auta bez převodovky
S
nadšením i pochybami hledí Rusové na prototypy ekologicky čistých
vozítek s hybridním pohonem, které miliardář Michail Prochorov slibuje
začít vyrábět a prý i lacino prodávat od příštího roku. Koncepty vozů,
nazvaných ruskou hláskou ë (jo), jsou nyní k vidění v centru Moskvy ve
třech provedeních. Více
|
HVĚZDÁŘSKÝ
SLOUPEK |
......................................
Viditelnost
Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Po
kliknutí na datum se objeví mapka přeletu.
* v
max. výšce viditelnost
nízko nad obzorem.
Let
po obloze,
pokud ISS nevstoupí dříve do stínu
Země, trvá cca 4 min.
Využíváme
služby Heavens-Above
a n2yo
......................................
Plán
startů a
událostí
v kosmonautice + odkazy na
články, fotografie a videa. Dočasně
neaktuální
......................................
Mise
raketoplánů
Discovery STS-124
Endeavour
STS-123
Atlantis STS-122
Discovery
STS-120
......................................
Dvoutisící kometa SOHO
Kosmická
sonda SOHO určená na výzkum Slunce pracuje více než 15 let. Přestože
komety nejsou primárním cílem této kosmické sondy, tak za dobu své
existence se stala nejúspěšnějším lovcem komet. V neděli 26. prosince
2010 byla objevena již 2000. SOHO kometa. Více
|
KULTURNÍ SLOUPEK |
TV TIPY
So 15.1. - Nova, 20:00
Než si pro nás přijde
Světy miliardáře Edwarda Colea a obyčejného mechanika Cartera Chamberse se už ani
více lišit nemohou. Na křižovatce svých životů však sdílí stejný nemo-
cniční pokoj. Během společných rozhovorů zjistí, že mají přece jen něco
společného - touhu co nejlépe využít čas, který jim zbývá než je
"nasypou do urny",
a poznat, kdo skutečně jsou. Společně se tedy vydají za největším
dobrodružstvím svého života, na cestě se stanou nerozlučnými přáteli
a naučí se, jak brát vzestupy i pády s nadhledem a humorem.
......................................
KINO TIP
Další rok
Kolem
šťastného manželského páru
obíhají nešťastné a osamělé životy
jejich
přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci
vidí do jádra všech jejich
zamotaných životů, do jejich přátelství a
osamělosti, do naděje
a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého.
A to vše by bylo v pořá- dku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka
nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na
Oscara, občas přezdívaný jako "antropolog s kamerou", přichází s další
skvělou studií lidských osudů. Více. Original web
.......................................
HUDBA TIP
Bryan Adams
19.6. - O2 ARENA
Praha 9
Kanaďan
Bryan Adams patří mezi nejvýraznější zpěváky a skladatele populární
hudby osmdesá- tých a devadesátých let. Neformálně oblečen do modrých
džínsů a bílého trička, s elektrickou kytarou v ruce prezentující
poprockové skladby, si získal oblibu fanoušků po celé zeměkouli. Bryan
má na svém kontě celou řadu alb ověnčených multipla- tinovým prodejem.
Skladby z jeho pera
se objevily nejenom
na předních příčkách hitparád, ale zazněly
i v několika filmových klasikách. Více
|
SLOUPEK ŽK |
......................................
....................................
....................................
|
HUMOR |
Sherpa
Limit je tu! Shlédněte
na YouTube
nebo v mnohem
lepší kvalitě stahujte
(wmv, 45 MB)
...................................
"Sex je
náš" od skupiny Lucie v
úpravě pro dechovku!!!
...................................
....................................
...................................
|
|
Z Miami do Melbourne (2. díl o cestě po USA) 11.1.11
31.
října 2010 přilétáme do Miami na poloostrově Florida. Na pasovou
kontrolu byla celkem dlouhá fronta, já prošel bez otisků prstů a skenu
očí, už mne žel v databázi mají. Na letišti na nás vybafla velká
fotografie Prahy! A teplo a dusno. Chvíli nám trvalo, než jsme se
zorientovali, jaký minibus nás odveze k hotelu, neboť tam jezdili
minibusy různých společností jeden za druhým. Cestou k hotelu začalo poprchávat, což nebylo dobré znamení k nastávajícímu startu. Hotel
byl v takovém zapadlém a nevzhledném koutě Miami, nedaleko letiště.
Brzo jsme zjistili, že v Miami se mluví spíše španělsky než anglicky.
Jak jsme se dozvěděli později od někoho z místních, je to tím, že 80%
obyvatel tvoří především Kubánci.
I některé obyčejné levné hotýlky, jako ten náš, mají bazén a
fitness. Ale na to nebyl čas. Neúspěšně jsme byli nakoupit
potraviny, hlad nás začal trápit. Nemilé pak bylo zjištění, že kolem
nás nic mimo obyčejné pumpy není. Tedy, možná by po pár kilometrech
bylo, ale přebíhat osmiproudou silnici, která byla v cestě, opravdu
není dobrý nápad. Evidentně jsme vypadali jako exoti – tady jsem si
opravdu uvědomil, že to v Americe prostě bez auta nejde. Nakonec jsme
vzali s povděkem restauraci, která byla součástí hotelu. V restauraci s
tanečním parketem, pódiem, barem a Halloweenskou výzdobou skoro nikdo
nebyl. Tady měli při placení na účtu i zpropitné! Což bylo 15% a daň
asi 8%.
Nemilé
bylo také to, že těsně před naším odletem se start raketoplánu posunul
o jeden den, tedy na 2.11., vzápětí na 3.11. V zadní části raketoplánu
se totiž objevila netěsnost jednoho ventilu monomethyl- hydrazinu, což
zrovna není neškodná látka.
Večer kdosi zaklepal na dveře našeho pokoje. Nejdříve to byl španělsky
mluvící roznašeč pizzy, který později zjistil, že je ve špatném hotelu
(ale správném pokoji), později to byl Ivoš z Ostravy, který dorazil
jiným letadlem. S Ivošem jsem se seznámil přes internet, ostatně, jako
se všemi členy naší výpravy. Naše čtyřčlenná grupa tak byla komplet.
Druhý den dopoledne nás minibus odvezl opět na letiště. V obrovské hale
“rental cars“ bylo asi 15 auto půjčoven. V garáži jsme měli vybraný
nějaký typ auta, ale to zrovna nebylo k dispozici, takže nám dali auto
jiné a větší, stříbrného Dodge. Odmítli jsme všechna připojištění a
tradáá do Melbourne. Tedy ne do toho Australského. Do Melbourne na
východním pobřeží Floridy, blíže k raketám, kde byl objednán další
hotel.
Jestliže
někdo žasne nad nedávno otevřeným Pražským okruhem s nejdelším mostem a
křižovatkou u nás, pak vězte, že takových bylo v Miami spousty. Cestou
do Melbourne jsme si byli nakoupit něco k jídlu. Wal-Mart je něco na
způsob našeho Tesca. Zboží mi přišlo podobné jako u nás, jen balení
potravin bylo často větší. Třeba plátkové sýry po sto kusech nebo velký
pytel bonbónů u nás asi běžně nekoupíte. Američané ovšem rádi balí do
igelitek. Vše musí roztřídit a zabalit. Takže vám klidně dají zvlášť
kanystr vody, který má ucho do igelitky. O igelitky opravdu nouze
nebyla.
Stejně jako u nás, probíhali v Americe volby do místních
zastupitelstev. Všude jsme potkávali hloučky lidí s malými
transparenty, které byly rovněž zabodané u krajnic silnic. Druhý den na
Floridě byl celkem nudný a únavný. Zdlouhavé telefonování ohledně
rezervací, půjčování auta, několikahodinový přesun s Miami do
Melbourne, hotely, nákup… Nic jiného se nestihlo, tak jsem si večer v
Melbourne řekl, že se chci ještě někam podívat. S Martinem jsme
vyrazili za pobřeží Indian river. Místní to označují jako řeku, ale já
bych to označil spíše jako mořský záliv. Procházka po pobřeží a po
mostě s krásným výhledem na noční město byla povzbuzující.
Zbycho (za přispění Martinových zápisků z cest)
Silvestrovský tábor aneb jak jsme dobyli jižní pól
5.1.11
Po
časech vánočních přesunula se v úterý, dne 28.12. tlupa polárníků na
osvědčenou základnu Dřípatka v Prachaticích. Odkázáni sami na sebe
museli jsme splnit první úkol – pořízení expedičních zásob
potravinových. Tři skupiny, které se utvořily hned po příjezdu, se
prvního úkolu zhostili se ctí. Večer pak následovala série her.
Středeční dopoledne polárníci poznávali opeřence. Zaměstnankyně
Dřípatky připravila pro děti program o ptáčcích. Před obědem se všichni
vydali provětrat a poprvé prověřit svá platová oře, boby a pekáče. Mimo
dopoledního klidu byl všeobecně veškerý čas věnovaný rozličným hrám a
soutěžím. K utužení těla před dobytím pólu se účastníci výpravy byli
odpoledne tužit v místním krytém bazénu.
K
výpravě patří i kultura, proto si ve čtvrtek každý připravoval scénku
na téma dobytí jižního pólu. Před obědem bylo opět potřeba procvičit
jízdu na pekáčích a bobech. Odpoledne jsme strávili v Muzeu české
loutky a cirkusu, kde jsme se snažili zjistit, kolik pohádek vystavené
loutky v expozicích vlastně představují. To se ale nikomu nepodařilo,
navíc tento údaj neznají ani pracovníci muzea. Pak nastalo v bývalé
konírně, dnes přestavěné na divadélko s jevištěm, vystoupení našich
umělců. Scénky byly povedené, některým se hraní zalíbilo natolik, že
nám sehráli ještě pohádku Červená karkulka s loutkami, které na jevišti
byly. Večer se na Dřípatce hrály hry, soutěžilo v úkolované, poznávaly
stopy.
V
pátek, v den silvestrovský, družstva celé
dopoledne strávila hraním her
jak v klubovnách, tak venku. Po obědovém
trávení a odpočinku čekal
polárníky velký úkol, stopovaná po
městě. Všichni úkol zvládli, na
první večeři dorazili a na mapě se k pólu
přiblížili. Město Prachatice
připravilo dětský ohňostroj, na který se vydali i
naši polárníci. Po
návratu polárníky čekala druhá večeře, ta
hlavní a slavností, při které
někteří při svíčkách vyjádřili svá
přání do nového roku. Pak se všichni
dali do té spousty chlebíčků, oříšků,
sušenek, tyčinek a dalších
pochutin. Každý se nakonec odvalil od stolu užít si
karneval do
ozdobené klubovny. Některé děti si pro ostatní
připravily představení –
hraní na flétnu nebo vtipy. Před půlnocí jsme
napěchovali batoh
skleničkami a dětskými rychlími špunty a
hurá na kopec, odkud jsme
sledovali ohňostroje všude kolem a připili si na nový rok.
S sobotu 1.1. se samozřejmě vstávalo později. Naši polárníci žádné budíčky ani
rozcvičky nepotřebovali. Tělo protáhli při hrách venku – v tento den už
ale naposledy. Však bylo třeba nastřádané kalorie vybít, neboť hodování
pokračovalo – chlebíčky, pečené kuřátko, zmrzlinový pohárek s ovocem,
palačinky.
V neděli všechny čekalo jen balení,
vyhlášení výsledků klání,
předání
diplomů a hledání sladké odměny. Všechny
tři skupiny polárníků –
Eskymáci, Tučňáci, Eskyma – nakonec na Jižní
pól došly. Můžeme směle
prohlásit, že Jižní pól je dobyt!
Čtenářům těchto stránek
přeji spokojené chvíle strávené v
náručí lásky našich blízkých.
Nechť kroky a mysl spočinou v pokoji.
Báječný nový rok přeje Zbyšek Prágr
PFky a
přání 2011 (42 kousků)
Proč do USA? (1. díl)
15.12.10
Nikdy
by mne nenapadlo, že bych se podíval do spojených států amerických. Ne
proto, že by to nebylo reálné, ale proto, že jsem měl k této zemi tak
trochu averzi, ale hlavně mne lákají jiné typy cestování. Moderní
světovou uspěchanou civilizaci příliš nemusím, bohatě mi stačí ta naše,
česká, domácí. Proto mé kroky a myšlenky vždy směřují do nepohodlí hor,
lesů, do podzemí, do osobitých východních civilizací, na Zakarpatskou
Rus, na Antarktidu...
Myšlenky
a cesty na západní stranu přišli úplně z jiné motivace. Tou je velký
koníček – kosmonautika, přesněji řečeno uvědomění si skutečnosti, že
žijeme v době posledních startů unikátních kosmických strojů –
raketoplánů. Prostě mi došlo, že tento nejsložitější stroj, jaký kdy
člověk na planetě postavil, chci ještě vidět v reálném nasazení dřív,
než v muzeích (a to jen v amerických). Cíl byl jasný. Start raketoplánu!
A ne jeden, ale rovnou dva, vizuálně zcela odlišné. Denní a noční
start. A aby to nebylo málo, ještě k tomu přidáme přistání raketoplánu.
Samozřejmě, když už tam člověk poletí, tak se podíváme tam a tam. Něco
z toho se zatím podařilo, ale hezky popořádku.
Z mého prvního letu letadlem v minulosti jsem měl trochu obavy, strach,
nejistotu. Nyní je to ale jinak. Létání se mi začalo ohromně líbit a
nyní mi
připadá, že už je to skoro koníček. Nebýt otravného odbavování, kontrol
a čekání, ale na to se dá zvyknout. Pak už si člověk hodnotí, jaké je
letiště v Mnichově, Frankfurtu, Praze, Amsterdamu, Miami, Atlantě nebo
Fort Lauderdale. Nejkrásnější je ale v Orlandu :).
Při první cestě za kosmonautikou jsem po příletu jel rovnou z Mnichova navýpravu
do Železné. Při druhé cestě to bylo obráceně. Z
podzimního
tábora mne v noci jedna vedoucí vezla na letiště.
Letiště v Ruzyni se
mi líbilo, tedy spíše ta noční doba a
poloprázdno. Při první cestě za
Atlantik jsme to brali společností Delta z Mnichova rovnou do
Atlanty.
První dlouhá cesta bývá
nejhorší, nudíte se a je fakt dlouhá.
Nyní jsme
za východu Slunce udělali skok ve službách společnosti
Lufthansa z
Prahy do Frankfurtu Airbusem A321-100. Ten byl
poloprázdný, tak jsem si
přesedával a fotil, jak bylo libo. Foto výbavu včetně
několika
objektivů jsem měl po celou dobu dovolené vždy po ruce,
jediná vyjímka
byla sprcha a postel. Při cestování, a to nejen letadlem,
rád sedím u
okna a pozoruji krajinu. Při první cestě se mi to povedlo jen
jednou,
při poslední výpravě při všech pěti letech!
Ve Frankfurtu je opravdu obrovské letiště, kde je to na rozdíl od
Atlanty i vidět. I proto jsme vystupovali ze zaparkovaného letadla
vedle ranveje do autobusu. Na letišti jsme viděli největší dopravní
letadlo na světě, které létá od roku 2007, dvoupatrový Airbus A380-800
patřící Lufthanse. Podle jejich palubního časopisu jich mají v provozu
tuším osm.
Naše
grupa čítala zatím tři nadšence. Bohouše ze Slovenska, Martina z Loun a mne. Další trasa vedla už přes Atlantský oceán,
letadlem, na které jsem se těšil. Než ho předčil zmíněný A380-800, byl
Boeing 747-400 (často přezdíván Jumbo jet) největším dopravním
letadlem. Je to vlastně jedno a čtvrt palubové letadlo (nepočítám
palubu pro náklad). Jedná se o starší letadlo a nemá na rozdíl od
modernějších letadel v sedačkách zabudované multimediální monitory, což
je při dlouhém letu velká nevýhoda.
Trasa letu byla značně rozdílná oproti
předešlé první cestě, při kterém
jsme letěli v podstatě podél pobřeží Kanady a USA a
dále vnitrozemím do
Atlanty. Jelikož jsem ale seděl v prostředních řadách,
bylo mi to
vcelku jedno. Nyní jsme měli po více jak deseti
hodinách přistávat v
Miami, které je na pobřeží oceánu a let
tudíž vedl jen přes moře. Cestu
si člověk krátí často spánkem (já ne),
pokusem o četbu, doplňováním
tekutin ze zásob letadla, konverzací (Martin
nadšeně s německou
studentkou), fotografováním a procházením
se po letadle, které nové US
regule prý zakazují, ale toto přání zůstalo
jen v upozorněních. Několik
hodin souvislé bílé baldachýny nad
Atlantským oceánem z velké výšky
nebyly zrovna záživné. Až přiblížením se k
cíli a nižší výšce stál
pohled z okénka za to. Dole obrovské lodě, ale hlavně
Bahamské
souostroví, konkrétně Little Abaco Island a Grand Bahama
Island. Pohled
na ostrovy a tyrkysově průzračné pobřeží byl
úchvatný. Přilétáme do
Miami, kde máme v plánu strávit jednu noc.
Druhý den chystáme přesun a
start raketoplánu. Dopadlo to ale docela jinak.
Zbycho
80. léta aneb naše třetí zábava
7.12.10
Zábava
v sobotu 27. listopadu začala téměř na čas. K našemu překvapení se
sešlo mnoho pamětníků, kteří se chtěli pobavit a zavzpomínat a tak se
sál postupně zcela zaplnil. Jelo se nonstop celý večer, zazněla spousta
zahraničních hitů a samozřejmě i těch domácích. Nějak nám to nevyšlo s
mikrofonem, který prostě nechtěl fungovat a tak se hrálo bez komentáře.
Příště se polepšíme. Na rozdíl od minulých ročníků, kdy se o muziku s
aparátem a o bar starali profíci, jsme si letos vše dělali sami. Však
to bylo také znát na baru, kdy byl rozjezd trochu pomalejší, ale
nakonec se nám podal. Všechno je jednou poprvé a teď už víme jako na
to. Zábava chytla správný říz, všichni vesele tancovali a celá ta
legrace končila po spoustě plánovaných přídavků někdy před druhou
hodinou noční.
Království železnic
29.11.10
Byla
to první výprava, kdy jsme navštívili expozici s železničními modely.
Vstup do Království železnic je poměrně přísný, ale vzhledem k
expozicím celkem pochopitelný. U vchodu jsou skříňky, kde si musíte
nechat batůžky, vhod tak přišlo odložení bund.
Děti
se rozdělily na dvě skupinky, které dostaly za úkol vyluštit
„železniční“ křížovku. V expozicích tak bylo třeba najít správné
odpovědi na otázky. Někde se nalézalo kino, jehož název byl? Nebo kolik
ukazují hodiny ve stanici Františkov. A tak děti létaly po expozicích
sem a tam a přesto se nepodařilo najít všechny správné odpovědi a tudíž
vyluštit tajenku. Správná odpověď křížovky byla „strojvedoucí“.
Později
se výprava přesunula do nižšího patra. Tam bylo několik prezentačních
expozic mašinek různých firem, například K'NEX, Mašinky Tomáš a ostrov
Sodor, Merkur, Chuggington, ETS a další. Rovněž se tam nalézala další
železniční podívaná – připravovaná expozice mašinek celé České
republiky. Hotový byl Ústecký a Karlovarský kraj s jejich krajinnými a
architektonickými dominantami.
Pěkné na panelech s
mašinkami bylo střídání dne a noci. Hala se zahalila do
temně modrého světla a zůstala svítit jen světla domů, nádraží,
mašinek. Velmi nás zaujala jezdící auta na silnicích. Auta všude
jezdila podle dopravních předpisů, například se zastavovala na červenou.
Dětem
se líbila prezentační soutěž firmy Tomica s jejich mašinkami pro menší
děti. Jeden člen výpravy si také jednu mašinku za výhru domů odnesl.
Výprava byla zajímavá, k vidění nebyli pouze mašinky, ale například
expozice papírových modelů lodí, letadel a dalších technických modelů.
Na Zličíně jsme si ještě povídali o křížovce a o tom, co se dětem
nejvíce v Království železnic líbilo.
Webové stránky Království železnic. Fotogalerie
Nekonečný příběh v Železné
31.10.10
Podzimní
prázdniny začaly na tradičním místě, kam se sjela spousta stálých
harcovníků, ale i několik nových dětí. Po ubytování na večerní
rozehřátí nechybělo několik her. Pak přišlo zahájení celotáborové hry.
Děti hledaly barevné lístky po chatě, čímž se rozdělily do družstev a
současně si vymyslely názvy. Po utvoření družstev byla dětem přečtena
legenda Nekonečného příběhu. Úkolem družstev bylo především nasbírat co
nejvíce Orinů – talismanů, které měl hlavní hrdina příběhu při sobě. Za
každý bod dostalo družstvo čtvrtinu Orinu, za čtyři body celý Orin.
Poslední tečkou za středečním večerem bylo promítání Nekonečného
příběhu.
Ve čtvrtek dopoledne se hrály hry v klubovně a po svačině, kterou si
děti musely na zahradě najít, se strávilo dopoledne při hrách na
zahradě. Odpoledne dorazila ještě jedna spřátelená skupina dětí se
svými vedoucími. Venku bylo krásně slunečno a větrno. Na poli pod
chatou se uskutečnila povedená drakyáda velkých i malých draků
všelijakých tvarů. Pak už děti čekalo klání v různých tělesných
dovednostech mezi družstvy na hřišti v Železné.
Večer si děti zahrály společně několik her v klubovně. Před večerkou se
utvořily skupinky dětí podle toho, k jaké stolní hře se kdo přidal.
Páteční program nyní nepopíši, protože jsem musel téměř na celý den
odjet. Večer se v klubovně hrála “koulovačka“, později se konal
táborák, na kterém se opékali buřty a dlabali s hromadou zeleniny.
Zájemci se mohli podívat do dalekohledu na planetu Jupiter a jeho čtyři
největší měsíce. Na konec táboráku proběhla laserová “show“.
Tím prozatím naše vyprávění končí. Děti se s vedoucími chystaly na
výlet do Koněpruských jeskyní a já odjel na dovolenou, ale ještě stihl
těchto pár řádků. Po návratu z dovolené přijde dokončení a samozřejmě
fotky.
Tak je tu pokračovaní, žel
bez mé účasti, takže pouze zprostředkuji informace od vedoucích.
Cesta do jeskyň proběhla v pohodě. I prohlídka byla prý pěkná a dětem
se líbila. Neužila si ji jen Barča, pes, který do jeskyň nesmí. Po
prohlídce si děti daly svačinu a samozřejmě nemohl chybět nákup
suvenýrů, který trval stejně dlouho, jako prohlídka jeskyně.
Po návratu na děti čekala teplá polévka, po které následoval odpočinek
a pak taneční program s hrou Romeo a Julie. Po večeři si družstva
Falcové, Kamenožrouti a Bojovníci Atrej připravili dárek pro dětskou
královnu a vymysleli ji jméno, jak stojí v příběhu. Každé družstvo pak
jednotlivě došlo po svíčkách ke královně, které věnovali dárky a dali
nové jméno. Královna každé skupině dala poklad.
V neděli po pozdějším budíčku následuje tradičně balení, aby se stihlo
uklidit horní patro. Když bylo sbaleno, hrály se hry v klubovně. Před
odjezdem proběhla ještě pěvecká a taneční soutěž „Železná má talent“.
Prý to stálo za to!
FALCOVÉ
|
BOJOVNÍCI
ATREJ
|
KAMENOŽROUTI
|
VLKODLACI
+ ORINOVÉ
|
Míša R.
Míša Dv.
Tomáš Dv.
Nikola M.
Lukáš M.
Verča B.
Lukáš K.
|
Tomáš B.
Johy L.
Ivo R.
Dan M.
Bára V.
Klára D.
Natálie K.
Vašík M.
|
Marek
B.
Nikol S.
Gábina S.
Joana M.
Rosťa L.
Karel Č.
Jára Ž.
|
Dvě skupinky cizího
spřáteleného oddílu, se
v závěru táborové hry bodování neúčastnily.
|
20.
bodů |
18.
bodů |
14.
bodů |
1.
místo |
2.
místo |
2.
místo |
Fotogalerie
Drakyáda byla nebyla
18.10.10
Na
daný sobotní termín 16.10. nebyla vůbec dobrá předpověď počasí. Lístek
se ani nepohnul. Přesto na pole přišlo několik zájemců. Vítr v podstatě
nefoukal, draci létali pouze tak, jak s nimi majitel běhal. Obstojně
létal pouze jeden drak, který byl konstruován tak, že „shromažďoval
vítr“ – byl to takový polootevřený padáček. Oficiálně jsem akci
přesunul na neděli. Asi po hodině začalo trochu foukat a tak se do
vzduchu s námahou sneslo celkem asi deset draků. Ovšem později začalo
pršet a létání byl konec. Stejně nevalně dopadl i hvězdářský večer, kdo
by v dešti také někam hodil, že.
Počasí si dny mělo prohodit. V neděli bylo krásně a větrno. V neděli
odpoledne jsme měli také hraní stolních her a to byl kámen úrazu.
Nesehnal jsem za sebe na hry náhradu a na dvou místech být prostě
nejde. Na deskovkách jsem to přeci jen ukončil dříve a běžel se podívat
na pole. Pár posledních draků už to balilo.
Drakyáda nebo drakiáda?
Příponu -iáda najdeme v celé řadě substantiv, která označují vrcholné
mezinárodní sportovní soutěže: olympiáda, univerziáda… Zakončení -iáda
ale nemusí znamenat jen sportovní klání s mezinárodní účastí.
Všechny tyto názvy připojují příponu -iáda k cizímu základu, který
většinou končí na souhlásku. Jak budeme postupovat v případech, kdy jde
o spojení se základem českým? Příponou -iáda se často označují i
soutěže v pouštění draků, ve hře s kuličkami, ve střílení z praku nebo
regata v neckách; česká slova mnohdy končí na -y (necky, kuličky).
V češtině se při tvoření slov příponou začínající samohláskou i od
základů slov zakončených na y připojuje přípona k základu po odsunutí
y. Máme tedy např. ragbistu od ragby, lobbistu od lobby (což sice
nejsou slova původem česká, ale na principu tvoření slov to nic
nemění). Podle tohoto modelu bychom utvořili podoby drakiáda,
kuličkiáda, neckiáda, prakiáda.
Toto řešení ale nemusí být jediné. Všechny obdobné akce, konané ve
stylu velkých mezinárodních soutěží, jsou převážně recesní, obvykle
bývají určeny dětem, popř. dospělým. Vytvořením názvu složeného z
domácího základu – navíc mnohdy tak prozaického jako jsou necky – a
přípony cizího původu užívané pro vrcholné sportovní akce vzniká určité
napětí vyplývající z protikladu obyčejného a slavnostního, nízkého a
vysokého. A právě o to v obdobných názvech jde. Proto můžeme napsat i
drakyáda, kuličkyáda, neckyáda, prakyáda.
Podle Ústavu pro jazyk
český Akademie věd ČR (www.ujc.cas.cz).
Zkráceno.
Víkend s Asterixem a Obelixem
11.10.10
Než
se sjeli všichni účastníci víkendové
výpravy, hrály se do setmění hry
na zahradě. Po večeři v klubovně Asterix s Obelixem určili tři
soutěžní
družstva a tím byly říjnové hry v Železné
považovány za zahájené.
Každá skupinka si vymyslela název a tak soutěžní
klání se odehrávalo
mezi družstvy Idefixů, Galů a Egypťanů. Hned následoval
první soutěžní
úkol, který vyhráli Egypťané. Po několika
dalších hrách se páteční
večerní klubovna proměnila v kino. Hádejte, co se
promítalo.
Sluncem prozářené sobotní ráno děti strávily při soutěžních úkolech a
hrách v klubovně, později, když rosa trochu opadla, vydaly se ven.
Prvním úkolem ve velké zahradě nebyla hra, ale najít si svačinu. V
Železné totiž roste kouzelný banánovník, který se ale každou výpravu
přesunuje jinam, do jiných koutů zahrady. Do oběda následovala celá
řada her a soutěží, kde se vedení střídavě ujali Galové a Egypťané.
Odpoledne, po obědě a
poledním klidu, se vyrazilo na hlavní olympijské klání nanově
zrekonstruované hřiště v Železné. Na hřišti
proběhla velká
překážková štafeta a další
olympijská klání – hod do dálky, skok
v
pytli a přetahování družstev. Ovšem v pytli se
ukrývala také večerní
tma, která se blížila, a proto se soutěžící
vydali zpět do chaty
posilnit vydatnou polévkou. Tma z pytle už vylezla, ale světlo
táboráku
rozjasnilo večerní zahradu a vůně opečených buřtů a
hromada zeleniny
posilnila soutěžící na další den.
Ač celý víkend bylo
krásně slunečno, jen sobotní večer byla na večerní obloze
velká oblačnost. Děti na dvě skupiny pozorovaly večerní oblohu
dalekohledem, každá skupinka ale díky mrakům viděla něco jiného. Někdo
se podíval na pruhovanou planetu Jupiter se čtyřmi měsíci, někdo na
šestihvězdu v souhvězdí Velké medvědice (Velký vůz), ovšem v
dalekohledu jsou vidět hvězdy tři. Po táboráku a pozorování proběhlo
vyhodnocení dne s Asterixem a Obelixem v klubovně a pak už jen povinná
hygiena soutěžících a zasloužený odpočinek.
V
nedělní ráno se déle spalo, a po snídani balilo. Ještě se stihlo
několik her v klubovně a dvě soutěžní do bodování družstev venku. V
závěru výpravy proběhlo slavnostní předávání diplomů a hledání pokladu
pro každé družstvo. Poklad dlouho ne a ne najít, ale nakonec se po
nápovědě zadařilo.
S radostí musím poděkovat Jirkovi, Štěpánovi, Danče a Pavle za báječný
víkend, který dětem udělali.
GALOVÉ
|
EGYPŤANÉ
|
IDEFIXOVÉ
|
Johanna L.
Lukáš V.
Štěpánka P.
Eliška P.
Alice V.
Max V.
Štěpán V.
|
Tomáš
B.
Marek B.
Luboš P.
Gábina P.
Gíbina S.
Denisa H.
|
Tomáš
D.
Míša D.
Katherine T.
David V.
Vojta V.
Vladimír O.
|
37.
bodů |
26.
bodů |
20.
bodů |
1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Fotogalerie
Výprava
do Českého krasu
5.10.10
V
den nedělní vydali jsme se v početné skupince za poznáváním Českého
krasu. Hry na každé výpravě jsou samozřejmostí. Cesta byla rychlá, po
příjezdu vlakem do Berouna nás průvodčí upozornila, že ještě stihneme
za dvě minuty další vlak do Srbska.
Po
úvodním povídání o pravidlech výpravy jsme se v Srbsku zastavili u
cedulek s letopočty s výškou povodní, pro přírodu přirozenou věcí, pro
člověka smutnou. A už na nás čekala první jeskyňka. Je to spíše
pár metrová díra pro děti, kam byly vpouštěni po třech. U jeskyně jsme
si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi jeskyní a štolou. Některým se
objevování líbilo, a prohlídku si daly znovu.
Od jeskyňky jsme se přesunuli na hlavní stanoviště pod skály na
Alkazaru. Výborné to místo na hraní her, odpočinek i svačinku. Na
Alkazaru nechyběly běhací hry a zejména klasická schovávaná, která se
na tomto místě výborně hraje. Na Alkazaru jsme se podívali do velké
štoly, tak velké, že by v ní projel i náklaďák. Netopýři se pořádně
schovali – žádné jsme neviděli.
Byl
čas vydat se dále. Cestou podél Kačáku jsme se zastavili, abychom
vyšlápli schody ve skále a došli k velkému vstupnímu portálu jeskyně. Z
jeskyně nad Kačákem vedou kolejnice, protože v této jeskyni se již přes
20 let pracuje, ale v době naší návštěvy v jeskyni nikdo nebyl. Velký
vstupní portál se zužuje, a dál je jeskyně zavřena ocelovými vraty.
Po prohlídce a svačince jsme si na cestě do Hostími zahráli několik her
a cestou si pověděli o zajímavostech krasové přírody. V závěru našeho
putování děti čekal testík, co si vše z výpravy zapamatovaly.
Vesmír ve 3D - úžasná podívaná
28.9.10
Stokrát
jste o tom četli a slyšeli, stovky fotografií jste si prohlédli na
internetu a přesto nevíte, o čem přesně je řeč, protože představit si
hlubiny vesmíru je nesnadné. Proč? Protože jste neviděli film HUBBLE 3D.
Stačí tato jediná lekce a pochopíte, jak se cítí astronaut při jeho
práci, jak to asi vypadá ve vesmíru a co to opravdu znamená, když se
řekne Hubbleův kosmický dalekohled. Zažít na vlastní kůži práci
astronautů při opravě HST, být tak blízko tomuto dalekohledu výrazně se
vyvyšujícím v dějinách astronomie, že to ani blíže nejde, zažít
burácení motorů startujícího raketoplánu, podívat se do trojrozměrného
obrazu mlhoviny M 42 v Orionu a prolétnout touto mlhovinou a samozřejmě
si poslechnout základní informace o objektech, které HST pozoroval i o
dalekohledu samém - to vše na největším plátně v ČR - to je zážitek,
který byste si rozhodně neměli nechat ujít. Promítá pražské kino IMAX.
Pavel Suchan
|
|
Názory,
reakce na články nebo cokoliv: |
|
Archiv
článků |
|
Vlajka Floridy
|
|
Klucí ví, jak na to!
|
|
Volby na Floridě
|
|
V marketech se nesmí fotit (Wal-Mart) |
|
Melbourne Causeway, US-192
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Trasa na Floridu s přestupem
|
|
Naše první letadélko - Airbus A321-100 |
|
Hurá do Miami - Boeingem 747-400
|
|
Naše letadlo
|
|
Občas při letu není co dělat :-)
|
|
Bahamské
souostroví |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvorba
vizualizace pro film Hubble 3D
|
|